ZPRÁVA o stavu transatlantických vztahů po volbách v USA

2. 3. 2009 - (2008/2199(INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: Francisco José Millán Mon

Postup : 2008/2199(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A6-0114/2009
Předložené texty :
A6-0114/2009
Přijaté texty :

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o stavu transatlantických vztahů po volbách v USA

(2008/2199(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na svá předchozí usnesení o transatlantických vztazích, zejména usnesení o zlepšení vztahů mezi EU a USA v rámci Dohody o transatlantickém partnerství a usnesení o transatlantických hospodářských vztazích, obě ze dne 1. června 2006[1], na své usnesení o transatlantických vztazích ze dne 25 dubna 2007[2] a rovněž na své poslední usnesení o summitu EU-USA ze dne 5. června 2008[3],

- s ohledem na Transatlantickou deklaraci o vztazích mezi EU a USA z roku 1990 a na novou transatlantickou agendu z roku 1995,

- s ohledem na výsledky summitu EU a USA konaného ve městě Brdo dne 10. června 2008,

- s ohledem na společná prohlášení 64. transatlantického dialogu zákonodárců konaného v květnu 2008 v Lublani a 65. transatlantického dialogu zákonodárců konaného v prosinci 2008 v Miami,

- s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ve dnech 11. a 12. prosince 2008,

- s ohledem na prohlášení ze summitu Severoatlantické rady (NAC), jenž se konal v Bukurešti dne 3. dubna 2008,

–   s ohledem na svá usnesení o přístupu EU mimo jinéBlízkému východu, Afghánistánu, Íránu a Iráku, o OSN a rozvojových cílech tisíciletí a o zabezpečení dodávek energie,

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Hospodářského a měnového výboru (A6‑0114/2009),

A. vzhledem k tomu, že inaugurace nového prezidenta USA zahajuje novou etapu v dějinách Spojených států, že byla přijata s velkým očekáváním na celém světě a má potenciál dát transatlantickému partnerství nový podnět,

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je stále významnějším hráčem na světové scéně, a vzhledem k tomu, že jakmile vstoupí v platnost Lisabonská smlouva se svými nástroji zahraniční politiky, bude EU schopna hrát významnější a jednotnější úlohu na mezinárodní scéně,

C. vzhledem k tomu, že podle průzkumů většina Evropanů podporuje názor, že by EU měla zaujmout význačnější úlohu na světové scéně; vzhledem k tomu, že většina Evropanů a Američanů se domnívá, že EU a USA by se měly zabývat mezinárodními hrozbami jako partneři;

D. vzhledem k tomu, že mnoho Evropanů očekává od nové vlády USA spolupráci na mezinárodním poli a posílení vztahů mezi EU a USA, založených na vzájemné úctě a porozumění, pokud jde o omezení a priority partnerů,

E.  vzhledem k tomu, že transatlantické partnerství musí být i nadále jádrem vnějších vztahů Unie,

F.  vzhledem k tomu, že transatlantické partnerství je založeno na základních společných hodnotách, jako jsou demokracie, lidská práva, právní stát a multilateralismus a také společné cíle, například otevřené a integrované hospodářství a udržitelný rozvoj; vzhledem k tomu, že tento základ je i přes některé rozdíly v minulých letech nadále pevný,

G. vzhledem k tomu, že EU a USA hrají klíčovou úlohu ve světové politice a hospodářství a mají společnou odpovědnost za podporu míru, dodržování lidských práv, za stabilitu a za boj s různými celosvětovými hrozbami a problémy, jako jsou hluboká finanční krize, vymýcení chudoby a splnění rozvojových cílů tisíciletí, změna klimatu, zabezpečení dodávek energie, terorismus a šíření jaderných zbraní,

H. vzhledem k tomu, že ve stále globálnějším, složitějším a měnícím se světě je v zájmu obou partnerů, tedy jak EU, tak i USA, společně utvářet mezinárodní prostředí a jednotně čelit společným hrozbám a výzvám na základě mezinárodního práva a multilaterálních institucí, zejména systému OSN, a vyzývat ostatní partnery ke spolupráci při tomto úsilí,

I.   vzhledem k závěrům neformálního setkání Rady EU pro všeobecné záležitosti, které se konalo dne 8. ledna 2009 ve věci prioritních oblastí transatlantické spolupráce během českého předsednictví (hospodářská a finanční spolupráce, zabezpečení dodávek energie, příprava konference OSN o změně klimatu a posílený dialog o Středním východě, Afghánistánu a Íránu),

J.   vzhledem k tomu, že je nezbytné zapojit do odpovědnosti za řád ve světě i rozvíjející se účastníky, protože, jak řekl kandidát na prezidenta Barack Obama v Berlíně v červenci 2008, „žádný národ, bez ohledu na to, jak je velký či mocný,“ nemůže globální problémy vyřešit sám,

K. vzhledem k významu jejich vztahů a k jejich odpovědnosti za mezinárodní řád a vzhledem ke změnám, které oba partneři a celý svět prodělávají, je nezbytné, aby jejich partnerství bylo založeno na pevném a aktuálním základu, jako je nová dohoda o partnerství,

L.  vzhledem k tomu, že transatlantické partnerství a NATO jsou nepostradatelné pro kolektivní bezpečnost,

M. vzhledem k tomu, že je třeba, aby Transatlantická hospodářská rada (TEC) i nadále pokračovala v úsilí o dosažení skutečně integrovaného transatlantického trhu; vzhledem k tomu, že k provedení rozhodující reformy mezinárodních hospodářských institucí je za současné krize potřebné společné vedení,

N. vzhledem k tomu, že hrubý domácí produkt EU a USA představuje více než polovinu celosvětového HDP; vzhledem k tomu, že mezi oběma partnery existuje největší bilaterální obchodní a investiční partnerství na světě, které podle Komise představuje téměř 14 milionů pracovních míst v EU a USA, jež závisejí na transatlantických obchodních a investičních vazbách,

Bilaterální institucionální otázky

1.   blahopřeje Baracku Obamovi k jeho zvolení prezidentem Spojených států amerických; připomíná jeho rozhodný závazek k transatlantickému partnerství, který zmínil ve svém berlínském projevu v červenci roku 2008, v němž řekl, že „Amerika nemá lepšího partnera, než je Evropa“, a dodal, že nyní nastala doba, abychom se spojili a čelili výzvám 21. století; připomíná, že pozval prezidenta Obamu, aby během své první oficiální návštěvy v Evropě vystoupil v Evropském parlamentu;

2.   vyzývá Radu, členské státy EU a Komisi k posílení spolupráce a soudržnosti politiky EU vůči nové vládě USA;

3.   je přesvědčen, že vztah EU a USA je pro EU nejdůležitějším strategickým partnerstvím; domnívá se, že koordinovaná činnost EU a USA v boji proti globálním problémům při respektování mezinárodního práva a posilování multilateralismu má pro mezinárodní společenství zásadní význam; naléhavě vyzývá české předsednictví Rady a Komisi, aby vytvořily s novou vládou USA společný program krátkodobých a dlouhodobých cílů týkajících se jak bilaterálních otázek, tak i globálních a regionálních problémů a konfliktů;

4.   zdůrazňuje, že současný impuls by měl být využit také ke zlepšení a k obnově rámce transatlantických vztahů; trvá na tom, že je nutné nahradit stávající dohodu o transatlantickém partnerství z roku 1995 novou dohodou o transatlantickém partnerství, která poskytne stabilnější a aktuálnější základ vztahů;

5.   pokládá za vhodné, aby jednání o nové dohodě začala, jakmile vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, aby mohla být dokončena do roku 2012;

6.   je přesvědčen, že do nové dohody by měla být zařazena Transatlantická hospodářská rada, jako orgán odpovědný za posílení hospodářské integrace a za spolupráci v oblasti regulace; vítá, že Transatlantické hospodářské radě poskytuje poradenství řada zúčastněných subjektů, včetně zástupců podniků, a žádá, aby srovnatelnou úlohu získali i zástupci odborových hnutí na každé straně Atlantického oceánu;

7.   doporučuje, aby se dvakrát do roka konaly summity EU-USA s cílem poskytnout partnerství strategický směr a impulz a aby tyto summity nadále přiměřeně dohlížely na provádění dříve stanovených cílů;

8.   zastává názor, že nová dohoda by měla zřídit orgán pro systematické konzultace na vysoké úrovni a koordinaci, pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku; doporučuje, aby tomuto orgánu předsedal za EU vysoký zástupce/místopředseda Komise a za USA ministr zahraničí a aby se scházela alespoň jednou za tři měsíce, aniž by přitom byly dotčeny neformální kontakty; navrhuje, že by se tento mechanismus mohl jmenovat Transatlantická politická rada;

9.   znovu potvrzuje, že nová dohoda by měla zdokonalit současný transatlantický dialog zákonodárců na transatlantické shromáždění, které by sloužilo jako fórum pro parlamentní dialog, určování cílů a společnou kontrolu provádění dohody a ke koordinaci činnosti Evropského parlamentu a Kongresu Spojených států v otázkách společného zájmu; domnívá se, že toto shromáždění by mělo mít plenární schůze dvakrát do rokaže by se mělo skládat ze stejného počtu poslanců Evropského parlamentučlenů obou komor Kongresu USA; je toho názoru, že by shromáždění mělo vytvořit pracovní skupiny, které by připravovaly plenární schůze; připomíná, žerámci shromáždění by měl být vytvořen vzájemný legislativní systém včasného varování; domnívá se, že za posílení spolupráce mezi legislativními výbory a zpravodaji Evropského parlamentu a Kongresu USA v otázkách právních předpisů, které jsou relevantní z hlediska další integrace transatlantického trhu a zvláště činnosti Transatlantické hospodářské rady, by měl být zodpovědný řídící výbor;

10. domnívá se, že Transatlantická hospodářská rada a Transatlantická politická rada by měly informovat smíšený parlamentní výbor o své činnosti, včetně práva na slyšení zástupců těchto rad, a že by tento výbor měl mít možnost oběma radám a summitům EU-USA předkládat návrhy; žádá, aby, vedle posílení úlohy zástupců parlamentů v rámci Transatlantické hospodářské rady, byli na zahajovací zasedání obou rad a summitů EU-USA pozváni oba spolupředsedové shromáždění;

11. vyzývá Evropský parlament a Kongres USA, aby reagovaly na možnost zřízení styčné kanceláře Kongresu USA v Bruselu;

12. vyzývá generálního tajemníka Parlamentu, aby neprodleně přistoupil k provádění rozhodnutí předsednictva ze dne 11. prosince 2006 o vyslání úředníka ve funkci styčného důstojníka do Washingtonu;

13. trvá na výhodách společného programu výměny zaměstnanců a vyzývá generálního tajemníka Parlamentu, aby s úředníky Sněmovny reprezentantů a Senátu USA prozkoumal možnost přijetí společného memoranda o výměnách zaměstnanců podobného memorandu sjednanému mezi Parlamentem a sekretariátem OSN;

14. zdůrazňuje, že transatlantické partnerství musí mít podporu v hlubokém porozumění a užších vazbách mezi oběma stranami občanské společnosti; trvá na tom, že je nutno zintenzívnit výměnu mezi studenty, akademiky a ostatními subjekty občanské společnosti z obou stran, aby bylo zajištěno, že současné i budoucí generace budou toto partnerství i nadále podporovat; zastává názor, že podpora této iniciativy by měla být zajištěna z rozpočtů Evropské unie a příslušných amerických institucí na rok 2010, aby byl zabezpečen její efektivní rozvoj;

15. srdečně vítá narůstající přítomnost amerických organizací v Bruselu a zejména jejich závazek k Evropské unii, jejím orgánům a posílenému partnerství EU-USA; zdůrazňuje, že evropské organizace se musí podobně snažit pracovat ve Washingtonu DC, aby propagovaly EU a evropský pohled na transatlantické a globální otázky v politických kruzích v USA; je si vědom toho, že evropské instituce často nejsou schopny zajistit stejné zdroje, jaké jsou k dispozici jejich americkým protějškům; proto navrhuje, aby bylo zpřístupněno a upřednostněno financování pro projekty organizované evropskými organizacemi, jež mají zvyšovat informovanost a porozumění v otázce evropských problémů a názorů ve Spojených státech amerických;

16. vyzývá EU a USA, aby posílily svou spolupráci v oblasti kultury a nadále podporovaly a prosazovaly oboustranné výhody plynoucí z kulturních výměn;

17. zdůrazňuje význam užší spolupráce v programech výzkumu vesmíru, zejména mezi agenturou ESA (Evropskou kosmickou agenturou) a agenturou NASA;

Globální výzvy

18. naléhavě vyzývá oba partnery, aby se zapojili do účinného multilateralismu, do něhož budou patřit i rozvíjející se účastníci, v duchu sdílené odpovědnosti za světový řád, dodržování mezinárodního práva a za společné problémy; trvá na tom, aby EU a USA zvýšily své úsilí dokončit reformní agendu OSN včetně reformy Rady bezpečnosti OSN a ostatních mnohostranných fór v rámci globálních struktur;

19. vyzývá oba partnery, aby podporovali dodržování lidských práv ve světě jako klíčový prvek své politiky; zdůrazňuje potřebu intenzivní koordinace v preventivní a krizové diplomacii i v koordinovaných a účinných reakcích na pandemie a humanitární krize; žádá novou vládu USA, aby ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu a přistoupila k němu; opakovaně vyzývá ke zrušení trestu smrti;

20. vyzývá oba partnery, aby rozhodným způsobem přispěli k dosažení rozvojových cílů tisíciletí, zejména v Africe, jejichž naplnění nesmí být ohroženo hospodářskou krizí, a aby prozkoumali možnosti koordinace činnosti v těchto oblastech; vyzývá oba partnery, aby dostáli svému závazku vynaložit 0,7 % svého HDP na rozvojovou spolupráci;

21. vyzývá oba partnery, aby stáli v čele mnohostranného úsilí zahájeného na konferenci ve Washingtonu dne 15. listopadu 2008 a zaměřeného na vyřešení současné finanční a hospodářské krize a na reformu mezinárodního finančního systému, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, za účasti nově se rozvíjejících mocností, a přitom nepodlehli protekcionismu a podpořili úspěšné uzavření kola jednání WTO z Doha;

22. vítá rozhodný závazek nového prezidenta USA bojovat se změnou klimatu; naléhavě vyzývá EU a USA, aby na konferenci v Kodani, která se bude konat v roce 2009, stály v čele snah o dosažení ambiciózních dohod pro období po roce 2012 a aby zapojily všechny země vypouštějící skleníkové plyny k závazku splnit střednědobé a dlouhodobé cíle;

23. vyzývá EU a USA k užší spolupráci v oblasti energetiky; naléhavě požaduje, aby byla za prioritu považována účinná koordinace jejich přístupů k zemím produkujícím energii       a k posílení rozmanitosti dodávek, zdrojů a druhů dopravy; je zastáncem užší vědecké a technické spolupráce v oblasti energetiky a energické účinnosti;

24. upozorňuje na zprávu Výboru pro zpravodajské služby nazvanou „Globální trendy 2025: transformovaný svět“ a vzhledem k potřebě dlouhodobého strategického uvažování o politických otázkách v rámci institucí EU naléhavě vyzývá české a švédské předsednictví ke snaze vytvořit systém analýz podobný systému používanému Výborem pro zpravodajské služby, aby bylo možno dlouhodobé trendy identifikovat z pohledu EU, v úzké spolupráci s Ústavem Evropské unie pro studium bezpečnosti (EU Institute for Security Studies, EUISS); je přesvědčen, že tento krok umožní dialog o hlavních strategických otázkách, kterým bude transatlantické partnerství v dlouhodobé perspektivě čelit;

Regionální otázky

25. zdůrazňuje, že mírové urovnání konfliktu na Blízkém východě má zásadní význam, a vítá, že se toto urovnání stane jednou z nejnaléhavějších priorit nové vlády USA; žádá vládu USA o úzkou koordinaci s EU a zapojení do Kvartetu; vítá časné jmenování zvláštního vyslance USA na Středním východě v osobě bývalého senátora George Mitchella; zdůrazňuje, že oba partneři by se měli snažit zintenzívnit jednání založená na cestovní mapě a na výsledcích konference v Annapolisu, s cílem dosáhnout řešení, jehož výsledkem budou dva státy; naléhavě vyzývá oba partnery, aby společnou prací dosáhli toho, že se nynější křehké příměří v pásmu Gazy stane pevné a trvalé, a aby současně zapojili regionální subjekty a přispěli ke splnění cílů Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1860, jako cíl zajistit okamžitou humanitární pomoc pro obyvatelstvo pásma Gazy, zabránit nezákonnému pašování zbraní a střeliva a dosáhnout zrušení blokády pásma Gazy; vyzývá transatlantické partnery k podpoře snah o mezipalestinské usmíření a zdůrazňuje potřebu zlepšit životní podmínky Palestinců ze západního břehu Jordánu a Gazy, včetně obnovy Gazy;

26. naléhavě žádá EU a USA, aby na základě své hospodářské síly a vlivu v podobě „soft power“ v oblasti spolupracovaly při obnově strategií na podporu snah o dodržování lidských práv a posílení demokracie na Středním východě;

27. zdůrazňuje, že v Afghánistánu jsou ve hře hodnoty, bezpečnost a věrohodnost transatlantického společenství; naléhavě vyzývá EU, USA, NATO a OSN, aby přišly s novým strategickým pojetím, které souhrnně integruje prvky mezinárodního zapojení s cílem zvýšit bezpečnost ve všech oblastech, posílit afghánské vládní a místní instituce a napomoci národní obnově a prosperitě v úzké spolupráci se sousedními zeměmi; domnívá se, že konečným cílem musí být postupné předání odpovědnosti za bezpečnost a stabilitu do rukou afghánských orgánů; připomíná rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1833 (2008), která vybízí afghánské strany a skupiny, aby se konstruktivně zapojily do politického dialogu a aby se neuchylovaly k násilí;

28. vyzývá EU a USA, aby vytvořily společnou strategii vůči Pákistánu zaměřenou na posílení demokratických institucí, právní stát a jeho schopnost bojovat s terorismem, a přitom aby podporovaly zapojení Pákistánu do odpovědnosti za stabilitu v regionu, včetně bezpečnosti na afghánských hranicích a plné vládní kontroly pákistánských pohraničních provincií a kmenových území; vítá jmenování Richarda Holbrooka jediným zvláštním vyslancem pro pákistánsko-afghánskou oblast;

29. zdůrazňuje, že íránský jaderný program ohrožuje systém nešíření jaderných zbraní a stabilitu v regionu a ve světě; podporuje cíle, které společně sledují oba partneři, a to držet se strategie kombinující dialog a sankce a vyjednat s Íránem řešení za koordinace s ostatními členy Rady bezpečnosti a Mezinárodní agentury pro atomovou energii; domnívá se, že jakékoli iniciativy, které jeden z partnerů případně zahájí, pokud jde o Írán, musí být mezi partnery úzce koordinovány v duchu důvěry a transparentnosti; vyzývá transatlantické partnery, aby co nejdříve definovali společný přístup k Íránu, aniž by čekali, než bude nutné tento problém naléhavě řešit;

30. vítá ratifikaci dohody mezi USA a Irákem o přítomnosti amerických ozbrojených sil v Iráku; zdůrazňuje, že EU je připravena pokračovat v pomoci při obnově Iráku, zejména se zaměřením na právní stát, dodržování lidských práv a konsolidaci státních institucí a podporu hospodářského rozvoje Iráku a jeho znovuzačlenění do světové ekonomiky; vyzývá partnery, aby koordinovali úsilí a pokračovali v práci s iráckou vládou a s OSN s cílem zvýšit stabilitu a národní usmíření a přispět k jednotě a nezávislosti Iráku;

31. naléhavě vyzývá obě strany, aby úzce koordinovaly své politiky vůči Rusku; uvědomuje si význam Ruska jako sousední země, jeho provázanost s EU a jeho úlohu hlavního hráče na regionální i globální úrovni a zdůrazňuje význam budování konstruktivní spolupráce s Ruskem v otázkách výzev, hrozeb a příležitostí oboustranného zájmu, včetně otázek bezpečnosti, odzbrojení a nešíření jaderných zbraní při respektování demokratických zásad, lidských práv a mezinárodního práva; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu vzájemné důvěry mezi transatlantickými partnery a Ruskem a zintenzívnění spolupráce v rámci rady NATO-Rusko; vyzývá oba transatlantické partnery, aby úzce koordinovali přístup k jakékoli reformě evropské bezpečnostní struktury a zároveň dodržovali zásady OBSE a zachovávali soudržnost NATO; domnívá se, ze vývoj této struktury, která také zahrnuje mezinárodní dohody, jako je Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, se musí řešit v dialogu s Ruskem a dalšími nečlenskými státy EU, které jsou členy OBSE;

32. vítá nedávná prohlášení amerického viceprezidenta Joea Bidena na konferenci o evropské bezpečnosti v Mnichově, ve kterých naznačil, že Spojené státy budou o obraném raketovém systému nadále jednat se svými spojenci v NATO a Rusku, a dodal, že nová vláda zváží náklady a účinnost tohoto systému; bere na vědomí určité signály z Ruska, že pozastaví plány na umístění raket krátkého doletu Iskander v Kaliningradu;

33. vyzývá EU a USA, aby vypracovaly společnou strategii pro šest východoevropských zemí (Moldavsko, Ukrajina, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán a Bělorusko) v rámci evropské politiky sousedství, s cílem dosáhnout podstatných a trvalých výsledků při provádění nového východního partnerství a černomořské synergie;

34. naléhavě vyzývá oba partnery, aby věnovali zvláštní pozornost Latinské Americe a zejména jejím regionálním organizacím a aby koordinovali své úsilí na podporu konsolidace demokracie, dodržování lidských práv, řádné správy věcí veřejných, boje proti chudobě, posílení sociální soudržnosti, tržních ekonomik, právního státu, včetně boje proti organizovanému zločinu a obchodování s drogami, a úsilí na podporu regionální integrace i spolupráce v oblasti změny klimatu;

35. doporučuje také podporu společného přístupu k ostatním významným celosvětovým aktérům, jako je Čína, Indie nebo Japonsko, a rovněž ke krizím a problémům v subsaharské Africe;

Obrana, kontrola zbrojeníotázky bezpečnosti

36. zdůrazňuje význam NATO jako základního kamene transatlantické bezpečnosti; vítá rozhodnutí Evropské rady z prosince 2008 posílit strategické partnerství mezi EU a NATO a vyzývá oba partnery, aby urychlili vytvoření skupiny EU-NATO na vysoké úrovni s cílem zlepšit spolupráci mezi těmito dvěma organizacemi; navrhuje, aby byly vedeny diskuse o hodnotě euroatlantické bezpečnostní strategie, jež by mohla definovat společné bezpečnostní problémy a zájmy;

37. klade důraz na rostoucí význam evropské bezpečnostní a obranné politiky a na potřebu i nadále zlepšovat civilní i vojenský potenciál Evropy; vítá, že summit NATO konaný v dubnu 2008 v Bukurešti uznal hodnotu posílené obranné kapacity v Evropě pro zlepšení transatlantické bezpečnosti;

38. vyzývá EU a USA, aby na všech mezinárodních fórech, zejména v OSN, zaujaly společnou strategii v otázce odzbrojení, a to pokud jde o zbraně hromadného ničení i o konvenční zbraně; vyzývá novou vládu USA, aby znovu začala jednat s Ruskem v oblasti kontroly zbrojení a odzbrojení a prodloužila současné bilaterální smlouvy mezi těmito dvěma zeměmi; zdůrazňuje potřebu užší spolupráce s cílem zajistit pokrok v přípravě na konferenci o přezkumu Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2010, vítá angažovanost nového prezidenta USA ohledně ratifikace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek;

39. zdůrazňuje význam posílení transatlantické spolupráce v boji proti terorismu založeném na plném dodržování mezinárodního práva a lidských práv a podpory úlohy OSN v boji s touto hrozbou; upozorňuje na potřebu úzce spolupracovat v případě ohrožení života rukojmích;

40. Vítá rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy zavřít vazební zařízení v zátoce Guantánamo i další příslušná nařízení týkající se zákonných vyšetřování a vazebních zařízení CIA a vyzývá vládu USA, aby uzavřela veškeré vazební věznice mimo Spojené státy, které nejsou v souladu s mezinárodním právem, a aby výslovně ukončila politiku mimořádného vydávání; vyzývá členské státy, aby v případě, když o to vláda Spojených států požádá, na základě individuálního posouzení spolupracovaly při hledání řešení otázek přijímání některých vězňů z Guantánama v EU, při respektovaní povinnosti loajálně spolupracovat a vzájemně konzultovat možné důsledky na veřejnou bezpečnost v rámci EU;

41. zdůrazňuje význam rychlého vstupu v platnost Dohody o právní pomoci a vydávání mezi EU a USA a naléhavě vyzývá členské státy, které ji dosud neratifikovaly, aby tak co nejrychleji učinily;

42. zdůrazňuje, že sdílení údajů a informací může být cenným nástrojem v mezinárodním boji s terorismem a transatlantickou trestnou činností; upozorňuje však na to, že musí probíhat v řádném právním rámci, který zajistí odpovídající ochranu občanských svobod včetně práva na soukromí, a že takové sdílení údajů by mělo vycházet ze závazné mezinárodní dohody dojednané na summitu EU a USA v roce 2008;

43. vítá nedávné rozšíření programu bezvízového styku o dalších sedm členských států EU; naléhavě však žádá USA, aby zrušily vízovou povinnost pro zbývajících pět členských států a aby se všemi občany EU zacházely stejně na základě plné reciprocity; žádá Komisi, aby se při jednání s novou vládou USA touto otázkou zabývala jako prioritní záležitostí;

44. zastává názor, že k tomu, aby byl postupně vybudován transatlantický prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, je rovněž nezbytná úzká spolupráce mezi EU a USA v oblasti soudnictví a vnitřních věcí;

Hospodářskéobchodní otázky

45. naléhavě vyzývá partnery, aby plně využili potenciál Transatlantické hospodářské rady s cílem překonat stávající překážky hospodářské integrace a do roku 2015 dosáhnout sjednoceného transatlantického trhu; na základě studie, kterou schválil a financoval Evropský parlament v rámci svého rozpočtu na roku 2007, žádá Komisi, aby vypracovala podrobný plán stávajících překážek, které je třeba odstranit pro splnění uvedeného cílového data;

46. zdůrazňuje, že je důležité využít Transatlantickou hospodářskou radu jako rámec pro makroekonomickou spolupráci mezi oběma partnery; a vyzývá příslušné měnové instituce k posílení jejich koordinace;

47. vítá pokrok, kterého bylo dosaženo v průběhu posledních měsíců při podpoře transatlantické hospodářské integrace; domnívá se, že zejména v oblastech jako jsou investice, účetní normy, otázky právní úpravy, bezpečnost dovážených výrobků a prosazování práv duševního vlastnictví, umožnila lepší spolupráce již dosáhnout značného pokroku a že je třeba v tomto úsilí pokračovat;

48. zároveň se domnívá, že je třeba, aby byla transatlantická hospodářská spolupráce odpovědnější, transparentnější a předvídatelnější; termíny schůzí, programy jednání, cestovní mapy a zprávy o pokroku je nutno co nejdříve dohodnout mezi základními účastníky a poté by měly být zveřejněny na internetových stránkách;

49. zastává názor, že existuje potenciál pro to, aby Spojené státy a Evropská unie vzhledem k mnoha obchodním zájmům, jako je nediskriminující přístup k surovinám na celosvětovém trhu, uplatňování práv duševního vlastnictví a celosvětová harmonizace patentového práva, přijaly jednotné postoje a vypracovaly společné iniciativy na mezinárodních fórech; vybízí k tomu, aby byl tento potenciál v zájmu obou stran lépe využíván;

50. je znepokojen novým návrhem zákona Spojených států o balíku ekonomických stimulů, konstatuje, že zákon byl pozměněn v souladu s pravidly Světové obchodní organizace, a trvá na tom, že je nezbytně nutné najít společnou odpověď na současnou krizi, a nikoli přijímat opatření vedoucí ke vzájemnému odcizení;

51. podporuje postupnou integraci obou trhů prostřednictvím vzájemného uznávání doplněného o určitý stupeň sblížení stávajících regulačních rámců a v případě, že je to možné, stanovením občasných výjimek; připomíná, že základními předpoklady úspěšné integrace jsou volný přístup na trh, předpisy, které jsou v souladu s mezinárodními normami, jednotné uplatňování těchto předpisů a trvalý dialog s účastníky trhu; vyzývá orgány EU a USA, aby nekladly překážky vnitřním investicím a nepřijímaly právní předpisy s exteritoriálním účinkem, aniž by je předem konzultovaly a dohodly se na nich;

52. prosazuje odstranění překážek investicím a poskytování transatlantických finančních služeb a podporuje lepší integraci trhů EU a USA, aby mohly lépe konkurovat rozvíjejícím se trhům, a to pod podmínkou vytvoření vyhovujícího rámce pravidel obezřetného dohledu s cílem zabránit tomu, aby měla krize na jedné straně Atlantiku dopad na stranu druhou;

53. zdůrazňuje, že integrace trhů finančních služeb bez souběžné revize regulačního rámce a standardů pro dohled by snížila možnosti účinného dohledu ze strany orgánů, a proto podporuje přijetí takových právních předpisů, které zajistí hospodářskou soutěž, lepší transparentnost a účinný dohled nad produkty, finančními institucemi a trhy a vytvoří společné modely řízení rizik, a to v souladu s dohodami uzavřenými v listopadu roku 2008 na summitu G20;

54. uznává, že americké orgány dohledu učinily pokrok v provádění dohod Basilej II, pokud jde o velké banky, ale kritizuje rozdíly, které je třeba vyrovnat, neboť kladou dodatečnou zátěž na americké pobočky evropských bank, a tím snižují jejich konkurenceschopnost, a konstatuje, že je nezbytné co nejdříve vyřešit ještě několik otázek (finanční holdingy a malé banky); vybízí tedy Kongres USA k tomu, aby zvážil soudržnější strukturu dohledu nad odvětvími bankovnictví a pojišťovnictví a usnadnil tak koordinaci mezi EU a USA;

55. žádá užší spolupráci mezi orgány dohledu s cílem dohlížet na činnost přeshraničních finančních subjektů a znemožnit jednání finančních subjektů, jež sídlí v oblastech spadajících do jurisdikce soudů, které neuplatňují spolupráci a transparentnost, a žádá, aby byly zrušeny daňové ráje;

56. naléhavě žádá orgány EU a USA, aby regulovaly činnosti agentur pro posuzování úvěruschopnosti podle společných metod a zásad, což by umožnilo obnovit důvěru v ratingy a poskytnout jim pevný základ; zdůrazňuje ovšem, že EU musí vytvořit svůj vlastní regulační rámec, neboť by bylo nepřijatelné, aby na americké agentury působící na evropském trhu byly exteritoriálně uplatňovány standardy Komise USA pro burzu a cenné papíry;

57. souhlasí s Komisí v tom, že úvěrové instituce by měly mít povinnost ponechat si část poskytnutého úvěru k tomu, aby byly nuceny přijmout svůj podíl na přeneseném riziku; žádá, aby tato otázka byla vznesena v transatlantickém dialogu s cílem zachovat stejné podmínky na mezinárodní úrovni a omezit systémové riziko na světových finančních trzích; domnívá se, že by měl být přijat kodex chování pro státní investiční fondy;

58. vyzývá nový Kongres, aby upravil americké právní předpisy tak, aby stanovovaly kontrolu všech kontejnerů směřujících do Spojených států, a naléhavě jej žádá, aby úzce spolupracoval s EU, aby tak bylo zajištěno zavedení mnohovrstevného přístupu vycházejícího ze skutečného rizika; konstatuje, že bezpečnost obchodu má zásadní význam pro světové hospodářství, které je stále integrovanější, ale považuje toto opatření za novou možnou překážku pro obchod, která zatěžuje výraznými náklady hospodářské subjekty, a žádným způsobem nezvyšuje bezpečnost dodavatelského řetězce;

59. domnívá se, že by mohlo být užitečné, aby Transatlantická hospodářská rada pořádala v Bruselu a Washingtonu semináře o otázce 100 % kontroly s cílem dosáhnout lepšího porozumění mezi zákonodárci Evropské unie a Spojených států a podpořit rychlé a vzájemně přijatelné řešení této otázky;

60. doporučuje, aby Transatlantická hospodářská rada na svém příštím zasedání projednala, zda by bylo užitečné do jejího rámce zahrnout více technických témat a zda je pro dosažení funkčního systému stanovení stropu a obchodování s emisemi „cap-and-trade“ nutná větší spolupráce mezi EU a USA; doporučuje, aby stávající společná mezinárodní měřítka pro energeticky náročná průmyslová odvětví byla dále rozvinuta nebo integrována do procesu TEC;

°

° °

61. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a prezidentovi a Kongresu Spojených států amerických.

  • [1] Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 226 a 235.
  • [2] Úř. věst. C 74 E, 20. 3. 2008, s. 670.
  • [3] Přijaté texty, P6_TA(2008)0256.

STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (3. 2. 2009)

pro Výbor pro zahraniční věci

ke stavu transatlantických vztahů po volbách v USA
(2008/2199(INI))

Navrhovatelka: Godelieve Quisthoudt-Rowohl

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   je přesvědčen o tom, že Transatlantická hospodářská rada (TEC) by se mohla stát nejvhodnějším mechanismem pro řízení transatlantických hospodářských vztahů a zdůrazňuje, že pro dosažení cíle transatlantického trhu je nezbytné, aby po změně vlády ve Spojených státech

v lednu 2009 a jmenování nové Evropské komise v průběhu letošního roku i nadále pokračovala ve své činnosti, rozvíjela se a aby byla posílena její úloha;

2.   domnívá se, že Transatlantický dialog zákonodárců (TLD) mezi Evropským parlamentem a Kongresem Spojených států již zásadním způsobem přispěl k většímu vzájemnému porozumění v mnoha otázkách společného zájmu, včetně záležitostí souvisejících s hospodářskými vztahy

a s mezinárodním obchodem; v této souvislosti se domnívá, že nedávné volby do Kongresu by společně s blížícími se volbami do Evropského parlamentu měly být podnětem k dalšímu posílení a prohloubení této spolupráce;

3.   uznává a vítá stávající opatření, která umožní zúčastněným stranám přispět k rozvoji TEC v roli poradců, ale zdůrazňuje, že je třeba stanovit formálnější úlohu pro zákonodárce z Evropské unie

a Spojených států, kteří jsou společně se svými vlastními výkonnými orgány odpovědni za přijetí mnoha rozhodnutí, jež je zapotřebí učinit; v této souvislosti vítá nedávnou iniciativu týkající se rozšíření Transatlantického dialogu zákonodárců o členy amerického Senátu

a pozitivní reakci zástupců ES a USA na výzvy k větší integraci posíleného TLD do procesu TEC z prosincového zasedání Transatlantické hospodářské rady ve Washingtonu;

4.   zároveň se domnívá, že je třeba, aby byla transatlantická hospodářská spolupráce odpovědnější, transparentnější a předvídatelnější; termíny schůzí, programy jednání, cestovní mapy a zprávy o pokroku je nutno co nejdříve dohodnout mezi základními účastníky a poté by měly být zveřejněny na internetových stránkách;

5.   zastává názor, že existuje potenciál pro to, aby Spojené státy a Evropská unie vzhledem k mnoha společným obchodním zájmům, jako je nediskriminující přístup k surovinám na celosvětovém trhu, uplatňování práv duševního vlastnictví a celosvětová harmonizace patentového práva, přijaly jednotné postoje a vypracovaly společné iniciativy na mezinárodních fórech; vybízí k tomu, aby byl tento potenciál v zájmu obou stran lépe využíván;

6.   vítá pokrok, kterého bylo dosaženo v průběhu posledních měsíců při podpoře transatlantické hospodářské integrace; domnívá se, že zejména v oblastech, jako jsou investice, účetní normy, otázky právní úpravy, bezpečnost dovážených výrobků a prosazování práv duševního vlastnictví, umožnila lepší spolupráce již dosáhnout značného pokroku

a že je třeba v tomto úsilí pokračovat; je toho názoru, že práce související s citlivými oblastmi obchodu, jako jsou např. kosmetické přípravky a drůbež, musí být předmětem včasných a pokračujících jednání mezi výkonnými a zákonodárnými složkami;

7.   připomíná, že Evropská unie a Spojené státy by měly zastávat své společné obchodní zájmy pokud možno na mnohostranné úrovni; domnívá se, že společný obchod a s ním související politické otázky dodržují prostřednictvím dvoustranných zájmů právo třetích zemí na jejich vlastní předpisy;

8.   vyzývá nový Kongres, aby upravil americké právní předpisy stanovující kontrolu všech kontejnerů směřujících do Spojených států a naléhavě jej žádá, aby úzce spolupracoval s EU, aby tak bylo zajištěno zavedení mnohovrstevného přístupu vycházejícího ze skutečného rizika; konstatuje, že bezpečnost obchodu má zásadní význam pro světové hospodářství, které je stále integrovanější, ale považuje toto opatření za novou možnou překážku pro obchod, která zatěžuje výraznými náklady hospodářské subjekty,

a žádným způsobem nezvyšuje bezpečnost dodavatelského řetězce;

9.   domnívá se, že by mohlo být užitečné, aby Transatlantická hospodářská rada pořádala v Bruselu

a Washingtonu semináře o otázce 100 % kontroly s cílem dosáhnout lepšího porozumění mezi zákonodárci Evropské unie a Spojených států a podpořit rychlé a vzájemně přijatelné řešení této otázky;

10. je toho názoru, že nový Parlament a Kongres Spojených států by měly provést přezkum dvoustranných obchodních jednání s cílem dosáhnout většího souladu v jejich podstatných částech;

11. bere na vědomí pozitivní výsledky dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Mexikem; od vstupu této dohody v platnost se obchod zvýšil o 25 % a obě strany přistoupily k extenzivní liberalizaci; bere rovněž na vědomí společný zájem Kanady a EU na dohodě o volném obchodu, a vybízí tedy Komisi a novou vládu USA, aby zahájily seriózní jednání, která umožní uzavřít dohodu o volném obchodu mezi Evropskou unií a sdružením NAFTA;

12. doporučuje, aby Transatlantická hospodářská rada na svém příštím zasedání projednala, zda by bylo užitečné do prostředí TEC integrovat více technických témat a zda je pro dosažení funkčního systému stanovení stropu a obchodování s emisemi „cap-and-trade“ nutná větší spolupráce mezi EU a USA; doporučuje, aby stávající společná mezinárodní měřítka pro energeticky nároční průmyslová odvětví byla dále rozvinuta nebo integrována do procesu TEC;

13. domnívá se, že Transatlantický dialog zákonodárců by měl na své příští schůzi v Praze v dubnu 2009 vyhodnotit práci TEC a vypracovat metodu pro lepší zapojení TLD do procesu TEC;

14. je znepokojen novým návrhem Spojených států na stimul ve výši 819 miliard dolarů, který má negativní dopad na obchod; konstatuje, že některé pasáže tohoto návrhu pravděpodobně nejsou v souladu s předpisy Světové obchodní organizace a trvá na tom, že je nezbytně nutné najít společnou odpověď na současnou krizi, a nikoli přijímat opatření vedoucí k našemu vzájemnému odcizení se.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

2.2.2009

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

19

2

7

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Francisco Assis, Christofer Fjellner, Glyn Ford, Béla Glattfelder, Ģirts Valdis Kristovskis, Alain Lipietz, Marusya Ivanova Lyubcheva, Erika Mann, David Martin, Vural Öger, Georgios Papastamkos, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Tokia Saïfi, Peter Šťastný, Gianluca Susta, Corien Wortmann-Kool

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Jean-Pierre Audy, Javier Moreno Sánchez, Frithjof Schmidt, Hannu Takkula, Zbigniew Zaleski

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Richard Corbett, Roselyne Lefrançois, Véronique Mathieu, Zita Pleštinská, Paul Rübig, Struan Stevenson, Anna Záborská

STANOVISKO Hospodářskéhoměnového výboru (5. 2. 2009)

pro Výbor pro zahraniční věci

ke stavu transatlantických vztahů po volbách v USA
(2008/2199(INI))

Navrhovatel: José Manuel García-Margallo y Marfil

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   konstatuje, že transatlantický trh je největší a nejintegrovanější ekonomickou oblastí na světě, ale že tento trh již není nejdynamičtější, a proto v souladu s dohodami přijatými v Rámci pro pokročilou transatlantickou hospodářskou integraci vyzývá k posílení strategického partnerství mezi EU a USA, které by zlepšilo konkurenceschopnost a odstranilo překážky trhu a investic;

2.   konstatuje také, že určitou míru viny za finanční krizi nese globální makroekonomická nerovnováha, pročež by bylo vhodné vést rozhovory o peněžních otázkách mezi Komisí, příslušnými orgány USA a výbory pro hospodářské záležitosti v Parlamentu a v Kongresu USA, a to před a po konání každoročních summitů mezi EU a USA;

3.   konstatuje, že finanční krize prokázala úzkou souvislost mezi finančními trhy EU a USA, především nepravdivost teze o nezávislosti na ekonomickém cyklu USA („decoupling thesis“), a podporuje aktivnější dialog mezi orgány a revizi regulačních a kontrolních rámců;

4.  podporuje postupnou integraci obou trhů prostřednictvím vzájemného uznávání doplněného o určitý stupeň sblížení stávajících regulačních rámců a v případě, že je to možné, stanovením občasných výjimek; připomíná, že základními předpoklady úspěšné integrace jsou volný přístup na trh, předpisy, které jsou v souladu s mezinárodními normami, jednotné uplatňování těchto předpisů a trvalý dialog s účastníky trhu; vyzývá orgány EU a USA, aby nekladly překážky vnitřním investicím a nepřijímaly právní předpisy s exteritoriálním účinkem, aniž by je předem konzultovaly a dohodly se na nich;

5.   prosazuje odstranění překážek investicím a poskytování transatlantických finančních služeb a podporuje lepší integraci trhů EU a USA, aby mohly lépe konkurovat rozvíjejícím se trhům, a to pod podmínkou vytvoření vyhovujícího rámce pravidel obezřetného dohledu s cílem zabránit tomu, aby měla krize na jedné straně Atlantiku dopad na stranu druhou;

6.  zdůrazňuje, že integrace trhů finančních služeb bez souběžné revize regulačního rámce a standardů pro dohled by snížila možnosti účinného dohledu ze strany orgánů, a proto podporuje přijetí takových právních předpisů, které zajistí hospodářskou soutěž, lepší transparentnost a účinný dohled nad produkty, finančními institucemi a trhy a vytvoří společné modely řízení rizik, a to v souladu s dohodami uzavřenými v listopadu roku 2008 na summitu G20;

7.  uznává, že orgány dohledu USA učinily pokrok v provádění úmluvy Basilej II, pokud jde o velké banky, avšak kritizuje rozdíly, které je třeba vyrovnat, neboť kladou dodatečnou zátěž na americké pobočky evropských bank, a tím snižují jejich konkurenceschopnost, a konstatuje, že je nezbytné co nejdříve vyřešit ještě několik otázek (finanční holdingy a malé banky); vybízí tedy Kongres USA k tomu, aby zvážil soudržnější strukturu dohledu nad odvětvími bankovnictví a pojišťovnictví, a umožnil tak jednodušší koordinaci mezi EU a USA;

8.   žádá užší spolupráci mezi orgány dohledu s cílem dohlížet na činnost přeshraničních finančních subjektů a znemožnit jednání finančních subjektů, jež sídlí v oblastech spadajících do jurisdikce soudů, které neuplatňují spolupráci a transparentnost, a žádá, aby byly zrušeny daňové ráje;

9.   zdůrazňuje, že pokud by byly sladěny účetní normy, investoři by byli lépe informováni a také by se usnadnil dohled; je však nezbytné učinit mnohem víc, přičemž tato krize by neměla pro USA sloužit jako výmluva k tomu, aby odložily úplné přijetí Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) ve střednědobém výhledu;

10. naléhavě žádá orgány EU a USA, aby regulovaly činnosti agentur pro posuzování úvěruschopnosti podle společných metod a zásad, což by umožnilo obnovit důvěru v ratingy a poskytnout jim pevný základ; zdůrazňuje ovšem, že EU musí vytvořit svůj vlastní regulační rámec, neboť by bylo nepřijatelné, aby na americké agentury působící na evropském trhu byly exteritoriálně uplatňovány standardy Komise USA pro burzu a cenné papíry;

11. souhlasí s Komisí v tom, že úvěrové instituce by měly mít povinnost ponechat si část poskytnutého úvěru k tomu, aby byly nuceny přijmout svůj podíl na přeneseném riziku; žádá, aby tato otázka byla vznesena v transatlantickém dialogu s cílem zachovat stejné podmínky na mezinárodní úrovni a omezit systémové riziko na světových finančních trzích; domnívá se, že by měl být přijat kodex chování pro státní investiční fondy;

12. žádá zavedení nástrojů včasného varování a krizových výborů, na jejichž činnosti by se podílely příslušné orgány EU a USA a které by umožnily včas přijímat naléhavá opatření; zdůrazňuje, že v souvislosti s transatlantickým sbližováním v otázkách uvedených v tomto usnesení je nezbytné, aby byl stanoven rámec pro jednání, díky němuž by se předešlo opakování faktorů, např. takových, které vedly k současné hospodářské situaci a ve kterých krize USA táhne dolů i ekonomiku EU;

13. žádá zahájení společné reflexe nad reformami Mezinárodního měnového fondu a Světové banky s cílem předkládat společné návrhy na různých fórech, kde se o těchto reformách diskutuje, a zajistit účinný mechanismus pro globální finanční dohled a solidaritu v období krize;

14.  domnívá se, že by měl být vymezen společný akční rámec EU-USA v oblasti investic do nových, čistých technologií, neboť taková koncepce by neřešila pouze problém změny klimatu, ale vytvořila by také nová pracovní místa.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

2.2.2009

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

32

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Paolo Bartolozzi, Zsolt László Becsey, Pervenche Berès, Udo Bullmann, Jonathan Evans, Elisa Ferreira, José Manuel García-Margallo y Marfil, Jean-Paul Gauzès, Robert Goebbels, Louis Grech, Benoît Hamon, Gunnar Hökmark, Karsten Friedrich Hoppenstedt, Othmar Karas, Wolf Klinz, Andrea Losco, Astrid Lulling, Hans-Peter Martin, Gay Mitchell, Sirpa Pietikäinen, Heide Rühle, Eoin Ryan, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Peter Skinner, Margarita Starkevičiūtė, Ieke van den Burg

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Werner Langen, Thomas Mann, Bilyana Ilieva Raeva, Margaritis Schinas, Eva-Riitta Siitonen

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.2.2009

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

44

1

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Vittorio Agnoletto, Angelika Beer, Bastiaan Belder, Elmar Brok, Marco Cappato, Philip Claeys, Maciej Marian Giertych, Ana Maria Gomes, Klaus Hänsch, Anna Ibrisagic, Maria Eleni Koppa, Vytautas Landsbergis, Francisco José Millán Mon, Pasqualina Napoletano, Janusz Onyszkiewicz, Justas Vincas Paleckis, Ioan Mircea Paşcu, João de Deus Pinheiro, Hubert Pirker, Pierre Pribetich, Flaviu Călin Rus, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Saryusz-Wolski, György Schöpflin, István Szent-Iványi, Charles Tannock, Geoffrey Van Orden, Andrzej Wielowieyski, Luis Yañez-Barnuevo García, Zbigniew Zaleski

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Maria Badia i Cutchet, Andrew Duff, James Elles, Pierre Jonckheer, Evgeni Kirilov, Alexandru Nazare, Antolín Sánchez Presedo, Adrian Severin, Jean Spautz

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Carlos Coelho, Pilar del Castillo Vera, Cristina Gutiérrez-Cortines, Manolis Mavrommatis, José Javier Pomés Ruiz, José Ribeiro e Castro, Ewa Tomaszewska