ZPRÁVA o zajištění kvality potravin: harmonizace či vzájemné uznávání norem

    23. 2. 2009 - (2008/2220(INI))

    Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova
    Zpravodajka: Maria Petre
    Navrhovatel (*): Magor Imre Csibi, Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
    (*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

    Postup : 2008/2220(INI)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A6-0088/2009

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o zajištění kvality potravin: harmonizace či vzájemné uznávání norem (2008/2220(INI))

    Evropský parlament,

    –   s ohledem na článek 33 Smlouvy o ES,

    –   s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 15. října 2008 o jakosti zemědělských produktů: normy pro produkty, požadavky na hospodaření a systémy jakosti (KOM(2008)0641),

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 1998 o politice týkající se jakosti zemědělských produktů a jakosti zemědělsko-potravinářských výrobků[1],

    –   s ohledem na pracovní dokument Komise z října 2008, který se týká systémů certifikace kvality potravin,

    –   s ohledem na kontrolu stavu společné zemědělské politiky (SZP),

    –   s ohledem na pověření Komise, které jí udělila Evropská rada k jednáním v oblasti zemědělství, jak je uvedeno v návrhu Komise z ledna roku 2003 ohledně jednotlivých postupů při jednáních o zemědělských otázkách v rámci Světové obchodní organizace (dokument č. 625/02),

    –   s ohledem na konferenci, kterou uspořádala Komise ve dnech 5. a 6. února 2007 v Bruselu na téma „Osvědčování kvality potravin – zvýšení hodnoty zemědělských produktů“,

    –   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (KOM(2008)0040),

    –   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

    –   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0088/2009),

    A. vzhledem k tomu, že EU má celosvětově nejvyšší normy pro bezpečnost a kvalitu potravin,

    B.  vzhledem k tomu, že evropští spotřebitelé vyžadují tyto vysoké normy, které jsou jedním ze způsobů, jak maximalizovat přínosy,

    C. vzhledem k tomu, že spotřebitelé se stále více zajímají nejen o bezpečnost potravin, ale také o původ a způsob výroby potravinářských výrobků; vzhledem k tomu, že Evropská unie na tyto tendence již reagovala a zavedla čtyři označení pro kvalitu a původ potravin, tj. chráněné označení původu, chráněné zeměpisné označení, zaručenou tradiční specialitu a značku bio,

    D. vzhledem k tomu, že kvalitní evropské výrobky představují živoucí kulturní a gastronomické dědictví Unie, a jsou tudíž důležitou součástí hospodářského a společenského života mnoha evropských regionů, protože podporují činnosti, které mají zejména ve venkovských oblastech bezprostřední regionální význam,

    E.  vzhledem k tomu, že si spotřebitelé spojují systémy certifikace se zárukou vyšší kvality,

    F.  vzhledem k tomu, že konkrétní systémy kvality uplatňované v EU představují pro výrobky Společenství významnou konkurenční výhodu,

    G. vzhledem k tomu, že se velkým distributorům podařilo ovládnout evropský trh s potravinami a uvalit zaváděcí poplatky při zařazení produktů do nabídky či zkušebního prodeje nebo nemalé a neoprávněně vyžadované příspěvky na reklamní výdaje, což jsou překážky, které snižují schopnost malých výrobců oslovit širokou veřejnost,

    H. vzhledem k tomu, že nové technologie lze využít k poskytování podrobných informací o původu a vlastnostech zemědělských a potravinářských výrobků,

    I.   vzhledem k tomu, že padělání způsobuje újmu výrobcům i konečným spotřebitelům,

    1.  vítá výzvu Komise k předkládání námětů k zelené knize a podporuje její snahu o prosazování kvality evropských zemědělských produktů, aniž by výrobcům vznikaly další náklady a byly na ně kladeny nové požadavky;

    2.  domnívá se, že důležitým evropským cílem veřejného zájmu je zajištění spravedlivé hospodářské soutěže u strategického zboží, jako jsou zemědělské a potravinářské výrobky; zastává názor, že je zásadní, aby podmínky spravedlivé hospodářské soutěže existovaly i ve vztahu k dováženým výrobkům, které zpravidla nesplňují normy srovnatelné s normami uplatňovanými ve Společenství; má za to, že by EU měla na základě dohody v rámci Světové obchodní organizace (WTO) stanovit normy jakosti také pro výrobky ze třetích zemí, které mají přístup na vnitřní trh;

    3.  považuje za nezbytné posílit kontroly a koordinaci mezi různými orgány, aby bylo možné zajistit, že dovážené potravinářské výrobky budou splňovat evropské normy týkající se ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin a dobrých životních podmínek zvířat; bere na vědomí závěry Rady ministrů zemědělství ze dne 19. prosince 2008 ohledně bezpečnosti dovážených zemědělsko-potravinářských výrobků a dodržování norem Společenství, nicméně podotýká, že v těchto závěrech postrádá pevnou politickou vůli ke zpřísnění kontrol ze strany Společenství ve třetích zemích;

    4.  potvrzuje, že politiku týkající se kvality nelze oddělovat od otázky budoucnosti SZP a od problémů souvisejících se změnou klimatu, s nutností zachovat biologickou rozmanitost, se zajištěním dodávek energie či s hospodařením s vodními zdroji;

    5.  domnívá se, že s ohledem na obecně vysoké ceny surovin nelze opatření na zvýšení objemu výroby používat jako záminku ke snižování norem;

    6.  znovu potvrzuje, že vysoká bezpečnost potravin, zajištění dobrých životních podmínek zvířat a ochrana životního prostředí by měly být prostředkem k dosažení vysoké kvality výrobků, která bude představovat významnou konkurenční výhodu pro zemědělské výrobce, a že zemědělští výrobci musí mít rovněž možnost mít takové příjmy, aby pokryli náklady vzniklé v souvislosti s požadavky EU na bezpečnost potravin, zajišťování dobrých životních podmínek zvířat a ochranu životního prostředí; zastává názor, že pokud konkurenční výhoda zemědělských výrobců nebude dostatečná, aby tyto náklady pokryli, měly by zde klíčovou úlohu hrát prostředky vyčleněné na financování SZP, které by měli evropští zemědělci využívat na zajišťování bezpečnosti potravin a dobrých životních podmínek zvířat a na ochranu životního prostředí v zemědělství;

    7.  má za to, že politika EU v oblasti kvality by měla být úzce propojena s reformou SZP po roce 2013; domnívá se, že aby bylo možné zajistit v Evropě kvalitní zemědělské a potravinářské výrobky, je nutné, aby EU v rámci této politiky poskytovala podporu, a to i finanční; zdůrazňuje, že je třeba více podporovat organizace výrobců, především aby nebyli znevýhodňováni malovýrobci;

    8.  upozorňuje na to, že Evropská unie se v Mezinárodní smlouvě o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství zavázala provádět opatření k zachovávání genetických zdrojů; vyzývá proto Komisi k vytvoření programů na podporu prodeje, které by napomohly širšímu používání rostlinných druhů ohrožených genetickou erozí; zdůrazňuje, že se tak má zvýšit zájem zemědělců a zahradníků o pěstování druhů, které se počítají mezi rostlinné genetické zdroje, a že podobné programy na podporu prodeje by měly být vytvořeny také pro ohrožené druhy chovných zvířat;

    9.  připomíná, že vzhledem k probíhající liberalizaci světových zemědělských trhů jsou výrobci z EU vystaveni přímé mezinárodní konkurenci a že veškerá dodatečná opatření, která musí splnit, mohou představovat konkurenční nevýhodu, ale mohou přinést zemědělcům z EU také výhody, jestliže se jim podaří odlišit jejich výrobky na trhu a tuto skutečnost využít ve svůj prospěch; rovněž připomíná, že zemědělci v EU mohou nároky spotřebitelů využít ve svůj prospěch například tím, že budou spotřebitelům nabízet vysoce kvalitní produkty vyráběné přímo v daném místě a že budou dodržovat přísnější normy týkající se mimo jiné životních podmínek zvířat a ochrany životního prostředí;

    10. zdůrazňuje, že neobchodní záležitosti projednávané v rámci Světové obchodní organizace musí Komise dojednat takovým způsobem, aby co možná nejvíce dovážených výrobků vyhovovalo požadavkům, které platí pro evropské zemědělce, a aby se tak kvalita zemědělských výrobků splňujících požadavky EU na bezpečnost potravin, zajištění dobrých životních podmínek zvířat a ochranu životního prostředí stala pro tyto zemědělce zřejmou konkurenční výhodou;

    11. je znepokojen vlivem, jaký mají velké maloobchodní řetězce na obecnou kvalitu evropských potravinářských výrobků, a tím, že na trzích, jež se vyznačují velkou koncentrací distribuce, se projevuje tendence ke standardizaci a snižování různorodosti zemědělských a potravinářských výrobků, což vede k menší nabídce tradičních výrobků a k většímu zastoupení polotovarů; navrhuje Komisi, aby vytvořila pravidla pro provádění obrácených aukcí, které prosadilo několik velkých evropských odběratelů, neboť tyto aukce mají ničivý vliv na kvalitu výrobků;

    Požadavky na výrobní a obchodní normy

    12. je znepokojen složitostí evropského systému základních norem a velkým množstvím pravidel, kterými se zemědělci v EU musí řídit; je zastáncem zjednodušení a doporučuje, aby měřítkem každého dalšího právního předpisu byla jeho vhodnost, nezbytnost a přiměřenost;

    13. požaduje, aby byly dále zjednodušeny normy pro uvádění výrobků na trh tím, že budou upřesněna hlavní kritéria, jež mají být uplatňována; požaduje, aby byly na úrovni EU vypracovány pokyny pro používání obecných vyhrazených pojmů jako „s nízkým obsahem cukru“, „nízkouhlíkový“, „dietní“ nebo „přírodní“, které zabrání zavádějícím praktikám;

    14. je znepokojen tím, že většina evropských spotřebitelů není dostatečně dobře informována o potravinovém řetězci, zejména pokud jde o původ výrobků a používaných surovin; podporuje zavedení povinnosti uvádět místo výroby surovin v podobě označení země původu, aby se tak vyšlo vstříc přání spotřebitelů mít více informací o původu zboží, které si kupují; podporuje rozšíření tohoto sytému i na zpracované potravinářské výrobky a domnívá se, že je v rámci tohoto systému nutné objasňovat původ hlavních složek a surovin a uvádět místo jejich původu a místo konečného zpracování;

    15. zastává názor, že australský model je výborným příkladem takového systému označování země původu – v této souvislosti je ovšem nutno zohlednit specifické podmínky jednotlivých výrobních odvětví EU –, neboť definuje různé úrovně: označení „vyrobeno v“ (v případě potravin obsahujících složky domácího původu a vyrobených v dané zemi), označení „zpracováno v“ (v případě potravin, které v dané zemi prošly významným zpracováním) či označení „vyrobeno v zemi X z domácích či dovezených složek“; připomíná, že podobný systém označování používají i jiní významní obchodní partneři, např. Spojené státy či Nový Zéland;

    16. domnívá se, že pokud budou dodržovány bezpečnostní požadavky, není nutné, aby obchodní normy bránily přístupu výrobků na trh na základě jejich vzhledu, tvaru či velikosti;

    17. je přesvědčen, že používání obecného evropského označení kvality, například ve znění „vyrobeno v Evropské unii“, musí ve výsledku zajistit, aby výrobky z EU mohly díky náročným výrobním normám na trhu vyniknout;

    18. zastává názor, že je třeba podporovat dobrovolné používání vyhrazeného označování jako alternativu povinných obchodních norem; domnívá se však, že zavedení takových jednotných definic, které by byly uspokojivé pro všechny zúčastněné strany, by se mohlo ukázat jako obtížné vzhledem k rozdílným stravovacím návykům a tradicím a mohlo by vést k nárůstu množství informací, které jsou spotřebiteli předkládány, a k nutnosti vytvořit systém kontroly používání těchto označení;

    19. podporuje přijetí opatření ke zjednodušení pravidel EU, která však nesmí způsobit oslabení těchto pravidel, a k omezení oblastí, v nichž se uplatňuje samoregulace; domnívá se, že jednotné obchodní normy jsou nutností a že mohou být stanoveny účinněji; zastává v této souvislosti názor, že je nutné podporovat společné vytváření právních norem jako obvyklý způsob schvalování předpisů EU v této oblasti; žádá, aby byli do tohoto procesu zapojeni orgány místní samosprávy, zástupci potravinářského průmyslu a zástupci zemědělců;

    Systémy pro zajištění kvality v EU

    20. upozorňuje na to, že systémy zabezpečování kvality potravin by měly zajistit zveřejňování informací a spotřebitelům poskytovat záruku pravosti místních surovin a výrobních postupů; domnívá se proto, že v rámci těchto systémů je nutné zavést a provádět důkladnější kontroly a vést přesnější záznamy o výrobě a původu potravin;

    21. domnívá se, že je zapotřebí vytvořit systém označování, který by byl transparentnější a který by spotřebitelé obecně uznávali, a že v zájmu transparentnosti označování původu je jak u výrobků z EU, tak i u dovozu ze třetích zemí třeba prokazovat původ hlavních zemědělských složek, které jsou pro výrobek určující;

    22. je přesvědčen, že zajistit výlučné používání originálních výrobků s chráněným označením původu jako suroviny je nutné pouze tehdy, pokud se chráněné označení používá na etiketě a v reklamě na zpracovaný produkt; zdůrazňuje, že takto se na jedné straně zabrání uvádění spotřebitelů v omyl a na druhé straně se podpoří poptávka po výrobcích s chráněným označením původu;

    23. považuje za účelné přijmout pravidla pro používání pojmů „horský“ a „ostrovní“, které by znamenaly významný přínos pro zemědělské výrobky a potraviny z těchto znevýhodněných oblastí; domnívá se, že při použití pojmů „horský“ a „ostrovní“ se musí povinně uvádět země původu výrobku;

    24. konstatuje v této souvislosti, že průměrnému spotřebiteli není zřejmý rozdíl mezi chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením, a je proto třeba uspořádat informační kampaň, která by mu tento rozdíl objasnila;

    25. vyslovuje se proti stanovení přísnějších hodnotících kritérií, jako je možnost vývozu a udržitelnost; upozorňuje na to, že existuje řada výrobků, které se sice nevyvážejí, přesto jsou však velmi důležité pro vytváření místního hospodářství a pro udržení sociální soudržnosti;

    26. zdůrazňuje, že označování původu je významnou součástí evropského dědictví, kterou je nutné zachovat z důvodu jeho významné hospodářské síly i jeho hlubokých sociálních a ekonomických dopadů na mnoho evropských regionů; domnívá se, že označování původu je zárukou kvality, kterou je třeba posilovat, a to zejména zpřísněním kontroly nakládání s označováním původu ze strany sdružení, která o ně požádala; zastává názor, že toto označování vede ke snadnější orientaci spotřebitelů v nabízeném sortimentu;

    27. zastává názor, že je třeba lépe vysvětlit rozdíly mezi ochrannými známkami a označováním původu a přijmout opatření k praktickému uplatňování stávajících předpisů Společenství, které stanoví, že známku, jež obsahuje chráněné označení původu / chráněné zeměpisné označení nebo na ně odkazuje, nesmí zaregistrovat hospodářské subjekty, které nezastupují organizace výrobců těchto chráněných označení původu / chráněných zeměpisných označení; považuje za naprosto nezbytné vést propagační kampaně s vlastním rozpočtem s cílem přiblížit spotřebitelům výhody těchto veřejných systémů certifikace;

    28. domnívá se, že výrobci produktů se zeměpisným označením by měli mít k dispozici nástroje, které jim umožní náležité řízení množství vyrobeného zboží, aby zůstala zachována kvalita a dobré jméno zeměpisných označení;

    29. domnívá se, že v případě použití výrobku s chráněným zeměpisným označením ve složeném hotovém výrobku, pokud dojde ke změně vlastností výrobků s chráněným zeměpisným označením, musí mít ochranné organizace nebo příslušné úřady možnost provádět cílené kontroly a prověřovat, jestli se vlastnosti výrobku se zeměpisným označením nezměnily příliš;

    30. požaduje lepší ochranu registrovaných názvů, především v určitých fázích balení a uvádění těchto výrobků na trh mimo oblast výroby, pokud hrozí nebezpečí zneužití těchto názvů; požaduje, aby bylo vymáháno dodržování předpisů Společenství, které zakazují registraci označení s podobným názvem, jako je již registrované chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení;

    31. podporuje vypracování společných pravidel pro výrobce produktů se zeměpisným označením, která stanoví podmínky pro používání těchto označení, a to i pokud jde o jejich používání k označování zpracovaných výrobků;

    32. podporuje zjednodušení procesu registrace označení původu a zkrácení doby potřebné k jeho získání;

    33. upozorňuje na to, že se úroveň ochrany označení původu v jednotlivých členských státech liší; zastává názor, že je žádoucí provést harmonizaci právních předpisů a postupů v této oblasti, především pokud jde o normy týkající se ochrany z moci úřední;

    34. uvítal by posílení mezinárodní ochrany označení původu; vyzývá Komisi, aby zejména na politické úrovni zintenzivnila své úsilí o zlepšení ochrany chráněných zeměpisných označení při jednáních v rámci Mezinárodní obchodní organizace (buď rozšířením ochrany podle článku 23 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) na všechny výrobky, nebo vytvořením mnohostranného rejstříku chráněných zeměpisných označení) a také v rámci jednání o přijetí nových států do Mezinárodní obchodní organizace a v rámci jednání o dvoustranných smlouvách, která probíhají v současné době;

    35. domnívá se, že této mezinárodní ochraně ze strany EU by měly podléhat jak výrobky, které jsou vyváženy, tak i ty, které vyváženy nejsou, a tato ochrana by se mohla případně lišit v závislosti na míře nebezpečí skutečného padělání výrobků, takže výrobky s vysokou mírou rizika padělání, které jsou vyváženy, by v rámci Mezinárodní obchodní organizace ochranu požívaly, zatímco u výrobků s nízkou mírou rizika padělání a s lokálním trhem by mohl být navržen jednodušší postup v podobě uznání ohlášeného Komisi členským státem (což je srovnatelné se současnou dočasnou ochranou) a v podobě evropské právní ochrany;

    36. poukazuje na to, že určité názvy jsou systematicky neoprávněně používány ve třetích zemích, čímž jsou spotřebitelé uváděni v omyl, a pověst originálních produktů je tak ohrožena; zdůrazňuje, že dosažení opatření, která mají zajistit ochranu názvu ve třetí zemi, je velice časově náročné a pro jednotlivé organizace výrobců složité, neboť každá země má zvláštní systémy a postupy ochrany; naléhavě vyzývá Komisi, aby byla činná jako poradní orgán a aby poskytovala organizacím výrobců know-how a právní podporu při uzavírání dohod se třetími zeměmi;

    37. domnívá se, že je nezbytné zajistit kontrolu ze strany Společenství i jednotlivých členských států týkající se používání chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, a je přesvědčen, že je zapotřebí zavést tvrdé postihy, které zabrání neoprávněnému používání těchto nástrojů, a uložit členským státům povinnost tyto postihy automaticky uplatňovat v případě padělání nebo napodobování chráněných označení; doporučuje v tomto ohledu upozornit na zvláštní ustanovení článku 13 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin[2]; podporuje zjednodušení postupu získávání chráněných označení původu a provádění přísných kontrol ze strany příslušných orgánů členských států při osvědčování, že všechny fáze výrobního postupu proběhly v dané zeměpisné oblasti;

    38. domnívá se, že kontrola dodržování předpisů u všech výrobků s chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením na trhu sice bude pro členské státy představovat vyšší administrativní náklady, ale značnou měrou přispěje k účinnější ochraně těchto výrobků; vyslovuje se pro poskytování technické podpory ze strany Společenství při provádění těchto kontrol členskými státy, aby bylo na území EU zajištěno co nejjednotnější prosazování ochrany výrobků s chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením;

    39. domnívá se, že je za finanční podpory Společenství nutné zintenzivnit činnost zaměřenou na poskytování informací o těchto systémech a na jejich propagaci, a to jak v rámci vnitřního trhu, tak i ve třetích zemích; má za to, že by Společenství mělo zvýšit míru spolufinancování evropských informačních a podpůrných programů zaměřených na kvalitu evropských výrobků; věří, že Komise bude i nadále prosazovat koncepci chráněného zeměpisného označení v nečlenských státech, zejména prostřednictvím rozsáhlejší technické podpory ve spolupráci s organizacemi výrobců produktů s chráněným zeměpisným označením;

    40. doporučuje vytvořit evropský úřad pro kvalitu výrobků, který by úzce spolupracoval s Evropskou agenturou pro bezpečnost potravin a s jednotlivými útvary Komise s působností v oblasti zajišťování kvality potravin; tento úřad by také rozhodoval o stále četnějších žádostech ze třetích zemí o uznání výrobků s chráněným označením původu, chráněným zeměpisným označením a výrobků označených jako zaručená tradiční specialita;

    41. zdůrazňuje, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech[3] má velký význam pro možnosti volby spotřebitelů; žádá Komisi, aby předložila legislativní návrh, na jehož základě by povinné označení bylo zavedeno také pro živočišné produkty jako mléko, maso a vejce, k jejichž výrobě byla zvířata krmena geneticky modifikovanými krmivy;

    42. je pro zachování a zjednodušení systému uplatňovaného v souvislosti s označením zaručená tradiční specialita; je rozčarován z fungování tohoto nástroje, který do současné doby umožnil registraci pouze malého počtu zaručených tradičních specialit (konkrétně 20, přičemž o dalších 30 žádostech o registraci nebylo dosud rozhodnuto); zdůrazňuje, že by měl být odstraněn seznam zaručených tradičních specialit uvedený v čl. 3 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality,[4] uvedený na druhém místě – u kterého není užívání názvu produktu nebo potraviny vyhrazeno producentům – , protože snižuje ochranu zaručených tradičních specialit; připomíná, že systém zaručených tradičních specialit představuje i nadále užitečný nástroj pro ochranu receptur a že nabízí dostatečně velký prostor pro rozvoj, pokud jsou splněny určité podmínky;

    43. považuje definici pojmu „tradiční“ výrobek ve znění uvedeném v nařízení č. 509/2006 za nedostatečnou; má za to, že vztah mezi tradičním výrobkem a zemí, ve které je příslušná tradice udržována, resp. výlučné používání těchto označení výrobci, kteří dodržují tradiční požadavky, by postavení zaručených tradičních specialit zhodnotilo;

    44. je přesvědčen, že ekologické zemědělství je jednou z velkých šancí pro rozvoj evropského zemědělství a že prostřednictvím programu opatření na jeho podporu je třeba posílit důvěryhodnost loga Společenství; konstatuje však, že evropské předpisy upravující tuto oblast stanovují jedinou standardní metodu, přestože jednotlivé členské státy používají postup certifikace odlišně, přičemž některé z nich převádějí nákladné kontrolní úkoly na kontrolní orgány a jiné na státem schválené subjekty; konstatuje, že se postup certifikace v jednotlivých členských státech liší a je nákladný; vyzývá k harmonizaci právních předpisů týkajících se nejvyšší přípustné hranice zakázaných prostředků na ochranu rostlin v ekologických produktech; v zásadě podporuje návrh na zavedení ekologického loga EU;

    45. považuje za nezbytnou větší jednotnost v otázkách typologie kontrolních a certifikačních orgánů a postupů, pokud jde o ekologické produkty, aby mohli mít spotřebitelé jistotu a důvěru díky novému logu EU pro ekologické zemědělství, které zaručí jednotná kritéria pro výrobu, kontrolu a certifikaci na úrovni Společenství a přispěje k řešení problémů a ještě více podpoří vnitřní trh s ekologickými produkty;

    46. domnívá se, že výskyt výrobků pocházejících z konvenčního zemědělství označených způsobem, který budí dojem, že se jedná o produkty ekologického zemědělství, může poškodit rozvoj jednotného trhu EU s ekologickými produkty; vyjadřuje v této souvislosti své znepokojení nad skutečností, že stále existuje snaha rozšířit používání ekoznačky také na potraviny, které nebyly vyprodukovány v souladu s principy ekologického zemědělství;

    47. zasazuje se za to, aby byla u surových i zpracovaných ekologických produktů, které jsou dováženy ze třetích zemí, povinně uváděna země původu bez ohledu na to, zda budou označeny značkou Společenství pro ekologické produkty;

    48. domnívá se, že v zájmu lepšího fungování vnitřního trhu s ekologickými produkty v EU bude nezbytné:

    –   jak u surových, tak zpracovaných ekologických produktů, které jsou dováženy ze třetích zemí, uvádět zemi původu bez ohledu na to, jestli se logo Společenství pro ekologické produkty bude používat,

    –   posílit hodnověrnost evropského loga prostřednictvím programů na podporu ekologických produktů,

    –   stanovit nejvyšší přípustnou hranici zakázaných prostředků na ochranu rostlin v ekologických produktech,

    –   přehodnotit dvojitou certifikaci vyžadovanou v mnoha případech velkoobchodníky, protože v jejím důsledku není na trhu EU dostatek ekologických produktů,

    –   zřetelně rozlišovat mezi označením nezemědělských produktů uváděným v souvislosti s ekologickými metodami výroby a označením ekologických zemědělských produktů;

    49. vítá, že na úrovni členských států byly vytvořeny úřady pro tradiční a ekologické produkty; domnívá se, že je nezbytné, aby každý členský stát měl k dispozici veřejné, příp. soukromé subjekty, které by uznávali jak výrobci, tak i spotřebitelé a které by podporovaly domácí ekologickou a kvalitní produkci a ověřovaly její platnost;

    50. uznává, že se neustále zvyšují požadavky spotřebitelů na kvalitu potravin a potravinářských výrobků, a to nejen z hlediska bezpečnosti, ale také z hlediska etických aspektů, jako jsou udržitelnost životního prostředí, zajišťování dobrých životních podmínek zvířat a technologie získávání geneticky modifikovaných organismů; vyzývá Komisi, aby stanovila kritéria pro opatření v oblasti kvality, jako jsou systémy dobrovolného označování potravin bez geneticky modifikovaných organismů, jež spotřebitelům umožní jednoznačnou volbu;

    51. domnívá se, že musí být podporovány výrobní postupy šetrné k životnímu prostředí; lituje proto, že v rámci Společenství nejsou stanovena pravidla týkající se integrované produkce, která by umožňovala, aby bylo prostřednictvím odpovídající reklamní a marketingové kampaně zdůrazňující přidanou hodnotu této formy produkce upozorněno na úsilí evropských producentů;

    Systémy certifikace

    52. domnívá se, že předpisy EU týkající se harmonizace norem nejsou nutné; má za to, že další systémy certifikace pro potraviny není třeba na úrovni EU zavádět, neboť by to vedlo k znehodnocení stávajících systémů a k matení spotřebitelů;

    53. zdůrazňuje, že zavádění nových známek kvality a s tím související komunikační aktivity nesmějí vést ke zvyšování administrativní zátěže na straně výrobců; je proto přesvědčen, že by výrobci měli mít možnost podávat návrhy ohledně používání těchto známek a že by se zásahy orgánů Společenství měly omezit na ochranu těchto známek, aby tak bylo zajištěno, že se výrobcům za jejich úsilí dostane ocenění v podobě odpovídajících cen a spotřebitelé budou chráněni proti padělkům či jakékoli jiné formě podvodu;

    54. zdůrazňuje, že stávající systémy certifikace by měly vedle dodržování zákonných předpisů prostřednictvím důkladné kontroly zajišťovat také další důležité prvky týkající se bezpečnosti potravin, např. zpětnou sledovatelnost; zdůrazňuje, že by povinnosti související s certifikací měly odrážet společenské požadavky, a že je proto třeba, aby existovala státní podpora na pokrytí nákladů, které vznikají zemědělcům; vyslovuje se pro podporu aktivnější spolupráce sdružení výrobců, neboť jednotliví zemědělci se nemohou postavit proti zastaralým předpisům, jimiž se řídí systémy certifikace v oblasti obchodu;

    55. poukazuje na to, že soukromé systémy certifikace v současnosti neplní svůj účel, neboť nezprostředkovávají spotřebitelům vlastnosti příslušných produktů, nýbrž se stávají toliko prostředkem k přístupu na trh, čímž zároveň zvyšují administrativní zátěž pro zemědělce a pro mnohé potravinářské distribuční společnosti se stávají dobrým obchodem; je toho názoru, že by nemělo být podporováno rozšiřování těchto systémů certifikace, protože pro část výrobního sektoru představují omezení přístupu na trh;

    56. poukazuje na to, že současné rozšiřování soukromých systémů certifikace brání určité části odvětví v přístupu na trh a že tyto systémy nepřispívají k tomu, aby spotřebitelé měli lepší přístup k informacím o vlastnostech výrobků; vyzývá Komisi, aby prosazovala vzájemné uznávání soukromých systémů certifikace, aby se omezilo jejich rozšiřování a zabránilo vyloučení kvalitních produktů z trhu; považuje za nutné vypracovat závazné pokyny Společenství, které pokryjí aspekty, jež tyto systémy nemohou upravovat, jako například údaje zvyšující prestiž, které by měly být stanoveny na základě účelu, měřítek a okolností;

    57. upozorňuje na to, že regionální produkty mají pro místní hospodářství a pro místní společenství velký význam, a proto je třeba odmítnout veškeré návrhy, které jsou zaměřeny na omezení počtu registrovaných zeměpisných označení;

    58. domnívá se, že není nutné, aby vznikaly nové iniciativy na podporu tradičních produktů, neboť by to mohlo vést k znehodnocení systému zaručených tradičních specialit;

    59. žádá užší spolupráci s Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) a co nejširší uplatňování alternativních systémů, jako je např. systém analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (HACCP);

    60. pokud jde o mezinárodní dimenzi, poukazuje na řadu problémů týkajících se konkurenceschopnosti vůči hlavním obchodním partnerům Unie; je znepokojen tlakem ze strany výrobků z rychle se rozvíjejících zemí, které nedosahují stejné úrovně bezpečnosti a kvality a často využívají výhod spojených s nedostatečnými kontrolami; opakovaně proto poukazuje na skutečnost, že je nutné uplatňovat koncepci „podmíněného přístupu na trh“, kterou Parlament prosazoval v řadě svých usnesení;

    61. žádá, aby byly uzavřeny bilaterální dohody se všemi klíčovými trhy a dohody zaměřené na boj proti padělání; domnívá se, že je nutné, aby Komise přispěla k vyřešení problémů spojených s mezinárodními ochrannými známkami, včetně ochrany výrobků s chráněným označením původu, chráněným zeměpisným označením či s označením zaručená tradiční specialita;

    Další aspekty

    62. je toho názoru, že je nutné zasadit se o co nejširší informovanost o přínosu politik EU zaměřených na zajištění kvality a bezpečnosti potravin; lituje, že evropští občané nemají snadný přístup k vyčerpávajícím informacím o činnosti Unie v této oblasti; doporučuje Komisi a členským zemím, aby dále zvýšily své úsilí o šíření informací a propagaci na podporu norem kvality a bezpečnosti potravin, které platí pro výrobky Společenství;

    63. zdůrazňuje úlohu, kterou by mohlo v této oblasti hrát financování ze strany EU; poznamenává, že v „konvergenčních členských státech“ dosahuje finanční účast Společenství na programech zvyšování kvality až 75 %; v kontextu světové finanční krize však poukazuje na ztížení podmínek poskytování úvěrů malým výrobcům, což povede k drastickému omezení jejich přístupu ke spolufinancování;

    64. je toho názoru, že je třeba podporovat vznik zemědělských trhů, tedy míst, kde se prodávají místní a sezónní výrobky přímo od zemědělců a v jejich vlastní režii, neboť jsou zárukou spravedlivých cen a kvality výrobků, posilují spojení mezi výrobkem a danou oblastí a vedou spotřebitele k větší vnímavosti pro vědomou volbu kvalitativních hledisek; zastává názor, že by členské státy měly podporovat vytváření prodejních míst, kde by výrobci mohli nabízet své produkty přímo spotřebitelům;

    65. vyzývá k vytvoření programů na podporu odbytu pro místní trhy, aby byly podpořeny místní a regionální iniciativy v oblasti zpracování a uvádění výrobků na trh; je toho názoru, že to lze činit například prostřednictvím výrobních družstev, které ve venkovských oblastech zvýší přidanou hodnotu a které tím, že své výrobky nebudou přepravovat na velké vzdálenosti, mohou jít dobrým příkladem v boji proti změně klimatu;

    66. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

    • [1]  Úř. věst. C 328, 26.10.1998, s. 232.
    • [2]  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.
    • [3]  Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.
    • [4]  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 1.

    VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

    Prohlubující se globalizace ve světě vede k většímu tlaku ze strany výrobků pocházejících ze třetích zemí, který vyvíjejí na zemědělce v členských státech. S ohledem na tyto nové výzvy je hlavním argumentem evropských výrobců kvalita. Je nutné, aby kvalita byla schopna splnit očekávání spotřebitelů, aniž by to pro výrobce představovalo další náklady.

    Kromě minimálních kritérií, kterými je hygiena a bezpečnost potravin, si spotřebitelé stále více uvědomují, jakou roli hraje zemědělství v oblasti udržitelného rozvoje, změny klimatu, bezpečnosti potravin, zachování biologické rozmanitosti, zajištění dobrých životních podmínek zvířat a v oblasti dezertifikace. Přes to všechno, pokud jde o oblast hygieny a bezpečnosti výrobků, není v případě dovážených potravinářských výrobků často dodržována řada požadavků na výrobu, mj. požadavky, které se vztahují na ochranu životního prostředí a zajištění dobrých životních podmínek zvířat. Spotřebitelé se kromě toho stále více zajímají nejen o bezpečnost potravin, ale také o původ a způsob výroby potravinářských výrobků.

    Je nutné, aby EU trvala u všech potravinářských výrobků na dodržování výrobních norem, zejména norem týkajících se hygieny a bezpečnosti. Mimoto je zapotřebí, aby Evropská unie zajistila stejnou úroveň konkurence mezi domácími výrobky a výrobky z třetích zemí. Zajímavým konceptem, který Parlament při mnoha příležitostech prosazoval, je koncept „podmíněného přístupu na trh“, tj. přístupu zaručeného výrobkům, které splňují přesně stanovený soubor kritérií. Jedná se o koncept, který umožňuje, aby celní politika Společenství odrážela rozdíly mezi kvalitou evropských výrobků a produktů ze třetích zemí, aniž by však měl tento systém vliv na povinnosti dohodnuté v rámci WTO. Takto získané finanční prostředky by se přesunuly do rozpočtu třetích zemí, které usilují o zlepšení kvality zemědělských a potravinářských výrobků. Parlament v tomto smyslu žádá Evropskou komisi, aby provedla hodnocení dopadu těchto opatření a aby na základě jeho výsledků předložila odpovídající legislativní návrh.

    Zpravodajka se domnívá, že diskuze, kterou Komise zahájila prostřednictvím „Zelené knihy o jakosti zemědělských produktů: normy pro produkty, požadavky na hospodaření a systémy jakosti“, přišla v pravý čas. Zpravodajka podporuje snahu o zvyšování kvality evropských zemědělských výrobků, aniž by však přitom docházelo v případě výrobců k nárůstu nákladů či povinností. V návaznosti na diskuzi v rámci Výboru pro zemědělství Evropského parlamentu a na konferenci, kterou zorganizovala zpravodajka spolu se zástupci regionů, výrobců zemědělských a potravinářských produktů a státních i evropských institucí, byla přijata řada opatření zaměřených na zdokonalení politiky týkající se kvality potravin v Evropě. Zpravodajka by uvítala, kdyby se tyto aspekty objevily v budoucích legislativních návrzích Komise v této oblasti, v návrzích založených na rozsáhlém procesu konzultací zahájeném prostřednictvím zelené knihy.

    Zpravodajka se setkala především s problémem týkajícím se požadavků na výrobu a v oblasti obchodních norem. V případě řady důležitých zemědělských produktů a některých konečných potravinářských výrobků je v obchodních normách stanovena definice výrobků, minimální standardy, kategorie výrobků a požadavky na poskytování informací spotřebitelům na základě označování výrobků. Jejich cílem je pomoci zemědělcům dodávat produkty v kvalitě, která by odpovídala očekáváním spotřebitelů a nezklamala je, a poskytnout jim možnost snadnějšího srovnání mezi různou kvalitou výrobků.

    Přáním zpravodajky je omezit složitost evropského systému základních norem a velkého množství ustanovení, kterým se musejí evropští zemědělci podřídit. Zpravodajka je zastáncem zjednodušení a přijetí pravidel, která by byla dostatečnou zárukou bezpečnosti potravin v Evropě. Navrhuje také možnost zjednodušení procesu vypracovávání norem, a to na základě zkrácení tohoto postupu v rámci Komise, převedení jejích povinností na jiné subjekty a předávání mezinárodních norem. Zpravodajka se rovněž domnívá, že při tomto zjednodušení je nutné přihlédnout také k administrativním úkolům, kterými jsou pověřeny veřejné orgány a další zúčastněné strany. V důsledku měnících se požadavků trhu a technického pokroku mohou obchodní normy částečně zastarat, a proto je nutné je upravovat a aktualizovat.

    V druhé řadě zpravodajka podporuje zavedení povinnosti uvádět místo výroby surovin za použití spojení „vyrobeno v Evropské unii“, resp. „vyrobeno mimo Evropskou unii“. Zpravodajka by uvítala, kdyby se tento systém rozšířil na zpracované potravinářské výrobky, kdy by se přihlíželo k původu hlavních složek a surovin a kdy by se vytvořila vazba mezi místem jejich původu a místem posledního zpracování výrobku. Informace o potravinovém řetězci, které dostávají evropští spotřebitelé, jsou nedostatečné, zejména pokud jde o původ výrobků a surovin a také o místo výroby konečného výrobku. Proto je nezbytné, aby byla opatření na uvádění původu výrobků doprovázena informační kampaní pro občany podporovanou Evropskou unií.

    V tomto smyslu je jako pracovní varianta navrhován australský model založený na označování země původu, pomocí něhož jsou definovány různé fáze výroby: označení „vyrobeno v“ se používá v případě potravin obsahující složky domácího původu a vyrobených v dané zemi“ a označení „zpracováno v“ se používá v případě potravin, které v příslušné zemi prošly důkladným zpracováním; kromě toho lze přidat i označení typu „vyrobeno v zemi X z domácích či dovezených složek“. Podobné systémy označování jsou rozšířeny i v dalších zemích, které jsou důležitými obchodními partnery EU, jako např. ve Spojených státech nebo na Novém Zélandě.

    Zpravodajka se kromě toho domnívá, že je zapotřebí podporovat dobrovolné používání vyhrazeného označování na úkor povinných obchodních norem a že není nutné, aby Evropská unie vypracovala vlastní definici „dobrovolného vyhrazeného označování“, pokud budou mít členské státy vlastní systémy kodifikace těchto aspektů a pokud bude možné aplikovat zásadu země původu za vzájemného uznávání těchto norem, aniž by docházelo k narušování společného trhu. Zastává kromě toho názor, že je nutné podporovat proces společné tvorby právních předpisů jakožto obvyklého způsobu schvalování evropských právních předpisů v této oblasti.

    Zpravodajka podporuje vzhledem k předchozím usnesením Parlamentu myšlenku provedení podrobné analýzy možnosti označování kvalitních evropských produktů, a to na základě již existujících modelů. Zpravodajka proto žádá Evropskou komisi, aby vyhodnotila a navrhla zavedení evropské známky kvality, která by doplňovala stávající státní a regionální známky. V neposlední řadě je nutné, aby tato známka byla zárukou rovného zacházení se všemi subjekty na trhu účastnícími se celého výrobního a distribučního procesu i zárukou respektování životního prostředí. Pokud jde o již existující značky kvality v jednotlivých členských státech, zpravodajka konstatuje, že by bylo možné je využít k vytvoření evropské značky, a doplnit tak vlastní nástroje uznávané v těchto zemích, aby nedocházelo k nekompatibilitě mezi těmito dvěma typy značek.

    Pokud jde o mezinárodní rozměr ochrany geografických označení, zpravodajka zastává názor, že je nutné ji realizovat v rámci mezinárodních obchodních jednání, a žádá v tomto smyslu Evropskou komisi, aby tento aspekt zařadila na pořad jednání Světové obchodní organizace, aby tak byla tato otázka uznána všemi mezinárodními partnery.

    Pokud jde o chráněná geografické označení, chráněná označení původu a tradiční garantované speciality, zpravodajka navrhuje, aby Společenství poskytovalo pomoc při zavádění těchto systémů v členských státech a odpovídajícím využívání těchto produktů. Je zapotřebí, aby se evropským systémům kvality dostalo co nejširšího uznání mezi evropskými spotřebiteli. Proto je nutné zintenzivnit činnost zaměřenou na poskytování informací o tomto systému a na jeho propagaci s finanční podporou Společenství, a to jak v rámci jednotného evropského trhu, tak i ve třetích státech. V neposlední řadě zpravodajka podporuje myšlenku vytvoření evropského úřadu pro kvalitu výrobků, který by úzce spolupracoval s Evropskou agenturou pro bezpečnost potravin a s jednotlivými odděleními Evropské komise s působností v oblasti ochrany kvality potravin. Co se týče biozemědělství, zpravodajka vítá možnost vytvoření úřadů pro tradiční a ekologické výrobky v členských státech a podporuje založení těchto institucí, ať už ve veřejné, nebo v soukromé sféře.

    Zpravodajka se domnívá, že obecně existuje potřeba propagovat systémy zajišťování kvality v členských státech, které si mezi evropskými spotřebiteli již získaly široké uznání, a že není nutné tyto systémy kvality sjednocovat a vytvořit z nich jediný celek. Z hlediska zajištění jednotných evropských norem týkajících se certifikace kvality je nezbytné je vyhodnotit na evropské úrovni a přijmout podobné normy. Proto je nutné, aby v Evropské komisi existovalo oddělení, které by certifikovalo a povolovalo využívání takového systému na evropské škále a které by zajistilo jednotnou a účinnou kontrolu jak na úrovni jednotlivých členských států, tak i na úrovni Společenství.

    STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (11. 2. 2009)

    pro Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

    k zajišťování kvality potravin – harmonizace či vzájemné uznávání norem
    (2008/2220(INI))

    Navrhovatel (*): Magor Imre Csibi

    (*) Přidružený výbor – článek 47 jednacího řádu

    NÁVRHY

    Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    1.  upozorňuje na to, že systémy zabezpečování kvality potravin by měly zajistit zveřejňování informací a spotřebitelům poskytovat záruku pravosti místních surovin a výrobních postupů; domnívá se proto, že v rámci těchto systémů je nutné zavést a provádět důkladnější kontroly a vést přesnější záznamy o výrobě a původu potravin;

    2.  zastává názor, že je žádoucí, aby bylo na obalu uvedeno místo původu hlavní složky / hlavních složek potravinářských výrobků, pokud nepochází z oblasti s „chráněným zeměpisným označením“ (PGI) nebo s „chráněným označením původu“ (PDO); domnívá se, že za hlavní složku by měla být považována složka, která tvoří více než 50 % potravinářského výrobku; zdůrazňuje rovněž, že uplatňování takových systémů označování by mělo být dobrovolné;

    3.  požaduje, aby byly dále zjednodušeny normy pro uvádění výrobků na trh tím, že budou upřesněna hlavní kritéria, jež mají být uplatňována; požaduje, aby byly na úrovni EU vypracovány pokyny pro používání obecných vyhrazených pojmů jako „s nízkým obsahem cukru“, „nízkouhlíkový“, „dietní“ nebo „přírodní“, které zabrání zavádějícím praktikám;

    4.  zdůrazňuje nutnost prosazovat ekologické produkty a zemědělství, z nichž pochází potraviny vysoké kvality a jež přispívají k ochraně životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat; vyzývá ke zjednodušení systému udělování osvědčení v zájmu dalšího rozvoje trhu s ekologickými produkty a k bezodkladnému zavedení povinného loga EU s cílem dále posílit povědomí spotřebitelů o ekologických produktech i jejich schopnost takové produkty rozpoznat;

    5.  uznává, že neustále narůstají požadavky spotřebitelů na kvalitu potravin a potravinářských výrobků, a to nejen z hlediska bezpečnosti, ale také z hlediska etických aspektů, jako jsou udržitelnost životního prostředí, zajišťování dobrých životních podmínek zvířat a technologie získávání geneticky modifikovaných organismů; vyzývá Komisi, aby stanovila kritéria pro opatření v oblasti kvality, jako jsou systémy dobrovolného označování potravin bez geneticky modifikovaných organismů, jež spotřebitelům umožní jednoznačnou volbu.

    VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    10.2.2009

     

     

     

    Výsledek závěrečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    45

    0

    0

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Adamos Adamou, Georgs Andrejevs, Pilar Ayuso, Irena Belohorská, Maria Berger, Johannes Blokland, John Bowis, Martin Callanan, Magor Imre Csibi, Chris Davies, Avril Doyle, Mojca Drčar Murko, Anne Ferreira, Elisabetta Gardini, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Satu Hassi, Gyula Hegyi, Marie Anne Isler Béguin, Christa Klaß, Eija-Riitta Korhola, Holger Krahmer, Urszula Krupa, Peter Liese, Linda McAvan, Péter Olajos, Miroslav Ouzký, Vladko Todorov Panayotov, Vittorio Prodi, Frédérique Ries, Dagmar Roth-Behrendt, Guido Sacconi, Amalia Sartori, Carl Schlyter, Horst Schnellhardt, Richard Seeber, María Sornosa Martínez, Antonios Trakatellis, Thomas Ulmer, Åsa Westlund

    Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Iles Braghetto, Jutta Haug, Hartmut Nassauer, Andres Tarand

    Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Emanuel Jardim Fernandes

    VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    17.2.2009

     

     

     

    Výsledek závěrečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    28

    8

    1

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Vincenzo Aita, Niels Busk, Luis Manuel Capoulas Santos, Giovanna Corda, Albert Deß, Constantin Dumitriu, Michl Ebner, Carmen Fraga Estévez, Lutz Goepel, Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf, Esther Herranz García, Lily Jacobs, Elisabeth Jeggle, Heinz Kindermann, Vincenzo Lavarra, Stéphane Le Foll, Véronique Mathieu, Mairead McGuinness, Rosa Miguélez Ramos, María Isabel Salinas García, Sebastiano Sanzarello, Agnes Schierhuber, Willem Schuth, Czesław Adam Siekierski, Alyn Smith, Donato Tommaso Veraldi

    Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Katerina Batzeli, Ilda Figueiredo, Béla Glattfelder, Wiesław Stefan Kuc, Astrid Lulling, Catherine Neris, Maria Petre, Markus Pieper, Struan Stevenson, Vladimír Železný

    Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Hélène Goudin, Ewa Tomaszewska, Peter Šťastný