ZPRÁVA obsahující výzvu Komisi k předložení návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uplatňování občanské iniciativy

3. 2. 2009 - (2008/2169(INI))

Výbor pro ústavní záležitosti
Zpravodajka: Sylvia-Yvonne Kaufmann
(Podnět – článek 39 jednacího řádu)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

obsahující výzvu Komisi k předložení návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uplatňování občanské iniciativy

(2008/2169(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na čl. 192 odst. 2 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství podepsanou v Lisabonu dne 13. prosince 2007,

–   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu[1],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 20. února 2008 o Lisabonské smlouvě[2],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2006 o období reflexe: struktura, témata a kontext pro hodnocení diskuse o Evropské unii[3],

–   s ohledem na články 39 a 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanovisko Petičního výboru (A6- 0043/2009),

A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavádí občanskou iniciativu, tedy postup, kdy se nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv – čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU v novém znění („Smlouva o EU v novém znění“),

B.  vzhledem k tomu, že tak bude mít jeden milion občanů Unie stejné právo vyzvat Komisi, aby předložila návrh právního předpisu, jaké má Rada již od založení Evropských společenství v roce 1957 (původně článek 152 Smlouvy o EHS, nyní článek 208 Smlouvy o ES, v budoucnu článek 241 Smlouvy o fungování Evropské unie) a Evropský parlament od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost v roce 1993 (nyní článek 192 Smlouvy o ES, v budoucnu článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie),

C. vzhledem k tomu, že se tak občané budou bezprostředně podílet na výkonu svrchované moci Evropské unie, neboť budou poprvé přímo zapojeni do iniciování návrhů evropských právních předpisů,

D. vzhledem k tomu, že účelem čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU v novém znění je zavedení práva jednotlivých občanů na účast na občanské iniciativě jakožto zvláštního projevu práva na účast na demokratickém životě Unie podle čl. 10 odst. 3 Smlouvy o EU v novém znění,

E.  vzhledem k tomu, že právo iniciativy je často zaměňováno s petičním právem; vzhledem k tomu, že je zapotřebí zajistit, aby si občané plně uvědomovali rozdíl mezi těmito dvěma právy, zejména z toho důvodu, že petiční právo je směřováno k Parlamentu, zatímco občanská iniciativa je směřována ke Komisi,

F.  vzhledem k tomu, že orgány Unie a členské státy musí vytvořit podmínky pro bezproblémový, transparentní a účinný výkon práva občanů Unie na demokratickou účast,

G. vzhledem k tomu, že postupy a podmínky občanské iniciativy včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí pocházet občané, kteří se této iniciativy účastní, budou stanoveny Parlamentem a Radou v nařízení na základě řádného legislativního postupu (čl. 24 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie),

H. vzhledem k tomu, že při přijímání příslušného nařízení i při jeho provádění musí být zajištěna zejména základní práva na rovné zacházení, řádnou správu a právní ochranu,

Minimální počet členských států

I.   vzhledem k tomu, že „minimálním počtem členských států, z nichž musí pocházet občané, kteří iniciativu předkládají“ (čl. 24 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie) musí být „podstatný počet členských států“ (čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU v novém znění),

J.   vzhledem k tomu, že minimální počet členských států nelze stanovit libovolně, ale musí se řídit účelem tohoto nařízení a být interpretován s ohledem na ostatní ustanovení Smlouvy tak, aby nedocházelo k odlišným výkladům,

K. vzhledem k tomu, že toto nařízení má zajistit, aby východiskem evropského legislativního procesu nebyly individuální zájmy členských států, nýbrž obecný evropský zájem,

L.  vzhledem k tomu, že z článku 76 Smlouvy o fungování Evropské unie vyplývá, že pokud je legislativní návrh předložen čtvrtinou členských států, lze předpokládat, že byl obecný evropský zájem dostatečně zohledněn; vzhledem k tomu, že takový minimální počet lze tedy považovat za nezpochybnitelný,

M. vzhledem k tomu, že účel tohoto nařízení je naplněn pouze tehdy, je-li tento požadavek spojen s minimálním počtem projevů podpory v každém z těchto členských států;

N. vzhledem k tomu, že z čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU v novém znění, který stanoví jeden milion občanů Unie z celkového počtu cca 500 milionů občanů, lze vyvodit závěr, že za reprezentativní by měla být považována 1/500 obyvatelstva,

Minimální věk účastníků

O. vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU v novém znění platí pro všechny občany Unie,

P.  avšak vzhledem k tomu, že jakékoli omezení práva na demokratickou účast a jakýkoli projev nerovného zacházení na základě věku musí být v souladu se zásadou proporcionality,

Q. vzhledem k tomu, že je rovněž žádoucí zabránit rozdílným výkladům, které by se objevily, pokud by byl v členském státě například minimální věk pro účast ve volbách do Evropského parlamentu nižší než minimální věk pro účast na občanské iniciativě,

Postup

R.  vzhledem k tomu, že Komise se na základě úspěšné občanské iniciativy musí zabývat jejím předmětem a rozhodnout, zda a v jakém rozsahu předloží návrh odpovídajícího právního předpisu,

S.  vzhledem k tomu, že by bylo účelné, aby se iniciativy odvolávaly na jeden či více odpovídajících právních základů pro předložení navrhovaného právního předpisu Komisí,

T.  vzhledem k tomu, že občanská iniciativa může postupovat pouze tehdy, je-li přípustná, tedy:

· obsahuje výzvu, aby Komise předložila návrh právního předpisu Unie,

· Unie má v příslušném případě legislativní pravomoc a Komise disponuje právem návrh podat a

· požadovaný právní předpis není zjevně v rozporu s obecnými právními principy platnými v Evropské unii,

U.   vzhledem k tomu, že občanská iniciativa je úspěšná, je-li přípustná ve výše uvedeném smyslu a je-li reprezentativní v tom smyslu, že ji podporuje nejméně jeden milion občanů, kteří jsou státními příslušníky podstatného počtu členských států,

V. vzhledem k tomu, že úkolem Komise je ověřit, zda jsou splněny podmínky úspěšnosti občanské iniciativy,

W. vzhledem k tomu, že pro organizaci občanské iniciativy je velmi žádoucí, aby ještě před zahájením shromažďování projevů podpory existovala právní jistota ohledně přípustnosti dané iniciativy,

X. vzhledem k tomu, že Komise nemůže ověřovat pravost projevů podpory, a proto by tento úkol měly plnit členské státy; vzhledem k tomu, že z toho vyplývající povinnosti členských států se však vztahují pouze na iniciativy v rámci čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU v novém znění a v žádném případě se nevztahují na iniciativy, které jsou v uvedeném smyslu nepřípustné; vzhledem k tomu, že je tedy nutné, aby měly členské státy právní jistotu ohledně přípustnosti občanské iniciativy ještě před zahájením shromažďování projevů podpory,

Y. vzhledem k tomu, že ověřování přípustnosti občanské iniciativy ze strany Komise je ovšem omezeno výlučně na výše uvedené právní otázky a v žádném případě nesmí být ovlivněno politickými zájmy; vzhledem k tomu, že Komise tedy nebude moci rozhodnout o tom, zda je občanská iniciativa přípustná, na základě svých politických postojů,

Z.  vzhledem k tomu, že jako účelné se jeví rozdělit postup občanské iniciativy do následujících pěti fází:

· oznámení iniciativy,

· shromažďování projevů podpory,

· předložení iniciativy,

· stanovisko Komise,

· ověření skutečnosti, zda je požadovaný právní předpis v souladu se smlouvami,

Zásada transparentnosti

AA.  vzhledem k tomu, že občanská iniciativa je prostředkem výkonu veřejné svrchované moci v oblasti tvorby právních předpisů, a proto se na ni vztahuje zásada transparentnosti; vzhledem k tomu, že organizátoři občanské iniciativy musí tedy veřejně převzít odpovědnost za její financování včetně zdrojů tohoto financování,

Politické sledování postupu občanské iniciativy

AB.  vzhledem k tomu, že sledování postupu občanské iniciativy je politickým úkolem Parlamentu,

AC.  vzhledem k tomu, že tato odpovědnost se týká provádění nařízení o občanské iniciativě jako takového, stejně jako politického postoje Komise k žádosti předložené v rámci této iniciativy,

AD.  vzhledem k tomu, že je důležité zajistit slučitelnost návrhů předložených Komisi v rámci občanské iniciativy s demokraticky schválenými prioritami a návrhy Parlamentu,

Konstituční občanské iniciativy

AE.   vzhledem k tomu, že lze polemizovat o tom, zda čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU v novém znění zahrnuje i iniciativy, které požadují změny smluv (konstituční občanské iniciativy),

1. na základě článku 24 Smlouvy o fungování Evropské unie vyzývá Komisi, aby bezodkladně po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost předložila návrh nařízení o občanské iniciativě;

2. vyzývá Komisi, aby přitom řádně zohlednila doporučení uvedená v příloze tohoto usnesení;

3. požaduje, aby bylo nařízení jednoznačné, jednoduché a v praxi snadno uplatnitelné a aby obsahovalo praktické prvky související s definicí občanské iniciativy, které zabrání tomu, že bude zaměňována s petičním právem;

4. prohlašuje, že ihned po přijetí tohoto nařízení se začne zabývat vytvořením účinného systému sledování postupu občanské iniciativy;

5. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

• [1]  Úř. věst. C 310, 16.12.2004, s. 1.
• [2]  Přijaté texty, P6_TA(2008)0055.
• [3]  Úř. věst. C 287 E, 24.11.2006, s. 306.

PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ:DOPORUČENÍ K OBSAHU NÁVRHU NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O UPLATŇOVÁNÍ OBČANSKÉ INICIATIVY, KTERÝ PŘEDLOŽÍ KOMISE

Stanovení minimálního počtu členských států

1.  Minimální počet členských států, ze kterých musí pocházet občané, kteří se účastní občanské iniciativy, je stanoven na jednu čtvrtinu členských států.

2.  Tento požadavek je splněn pouze tehdy, pokud v každém z daných členských států podporuje iniciativu nejméně 1/500 obyvatelstva.

Stanovení minimálního věku účastníků

3.  Občanské iniciativy se může účastnit každý občan Unie, který má v souladu s právními předpisy svého členského státu volební právo.

Stanovení postupu

4.  Občanská iniciativa má pět fází:

•    oznámení iniciativy,

•    shromažďování projevů podpory,

•    předložení iniciativy,

•    stanovisko Komise,

•    ověření skutečnosti, zda je požadovaný právní předpis v souladu se smlouvami.

5.  První fáze občanské iniciativy je zahájena oznámením iniciativy Komisi ze strany organizátorů a ukončena vydáním oficiálního rozhodnutí Komise o výsledku jejího oznámení. Tato fáze probíhá následovně:

a)   Občanskou iniciativu musí její organizátoři řádně oznámit Komisi. V oznámení musí být uvedeno jméno, datum narození, státní příslušnost a bydliště každého organizátora a přesné znění občanské iniciativy v některém z úředních jazyků Evropské unie.

b)   Komise ověří formální přípustnost oznámené občanské iniciativy. Občanská iniciativa je formálně přípustná, pokud splňuje tyto čtyři podmínky:

· Obsahuje výzvu, aby Komise předložila návrh právního předpisu Evropské unie.

· Evropská unie má v souladu se smlouvami, na nichž je Unie založena, pravomoc, aby takový právní předpis vydala.

· Komise má v souladu se smlouvami, na nichž je Unie založena, pravomoc předložit návrh právního předpisu v dané věci.

· Požadovaný právní předpis není zjevně v rozporu s obecnými právními principy platnými v Evropské unii.

Komise poskytne organizátorům veškerou náležitou podporu podle článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, aby byla zajištěna přípustnost oznámených iniciativ. Komise rovněž informuje organizátory o platných nebo připravovaných legislativních návrzích, které se týkají předmětu příslušné občanské iniciativy, a o oznámených občanských iniciativách, jež byly shledány přípustnými a jež se zcela nebo částečně týkají stejných záležitostí.

c)   Do dvou měsíců od oznámení občanské iniciativy musí Komise rozhodnout, zda je iniciativa přípustná, a oznámení tedy bylo přijato. Oznámení může být zamítnuto pouze z důvodů stanovených právními předpisy a v žádném případě jej nelze zamítnout na základě politických zájmů.

d)   Rozhodnutí je adresováno jak jednotlivým organizátorům, tak i veřejnosti. Rozhodnutí se oznámí organizátorům a zveřejní v Úředním věstníku. O tomto rozhodnutí jsou bezodkladně informovány Evropský parlament, Rada a členské státy.

e)   Přezkum rozhodnutí provádí Soudní dvůr Evropské unie a evropský veřejný ochránce práv v souladu s příslušnými právními předpisy Unie. To platí obdobně i v případě, že Komise takové rozhodnutí nevydá.

f)    Komise vede na svých internetových stránkách veřejně přístupný seznam všech úspěšně oznámených občanských iniciativ.

g)   Organizátoři občanské iniciativy mohou vzít iniciativu kdykoliv zpět. Tato iniciativa se pak považuje za neoznámenou a je vymazána z výše uvedeného seznamu Komise.

6.  Druhá fáze občanské iniciativy zahrnuje shromažďování projevů podpory občanů pro úspěšně oznámenou iniciativu a úřední potvrzení o výsledku shromažďování projevů podpory občanů vydané členskými státy. Tato fáze probíhá následovně:

a)   Členské státy stanoví účinný postup shromažďování právoplatných projevů podpory občanské iniciativy, stejně jako účinný postup vydávání úředních potvrzení o výsledcích shromažďování těchto projevů.

b)   Projev podpory je právoplatný, pokud je učiněn během lhůty pro shromažďování projevů podpory v souladu s příslušnými právními předpisy členských států a EU. Lhůta pro shromažďování projevů podpory je jeden rok. Tato lhůta počíná běžet od prvního dne třetího měsíce, který následuje po vydání rozhodnutí o oznámení občanské iniciativy.

c)   Každý občan, který iniciativu podporuje, musí svou podporu vyjádřit individuálně, zpravidla svým podpisem (vlastnoručním, popř. elektronickým). Z projevu podpory musí být zřetelné minimálně jméno, datum narození, bydliště a státní příslušnost osoby, která podporu projevuje. Občan, který má více než jednu státní příslušnost, uvede pouze jednu z nich, kterou si sám zvolí.

Na nakládání s osobními údaji se vztahují předpisy o ochraně údajů, za jejichž dodržování nesou odpovědnost organizátoři iniciativy.

d)   Podporu občanské iniciativě lze projevit pouze jednou. Každý projev podpory obsahuje samostatné čestné prohlášení osoby, která podporu projevuje, že tutéž občanskou iniciativu doposud nepodpořila.

e)   Každý projev podpory může být před uplynutím lhůty pro shromažďování projevů podpory odvolán. Po odvolání se tento projev podpory považuje za neučiněný. Každého, kdo projevuje podporu, musí organizátoři o této možnosti informovat. Každý projev podpory musí obsahovat samostatné prohlášení osoby, která podporu projevuje, že byla o této skutečnosti poučena.

f)    Každá osoba, která projevuje podporu, od organizátorů obdrží kopii projevu své podpory včetně kopie svého čestného prohlášení a prohlášení o tom, že byla seznámena s možností podporu odvolat.

g)   Do dvou měsíců a po ověření dokladů o projevech podpory vystaví členské státy organizátorům občanské iniciativy úřední potvrzení o počtu podpor, které byly právoplatně projeveny, v členění podle státní příslušnosti osob, které podporu projevily. Členské státy prostřednictvím přiměřených opatření zajistí, aby byl každý projev podpory potvrzen členským státem jen jednou a aby bylo účinně zabráněno tomu, že bude jeden projev podpory potvrzen několika členskými státy nebo několika subjekty téhož členského státu.

Na nakládání s osobními údaji se vztahují předpisy o ochraně osobních údajů, za jejichž dodržování nesou odpovědnost organizátoři iniciativy.

7.  Třetí fáze občanské iniciativy je zahájena předložením občanské iniciativy jejími organizátory Komisi a je ukončena vydáním oficiálního rozhodnutí Komise o výsledku předložení občanské iniciativy. Tato fáze probíhá následovně:

a)   Občanskou iniciativu musí její organizátoři právoplatně předložit Komisi. Při jejím předložení je nutné připojit potvrzení členských států o počtu učiněných projevů podpory.

b)   Komise ověří, zda je předložená občanská iniciativa reprezentativní. Občanská iniciativa je reprezentativní, pokud:

· získala podporu alespoň jednoho milionu občanů Unie,

· jedná se přitom o státní příslušníky nejméně jedné čtvrtiny členských států,

· počet státních příslušníků každého z těchto členských států tvoří vždy nejméně 1/500 obyvatel tohoto členského státu.

c)   Do dvou měsíců od předložení občanské iniciativy musí Komise rozhodnout, zda byla iniciativa předložena úspěšně. Toto rozhodnutí musí obsahovat výrok o tom, zda je iniciativa reprezentativní, či nikoli. Předložení iniciativy může být zamítnuto pouze z důvodů stanovených právními předpisy a v žádném případě jej nelze zamítnout na základě politických zájmů.

d)   Rozhodnutí je adresováno jak jednotlivým organizátorům, tak i veřejnosti. Rozhodnutí se oznámí organizátorům a zveřejní v Úředním věstníku. O tomto rozhodnutí jsou bezodkladně informovány Evropský parlament, Rada a členské státy.

e)   Přezkum rozhodnutí provádí Soudní dvůr Evropské unie a evropský veřejný ochránce práv v souladu s příslušnými právními předpisy Unie. To platí obdobně i v případě, že Komise takové rozhodnutí nevydá.

f)    Komise vede na svých internetových stránkách veřejně přístupný seznam všech úspěšně předložených občanských iniciativ.

8.  Čtvrtá fáze občanské iniciativy zahrnuje podrobné posouzení věcného obsahu občanské iniciativy ze strany Komise a končí vydáním oficiálního stanoviska Komise k výzvě obsažené v občanské iniciativě, aby předložila návrh právního předpisu. Tato fáze probíhá následovně:

a)   Pokud byla občanská iniciativa úspěšně předložena, musí se Komise zabývat jejím věcným obsahem.

b)   Za tímto účelem Komise pozve organizátory občanské iniciativy k jednání o této iniciativě, na němž mají možnost její předmět podrobně objasnit.

c)   O výzvě obsažené v iniciativě musí Komise rozhodnout do tří měsíců. Nemá-li v úmyslu předložit žádný návrh, sdělí své důvody Parlamentu a organizátorům.

d)   Rozhodnutí je adresováno jak jednotlivým organizátorům, tak i veřejnosti. Rozhodnutí se oznámí organizátorům a zveřejní v Úředním věstníku. O tomto rozhodnutí jsou bezodkladně informovány Evropský parlament, Rada a členské státy.

e)   Pokud Komise na základě požadavku předloženého v rámci občanské iniciativy žádné rozhodnutí nevydá, podléhá tento případ soudnímu přezkumu ze strany Soudního dvora Evropské unie a evropského veřejného ochránce práv v souladu s příslušnými právními předpisy EU.

Zásada transparentnosti

9.  V přiměřené lhůtě po ukončení řízení jsou organizátoři úspěšně předložené občanské iniciativy povinni předložit Komisi zprávu o financování iniciativy včetně zdrojů tohoto financování (zpráva o transparentnosti). Komise tuto zprávu prověří a zveřejní spolu se stanoviskem.

10. Komise by se zpravidla měla začít zabývat obsahem žádosti podané v rámci občanské iniciativy teprve po předložení řádné zprávy o transparentnosti.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Lisabonská smlouva předpokládá zavedení evropské občanské iniciativy. Obsahuje tak významnou inovaci v evropském ústavním právu, jež byla původně vypracována v Evropském konventu v úzké spolupráci s nevládními organizacemi a jež našla své místo v návrhu Ústavy až po dlouhém úsilí. Občanská iniciativa představuje zcela nový nástroj pro posílení demokracie v Evropské unii. Bude prvním krokem k rozvoji nadnárodní přímé demokracie a její provedení by mohlo v dlouhodobém výhledu přispět k rozvoji evropské veřejnosti.

Právní základy občanské iniciativy jsou zakotveny v budoucím čl. 11 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii (Smlouva o EU v novém znění) a v budoucím čl. 24 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU). Podmínky a postupy platné pro tuto občanskou iniciativu budou stanoveny v nařízení, které bude přijato řádným legislativním postupem.

I.         Co je evropská občanská iniciativa?

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost budou veškeré legislativní akty Evropské unie, ať již se jedná o nařízení, směrnici nebo rozhodnutí, v zásadě přijímány společně Evropským parlamentem a Radou, a to na návrh Komise (srov. článek 289 Smlouvy o fungování EU). Přijetí evropského právního aktu tedy zpravidla předpokládá návrh Komise (srov. čl. 17 odst. 2 Smlouvy o EU v novém znění).

Poté, co členské státy již při založení Evropského hospodářského společenství v roce 1957 stanovily, že Rada může požádat Komisi, „aby provedla průzkumy, které Rada pokládá za potřebné k dosažení společných cílů, a aby jí předložila veškeré vhodné návrhy“ (srov. původně článek 152 Smlouvy o EHS, nyní článek 208 Smlouvy o ES a v budoucnu článek 241 Smlouvy o fungování EU), přiznaly o 35 let později Maastrichtskou smlouvou a zavedením postupu spolurozhodování možnost požádat Komisi o předložení legislativního návrhu konečně i Evropskému parlamentu (srov. nyní článek 192 Smlouvy o ES, v budoucnu článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie).

Toto právo požádat o předložení návrhu, jaké mají dnes oba zákonodárné orgány, by mělo být v budoucnosti přiznáno prostřednictvím občanské iniciativy také občankám a občanům Unie. „Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.“ Tím budou do evropského legislativního procesu poprvé bezprostředně zapojeni občané a občanky Unie. To znamená, že pokud jde o právo požádat o předložení návrhu, budou na stejné úrovni jako oba zákonodárné orgány.

II.        K obsahu práva účasti na evropské občanské iniciativě

Podle čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU (v novém znění) se mohou občanky a občané Unie ujmout občanské iniciativy. Tímto ustanovením se zavádí individuální právo účasti občanek a občanů Unie na občanské iniciativě jako zvláštní projev práva na demokratickou účast podle čl. 10 odst. 3 Smlouvy o EU (v novém znění).

Občanky a občané Unie se mohou občanské iniciativy účastnit dvojím způsobem: občanskou iniciativu mohou zorganizovat či podpořit. Organizace občanské iniciativy zahrnuje oznámení občanské iniciativy Komisi, uspořádání kampaní za účelem získání podpory a případně, v souladu s postupem stanoveným členskými státy, shromáždění projevů podpory od občanů a představení účelu iniciativy Komisi. Podpora občanské iniciativy je formálním projevem osoby o připojení k žádosti, jež je předmětem občanské iniciativy, a tím i souhlasem se zamýšleným požadavkem předkládaným Komisi. Právo účasti na občanské iniciativě tak zahrnuje právo na organizaci a právo na podporu občanské iniciativy.

III.      K odlišení evropské občanské iniciativy od petice Evropskému parlamentu

Podle čl. 24 odst. 2 ve spojení s článkem 227 Smlouvy o fungování Evropské unie (nyní čl. 21 odst. 1 ve spojení s článkem 194 Smlouvy o ES) a podle článku 44 Listiny základních práv EU má každý občan a každá fyzická osoba s bydlištěm v Unii a každá právnická osoba se statutárním sídlem v Unii právo předkládat petice Evropskému parlamentu. Právo účasti na občanské iniciativě podle čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU (v novém znění) se tak staví vedle evropského petičního práva a doplňuje ho, avšak toto právo nenahrazuje a není s ním totožné.

Oba právní nástroje, občanská iniciativa a petice, mohou sice ve výsledku vykazovat určité společné rysy – za určitých podmínek mohou oba tyto nástroje vést k iniciativě více osob směřující k přijetí právního aktu Evropské unie. Zásadní rozdíl mezi nimi však spočívá v jejich funkci, a tím i v jejich adresátech a předpokladech.

Nápadný je již rozdíl v adresátech. Zatímco petice je určena Parlamentu, občanská iniciativa směřuje ke Komisi. Evropské petiční právo je určeno předkladatelkám a předkladatelům peticí jakožto osobám bezprostředně nebo zprostředkovaně dotčeným evropskou svrchovaností a nabízí jim možnost obrátit se z této pozice přímo na Parlament, informovat jej o určitém stavu věcí a požadovat změnu tohoto stavu. Naproti tomu občanská iniciativa občankám a občanům Unie samotným poprvé přiznává bezprostřední účast na výkonu svrchovanosti v Evropské unii tím, že jim umožňuje, aby stejně jako Rada nebo Evropský parlament požádali Komisi o předložení legislativního návrhu.

Proto se liší i předpoklady obou právních institutů. Petiční právo je totiž omezeno na záležitosti týkající se bezprostředně předkladatelů a předkladatelek petice, zatímco v případě účastnic a účastníků občanské iniciativy takové omezení není stanoveno a ani není smysluplné. Občanská iniciativa je daleko spíše jako každá součást evropské svrchovanosti vázána obecným evropským zájmem a dodržováním evropského práva. Posledně jmenované opět není předpokladem předložení petice.

Při vytváření podmínek a postupů pro občanskou iniciativu mohou být sice plně zohledněny podobnosti s peticí předkládanou Evropskému parlamentu, v žádném případě však nesmí dojít k setření podstatných rozdílů.

IV.      K minimálnímu počtu členských států

Podle čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU (v novém znění) musí občanky a občané Unie, kteří občanskou iniciativu podporují, pocházet z podstatného počtu členských států. Co se však rozumí pod pojmem „podstatný počet“, již vysvětleno není, a má být namísto toho stanoveno v souladu s čl. 24 odst. 1 Smlouvy o fungování EU zákonodárcem, kterému tak v tomto smyslu přísluší v první fázi velmi široké pole působnosti.

Stanovený počet ovšem musí odpovídat účelu tohoto požadavku. Účel požadavku, aby podporovatelky a podporovatelé občanské iniciativy pocházeli z několika různých členských států, má zajistit, aby východiskem evropského legislativního procesu již nebyly dílčí zájmy jediného členského státu, nýbrž aby byl tento proces v dostatečné míře motivován obecným evropským zájmem. Ze zásady je tedy také svěřen monopol na předkládání návrhů právních aktů do rukou Komise.

Právní akty v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva mohou být ovšem podle článku 76 Smlouvy o fungování EU vydávány také z podnětu čtvrtiny členských států. Tímto smlouva sama obsahuje odkaz na počet členských států, který v sobě nese předpoklad dostatečného zohlednění obecného evropského zájmu. S tímto by se zákonodárce neměl při úpravě občanské iniciativy dostat do rozporu.

Účelu podmínky, že podporovatelky a podporovatelé občanské iniciativy musí pocházet z podstatného počtu členských států, je samozřejmě náležitě vyhověno pouze tehdy, je-li tato podmínka současně spojena s podmínkou minimálního počtu podporovatelek a podporovatelů v každém z těchto států. Smysluplnou orientaci v tomto případě poskytuje samotné ustanovení čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU, které tím, že stanoví podmínku jednoho milionu občanek a občanů Unie, říká, že 1/500 obyvatelstva EU je nutno považovat za dostatečně reprezentativní. Toto pravidlo může být převzato i pro reprezentativnost jednotlivých členských států.

V.       K postupu evropské občanské iniciativy

Vedle minimálního počtu členských států, z nichž musí podporovatelky a podporovatelé občanské iniciativy pocházet, musí nařízení upravovat také postup občanské iniciativy. Tento postup má výlučnou funkci – má zajistit, aby mohlo být co nejúčinněji uplatňováno individuální právo účasti na občanské iniciativě a aby se v plném rozsahu projevil demokratický obsah občanské iniciativy, která je prostředkem bezprostředního výkonu svrchované moci. Každý jednotlivý prvek tohoto postupu musí být v souladu s tímto požadavkem. Jen tak může být učiněno zadost výjimečnému politickému významu tohoto nového nástroje, který umožňuje zapojení občanek a občanů do utváření Evropské unie.

Postup občanské iniciativy by měl být rozčleněn do čtyř fází, které lze bezprostředně odvodit z čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU (v novém znění): oznámení – shromažďování – předložení – přijetí stanoviska. V první fázi („oznámení“) je Komise informována o obsahu a organizátorkách/organizátorech občanské iniciativy. V druhé fázi („shromažďování“) jsou pro občanskou iniciativu získávány jednotlivé projevy podpory; vzhledem k tomu, že Komise nedisponuje potřebnými kapacitami, musí tento úkol plnit členské státy. Následně, ve třetí fázi („předložení“), je Komise informována o výsledcích zjištěných členskými státy a ve čtvrté fázi („přijetí stanoviska“) přijímá Komise postoj k výzvě, která je předmětem občanské iniciativy.

Dříve než Komise zaujme k občanské iniciativě určitý postoj, musí ještě ověřit, zda jsou v daném případě splněny podmínky stanovené v čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU (v novém znění), tj. přípustnost a reprezentativnost příslušné iniciativy. V zájmu transparentnosti by toto ověřování nemělo být prováděno v rámci zaujímání politického stanoviska Komise k žádosti obsažené v občanské iniciativě, nýbrž ještě před tímto krokem, aby nevzniklo podezření, že stanovisko Komise podléhá politickým zájmům. Ověření náležité reprezentativnosti občanské iniciativy (alespoň jeden milion občanek a občanů, kteří iniciativu podporují, pocházejících z podstatného počtu členských států) tak může být logicky provedeno pouze v rámci třetí fáze jako součást rozhodování o úspěšnosti předložení občanské iniciativy.

Ověření přípustnosti občanské iniciativy a rovněž toho, zda její obsah splňuje podmínky stanovené právními předpisy, by mělo být naopak provedeno v co nejranější fázi celého postupu, aby tak byla poskytnuta právní jistota organizátorkám a organizátorům občanské iniciativy i členským státům, jež nesou odpovědnost za shromažďování projevů podpory. K tomuto ověření by mělo tedy dojít již během první fáze v rámci rozhodování o úspěchu oznámení občanské iniciativy.

Každá fáze postupu musí být uzavřena oficiálním rozhodnutím, na které přísluší organizátorkám a organizátorům vždy právní nárok. Nadto musí být jak rozhodnutí Komise o úspěchu oznámení a předložení občanské iniciativy, tak potvrzení jednotlivých projevů podpory vydané členským státem případně soudně přezkoumatelné.

STANOVISKO Petičního výboru (20. 1. 2009)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

obsahující doporučení Komisi k hlavním rysům návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady týkajícího se provedení občanské iniciativy
(2008/2169(INI))

Zpravodaj: Carlos Carnero González(Podnět – článek 39 jednacího řádu)

NÁVRHY

Petiční výbor vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že je nezbytné zohlednit ustanovení Lisabonské smlouvy vztahující se k občanské iniciativě, jež jsou navržena s cílem umožnit evropským občanům vyšší měrou přímo ovlivňovat evropské právní akty, které jsou vyžadovány za účelem provádění Smluv,

B.  vzhledem k tomu, že petiční právo je zakotveno již v Maastrichtské smlouvě, a vzhledem k tomu, že Parlament vytvořil řadu postupů s cílem reagovat na toto významné právo všech občanů EU a rezidentů na území EU, zejména v otázkách týkajících se použití právních předpisů EU ze strany vnitrostátních a místních orgánů a dopadu těchto právních předpisů na jednotlivce a jejich místní společenství,

1.  požaduje nařízení o provedení občanské iniciativy, které by ustanovilo podmínky pro výkon práv tak, aby bylo jednoznačné, jednoduché a snadno přístupné uživatelům a aby obsahovalo praktické prvky související s definicí občanské iniciativy, aby nebyla směšována s petičním právem;

2.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že podle návrhů, které jsou v současnosti rozesílány těmi, kdo podporují občanskou iniciativu, je řada uvedených praktických příkladů ve skutečnosti obecnými peticemi podobnými kampani, z nichž některé Parlament již jako petice zaregistroval, aniž by měly nějaký konkrétní vztah k občanské iniciativě, jak je definovaná ve Smlouvě;

3.  v návaznosti na to upozorňuje, že je zapotřebí zajistit, aby si občané plně uvědomovali tento rozdíl, neboť petiční právo je směřováno k Evropskému parlamentu, zatímco občanská iniciativa je směřována ke Komisi;

4.  konstatuje dále, že se Parlament při výkonu vlastního práva zákonodárné iniciativy může rozhodnout, že zahájí tento postup a bude jednat podle doporučení založených na peticích, které obdržel příslušný výbor Parlamentu;

5.  požaduje, aby byl Petiční výbor pověřen úkolem sledovat uplatňování nařízení o občanské iniciativě tím, že zajistí, že se návrhy občanů budou posuzovat na schůzích Petičního výboru, na něž budou přizvány další příslušné výbory s rezortní odpovědností za danou politickou oblast a na kterých by Komise měla na žádost poskytnout své stanovisko;

6.  domnívá se, že taková opatření mohou lépe zajistit slučitelnost návrhů, které v první instanci předkládají občané Komisi, s demokraticky schválenými prioritami a návrhy Evropského parlamentu;

7.  domnívá se, že Parlament by měl mít možnost vyjádřit se k vhodnosti občanské iniciativy, případně vznést návrhy či doporučení dříve, než bude Komise pokračovat v podrobném vypracovávání právního textu na základě této občanské iniciativy;

8.  uznává, že je třeba zabývat se otázkami oprávněnosti, a v této souvislosti se domnívá, že by se slovní spojení „několik členských států“, v nichž by se měl shromáždit více než jeden milion podpisů, nemělo vykládat rigidně; v souladu s praxí v případě petic se stejně tak domnívá, že možnost podpořit občanskou iniciativu by měla být přístupná všem občanům.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	19.1.2009
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	21 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Sir Robert Atkins, Margrete Auken, Inés Ayala Sender, Victor Boştinaru, Simon Busuttil, Alexandra Dobolyi, Glyn Ford, Cristina Gutiérrez-Cortines, David Hammerstein, Marian Harkin, Carlos José Iturgaiz Angulo, Marcin Libicki, Miguel Angel Martínez Martínez, Manolis Mavrommatis, Mairead McGuinness, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Nicolae Vlad Popa, Kathy Sinnott
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Carlos Carnero González, Marie-Hélène Descamps, Henrik Lax

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	22.1.2009
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	15 4 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Richard Corbett, Jean-Luc Dehaene, Andrew Duff, Anneli Jäätteenmäki, Aurelio Juri, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Timothy Kirkhope, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Ashley Mote, József Szájer, Riccardo Ventre, Johannes Voggenhuber, Bernard Wojciechowski
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Costas Botopoulos, Klaus-Heiner Lehne, Gérard Onesta, Sirpa Pietikäinen, Mauro Zani