ZPRÁVA o mnohojazyčnosti: přínos pro Evropu i společný závazek

24. 2. 2009 - (2008/2225(INI))

Výbor pro kulturu a vzdělávání
Zpravodaj: Vasco Graça Moura

Postup : 2008/2225(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A6-0092/2009

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o mnohojazyčnosti: přínos pro Evropu i společný závazek

(2008/2225(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na články 149 a 151 Smlouvy o ES,

–    s ohledem na články 21 a 22 Listiny základních práv Evropské unie,

–   s ohledem na Úmluvu UNESCO o zachování nemateriálního kulturního dědictví z roku 2003,

–    s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. září 2008 nazvané „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek (KOM(2008)0566) a rovněž pracovní dokument útvarů Komise, který je k tomuto sdělení přiložen (SEK(2008)2443, SEK(2008)2444 a SEK(2008)2445),

–    s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2007 nazvané Rámec pro evropský průzkum jazykových znalostí (KOM(2007)0184),

–    s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 5. listopadu 2007 nazvaný „Zpráva o provádění akčního plánu Podpora výuky jazyků a jazykové rozmanitosti“ (KOM(2007)0554) a rovněž pracovní dokument Komise, který je k němu přiložen (SEK(2007)1222),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2008 o evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě[1],

–    s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2006 o nové rámcové strategii pro mnohojazyčnost[2],

–    s ohledem na své usnesení ze dne 27. dubna 2006 o podpoře mnohojazyčnosti a výuky jazyků v Evropské unii: Evropský ukazatel jazykových znalostí[3],

–   s ohledem na usnesení ze dne 4. září 2003 s doporučeními Komisi týkajícími se evropských regionů a méně používaných jazyků – jazyky menšin v EU – v kontextu rozšíření a kulturní rozmanitosti[4],

–    s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1934/2000/ES o evropském roce jazyků 2001[5] ze dne 17. července 2000,

–    s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady ze zasedání v Barceloně ze dne 15. a 16. března 2002,

–    s ohledem na závěry Rady ve složení pro vzdělávání, mládež a kulturu ze dne 21. a 22. května 2008, zejména ty, které se týkají mnohojazyčnosti,

–    s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě v listopadu 2008 o podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu ve vnějších vztazích Unie a jejích členských států[6],

–    s ohledem na stanovisko Výboru regionů o mnohojazyčnosti ze dne 18. a 19. června 2008[7] a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2008 o mnohojazyčnosti,

–    s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0092/2009),

A.  vzhledem k tomu, že jazyková a kulturní rozmanitost má značný dopad na každodenní život občanů Evropské unie zásluhou pronikání médií, rostoucí mobility, migrace a postupu globalizace,

B.   vzhledem k tomu, že získání různorodých jazykových znalostí je považováno za mimořádně důležité pro všechny občany EU, neboť jim umožňuje plně využívat hospodářského, sociálního a kulturního přínosu plynoucího z volného pohybu uvnitř Unie a z jejích vztahů se třetími zeměmi,

C.  vzhledem k tomu, že mnohojazyčnost má vzrůstající význam nejenom ve vztazích mezi jednotlivými členskými státy, ale také v kontextu soužití v našich multikulturních společnostech a společné politiky Evropské unie,

D.  vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby bylo hodnocení mnohojazyčnosti prováděno uznávanými nástroji, jakým je společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR) a jiné,

E.   vzhledem k tomu, že některé evropské jazyky představují základní pojítko ve vztazích se třetími zeměmi a rovněž mezi národy nejrůznějších oblastí světa,

F.   vzhledem k tomu, že jazyková rozmanitost je uznána jako občanské právo podle článků 21 a 22 Listiny základních práv a že cílem mnohojazyčnosti by rovněž mělo být povzbuzování respektu k rozmanitosti a toleranci v zájmu předcházení nebezpečí případných konfliktů, ať již aktivních či pasivních, mezi různými jazykovými společenstvími v rámci členských států,

1.   vítá sdělení o mnohojazyčnosti předložené Komisí a rovněž pozornost, kterou mu Rada věnovala;

2.   znovu opakuje své stanovisko k mnohojazyčnosti a kulturní rozmanitosti, které zaujímá po dlouhou dobu;

3.   klade důraz na uznání rovnosti úředních jazyků EU ve všech oblastech veřejné činnosti;

4.   domnívá se, že evropská jazyková rozmanitost představuje významný kulturní majetek a bylo by nesprávné, kdyby se Evropská unie omezila na používání jediného hlavního jazyka;

5.   považuje roli orgánů EU, pokud jde o tento princip jazykové rovnosti, za zásadní, a to jak ve vztazích mezi členskými státy a v samotných orgánech EU, tak ve vztazích občanů EU k vnitrostátním správám a orgánům Společenství a mezinárodním institucím a organizacím;

6.   připomíná, že se důležitost mnohojazyčnosti netýká pouze hospodářských a sociálních aspektů, ale že je nutno věnovat pozornost i hlediskům vztahujícím se ke kulturní a vědecké tvorbě a jejich šíření i význam překladů jak literárních, tak odborných v životě občanů a v dlouhodobém/udržitelném rozvoji EU; a v neposlední řadě úlohu, kterou hrají jazyky ve formování a v posilování identity;

7.   zdůrazňuje, že mnohojazyčnost je tématem, které prostupuje celou Evropu a které má významný vliv na životy evropských občanů; vyzývá proto členské státy, aby mnohojazyčnost zahrnuly i do dalších politik než jen do politiky vzdělávání, např. do politik v oblasti celoživotního vzdělávání, sociálního začlenění, zaměstnanosti, sdělovacích prostředků a výzkumu;

8.   považuje tvorbu specifických podpůrných programů pro překládání a pro mnohojazyčné terminologické databáze za vysoce důležité;

9.   připomíná, že informační a komunikační technologie by měly být používány na podporu mnohojazyčnosti a proto zdůrazňuje úlohu a používání vhodného mezinárodního standardu (ISO 10646) – který umožňuje zastoupení abeced všech jazyků – ve správních systémech a médiích na evropské úrovni, jakož i na úrovni členských států;

10. navrhuje vytvoření evropského dne překladatelů a tlumočníků případně zohlednění těchto povolání a zvýšení jejich prestiže v rámci Evropského dne jazyků, který je každoročně připomínán 26. září;

11. potvrzuje, že pokládá za zásadní, aby v zemích, kde existuje jeden nebo více úředních jazyků a jeden nebo více regionálních jazyků, mohli rodiče a osoby pověřené výchovou zvolit ten úřední jazyk, ve kterém bude probíhat vzdělávání jejich dětí;

12. varuje, že by bylo chybou podporovat jeden jazyk na úkor práv osob, které hovoří jiným jazykem, nebo využívat jakoukoli podobu nátlaku či diskriminace, která by nerespektovala či porušovala tato práva;

13. zastává stanovisko, že je nezbytné zachovat mnohojazyčnost v zemích nebo regionech, kde vedle sebe existují dva nebo více úředních jazyků, a zajistit, aby se na všech úrovních vzdělávání vyučovalo ve všech těchto jazycích;

14.     zdůrazňuje, že je důležité, aby v členských státech, na jejichž území se současně používá více úředních jazyků, byla zajištěna plná možnost dorozumění, a to zvláště v záležitostech týkajících se starších osob a v oblasti spravedlnosti, zdravotnictví, státní správy a zaměstnanosti;

15. podporuje, aby se úředníci, kteří při své práci přicházejí do styku s občany jiného členského státu, učili druhý jazyk používaný v rámci Evropské unie;

16. domnívá se, že je nezbytné a vhodné v zájmu osobního a odborného rozvoje vytvořit příležitosti ke studiu cizích jazyků v dospělosti a prostřednictvím programů odborného a celoživotního vzdělávání;

17. zdůrazňuje rozhodující význam kvalitní výuky v mateřském jazyce, a to nikoli pouze z důvodu školního prospěchu v obecné rovině, ale zvláště pro získání dostatečných znalostí v dalších jazycích, a velmi pozitivně hodnotí návrh Komise podpořit výuku mateřského jazyka a dvou dalších jazyků ve vzdělávání; zdůrazňuje proto, že žádnému dítěti by nemělo být odpíráno vzdělání v úředním jazyce daného státu;

18. vyjadřuje politování nad tím, že Komise doposud nevytvořila víceletý program pro jazykovou rozmanitost a studium jazyků ani Evropskou agenturu pro jazykovou rozmanitost a studium jazyků, jak bylo požadováno ve výše uvedeném usnesení přijatém velkou většinou Parlamentu dne 4. září 2003;

19. zdůrazňuje rovněž důležitost úplné znalosti úředních jazyků hostitelské země pro plné začlenění přistěhovalců a jejich rodin a zdůrazňuje, že vnitrostátní vlády musí účinně podporovat zvláštní jazykové kurzy, zejména pro ženy a starší lidi; vyzývá členské státy, aby postupovaly odpovědně vůči přistěhovalcům a poskytly jim nezbytné prostředky, které jim umožní studovat jazyk a poznat kulturu hostitelské země, a zároveň jim daly možnost udržet si vlastní jazyk a podporovaly je v jeho používání;

20. připomíná, že je z těchto důvodů nezbytné zajistit kvalitní výuku v této perspektivě, včetně příslušné odborné přípravy učitelů;

21. zdůrazňuje, že musí být vysoce hodnocena předškolní výuka jazyků, a především národního jazyka země, kde děti navštěvují školu;

22. zastává stanovisko, že děti musí ve vlastním zájmu být před nástupem do školy schopny hovořit jazykem země, v níž žijí, aby bylo zajištěno, aby nebyly v průběhu vzdělávání či následné odborné přípravy vystaveny diskriminaci a aby byly schopny účastnit se rovnocenným způsobem všech aktivit;

23. navrhuje členským státům, aby prozkoumaly možnost výměny učitelů na jednotlivých úrovních vzdělávání za účelem výuky jednotlivých předmětů v rozdílných jazycích, a domnívá se, že by tato možnost měla být využita, a to především v okrajových regionech, přičemž by se tak zvýšila mobilita pracovníků a znalost jazyků občany;

24. považuje za nezbytné podporovat mobilitu a výměnu učitelů a studentů jazyků; připomíná, že pohyb učitelů jazyků v Evropské unii umožní zajišťovat účinný kontakt nejvyššího možného počtu těchto odborníků s přirozeným prostředím jazyků, které vyučují;

25. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly pracovní mobilitu učitelů a spolupráci mezi školami z různých zemí zaměřenou na uskutečňování technologicky a kulturně inovačních pedagogických projektů;

26. povzbuzuje a podporuje zavedení nepovinné výuky menšinových a autochtonních mateřských jazyků a cizích jazyků ve školní nabídce a/nebo jako mimoškolní aktivitu otevřenou společnosti;

27.     znovu opakuje svůj dlouhodobý závazek k podpoře studia jazyků, mnohojazyčnosti a jazykové rozmanitosti v Evropské unii včetně regionálních a menšinových jazyků, které představují kulturní hodnoty, jež je třeba ochraňovat a pečovat o ně; domnívá se, že mnohojazyčnost je významná pro účinnou komunikaci a představuje nástroj pro snadnější porozumění mezi lidmi a pro lepší přijímání rozdílů a menšin;

28. doporučuje, aby akademické osnovy v členských státech zahrnovaly volitelné studium třetího cizího jazyka, které by začínalo na úrovni středních škol;

29. zdůrazňuje, že je důležité studovat jazyky sousedních zemí, neboť se tak usnadní komunikace a posílí vzájemné porozumění v Evropské unii a současně se posílí Společenství;

30. doporučuje, aby bylo podporováno studium jazyků sousedních členských států a regionů zejména v příhraničních regionech;

31. zdůrazňuje, že je nezbytné propagovat a podporovat rozvoj inovativních pedagogických modelů a přístupů ve výuce jazyků za účelem podpory získání jazykových schopností a zvyšování informovanosti a motivace občanů;

32. navrhuje, aby byli na všech úrovních vzdělávání bez ohledu na zeměpisné prostředí kvalifikovaní pedagogové, kteří by byli certifikovaní a zběhlí v práci s informačními a komunikačními technologiemi;

33. doporučuje, aby byly vyslechnuty názory evropských svazů a asociací učitelů živých jazyků, pokud jde o programy a metodologie, které mají být použity;

34. trvá na důležitosti politiky pobízení ke čtení a šíření literární tvorby pro dosažení uvedených cílů;

35. vítá záměr Komise provádět informační kampaně o přínosech vzdělávání prostřednictvím médií a za využití nových technologií; žádá Komisi, aby využila výsledky konzultací týkající se jazykového vzdělávání dětí migrantů a výuky jazyka a kultury jejich země původu v hostitelském členském státě.

36. doporučuje a pobízí k využívání informačních a komunikačních technologií jako nezbytného nástroje ve výuce jazyků;

37. znovu opakuje, že vnímá jako politickou prioritu získání jazykových schopností prostřednictvím studia dalších jazyků EU, z nichž jeden by měl být jazykem sousední země a jeden by měl být mezinárodním jazykem, tzv. „lingua franca“: domnívá se, že by tak občané získali znalosti a kvalifikaci, které jim umožní podílet se na demokratické společnosti ve smyslu aktivního občanství, zaměstnatelnosti a znalosti jiných kultur;

38. navrhuje, aby byla také v dostatečné míře zajištěna přítomnost mnohojazyčnosti ve sdělovacích prostředcích a na internetu, a především v jazykové politice evropských stránek a portálů a dalších internetových stránek a portálů spjatých s Evropskou unií, kde je nutné plně respektovat evropskou mnohojazyčnost, alespoň pokud jde o 23 úředních jazyků Evropské unie;

39. podporuje v zájmu usnadnění výuky a používání jazyků EU a lepšího porozumění kulturnímu pozadí audiovizuálních produkcí používání titulků v národních jazycích v televizních programech namísto dabování nebo čteného komentáře;

40. doporučuje členským státům, že televizní programy a především televizní programy pro děti by měly být s titulky, nikoli dabované;

41. vyzývá EU, aby čerpala z inherentních výhod evropských jazyků ve svých vnějších vztazích, a dovolává se toho, aby byla tato nadhodnota uchovávána v kulturním, hospodářském a sociálním dialogu se zbytkem světa, a aby tak bylo posíleno postavení EU na mezinárodní scéně, a aby to přineslo výhody třetím zemím v souladu s rozvojovou politikou, kterou podporuje EU;

42.     věří, že by v souvislosti s celoživotním vzděláváním měla být poskytována dostatečná podpora občanům všech věkových skupin, aby mohli neustále rozvíjet své jazykové znalosti prostřednictvím přístupu k vhodnému jazykovému vzdělávání nebo k jiným prostředkům usnadňujícím komunikaci, včetně velmi raného studia jazyků, s cílem zlepšit jejich sociální zařazení, pracovní vyhlídky a dobré životní podmínky;

43. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly opatření, která by usnadňovala studium jazyků osobám ve znevýhodněných podmínkách, osobám patřícím k národnostním menšinám nebo migrantům a umožnily jim naučit se jazyk/y hostitelské země a/nebo regionu v zájmu dosažení sociálního začlenění a boje proti sociálnímu vyloučení; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby migranti mohli při rozvíjení svých jazykových dovedností používat svůj hlavní jazyk; naléhavě proto žádá členské státy, aby podpořily užívání hlavního jazyka, kterým tyto osoby mluví, jakož i výuku místních jazyků;

44. soudí, že musí být posílena podpora mezinárodnímu vlivu těch evropských jazyků ve světě, které představují nadhodnotu evropského projektu, neboť jsou podstatné v lingvistických, historických a kulturních vztazích existujících mezi EU a třetími zeměmi, a v souvislosti s podporou demokratických hodnot v těchto zemích;

45. soudí, že evropským podnikům, zejména malým a středním podnikům, musí být poskytnuta účinná podpora pro výuku a používání jazyků, čímž jim bude usnadněn přístup na světové trhy, zejména na rozvíjející se trhy;

46. upozorňuje na nebezpečí, které s sebou může přinést jazyková propast mezi lidmi z různých kultur a sociální propast mezi lidmi, kteří mluví více jazyky a těmi, kteří mluví jen jedním jazykem; upozorňuje na skutečnost, že nedostatek jazykových dovedností vytváří v mnoha členských státech i nadále vážnou překážku sociálnímu a pracovnímu začlenění zahraničních pracovníků; naléhá proto na Komisi a členské státy, aby přijaly opatření k zúžení propasti mezi lidmi se znalostí více jazyků, kteří mohou získat lepší příležitosti v EU, a lidmi, kteří znají pouze jeden jazyk a kteří mají jen omezené možnosti;

47. domnívá se, že by mělo být podporováno studium jazyků třetích zemí, včetně jazyků v rámci EU;

48. zdůrazňuje, že je nezbytné, aby byly v turistických oblastech používány hlavní mezinárodní jazyky, zejména v turistických informačních střediscích, na turistických značkách a v silničním značení;

49. požaduje, aby ukazatele jazykových znalostí v co nejkratším termínu zahrnovaly všechny úřední jazyky EU, aniž by tím utrpělo jejich rozšíření na ostatní jazyky, kterými se hovoří v Evropské unii;

50. doporučuje, aby byly ukazatelé jazykových znalostí rozšířeny o klasickou řečtinu a latinu, nejen proto, že jsou tyto jazyky součástí společného evropského dědictví, jež má velký civilizační a kulturní význam, ale i proto, že výuka těchto jazyků usnadňuje další učební aktivitu a podporuje chápání jazyka;

51. poukazuje na to, že v rámci sběru údajů o jazykových znalostech je třeba vypracovat testy čtyř lingvistických kompetencí: porozumění psanému projevu, porozumění mluvenému projevu, písemné vyjadřování a ústní vyjadřování;

52. žádá Komisi a členské státy, aby usilovněji podporovaly spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím využívání otevřené metody koordinace s cílem usnadnit výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti mnohojazyčnosti a zohledňovaly přitom i zaznamenané hospodářské přínosy, například v podnicích, v nichž se uplatňuje mnohojazyčnost;

53. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států.

  • [1]  Přijaté texty, P6_TA(2008)0124.
  • [2]  Úř. věst. C 314 E, 21.12.2006, s. 207.
  • [3]  Úř. věst. C 296 E, 6.12.2006, s. 271.
  • [4]  Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 374.
  • [5]  Úř. věst. L 232, 14.9.2000, s. 1.
  • [6]  Úř. věst. C 320, 16.12.2008, s. 10.
  • [7]  Úř. věst. C 257, 9.10.2008, s. 30.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropský parlament se otázkami týkajícími se mnohojazyčnosti zabýval již několikrát, což nás zbavuje nutnosti širšího vysvětlování.

Zpravodaj souhlasí s názorem Komise, podle kterého jazyková a kulturní rozmanitost Evropské unie představuje nesmírnou kompetitivní výhodu, a připomíná, že programy jazykové výuky a školních a kulturních výměn uvnitř EU i mimo ni musí být jednoznačně podporovány.

Jelikož je jazyk faktorem sociálního zařazení, je důležité posílit politiku podpory překladů literárních i odborných.

Evropská unie musí z této výhody vytěžit co nejvíce vždy, kdy je to možné prostřednictvím dialogu s jinými oblastmi světa, a přitom dbát na zvláštní jazyková, historická a kulturní pouta, která existují mezi EU a třetími zeměmi.

Podpora mnohojazyčnosti spočívá rovněž v audiovizuální produkci, informačních a komunikačních technologiích a v nových způsobech přístupu ke kultuře a vzdělávání, zejména pomocí informací poskytovaných on-line. Tato moderní dynamika v oblasti kulturní výměny usnadňuje přirozené sblížení národů a je také podporována mnohojazyčností.

Ukazatele jazykových znalostí musí zahrnovat v co nejkratší době všechny úřední jazyky Evropské unie, aniž by tím utrpělo jejich rozšíření na ostatní mluvené a vyučované jazyky v evropském prostoru.

Zpravodaj považuje za zásadní, aby ukazatel jazykových znalostí zahrnoval všechny úřední jazyky Evropské unie.

STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (11. 2. 2009)

pro Výbor pro kulturu a vzdělávání

k Mnohojazyčnosti: přínos pro Evropu i společný závazek
(2008/2225(INI))

Navrhovatel: Csaba Sógor

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro kulturu a vzdělávání jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   znovu zdůrazňuje svůj dlouhodobý závazek k podpoře studia jazyků, mnohojazyčnosti a jazykové rozmanitosti v Evropské unii včetně regionálních a menšinových jazyků, které představují kulturní hodnoty, jež je třeba ochraňovat a pečovat o ně; domnívá se, že mnohojazyčnost je významná pro účinnou komunikaci a představuje nástroj pro snadnější porozumění mezi lidmi a pro lepší přijímání rozdílů a menšin;

2.  vítá skutečnost, že Komise zahrnula do svého sdělení ze dne 18. září 2008 nazvaného „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek“ (KOM(2008)0566) odkaz na Evropskou chartu regionálních a menšinových jazyků přijatou pod záštitou Rady Evropy v roce 1992 a vyzývá členské státy, které ji ještě nepodepsaly nebo neratifikovaly, aby tak učinily;

3.   domnívá se, že jazyková rozmanitost není jen podstatným prvkem kulturního dědictví, ale také jedním ze zásadních rysů každodenního života evropských občanů a prvkem přispívajícím k propagaci základních evropských hodnot, jako je tolerance a porozumění, a k vytváření sítí;

4.   zdůrazňuje, že mnohojazyčnost je tématem, které prostupuje celou Evropu a které má významný vliv na životy evropských občanů; žádá proto členské státy, aby mnohojazyčnost zahrnuly i do dalších politik než jen do politiky vzdělávání, např. do politik v oblasti celoživotního vzdělávání, sociálního začlenění, zaměstnanosti, sdělovacích prostředků a výzkumu;

5.   domnívá se, že je rovněž třeba podporovat studium jiných jazyků, např. jazyků sousedních členských států; je dále toho názoru, že pro obyvatele příhraničních oblastí nebo většinových či menšinových společenství žijících v jedné společnosti je žádoucí, aby si osvojili jazyk jeden druhého s cílem posílit sociální a kulturní integraci v rámci euroregionů a byla tím usnadněna přeshraniční mobilita pracovníků;

6.   upozorňuje na nebezpečí, které s sebou může přinést jazyková propast mezi lidmi z různých kultur a sociální propast mezi lidmi, kteří mluví více jazyky a těmi, kteří mluví jen jedním jazykem; upozorňuje na skutečnost, že nedostatek jazykových dovedností vytváří v mnoha členských státech i nadále překážku sociálnímu a pracovnímu začlenění zahraničních pracovníků; naléhá proto na Komisi a členské státy, aby přijaly opatření k zúžení propasti mezi lidmi se znalostí více jazyků, kteří mohou získat lepší příležitosti v EU, a lidmi, kteří znají pouze jeden jazyk a kteří mají jen omezené možnosti;

7.   zdůrazňuje, že jazykové znalosti poskytují občanům tu výhodu, že mohou svobodně pobývat a pracovat v jiném členském státě a usnadňují tak jejich mobilitu; naléhavě proto žádá Komisi a členské státy, aby se usilovněji snažily o dosahování toho barcelonského cíle, který má občanům umožnit kromě jazyka mateřského komunikovat i v dalších dvou jazycích;

8.   zdůrazňuje důležitost průběžného vzdělávání učitelů jazyků a těch, kteří jsou činní v oblasti výuky jazyků, a opatření na podporu jejich mobility v zájmu posílení jejich jazykových a mezikulturních dovedností;

9.   věří, že by v souvislosti s celoživotním vzděláváním měla být poskytována dostatečná podpora občanům všech věkových skupin, aby mohli neustále rozvíjet své jazykové znalosti prostřednictvím přístupu k vhodnému jazykovému vzdělávání nebo k jiným prostředkům usnadňujícím komunikaci, včetně velmi raného studia jazyků, s cílem zlepšit jejich sociální zařazení, pracovní vyhlídky a dobré životní podmínky;

10. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly opatření, která by usnadňovala studium jazyků osobám ve znevýhodněných podmínkách, osobám patřícím k národnostním menšinám nebo migrantům a umožnily jim naučit se jazyk/y hostitelské země a/nebo regionu v zájmu dosažení sociálního začlenění a boje proti sociálnímu vyloučení; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby migranti mohli při rozvíjení svých jazykových dovedností používat svůj hlavní jazyk; naléhavě proto žádá členské státy, aby podpořily užívání hlavního jazyka, kterým tyto osoby mluví, jakož i výuku místních jazyků;

11. žádá členské státy, aby vytvořily mechanismy, které místnímu společenství a poskytovatelům služeb pomohou, aby se mohly účinně zabývat potřebami občanů, kteří nemluví ani jedním z úředních jazyků, což usnadní jejich začlenění na trh práce a do společnosti;

12. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly profesní mobilitu učitelů a spolupráci mezi školami a různými zeměmi zaměřenou na uskutečňování technologicky a kulturně inovačních pedagogických projektů;

13. vyzývá členské státy, aby s podporou Komise propagovaly lepší řízení jazykové rozmanitosti v podnicích, např. aby vytvářely jazykově smíšené řídící týmy na všech podnikových úrovních a podporovaly realizaci vzdělávacích plánů zaměřených na rozvoj mnohojazyčných komunikativních dovedností;

14. žádá Komisi a členské státy, aby usilovněji podporovaly spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím využívání otevřené metody koordinace s cílem usnadnit výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti mnohojazyčnosti a zohledňovaly přitom i zaznamenané pozitivní účinky, například v podnicích, v nichž se uplatňuje mnohojazyčnost;

15. vítá záměr Komise zahájit informační kampaně o přínosech jazykového vzdělávání využívajícího hromadné sdělovací prostředky a nové technologie; naléhavě žádá Komisi, aby využila výsledky konzultací týkající se jazykového vzdělávání dětí migrantů a výuky jazyka a kultury jejich země původu v hostitelském členském státě.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

11.2.2009

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

43

1

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jan Andersson, Edit Bauer, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Jan Cremers, Harald Ettl, Richard Falbr, Carlo Fatuzzo, Ilda Figueiredo, Joel Hasse Ferreira, Stephen Hughes, Karin Jöns, Ona Juknevičienė, Jean Lambert, Bernard Lehideux, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Jiří Maštálka, Maria Matsouka, Elisabeth Morin, Csaba Őry, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Rovana Plumb, Elisabeth Schroedter, José Albino Silva Peneda, Kathy Sinnott, Jean Spautz, Gabriele Stauner, Ewa Tomaszewska, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Gabriela Creţu, Jamila Madeira, Adrian Manole, Ria Oomen-Ruijten, Csaba Sógor, Patrizia Toia

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Pierre Jonckheer

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

17.2.2009

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

20

3

8

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Maria Badia i Cutchet, Giovanni Berlinguer, Guy Bono, Nicodim Bulzesc, Marie-Hélène Descamps, Věra Flasarová, Milan Gaľa, Claire Gibault, Vasco Graça Moura, Lissy Gröner, Luis Herrero-Tejedor, Ruth Hieronymi, Ramona Nicole Mănescu, Adrian Manole, Manolis Mavrommatis, Ljudmila Novak, Doris Pack, Christa Prets, Karin Resetarits, Pál Schmitt, Hannu Takkula, Helga Trüpel, Thomas Wise

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Gyula Hegyi, Iosif Matula, Raimon Obiols i Germà, Christel Schaldemose, Nina Škottová, Ewa Tomaszewska, Jaroslav Zvěřina

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Raül Romeva i Rueda, Alejo Vidal-Quadras