ZPRÁVA o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se provádí v EU
16. 2. 2009 - (2008/2071(INI))
Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
Zpravodajka: Cristiana Muscardini
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se provádí v EU
Evropský parlament,
– s ohledem na články 2, 3 a 5 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,
– s ohledem na články 2, 3 a 26 Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech z roku 1966,
– s ohledem zejména na čl. 5 písm. a) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979,
– s ohledem na čl. 2 odst. 1, čl. 19 odst. 1, čl. 24 odst. 3 a články 34 a 39 Úmluvy o právech dítěte, která byla přijata 20. listopadu roku 1989 Valným shromážděním OSN,
– s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1989,
– s ohledem na Africkou chartu práv a dobrého prospívání dítěte (1990),
– s ohledem článek 1, čl. 2 písm. f), článek 5, čl. 10 písm. c) a články 12 a 16 všeobecného doporučení č. 19 Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen, přijaté roku 1992,
– s ohledem na Vídeňskou deklaraci a akční program přijaté na světové konferenci o lidských právech v červnu roku 1993,
– s ohledem na prohlášení Valného shromáždění OSN o odstranění násilí páchaného na ženách, které bylo přijato v prosinci roku 1993 jakožto první mezinárodní nástroj v oblasti lidských práv, jež se týká výhradně násilí páchaného na ženách,
– s ohledem na prohlášení a akční program přijaté dne 13. září 1994 na Mezinárodní konferenci OSN o populaci a rozvoji v Káhiře,
– s ohledem na prohlášení a akční program přijaté dne 15. září 1995 na světové konference o ženách v Pekingu,
– s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 1995 o čtvrté světové konferenci OSN o ženách v Pekingu: „Boj za rovnost, rozvoj a mír“,[1]
– s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 1997 o porušování práv žen[2],
– s ohledem na opční protokol k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen, který byl přijat dne 12. března 1999 komisí OSN pro situaci žen,
– s ohledem na rezoluci Výboru Rady Evropy pro rovné příležitosti žen a mužů ze dne 12. dubna 1999 o mrzačení ženských pohlavních orgánů,
– s ohledem na svůj postoj, který dne 16. dubna 1999 vydal k pozměněnému návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o akčním programu Společenství (program DAPHNE) týkajícím se preventivních opatření proti násilí páchanému na dětech, dospívajících a ženách[3],
– s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2000 o opatřeních učiněných v souvislosti s pekingskou akční platformou[4],
– s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2000 o výsledcích zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN konaného na téma „Ženy 2000: rovnost pohlaví, rozvoj a mír pro 21. století“ z 5.–9. června 2000[5],
– s ohledem na dohodu o přidružení AKT-EU (dohoda z Cotonou) podepsanou dne 23. června 2000 a na přiložený finanční protokol,
– s ohledem na prohlášení, které při zasedání Evropské rady v Nice dne 7. prosince 2000 připojila k Listině základních práv Rada, Evropský parlament a Komise,
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 14. prosince 2000 zařadit problém mrzačení ženských pohlavních orgánů pod položku B5-802 rozpočtu programu DAPHNE na rok 2001,
– s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1247 (2001) ze dne 22. května 2001 o mrzačení ženských pohlavních orgánů,
– s ohledem na zprávu o mrzačení ženských pohlavních orgánů, kterou dne 3. května 2001 přijalo parlamentní shromáždění Rady Evropy,
– s ohledem na své předchozí usnesení ze dne 20. září 2001 o mrzačení ženských pohlavních orgánů[6],
– s ohledem na rezoluci Komise OSN pro lidská práva č. 2003/28 ze dne 22. dubna 2003, v níž se 6. únor prohlašuje za mezinárodní den „nulové tolerance“ vůči mrzačení ženských pohlavních orgánů,
– s ohledem na články 2, 5, 6 a 19 dodatkového protokolu Africké charty lidských práv a národů z roku 2003, známého také jako „Maputský protokol“, který vstoupil v platnost dne 25. listopadu 2005,
– s ohledem na petici č. 298/2007, kterou předložila Cristiana Muscardini dne 27. března 2007,
– s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008 o strategii EU o právech dítěte[7],
– s ohledem na články 6 a 7 Smlouvy o EU týkající se dodržování lidských práv (obecné zásady) a na články 12 a 13 Smlouvy o ES (nediskriminace),
– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0054/2009),
A. vzhledem k tomu, že podle údajů shromážděných Světovou zdravotnickou organizací podstoupilo na světě zákrok zmrzačující pohlavní orgány mezi 100 až 140 miliony žen a dívek, přičemž nebezpečí, že budou tomuto zákroku způsobujícímu těžký stupeň invalidity vystaveny, hrozí podle údajů Světové zdravotnické organizace a Populačního fondu OSN ročně kolem dvěma až třem milionům žen,
B. vzhledem k tomu, že každý rok je zákrok zmrzačující pohlavní orgány proveden nebo jeho provedení hrozí 180 000 ženám, které se přistěhovaly do Evropy,
C. vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace jsou tyto praktiky rozšířeny nejméně v 28 afrických zemích, v některých zemích Asie a na Blízkém východě,
D. vzhledem k tomu, že původ násilných činů vůči ženám, mezi něž patří i mrzačení ženských pohlavních orgánů, tkví v sociálních strukturách založených na nerovnosti pohlaví a nevyvážených poměrech, co se týče moci, nadřazenosti a kontroly, v jejichž rámci vede sociální a rodinný tlak k porušení fyzické nedotknutelnosti člověka jako jednoho ze základních práv,
E. vzhledem k tomu, že nejpřísněji by měly být odsouzeny případy mrzačení pohlavních orgánů u nedospělých dívek, které představují zjevné porušení vnitrostátních i mezinárodních právních předpisů na ochranu dětí a jejich práv,
F. vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace rozlišuje čtyři typy mrzačení ženských pohlavních orgánů od klitoridektomie (částečného nebo úplného odstranění klitorisu) přes excizi (odstranění klitorisu a malých stydkých pysků), která se provádí ve zhruba 85 % případů mrzačení ženských pohlavních orgánů, až po extrémní zákrok, kterým je infibulace (úplné odstranění klitorisu, malých stydkých pysků i vnitřního povrchu velkých stydkých pysků a následné sešití vnějších rodidel s ponecháním pouze malého vaginálního průchodu) a introcize (napíchnutí, perforace a naříznutí klitorisu a stydkých pysků),
G. vzhledem k tomu, že všechny stupně mrzačení ženských pohlavních orgánů představují akt násilí vůči ženám, který představuje porušení základních práv žen, konkrétně práva na zachování osobní a fyzické nedotknutelnosti a práva na duševní zdraví, stejně jako jejich sexuálních a reprodukčních práv, a že toto porušení nelze v žádném případě ospravedlnit dodržováním různých kulturních tradic či iniciačními rituály,
H. vzhledem k tomu, že v Evropě je mrzačením pohlavních orgánů postiženo přibližně 500 000 žen a že tato obřízka je zvykem především v rodinách přistěhovalců a uprchlíků a že dívky se dokonce za tímto účelem posílají zpět do vlasti,
I. vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů způsobuje ženám a dívkám, které je podstupují, velmi vážné krátkodobé i dlouhodobé poškození tělesného i duševního zdraví, představuje závažné porušení osobní a tělesné nedotknutelnosti a v některých případech dokonce končí smrtí; vzhledem k tomu, že vinou používání primitivních nástrojů a nedostatečné hygieny dochází k dalším negativním dopadům, které mohou později způsobit bolesti při pohlavním styku a porodu, orgány jsou trvale poškozeny a mohou se objevit komplikace (např. krvácení, šok, infekce, přenos viru HIV/AIDS, tetanus, zhoubné nádory) i závažné potíže v těhotenství a při porodu,
J. vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je považováno za porušení práv žen a dívek zakotvených v mnoha mezinárodních dohodách a jako takové je zakázáno trestními právními řády členských řádů a je též v rozporu se zásadami Listiny základních práv EU,
K. vzhledem k tomu, že ve svém usnesením ze dne 16. ledna 2008 Parlament vyzval členské státy, aby proti mrzačení ženských pohlavních orgánů přijaly konkrétní opatření, na jejichž základě budou moci být stíhány osoby, které tyto praktiky provádějí na dětech,
L. vzhledem k tomu, že Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen ukládá smluvním státům, aby přijaly vhodná opatření ke změně nebo zrušení stávajících právních předpisů, zvyků a praktik, které představují diskriminaci žen, a aby přijaly veškerá vhodná opatření ke změně sociokulturních schémat chování mužů a žen, s cílem odstranit předsudky a zvykové či jiné praktiky založené na podřízeném či nadřazeném postavení mužů či žen nebo na stereotypech v chápání mužských a ženských rolí,
M. vzhledem k tomu, že podle Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 musí smluvní strany zajistit, že práva zakotvená v této úmluvě budou v rámci jejich jurisdikce dodržována ve vztahu ke všem dětem obou pohlaví bez jakékoli diskriminace; dále musí smluvní strany přijmout veškerá účinná a vhodná opatření ke zrušení tradičních praktik, které by mohly poškozovat zdraví dětí,
N. vzhledem k tomu, že Africká listina práv a zdraví dítěte doporučuje signatářským státům, aby vymýtily sociální a kulturní praktiky, které poškozují zdraví, důstojnost, přirozený růst a normální vývoj dítěte,
O. vzhledem k tomu, že v bodu 18 prohlášení a akčního programu, které byly přijaty v červnu roku 1993 ve Vídni, je uvedeno, že lidská práva žen a dívek tvoří nezadatelnou, neoddělitelnou a nedělitelnou součást všeobecných lidských práv,
P. vzhledem k tomu, že v článku 2 prohlášení OSN o odstranění násilí páchaného na ženách z roku 1993 se výslovně hovoří o mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalších tradičních praktikách, které postihují ženy,
Q. vzhledem k tomu, že podle článku 4 tohoto prohlášení jsou členské státy povinny odsoudit násilí páchané na ženách a že se povinnosti vymýtit tento druh násilí nesmějí vyhýbat tím, že se budou odvolávat na zvyklosti, tradice či náboženské ohledy,
R. vzhledem k tomu, že podle akčního programu přijatého na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji, která se konala v Káhiře roku 1994, musí vlády zamezit mrzačení ženských pohlavních orgánů tam, kde k němu stále dochází, a poskytovat podporu nevládním organizacím a náboženským institucím, které bojují za vymýcení těchto praktik,
S. vzhledem k tomu, že akční program schválený v rámci čtvrté konference OSN v Pekingu vyzývá vlády, aby zpřísnily zákony, reformovaly instituce a propagovaly normy a iniciativy zaměřené na odstranění diskriminace žen, jejímž projevem je mimo jiné i mrzačení ženských pohlavních orgánů,
T. vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství AKT-EU (dohoda z Cotonou) je založena na těchto obecných zásadách a zahrnuje opatření proti mrzačení ženských pohlavních orgánů (článek 9 o základních prvcích dohody, včetně dodržování lidských práv, článek 25 o sociálním rozvoji a článek 31 o rovnosti pohlaví),
U. vzhledem k tomu, že ve zprávě přijaté 3. května 2001 Parlamentním shromážděním Rady Evropy se požaduje zákaz mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se zde označuje za nehumánní a ponižující zákrok ve smyslu článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv; vzhledem k tomu, že ochrana kultury a tradic nesmí mít přednost před dodržováním základních práv a zákazem praktik, které se blíží mučení,
V. vzhledem k tomu, že Komise a Rada v rámci společné evropské politiky v oblasti přistěhovalectví a azylu uznávají, že mrzačení ženských pohlavních orgánů představuje porušení lidských práv a že jeho podstoupení může samo o sobě zaručit právo na azyl,
W. vzhledem k prohlášení evropské komisařky Ferrero-Waldnerové a komisaře Michela ze dne 5. února 2008, v němž mrzačení ženských pohlavních orgánů jednoznačně odsoudili a označili za nepřijatelné bez ohledu na to, zda je provedeno v EU nebo ve třetích zemích, a zdůraznili, že porušování práv žen nemůže být v žádném případě ospravedlňováno kulturním relativismem nebo tradicemi,
X. vzhledem k tomu, že národní centra a organizace pro mládež a rodinu mohou včas poskytnout rodinám pomoc, aby mohly proti mrzačení ženských pohlavních orgánů preventivně zakročit,
1. důrazně odsuzuje mrzačení ženských pohlavních orgánů, které je v rozporu se základními lidskými právy a představuje barbarské porušení tělesné nedotknutelnosti a důstojnosti žen a dívek, a které proto považuje za vážný společenský problém;
2. opakuje, že se stále hlásí ke všem opatřením a politikám, které navrhoval ve svém usnesení z roku 2001; žádá Komisi a členské státy, aby vypracovaly jasnou komplexní strategii a akční plány s cílem odstranit mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropské unie a aby k tomuto účelu poskytly požadované prostředky v podobě zákonů a správních ustanovení, mechanismů prevence a vzdělávacích a sociálních opatření, a aby zejména šířily informace o dostupných nástrojích ochrany ohrožených skupin, čímž se skutečným i potenciálním obětem dostane řádné ochrany;
3. žádá, aby tuto obecnou strategii doprovázely vzdělávací programy a osvětové kampaně pořádané v jednotlivých státech i na mezinárodní úrovni;
4. podporuje snahy EUROPOLU o uspořádání setkání evropských policejních sil s cílem zintenzívnit boj proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, řešit problémy spojené s tím, že jen malý počet případů je nahlášen a že důkazy a svědecké výpovědi se shromažďují jen obtížně, a přijmout účinná opatření ke stíhání pachatelů; za tím účelem vyzývá členské státy, aby posoudily možnost přijetí dalších opatření na ochranu obětí, jakmile se přihlásí;
5. upozorňuje na to, že opatření k vymýcení poškozujících zákroků, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, uvedená ve výše jmenovaném Maputském protokolu, zahrnují: rozvoj povědomí veřejnosti pomocí informační činnosti, formálního a neformálního vzdělávání a osvětových kampaní, přijetí zákonů zakazujících jakékoli formy mrzačení ženských pohlavních orgánů, a to i tehdy, byl-li zákrok proveden zdravotnickými pracovníky, a stanovení příslušných sankcí, poskytování lékařské pomoci, právní pomoci a psychologické péče obětem a vzdělávání a ochrana žen, které jsou potenciálními oběťmi poškozujících praktik nebo jiných forem násilí, zneužívání nebo nesnášenlivosti;
6. vyzývá členské státy, aby vyčíslily množství žen, jejichž pohlavní orgány byly zmrzačeny a kterým tento zákrok hrozí v jednotlivých zemích, neboť v mnoha státech dosud nejsou k dispozici žádné údaje a neexistuje ani harmonizovaný systém jejich shromažďování;
7. vybízí k tomu, aby byl pro účely monitorování tohoto jevu vytvořen „evropský zdravotní protokol“ a zřízena zvláštní databáze, což bude moci být využito pro statistické účely nebo pro provádění informačních kampaní zaměřených na příslušné přistěhovalecké komunity;
8. vyzývá členské státy, aby shromažďovaly vědecké údaje, které by mohly být využity Světovou zdravotnickou organizací k podpůrným akcím zaměřeným na vymýcení praktik zmrzačujících ženské pohlavní orgány v Evropě a na všech ostatních kontinentech;
9. žádá Komisi, aby při jednání o spolupráci a o dohodách s danými zeměmi usilovala o to, aby byla do těchto dohod začleněna ustanovení o vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů;
10. vybízí k vytvoření souboru osvědčených postupů na různých úrovních a k vypracování analýzy jejich dopadu (případně na základě projektů financovaných a výsledků získaných v rámci programu DAPHNE III) a k jejich rozsáhlému šíření s využitím praktických zkušeností a teoretických poznatků odborníků;
11. poukazuje na to, že zásadní úlohu při hledání obětí a přijímání preventivních opatření proti mrzačení ženských pohlavních orgánů hrají národní centra a instituce;
12. požaduje, aby byly posíleny stávající evropské sítě pro prevenci poškozujících tradičních praktik, a to například tím, že se budou pořádat školení pro nevládní organizace, místní nezisková sdružení a subjekty, které jsou v této oblasti činné, a aby se vytvoření takových sítí podporovalo;
13. kladně hodnotí významný přínos mnoha mezinárodních a vnitrostátních nevládních organizací, výzkumných středisek, Evropské sítě pro prevenci mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropě a všech angažovaných osob, které uskutečňují různé projekty zaměřené na zvýšení informovanosti o otázkách mrzačení ženských pohlavních orgánů a na prevenci a odstranění tohoto jevu, mimo jiné i díky finančním prostředkům poskytovaným orgány OSN a v rámci programu DAPHNE; zdůrazňuje, že pro dosažení úspěchu při eliminaci mrzačení ženských pohlavních orgánů a pro výměnu informací a zkušeností má bezpochyby zásadní význam vytváření vazeb mezi nevládními organizacemi a komunitními organizacemi na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni;
14. poukazuje na to, že podle článku 10 směrnice Rady 2004/83/ES[8] o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, mohou být zohledněny též genderové otázky, přičemž však tyto aspekty nemohou být samy o sobě důvodem pro použití článku 10;
15. vyzývá k tomu, aby byla do boje proti mrzačení ženských pohlavních orgánů zapojena Agentura Evropské unie pro základní práva a Evropský institut pro rovnost žen a mužů v rámci víceletých či ročních pracovních programů; je přesvědčen, že tyto agentury mohou vykonávat prioritní výzkumnou nebo osvětovou činnost, a tím napomáhat lepšímu porozumění tomuto jevu na evropské úrovni;
16. považuje za nezbytné pořádat v příslušných zemích fóra pro dialog, reformovat tradiční právní normy, zařadit téma mrzačení ženských pohlavních orgánů do školních osnov a podporovat spolupráci s neobřezanými ženami;
17. žádá Evropskou unii a členské státy, aby v zájmu lidských práv, osobní nedotknutelnosti, svobody svědomí a práva na zdraví spolupracovaly na harmonizaci platných právních předpisů a aby případně navrhly zvláštní předpisy, pokud by se platné předpisy ukázaly jako nedostačující;
18. žádá členské státy, aby řádně prosazovaly stávající zákony týkající se mrzačení ženských pohlavních orgánů nebo aby přijaly ustanovení o sankcích za těžké případy ublížení na těle, pokud byly tyto praktiky provedeny na území Evropské unie, a aby přispívaly k prevenci tohoto jevu a k boji proti němu díky informační činnosti mezi odborníky (jako jsou např. sociální pracovníci, učitelé, policisté a zdravotníci) zaměřené na to, aby tito odborníci dokázali případy mrzačení ženských pohlavních orgány rozeznat; dále žádá členské státy, aby se všemi prostředky snažily o dosažení nejvyššího stupně harmonizace zákonů ve všech 27 členských státech;
19. vyzývá členské státy, aby praktickým a odborným lékařům i lékařskému personálu v nemocnicích uložily povinnost hlásit mrzačení ženských orgánů zdravotnickým úřadům, popřípadě policii;
20. vyzývá členské státy, aby buď přijaly specifické právní předpisy o mrzačení ženských pohlavních orgánů, nebo aby každého, kdo by tyto praktiky prováděl, stíhaly podle stávajících právních předpisů;
21. žádá Evropskou unii a členské státy, aby pachatele těchto činů stíhaly, odsuzovaly a trestaly na základě jednotné strategie, která bude brát v úvahu legislativní, zdravotní a sociální hlediska a integraci přistěhovalecké populace; zvláštně požaduje, aby v příslušných směrnicích o přistěhovalectví bylo mrzačení pohlavních orgánů označeno za trestný čin a aby v nich byly stanoveny přiměřené postihy pro ty, kteří se tohoto trestného činu dopustí, pokud byly tyto praktiky provedeny na území Evropské unie;
22. vybízí k tomu, aby byly vytvořeny stálé technické výbory pro harmonizaci a koordinaci mezi členskými státy samotnými a mezi členskými státy a africkými orgány; tyto výbory by měly sdružovat odborníky na tuto otázku a zástupce hlavních evropských a afrických organizací bojujících za práva žen;
23. důrazně žádá, aby se radikálně zavrhla takzvaná alternativní punkce a veškeré pokusy o to, aby byly tyto zákroky prováděny jakožto lékařské úkony, což bývá prezentováno jako kompromisní řešení mezi obřízkou klitorisu a zachováváním identitotvorných tradic, neboť by to představovalo pouze ospravedlnění a přijetí praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů na území Unie; znovu tyto praktiky bezpodmínečně a důrazně odsuzuje, neboť neexistuje žádný důvod – společenský, hospodářský, etnický, zdravotní ani jiný –, který by je mohl ospravedlnit;
24. naléhavě vyzývá k tomu, aby praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů byla vymýcena prostřednictvím politik podpory a integrace žen a užších rodin, které jsou nositeli tradic a které zákroky zmrzačující ženské pohlavní orgány provádějí, přičemž cílem je, aby na základě přísného dodržování zákonů, dodržování základních lidských práv a na základě práva na sexuální sebeurčení byly ženy chráněny před jakoukoliv formou zneužití a násilí;
25. je přesvědčen, že mnohé z komunit vysvětlují zachovávání tradičních praktik, které ohrožují zdraví žen a dívek, důvody bez jakéhokoli vědeckého podkladu a že tyto praktiky nemají původ ani odůvodnění v náboženství;
26. vyzývá členské státy, aby:
- považovaly jakékoliv mrzačení ženských pohlavních orgánů za trestný čin bez ohledu na to, zda s ním dotyčná žena nějakým způsobem souhlasila či nikoli, a aby rovněž trestaly každého, kdo poskytne pomoc, podnět, radu či podporu osobě provádějící kterýkoliv z těchto činů na těle ženy nebo dívky,
- pronásledovaly, stíhaly a trestaly jakoukoli osobu pobývající na jejich území, která se dopustí trestného činu mrzačení ženských pohlavních orgánů, i kdyby byl tento trestný čin spáchán mimo jejich státní hranice (extrateritorialita trestného činu);
- přijaly legislativní opatření, která by poskytla soudcům nebo státním zástupcům možnost přijmout bezpečnostní a preventivní opatření v případě, že získají informace o tom, že určitým ženám či dívkám hrozí mrzačení;
27. žádá členské státy, aby přijaly preventivní strategii sociální činnosti, jejímž cílem bude ochrana nezletilých osob, aniž by přitom docházelo ke stigmatizaci komunit přistěhovalců, a to pomocí veřejných programů a služeb sociální péče určených jak k prevenci těchto praktik (vzdělávání, výchova a osvěta v rizikových komunitách), tak k poskytování psychologické a lékařské pomoci obětem, pokud možno včetně bezplatné léčebné péče; rovněž žádá členské státy, aby hrozbu či riziko mrzačení ženských pohlavních orgánů u nezletilých považovaly za důvod, kterým je možno ospravedlnit zásah ze strany orgánů veřejné správy v souladu s právními předpisy na ochranu dítěte;
28. žádá členské státy, aby vypracovaly pokyny pro zdravotníky, pedagogy a sociální pracovníky, podle nichž by měli tito pracovníci ohleduplně a v případě potřeby i s pomocí tlumočníka informovat a poučovat rodiče o obrovských nebezpečích, která s sebou mrzačení ženských pohlavních orgánů nese, a o skutečnosti, že v členských státech EU představují tyto praktiky trestný čin; dále žádá členské státy, aby spolupracovaly se sítěmi a nevládními organizacemi, které se v úzkém kontaktu s rodinami a komunitami zabývají vzděláváním, osvětou a mediační činností v otázce mrzačení ženských pohlavních orgánů, a aby financovaly jejich činnost;
29. žádá členské státy, aby šířily přesné informace, které by byly srozumitelné i pro negramotnou populaci, a to zejména prostřednictvím zastupitelských úřadů členských států při udělování víz; domnívá se dále, že informace o důvodech tohoto zákonem stanoveného zákazu musí poskytovat také imigrační úřady při vstupu do hostitelské země, aby rodiny pochopily, že zákaz tohoto tradičního aktu není v žádném případě útokem na jejich kulturu, nýbrž právní ochranou žen a dívek; domnívá se, že je nutno informovat jednotlivé rodiny o tom, že prokázané mrzačení může mít za následek trestní postih, včetně trestu odnětí svobody;
30. požaduje zlepšení právního postavení žen a dívek v zemích, kde se provádí mrzačení pohlavních orgánů, aby se posílila sebedůvěra, vlastní iniciativa a odpovědnost žen;
31. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.
- [1] Úř. věst. C 166, 3.7.1995, s. 92.
- [2] Úř. věst. C 115, 14.4.1997, s. 172.
- [3] Úř. věst. C 219, 30.7.1999, s. 497.
- [4] Úř. věst. C 59, 23.2.2001, s. 258.
- [5] Úř. věst. C 67, 1.3.2001, s. 289.
- [6] Úř. věst. C 77 E, 28.3.2002, s. 126.
- [7] Přijaté texty, P6_TA(2008)0012.
- [8] Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 2.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Migrační toky, kterými se Evropa zabývala v posledních třiceti letech, přispěly k tomu, že se v evropské společnosti rozšířily nové kultury, tradice, zvyky i modely chování.
V tomto kontextu jsou v rámci EU prováděny „tradiční kruté“ praktiky, které souvisí s pohlavní příslušností a které spočívají v mrzačení ženských pohlavních orgánů.
Vzrůstající povědomí o tomto jevu se na mezinárodní úrovni promítá do obecného přístupu k ochraně práv žen. Tato situace umožnila „africkým aktivistkám“, aby zdůraznily násilný charakter této praxe zavedením pojmu „mrzačení“ namísto termínu „ženská obřízka“.
Monitorovat a přesně určit, jaký dopad mají zákroky zmrzačující ženské pohlavní orgány v Evropě, je stále těžké, neboť i nadále existuje riziko, že kromě praktik prováděných tajně na území EU, jsou zákroky vykonávány v době, kdy dívky dočasně pobývají v zemi svého původu.
Vysledovat počátky tohoto jevu není jednoduchou záležitostí: jedná se o velmi staré kmenové zvyky a rituály, které jsou v místních etnických společenstvích, jež je provozují, hluboce zakořeněny.
K vysvětlení mrzačení ženských pohlavních orgánů je v současnosti uváděno pět druhů důvodů:
- náboženství (k mrzačení ženských pohlavních orgánů se přistupuje s nesprávným odůvodněním, že je vyžaduje islám);
- zdraví (příznivý dopad na plodnost nebo riziko impotence u mužů);
- sociálně ekonomické poměry (mrzačení ženských pohlavních orgánů jako předpoklad sňatku);
- kmenová tradice / uznání v rámci etnika a
- obraz ženství (podstupování zákroků zmrzačujících ženské pohlavní orgány jako symbol uznání údělu ženy, který s sebou nese riziko sexuální žádosti a ztráty cti).
Podle Světové zdravotnické organizace je mrzačení ženských pohlavních orgánů rozšířeno ve dvaceti osmi zemích Afriky, na Středním východě i v některých asijských zemích (v Indonésii, Malajsii a sousedících zemích), přičemž tomuto zákroku bylo na celém světě podrobeno asi sto až sto čtyřicet milionů žen a dívek a asi čtyřem milionům žen a dívek každoročně hrozí, že jej budou muset podstoupit.
Závažnost mrzačení ženských pohlavních orgánů prokázaly lékařská věda i četné studie týkající se krátkodobých i dlouhodobých tělesných a psychických důsledků této praxe.
V mezinárodních dokumentech o mrzačení ženských pohlavních orgánů je tento problém pojednáván a odsuzován z různých hledisek:
- z hlediska ochrany lidských práv,
- z hlediska ochrany práv žen a
- z hlediska ochrany práv dítěte.
Evropský parlament již při různých příležitostech zaujal k mrzačení ženských pohlavních orgánů pevný postoj. Tuto praxi odsoudil a vyzval Evropskou komisi i členské státy k vypracování globální strategie, která by měla za cíl tuto praxi vymýtit a která by zahrnovala mimo jiné legislativní opatření k jejímu předcházení a potlačování.
(usnesení A5-285/2001 o mrzačení ženských pohlavních orgánů).
Evropský parlament vždy ve svých předchozích prohlášeních konstatoval, že:
– jakékoliv mrzačení ženských pohlavních orgánů je násilným činem vůči ženě, který se rovná porušení jejích základních práv;
– původ mrzačení ženských pohlavních orgánů tkví v sociálních strukturách založených na nerovnosti pohlaví a nevyvážených poměrech, co se týče moci, nadřazenosti a kontroly, v jejichž rámci je sociální a rodinný tlak zdrojem porušení základního práva, jímž je zachovávání osobní nedotknutelnosti;
– účinnou osvětou a informováním lze od provádění těchto zákroků odradit, přičemž je zejména důležité dané komunity přesvědčit, že od této činnosti mohou upustit, aniž by se tím zříkaly – jak se samy domnívají – významných rysů své kultury;
– je třeba, aby Komise a Rada zohledňovaly problém mrzačení ženských pohlavních orgánů v rámci společné evropské politiky v oblasti přistěhovalectví a azylu, jakož i při jednáních mezi EU a třetími zeměmi;
– členské státy mají nyní k dispozici právní rámec Společenství, který jim umožňuje přijmout účinnou politiku boje proti diskriminaci a zavést společný azylový systém a novou přistěhovaleckou politiku (článek 13 a hlava IV Smlouvy o ES).
Evropský parlament rovněž požádal:
– Evropskou unii a členské státy, aby ve jménu lidských práv, osobní nedotknutelnosti, svobody svědomí a práva na zdraví spolupracovaly na harmonizaci platných právních předpisů a na vypracování zvláštních předpisů týkajících se tohoto problému;
– Komisi, aby vypracovala komplexní strategický postup pro vymýcení praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropské unii, který musí obnášet více než jen oznamování těchto případů, a aby zřídila nejen právní a administrativní mechanismy, ale také mechanismy preventivní, vzdělávací a sociální, které by umožnily vybudovat skutečnou ochranu pro ženy, jejichž pohlavní orgány byly zmrzačeny a kterým tento zákrok hrozí;
– Evropskou unii a členské státy, aby stíhaly, odsuzovaly a trestaly tyto praktiky na základě komplexní strategie, která bude zohledňovat právní, zdravotní a sociální dimenzi tohoto problému, jakož i integraci přistěhovalců.
· DAPHNE III: referenční opatření na úrovni Společenství
Tento program byl klíčovým nástrojem pro financování činností zaměřených na zvýšení informovanosti, prevenci a na ochranu žen, které se staly oběťmi mrzačení pohlavních orgánů nebo jim tento zákrok hrozí.
Program DAPHNE dosud umožnil financovat v průběhu 10 let 14 projektů týkajících se mrzačení ženských pohlavních orgánů v celkové částce 2,4 milionů eur.
Co se týče obecného cíle tohoto programu, projekty se zaměřují na zajištění výměny osvědčených postupů, osvětu a vytvoření sítí kontaktních míst.
Ačkoli program DAPHNE nesporně do této chvíle přispíval k lepší informovanosti a osvětě, pokud jde o rozšíření tohoto jevu v EU, vhledem k jeho povaze a k prostředkům, jež jsou na něj vyčleněny, však nelze reálně očekávat, že tyto projekty samy o sobě budou stačit k tomu, aby praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů byla vymýcena.
· Priority v oblasti prevence a vymýcení praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropě
Má-li se mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropě zabránit a má-li se zde tato praxe vymýtit, je třeba uplatnit účinnou strategii, která by mohla spočívat v:
· zjištění počtu žen, které se mrzačení ženských pohlavních orgánů podrobily, a počtu žen, které jsou tomuto riziku vystaveny v každém z evropských států;
· vytvoření „evropského zdravotního protokolu“ a databanky pro účely monitorování tohoto jevu, které budou sloužit k vyhotovení statistik a provádění informačních kampaní zaměřených na příslušná společenství přistěhovalců;
· zpracovávání vědeckých údajů, které by mohly být využity Světovou zdravotnickou organizací k akcím na podporu vymýcení praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů v Africe a v Evropě;
· shromažďování osvědčených postupů na různých úrovních a analyzování jejich dopadu (eventuálně na základě projektů financovaných a výsledků získaných v rámci programu DAPHNE III) a zajištění jejich rozsáhlého zveřejnění;
· posílení stávajících evropských sítí určených k prevenci škodlivých tradičních praktik, a to například tím, že se budou pořádat školení pro nevládní organizace, místní nezisková sdružení a subjekty, které jsou v této oblasti činné;
· zapojení Agentury Evropské unie pro základní práva a Evropského institutu pro rovnost pohlaví v rámci víceletých a/nebo ročních pracovních programů do boje proti mrzačení ženských pohlavních orgánů – tyto agentury mohou provádět prioritní výzkumné a/nebo osvětové akce, které by mohly na evropské úrovni zvýšit povědomí o tom, jak velký problém mrzačení ženských pohlavních orgánů představuje;
· vyzvání členských států k tomu, aby uplatňovaly platná ustanovení týkající se mrzačení ženských pohlavních orgánů nebo aby je začlenily do právních ustanovení, na jejichž základě jsou trestány nejtěžší případy ublížení na těle, a aby podporovaly prevenci tohoto jevu a jeho potírání tím, že umožní odborníkům (jako např. sociálním pracovníkům, učitelům, policistům a odbornému zdravotnickému personálu), aby o tomto jevu získaly více informací a dokázaly jej lépe rozpoznat;
· doplnění evropských směrnic týkajících se přistěhovalectví o ustanovení, že mrzačení pohlavních orgánů je trestným činem, a stanovení přiměřených postihů pro ty, kteří se ho dopustí;
· zřízení technických výborů pro harmonizaci a koordinaci mezi členskými státy samotnými a mezi členskými státy a africkými orgány – tyto výbory by měly sdružovat odborníky na tuto otázku a zástupce hlavních evropských a afrických organizací bojujících za práva žen;
· důrazné zavržení takzvané alternativní punkce a ostatních alternativních metod, které bývají prezentovány jako kompromisní řešení mezi obřízkou klitorisu a zachováváním identitotvorných tradic;
· podpoře účinných opatření k vymýcení praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů prostřednictvím politik podpory a integrace žen a užších rodin, které jsou nositeli tradic a které zákrok zmrzačující ženské pohlavní orgány zvažují, s cílem dosáhnout toho, aby se na základě přísných zákonů a dodržování základních lidských práv konečně učinila těmto nechvalným praktikám přítrž.
· Změna postoje
Jednou z oblastí, kde je boj proti mrzačení ženských pohlavních orgánů nutné zintenzívnit, je nepochybně prevence těchto zákroků u malých dívek. K tomu je nutné učinit takové kroky, na jejichž základě by bylo možné především zjistit, kterým dívkám toto nebezpečí hrozí, a provádět preventivní opatření v rámci rodin.
Cílem preventivních opatření by měla být změna postoje těchto rodin, čehož lze dosáhnout na základě toho, že:
– budou lépe začleněny do společnosti hostitelské země tak, aby pociťovaly menší potřebu uchylovat se k tradičním rituálům, jež mají sloužit k potvrzení jejich vlastní identity; má-li se společně nalézt vhodné řešení, je naprosto nezbytné, aby se rozšířila kultura přijímání těchto rodin do společnosti hostitelských zemí;
– budou vedeny k tomu, aby pochopily, že být rodiči v hostitelské zemi znamená změnit v určitých ohledech své chování a přijmout zásady, které se liší od těch, na které byly od dětství v zemi svého původu zvyklé, aniž by to však mělo na jejich rodičovské postavení jakýkoli vliv, a aby si uvědomily, že jejich dcery sice potřebují rodiče, kteří budou v jejich životě sehrávat důležitou úlohu, ale zároveň se musí začlenit do společnosti hostitelské země;
– budou informovány o tom, že mrzačení pohlavních orgánů prováděné v hostitelské zemi může dívkám způsobit nejen tělesnou a psychickou újmu, ale že je i určitým způsobem stigmatizuje, což může přispět k jejich dalšímu vyloučení z kruhu jejich vrstevnic ve škole či při hrách;
– užší rodiny budou uvědomeny o tom, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je zakázáno jak evropskými zákony, tak zákony zemí původu;
je naprosto nezbytné jim vysvětlit, že po celém světě jsou prováděna opatření pro to, aby se tyto zhoubné tradiční praktiky přestaly u žen a dívek provádět;
Je třeba rovněž připomenout, že:
1. v hostitelské zemi neexistuje vyrovnávací mechanismus, který by ženě, jejíž pohlavní orgány byly zmrzačeny, výměnou za podstoupení tohoto zákroku zaručoval, že bude společností přijata;
2. za zákroky zmrzačující ženské pohlavní orgány, které se provádějí v hostitelské zemi, se neskrývají sadistické sklony k páchání beztrestného násilí, ale tradice, které život ženy utvářejí a které ji předurčují k tomu, že bude žít v područí muže, aniž by znala zákony platné v zemi svého původu, a že se bude řídit pověrami, které jsou vydávány za náboženská přikázání;
3. krutý a skandální způsob, kterým se sdělovací prostředky hostitelské země často o mrzačení ženských pohlavních orgánů vyjadřují, má za následek, že ženám, které byly už tak dost traumatizovány, je dávána celá záležitost za vinu, a že vedle tělesné újmy jim tak vzniká další psychické utrpení;
4. hostitelská země musí mrzačení ženských pohlavních orgánů kvůli nezvratným škodám, které tato praxe způsobuje, důrazně potírat, aniž by byl tento zákrok dáván za vinu ženám, jež jej podstoupily;
5. hostitelská země musí zohledňovat, v jakém (psychologickém) kontextu se přistěhovalecká komunita nachází, neboť riziku a problémům je zde vystavena především druhá generace; je totiž pravdou, že i dospělá zmrzačená žena je vystavena vlivům, které neodpovídají vzorům, jež jí byly od dětství vštěpovány, a může proto trpět krizí identity; skutečnost, že se vnímá poprvé ve svém životě jako „zmrzačená“ a že je označována za „sexuálně handicapovanou“ oběť tradic svých předků a divokého barbarského světa (a bohužel i z důvodu nevhodného způsobu, kterým sdělovací prostředky o tomto tématu informují), ji vystavuje nezanedbatelně nepříjemné situaci, aniž by ji byla až doposud poskytnuta jakákoli psychologická pomoc.
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
10.2.2009 |
|
|
|
||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
20 7 3 |
||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Edit Bauer, Emine Bozkurt, Hiltrud Breyer, Edite Estrela, Ilda Figueiredo, Věra Flasarová, Claire Gibault, Lissy Gröner, Anneli Jäätteenmäki, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Urszula Krupa, Roselyne Lefrançois, Pia Elda Locatelli, Astrid Lulling, Siiri Oviir, Doris Pack, Zita Pleštinská, Anni Podimata, Karin Resetarits, Teresa Riera Madurell, Eva-Riitta Siitonen, Eva-Britt Svensson, Britta Thomsen, Corien Wortmann-Kool, Anna Záborská |
|||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Gabriela Creţu, Esther De Lange, Donata Gottardi, Maria Petre |
|||||
|
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Salvatore Tatarella |
|||||