Postup : 2008/2063(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0145/2009

Předložené texty :

A6-0145/2009

Rozpravy :

PV 06/05/2009 - 15
CRE 06/05/2009 - 15

Hlasování :

PV 07/05/2009 - 9.2
CRE 07/05/2009 - 9.2
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0373

ZPRÁVA     
PDF 394kWORD 542k
19. 3. 2009
PE 407.780v03-00 A6-0145/2009

o nové úloze a úkolech Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Výbor pro ústavní záležitosti

Zpravodaj (*): Jo Leinen

(*) Postup se všemi přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (*)
 STANOVISKO Výboru pro rozvoj (*)
 STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (*)
 STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (*)
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (*)
 STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (*)
 STANOVISKO Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (*)
 STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch (*)
 STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj (*)
 STANOVISKO Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (*)
 STANOVISKO Výboru pro rybolov (*)
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (*)
 STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (*)
 STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (*)
 STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (*)
 STANOVISKO Petičního výboru (*)
 PŘÍLOHA: DOPIS VÝBORU PRO ROZPOČTOVOU KONTROLU
 PŘÍLOHA: DOPIS VÝBORU PRO PRŮMYSL, VÝZKUM A ENERGETIKU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o nové úloze a úkolech Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsanou dne 13. prosince 2007,

–   s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ve znění Jednotného evropského aktu, Maastrichtské smlouvy, Amsterodamské smlouvy a Niceské smlouvy,

–   s ohledem na Listinu základních práv ze dne 12. prosince 2007(1),

–   s ohledem na Laekenskou deklaraci ze dne 15. prosince 2001 o budoucnosti Evropské unie(2),

–   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu podepsanou v Římě dne 29. října 2004,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2007 o plánu pro ústavní proces Unie(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 11. července 2007 o svolání mezivládní konference(4),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 20. února 2008 o Lisabonské smlouvě(5),

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A6-0145/2009),

1. Nové politiky

1.1. Nové cíle a průřezová ustanovení

1.  vítá závazný charakter, který Smlouva dává Listině základních práv, a vítá uznání práv, svobod a zásad stanovených touto Listinou pro všechny občany a obyvatele EU; zdůrazňuje, že Parlament udělá vše pro zajištění úplného dodržování Listiny;

2.  vítá posílení zastupitelské a participativní demokracie vyplývající mimo jiné ze zavedení ustanovení o tzv. „občanské iniciativě“ (článek 11 Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy (Smlouva o EU)), které umožňuje jednomu milionu občanů pocházejících z většího množství členských států vyzvat Komisi, aby předložila návrh právního aktu;

3.  vítá skutečnost, že ochrana životního prostředí zaujímá významné postavení ve všech politikách EU a že v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU) ve znění stanoveném Lisabonskou smlouvou je výslovně zmíněn boj proti změně klimatu na mezinárodní úrovni; zdůrazňuje, že by Parlament měl nadále tlačit Evropskou unii, aby převzala vedoucí úlohu ve všech politikách týkajících se boje proti změně klimatu a globálnímu oteplování;

4.  vítá skutečnost, že nová Smlouva o fungování EU spojuje budování prostoru svobody, bezpečnosti a práva s ochranou základních práv a právních systémů Evropské Unie a jejích členských států (článek 67 Smlouvy o fungování EU);

5.  bere na vědomí zejména úsilí o dosažení „vysoce konkurenceschopného sociálně-tržního hospodářství směřujícího k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a vysokého stupně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“ (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU), což propojuje cíl dokončení vnitřního trhu s jinými cíli;

6.  s uspokojením konstatuje, že rovnost žen a mužů byla zařazena mezi hodnoty Unie (článek 2 Smlouvy o EU) a mezi její cíle (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU);

7. vítá skutečnost, že podle čl. 208 odst. 1 Smlouvy o fungování EU „politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují“, zatímco podle současného znění čl. 177 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství „politika Společenství v oblasti rozvojové spolupráce … představuje doplnění odpovídajících politik prováděných členskými státy“; zdůrazňuje větší odpovědnost Parlamentu vzhledem k tomu, že Unie bude hrát významnější úlohu, pokud jde o iniciativy při vytváření politik, která by měla vést k lepší koordinaci dárců a dělbě práce a k větší účinnosti pomoci za účelem „snížení a výhledově i vymýcení chudoby“ v rámci rozvojových cílů tisíciletí (RCT);

8.  domnívá se, že začlenění územní soudržnosti do cílů Unie (článek 3 Smlouvy o EU) doplňuje cíl hospodářské a sociální soudržnosti a že zavedení právních základů do příslušných oblastí zvýší pravomoc Parlamentu při posuzování územního dopadu klíčových politik Unie; s potěšením konstatuje, že články 349 a 355 Smlouvy o fungování EU potvrzují zvláštní status nejvzdálenějších regionů;

9.  vítá začlenění průřezových ustanovení týkajících se vysoké úrovně zaměstnanosti, sociální ochrany, boje proti sociálnímu vyloučení, vysoké úrovně všeobecného a odborného vzdělávání, ochrany zdraví, boje proti diskriminaci a ochrany životního prostředí, která budou při vytváření politik Evropské unie působit jako obecné zásady (články 9, 10 a 11 Smlouvy o fungování EU);

10. vítá také posílení ochrany spotřebitele v celé řadě oblastí, kde jsou stanovovány a prováděny jiné evropské politiky, neboť význam ochrany spotřebitele vzrostl na základě článku 12 Smlouvy o EU;

11. vítá ustanovení o solidaritě uvedené v článku 122 Smlouvy o fungování EU, na jehož základě může Rada rozhodnout o přiměřených opatřeních v případě závažných problémů se zásobováním určitými produkty, především v oblasti energetiky;

12. vítá skutečnost, že článek 214 Smlouvy o fungování EU uznává humanitární pomoc jako plnohodnotnou politiku Unie; je toho názoru, že část 5 hlava III kapitola 1 (rozvojová spolupráce) a kapitola 3 (humanitární pomoc) poskytují jasný právní základ pro rozvojovou a humanitární pomoc, na něž se vztahuje řádný legislativní postup;

13. vítá dále posílení pravomoci Evropské unie v oblasti civilní ochrany poskytovat pomoc ad hoc a provádět záchranné práce v třetích zemích (článek 214 Smlouvy o fungování EU);

1.2. Nové právní základy

14. zdůrazňuje, že rozšíření vnější činnosti Unie podle Lisabonské smlouvy, včetně vytvoření nových právních základů a nástrojů, které mají určitý dopad na oblasti spojené se zahraniční politikou (vnější činnost a společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) / společná bezpečnostní a obranná politika), vyžaduje novou interinstitucionální rovnováhu, která zaručí odpovídající demokratickou kontrolu ze strany Parlamentu;

15. vítá skutečnost, že oblast energetiky bude nyní spadat pod samostatnou hlavu XXI v třetí části Smlouvy o fungování EU, a že opatření v této oblasti tak budou mít právní základ (článek 194 Smlouvy o fungování EU); konstatuje však, že ačkoli se bude obecně uplatňovat řádný legislativní postup, rozhodnutí o struktuře energetických zdrojů budou i nadále v pravomoci členských států a pro daňová opatření v této oblasti bude nadále nezbytná pouze konzultace s Evropským parlamentem;

16. pozitivně vnímá společné hodnoty Unie, pokud jde o služby obecného hospodářského zájmu, a vítá právní základ umožňující definovat zásady a podmínky pro poskytování služeb obecného hospodářského zájmu stanovené na základě řádného legislativního postupu (článek 14 Smlouvy o fungování EU a protokol č. 26 o službách obecného zájmu);

17. domnívá se, že změny zaváděné Lisabonskou smlouvou v oblasti společné obchodní politiky (články 206 a 207 Smlouvy o fungování EU) celkově přispívají k posílení její demokratické legitimity a účinnosti, zejména zavedením řádného legislativního postupu a požadavku na získání souhlasu pro všechny dohody; konstatuje, že všechny záležitosti, které spadají pod společnou obchodní politiku, budou v budoucnu ve výlučné pravomoci Unie s tím, že již nebudou existovat žádné smíšené obchodní dohody uzavírané jak Unií, tak členskými státy;

18. vyjadřuje uspokojení nad začleněním ustanovení o evropské politice pro oblast vesmíru (článek 189 Smlouvy o fungování EU) a vítá příležitost, jež byla poskytnuta Parlamentu a Radě, přijmout řádným legislativním postupem nezbytná opatření zakládající evropský kosmický program; zastává však názor, že slova „s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států”, která jsou obsažena v uvedeném článku, mohou znamenat určité překážky provádění společné evropské politiky pro oblast vesmíru;

19. upozorňuje na to, že Lisabonská smlouva zahrnuje nový právní základ pro spolurozhodování v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví (článek 118 Smlouvy o fungování EU);

20. vítá rozšíření působnosti EU v oblasti politiky týkající se mládeže podporující účast mladých lidí na demokratickém životě Evropy (článek 165 Smlouvy o fungování EU);

21. vítá nový právní základ stanovený v článku 298 Smlouvy o fungování EU, podle kterého „[se] při plnění svých úkolů […] orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“, neboť poskytuje podklad pro nařízení, jímž se řídí správní postup Unie;

22. vítá posílení právního základu pro přijetí opatření Evropské unie nezbytných k předcházení a potírání podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie (článek 325 Smlouvy o fungování EU); upozorňuje na skutečnost, že Lisabonská smlouva odstraňuje omezení obsažené v současném článku 280 Smlouvy o ES, podle něhož „použití trestního práva členských států a organizace soudnictví nejsou těmito opatřeními dotčeny“;

23. upozorňuje na to, že nová ustanovení Smlouvy týkající se justiční spolupráce v občanských a trestních věcech obsahují právní základ pro přijetí opatření na podporu dalšího vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců (články 81 a 82 Smlouvy o fungování Evropské unie);

24. zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva rovněž umožňuje případné vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce pro boj proti trestným činům poškozujícím finanční zájmy Unie (článek 86 Smlouvy o fungování EU);

25. vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva zavádí závazná ustanovení na ochranu práv dítěte při prosazování vnitřních a vnějších cílů Evropské unie (čl. 3 odst. 3 pododstavec 2 a odst. 5 Smlouvy o EU);

26. vítá zahrnutí cestovního ruchu jako nové hlavy do Lisabonské smlouvy (článek 195 Smlouvy o fungování EU), která stanovuje, že Unie doplňuje činnost členských států; dále vítá ustanovení, že návrhy právních předpisů spadajících pod tuto hlavu budou přijímány řádným legislativním postupem;

27. vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva zahrnula sport mezi oblasti, pro které je stanoven právní základ (článek 165 Smlouvy o fungování EU); zdůrazňuje zejména, že Unie může konečně přijmout opatření na rozvoj sportu a zejména jeho evropského rozměru a může náležitě zohlednit zvláštní povahu sportu při uplatňování ostatních evropských politik;

2. Nové pravomoci Parlamentu

2.1. Nové spolurozhodovací pravomoci

28. vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva značně posílí demokratickou legitimitu Evropské unie rozšířením spolurozhodovacích pravomocí Parlamentu;

29. vítá skutečnost, že prostor svobody, bezpečnosti a práva je plně začleněn do Smlouvy o fungování EU (články 67 až 89), čímž formálně končí třetí pilíř; vítá skutečnost, že většina rozhodnutí v oblasti občanského práva, azylu, přistěhovalectví a vízové politiky i v oblasti justiční a policejní spolupráce v trestních věcech bude spadat pod řádný legislativní postup;

30. je přesvědčen, že zavedení řádného legislativního postupu v oblasti společné zemědělské politiky (SZP) posiluje demokratickou odpovědnost Evropské unie, neboť se Evropský parlament bude spolupodílet na tvorbě právních předpisů se stejnými pravomocemi jako Rada; zdůrazňuje, že spolurozhodování se bude vztahovat na všechny právní předpisy v oblasti zemědělství podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, především pak na čtyři hlavní průřezové texty v oblasti zemědělství (jednotná společná organizace trhu, nařízení o přímých platbách, nařízení o rozvoji venkova a financování SZP); kromě toho poukazuje na to, že do oblasti působnosti čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU budou spadat také právní předpisy o kvalitě, ekologickém zemědělství a podpoře;

31. zdůrazňuje, že jakákoli pravomoc Rady přijímat opatření podle čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby byl předtím řádným legislativním postupem přijat legislativní akt podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který předepisuje podmínky a omezení pravomocí udělených Radě; zastává názor, že čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie nepředstavuje právní základ, ani autonomní pravomoc, která by umožňovala přijetí nebo změnu jakéhokoli aktu Rady, který je nyní v platnosti v oblasti společné zemědělské politiky; vyzývá Radu, aby se zdržela přijímání opatření uváděných v čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie bez předchozí konzultace s Parlamentem;

32. konstatuje, že Lisabonská smlouva zavádí zásadní změny v procesu rozhodování v oblasti společné rybářské politiky (SRP) a rovněž zvýší jeho demokratickou odpovědnost; vítá skutečnost, že Parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem ustanovení nezbytná pro uskutečnění cílů SRP (čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU); v této souvislosti zastává názor, že jakékoli jiné otázky, než je stanovení rybolovných práv a přidělení kvót, jako např. technická opatření či intenzita rybolovu, které by byly formálně zahrnuty do každoročního nařízení, nebo začlenění dohod přijatých regionálními rybolovnými organizacemi, které mají vlastní právní základ, by měly podléhat řádnému legislativnímu postupu;

33. vítá zavedení řádného legislativního postupu pro přijímání podrobných pravidel pro postup při mnohostranném dohledu (čl. 121 odst. 6 Smlouvy o fungování EU), který by měl posílit hospodářskou koordinaci;

34. je přesvědčen, že odpovědnost Evropské centrální banky (ECB) podávat zprávy o měnové politice je nyní větší, jelikož je ECB uznána za orgán Evropské unie; vítá skutečnost, že vícero ustanovení statutu Evropského systému centrálních bank (ESCB) a ECB může být změněno po konzultaci s Parlamentem v souladu s článkem 40.2 statutu ESCB a ECB; potvrzuje, že to nepředstavuje omezení nezávislosti ECB v oblasti měnové politiky nebo priorit stanovených ve Smlouvě;

35. má za to, že článek 182 Smlouvy o fungování EU představuje zlepšení, protože víceletý rámcový program a uskutečnění evropského výzkumného prostoru, které jsou v něm uvedeny, budou spadat pod řádný legislativní postup; konstatuje však, že zvláštní programy zmiňované v tomto článku budou přijaty zvláštním legislativním postupem, který předpokládá pouhou konzultaci s Evropským parlamentem (čl. 182 odst. 4 Smlouvy o fungování EU);

36. vítá skutečnost, že v otázce využívání strukturálních fondů dává Lisabonská smlouva Evropskému parlamentu stejné pravomoci jako Radě, a nahrazuje tak nynější postup souhlasu řádným legislativním postupem; domnívá se, že se tato změna významným způsobem projeví zejména v případě strukturálních fondů v období po roce 2013, neboť zvýší transparentnost a odpovědnost těchto fondů vůči občanům;

37. bere na vědomí, že právní předpisy zakazující diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace budou v budoucnu přijímány zvláštním legislativním postupem po obdržení souhlasu Parlamentu (článek 19 Smlouvy o fungování EU);

38. vítá skutečnost, že řádným legislativním postupem budou přijímána opatření pro boj proti obchodu s lidmi, především se ženami a s dětmi, a proti sexuálnímu vykořisťování (čl. 79 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU);

39. vítá rozšíření rozhodování kvalifikovanou většinou na oblast vzdělávání, včetně sportu (čl. 165 odst. 4 Smlouvy o fungování EU);

40. vítá skutečnost, že se na služební řád úředníků Evropské unie bude napříště vztahovat postup spolurozhodování (článek 336 Smlouvy o fungování EU), což Parlamentu umožní podílet se na úpravě služebního řádu stejnou měrou jako Rada;

2.2. Nové rozpočtové pravomoci

41. konstatuje, že Lisabonská smlouva přináší rozsáhlé změny v oblasti financí Unie, především pokud jde o interinstitucionální vztahy a rozhodovací postupy;

42. poukazuje na to, že v rámci limitu vlastních zdrojů se Rada a Parlament musejí dohodnout na plánování výdajů, jež bude právně závazné (článek 312 Smlouvy o fungování EU); vítá skutečnost, že rozpočet jako celek musí být přijat společně Parlamentem a Radou v souladu s víceletým finančním rámcem; vítá zrušení rozlišení mezi povinnými a nepovinnými výdaji (článek 314 Smlouvy o fungování EU); vítá skutečnost, že přijetí finančního nařízení bude spadat pod řádný legislativní postup (článek 322 Smlouvy o fungování EU);

43. odkazuje na zprávu o dopadu změn zavedených Lisabonskou smlouvou na rozpočet: institucionální hlediska a nové pravomoci Unie, kterou vypracoval Rozpočtový výbor;

2.3. Nový schvalovací postup

44. vítá skutečnost, že zjednodušený postup pro přijímání změn s ohledem na zavedení hlasování kvalifikovanou většinou a zavedení řádného legislativního postupu v dané oblasti podle Hlavy V Smlouvy o EU nebo Smlouvy o fungování EU vyžaduje souhlas Parlamentu;

45. bere na vědomí zavedení doložky o vystoupení pro členské státy (článek 50 Smlouvy o EU); zdůrazňuje, že dohoda, která stanovuje podmínky umožňující členskému státu vystoupit z Unie, může být uzavřena až po obdržení souhlasu Parlamentu;

46. vítá skutečnost, že souhlas Parlamentu bude nutný pro řadu mezinárodních dohod podepsaných Unií; zdůrazňuje, že má případně v úmyslu požadovat, aby Rada nezahajovala jednání o mezinárodních dohodách, dokud jí Parlament nesdělí své stanovisko, a aby Parlamentu na základě zprávy příslušného výboru umožnila, aby kdykoli v průběhu jednání přijal doporučení a aby tato doporučení byla ještě před uzavřením jednání zohledněna;

47. naléhavě žádá, aby bylo ke každé budoucí „smíšené“ dohodě obsahující jak prvky SZBP, tak i prvky, které se této politiky netýkají, běžně přistupováno v souladu s jediným právním základem, kterým by měl být ten, jenž se bude přímo týkat hlavního předmětu dohody; konstatuje, že Parlament bude mít právo být konzultován, a to s výjimkou případů, kdy se dohoda týká výhradně SZBP;

2.4. Nové kontrolní pravomoci

48. vítá skutečnost, že předsedu Komise bude volit Evropský parlament na základě návrhu Evropské rady, která zohlední volby do Evropského parlamentu; odkazuje na zprávu o interinstitucionální rovnováze, kterou vypracoval Výbor pro ústavní záležitosti;

49. vítá skutečnost, že místopředseda Komise / vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku bude muset být schválen Evropským parlamentem spolu s ostatními členy Komise, jež bude schválena jako jeden subjekt, a bude možné mu rovněž vyslovit nedůvěru, a bude tudíž Parlamentu odpovědný;

50. vítá nový postup pro jmenování soudců a generálních advokátů Soudního dvora a Tribunálu, který stanovuje článek 255 Smlouvy o fungování EU, podle nějž má výbor skládající se ze sedmi odborníků, z nichž jeden je navržen Evropským parlamentem, vydat stanovisko k vhodnosti kandidátů na tyto funkce před jejich jmenováním vládami členských států;

51. zdůrazňuje, že zřízení Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) podle čl. 27 odst. 3 Smlouvy o EU by mělo být transparentní a podrobeno demokratickému dohledu, a připomíná, že má právo být ve věci zřízení této služby konzultován; domnívá se, že by EEAS měla být administrativně připojena ke Komisi;

52. očekává, že budou vyjasněna kritéria pro zvláštní zástupce EU a jejich jmenování a hodnocení, včetně stanovení jejich úkolů a účelu těchto úkolů, délky jejich funkčního období, koordinace a doplňkovosti s budoucími delegacemi Unie;

53. zdůrazňuje potřebu transparentnosti a demokratického dohledu v souvislosti s Evropskou obrannou agenturou (EDA) a činnostmi, které bude tato agentura vykonávat, a to prostřednictvím zajištění pravidelné výměny informací mezi ředitelem EDA a příslušným výborem Evropského parlamentu;

54. vítá novou konzultační úlohu, kterou získá na základě článku 40.2 statutu ESCB a ECB v souvislosti se změnou složení Rady guvernérů ECB;

55. vítá skutečnost, že agentury (zejména Europol a Eurojust) budou podléhat větší parlamentní kontrole (články 85 a 88 Smlouvy o fungování EU); je proto přesvědčen, že zachování postupu konzultací pro zakládání společných podniků v oblasti výzkumu a technologického rozvoje (články 187 a 188 Smlouvy o fungování Evropské unie) nemusí být v souladu s duchem právních aktů Unie při zřizování agentur;

2.5. Nová práva na informace

56. vyzývá předsedu Evropské rady, aby Parlament v plném rozsahu informoval o přípravách zasedání Evropské rady a podával mu zprávy o jejich výsledcích, pokud možno do dvou pracovních dnů (je-li to nutné pro zvláštní zasedání Parlamentu);

57. vyzývá předsedu rotujícího předsednictví Rady, aby Parlament informoval o programech předsednictví a o dosažených výsledcích;

58. naléhavě vyzývá budoucího místopředsedu Komise / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby se s Parlamentem dohodl na odpovídajících postupech, které zajistí, že Parlament bude plně informován o vnější činnosti Unie a že s ním tato činnost bude plně konzultována, přičemž se do tohoto postupu řádně zapojí všechny parlamentní výbory, jež jsou příslušné pro oblasti spadající do pole působnosti vysokého představitele;

59. zdůrazňuje, že pokud jde o sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod, bude mít Komise zákonnou povinnost informovat Parlament o vývoji jednání stejným způsobem jako zvláštní výbor určený Radou v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU; požaduje, aby byly tyto informace poskytovány ve stejném rozsahu a ve stejné lhůtě, jako jsou poskytovány příslušnému výboru Rady podle tohoto článku;

2.6. Nová práva iniciativy

60. vítá novou úlohu Parlamentu při iniciování změn Smluv; hodlá tohoto práva využít, a pokud si to vyžádají nové úkoly, přicházet s novými myšlenkami pro budoucnost Evropy;

61. vítá skutečnost, že Parlament bude mít při dodržení zásad stanovených Smlouvami právo iniciativy, co se týče návrhů na své vlastní složení (článek 14 Smlouvy o EU);

62. konstatuje, že Lisabonská smlouva zavádí zvláštní legislativní postup pro přijímání ustanovení stanovujících způsoby činnosti a pravomoci dočasných vyšetřovacích komisí (článek 226 Smlouvy o fungování EU);

3. Nové postupy

3.1. Kontrola ze strany vnitrostátních parlamentů

63. vítá nová práva udělená vnitrostátním parlamentům, jež se týkají se posouzení způsobu, jakým je zásada subsidiarity uplatňována ve všech právních předpisech Unie; je toho názoru, že posílení kontroly evropských politik ze strany vnitrostátních parlamentů rovněž rozšíří povědomí veřejnosti o činnosti Unie;

64. zdůrazňuje, že jakmile vstoupí Lisabonská smlouva v platnost, musejí být nové výsady vnitrostátních parlamentů plně respektovány;

65. vítá krok místních a regionálních orgánů, které se zavázaly dodržovat zásadu subsidiarity; bere na vědomí právo Výboru regionů obrátit se na Soudní dvůr, domnívá-li se, že zásada subsidiarity byla porušena (čl. 8 odst. 2 protokolu č. 2);

3.2. Akty v přenesené pravomoci

66. oceňuje zlepšení plynoucí z nových ustanovení týkajících se právních aktů a hierarchie norem, zejména zavedení aktů v přenesené pravomoci (článek 290 Smlouvy o fungování EU), které umožňuje přenést na Komisi pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností nebo měnit jiné než podstatné prvky legislativního aktu; upozorňuje, že cíle, obsah, rozsah a dobu trvání takového přenesení pravomoci musí jasně vymezit Parlament a Rada v legislativním aktu;

67. vítá zvláště ustanovení čl. 290 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který předpokládá, že Parlament (a Rada) mají právo zrušit přenesení pravomocí i vyslovit námitky proti jednotlivým aktům v přenesené pravomoci;

68. bere na vědomí, že Smlouva o fungování EU neposkytuje právní základ pro rámcové opatření týkající se aktů v přenesené pravomoci; navrhuje však, aby se orgány dohodly na standardním znění pro přenášení pravomocí, které by mohla Komise pravidelně vkládat do samotných návrhů legislativních aktů; zdůrazňuje, že by tento krok zachoval svobodu zákonodárce;

69. žádá Komisi, aby vyjasnila, jak hodlá interpretovat prohlášení 39 o konzultacích s odborníky v oblasti finančních služeb, jež je připojeno k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, a jak hodlá tuto interpretaci uplatňovat nad rámec ustanovení o aktech v přenesené pravomoci ve Smlouvě o fungování EU;

3.3. Prováděcí akty

70. konstatuje, že Lisabonská smlouva zrušuje stávající článek 202 Smlouvy o ES o prováděcích pravomocech a místo toho zavádí v článku 291 Smlouvy o fungování EU nový postup („prováděcí akty“), který umožňuje svěřit prováděcí pravomoci Komisi v případech, kdy jsou „pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky“;

71. konstatuje, že čl. 291 odst. 3 Smlouvy o fungování EU vyžaduje, aby Parlament a Rada předem přijaly nařízení týkající se mechanizmů, jakými členské státy kontrolují výkon prováděcích pravomocí ze strany Komise;

72. konstatuje, že Lisabonská smlouva již neobsahuje podklad pro stávající postup projednávání ve výborech a že neprojednané legislativní návrhy, které nebudou přijaty před vstupem této smlouvy v platnost, musejí být upraveny, aby splňovaly požadavky článků 290 a 291 Smlouvy o fungování EU;

73. je toho názoru, že pro počáteční období je možné s Radou vyjednat dočasné řešení, aby kvůli případné právní mezeře nevznikly žádné překážky a zákonodárce mohl nové nařízení přijmout po řádném projednání návrhů Komise;

4. Priority pro přechodné období

74. žádá Komisi, aby spoluzákonodárcům předala všechny neprojednané návrhy, na něž se vztahují nové právní základy a změny v legislativních postupech;

75. upozorňuje, že Parlament přijme rozhodnutí o tom, jaký zaujme postoj ke stanoviskům, která již byla přijata postupem konzultace a která se týkají záležitostí, jejichž projednávání bylo změněno na projednávání řádným legislativním postupem, ať již toto rozhodnutí bude znamenat potvrzení předchozího postoje či přijetí postoje nového; zdůrazňuje, že Parlament může hlasovat o tom, zda svá stanoviska potvrdí jako postoj Parlamentu v prvním čtení, teprve poté, co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost;

76. trvá na tom, aby byla uzavřena interinstitucionální dohoda, jež by zabránila přijetí neprojednaných legislativních návrhů spadajících do „třetího pilíře“, které se týkají základních práv, před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, aby tyto otázky mohly být podrobeny plné právní kontrole; opatření, která nemají žádný nebo mají jen omezený dopad na základní práva, mohou být přijata i před vstupem smlouvy v platnost;

5. Návrhy

77. vyzývá ostatní orgány, aby zahájily jednání o uzavření interinstitucionální dohody, jež by pokryla:

a) hlavní cíle, kterých má Evropská unie dosáhnout po roce 2009, např. v podobě rámcové dohody, jež by se týkala pracovního programu funkčního období Parlamentu a Komise, které začne v roce 2009;

b) prováděcí opatření, která je třeba přijmout, má-li být nová smlouva úspěchem jak pro orgány, tak pro občany Evropské unie;

78. požaduje aktualizaci interinstitucionální dohody mezi Parlamentem a Radou vymezující jejich pracovní vztahy, pokud jde o zahraniční politiku, včetně výměny důvěrných informací na základě článků 14 a 36 Smlouvy o EU a článku 295 Smlouvy o fungování EU;

79. vyzývá Radu a Komisi, aby uvažovaly o sjednání nové interinstitucionální dohody s Parlamentem, která by jasně definovala jeho účast ve všech fázích postupu uzavírání mezinárodních dohod;

80. s ohledem na nová ustanovení o víceletém finančním rámci (článek 312 Smlouvy o fungování EU) a o finančním nařízení (článek 322 Smlouvy o fungování EU) vyzývá k přezkumu interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení;

81. domnívá se, že by měly být podniknuty veškeré kroky k vytvoření evropské informační a komunikační politiky, a považuje společné politické prohlášení všech tří institucí o komunikaci za užitečný první krok k dosažení uvedeného cíle;

82. vyzývá Komisi, aby urychleně předložila iniciativu zaměřenou na provádění „občanské iniciativy“, v níž by stanovila jasné, jednoduché a uživatelsky vstřícné podmínky pro uplatňování tohoto občanského práva; odkazuje na zprávu o „občanské iniciativě“, kterou vypracoval Výbor pro ústavní záležitosti;

83. vyzývá Komisi, aby přijala nařízení provádějící článek 298 Smlouvy o fungování EU týkající se řádné správy, a splnila tak dlouhodobý požadavek Parlamentu a evropského veřejného ochránce práv na vytvoření společného systému správního práva, jež by upravovalo evropskou správu;

84. konstatuje, že Lisabonská smlouva umožňuje zařazení Evropského rozvojového fondu do rozpočtu Unie, což zlepší demokratickou legitimitu důležité části rozvojové politiky Evropské unie; vyzývá Radu a Komisi, aby v souvislosti s rozpočtem Evropské unie učinily potřebné kroky v rámci přezkumu v polovině období 2008/2009;

85. doporučuje neprodleně přezkoumat a posílit postavení Unie v mezinárodních organizacích, jakmile vstoupí v platnost Lisabonská smlouva a Unie nahradí Evropská společenství;

86. vyzývá Komisi a Radu, aby se s Parlamentem dohodly na strategii zaměřené na zajištění soudržnosti přijatých právních předpisů s Listinou základních práv i s pravidly, jež jsou součástí Smluv a jimiž se řídí politiky jako prevence diskriminace, ochrana žadatelů o azyl, zlepšování transparentnosti, ochrana údajů, práva menšin a práva obětí a podezřelých;

87. žádá Komisi a Radu, aby přispěly ke zlepšení vztahů mezi evropskými a vnitrostátními orgány, zejména v legislativní a soudní oblasti;

88. vyzývá Komisi a Radu, aby stanovily účinnou společnou politiku v oblasti energetiky s cílem efektivně koordinovat trhy s energií v členských státech EU a jejich další rozvoj a aby v ní zohlednily vnější aspekty se zvláštním důrazem na zdroje energie a trasy energetického zásobování;

89. vyzývá Radu, aby ve spolupráci s Parlamentem zvážila, jakým způsobem by měla být využita ustanovení čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování EU, která Radě umožňují svěřit Evropské centrální bance zvláštní úkoly, jež „se vztahují k pečlivému dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi, s výjimkou pojišťovacích podniků“;

90. zavazuje se přizpůsobit svou vnitřní organizaci a kromě toho optimalizovat a racionalizovat výkon nových kompetencí, které mu podle Smlouvy příslušejí;

°

°         °

91. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a národním parlamentům členských států.

(1)

Listina základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000 ve znění vyhlášeném ve Štrasburku dne 12. prosince 2007.

(2)

Zasedání Evropské rady v Laekenu, Laekenská deklarace o budoucnosti Evropské unie, SN 273/01, 15.12.2001.

(3)

Úř. věst. C 125 E, 22.5.2008, s. 215.

(4)

Přijaté texty, P6_TA(2007)0328.

(5)

Přijaté texty, P6_TA(2008)0055.


STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (*) (4. 6. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel (*): Jacek Saryusz-Wolski

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro rozpočtovou kontrolu jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že rozšíření vnější činnosti Unie, k němuž dochází v důsledku Lisabonské smlouvy, včetně vytvoření nových právních základů a nástrojů, které mají určité dopady na oblasti spojené se zahraniční politikou (vnější činnost a SZBP, resp. SBOP), vyžadují novou interinstitucionální rovnováhu a spolupráci, která by zajistila soudržnost vnější činnosti Unie a také výkon demokratické kontroly Parlamentem;

2.  zastává názor, že vysoký představitel / místopředseda Komise odpovídá za rozvoj, organizování, koordinaci a uplatňování zahraničních vztahů, především pokud jde o SZBP a SBOP, a je odpovědný Parlamentu;

3.  zdůrazňuje, že jak při vytváření, tak při uplatňování SZBP musí vysoký představitel / místopředseda Komise nejen dodržovat zásady, které stanoví články 2, 3 a 21 Smlouvy o EU, ale že je také plně vázán Listinou základních práv;

4.  očekává, že příslušné orgány Rady budou přímo spolupracovat s výbory a s orgány odpovědnými za SZBP a za SBOP v rámci Evropského parlamentu;

5.  bude usilovat, mimo jiné prostřednictvím Výboru pro zahraniční věci, o usnadnění dosahování konsenzu národních parlamentů členských států, pokud jde o jejich podporu vnějších politických iniciativ Evropské unie;

Vztahy Parlamentu s vysokým představitelem / místopředsedou Komise

6.  zdůrazňuje, že je třeba, aby byly pravomoci Parlamentu s ohledem na nominaci prvního vysokého představitele / místopředsedy Komise i všechna další dočasná jmenování plně respektovány; zdůrazňuje, že vysoký představitel / místopředseda Komise je plně a přímo odpovědný Evropskému parlamentu;

7.  opět připomíná, že legitimita budoucího úřadu vysokého představitele / místopředsedy Komise se bude přímo odvozovat od Evropského parlamentu a že jeho dva mandáty – v rámci Komise a v Radě – nelze oddělovat a jejich výkon musí být ve vzájemném souladu; vybízí jej tudíž, aby pokračoval ve stávající praxi a pravidelně vystupoval před Parlamentem v průběhu plenárních zasedání a před Výborem pro zahraniční věci a aby se též účastnil schůzí s cílem pravidelně, systematicky a obsažně konzultovat Parlament a jeho příslušné orgány a zapojit Parlament do rozhodovacího procesu, čímž se posílí transparentnost a zvýší demokratická odpovědnost zahraniční politiky Unie;

8.  domnívá se, že debata s vysokým představitelem / místopředsedou Komise o hlavních aspektech a strategických rozhodnutích SZBP a SBOP pro nadcházející rok je vždy na začátku roku ideální příležitostí ke konzultaci s Parlamentem a že je třeba, aby byla šest měsíců poté naplánována navazující diskuse;

9.  očekává, že v souladu s pověřením vysokého představitele řídit SZBP Unie a předsedat Radě pro zahraniční věci (čl. 18 odst. 2 a 3 konsolidované Smlouvy o EU) posílí vysoký představitel nebo jeho zástupce současný postup uplatňovaný předsednictvím Unie, které se setkává s Výborem pro zahraniční věci, aby jej informovalo o výsledcích měsíčních zasedání Rady pro zahraniční věci;

10. žádá zástupce vysokého představitele, který předsedá Politickému a bezpečnostnímu výboru (PSC), aby se pravidelně účastnil schůzí Výboru pro zahraniční věci EP a informoval jej o otázkách, o nichž se aktuálně jedná na schůzích PSC;

11. požaduje, aby se v souladu s článkem 33 konsolidované Smlouvy o EU zvláštní zástupci vysokého představitele EU na požádání účastnili schůzí Výboru pro zahraniční věci a ostatních příslušných výborů;

12. očekává, že díky založení Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) se zvýší transparentnost kritérií pro zvláštní zástupce EU, jejich jmenování a hodnocení, včetně definování povahy a smyslu jejich úkolů, délky jejich mandátu a koordinace a komplementarity jejich funkce s budoucími delegacemi Unie;

Spolupráce Rady, Parlamentu a Komise s ohledem na zahraniční politiku

13. domnívá se, že by Evropský parlament měl systematičtěji přijímat stanoviska ke každému stadiu rozhodování v oblasti SZBP a EBOP, včetně rozhodnutí o nasazení jednotek, která musejí být přijímána ve velmi krátkém časovém intervalu (jako např. rozhodnutí týkající se bojových skupin EU), čímž umožní Radě zohledňovat stanovisko Evropského parlamentu ve společných postojích a ve společných akcích, a tak posílit jejich demokratickou legitimitu;

14. zdůrazňuje, že je třeba dodržovat Listinu základních práv ve všech aspektech vnější činnosti EU;

15. považuje dodržování zásad obsažených ve článcích 2, 3 a 21 Smlouvy o EU a plné uplatňování Listiny základních práv v otázkách SZBP za přednostní závazné pravidlo a pověřuje příslušný výbor, aby monitoroval jeho efektivní uplatňování;

16. požaduje aktualizaci interinstitucionální dohody mezi Parlamentem a Radou vymezující jejich pracovní vztahy, pokud jde o zahraniční politiku, včetně sdílení důvěrných informací na základě článků 15 a 295 konsolidované Smlouvy o fungování EU a článku 36 konsolidované Smlouvy o EU;

17. zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby byly činnosti Evropské obranné agentury (EDA) transparentní a byly předmětem demokratické odpovědnosti, zejména prostřednictvím pravidelné výměny informací mezi ředitelem EDA a Výborem pro zahraniční věci EP, jakož i jeho podvýborem pro bezpečnost a obranu a také tím, že předseda tohoto podvýboru bude mít možnost konzultovat Řídící výbor EDA;

Parlament a EEAS

18. zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout transparentnosti a demokratické kontroly celého postupu a připomíná, že v souladu s čl. 26 konsolidované Smlouvy o EU má právo být konzultován s ohledem na vytváření EEAS a plně zapojen do přípravných prací; zastává názor, že EEAS by měla být administrativně připojena ke Komisi a v této souvislosti odkazuje na svou připravovanou zprávu o této otázce;

19. upozorňuje na svůj záměr vyzvat vedoucí delegací Evropské unie ve třetích zemích k účasti na schůzích Výboru pro zahraniční věci;

Vztahy Parlamentu s národními parlamenty s ohledem na zahraniční politiku

20. vítá ustanovení o užší spolupráci mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty obsažená v Lisabonské smlouvě; zdůrazňuje, že je třeba zavést užší spolupráci mezi příslušnými výbory Evropského parlamentu a národních parlamentů na základě zavedené praxe pořádání schůzek předsedů výborů pro zahraniční věci, obranu a evropské otázky národních parlamentů s předsedou Výboru pro zahraniční věci; odkazuje na svou připravovanou zprávu o této otázce;

Stanovisko Parlamentu k mezinárodním dohodám týkajícím se zahraniční politiky

21. vítá skutečnost, že Evropský parlament bude mít mnohem větší pravomoci, pokud jde o jeho souhlas s mezinárodními dohodami, zejména pokud jde o dohody týkající se oblastí, v nichž se interně uplatňuje řádný legislativní postup; naléhavě vyzývá k tomu, aby každá budoucí dohoda obsahující jak prvky SZBP, tak i prvky, které se jí netýkají, vycházela pouze z jednoho právního základu, který by se měl přímo týkat hlavního předmětu této dohody; konstatuje, že Parlament získá právo být konzultován ve všech případech, kromě těch, kdy se dohoda týká výhradně SZBP;

Stanovisko Parlamentu k úloze Unie v mezinárodních organizacích

22. vyzývá členské státy, aby před přijetím strategických rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky, především ve vícestranných organizacích, konzultovaly své partnery v rámci EU a vysokého představitele / místopředsedu Komise, aby jejich postoje týkající se strategických rozhodnutí byly jednotné a neoslabily soudržnost zahraniční politiky EU, ani důvěryhodnost EU jako globálního aktéra vzhledem k třetím zemím; v této souvislosti připomíná, že Lisabonská smlouva zavazuje členské státy, aby se vzájemně konzultovaly a projevovaly si navzájem solidaritu;

23. vyzývá členské státy EU, které jsou zároveň členy Rady bezpečnosti OSN, aby zlepšily svou koordinaci na její půdě, a zvýšily tak účinnost působení EU na světové scéně, a aby se v dlouhodobějším horizontu snažily získat pro EU statut člena Rady bezpečnosti;

24. doporučuje přezkoumat a posílit postavení Unie v mezinárodních organizacích, jakmile vstoupí v platnost Lisabonská smlouva a Unie nahradí Evropská společenství;

Financování SZBP podle Lisabonské smlouvy a úloha Parlamentu

25. domnívá se, že veškerá vnější činnost Unie – včetně činnosti v rámci SBOP, s výjimkou vojenských výdajů – by měla být v budoucnu financována ze společného rozpočtu EU;

26. doporučuje, aby byli do činnosti nového dohodovacího výboru, který má být ustaven pro účely nového rozpočtového procesu, plně a na bázi ex officio zapojeni předsedové a/nebo zpravodajové parlamentních výborů odpovědných za vnější činnost;

27. připomíná, že Evropský parlament je odpovědný za svou vlastní interní organizaci a za soudržnost své činnosti; zachová tudíž osvědčenou praxi zakládání a provozování podvýborů pod záštitou Výboru pro zahraniční věci;

28. v této souvislosti odkazuje na svou připravovanou zprávu o této otázce;

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

3.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

46

7

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Monika Beňová, André Brie, Colm Burke, Philip Claeys, Véronique De Keyser, Hanna Foltyn-Kubicka, Georgios Georgiou, Bronisław Geremek, Maciej Marian Giertych, Ana Maria Gomes, Alfred Gomolka, Klaus Hänsch, Anna Ibrisagic, Jelko Kacin, Ioannis Kasoulides, Maria Eleni Koppa, Helmut Kuhne, Willy Meyer Pleite, Francisco José Millán Mon, Philippe Morillon, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Baroness Nicholson of Winterbourne, Alojz Peterle, Tobias Pflüger, João de Deus Pinheiro, Samuli Pohjamo, Raül Romeva i Rueda, Libor Rouček, Christian Rovsing, Katrin Saks, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Saryusz-Wolski, György Schöpflin, István Szent-Iványi, Inese Vaidere, Ari Vatanen, Jan Marinus Wiersma, Luis Yañez-Barnuevo García, Zbigniew Zaleski, Josef Zieleniec

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Giulietto Chiesa, Alexandra Dobolyi, Árpád Duka-Zólyomi, Martí Grau i Segú, Evgeni Kirilov, Jaromír Kohlíček, Miloš Koterec, Jo Leinen, Doris Pack, Rihards Pīks, Adrian Severin, Jean Spautz, Karl von Wogau


STANOVISKO Výboru pro rozvoj (*) (28. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatelka: Danutė Budreikaitė

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá skutečnost, že čl. 208 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že „politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují“ oproti současnému čl. 177 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, která odkazuje na „politiku Společenství v oblasti rozvojové spolupráce, která představuje doplnění odpovídajících politik prováděných členskými státy“; zdůrazňuje, že toto dává Unii více iniciativy při stanovování politiky, která by měla vést k dosažení větší koordinace dárců a dělby práce a větší účelnost pomoci, jež by rovněž zahrnovala větší odpovědnost za orgány Unie včetně Parlamentu;

2.  vítá skutečnost, že čl. 208 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že „hlavním cílem politiky Unie v této oblasti je snížení a výhledově i vymýcení chudoby“a trvá na tom, že hlavní cíl musí být stanoven v souvislosti s dosažením rozvojových cílů tisíciletí (RCT); znovu opakuje, že všechny politiky, které mají dopad na rozvíjející se země musí vzít tento rozvojový cíl v úvahu a že Parlament bude mít velmi významnou úlohu při sledování provádění tohoto cíle Smlouvy;

3.  vítá skutečnost, že článek 214 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) uznává humanitární pomoc jako plnohodnotnou politiku Unie, která musí být v souladu se zásadami mezinárodního práva a se zásadami nestrannosti, neutrality a nepřípustnosti diskriminace; je toho názoru, že hlava III kapitoly 1 (rozvojová spolupráce) a kapitola 3 (humanitární pomoc) poskytují jasný právní základ pro rozvoj a humanitární pomoc a odrážejí svou integritu jako pravomoce Unie, na které se vztahuje řádný legislativní postup (spolurozhodování);

4.  trvá na tom, že omezení počtu členů Komise od 1. listopadu 2014 (čl. 17 odst. 5 článek 17 SEU (pozměněné Lisabonskou smlouvou) by nemělo vést ke zrušení postu člena Komise odpovědného za rozvojovou a humanitární pomoc, který musí zůstat odpovědný za rozvojovou politiku, generální ředitelství a oddělení odpovědná za stanovování politiky, poradenství v oblasti politik a řízení politik rozvojové spolupráce EU a zároveň úzce spolupracovat s vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku za účelem zajištění konsistence v oblasti vnější činnosti v souladu s čl. 208 odst. 1 SFEU, která uvádí, že „Unie přihlédne k cílům v oblasti rozvojové spolupráce při uskutečňování politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“;

5.   trvá na tom, že je zapotřebí klást v rámci EU větší důraz na rozvoj, včetně správní struktury, která by byla odpovědná za politiku a její provádění; zdůrazňuje, že komisař pro rozvojovou a humanitární pomoc by měl rozvojovou politiku vést rozhodněji, než tomu bylo doposud;

6.   zdůrazňuje, že založení evropského útvaru pro vnější činnost pomůže Komisi pokračovat v urychlování reformy a zjednodušení generálních ředitelství odpovědných za vnější činnost; zdůrazňuje, že Parlament musí být plně zapojen do rozhodování o struktuře pro evropský útvar pro vnější činnost; trvá na tom, že tento nový útvar musí být zcela zodpovědný Parlamentu; zdůrazňuje však, že je třeba, aby komisař pro rozvojovou a humanitární pomoc nesl odpovědnost jak za politiku rozvojové spolupráce, tak i provádění této politiky;

7.   zdůrazňuje, že na správní úrovni je v zájmu soudržnosti rozvojových politik i nadále zapotřebí vytvořit zvláštní generální ředitelství pro rozvoj, které by bylo odpovědné za vytváření politiky, politické poradenství a řízení politiky rozvojové spolupráce EU;

8.   zdůrazňuje, že současný způsob rozdělování formulování politiky, vytváření programů a jejich provádění v oblasti politiky rozvojové spolupráce by měl být ukončen, aby tak bylo možno zvýšit účinnost rozvojové spolupráce EU;

9.   zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit soudržnost a integrovaný rozvoj a vytváření humanitárních programů pro země Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT), Asii a Latinskou Ameriku;

10. vyzývá Komisi, aby odstranila existující nesrovnalosti ve struktuře a pravomocech svých generálních ředitelství, a to ve smyslu politik i rozpočtu; požaduje, aby bylo generální ředitelství pro rozvoj učiněno odpovědným za veškerou rozvojovou spolupráci EU, včetně spolupráce s rozvojovými zeměmi, které nejsou zeměmi AKT, a také začlenění úřadu EuropeAid do generálního ředitelství pro rozvoj;

11. vítá požadavek na uplatňování postupu souhlasu Parlamentu při uzavírání mezinárodních dohod, které pokrývají oblasti řádného legislativního postupu nebo zvláštního legislativního postupu (kde je vyžadován souhlas Parlamentu) (čl. 218 odst. 6 písm. a) a v) SFEU); zdůrazňuje, že to zvýší transparentnost a demokratickou kontrolu Parlamentu vůči všem aspektům politiky rozvojové spolupráce EU;

12. bere v úvahu, že Lisabonská smlouvu zachovává (řádný legislativní) postup spolurozhodování v oblasti politiky rozvojové spolupráce; zdůrazňuje, že toto musí znamenat, že Parlament bude disponovat skutečným právem demokratické kontroly nad veškerými aspekty politiky rozvojové spolupráce EU;

13. vítá zavedení čl. 5 odst. 3 SEU (pozměněné Lisabonskou smlouvou) týkajícího se kontroly vnitrostátních parlamentů s ohledem na zásadu subsidiarity; je toho názoru, že větší zapojení vnitrostátních parlamentů do oblasti rozvojové spolupráce EU posílí vzájemnou komplementaritu mezi Unií a členskými státy a zvýší veřejné povědomí o činnostech Unie v této oblasti; zdůrazňuje, že je třeba, aby se Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty na tuto skutečnost připravily co nejúčinnějším způsobem.

14. vítá skutečnost, že se v Lisabonské smlouvě zavádí závazná opatření na ochranu práv dětí v rámci vnějších i vnitřních cílů EU;

15. vítá skutečnost, že se v Lisabonské smlouvě ruší čl. 179 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství, který vylučuje z působnosti Smlouvy Evropský rozvojový fond (ERF); konstatuje, že se tak otvírá cesta pro zahrnutí ERF do rozpočtu Unie, aniž by bylo nutné revidovat Smlouvu; vyzývá Radu a Komisi, aby zahrnuly ERF do rozpočtu EU v rámci přezkumu v polovině období 2008/2009, čímž se posílí demokratická legitimita významné součásti rozvojové politiky EU a jejího rozpočtu;

16. zdůrazňuje, že pouze pokud bude soudržnost rozvojových politik skutečnou prioritou, Unie bude schopná naplnit rozvojové cíle a hodnoty EU, jak je to stanoveno v Lisabonské smlouvě;

17. vítá vyhlídky na zjednodušenou institucionální strukturu na úrovni EU, která bude sloužit ke koordinaci politik vnějších vztahů EU, varuje však, že má-li být rozvojová politika skutečně účinná, musí být založena na partnerství s přijímajícími zeměmi a na jejich odpovědnosti;

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

28.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

27

0

2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Margrete Auken, Alessandro Battilocchio, Thijs Berman, Danutė Budreikaitė, Marie-Arlette Carlotti, Corina Creţu, Beniamino Donnici, Fernando Fernández Martín, Juan Fraile Cantón, Alain Hutchinson, Filip Kaczmarek, Glenys Kinnock, Maria Martens, Gay Mitchell, Luisa Morgantini, Horst Posdorf, José Ribeiro e Castro, Frithjof Schmidt, Jürgen Schröder, Feleknas Uca, Anna Záborská, Jan Zahradil

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

John Bowis, Ana Maria Gomes, Miguel Angel Martínez Martínez, Manolis Mavrommatis, Mihaela Popa, Renate Weber, Gabriele Zimmer


STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (*) (27. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel (*): Georgios Papastamkos

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   domnívá se, že změny zaváděné Lisabonskou smlouvou v oblasti společné obchodní politiky přispívají k celkovému posílení její demokratické legitimity a účinnosti; v této souvislosti upozorňuje na rozšíření oblasti působnosti společné obchodní politiky, na výslovné uznání toho, že všechny oblasti společné obchodní politiky jsou ve výlučné pravomoci EU, a zejména na významné posílení úlohy a pravomocí Parlamentu;

2.   zdůrazňuje výslovný požadavek, aby společná obchodní politika sloužila zásadám a cílům vnější činnosti Unie, mimo jiné ochraně jejích hodnot a základních zájmů, podpoře demokracie a právního státu a prosazování udržitelného rozvoje a řádné globální správy věcí veřejných; podtrhuje, že je třeba zaručit konzistentnost a vzájemnou podporu různých aspektů vnější činnosti EU; domnívá se však rovněž, že je nadále zapotřebí samostatné obchodní politiky, která by odpovídala významu obchodních zájmů Evropské unie v oblasti zajišťování pracovních míst a blahobytu; varuje před tím, aby byla společná obchodní politika pokládána za prostředek k prosazení jiných politických cílů;

3.   důrazně podporuje účinné prosazování neobchodních zájmů, jako je dodržování ekologických a sociálních norem a norem v oblasti bezpečnosti potravin, uplatňováním společné obchodní politiky na dvoustranné, meziregionální a mnohostranné úrovni;

Budoucí vztahy s Evropskou komisí

4.   zdůrazňuje, že pokud jde o sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod v rámci společné obchodní politiky, bude mít Komise zákonnou povinnost informovat Parlament o vývoji jednání stejným způsobem jako zvláštní „výbor v článku 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU)“ jmenovaný Radou; požaduje, aby byly tyto informace poskytovány ve stejném rozsahu a ve stejné lhůtě, jako jsou poskytovány příslušnému výboru Rady podle tohoto článku;

5.   v souvislosti s úlohou a pravomocemi Parlamentu vyjadřuje politování nad nevyvážeností jeho vnitřních a vnějších pravomocí v oblasti společné obchodní politiky; považuje za obzvláště nepřijatelné, že Lisabonská smlouva nedává Parlamentu právo schvalovat mandát Komise pro sjednání obchodní dohody;

6.   domnívá se však, že Parlament má právo stanovit předběžné podmínky pro udělení svého souhlasu, kterého bude třeba pro uzavření všech obchodních dohod; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí posílit rámcovou dohodu o vztazích mezi Parlamentem a Komisí, a to zejména odstavec 19 této dohody;

7.   žádá, aby byly do takto upravené rámcové dohody začleněny konkrétní body, které budou Komisi vyzývat k tomu, aby:

a.    reagovala na předběžné podmínky, jež Parlament případně stanoví pro udělení svého souhlasu s uzavřením určité obchodní dohody, před zahájením vlastního jednání,

b.   poskytovala Parlamentu veškeré nezbytné informace týkající se společné obchodní politiky a jednání o obchodních dohodách nebo jednání o obchodních aspektech jakékoli dohody, včetně veškerých návrhů a předloh návrhů mandátů pro vyjednávání a/nebo směrnic, a to s dostatečným předstihem tak, aby mohl Parlament vyjádřit své stanovisko a aby jej Komise mohla řádně zohlednit,

c.    s ohledem na transparentnost činnosti výboru zřízeného podle článku 207 Smlouvy o fungování Evropské unie poskytovala příslušnému parlamentnímu výboru všechny podklady,

d.   přizvala zástupce Parlamentu, aby se jako pozorovatelé účastnili všech jednání o obchodních dohodách nebo obchodních aspektech jakékoli jiné mezinárodní dohody;

Budoucí vztahy s Radou

8.   poukazuje na skutečnost, že podle čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování EU budou Parlament a Rada při určování rámce pro provádění společné obchodní politiky, jehož součástí může být tato politika jako taková i její technické aspekty, spoluzákonodárci s rovnoprávným postavením;

9.   domnívá se, že formulace „opatření vymezující rámec pro provádění společné obchodní politiky“ v čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování EU znamená, že klíčové prvky této politiky budou zahrnuty do legislativních aktů přijímaných běžným legislativním postupem a že jiné než podstatné prvky těchto aktů mohou být, pokud tak stanoví základní legislativní akt, pozměněny nebo doplněny Komisí formou „aktů v přenesené pravomoci“ v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU;

10. konstatuje, že pokud jde o „akty v přenesené pravomoci“, bude mít Parlament významné pravomoci, v jejichž rámci by mohl dokonce vznést námitku vůči vstupu příslušného aktu v přenesené pravomoci v platnost, pokud tak stanoví hlavní akt, který je předmětem postupu spolurozhodování;

11. domnívá se, že jednotné podmínky pro provádění legislativních aktů v oblasti společné obchodní politiky vyžadují, aby tyto akty svěřily prováděcí pravomoci pro přijímání „prováděcích aktů“ Komisi v souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování EU; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila nařízení, které stanoví pravidla a obecné zásady pro prováděcí akty, včetně mechanismů pro kontrolu těchto pravomocí ze strany členských států, a naléhavě žádá Parlament a Radu, aby toto nařízení přijaly co nejdříve po vstupu Smlouvy v platnost;

12. zdůrazňuje, že toto nařízení by mělo vyzývat Komisi, aby se při přijímání prováděcích právních předpisů týkajících se společné obchodní politiky zdržela provádění podstatných změn v základních legislativních aktech nebo jejich upřesňování, kterým by byla dotčena politická vůle vyjádřená v těchto aktech;

13. vyzývá Evropskou radu, Radu a Komisi, aby uvažovaly o sjednání nové interinstitucionální dohody s Parlamentem, která by jasně definovala jeho účast ve všech fázích postupu uzavírání mezinárodní dohody;

14. vyzývá Radu, aby zvala zástupce Parlamentu k účasti na všech schůzích výboru Coreper II, které se týkají záležitostí, o nichž se rozhoduje běžným legislativním postupem;

Budoucí vztahy s místopředsedou Evropské komise / vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku – vnější činnost

15. naléhavě vyzývá budoucího vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (vysokého představitele / místopředsedu), aby projednal s Parlamentem odpovídající postupy, které zajistí, že Parlament bude plně informován o vnější činnosti Unie a že s ním tato činnost bude plně konzultována; v zájmu naplňování tohoto cíle by měly být zavedeny pravidelné společné schůzky skupiny komisařů pro vnější vztahy (za předsednictví vysokého představitele / místopředsedy) s delegacemi z příslušných parlamentních výborů a pravidelné společné schůzky pracovních skupin Rady, výboru Coreper, Politického a bezpečnostního výboru, výboru zřízeného podle článku 207 a Evropské komise s parlamentními zpravodaji a delegacemi;

16. vyzývá k tomu, aby byl pro jmenování vysokého představitele / místopředsedy zaveden postup slyšení ad hoc, do něhož by se zapojily Výbor pro zahraniční věci, Výbor pro mezinárodní obchod a Výbor pro rozvoj;

Budoucí vztahy s národními parlamenty členských států EU

17. pokládá za zásadní zachovat v rámci kolegia Komise jediného komisaře s výhradní odpovědností za obchodní politiku, aby bylo významu společné obchodní politiky učiněno zadost;

18. konstatuje, že veškeré záležitosti spadající do oblasti společné obchodní politiky (část V, hlava II Smlouvy o fungování EU) budou ve výlučné pravomoci Unie, a to včetně obchodu se zbožím, služeb, obchodních aspektů duševního vlastnictví a přímých zahraničních investic, což znamená, že obchodní dohody budou „unijními dohodami“ a nebudou již existovat smíšené obchodní dohody uzavírané jak Unií, tak členskými státy;

19. má proto v úmyslu zahájit strukturovaný dialog s národními parlamenty členských států s cílem zajistit spojenými silami společné obchodní politice Unie demokratickou legitimitu.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

27.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

26

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Kader Arif, Françoise Castex, Christofer Fjellner, Glyn Ford, Béla Glattfelder, Ignasi Guardans Cambó, Jacky Hénin, Marusya Ivanova Lyubcheva, Erika Mann, Helmuth Markov, David Martin, Georgios Papastamkos, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Tokia Saïfi, Peter Šťastný, Robert Sturdy, Daniel Varela Suanzes-Carpegna, Corien Wortmann-Kool

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Jean-Pierre Audy, Albert Deß, Eugenijus Maldeikis, Javier Moreno Sánchez, Salvador Domingo Sanz Palacio, Frithjof Schmidt, Zbigniew Zaleski

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Emanuel Jardim Fernandes


STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (*) (4. 6. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatelka (*): Pervenche Berès

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že uznání Evropské centrální banky (ECB) jako orgánu unie, které neovlivní její nezávislost při rozhodování v oblasti měnové politiky, posílí odpovědnost Parlamentu a zejména jeho výboru příslušného pro hospodářské a měnové věci, kterému ECB odpovídá za svá rozhodnutí v oblasti měnové politiky; má za to, že současně by mělo dojít k posílení role Parlamentu při jmenování členů Výkonné rady ECB; domnívá se, že úloha ECB v boji proti poškozování finančních zájmů Evropské unie by měla směřovat k úzké spolupráci mezi výbory Parlamentu;

2.  vítá novou konzultativní úlohu, kterou bude vykonávat v souladu s čl. 40 odst. 2 statutu ECB v souvislosti se změnou složení její Rady guvernérů;

3.  bere na vědomí úřední uznání euroskupiny a její převládající úlohy v rozhodování o hospodářské politice v eurozóně; v důsledku toho považuje za nezbytné pokračovat ve výměnách údajů zavedených jeho výborem příslušným pro hospodářské a měnové věci; žádá euroskupinu a Komisi, aby objasnily, jaký bude mít změna dopad, pokud jde o prostředky a hodnocení; domnívá se, že dopad na rozpočet plynoucí z uznání euroskupiny by měl být posouzen rozpočtovým orgánem;

4.  je toho názoru, že vytvoření právního základu v článku 136 budoucí Smlouvy o fungování Evropské unie, který umožňuje přijetí hlavních směrů hospodářské politiky pro eurozónu a přijetí opatření posilujících koordinaci a dohled nad rozpočtovou kázní členských států, musí vést k tomu, že Komise tento nový základ urychleně použije a plně zapojí Parlament do formulování postupu a jeho zavádění;

5.  zastává názor, že možnost přijetí společných postojů a jednotného zastoupení eurozóny v mezinárodních finančních institucích by mělo být zavedeno neprodleně a mělo by také vést k tomu, že se tohoto zastoupení budou účastnit členové parlamentního výboru příslušného pro hospodářské a měnové věci, kteří jsou státními příslušníky členského státu zastoupeného v euroskupině.

6.  vyzývá Komisi, aby předložila nařízení, které by Parlamentu a Radě umožnilo rozhodovat o opatřeních pro postup mnohostranného dohledu v souladu s čl. 121 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie;

7.  bere na vědomí na jedné straně posílení úlohy Komise, která podle Smlouvy o fungování EU bude moci předkládat stanoviska přímo těm členským státům, které se neřídí hlavními směry hospodářské politiky nebo které ohrožují řádné fungování hospodářské a měnové unie, a na druhé straně zavedení řádného legislativního postupu pro přijetí podrobných pravidel pro postup mnohostranného dohledu, což by mělo vést ke zlepšení hospodářské koordinace;

8.  vítá změny v článku 16 Smlouvy o ES o poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, který se stane článkem 14 Smlouvy o fungování Evropské unie , zejména změnu právního základu, který umožňuje definování zásad a podmínek, v souladu s nimiž mohou být tyto služby poskytovány, a také přijetí protokolu o službách obecného zájmu; současně vítá zavedení řádného legislativního postupu, který umožňuje Parlamentu a Radě stanovit zásady a podmínky pro poskytování těchto služeb;

9.  vítá významnější úlohu parlamentů členských států pokud jde o kontrolu zásady subsidiarity v rámci řádného legislativního postupu; nicméně se zavazuje, že pokud nedojde ke specifické konzultaci s vnitrostátními národními parlamenty, zapojí je každoročně do vlastních rozprav o hlavních směrech hospodářské politiky;

10. konstatuje, že akty v přenesené pravomoci stanovené v článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie vyhovují finančním právním předpisům; vítá skutečnost, že přenášení pravomoci na Komisi je jasněji definováno, co se týká působnosti a doby trvání; nicméně upozorňuje na zvláštnosti zejména pokud jde o Lamfalussyho proces, oběh informací mezi institucemi a transparentnost vytváření legislativních opatření Komisí, a považuje za nezbytné tyto zvláštnosti přinejmenším zachovat, nebo je dokonce rozvíjet směrem k větší transparentnosti, lepší spolupráci mezi institucemi a lepšímu dohledu na úrovni EU;

11. žádá Komisi, aby objasnila, jak hodlá vykládat prohlášení k článku 290 Smlouvy o fungování EU, který se týká konzultace odborníků v oblasti finančních služeb, a jak hodlá tento výklad uplatňovat, kromě litery ustanovení týkajících se aktů v přenesené pravomoci ve Smlouvě o fungování Evropské unie;

12. vyzývá Komisi, aby pokud možno využila článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie pro podporu používání nařízení v oblasti finančních služeb;

13. vyzývá Komisi, aby neprodleně využila nový článek 197 Smlouvy o fungování Evropské unie a zavedla opatření pro správní spolupráci v oblasti daní a dohledu nad trhy finančních služeb;

14. vyzývá Radu, aby ve spolupráci s Parlamentem zahájila diskusi o využití ustanovení čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie, která jí umožní svěřit ECB zvláštní úkoly týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi s výjimkou pojišťovacích podniků.

15. vyjadřuje obavy ohledně doplnění k článku 57 Smlouvy o EU, který se změní na článek 64 Smlouvy o fungování EU, o postupu pro přijímání omezení volného pohybu kapitálu do a ze třetích zemí na základě jednomyslného rozhodnutí členských států v případě, že jsou tato omezení v rozporu se stavem liberalizace trhu; domnívá se, že tato nová podmínka bude v praxi zábranou pro evropské iniciativy v oblasti finančních trhů, které by mohly mít zásadní význam pro udržení evropské finanční stability.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

3.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

34

0

3

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Mariela Velichkova Baeva, Zsolt László Becsey, Pervenche Berès, Sharon Bowles, Manuel António dos Santos, Jonathan Evans, Elisa Ferreira, José Manuel García-Margallo y Marfil, Jean-Paul Gauzès, Donata Gottardi, Benoît Hamon, Karsten Friedrich Hoppenstedt, Othmar Karas, Piia-Noora Kauppi, Wolf Klinz, Christoph Konrad, Guntars Krasts, Andrea Losco, Astrid Lulling, Florencio Luque Aguilar, John Purvis, Alexander Radwan, Bernhard Rapkay, Dariusz Rosati, Eoin Ryan, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Peter Skinner, Margarita Starkevičiūtė, Ivo Strejček, Ieke van den Burg

Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

Daniel Dăianu, Mia De Vits, Harald Ettl, Vladimír Maňka, Margaritis Schinas

Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování

Tobias Pflüger


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (*) (29. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel:(*) Jan Andersson

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že v rámci přípravy zprávy o potenciální nové úloze a povinnostech Evropského parlamentu při uplatňování Lisabonské smlouvy požádal Výbor pro ústavní záležitosti všechny parlamentní výbory, aby odpověděly na dvě otázky obsažené v pracovním dokumentu tohoto výboru,

B.  vzhledem k tomu, že předseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci požádal politické skupiny, aby uvedly své připomínky k těmto dvěma otázkám, a uplatnil také připomínky, které mu poskytl sekretariát výboru EMPL,

1.  upozorňuje na skutečnost, že pokud jde o politické priority Výboru pro zaměstnanost a sociální věci s ohledem na uplatňování posílené demokratické odpovědnosti, již Parlamentu svěřuje Lisabonská smlouva, a jak ukazuje jeho pracovní dokument ze dne 9. dubna 2008 o změnách, které provádí Lisabonská smlouva a které se týkají výboru EMPL, zavádí Lisabonská smlouva jen poměrně málo změn, které ovlivňují pravomoci Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, jak je stanoví příloha VI jednacího řádu;

2.  domnívá se tudíž, že uplatňování posílené demokratické odpovědnosti, již Parlamentu svěřuje Lisabonská smlouva, bude mít jen okrajový dopad ve srovnání se současnou situací, ať už se jedná o pravomoci Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, či o vedení spisů tímto výborem;

3.  zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva umožňuje upevnit sociální charakter Evropy a přijímat posílené právní předpisy v sociální oblasti na základě závazné povahy Listiny základních práv Evropské unie – ačkoli zároveň konstatuje, že si některé členské státy vyjednaly výjimky ze závazné povahy Listiny – a systematičtějšího vymezení hodnot, na nichž je založena činnost a hlavní cíle Evropské unie, jak je stanoví články 2 a 3 v pozměněném znění Smlouvy o Evropské unii;

4.  dále vyzdvihuje význam tzv. horizontální sociální doložky, kterou stanoví článek 9 pozměněné Smlouvy o Evropské unii a která bude fungovat jako obecná zásada platná pro všechny politiky Evropské unie;

5.  zejména vítá článek 16 Smlouvy o ES v pozměněném znění a protokol o službách veřejného zájmu připojený k Lisabonské smlouvě, které poskytují jednoznačný právní základ pro vymezení odpovědnosti členských států, pokud jde o poskytování univerzálně dostupných a vysoce kvalitních veřejných služeb uživatelům;

6.  vítá skutečnost, že právní předpisy zakazující diskriminaci budou přijímány postupem spolurozhodování;

7.  poukazuje na skutečnost, že pokud jde o to, jak hodlá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci zvládnout v rámci legislativních postupů přechod od konzultace ke spolurozhodování a další změny v postupech, výbor se v současnosti zabývá pouze třemi legislativními návrhy, které budou ovlivněny změnami zavedenými Lisabonskou smlouvou; upozorňuje na skutečnost, že tyto tři návrhy jsou založeny na článcích 42 a 308 Smlouvy o ES a všechny se týkají koordinace systémů sociálního zabezpečení:

- návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (KOM(2006)0016 – C6 0037/2006 – 2006/0006(COD));

- návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a kterým se stanovuje obsah přílohy XI (KOM(2006)0007 – C6 0029/2006 – 2006/0008(COD)) a

- návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění přílohy nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (KOM(2007)0376 – C6 0204/2007 – 2007/0129(COD));

poukazuje na skutečnost, že druhý a třetí z výše uvedených návrhů budou sloučeny do jednoho legislativního aktu a poté přijaty v této podobě;

8.  zdůrazňuje, že jediná změna, kterou Lisabonská smlouva přinese v souvislosti s uvedenými třemi legislativními návrhy, se bude týkat jejich přijímání, přičemž hlasování v Radě bude na základě článku 42 Smlouvy o ES v pozměněném znění probíhat kvalifikovanou většinou a nikoli jednomyslně;

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

29.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

33

2

2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jan Andersson, Edit Bauer, Philip Bushill-Matthews, Alejandro Cercas, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Jan Cremers, Harald Ettl, Richard Falbr, Roger Helmer, Stephen Hughes, Jan Jerzy Kułakowski, Jean Lambert, Bernard Lehideux, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Maria Matsouka, Elisabeth Morin, Juan Andrés Naranjo Escobar, Csaba Őry, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Rovana Plumb, Jacek Protasiewicz, Bilyana Ilieva Raeva, José Albino Silva Peneda, Jean Spautz, Gabriele Stauner, Ewa Tomaszewska, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Françoise Castex, Gabriela Creţu, Sepp Kusstatscher, Roberto Musacchio, Ria Oomen-Ruijten, Csaba Sógor, Tatjana Ždanoka


STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (*) (3. 6. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel(*): David Martin

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá skutečnost, že oblast životního prostředí a výslovná zmínka o podpoře opatření na mezinárodní úrovni, která budou řešit environmenální problémy, zejména o boji proti změně klimatu a globálnímu oteplování, zaujímají v rámci Lisabonské smlouvy velmi významnou pozici ve všech politikách EU;

2.  zdůrazňuje, že je důležité, aby Evropský parlament a Evropská unie nadále zaujímaly vedoucí úlohu ve všech politikách zaměřených na řešení problému změny klimatu;

3.  zdůrazňuje proto, že pro Evropský parlament je zásadní zaujmout co možná nejdříve stanovisko k navrhovanému balíčku opatření týkajících se změny klimatu, který Komise předložila začátkem tohoto roku;

4.  s uspokojením konstatuje, že pravomoc Evropské unie je v oblasti veřejného zdraví značně posílena díky zmínkám o zdravotnických službách v přeshraničních oblastech, opatřením na ochranu veřejného zdraví v souvislosti se spotřebou tabáku a nadměrnou konzumací alkoholu a sledování vážných přeshraničních hrozeb pro zdraví, včasnému varování a boji proti nim, s výjimkou harmonizace právních předpisů a nařízení, a rovněž opatřením souvisejícím s léčivy a zdravotnickými potřebami; vítá zvláštní zmínky o iniciativách zaměřených na vytvoření pokynů a ukazatelů, organizování výměny osvědčených postupů a přípravu prvků nezbytných k pravidelnému sledování a hodnocení, o nichž musí být Evropský parlament plně informován; vítá skutečnost, že podle nové Smlouvy je možné provádět politiky veřejného zdraví jednoznačně účinněji;

5.  poukazuje na skutečnost, že vzhledem k většímu zaměření na oblast zdravotnických služeb, přeshraničních nemocí a změny klimatu, je třeba zohlednit tyto otázky, pokud možno, ve všech aspektech politiky EU, zejména v mezinárodních obchodních dohodách;

6.  vítá skutečnost, že Smlouva připojuje nový oddíl o energetice (hlava XXI), jehož cíle v souvislosti s potřebou chránit a zlepšovat životní prostředí zahrnují podporu energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie;

7.  dále vítá posílení pravomoci Evropské unie v oblasti civilní ochrany poskytováním pomoci ad hoc a záchranných prací ve třetích zemích jako součást politiky humanitární pomoci EU, která podporuje a doplňuje činnosti členských států uplatňováním principu solidarity v případě přírodní či člověkem způsobené pohromy;

8.  zdůrazňuje, že vyjasnění pravomocí Unie v oblasti politiky týkající se životního prostředí, veřejného zdraví a ochrany spotřebitelů přináší evropským občanům zřejmý prospěch, protože posiluje podporu udržitelného rozvoje v Unii, zdravotní politiky a ochranu životního prostředí;

9.  vzhledem k posilování mezinárodního charakteru svých politických pravomocí vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Parlament a Komisi, aby usnadnily přímý dialog spočívající v pravidelné konzultaci mezi vysokým představitelem pro SZBP a výborem;

10. domnívá se, že Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin má účinný systém zaručující, že Parlament podle nových ustanovení o kontrole v oblasti komitologie plní svou úlohu a plně ji využívá, a poukazuje na náročný úkol výboru spočívající ve vyrovnání pracovního zatížení svého řádného pracovního plánu legislativní činnosti s novými úkoly týkajícími se kontroly;

11. vítá posílenou úlohu vnitrostátních parlamentů v legislativním procesu spočívající v nové povinnosti kontroly všech legislativních návrhů s výjimkou těch, u nichž se neuplatňuje zásada subsidiarity; konstatuje, že je předčasné sdělit, jak tyto nové předpisy týkající se podrobné kontroly ovlivní práci výboru a Parlamentu v praxi.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

3.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

49

2

3

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Georgs Andrejevs, Margrete Auken, Liam Aylward, Pilar Ayuso, Irena Belohorská, Johannes Blokland, John Bowis, Frieda Brepoels, Martin Callanan, Dorette Corbey, Magor Imre Csibi, Chris Davies, Avril Doyle, Edite Estrela, Karl-Heinz Florenz, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Cristina Gutiérrez-Cortines, Satu Hassi, Gyula Hegyi, Marie Anne Isler Béguin, Christa Klaß, Eija-Riitta Korhola, Peter Liese, Jules Maaten, Roberto Musacchio, Riitta Myller, Péter Olajos, Miroslav Ouzký, Vladko Todorov Panayotov, Vittorio Prodi, Frédérique Ries, Dagmar Roth-Behrendt, Guido Sacconi, Carl Schlyter, Horst Schnellhardt, Richard Seeber, Kathy Sinnott, Bogusław Sonik, María Sornosa Martínez, Antonios Trakatellis, Anja Weisgerber, Åsa Westlund, Anders Wijkman, Glenis Willmott

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Inés Ayala Sender, Iles Braghetto, Bairbre de Brún, Genowefa Grabowska, Rebecca Harms, Jutta Haug, Henrik Lax, Johannes Lebech, Alojz Peterle


STANOVISKO Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (*) (3. 6. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatelka(*): Evelyne Gebhardt

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že podle Lisabonské smlouvy zůstávají politiky v oblastech vnitřního trhu, ochrany spotřebitelů a celní unie i nadále zahrnuty do postupu spolurozhodování, který se však nyní označuje jako „řádný legislativní postup“; konstatuje, že Evropský parlament získal zavedením tohoto postupu v řadě ustanovení větší právo se vyjadřovat;

2.  doporučuje Lisabonskou smlouvu z celého srdce a bere na vědomí zejména:

- cíl spočívající ve vytvoření vnitřního trhu spojený s horizontálními prvky, jako jsou udržitelný rozvoj, „vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku“ a vysoký stupeň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí;

- Protokol o vnitřním trhu a hospodářské soutěži a v této souvislosti zdůrazňuje, že politika hospodářské soutěže je nezbytným nástrojem podporujícím fungování vnitřního trhu, avšak není samoúčelná;

- skutečnost, že vnitřní trh, hospodářská, sociální a územní soudržnost, ochrana spotřebitele a společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví jsou uvedeny jako rovnoprávné hlavní oblasti, v nichž mají Unie a členské státy sdílenou pravomoc;

- výzvu členským státům, aby usilovaly o dosažení větší liberalizace služeb, pokud to umožní jejich celková hospodářská situace a situace v daných hospodářských odvětvích;

- legislativní pravomoc Evropského parlamentu a Rady v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, zejména s ohledem na její význam při podpoře sociální a územní soudržnosti; zdůrazňuje rozhodovací pravomoci, které podle Protokolu o službách obecného zájmu přísluší celostátním, regionálním a místním orgánům;

- konsolidaci a upřesnění definice zásady subsidiarity a zapojení vnitrostátních parlamentů do legislativního procesu v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality a s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii;

3.  dále zdůrazňuje význam zohlednění požadavků ochrany spotřebitele jako průřezového úkolu při stanovování a provádění jiných politik Unie;

4.  zdůrazňuje, že Evropská unie má výhradní pravomoc v oblasti celní unie; bere na vědomí, že legislativní pravomoc Evropského parlamentu a Rady přijímat opatření, jejichž cílem je zlepšit spolupráci v oblasti cel;

5.  konstatuje, že kontrola subsidiarity, kterou budou provádět vnitrostátní parlamenty od 1. ledna 2009, se může případně týkat zpráv projednávaných ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, u nichž do konce roku 2008 nemohlo být dokončeno první čtení (1).

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

3.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

30

1

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Charlotte Cederschiöld, Gabriela Creţu, Janelly Fourtou, Evelyne Gebhardt, Martí Grau i Segú, Małgorzata Handzlik, Malcolm Harbour, Edit Herczog, Iliana Malinova Iotova, Graf Alexander Lambsdorff, Toine Manders, Arlene McCarthy, Nickolay Mladenov, Zita Pleštinská, Zuzana Roithová, Heide Rühle, Leopold Józef Rutowicz, Salvador Domingo Sanz Palacio, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Marianne Thyssen, Barbara Weiler

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Emmanouil Angelakas, Giovanna Corda, Jan Cremers, Joel Hasse Ferreira, Filip Kaczmarek, Manuel Medina Ortega

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Dragoş Florin David, Jean-Paul Gauzès, Sirpa Pietikäinen

(1)

To se může v současné době týkat návrhů směrnic o zadávání některých veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti (KOM(2007)0766 a KOM(2007)0765) a také návrhu směrnice o bezpečnosti hraček (KOM(2008)0009).


STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch (*) (29. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel(*): Paolo Costa

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro dopravu a cestovní ruch vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   znovu připomíná, že po řadu let a několik po sobě následujících parlamentních období spolupracoval Výbor pro dopravu a cestovní ruch na velkém podílu veškeré legislativy Evropského parlamentu v rámci postupu spolurozhodování, přičemž není opomíjena ani činnost v širší oblasti tvorby politik a vydávání stanovisek, tvoří opatření přijímaná spolurozhodováním větší část práce Výboru pro dopravu; konstatuje, že pokud bude ratifikována Lisabonská smlouva a bude používán řádný legislativní postup, bude tomu tak i nadále;

2.   vítá zahrnutí cestovního ruchu jako nové hlavy do Lisabonské smlouvy; konstatuje, že čl. 195 odst. 1 Lisabonské smlouvy stanoví, že Unie doplňuje činnost členských států v oblasti cestovního ruchu, zejména podporou konkurenceschopnosti podniků Unie v této oblasti, a podporuje příznivé prostředí pro podnikání a výměnu osvědčených postupů; vítá nové pravomoci Parlamentu v oblasti cestovního ruchu a věří, že přispějí k rozvoji nové politiky cestovního ruchu pro Evropskou unii;

3.   dále vítá ustanovení, že návrhy právních předpisů spadajících pod tuto hlavu budou přijímány řádným legislativním postupem;

4.   v této souvislosti vyzývá Komisi, aby uvážila, zda je třeba právních předpisů či jiných opatření za účelem splnění priorit stanovených Parlamentem v jeho usneseních o cestovním ruchu ze dne 8. září 2005(1) a 29. listopadu 2007(2), zejména ohledně sběru statistických údajů z oblasti cestovního ruchu, evropského klasifikačního systému nebo systému turistického ubytování a rozšíření ustanovení na ochranu spotřebitele na veškeré internetové stránky, na kterých jsou nabízeny rekreační produkty; a aby předložila návrhy právních předpisů nebo jiných opatření pro tuto oblast;

5.   vítá, že článek 189 Lisabonské smlouvy vytváří právní základ pro evropskou politiku pro oblast vesmíru a pro vypracování evropského kosmického programu v rámci řádného legislativního postupu;

6.   konstatuje, že vypouštění do kosmu a infrastruktura, kterou tato činnost vyžaduje, patří k dopravě, proto by na ně měla být uplatňována hlava VI Lisabonské smlouvy, a tudíž by pro ně měl být věcně příslušný Výbor pro dopravu a cestovní ruch Evropského parlamentu; žádá, aby iniciativy Komise týkající se této konkrétní části odvětví vesmíru výslovně vycházely z tohoto právního základu;

7.   vítá skutečnost, že čl. 207 odst. 5 Lisabonské smlouvy rozšiřuje postup souhlasu na mezinárodní dohody v oblasti letectví; v této souvislosti naléhavě žádá, aby byly v plné míře uplatňovány články 83 a 84 jednacího řádu Parlamentu, jež mu umožňují vyzvat Radu, aby nezahajovala jednání, dokud Parlament nevyjádří svůj postoj, a jež umožňují Parlamentu na základě zprávy příslušného výboru přijímat ve všech fázích jednání doporučení a požadovat jejich zohlednění před uzavřením jednání;

8.   vyzývá k revizi jednacího řádu za účelem jeho harmonizace s Lisabonskou smlouvou při zachování podstaty ustanovení článků 83 a 84.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

29.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Inés Ayala Sender, Paolo Costa, Arūnas Degutis, Petr Duchoň, Saïd El Khadraoui, Robert Evans, Emanuel Jardim Fernandes, Francesco Ferrari, Brigitte Fouré, Mathieu Grosch, Georg Jarzembowski, Timothy Kirkhope, Sepp Kusstatscher, Jörg Leichtfried, Marian-Jean Marinescu, Willi Piecyk, Paweł Bartłomiej Piskorski, Luís Queiró, Reinhard Rack, Brian Simpson

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Nathalie Griesbeck, Zita Gurmai, Leopold Józef Rutowicz

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Bart Staes

(1)

Úř. věst. C 193 E, 17.8.2006, s. 325.

(2)

Přijaté texty, P6_TA(2007)0575.


STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj (*) (30. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel(*): Gerardo Galeote

(*) Postup s přidruženými výbory

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   vítá skutečnost, že v otázkách hospodářské, sociální a územní soudržnosti dává Lisabonská smlouva Evropskému parlamentu stejné pravomoci jako Radě, když postup souhlasu, který byl uplatňován při přijímání obecných právních předpisů o strukturálních fondech, nahrazuje takzvaným řádným legislativním postupem, postupem spolurozhodování, který významně zvyšuje legislativní pravomoci Parlamentu a působnost Výboru pro regionální rozvoj, což je změna, která se významným způsobem projeví zejména v případě strukturálních fondů v období po roce 2013; tato změna rovněž zvýší transparentnost Parlamentu a jeho odpovědnost vůči občanům;

2.   domnívá se, že začlenění územní soudržnosti do cílů Unie doplní plán hospodářské a sociální soudržnosti a zvýší pravomoc Parlamentu a Výboru pro regionální rozvoj

při posuzování územního dopadu klíčových politik EU; zdůrazňuje význam zavedení sdílené působnosti pro EU a členské státy v oblasti územní soudržnosti a v zájmu zajištění rychlého pokroku při dosahování tohoto cíle doporučuje, aby se Výbor

pro regionální rozvoj plně podílel na všech příslušných aktivitách v této oblasti;

3.  vyzývá Radu a Komisi, aby společně s Parlamentem přesněji definovaly koncepci a cíle územní soudržnosti (včetně příslušných ukazatelů, metodiky a nástrojů) a v rámci těchto definic bez dalšího otálení více zohlednily územní dopad všech politik EU, které mají významný územní rozměr; v tomto ohledu zdůrazňuje, že územní soudržnost je významná zejména při posuzování evropského územního plánování, zřízení polycentrického a vyváženého městského systému a vytváření nového vztahu mezi městy a venkovem;

4.  bere na vědomí důležitou úlohu, kterou bude hrát Výbor pro regionální rozvoj při definování územní soudržnosti a při vytváření součinnosti mezi finančními nástroji politiky soudržnosti k jejímu dosažení; rovněž naléhavě žádá členské státy, aby prokázaly nezbytnou politickou vůli a začlenily cíl územní soudržnosti do vnitrostátních právních předpisů;

5.  pozitivně vnímá, že Lisabonská smlouva nabízí přesnější a vyčerpávající definici regionů, jako jsou regiony ve venkovských oblastech, regiony potýkající se s demografickými problémy, nejodlehlejší a přeshraniční regiony, jimž by mělo Společenství v rámci své politiky soudržnosti věnovat zvláštní pozornost;

6.  zaujímá kladné stanovisko ke skutečnosti, že zvláštní postavení nejvzdálenějších regionů je potvrzeno v článcích 349 a 355 Smlouvy o fungování Evropské unie a odkazuje se na něj nyní ve zvláštních ustanoveních týkajících se státní podpory;

7.  bere na vědomí, že na politiku soudržnosti je vyhrazen jeden z největších dílů rozpočtu EU; je pevně přesvědčen, že změny v rozpočtovém procesu, zejména svolání dohodovacího výboru v případě, že Parlament přijme pozměňovací návrhy v prvním čtení, budou vyžadovat posílení spolupráce mezi Výborem pro regionální rozvoj a Rozpočtovým výborem, zejména prostřednictvím zastoupení Výboru pro regionální rozvoj na zasedáních dohodovacího výboru;

8.  vítá rozšíření zásady subsidiarity, zejména s ohledem na místní a regionální orgány, a začlenění „mechanismu včasného varování“, jenž by měl umožnit vnitrostátním parlamentům posuzovat lépe soudržnost legislativních návrhů Společenství se zásadou subsidiarity a proporcionality; v této souvislosti upozorňuje na nutnost posílení vztahů mezi Výborem pro regionální rozvoj a vnitrostátními parlamenty, například prostřednictvím rozvoje nebo sloučení specifických komunikačních kanálů; v tomto ohledu se domnívá, že zapojení místních a regionálních orgánů a parlamentů v souvislosti se subsidiaritou by mohlo být důležitým prvkem, a připomíná, že toto zapojení je závislé na vnitrostátních předpisech;

9.  pozitivně vnímá sdílené hodnoty Unie, pokud jde o služby obecného hospodářského zájmu stanovené v protokolu o službách obecného zájmu, a v této souvislosti zdůrazňuje zejména zásadní úlohu a široké rozhodovací pravomoci celostátních, regionálních a místních orgánů;

10. zdůrazňuje význam Výboru pro regionální rozvoj pro vztahy mezi Parlamentem a Výborem regionů;

11. vyzývá Výbor regionů, aby zaslal Výboru pro regionální rozvoj stanovisko k dopadu Lisabonské smlouvy na regionální politiku a na svou oblast působnosti.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

29.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

44

3

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Emmanouil Angelakas, Stavros Arnaoutakis, Jean Marie Beaupuy, Rolf Berend, Jana Bobošíková, Victor Boştinaru, Wolfgang Bulfon, Bairbre de Brún, Gerardo Galeote, Iratxe García Pérez, Eugenijus Gentvilas, Zita Gurmai, Gábor Harangozó, Mieczysław Edmund Janowski, Tunne Kelam, Evgeni Kirilov, Constanze Angela Krehl, Florencio Luque Aguilar, Sérgio Marques, Lambert van Nistelrooij, Markus Pieper, Pierre Pribetich, Wojciech Roszkowski, Elisabeth Schroedter, Grażyna Staniszewska, Catherine Stihler, Kyriacos Triantaphyllides, Oldřich Vlasák, Vladimír Železný

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Bernadette Bourzai, Jan Březina, Den Dover, Emanuel Jardim Fernandes, Fernando Fernández Martín, Francesco Ferrari, Louis Grech, Ramona Nicole Mănescu, Francisca Pleguezuelos Aguilar, Zita Pleštinská, Samuli Pohjamo, Christa Prets, Jürgen Schröder, Richard Seeber, Bart Staes, László Surján, Manfred Weber

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Manuel Medina Ortega, Nicolae Vlad Popa


STANOVISKO Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (*) (27. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel(*): Niels Busk

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   vítá rozšíření postupu spolurozhodování na společnou zemědělskou politiku (SZP);

2.   je přesvědčen, že zavedení řádného legislativního postupu, tj. spolurozhodování, v oblasti SZP posiluje demokratickou odpovědnost Evropské unie, neboť Parlament, který zastupuje občany Unie, se bude spolupodílet na tvorbě právních předpisů se stejnými pravomocemi jako Rada, jež zastupuje členské státy;

3.   zdůrazňuje, že Parlament je jediný demokraticky zvolený zástupce občanů Unie;

4.   je toho názoru, že ustanovení týkající se zemědělství by měla být rozšířena s přihlédnutím k současné situaci; dále zdůrazňuje, že výroba potravin musí být nadále prioritou, pokud se jedná o bezpečnost dodávek potravin z celosvětového hlediska, a nesmí se při tom opomenout problémy spojené s energetickou bezpečností a ochranou životního prostředí;

5.   zdůrazňuje, že Parlament musí zajistit, aby byla ustanovení nezbytná pro dosažení cílů SZP zanesena do legislativních aktů a aby je nepřijímala sama Rada, nebo Komise na základě svých pravomocí týkajících se aktů v přenesené pravomoci a prováděcích opatření;

6.   zdůrazňuje, že všechny současné právní předpisy přijaté Radou na základě článků 36 a 37 Smlouvy o ES budou nově spadat pod čl. 37 odst. 2, tj. postup spolurozhodování; především se jedná o čtyři hlavní průřezové texty v oblasti zemědělství (jednotná společná organizace trhu, nařízení o přímých platbách, nařízení o rozvoji venkova a financování SZP); kromě toho poukazuje na to, že právní předpisy o kvalitě, ekologickém zemědělství a podpoře budou také spadat do oblasti působnosti čl. 37 odst. 2;

7.   je přesvědčen, že čl. 37 odst. 3 sám o sobě neposkytuje samostatnou pravomoc; zdůrazňuje, že je třeba přijmout postupem spolurozhodování akt na základě čl. 37 odst. 2, který stanoví, zda a jak může Rada využít svých pravomocí vyplývajících z čl. 37 odst. 3;

8.   vyzývá, aby se zabránilo tomu, že by opatření zmiňovaná v čl. 37 odst. 3 byla přijímána Radou samotnou, aniž by Rada musela konzultovat Parlament;

9.   je toho názoru, že na základě čl. 37 odst. 3 by nemohl být schválen žádný již existující akt Rady, a považuje tudíž oblast působnosti tohoto odstavce a jeho případné uplatňování jako obecného základu pro legislativní akt za neplatné;

10. bere na vědomí, že již uzavřené postupy projednávané ve výborech na základě článku 202 Smlouvy o ES budou zrušeny; zdůrazňuje klíčovou úlohu Parlamentu při formulování nového rámce postupu projednávání ve výborech podle článku 249C (tj. schvalováním aktů v souladu s řádným legislativním postupem), zvláště pak s ohledem na úlohu výborů v oblasti zemědělství; zdůrazňuje proto, že je nutné zajistit, aby byl Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova zastoupen při interinstitucionálních jednáních, při nichž se bude formulovat nový rámec pro projednávání ve výborech;

11. zdůrazňuje, že specializované výbory Parlamentu by měly být podle Lisabonské smlouvy přiměřeným způsobem zapojeny do probíhajících diskusí o budoucím způsobu projednávání ve výborech, aby byl usnadněn hladký přechod od současného systému k budoucím ustanovením; domnívá se, že musí být zaručena parlamentní kontrola aktů v přenesené pravomoci a prováděcích opatření;

12. zdůrazňuje, že je třeba posílit vztahy a nastolit hlubší a pravidelnější debaty s národními parlamenty, vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva stanovila v čl. 3B odst. 3 provádění kontroly národními parlamenty na základě zásady subsidiarity;

13. zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva se bude uplatňovat na všechny legislativní návrhy, jež vznikly v době jejího vstupu v platnost.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

27. 5. 2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

37

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Vincenzo Aita, Peter Baco, Bernadette Bourzai, Niels Busk, Luis Manuel Capoulas Santos, Giuseppe Castiglione, Giovanna Corda, Joseph Daul, Albert Deß, Gintaras Didžiokas, Constantin Dumitriu, Michl Ebner, Ioannis Gklavakis, Lutz Goepel, Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf, Esther Herranz García, Lily Jacobs, Elisabeth Jeggle, Heinz Kindermann, Vincenzo Lavarra, Stéphane Le Foll, Mairead McGuinness, Rosa Miguélez Ramos, James Nicholson, María Isabel Salinas García, Agnes Schierhuber, Czesław Adam Siekierski, Alyn Smith, Petya Stavreva, Witold Tomczak, Donato Tommaso Veraldi, Janusz Wojciechowski, Andrzej Tomasz Zapałowski

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Liam Aylward, Esther De Lange, Hans-Peter Mayer, Brian Simpson, Struan Stevenson, Kyösti Virrankoski


STANOVISKO Výboru pro rybolov (*) (28. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Evropského parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatelka (*): Rosa Miguélez Ramos

(*) Přidružený výbor – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro rybolov vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   konstatuje, že Lisabonská smlouva znamená v oblasti společné rybářské politiky (SRP) zásadní změnu v procesu rozhodování, neboť poté, co dne 1. ledna 2009 vstoupí v platnost, již Parlament nebude pouze konzultačním orgánem, ale obecně se stane legislativním orgánem, jenž bude rozhodovací pravomoc sdílet s Radou za rovnocenných podmínek;

2.   domnívá se, že současná geopolitická, hospodářská a sociální konjunktura a stanovení strategického a akčního plánu pro ochranu a udržitelný rozvoj oceánů a moří v Evropě a ve světě (evropská námořní politika) opravňují posílení rozhodovací pravomoci Parlamentu v rámci SRP;

3.   domnívá se, že vzhledem k tomuto novému postupu se již není možné vyhnout nezbytnému přehodnocení a úpravě pravomocí Výboru pro rybolov, jak jsou stanoveny v příloze VI jeho jednacího řádu, což jsou pravomoci pocházející z doby vytvoření Výboru pro rybolov v roce 1994, které přetrvaly i po významné reformě společné rybářské politiky v roce 2002 a po dvou změnách názvu s vnitřní restrukturalizací bývalého generálního ředitelství pro rybolov Evropské komise, které následovaly s cílem zohlednit nové mezinárodní souvislosti, v nichž probíhá řízení rybolovu;

4.   zakládá tuto žádost o změnu pravomocí Výboru pro rybolov na skutečnosti, že mezi hlavními změnami, které ovlivnily vývoj společné rybářské politiky, nastaly kromě výše uvedené reformy z roku 2002 následné změny, jejichž předmětem byly prostředky poskytované na rybolov až do jejich vyřazení z kapitoly týkající se strukturálních fondů Společenství, transformace dohod o rybolovu na dohody o partnerství v odvětví rybolovu, nová úloha regionálních správních organizací pro rybolov a vzrůstající význam Evropské unie v nich, hluboká transformace obchodu s produkty rybolovu, nové techniky uplatňované v rybolovu a nové směřování v řízení rybolovu ze strany Společenství, které nadále bude muset vycházet z ekosystémového postupu, v rámci nové integrované námořní politiky, již Unie přijala;

5.   zdůrazňuje nekoherentnost spočívající ve skutečnosti, že parlamentní výbor, který má pravomoci spolurozhodování, nemá možnost se vyjádřit, a proto doporučuje, aby byly provedeny nezbytné změny, které podobné situaci zabrání;

6.   vítá tento nový rámec, v němž Parlament a Rada zavedou v souladu s řádným legislativním postupem ustanovení nezbytná pro sledování cílů SRP (čl. 37 odst. 2 Smlouvy);

7.   domnívá se, že výjimky z této všeobecné zásady vyplývající z parity obou orgánů se musí striktně omezit na případy uvedené ve Smlouvě a musí být v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropských společenství týkající se výjimek z obecných pravidel;

8.   konstatuje, že v čl. 37 odst. 3 Smlouvy se však uvádí, že opatření týkající se stanovení a přidělení rybolovných práv (přípustná míra rybolovu a kvóty) mezi členskými státy budou výlučnou pravomocí Rady, neboť v této oblasti nebude vyžadována účast Parlamentu, jak tomu bylo doposud;

9.   domnívá se, že rozsah těchto výlučných pravomocí bude nutné analyzovat podle obsahu návrhů, přičemž do oblasti rybářské politiky přísluší takové pravomoci, jejichž základním cílem je zachování rybolovných zdrojů;

10. v této souvislosti zastává názor, že všechny jiné otázky, než je stanovení rybolovných práv a přidělení kvót, jako otázky týkající se technických opatření či intenzity rybolovu nebo začlenění dohod přijatých regionálními rybolovnými organizacemi, které by byly formálně zahrnuty do každoročního nařízení, mají vlastní právní základ, a proto budou i nadále podléhat řádnému legislativnímu postupu, a to postupu spolurozhodování;

11. zdůrazňuje, že Unie sdílí s členskými státy pravomoci v oblasti rybolovu, s výjimkou opatření pro zachování mořských biologických zdrojů, která jsou výlučně v její pravomoci; zdůrazňuje, že nová Smlouva zavádí postup kontroly na základě zásady subsidiarity prováděný parlamenty členských států a že v případě sdílené pravomoci v oblasti rybolovu poskytuje vnitrostátním parlamentům lhůtu osmi týdnů k tomu, aby předložily své odůvodněné stanovisko k příslušnému návrhu; poznamenává, že Rada a Parlament musí vyčkat, dokud tato lhůta nevyprší, neboť nedodržení zásady subsidiarity by bylo důvodem pro vznesení žaloby u Soudního dvora;

12. konstatuje, že ochrana životního prostředí obecně spadá do sdílených pravomocí; žádá proto, aby výraz biologické mořské zdroje“ v článku 3 Smlouvy o fungování Evropské unie a také okolnosti, za nichž jejich zachování spadá do „společné rybářské politiky“, byly vyjasněny tak, aby bylo možné přesněji stanovit dosah výlučné pravomoci;

13. bere na vědomí vypracování nového rámce pro schvalování mezinárodních dohod o rybolovu, jehož základní inovace spočívá v postupu uzavírání těchto dohod, neboť ve Smlouvě se jasně uvádí, že před jejich uzavřením v Radě je nutný souhlas Evropského parlamentu; zdůrazňuje, že v praxi toto právo veta z pohledu Parlamentu znamená rozšíření a posílení dosavadních ustanovení, která se týkají pouze dohod s významným dopadem na rozpočet, nebo dohod, z nichž vyplývá nutnost vytvořit zvláštní institucionální rámec, jako jsou např. dohody uzavřené regionálními rybolovnými organizacemi;

14. domnívá se, že aby Výbor Parlamentu pro rybolov mohl plnit svou úlohu, pokud jde o schvalování dohod o partnerství v oblasti rybolovu, musí jej Komise v průběhu sjednávání těchto dohod přesně informovat;

15. stejně tak se domnívá, že je nezbytné, jak o to již Parlament opakovaně žádal, aby se Výbor pro rybolov jako pozorovatel účastnil smíšených výborů stanovených v rámci dohod o rybolovu, a žádá, aby se tato podmínka objevila v interinstitucionální dohodě;

16. zdůrazňuje po přezkoumání různých nových skutečností, které pro oblast společné rybářské politiky z nové Smlouvy vyplývají, že:

- v současné době je velmi obtížné jasně stanovit oblast působnosti čl. 37 odst. 3 Smlouvy;

- nová Smlouva se musí uplatňovat na všechny legislativní návrhy projednávané v době jejího vstupu v platnost;

- zákonodárci (Rada a Parlament) mají nyní při výkladu Smlouvy značný prostor, neboť budou muset v zásadě vyčkat, jak se celá věc vyvine, aniž by přitom ztratili se zřetele možnost vytvořit interinstitucionální dohodu, která jasněji vymezí oblast působnosti čl. 37 odst. 2 a 3 Smlouvy.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

28.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

21

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jim Allister, Elspeth Attwooll, Iles Braghetto, Niels Busk, Paulo Casaca, Zdzisław Kazimierz Chmielewski, Avril Doyle, Emanuel Jardim Fernandes, Carmen Fraga Estévez, Duarte Freitas, Ioannis Gklavakis, Ian Hudghton, Heinz Kindermann, Rosa Miguélez Ramos, Philippe Morillon, Seán Ó Neachtain, Willi Piecyk, Struan Stevenson, Catherine Stihler, Margie Sudre, Cornelis Visser


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (*) (4. 6. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatelka: Maria Badia i Cutchet

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vyjadřuje potěšení nad tím, že Lisabonská smlouva (čl. 2 bod 124) s cílem přiblížit Evropu jejím občanům začlenila sport mezi právní základy Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a v tomto smyslu změnila článek 149 Smlouvy o ES;

2.  zdůrazňuje zejména, že v oblasti sportu může Unie svou činností rozvíjet mimo jiné evropskou dimenzi sportu tím, že spojí jeho sociální a vzdělávací funkci, bude podporovat rovnost a otevřenost ve sportovních soutěžích a spolupráci mezi odpovědnými sportovními organizacemi a rovněž chránit fyzickou a morální integritu sportovců, zejména těch nejmladších;

3.  vítá skutečnost, že v rámci běžného legislativního postupu se rozhodování kvalifikovanou většinou, které bude uplatňováno i pro sport, v oblasti kultury na „podpůrná, koordinační nebo doplňující opatření“ k vnitrostátním rozhodnutím s výjimkou všech opatření týkajících se harmonizace vnitřních právních předpisů;

4.  vítá změnu článku 149 Smlouvy o ES, kterou se rozšiřuje působnost Evropské unie v oblasti mládeže a jejímž cílem je zejména podpora účasti mladých lidí na demokratickém životě v Evropě; veden snahou zapojit více mladé lidi do veřejného života zdůrazňuje význam iniciativ Evropské unie a rozvíjení politik, které podporují aktivní zapojení mladých lidí do demokratického života na všech úrovních;

5.  potvrzuje zásady a opatření pro začlenění kultury do Lisabonské strategie obsažená v usnesení Parlamentu ze dne 10. dubna 2008 o evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě(1), jež se týká sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru na uvedené téma;

6.  vyjadřuje své zadostiučinění, že Smlouva o fungování Evropské unie zachovala obecně platná ustanovení čl. 151 odst. 4 Smlouvy o ES, který stanoví, že „Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení této smlouvy přihlíží ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur“;

7.  domnívá se, že na základě těchto obecně platných ustanovení v oblasti kultury podobně jako nových obecně platných ustanovení zavedených Smlouvou o fungování Evropské unie o sociálním rozměru jednotného trhu, udržitelném rozvoji a boji proti jakékoli formě diskriminace mohou být vytvořeny obecné akční programy, které stanoví cíle, jichž má být v oblasti kultury dosaženo;

8.  domnívá se, že tyto akční programy musí zdůrazňovat schopnost evropské kultury být důležitým prvkem identity, vzájemného poznávání a občanství a hnací sílou budování Evropy na jedné straně a musí upozorňovat na ty stránky evropské kultury, které souvisí s jejím místem ve světovém kontextu na straně druhé;

9.  domnívá se, že je třeba vynaložit veškeré úsilí a zajistit rozvoj evropské informační a komunikační politiky, a opětovně žádá, aby byla uzavřena interinstitucionální dohoda, která by stanovovala společné zásady spolupráce institucí a orgánů EU v této oblasti;

10. s ohledem na hlavní přínos Smlouvy o fungování Evropské unie, která umožňuje vnitrostátním parlamentům, aby se staly zárukou řádného rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii a její členské státy a uplatňovaly zásadu subsidiarity, vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby – bude-li to třeba – přizpůsobily své harmonogramy a pracovní postupy s cílem zajistit uplatňování zásady subsidiarity při projednávání jakéhokoli legislativního návrhu Unie, který musí případně zohledňovat regionální a místní rozměr plánovaných akcí v oblasti kultury, audiovizuálního odvětví, vzdělávání, mládeže a sportu.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

3.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

27

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Maria Badia i Cutchet, Katerina Batzeli, Ivo Belet, Guy Bono, Nicodim Bulzesc, Marielle De Sarnez, Věra Flasarová, Milan Gaľa, Claire Gibault, Lissy Gröner, Luis Herrero-Tejedor, Ruth Hieronymi, Mikel Irujo Amezaga, Ramona Nicole Mănescu, Manolis Mavrommatis, Marianne Mikko, Ljudmila Novak, Doris Pack, Christa Prets, Pál Schmitt, Hannu Takkula, Helga Trüpel

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Victor Boştinaru, Jean-Marie Cavada, Den Dover, Ignasi Guardans Cambó, Elisabeth Morin

(1)

Přijaté texty, P6_TA(2008)0124.


STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (*) (1. 7. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatelka(*): Diana Wallis

(*)  Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti se domnívá, že Lisabonská smlouva pozitivně přispívá k posilování pravomocí Parlamentu nejen v oblasti legislativy, ale i v oblasti sledování legislativních, přenesených a prováděcích pravomocí Komise, a vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva přiznává vnitrostátním parlamentům podstatně větší úlohu při kontrole dodržování zásady subsidiarity, protože zavádí dva specifické mechanismy; v obou případech bude vnitrostátním parlamentům poskytnuta lhůta osmi týdnů (tuto lhůtu jim je Komise povinna poskytnout), během které se mohou vyjádřit k legislativním návrhům; za prvé, pokud jedna třetina komor parlamentů v EU předloží odůvodněné stanovisko, ve kterém bude uvedeno, že daný legislativní návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, Komise bude muset tento návrh znovu přezkoumat; za druhé, jestliže většina komor parlamentů v Unii předloží odůvodněné stanovisko, ve kterém se vysloví proti návrhu legislativního aktu z toho důvodu, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, Evropský parlament a Rada o tom budou muset hlasovat, dříve než se Parlament k této problematice vysloví v prvním čtení;

2.  domnívá se – s vědomím, že se ihned poté, co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, budou ustanovení protokolu o subsidiaritě vztahovat na nové legislativní návrhy – že v jednacím řádu Parlamentu musí být zakotven vhodný vnitřní postup, který Parlamentu umožní se rychle a účinně vyslovit k otázce subsidiarity a který zajistí, že odůvodněná stanoviska vnitrostátních parlamentů budou řádně zvážena bez zbytečného prodlení legislativního procesu;

3.  zdůrazňuje, že dodržování zásady subsidiarity podle právních předpisů Společenství v souladu s článkem 35 spadá v současné době do jeho příslušnosti, a domnívá se, že zvláštní postup zabývající se subsidiaritou by mohl v případě, že se většina národních parlamentů vysloví proti návrhu Komise, spočívat v tom, že Výbor pro právní záležitosti na plenárním zasedání předloží zvláštní návrh týkající se dodržování zásady subsidiarity, dříve než je legislativní návrh postoupen výboru pro první čtení v Parlamentu;

4.  upozorňuje na to, že Lisabonská smlouva obsahuje nový právní základ pro spolurozhodování v oblasti práv duševního vlastnictví, pro které článek 118 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví: „V rámci vytvoření nebo fungování vnitřního trhu přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření o vytvoření evropských práv duševního vlastnictví, která zajistí jednotnou ochranu práv duševního vlastnictví v Unii, a o zavedení centralizovaného režimu pro vydávání povolení, koordinaci a kontrolu na úrovni Unie“; lituje skutečnosti, že pokud jde o pravidla pro používání jazyků ve vztahu k právům duševního vlastnictví, byla jako rozhodovací postup zachována jednomyslnost a pouhá konzultace s Parlamentem;

5.  domnívá se, že Komise by měla využít nového právního základu a znovu navrhnout vytvoření patentu Společenství a doplnit a posílit evropské právní předpisy týkající se práv duševního vlastnictví;

6.  vítá nový právní základ stanovený ve článku 298 Smlouvy o fungování EU, podle kterého „při plnění svých úkolů se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“, neboť Unii poskytuje podklad pro nařízení o správním právu procesním;

7.  domnívá se, že takové nařízení by mělo být připraveno co nejdříve, a vyjadřuje svůj záměr zvážit podobu, kterou by nařízení s ohledem na různé právní tradice členských států mělo přijmout ještě před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost;

8.  upozorňuje na to, že nová ustanovení Smlouvy týkající se justiční spolupráce v občanských a trestních věcech obsahují právní základ pro přijetí opatření na podporu vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců; je toho názoru, že by taková opatření, která mají být přijata postupem spolurozhodování a mohou zahrnovat sbližování právních předpisů a nařízení členských států, měla být považována za naléhavý úkol vzhledem ke znepokojení vyjádřenému v posledních zprávách Výboru pro právní záležitosti;

9.  vyjadřuje politování nad skutečností, že další významný pokrok v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech zůstane nadále závažně omezen tím, že tato spolupráce se podle článku 81 Smlouvy o fungování Evropské unie týká pouze „věcí s mezinárodním prvkem“;

10. vítá nový postup pro jmenování soudců a generálních advokátů Soudního dvora a Tribunálu, jež stanoví článek 255 Smlouvy o fungování EU, podle kterého má výbor skládající se ze sedmi odborníků, z nichž jeden je navržen Evropským parlamentem, vydat stanovisko ke vhodnosti kandidátů na tyto funkce před jejich jmenováním vládami členských států; domnívá se, že v jednacím řádu Parlamentu musí být zakotven zvláštní postup pro jmenování tohoto člena výboru na základě rozhodnutí, které bude na plenárním zasedání přijato při zohlednění stanoviska příslušného výboru;

11. domnívá se, že nová ustanovení o právních aktech a hierarchie norem, především tvorba aktů v přenesené pravomoci, budou rozhodujícím způsobem přispívat ke kvalitě právních předpisů Unie; považuje za nezbytné, aby se instituce dohodly na standardním znění, které by mohlo být opakovaně používáno v legislativních návrzích, aby se usnadnilo používání ustanovení o aktech v přenesené pravomoci; dále se domnívá, že je nezbytné přistoupit co nejdříve k přijetí nařízení o prováděcích aktech podle článku 291 Smlouvy o fungování EU postupem spolurozhodování;

12. ačkoli si výbor uvědomuje, že přizpůsobit vše nové smlouvě bude vyžadovat nějaký čas, domnívá se, že proces harmonizace acquis s nedávným rozhodnutím o projednávání ve výborech musí být nezbytně dokončen dříve, než Lisabonská smlouva vstoupí v platnost; je toho názoru, že nová harmonizace, jež bude přihlížet k aktům v přenesené pravomoci, je složitější než současný proces a musí být provedena teprve poté, co nová smlouva vstoupí v platnost, a dále výbor věří, že Komise za tímto účelem předloží nezbytné návrhy; upozorňuje na to, že ačkoli definice aktů v přenesené pravomoci je podobná koncepci „kvazilegislativních“ aktů, které podléhají regulativnímu postupu s kontrolou, nemohou být tyto dvě koncepce považovány za stejné, a proto se domnívá, že právě probíhající proces harmonizace nemůže být do budoucna považován za precedentní;

13. vyjadřuje znepokojení nad značným množstvím postupů kodifikací, které čekají na své přijetí Radou, jež bude muset znásobit své úsilí, pokud mají být kodifikované akty přijaty dříve, než nová smlouva vstoupí v platnost;

14. vítá skutečnost, že se na služební řád úředníků bude i nadále vztahovat postup spolurozhodování, což Parlamentu umožní podílet se na úpravě služebního řádu stejnou měrou jako Rada; domnívá se, že to bude mít význam především pro budoucí statut asistentů poslanců, který se Parlament rozhodl podpořit a provést.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

26.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

24

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Carlo Casini, Titus Corlăţean, Bert Doorn, Monica Frassoni, Giuseppe Gargani, Neena Gill, Othmar Karas, Piia-Noora Kauppi, Klaus-Heiner Lehne, Hans-Peter Mayer, Manuel Medina Ortega, Hartmut Nassauer, Aloyzas Sakalas, Francesco Enrico Speroni, Diana Wallis, Rainer Wieland, Jaroslav Zvěřina, Tadeusz Zwiefka

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Sharon Bowles, Vicente Miguel Garcés Ramón, Jean-Paul Gauzès, Eva Lichtenberger, József Szájer, Ieke van den Burg


STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (*) (30. 6. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel: Johannes Voggenhuber

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

Lisabonská smlouva: interinstitucionální výzva pro prostor svobody, bezpečnosti a práva

1.   Panuje obecné přesvědčení o tom, že vstup Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv Evropské unie (Listina základních práv) v platnost umožní Evropské unii, aby tvořila „...prostor svobody, bezpečnosti a práva při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států“. (Článek 67 Smlouvy o fungování Evropské Unie). Smlouva o fungování Evropské unie, která se neomezuje na specifické cíle, jako tomu bylo v případě Maastrichtské smlouvy, se stane klíčovým prvkem budoucích vztahů mezi členskými státy a EU. V této poměrně nové oblasti, která se dotýká jádra vnitrostátních ústavních řádů, mají všechny zúčastněné strany na vnitrostátní a evropské úrovni zvláštní zájem na zachování společného dialogu.

2.   V této souvislosti a k tomu, aby byl Parlament ihned od prvního dne vstupu této nové smlouvy v platnost připraven, bude nanejvýš důležité, aby orgány EU vyjednaly interinstitucionální dohodu, která bude zahrnovat:

a)   novou koncepci a hlavní cíle EU na období po roce 2009;

b)   nové způsoby spolupráce, jimiž budou do těchto politik zapojeny parlamenty jednotlivých členských států;

c)   opatření, která je třeba přijmout, má-li být přechod pro orgány a evropské občany úspěšný.

Každý orgán by měl s ohledem na interinstitucionální strategii přizpůsobit svoji vlastní vnitřní organizaci a metody.

Nová koncepce a hlavní cíle EU po roce 2009

3.   Evropská rada by měla definovat budoucnost prostoru svobody, bezpečnosti a práva do konce roku 2009. Připravují se i samotné členské státy, např. tím, že v rámci skupiny na vysoké úrovni „Budoucnost“ (skupina odborníků na vysoké úrovni pro budoucnost evropské politiky vnitřních věcí) debatují o tom, jakou by měl mít příští víceletý program podobu. Komise také připravuje komplexní zprávu, která má být k dispozici na jaře 2009 a z níž by pak mohly Parlament a Rada vycházet při svých dalších diskusích.

S ohledem na tento časový rozvrh by do jara 2009 mohl vypracovat vlastní hodnotící zprávu také Parlament.

Parlament, který bude zvolen v červnu 2009, bude na základě příspěvků členských států (zprávy skupiny „Budoucnost“) a Komise a na základě vlastních doporučení moci projednávat legislativní program pro prostor svobody, bezpečnosti a práva s novou Komisí a s Evropskou radou.

4.   Budoucí legislativní program prostoru svobody, bezpečnosti a práva by měl prosazovat opatření v oblasti policejní a soudní spolupráce v občanských a trestních věcech a zohledňovat zásadu vzájemného uznávání soudních rozhodnutí, která je zakotvena v nové Smlouvě. Tím se usnadní přeshraniční spolupráce mezi členskými státy s cílem vytvořit budoucí evropské trestní právo.

5.   V souladu s tímto postupem by bylo nanejvýš vítáno, kdyby Komise přijala strategii, jež by se zaměřovala na tyto otázky:

a) posílení vztahu mezi ustanoveními Smluv, jež tvoří právní základ určitých politik (jedná se například o předcházení diskriminaci, ochranu žadatelů o azyl, zlepšování transparentnosti, ochranu údajů, práva menšin a práva obětí a podezíraných osob), a příslušnými články Listiny základních práv; přijetí závazné Listiny základních práv umožní revidovat acquis s ohledem na nejdůležitější povinnost orgánů EU, kterou je ochrana základních práv; tento vývoj je patrný v oblasti ochrany údajů, která se stane samostatným základním právem;

b) vytvoření trvalých a hlubších vztahů mezi evropskými a vnitrostátními zákonodárci na jedné straně a mezi evropskými a vnitrostátními soudci na straně druhé, pokud jde o záležitosti pravomocí sdílených s členskými státy.

6.   Jak již Parlament doporučoval(1), Komise a členské státy by neměly kontrolovat pouze soulad budoucích legislativních návrhů s Listinou základních práv, ale také s evropskými a mezinárodními dohodami v oblasti základních práv, jichž jsou členské státy smluvními stranami. Dodržování základních práv zlepší v této oblasti také Listina základních práv, její závazná povaha a použitelnost, jakož i přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Podnětem pro legislativní proces bude také zavedení řádného legislativního postupu.

7.   O víceletém programu pro prostor svobody, bezpečnosti a práva je třeba nadále diskutovat ve výroční rozpravě, jež by se měla zaměřit na ochranu základních práv v Evropské unii, na provádění Listiny základních práv a na to, jak členské státy dodržují hodnoty a zásady stanovené novým článkem 6 Smlouvy o Evropské unii(2). Tento program by se měl zakládat na zprávách předložených Radou, Komisí a Agenturou Evropské unie pro základní práva. Parlament sdílí názor trojice předsedajících států Rady(3) (Francie, České republiky a Švédska) o tom, že „možný přezkum mandátu Agentury pro základní práva bude proveden do 31. prosince 2009“ a že tento přezkum bude příležitostí k prohloubení spolupráce s Radou Evropy, jejím generálním tajemníkem, komisařem pro lidská práva a příslušnými výbory parlamentního shromáždění.

Nové způsoby spolupráce, jimiž budou do politik v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva zapojeny parlamenty jednotlivých členských států

8.   Hlavní problém, s nímž se Parlament může setkat při vykonávání sdílené legislativní odpovědnosti s Radou, pokud jde o policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, je přístup k důležitým informacím v členských státech. Vzhledem k tomu, že jde o velmi citlivé otázky, které jsou součástí politik v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva, je nanejvýš nezbytné uplatňovat v orgánech EU co nejdříve nová ustanovení Smlouvy týkající se transparentnosti a také umožnit kontrolní činnost Parlamentu nad důvěrnými informacemi, jako jsou informace, s nimiž operuje Europol, společné situační středisko EU (SitCen) a budoucí stálý výbor pro vnitřní bezpečnost (COSI) (článek 71 Smlouvy o fungování evropské unie). Tím, že nový článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie rozšiřuje platné právo na přístup k dokumentům Parlamentu, Komise a Rady na všechny instituce a agentury EU (článek 255 Smlouvy o ES), se zlepší odpovědnost orgánů a institucí EU zejména v těchto oblastech.

9.   Ve stejné souvislosti s demokratickou odpovědností je v zájmu Parlamentu nezbytné:

a)   zapojit trvale vnitrostátní parlamenty do otázek stanovování obecných strategií týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva, přijímání legislativních opatření či hodnocení jejich dopadu na vnitrostátní úrovni(4).

b)   mít k dispozici formální postoj Komise(5) k iniciativám členských států, zejména k možnému dopadu navrhovaných nových předpisů o ochraně základních práv a zachování evropského právního řádu;

c)   zapojit občanskou společnost tak, že budou zohledněna ustanovení Lisabonské smlouvy týkající se iniciativy občanů, že budou občané o tomto svém novém právu informováni a že se zajistí, aby nařízení, jež má být přijato za účelem používání „iniciativy občanů“, vytvářelo jasné, jednoduché a pro uživatele uzpůsobené podmínky uplatňování tohoto práva;

d)   sdružovat sítě občanské společnosti, které by spolupracovaly s evropskými a vnitrostátními institucemi v souvislosti s prostorem svobody, bezpečnosti a práva (viz sítě propojené s Agenturou EU pro základní práva, Evropským fórem pro trestní soudnictví, atd.).

10. Mnohem obecnější otázkou je, jak uplatňovat nová ustanovení Smlouvy týkající se přenesených a prováděcích pravomocí (článek 290 a článek 291 Smlouvy o fungování EU). Měla by být uplatňována obecná zásada, že opatření, jež by mohla ovlivnit rozsah ochrany základních práv, by měla být přijímána v rámci systému přenesení pravomoci, který Parlamentu dává pravomoc rozhodnutí zrušit.

11. Je nezbytné rovněž poznamenat, že Parlament bude nyní zapojen do vyjednávání a přijímání mezinárodních dohod, u nichž se jedná o dimenzi základních práv, např. přenos osobních údajů do třetích zemí. Příslušné výbory by proto měly rovněž vytvořit silné vazby s odpovídajícími institucemi v Radě Evropy, s agenturami OSN a s parlamenty zúčastněných třetích zemí.

Jak nakládat s připravovanými legislativními návrhy v přechodném období

12. V přechodném období bude Parlament čelit několika změnám, pokud jde o formu a obsah připravovaných právních předpisů. Podle Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci by měl Parlament trvat na dosažení interinstitucionální dohody, jež by měla v souvislosti s připravovanými legislativními návrhy, které spadají pod třetí pilíř, stanovit v zájmu plné právní kontroly rovnocennost mezi postupem konzultace s prvním čtením postupu spolurozhodování.

Všechny připravované návrhy spadající pod třetí pilíř, které mají na základní práva a svobody jen omezený dopad, mohou být proto bezodkladně přijaty. To se týká například rámcového rozhodnutí o výkonu rozhodnutí vynesených v nepřítomnosti, rozhodnutí o posílení Eurojustu a rozhodnutí o Evropské soudní síti. Všechny tyto dokumenty jsou pro zlepšení soudní spolupráce důležité.

13. Parlament by měl mít dále zájem na dohodě s Radou o tom, že ta opatření, která budou spadat do postupu spolurozhodování a která Parlament v jejich stávajícím znění považuje za politicky nevhodná, budou odložena na období po 1. lednu 2009. Typickým návrhem spadajícím do této kategorie je návrh rámcového rozhodnutí o jmenné evidenci cestujících za účelem vymáhání práva.

14. Dalším citlivým projednávaným legislativním návrhem, na který má změna postupu vliv, je rámcové rozhodnutí o ochraně osobních údajů v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech. Tento návrh pokrývá pouze částečně právní vakuum, které bude způsobeno zrušením třetího pilíře. Možným řešením, které by spočívalo ve dvou krocích, by mohlo být přijetí stávajícího návrhu v rámci třetího pilíře, a to pod podmínkou, že by byl ihned po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost doplněn o nové znění.

15. Projednávány jsou také dva postupy v oblasti legálního přistěhovalectví, konkrétně podmínky pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem vysoce kvalifikovaného zaměstnání (modrá karta)jednotný postup podávání žádostí o povolení pro státní příslušníky třetích zemí pobývat a pracovat na území členského státu a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí pobývajících v členském státě. Pokud tyto návrhy nebudou přijaty před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, musí být postup zahájen znovu a od začátku.

16. Některé legislativní návrhy jsou připravovány už několik let, neboť u nich nelze dosáhnout jednomyslného rozhodnutí – například rámcové rozhodnutí o procesních právech v trestním řízení –, přitom však nejsou zastaralé. Naopak jsou naléhavější a potřebnější než kdykoli jindy, přičemž řádný legislativní postup umožní se z této bezvýchodné situace vymanit.

17. Rovněž je projednáván návrh, který již Parlament schválil, a to o přeměně právního základu Europolu (aktuálně úmluva) na rozhodnutí v rámci třetího pilíře, které stanoví, že finanční prostředky se Europolu poskytují z rozpočtu Společenství. Pokud tento návrh nebude před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost přijat, Parlament by měl znovu zahájit jednání, aby byl Europol přeměněn na skutečný subjekt Společenství.

18. V případě, že členské státy použijí nouzový způsob pro pozastavení legislativního postupu stanovený ve Smlouvě o fungování Evropské unie v souvislosti trestními záležitostmi (čl. 82 odst. 3 a čl. 83 odst. 3), předseda Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropské radě písemně sdělí stanovisko, ke kterému výbor v rámci svého jednání dospěl.

19. Zdá se, že nejnaléhavější iniciativy, které by Komise měla přijmout po 1. lednu 2009, souvisí s těmito body:

a) povinností EU ratifikovat Evropskou úmluvu na ochranu lidských práv a základních svobod;

b) povinností EU ratifikovat vyjednané, ale dosud neuzavřené mezinárodní dohody v souladu s článkem 24 stávající Smlouvy o EU;

c) požadavky Soudního dvora (viz případ nařízení o černých listinách);

d) vytvoření úřadu evropského veřejného žalobce s cílem zajistit lepší fungování Eurojustu.

Ze stejného důvodu by se Komise měla zasadit o to, aby legislativní nástroje v rámci třetího pilíře, které se týkají základních práv, byly přeneseny do pilíře Společenství (např. Europol). Změna právního základu stávajících nástrojů spadajících do třetího pilíře by také zajistila pravomoc Soudního dvora před vypršením pětileté lhůty (viz článek 10 protokolu o přechodných ustanoveních).

20. Parlament vítá stanovisko trojice předsedajících států Rady, že „donucovací opatření by měla jít ruku v ruce s odpovídajícími pravidly s cílem posílit práva jednotlivce, ať už jde o podezřelého, oběť nebo svědka. Možnost případného formulování práv obětí bude posouzena na základě posudku Komise týkajícího se provádění rámcového rozhodnutí o postavení obětí v trestním řízení. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se očekává, že Komise nebo členské státy předloží návrh právního nástroje týkajícího se procesních práv v trestním řízení“.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

43

2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Alexander Alvaro, Emine Bozkurt, Philip Bradbourn, Mihael Brejc, Kathalijne Maria Buitenweg, Michael Cashman, Giusto Catania, Jean-Marie Cavada, Carlos Coelho, Esther De Lange, Panayiotis Demetriou, Gérard Deprez, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Armando França, Urszula Gacek, Kinga Gál, Patrick Gaubert, Roland Gewalt, Jeanine Hennis-Plasschaert, Lívia Járóka, Ewa Klamt, Magda Kósáné Kovács, Stavros Lambrinidis, Henrik Lax, Roselyne Lefrançois, Baroness Sarah Ludford, Claude Moraes, Javier Moreno Sánchez, Rareş-Lucian Niculescu, Martine Roure, Inger Segelström, Csaba Sógor, Vladimir Urutchev, Ioannis Varvitsiotis, Manfred Weber, Renate Weber, Tatjana Ždanoka

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Edit Bauer, Evelyne Gebhardt, Ignasi Guardans Cambó, Sophia in ‘t Veld, Ona Juknevičienė, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Nicolae Vlad Popa, Johannes Voggenhuber

(1)

Viz usnesení Parlamentu ze dne 15. března 2007 o dodržování Listiny základních práv v legislativních návrzích Komise: metodika pro systematickou a přísnou kontrolu (Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 229).

(2)

Je třeba poznamenat, že podle stávajících pravidel Parlamentu je za většinu politik v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva i za „systém varování “ nastíněný v článku 7 Smlouvy o EU odpovědný Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.

(3)

Návrh 18 měsíčního programu Rady, dokument Rady č. 10093/08.

(4)

Viz zejména Článek 70 Smlouvy o fungování EU.

(5)

To se již někdy děje na základě praxe, kterou v předchozím funkčním období zavedl komisař Vitorino.


STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (*) (27. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatelka (*): Claire Gibault

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   s uspokojením zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů byla zařazena mezi hodnoty Unie (článek 2 Smlouvy o EU) a mezi její cíle (čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o EU);

2.   vítá rozšíření zásady integrovaného přístupu k rovnosti žen a mužů, který se bude v budoucnu uplatňovat na všechny činnosti Unie s tím, že této zásadě bude věnován zvláštní článek ve všeobecných ustanoveních (článek 8 Smlouvy o fungování EU), což mu dodává charakter skutečně horizontálního ustanovení použitelného na všechny oblasti působnosti Unie;

3.   vítá, že články 8, 9 a 10 Smlouvy o fungování EU jasně stanoví, že všechny evropské politiky musí aktivně prosazovat sociální začlenění, sociální ochranu, rovné postavení žen a mužů a nediskriminaci;

4.   vyzývá proto k dvojímu přístupu, který doplní zohlednění rovného postavení žen a mužů v praxi, tj. pozitivní akce a také jasné a závazné cíle a opatření;

5.   vítá nový postup stanovený v článku 19 Smlouvy o fungování EU, který do budoucna stanoví schválení Evropským parlamentem pro přijetí Radou (která bohužel stále musí rozhodovat jednomyslně), pokud jde o opatření, jejichž cílem je bojovat proti veškeré diskriminaci založené na pohlaví, rasovém nebo etnickém původu, náboženství nebo přesvědčení, postižení, věku nebo sexuální orientaci;

6.   vítá zařazení opatření pro boj proti obchodu s lidmi do běžného legislativního postupu, zejména pokud jde o ženy a děti a sexuální vykořisťování (čl. 79 odst. 2 písm. d) a čl. 83 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o fungování EU);

7.   s uspokojením zdůrazňuje, že Listině základních práv Evropské unie (článek 6 Smlouvy o EU) je přikládána stejná právní hodnota jako Smlouvám, což nebrání zachovat či přijmout opatření poskytující konkrétní výhody ve prospěch nedostatečně zastoupeného pohlaví a předpokládá lepší ochranu mateřství, zejména v souvislosti se zaměstnáním (články 23, 33 a 34 Listiny);

8.   domnívá se, že tato nová ustanovení poskytují Komisi možnost neprodleně navrhovat Radě a Parlamentu legislativní opatření, jejichž cílem je zajistit lepší čitelnost a účinnost různých politik Společenství v oblasti boje proti obchodování se ženami a dětmi za účelem sexuálního vykořisťování;

9.   vyzývá Komisi, aby mu do 3 let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost poskytla první hodnocení dopadů této smlouvy v členských státech, pokud jde o boj proti obchodu s lidmi, zejména se ženami a dětmi za účelem sexuálního vykořisťování;

10. vítá prohlášení č. 19 k článku 8 Smlouvy o fungování EU, které vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná ustanovení s cílem předcházet všem podobám násilí a potírat je a s cílem podporovat a chránit oběti.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

27.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

23

4

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Edit Bauer, Emine Bozkurt, Věra Flasarová, Claire Gibault, Esther Herranz García, Anneli Jäätteenmäki, Lívia Járóka, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Urszula Krupa, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Zita Pleštinská, Teresa Riera Madurell, Raül Romeva i Rueda, Eva-Britt Svensson, Corien Wortmann-Kool, Anna Záborská

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Gabriela Creţu, Iratxe García Pérez, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Mary Honeyball, Kartika Tamara Liotard, Marusya Ivanova Lyubcheva, Zuzana Roithová, Petya Stavreva, Bernadette Vergnaud

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Ewa Tomaszewska


STANOVISKO Petičního výboru (*) (29. 5. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

(2008/2063(INI))

Navrhovatel(*): Carlos Carnero González

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Petiční výbor vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že kromě důležitých institucionálních zlepšení, která jsou obsažena v nových smlouvách, vyplývají pro občany EU nesporné výhody z posílení demokratického přehledu a kontroly politik Unie na jedné straně a posílení práv občanů EU na straně druhé;

2.  upozorňuje na skutečnost, že postup předkládání peticí zachovaný v nové smlouvě, je důležitým prostředkem umožňujícím Evropanům, aby byli buď jako jednotlivci nebo prostřednictvím dobrovolných sdružení aktivněji zapojeni do vývoje Unie; poukazuje na to, že takové zapojení může zahrnovat i upozorňování Parlamentu na situace, kdy členské státy nesprávně provádějí právní předpisy EU, na slabiny ve stávající legislativě EU a na protesty proti případnému nedodržování základních práv občanů EU nebo rezidentů Unie;

3.  zdůrazňuje v tomto ohledu úlohu a odpovědnost Petičního výboru a důležitost dosažení plné a účinné spolupráce všech orgánů a institucí EU, všech členských států i regionálních a místních úřadů při poskytování odpovědí a řešení týkajících se záležitostí občanů EU v duchu Lisabonské smlouvy;

4.  bere na vědomí nové možnosti, jež občanům EU nabízí článek 11 Smlouvy o Evropské unii ve znění pozměněném Lisabonskou smlouvou, který se týká se tzv. „občanské iniciativy“, jež umožňuje vyzvat Komisi k navržení nového právního předpisu potřebného pro účely provádění smluv, za předpokladu, že petici předloží minimálně jeden milion občanů pocházejících z několika členských států;

5.  je rozhodnut zajistit, aby nařízení, které bude přijato za účelem uplatňování „občanské iniciativy“ stanovovalo jasné, jednoduché a uživatelsky výhodné podmínky pro vykonávání tohoto občanského práva; domnívá se, že Petiční výbor by měl být těsně zapojen do občanských iniciativ a fungovat jako platforma pro podporu jednotlivých iniciativ a práva iniciativy jako takového, při současném respektování skutečnosti, že Komise je jediným adresátem občanských iniciativ; je toho názoru, že pro provádění nařízení by měl být dán k dispozici mechanismus, jež umožní Parlamentu přijmout postoj k takovým iniciativám, popřípadě je prosazovat;

6.  konstatuje, že občané již mají možnost formou petice požadovat, aby Parlament vykonal své právo podle článku 192 Smlouvy o ES a požádal o legislativní iniciativu, a nic nemůže občanům zabránit, pokud se tak rozhodnou, aby iniciovali stejnou žádost pro evropský akt, jak u Evropské komise formou občanské iniciativy, tak u Evropského parlamentu formou petice;

7.  domnívá se, že je třeba, aby Parlament prověřil, jakým způsobem by mohl vypracovat vhodné postupy pro následování a podporu občanských iniciativ, a je toho názoru, že Petiční výbor, který již má bohaté zkušenosti se spoluprací s občany při otázkách, které se jich dotýkají, by měl v rámci těchto postupů hrát vedoucí úlohu;

8.  vítá vyhlášení Charty základních práv a v ní stanovené uznání práv, svobod a zásad pro všechny občany EU se zdůrazněním různých práv vztahujících se k životu, lidské důstojnosti, rovnosti, spravedlnosti, svobodě a soukromému majetku; je rozhodnut vyjasnit s ostatními orgány, aby přímé uplatňování Charty pokud jde o činnosti členských států nebylo nevhodně omezeno volnou interpretací omezení, jež jsou v tomto ohledu zakotvena v horizontálních článcích Charty, zejména v článku 51, který požaduje, aby členské státy uplatňovaly Chartu pouze při provádění právních předpisů EU;

9.  konstatuje, že posílený status Charty základních práv spolu s rozšířením rozsahu činností, které mohou spadat do řízení o porušení, zejména v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, bude mít přímý vliv na práci Petičního výboru tehdy, když tento výbor bude vykonávat parlamentní kontrolu jménem občanů;

10. konstatuje, že zavedení právního základu pro řádnou správu v rámci článku 298 Smlouvy o fungování EU a přijetí nařízení cílených na provádění tohoto článku bude odpovědí na dlouhotrvající požadavek evropského veřejného ochránce práv a Evropského parlamentu ohledně společného systému správního práva, které by upravovalo evropskou správu, a vyzývá Petiční výbor, aby se plně zapojil do postupu přijetí příslušných nařízení.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

27.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

23

1

2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Sir Robert Atkins, Margrete Auken, Inés Ayala Sender, Victor Boştinaru, Michael Cashman, Alexandra Dobolyi, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, David Hammerstein, Marian Harkin, Carlos José Iturgaiz Angulo, Lasse Lehtinen, Marcin Libicki, Miguel Angel Martínez Martínez, Manolis Mavrommatis, Willy Meyer Pleite, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Frank Vanhecke, Diana Wallis, Rainer Wieland

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Marie-Hélène Descamps, Henrik Lax, Grażyna Staniszewska, Margie Sudre

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Christopher Beazley, Tunne Kelam, Vytautas Landsbergis


PŘÍLOHA: DOPIS VÝBORU PRO ROZPOČTOVOU KONTROLU

pan Jo Leinen, poslanec EP

předseda Výboru pro ústavní záležitosti

Evropský parlament

Brusel

Vážený pane Leinene,

Věc:   Stanovisko výboru CONT v podobě dopisu, který se týká zprávy výboru AFCO k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

Ve Vašem pracovním dokumentu ze dne 3. dubna 2008 vyzýváte výbory, aby předložily svá stanoviska ke dvěma hlavním otázkám:

1)     Jaké jsou politické priority výboru s ohledem na využití nových pravomocí, které Parlament na základě Lisabonské smlouvy získá?

2)     Jak se hodlá výbor vypořádat s přechodem od postupu konzultace k postupu spolurozhodování v legislativním procesu a s ostatními procedurálními změnami?

Vaše otázky se týkají v prvé řadě skutečných legislativních výborů. Výbor pro rozpočtovou kontrolu proto formální stanovisko nepředloží. Pravomoci tohoto výboru se změní následujícím způsobem:

· Je zdůrazněna odpovědnost členských států za provádění rozpočtu (článek 317 Smlouvy o fungování Evropské unie)(1). V tomto okamžiku není známo, jaké praktické důsledky budou tato ustanovení mít.

· Komise předkládá hodnotící zprávu o financích Unie, kterou Parlament posoudí při udělování absolutoria (články 318 a 319 SFEU).

· Přijetí finančního nařízení již neprobíhá postupem konzultace, ale řádným legislativním postupem, tj. postupem spolurozhodování (článek 322 SFEU). V důsledku nových ustanovení o víceletém finančním rámci (článek 312 SFEU) a o finančním nařízení (článek 322 SFEU) bude muset být proveden přezkum interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení.

· Je posílen právní základ pro přijímání opatření v oblasti předcházení a potírání podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie (článek 325 SFEU).

· Lisabonská smlouva rovněž umožňuje vytvořit pro boj proti trestným činům ohrožujícím finanční zájmy Unie Úřad evropského veřejného žalobce (článek 86 SFEU).

S úctou

Herbert Bösch

Předseda Výboru pro rozpočtovou kontrolu

(1)

Číslování odpovídá konsolidovanému znění Lisabonské smlouvy zveřejněném v Úř. věst. C 115, 9.5.2008, s.1


PŘÍLOHA: DOPIS VÝBORU PRO PRŮMYSL, VÝZKUM A ENERGETIKU

předsedkyně

pan Jo Leinen

předseda

Výbor pro ústavní záležitosti

Brusel

Brusel

Jednací č.: D(2008)27597

GC/mlt

Věc:         Zpráva z vlastního podnětu vypracovaná Výborem pro ústavní záležitosti k nové úloze a úkolům Parlamentu podle Lisabonské smlouvy

Stanovisko výboru ITRE v podobě dopisu

Vážený pane Leinene, milý kolego,

v reakci na Váš dopis ze dne 13. března 2008 bych Vás chtěla informovat o tom, že Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku se rozhodl, že nebude formálního zpravodaje jmenovat, ale pověřil mne, jako předsedkyni, abych jeho stanovisko vyjádřila ve formě dopisu. Tento dopis, jehož znění bylo odsouhlaseno koordinátory výboru ITRE, obsahuje stanovisko výboru ITRE ke dvěma hlavním otázkám, které jste položil ve svém pracovním dokumentu přiloženém k výše uvedenému dopisu a které se týkají priorit výboru ITRE v souvislosti s novými pravomocemi Parlamentu a s přechodem od postupu konzultace k postupu spolurozhodování na základě Lisabonské smlouvy zveřejněné v Úř. věst. C 306 dne 17. prosince 2007.

Energetika

Oblast energetiky je prioritní politickou oblastí výboru ITRE, neboť pro ni byla v rámci Smlouvy vytvořena zvláštní kapitola, a tudíž i právní základ (článek 176A). Je však třeba poznamenat, že ačkoli se bude obecně uplatňovat „řádný legislativní postup“, rozhodnutí o struktuře energetických zdrojů budou i nadále v pravomoci členských států. Rovněž pro daňová opatření v této oblasti bude i nadále nezbytná pouze konzultace s Evropským parlamentem a jednomyslné rozhodnutí Rady.

Mělo by se poukázat na to, že je zde uveden princip solidarity, který se uplatní, „když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky“ (čl. 100 odst. 1).

Na tomto místě bych Vás ráda informovala o tom, že výbor ITRE vynaložil veškeré prostředky, které má k dispozici, k tomu, aby se řádně připravil na hlasování o souboru energetických opatření týkajících se elektřiny a plynu a o souboru opatření v oblasti změny klimatu (směrnice o obnovitelných zdrojích). Evropský parlament tak bude mít dostatek času k tomu, aby zaujal své stanovisko během prvního čtení, a Rada tudíž bude moci přijmout svůj postoj ještě dříve, než Lisabonská smlouva vstoupí v platnost. To je důležité pro naši legislativní práci, zejména v souvislosti s uplatňováním protokolu o subsidiaritě. Národní parlamenty by tak měly být konzultovány ohledně všech legislativních návrhů, které nebyly do 31. prosince 2008 projednány.

Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii

Domnívám se, že Smlouva o Euratomu je i v současnosti nepostradatelným právním rámcem. Lisabonská smlouva v ní žádné významné změny nezavádí.

K Lisabonské smlouvě je připojen protokol č. 12, jehož cílem je upravit Smlouvu o Euratomu tak, aby zohledňovala společná ustanovení ostatních Smluv, např. institucionální a finanční ustanovení. Začleněním protokolu č. 12 do Lisabonské smlouvy však utrpěla srozumitelnost jejího znění, které je nyní kvůli řadě křížových odkazů a zrušení určitých článků Smlouvy o Euratomu velmi komplikované. Považuji proto za vhodné zopakovat, že výbor ITRE pokládá za nutné vypracovat konsolidované znění Smlouvy o Euratomu.

Elektronické komunikační prostředky a informační společnost

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se v této oblasti kromě toho, že protokol o subsidiaritě bude uplatňován i zde, příliš nezmění. Článek 95 stávající Smlouvy bude i nadále představovat právní základ pro přijímání právních aktů, přičemž bude uplatňován řádný legislativní postup.

Má-li však být legislativa v této oblasti schopna reagovat na budoucí vývoj a přizpůsobit se rychlým technologickým změnám, musí hrát významnou úlohu akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty (články 249B a 249C Lisabonské smlouvy). V této souvislosti panuje určitá nejistota ohledně toho, jaký dopad bude tento nový systém mít a jaké úpravy bude třeba v probíhajících legislativních postupech provést.

Výzkum a technický rozvoj a vesmír

Ráda bych Vás upozornila na následující ustanovení Lisabonské smlouvy. Pozměněné články 163, 165 a 166 Smlouvy o ES by měly být považovány za zlepšení, neboť rozšiřují vědecko-technickou základnu prostřednictvím zřízení evropského výzkumného prostoru. V čl. 166 odst. 5 se uvádí, že „Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem (...) nezbytná opatření k uskutečnění evropského výzkumného prostoru“.

Je však třeba poukázat na tři aspekty, které mohou vést ke sporům mezi Evropským parlamentem a Radou:

a) dohody mezi EU a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi (článek 170) již nebudou spadat pod článek 300, jelikož zde není výslovně stanoven rozhodovací postup;

b) zachování článků 171 a 172, které se týkají zakládání společných podniků, by znamenalo pokračovat při zřizování agentur v postupu konzultace, což nemusí být v souladu s duchem právních aktů Unie;

c) zatímco víceletý rámcový program bude přijat řádným legislativním postupem (čl. 166 odst. 5), „zvláštní programy“ se budou přijímat „zvláštním legislativním postupem“, což předpokládá pouze konzultaci s Evropským parlamentem (čl. 166 odst. 4).

Vesmír

Bez ohledu na tyto záležitosti vyjádřil výbor ITRE uspokojení nad tím, že do kapitoly nazvané Výzkum a technologický rozvoj bylo začleněno ustanovení o evropské politice pro oblast vesmíru (článek 172a), a vítá příležitost, jež byla poskytnuta Parlamentu a Radě, přijmout řádným legislativním postupem opatření nezbytná ke zřízení evropského kosmického programu.

Výbor ITRE se rovněž domnívá, že „vyloučení harmonizace právních předpisů členských států“ (čl. 172a odst. 2) může způsobit určité překážky při uplatňování společné evropské politiky pro oblast vesmíru.

Výzkumný fond pro uhlí a ocel

Ráda bych Váš výbor upozornila na protokol č. 11 o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel, v němž se zavádějí procedurální ustanovení, na jejichž základě se účast Evropského parlamentu na rozhodovacím procesu nezvýší (i nadále se bude používat postup konzultace).

Průmysl

Domnívám se, že pozměňovací návrhy ke stávajícím ustanovením Smlouvy (článek 157) do současné struktury nezasáhnou, neboť průmysl spadá do pravomoci EU podporovat, koordinovat a doplňovat činnost členských států. Je zde však ustanovení o „vyloučení harmonizace právních předpisů členských států“ (čl. 157 odst. 3), které lze vykládat jako konec společného přístupu v oblasti průmyslu. Řádný legislativní postup se totiž bude vztahovat na „zvláštní opatření na podporu činností, které členské státy provádějí“ (čl. 157 odst. 3). Uzná-li se však za nutné použít koordinovaný postup, Evropský parlament se již na rozhodování podílet nebude a bude pouze plně informován (čl. 157 odst. 2).

Horizontální otázky

V souvislosti s legislativními návrhy, které jsou v současnosti projednávány nebo které budou pravděpodobně předloženy před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, je třeba zmínit dvě skutečnosti:

a) Postup projednávání ve výborech je u návrhů spadajících do kompetencí výboru ITRE uplatňován velmi často. Bylo by proto vhodné, aby EP trval na okamžitém zrušení směrnice Rady 1999/468/ES a aby se hned poté, co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, přistoupilo k novému a obecnému provádění harmonizace všech stávajících právních předpisů.

b) V rámci postupu spolurozhodování dává Komise legislativní návrhy od roku 2006 neformálně k dispozici parlamentům členských států. Ty se k těmto návrhům stavějí různě a své reakce zasílají přímo Komisi, tedy nikoliv Evropskému parlamentu, který o nich není ani informován. Tento postup lze považovat za málo transparentní a možná i za projev nedostatečně úzké spolupráce.

Vzhledem k protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů a k protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality a postupech používaných ad hoc, které jsou uvedeny v předchozím odstavci, je v této souvislosti třeba – bez ohledu na právní výklad a praktická opatření týkající se probíhajících postupů spolurozhodování při vstupu nové Smlouvy v platnost – vyřešit otázku nového procedurálního prvku konzultace s vnitrostátními parlamenty politicky spravedlivým způsobem, který bude v duchu Lisabonské smlouvy.

S pozdravem

Angelika Niebler

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

9.3.2009

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

19

2

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Enrique Barón Crespo, Bastiaan Belder, Richard Corbett, Jean-Luc Dehaene, Andrew Duff, Anneli Jäätteenmäki, Aurelio Juri, Martin Kastler, Timothy Kirkhope, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Adrian Severin, József Szájer, Riccardo Ventre, Johannes Voggenhuber, Andrzej Wielowieyski

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Costas Botopoulos, Catherine Boursier, Elmar Brok, Carlos Carnero González, Panayiotis Demetriou, Sirpa Pietikäinen, György Schöpflin

Právní upozornění - Ochrana soukromí