ZPRÁVA o společné přistěhovalecké politice pro Evropu: zásady, opatření a nástroje

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (3. 3. 2009)

STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (20. 1. 2009)

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (12. 2. 2009)

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

6. 4. 2009 - (2008/2331(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Simon Busuttil

Postup : 2008/2331(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A6-0251/2009

Předložené texty :

A6-0251/2009

Rozpravy :

PV 21/04/2009 - 24
CRE 21/04/2009 - 24

Hlasování :

PV 22/04/2009 - 6.41
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0257

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

o společné přistěhovalecké politice pro Evropu: zásady, opatření a nástroje

(2008/2331(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. června 2008 nazvané „Společná přistěhovalecká politika pro Evropu: zásady, opatření a nástroje“ (KOM(2008)0359),

- s ohledem na stanovisko Výboru regionů ke společné přistěhovalecké politice pro Evropu ze dne 26. listopadu 2008[1],

- s ohledem na Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu, přijatý na zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 15. a 16. října 2008[2],

- s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí[3],

- s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 863/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zřizuje mechanismus pro vytvoření pohraničních jednotek rychlé reakce[4],

- s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) (KOM(2008)0820),

- s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. října 2008 nazvané „Rok po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi“ (KOM(2008)0617),

- s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. února 2008 nazvané „Příprava dalších kroků v oblasti správy hranic v Evropské unii (KOM(2008)0069),

– s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný Hodnocení a sledování provádění Plánu EU týkajícího se osvědčených postupů, norem a způsobů práce pro boj proti obchodu s lidmi a jeho předcházení (KOM(2008)0657),

– s ohledem na společnou strategii Afrika-EU a její první akční plán (2008-2010) – strategické partnerství – odsouhlasené na prvním summitu EU-Afrika konaném ve dnech 8. a 9. prosince 2007 v Lisabonu[5],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2006 nazvané Globální přístup k migraci rok poté: směrem ke komplexní evropské politice migrace (KOM(2006)0735),

– s ohledem na Haagský program o posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii, přijatý Evropskou radou ve dnech 4. a 5. listopadu 2004,

– s ohledem na program z Tampere, přijatý Evropskou radou konanou ve dnech 15. a 16. října 1999, kterým byl přijat jednotný přístup v oblasti přistěhovalectví a azylu,

– s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 o budoucnosti společného evropského azylového systému[6],

– s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví sankce proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem[7],

– s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2009 o uplatňování směrnice 2003/9/ES, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, v Evropské unii: návštěvy výboru LIBE v letech 2005 až 2008[8],

– s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o hodnocení a budoucím rozvoji Evropské agentury pro ochranu vnějších hranic (FRONTEX) a Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR)[9],

– s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2008 o návrhu směrnice Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci[10],

– s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2008 o návrhu směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě[11],

– s ohledem na své usnesení ze dne 2. září 2008 o hodnocení dublinského systému[12],

– s ohledem na své usnesení ze dne 23. dubna 2008 o návrhu směrnice Rady, kterým se rozšiřuje oblast působnosti směrnice 2003/109/ES na osoby požívající mezinárodní ochrany[13],

– s ohledem na své usnesení ze dne 26. září 2007 o plánu politiky v oblasti legálního přistěhovalectví[14],

– s ohledem na své usnesení ze dne 26. září 2007 o prioritách boje proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí[15],

– s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o strategiích a prostředcích pro integraci přistěhovalců v Evropské unii[16],

– s ohledem na Amsterodamskou smlouvu, podle které jsou pravomoci v oblasti přistěhovalectví a azylu svěřeny Společenství, a na článek 63 Smlouvy o ES,

– s ohledem článek 45 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0000/2009),

A. vzhledem k tomu, že k migraci do Evropy bude docházet tak dlouho, dokud budou existovat velké rozdíly mezi Evropou a dalšími regiony světa v bohatství a kvalitě života,

B. vzhledem k tomu, že se společný přístup k přistěhovalectví v EU se stal nutností, zejména ve společném prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, kde má činnost či nečinnost jednoho členského státu přímý dopad na ostatní státy a na EU jako celek,

C. vzhledem k tomu, že migrace, která není dobře řízena, může narušit sociální soudržnost v cílových zemích a může být rovněž škodlivá pro země původu i samotné přistěhovalce,

D. vzhledem k tomu, že povolená migrace představuje příležitost, ze které mohou mít užitek přistěhovalci, země jejich původu (které jsou příjemci části příjmů přistěhovalců) a členské státy; vzhledem k tomu, že pokrok v oblasti povolené migrace však musí jít ruku v ruce s účinnými opatřeními pro boj s nedovoleným přistěhovalectvím, a zejména že toto přistěhovalectví podporuje existenci zločineckých kruhů zabývajících se obchodováním s lidmi,

E. vzhledem k tomu, že skutečná společná politika migrace pro Společenství musí být založena nejen na boji proti nedovolené migraci, ale také na spolupráci s třetími zeměmi a tranzitními zeměmi a na vhodné politice pro integraci přistěhovalců,

F. vzhledem k tomu, že evropské politiky migrace musí splňovat normy mezinárodního práva, zejména ty, které se týkají lidských práv, lidské důstojnosti a práva azylu,

G. vzhledem k tomu, že EU vítá a nadále musí vítat ty, kterým zde bylo uděleno právo zůstat, ať již jde o přistěhovalce z důvodu práce, sloučení rodiny nebo studenty či osoby, jež potřebují mezinárodní ochranu,

H. vzhledem k tomu, že přistěhovalci hráli v uplynulých desetiletích zásadní úlohu v rozvoji EU a v evropském projektu a je důležité uznat jejich význam i skutečnost, že Unie i nadále potřebuje pracovní sílu migrujících osob,

I. vzhledem k tomu, že podle Eurostatu se stárnutí populace v Evropské unii stane ve střednědobém horizontu skutečností s tím, že počet obyvatel v produktivním věku se patrně do roku 2060 sníží o téměř 50 milionů; vzhledem k tomu, že přistěhovalectví by mohlo sloužit jako důležitý podnět k zajištění dobré hospodářské výkonnosti v EU,

J. vzhledem k tomu, že Lisabonská strategie je ve svém trendu růstu a zaměstnanosti ovlivněna možným nedostatkem pracovních sil, který může zabránit dosažení jejích cílů, a vzhledem k tomu, že nezaměstnanost se v současnosti zvyšuje; vzhledem k tomu, že tento nedostatek může být v krátkodobém výhledu zmírněn vhodným a strukturovaným řízením ekonomického přistěhovalectví,

K. vzhledem k tomu, že přistěhovalci jsou často nuceni pracovat jako příležitostná pracovní síla nebo na pracovních místech s nízkou kvalifikací, či zastávat pracovní místa, která vyžadují nižší kvalifikaci, než jakou mají tito přistěhovalci,

L. vzhledem k tomu, že EU by měla rovněž vyvinout větší úsilí a problémy s nedostatkem pracovních sil a kvalifikací řešit v rámci svých vlastních zdrojů tím, že využije skupiny v současnosti vykazující nízký stupeň zaměstnanosti, jako jsou zdravotně postižení lidé, lidé znevýhodnění při vzdělání či dlouhodobě nezaměstnaní žadatelé o azyl, kteří již pobývají na území EU,

M. vzhledem k tomu, že se počet přistěhovalkyň v EU neustále zvyšuje a dosahuje přibližně 54 % celkového počtu přistěhovalců,

N. vzhledem k tomu, že většina přistěhovalkyň naráží při začleňování a přístupu na pracovní trh na vážné problémy kvůli nízké úrovni vzdělání a negativním stereotypům a zvykům, které si přinesly ze své země původu, i kvůli negativním stereotypům a diskriminaci přítomným v členských státech; nicméně vzhledem k tomu, že mnoho mladých žen s vysokou úrovní vzdělání přichází do EU za poměrně nekvalifikovanou prací,

Obecné úvahy

1. rozhodně podporuje vytvoření společné evropské přistěhovalecké politiky založené na vysoké míře politické a operativní solidarity, vzájemné důvěry, transparentnosti, partnerství, sdílené odpovědnosti a společného úsilí prostřednictvím společných zásad a konkrétních kroků, jakož i na hodnotách zakotvených v Listině základních práv Evropské unie;

2. znovu zdůrazňuje, že řízení migračních toků musí být založeno na koordinovaném přístupu zohledňujícím demografickou a hospodářskou situaci EU a jejích členských států;

3. domnívá se, že rozvoji společné přistěhovalecké politiky by mohly výrazně prospět časté a pravidelné konzultace s organizacemi občanské společnosti, jako jsou organizace pracující pro přistěhovalce a s přistěhovalci;

4. vyjadřuje politování nad tím, že do dnešní doby bylo pro vytvoření společné politiky legálního přistěhovalectví učiněno velmi málo, a vítá nové legislativní nástroje přijaté v rámci společné evropské politiky legálního přistěhovalectví;

5. zdůrazňuje, že soudržná a vyvážená společná evropská přistěhovalecká politika přidává EU na důvěryhodnosti v jejích vztazích s třetími zeměmi;

6. zdůrazňuje, že účinné řízení migrace vyžaduje zapojení regionálních a místních orgánů a opravdové partnerství a spolupráci s třetími zeměmi původu a tranzitu, neboť tyto země mají často dojem, že rozhodnutí jsou na ně uvalena jednostranně; zdůrazňuje, že taková spolupráce může být navázána pouze tehdy, dodržuje-li třetí země mezinárodní právní předpisy týkající se lidských práv a ochrany a je státem, který podepsal Ženevskou úmluvu z roku 1951;

7. má za to, že přistěhovalectví do EU není řešením problémů, kterým čelí rozvojové země, a že společná přistěhovalecká politika musí být doprovázena účinnou politikou pro rozvoj zemí původu;

8. vítá Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu přijatý Evropskou radou dne 16. října 2008 a opatření, nástroje a návrhy předložené Komisí ve výše uvedeném sdělení o společné přistěhovalecké politice pro Evropu: zásady, opatření a nástroje; vyzývá Radu a Komisi, aby urychleně přistoupily k uvedení těchto závazků do praxe;

9. vítá institucionální dopady Lisabonské smlouvy, zejména rozšíření spolurozhodování a hlasování kvalifikovanou většinou na veškeré přistěhovalecké politiky, vyjasnění pravomoci EU v oblasti víz a hraničních kontrol, rozšíření pravomoci EU v otázce poskytování azylu a rovněž rozšíření pravomoci EU, pokud jde o legální a nedovolenou migraci;

10. má za to, že nezbytným předpokladem pro společnou přistěhovaleckou politiku je také vytvoření společné azylové politiky, a vítá zprávu o budoucnosti Společného evropského azylového systému (CEAS) a návrh nařízení o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, který předložila Komise;

Prosperita a přistěhovalectví

Legální migrace

11. domnívá se, že vzhledem k tomu, že demografický úbytek a stárnutí populace ovlivňují hospodářskou situaci, zůstává legální migrace nezbytná k uspokojování demografických potřeb Evropy, potřeb trhu práce a poptávky po určitých dovednostech; přispívá i k rozvoji třetích zemí prostřednictvím výměny znalostí a know-how a tím, že přistěhovalci posílají do zemí původu část svých příjmů; vyzývá k vytvoření bezpečných systémů, které usnadní tyto finanční převody do třetích zemí;

12. má za to, že povolená migrace musí představovat alternativu k nedovolenému přistěhovalectví, neboť představuje zákonný, bezpečný a organizovaný způsob příchodu do Evropské unie;

13. připomíná, že podle odhadů, které předložila Komise, bude do roku 2050 zapotřebí 60 milionů pracovníků z řad přistěhovalců, a to vyžaduje, aby byly vytvořeny podmínky k legální migraci;

14. zdůrazňuje, že je třeba provést komplexní vyhodnocení budoucí poptávky po určitých dovednostech a potřeb trhu práce v EU; soudí však, že každý členský stát by si měl zachovat kontrolu nad počtem osob, které jeho trh práce potřebuje, a zohledňovat zásadu preference Společenství tak dlouho, dokud se uplatňují přechodná opatření;

15. podporuje vytváření vnitrostátních „přistěhovaleckých profilů“ za účelem získání jednotného pohledu na situaci v přistěhovalectví v rámci každého členského státu v danou chvíli, přičemž je nezbytné, aby hlavním hlediskem těchto profilů byly potřeby trhu práce;

16. opakovaně upozorňuje na potřebu zvýšit atraktivitu EU pro vysoce kvalifikované pracovníky i tím, že budou k dispozici informace o cílových zemích a jejich pracovních trzích, a to se zohledněním důsledků, jaké může mít v zemích původu odliv mozků; domnívá se, že odliv mozků lze zmírnit dočasnou či cirkulační migrací, organizováním odborné přípravy v zemích původu, aby v těchto zemích mohly zůstat zachovány profese v klíčových odvětvích, zejména ve vzdělávání a zdravotnictví, a uzavřením dohod se zeměmi původu; vyzývá členské státy, aby se zdržely provádění aktivního náboru v rozvojových zemích, které trpí nedostatkem lidských zdrojů v klíčových odvětvích, jako je zdravotnictví a vzdělávání;

17. vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily mechanismy, pokyny a další nástroje k usnadnění cirkulační a dočasné migrace a dále aby ve spolupráci se zeměmi původu vyvinuly opatření na vyrovnání ztrát lidských zdrojů, jež by nabídla konkrétní podporu pro školení odborníků v klíčových odvětvích oslabených odlivem talentů z těchto oblastí;

18. vítá přístup iniciovaný dokumentem týkajícím se „modré karty“ pro společnou politiku legálního přistěhovalectví, vyzývá však členské státy, aby vyvíjely větší úsilí o dosažení společných pravidel pro přistěhovaleckou politiku, jež by se neomezovala na vysoce kvalifikované pracovníky;

19. vyjadřuje uspokojení nad přijetím modré karty týkající se podmínek pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí pro účely výkonu vysoce kvalifikované práce a naléhavě žádá Komisi, aby co možná nejdříve předložila iniciativy pro další kategorie činností, které by byly dalším krokem v boji proti nedovolenému přistěhovalectví a zneužívání situace přistěhovalců „bez papírů“;

20. požaduje nová opatření, jejichž cílem je dále usnadnit přijímání studentů a výzkumných pracovníků a jejich pohyb v rámci EU;

21. upozorňuje na význam uznávání kvalifikace přistěhovalců, a sice formální, neformální a informální kvalifikace získané v zemích původu; domnívá se, že takové uznávání zabrání plýtvání schopnostmi, ke kterému u přistěhovalecké populace opakovaně dochází, a to zejména u žen, které často přijímají práci s mnohem nižšími nároky, než je jejich kvalifikace;

22. žádá Komisi, aby v budoucích dokumentech týkajících se této problematiky měla na paměti otázku uznávání kvalifikace a rovněž pobídku k celoživotnímu učení, přičemž by členské státy měly poskytnout přistěhovalcům příležitost učit se jazyku přijímající země za účelem zajištění společenské, profesionální a kulturní integrace v Evropské unii a zlepšení možnosti přistěhovalců podporovat vývoj svých dětí; dále žádá, aby Komise uplatnila výsledky jednání týkajících se jazykového vzdělávání dětí přistěhovalců a výuky v členském státě, který je místem jejich pobytu, a také výuky jazyka a kulturního dědictví země jejich původu, a žádá, aby v navrženém plánu byly respektovány zásady solidarity a rovnosti;

23. opakuje, že jedním z vhodných nástrojů ke sladění nabídky a poptávky na trhu práce transparentním, odpovědným a účinným způsobem je síť EURES (European Employment and Job Mobility Network – Evropská síť zaměstnání a pracovní mobility); navrhuje tedy rozšíření koncepce sítě EURES, aby byl usnadněn kontakt mezi evropskými zaměstnavateli, kteří hledají zaměstnance s určitou kvalifikací, a kandidáty na toto zaměstnání pocházejícími z třetích zemí; navrhuje, aby jako základna tohoto rozšíření sítě EURES byla využita zvláštní střediska (již vytvořená či která mají být vytvořena) nebo zastoupení Evropské unie ve třetích zemích a aby bylo zaručeno pokračování poradenské činnosti týkající se nástrojů a podpory pro osoby samostatně výdělečně činné a využívání mikroúvěrů a aby tato činnost byla dále rozšiřována; zdůrazňuje, že evropská potřeba vysoce kvalifikované pracovní síly by neměla vést k „odlivu mozků“ ze třetích zemí, jehož důsledkem by bylo poškození jejich rozvíjejících se ekonomik a sociální infrastruktury;

24. domnívá se, že by přistěhovalcům z tzv. třetích zemí mělo být přiznáno právo pohybovat se v rámci EU tak, aby jakožto osoby s legálním pobytem v členském státě mohli pracovat jako přeshraniční pracovníci, aniž by museli žádat o pracovní povolení v jiném členském státě, a že takto zaměstnaným přistěhovalcům by mělo být po 5 letech legálního pobytu v členském státě přiznáno plné právo volného pohybu;

25. zdůrazňuje význam koordinace mezi místními a regionálními orgány odpovědnými za odbornou přípravu a vnitrostátními a evropskými orgány v řízení potřeb trhu práce, a to v souladu ze zásadou upřednostňování pracovníků Společenství; zdůrazňuje, že taková spolupráce je nezbytná pro účinné provádění přistěhovalecké politiky schopné vyřešit nedostatek pracovní síly, k němuž dochází v určitých odvětvích a v některých členských státech, a pro účinnou a náležitou integraci přistěhovalců;

26. vyzývá Komisi, aby v zemích původu více informovala o možnostech legální migrace a o právech a povinnostech migrantů, které jsou spojeny s příjezdem do EU;

27. vyzývá členské státy, aby dostatečně využívaly dotační systémy Společenství, které souvisejí s migrační politikou, tak aby bylo vytvořeno více kvalitních pracovních míst pro přistěhovalce;

Integrace

28. zdůrazňuje, že integrace posiluje kulturní rozmanitost v EU a měla by být založena na sociálním začlenění, nediskriminaci a rovných příležitostech, které se projevují zejména v přístupu ke zdravotnictví, vzdělávání, jazykové přípravě a zaměstnání; domnívá se, že integrační politiky by měly být rovněž založeny na vhodných inovačních programech, a uznává klíčovou úlohu, kterou při integraci migrantů hrají místní a regionální orgány, odborové organizace, organizace migrantů a profesionální svazy a sdružení;

29. podporuje integrační úsilí členských států i legálních migrantů a osob, které požívají mezinárodní ochrany, při respektování identity a hodnot EU a jejích členských států i lidských práv, právního státu, demokracie, tolerance, rovnosti a svobody názoru a potřeby povinné školní docházky; připomíná, že integrace je dvoustranný proces, který vyžaduje, aby se přizpůsobili jak přistěhovalci, tak i obyvatelstvo hostitelské země, jak je stanoveno ve společných základních zásadách integrace přijatých Radou, a jemuž může prospět výměna osvědčených postupů; uznává, že ačkoli integrace je obtížnější v těch členských státech, které čelí značným migračním tlakům způsobeným jejich zvláštní geografickou situací, nelze od ní jako od cíle upustit; vyzývá ostatní členské státy, aby přispěly ke zmírnění takových tlaků v duchu solidarity, čímž usnadní integraci osob, které požívají mezinárodní ochrany a které se nacházejí v členských státech EU, a současně podpoří legální migraci;

30. zdůrazňuje, že dobrý integrační proces je nejlepším nástrojem k odstranění nedůvěry a podezírání mezi původními občany a přistěhovalci a je zásadní pro eliminaci xenofobních myšlenek nebo činů;

31. podporuje vytvoření mechanismů pro vzájemné učení a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy k posílení schopnosti hostitelských zemí zvládat rostoucí rozmanitost, a rovněž vytvoření systému společných ukazatelů a vhodných statistických kapacit, které mají členské státy používat ke zhodnocení výsledků přistěhovalecké politiky;

32. připomíná, že mimořádně důležitým prvkem je zapojení organizací migrantů, které v integračním procesu hrají nezastupitelnou úlohu, neboť poskytují přistěhovalcům příležitost k demokratické účasti; vyzývá členské státy, aby usnadnily systémy na podporu občanské společnosti v integračním procesu tím, že umožní přistěhovalcům, aby se podíleli na občanském a politickém životě hostitelské společnosti, umožní jim účast v politických stranách a odborových organizacích a poskytnou jim příležitost hlasovat v místních volbách;

33. vítá iniciativu, kterou přijaly Komise a Evropský hospodářský a sociální výbor s cílem zlepšit soudržnost integračních politik prostřednictvím evropského integračního fóra se zapojením a účastí společenských organizací a sdružení přistěhovalců, v jehož rámci by probíhala výměna zkušeností a příprava doporučení; vyzývá členské státy, aby koordinovaly integrační úsilí výměnou osvědčených postupů obsažených ve vnitrostátních plánech pro integraci;

34. žádá Komisi, aby učinila příslušná opatření a tak zajistila finanční podporu strukturální a kulturní integrace přistěhovalců také prostřednictvím programů EU, jakými jsou Program celoživotního učení, Evropa pro občany, Mládež v akci a Kultura 2007; poukazuje na to, že učitelé jsou v mnoha případech špatně připraveni na to, že ve třídách budou mít velký počet dětí přistěhovalců, a požaduje, aby se zlepšilo vzdělávání učitelů a aby byla na tyto účely poskytnuta dostatečná finanční podpora;

35. upozorňuje na to, že školní výuka a celoživotní učení hrají důležitou roli v procesu integrace, neboť rozvíjejí různé dovednosti, zejména jazykové znalosti; domnívá se, že nově příchozí přistěhovalci by měli mít právo a příležitost účastnit se programů odborné přípravy a celoživotního učení, aniž by jim byly kladeny jakékoli překážky;

36. vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále podporovaly protidiskriminační politiky, a to i ze strany veřejných orgánů;

37. vyzývá členské státy, aby respektovaly a podporovaly příslušné směrnice: směrnice 2000/78/ES, 2000/43/ES a 2004/113/ES, jejichž účelem je boj proti diskriminaci;

38. vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 18. prosince 1990[17];

39. vyzývá Komisi, aby shromažďovala údaje o imigraci do EU z pohledu rovnosti žen a mužů a aby zajistila analýzu těchto údajů Evropským institutem pro rovnost pohlaví s cílem dále vyzdvihnout specifické potřeby a problémy přistěhovalkyň a nejvhodnější způsoby jejich integrace do společností v hostitelských zemích;

40. vyzývá členské státy, aby při vypracovávání integračních politik umožnily příslušným způsobem uplatnit zásadu rovnosti mezi muži a ženami a zohlednily specifickou situaci a potřeby žen z řad přistěhovalců;

41. vyzývá členské státy, aby zaručily dodržování základních práv přistěhovalkyň bez ohledu na to, zda je jejich status legální;

42. vyzývá členské státy, aby podporovaly informační kampaně určené ženám z řad přistěhovalců, jejichž cílem je informovat je o jejich právech, možnostech vzdělávání a jazykových kurzů, odborné přípravy a přístupu k zaměstnání a také předcházet nuceným sňatkům, mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalším formám psychického nebo fyzického nátlaku;

Bezpečnost a přistěhovalectví

Integrovaná správa hranic

43. zdůrazňuje, že je třeba vypracovat komplexní rámcový program, jenž by stanovoval obecné cíle a celkovou strukturu strategie správy hranic EU a jenž by obsahoval podrobné informace o tom, jak mají společně fungovat příslušné programy a režimy v této oblasti; zastává názor, že při posuzování struktury strategie správy hranic EU by Komise měla nejprve provést analýzu efektivnosti stávajících systémů správy hranic v členských státech, aby mezi nimi dosáhla optimální součinnosti, a poskytnout dodatečné informace týkající se rentability nových navržených systémů, systému vstupu/výstupu, elektronického systému cestovních povolení, automatizované hraniční kontroly a programu registrovaných cestujících, v rámci integrované správy hranic EU;

44. zdůrazňuje, že integrovaná správa hranic by měla nalézt správnou rovnováhu mezi zajištěním volného pohybu rostoucího počtu osob přes hranice a zaručením větší bezpečnosti občanů EU; nepopírá, že využívání údajů zde nabízí zjevné výhody; současně však zastává názor, že důvěru veřejnosti ve vládní opatření lze zachovat pouze tehdy, budou-li stanoveny dostatečné záruky ochrany údajů, kontrola a mechanismy pro zajištění nápravy;

45. požaduje posouzení proveditelnosti integrovaného čtyřstupňového přístupu, jehož prostřednictvím by prohlídky probíhaly systematicky v každé fázi cesty přistěhovalců do Unie;

46. zdůrazňuje, že strategii hranic EU by měla doplňovat i konkrétní opatření zaměřená na posílení hranic třetích zemí v rámci partnerství mezi Afrikou a EU a evropské politiky sousedství (východní partnerství, EUROMED);

47. vyzývá k nahrazení současných vnitrostátních schengenských víz jednotnými evropskými schengenskými vízy, která umožní rovné zacházení se všemi žadateli o víza; přeje si být informován o přesném časovém harmonogramu a o podrobnostech politické i technické studie Komise, jež budou analyzovat proveditelnost, praktické důsledky a dopad systému, ve kterém budou státní příslušníci třetích zemí povinni získat elektronické povolení předtím, než budou moci vycestovat na území EU (elektronický systém cestovních povolení, ESTA); požaduje lepší spolupráci mezi konzuláty členských států a to, aby se společné konzulární služby v otázce víz postupně vytvářely na dobrovolném základě;

48. vyzývá Radu, aby přijala dohody založené na solidaritě členských států, pokud jde o dělbu zátěže spojené s policejní kontrolou hranic, a aby koordinovala vnitrostátní politiky členských států;

Nedovolená migrace

49. považuje účinný boj proti nedovolenému přistěhovalectví za klíčovou součást komplexní migrační politiky EU, a vyjadřuje proto politování nad tím, že je účinné rozhodování v této oblasti narušováno nedostatečnou schopností členských států postupovat skutečně společně ve společném zájmu těchto států;

50. je zděšen lidskou tragédií, která je důsledkem nelegálního převážení migrantů po moři a k níž dochází zejména na jižních námořních hranicích Unie, kde se lidé ve člunech vydávají na životu nebezpečnou cestu od afrických břehů do Evropy; důrazně vyzývá k přijetí okamžitých opatření k zastavení této lidské tragédie jednou provždy a k posílení dialogu a spolupráce se zeměmi původu;

51. připomíná, že nedovolené přistěhovalectví často organizují zločinecké sítě, jejichž činnost se zatím ukázala jako účinnější než společná evropská opatření; je přesvědčen, že takové sítě jsou odpovědné za smrt stovek lidí, kteří každý rok přijdou o život na moři; připomíná, že v souladu s mezinárodními závazky musí nést členské státy společnou odpovědnost za záchranu životů na moři; vyzývá proto Komisi a Radu, aby zvýšily úsilí v boji proti organizované trestné činnosti, obchodování s lidmi a pašování, k nimž dochází v různých částech EU, a zejména aby se pokusily rozbít veškeré sítě nejen bojem s převaděči, kteří jsou zřídkakdy klíčovou postavou, ale rovněž s těmi, kdo jsou na vrcholných příčkách a nejvíce těží z výhod z těchto zločineckých operací;

52. vyzývá Komisi, aby zintenzivnila programy na zvýšení informovanosti v zemích tranzitu a původu o nebezpečí nedovolené migrace;

53. vítá přijetí nové směrnice o postizích proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem a považuje tuto směrnici za účinný nástroj omezování vykořisťování migrujících pracovníků a snížení přitažlivosti jednoho z hlavních motivačních faktorů pro nedovolenou migraci;

54. naléhavě žádá členské státy, aby neodkládaly provedení nové směrnice, která stanoví postihy vůči zaměstnavatelům, kteří budou najímat nelegální přistěhovalce, ve vnitrostátním právu;

55. je přesvědčen, že je důležité posilovat prostředky dialogu se zeměmi původu a vytvořit dohody o spolupráci s těmito zeměmi s cílem eliminovat krutý a tragický jev nedovolené migrace;

56. domnívá se, že i přes opakované navýšení rozpočtových prostředků, ke kterému došlo na podnět Parlamentu, Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX) stále ještě nezajišťuje účinnou koordinaci kontrolní činnosti na vnějších hranicích Unie, a to z důvodu omezeného mandátu a nedostatečného zapojení třetích zemí, obzvláště pokud jde o námořní operace;

57. vítá podnět Komise, která připraví návrh na přezkum mandátu agentury FRONTEX, a má za to, že je naléhavě třeba agenturu posílit, zejména rozšířením její koordinační kapacity a schopnosti koordinovat na žádost dotčených členských států stálé mise v oblastech, které čelí velkým migračním tlakům, a schopnosti spojit se s třetími zeměmi; domnívá se, že by měl být rovněž kladen důraz na posílení analýzy rizik agentury FRONTEX a její kapacity shromažďovat příslušné údaje;

58. má za to, že agentura FRONTEX potřebuje odpovídající zdroje, a to nikoli pouze finanční, pokud má plnit svůj mandát smysluplným způsobem, a požaduje využívání nových technologií v boji proti nedovolené migraci, aby členské státy ve zvýšené míře poskytly technické prostředky a aby Komise předložila legislativní návrhy, které by zavedly povinnou solidaritu na stejném základě jako v případě pohraničních jednotek rychlé reakce (RABITs);

59. vyzývá agenturu FRONTEX a Komisi, aby vypracovaly studii (i s odhadem nákladů), která posoudí možnost, že by agentura FRONTEX získala své vlastní prostředky, a požadavky související s případným povýšením operací agentury FRONTEX na pobřežní stráž Evropské unie, aniž by tím byla omezena kontrola členských států nad svými hranicemi;

60. má za to, že FRONTEX může naplno využít svůj potenciál pouze tehdy, pokud bude zintenzívněno úsilí v dalších oblastech, například v oblasti zpětného přebírání a spolupráce se třetími zeměmi; vyzývá Komisi, aby v tomto směru agenturu FRONTEX podporovala;

61. podporuje zřízení specializovaných kanceláří agentury FRONTEX, které umožní reagovat na specifické situace na obzvláště citlivých hranicích, zejména na pozemních hranicích na východě a na námořních hranicích na jihu, a lépe tyto situace posoudit;

62. konstatuje, že na operace agentury FRONTEX mají škodlivý vliv odlišnosti ve výkladu právních pojmů, výkladu mezinárodních právních předpisů pro oblast moří a rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech a postupech; požaduje, aby za účelem nalezení společného přístupu a vyřešení protichůdných odlišností vnitrostátních právních předpisů a postupů v jednotlivých státech byly provedeny komplexní studie;

63. požaduje hlubší a trvalou spolupráci agentury FRONTEX a vnitrostátních orgánů a agentur;

64. požaduje další vývoj koncepce Evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR), a to rovněž prostřednictvím lepší koordinace členských států;

65. konstatuje, že rybáři, soukromá plavidla a soukromí pracovníci na moři se často setkávají s nelegálními přistěhovalci dříve než námořní jednotky v zemi; zdůrazňuje, že je nezbytné tyto strany jasněji informovat o jejich povinnostech vyplývajících z mezinárodních právních předpisů a týkajících se pomoci přistěhovalcům v nouzi, a požaduje mechanismy náhrad za ušlou práci v důsledku záchranných operací;

66. zdůrazňuje, že je zde zřejmá potřeba spolehlivých statistik, aby byly vytvořeny konkrétní nástroje k boji proti nedovolené migraci na úrovni EU, a vyzývá Komisi, aby přijala opatření nezbytná k zajištění těchto statistik;

Návraty

67. domnívá se, že přistěhovalci, kteří nepožívají mezinárodní ochrany či kteří pobývají na území členských států neoprávněně, je třeba požádat, aby území Evropské unie opustili; v této souvislosti bere na vědomí přijetí směrnice o navracení osob a vyzývá členské státy, aby v souvislosti s převedením této směrnice do vnitrostátního práva zachovávaly výhodnější ustanovení, která již byla v jejich vnitrostátním právu zakotvena; vyzývá členské státy, aby zajistily, že k navracení bude docházet při plném respektování právních předpisů a důstojnosti dotčených osob, přičemž přednost bude dávána dobrovolným návratům;

68. požaduje, aby systém poradenských služeb pro navracení byl zřízen v uzavřených a otevřených ubytovacích střediscích a sloužil jako kontaktní místo pro osoby, které si přejí dozvědět se více informací o pomoci při návratu;

69. vyzývá Komisi, aby zavedla sledování mechanismů sociální a profesní reintegrace migrantů, kteří se navrátili do země původu, a aby tyto mechanismy podporovala;

70. vyzývá členské státy, aby přednostně sladily své politiky navracení se společnou politikou spíše než s dvoustrannými dohodami;

71. požaduje, aby v souvislosti s dohodami o navracení byl Parlament a jeho odpovědné výbory v průběhu diskusí se třetími zeměmi pravidelně informovány o dosaženém pokroku a všech překážkách, s nimiž se vyjednávači setkali;

72. vyzývá Komisi, aby zajistila, aby členské státy měly pouze dvoustranné dohody o zpětném přebírání osob se třetími zeměmi, které by plně zaručovaly dodržování lidských práv zpětně přebíraných osob, a podepsanou Ženevskou úmluvu z roku 1951;

73. vyzývá Komisi, aby účinně prosazovala plnění povinnosti třetích zemí přijímat zpět své státní příslušníky, kteří pobývají nedovoleně na území EU, jak to stanoví článek 13 Dohody z Cotonou ze dne 23. června 2000; vyzývá k posílení těchto ustanovení při jednáních o nové dohodě se státy AKT (africké, karibské a tichomořské státy);

74. zdůrazňuje potřebu opravdového evropského rozměru v politice navracení prostřednictvím vzájemného uznávání rozhodnutí o navrácení; vyzývá k lepší spolupráci členských států při uskutečňování návratů a k posílení úlohy agentury FRONTEX při společné činnosti související s návraty;

75. vyzývá k posílení spolupráce, včetně spolupráce konzulární, se zeměmi původu a tranzitu, aby se usnadnily postupy zpětného přebírání, a vyzývá Komisi, aby vyhodnotila stávající dohody o zpětném přebírání za účelem usnadnění jejich provádění a vzala si z nich poučení pro jednání o podobných dohodách v budoucnu;

76. vyzývá Radu, aby zvážila přijetí ustanovení právních předpisů za účelem vytvoření evropského průkazu vydávaného nelegálně pobývajícím státním příslušníkům třetích zemí s cílem usnadnit navracení do třetích zemí; je třeba přijmout kroky směřující k tomu, aby byly evropské průkazy zahrnuty do dohod o zpětném přebírání osob Unie, a staly se tak závaznými pro dotčené třetí země;

Solidarita a přistěhovalectví

Koordinace mezi členskými státy

77. vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že členské státy neprokázaly dostatečnou solidaritu tváří v tvář rostoucímu problému přistěhovalectví; vyzývá k okamžitému přezkoumání rámcového programu Solidarita a řízení migračních toků na období 2007-2013[18] a jeho čtyř finančních nástrojů tak, aby odrážely novou situaci, kterou charakterizují zvýšené migrační tlaky, a odpovídaly naléhavým potřebám, například v případě masových migračních přílivů;

78. bere na vědomí závazky členských států zakotvené ve výše uvedeném Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu, pokud jde o potřebu solidarity; vítá zejména skutečnost, že pakt obsahuje mechanismus dobrovolného sdílení břemene, který v rámci EU umožní přemístit osoby, které požívají mezinárodní ochrany, z členských států, které vzhledem ke své zeměpisné poloze či demografické situaci čelí nepřiměřeným tlakům na své vnitrostátní azylové systémy, do jiných členských států, a vyzývá členské státy, aby naplnily své závazky; vítá také skutečnost, že na tento účel byla z rozpočtu na rok 2009 přidělena částka 5 milionů EUR, a to z Evropského fondu pro uprchlíky; trvá však na zavedení závazných nástrojů; vyzývá Komisi, aby tento mechanismus neprodleně uvedla do praxe a okamžitě předložila legislativní podnět s cílem zřídit takový stálý mechanismus na evropské úrovni;

79. vítá přepracované znění dublinského nařízení a navrhovaná ustanovení o mechanismu, který by odložil uplatňování dublinských pravidel pro přesuny, jestliže existují obavy, že by důsledkem těchto přesunů mohli být žadatelé, kteří nevyužívají výhody adekvátních norem ochrany v odpovědném členském státě, zejména ve smyslu podmínek přijímání a přístupu k azylovému řízení, a rovněž v případech, kdy by tyto přesuny znamenaly dodatečnou administrativní zátěž v rámci členských států, které vzhledem ke své zeměpisné poloze či demografické situaci čelí nepřiměřeným tlakům; zdůrazňuje však, že bez vytvoření dvojitého závazného nástroje pro všechny členské státy by se tato ustanovení ukázala být spíše politickým prohlášením než účinným nástrojem ke skutečné podpoře členského státu;

80. vítá návrh Komise na přepracování nařízení o zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání otisků prstů a připomíná členským státům jejich povinnosti získávat otisky prstů a zasílat údaje podle stávajícího nařízení Eurodac; je toho názoru, že biometrické údaje, jako například otisky prstů, musí být využity na posílení účinnosti operací hraniční kontroly;

Spolupráce se třetími zeměmi

81. vyjadřuje politování nad tím, že spolupráce se třetími zeměmi nedosáhla – s výjimkou spolupráce Španělska s třetími zeměmi, například se Senegalem a dalšími zeměmi subsaharské a severní Afriky – uspokojivých výsledků; vyzývá k cílené podpoře třetích zemí tranzitu a původu zapojením agentury FRONTEX do misí vyslaných do těchto zemí, aby se jim dostalo pomoci k vybudování účinného systému správy hranic;

82. připomíná Komisi, Radě a členským státům, že je zásadní, aby pokračovaly v zahájeném dialogu se zeměmi původu a tranzitu navazujícím na ministerské konference mezi EU a Afrikou o migraci a rozvoji konané v Tripolisu, Rabatu a Lisabonu;

83. požaduje zavedení politických nástrojů, které byly vytvořeny v rámci „Globálního přístupu k migraci“[19], a rovněž provedení procesu z Rabatu z roku 2006 týkajícího se migrace a rozvoje, stejně jako partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti, které bylo dohodnuto v Lisabonu v prosinci 2007;

84. zdůrazňuje význam rozvojové politiky ve třetích zemích původu nebo tranzitu jakožto prostředku pro řešení problému přistěhovalectví a jeho příčin; vyzývá ke zlepšení koordinace přistěhovalecké a rozvojové politiky Unie, která bude brát plně v úvahu strategické cíle, například rozvojové cíle tisíciletí;

85. připomíná však, že rozvojová politika nemůže být jedinou alternativou k migraci, neboť žádný rozvoj nemůže existovat na základě vzájemnosti bez trvalé mobility;

86. požaduje posílení spolupráce s Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) a dalšími mezinárodními organizacemi při vytváření nových regionálních kanceláří v citlivých oblastech, kde je zapotřebí mimo jiné praktická pomoc týkající se zejména legální migrace nebo dobrovolného návratu přistěhovalců;

87. zdůrazňuje, že je důležité vytvářet informační a řídicí střediska pro migraci po vzoru střediska v Mali, které zahájilo činnost v říjnu 2008; je přesvědčen, že taková střediska by mohla významně přispět k řešení problémů migrace tím, že by se zabývala potřebami případných migrantů, navracejících se migrantů a migrantů s pobytem v EU; vyzývá Komisi, aby poskytla nezbytné informace týkající se projektů zřizování dalších středisek v rámci partnerství EU-Afrika, a žádá ji, aby prozkoumala možnost vytvoření takových středisek ve východních sousedních zemích;

88. zdůrazňuje, že všechny dohody se zeměmi původu a tranzitu by měly obsahovat kapitoly o spolupráci v oblasti přistěhovalectví, a vyzývá k ambiciózní politice vůči třetím zemím v oblasti policejní a justiční spolupráce, aby bylo možné bojovat proti mezinárodním zločineckým organizacím zapojeným do obchodování s lidmi a postavit dotyčné osoby před soud, se zapojením s Europolu a Eurojustu; vyzývá také Komisi, aby zintenzivnila svou podporu třetím zemím, včetně finanční a technické pomoci, za účelem vytváření hospodářských a sociálních podmínek odrazujících od nedovolené migrace, drogové činnosti a organizovaného zločinu;

89. vyzývá Komisi, aby pro dosažení pokroku v jednáních, která vede s Marokem, Senegalem a Libyí, podpořila vyjednání globálních evropských dohod, jak je tomu například u dohody podepsané s Kapverdami, a aby podpořila uzavření dohod s hlavními zeměmi původu přistěhovalců;

90. požaduje podporu pro třetí země při vytváření vnitrostátního právního rámce a zřizování imigračního a azylového systému při plném respektování mezinárodních právních předpisů a vyzývá dále třetí země tranzitu, aby podepsaly a dodržovaly Ženevskou úmluvu z roku 1051 o právním postavení uprchlíků;

91. vyzývá členské státy, aby zvážily vydávání uprchlíků opouštějících domovy kvůli zhoršování životního prostředí, migrantů, kteří nemohou být běžně považováni za ekonomické migranty a kteří rovněž nejsou uznáni jako uprchlíci podle Ženevské úmluvy;

0 0

92. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

[1] COR/2008/210.
[2] Dokument Rady 13440/08.
[3] Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98.
[4] Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 30.
[5] Dokument Rady 7204/08 ze dne 3. března 2008.
[6] Přijaté texty, P6_TA(2009)0087.
[7] Přijaté texty, P6_TA(2009)0069.
[8] Přijaté texty, P6_TA(2009)0047.
[9] Přijaté texty, P6_TA(2008)0633
[10] Přijaté texty, P6_TA(2008)0557
[11] Přijaté texty, P6_TA(2008)0558
[12] Přijaté texty, P6_TA(2008)0385
[13] Přijaté texty, P6_TA(2008)0168.
[14] Úř. věst. C 219 E, 28.8.2008, s. 215.
[15] Úř. věst. C 219 E, 28.8.2008, s. 223.
[16] Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 845.
[17] A/RES/45/158.
[18] KOM(2005)0123.
[19] KOM(2006)0735.

Úvod

Není sporu o tom, že přistěhovalectví je jednou z nejzásadnějších výzev, jimž Evropa v současné době čelí. Při řešení tohoto problému buď můžeme přijmout politické přístupy, které z tohoto problému učiní příležitost, nebo se situace zcela může vymknout kontrole, a za to pak všichni zúčastnění zaplatí vysokou cenu.

Zkušenosti ukázaly, že přistěhovalectví je záležitostí společného zájmu, ve které země EU mohou a měly by postupovat společně a mít z této spolupráce vzájemný prospěch. Když se jednotlivé země – malé stejně jako velké – pokoušely řešit tento problém samy, měly velké potíže zvolit odpovídající postup. Tím spíše pak v prostoru, kde je svoboda pohybu, a v schengenském prostoru.

V důsledku společných vnějších hranic má činnost či nečinnost jednoho členského státu dopad na zájmy ostatních států. Podobně i migrační tlaky, jimž čelí jeden z členských států, jsou problémem Unie jako celku. Proto zaznívají hlasy požadující, aby se EU chopila vůdčí úlohy při formování společné evropské přistěhovalecké politiky.

Zpravodaj se domnívá, že nutnost vybudovat opravdu společnou evropskou přistěhovaleckou politiku se nyní stala nanejvýš naléhavou a Evropská unie by se měla této příležitosti chopit a takovou politiku vytvořit. V opačném případě nás všechny tato promarněná šance bude mrzet.

Důležité základy byly již položeny díky programu z Tampere (1999–2004) a Haagskému programu (2004–2009) a svou zásluhu na tom má i příspěvek Evropského parlamentu za celou dobu, kdy se této problematice věnuje. Politika v oblasti přistěhovalectví je však i nadále roztříštěná a její úlomky je třeba sestavit do ucelené a koherentní podoby. A je také nutné jít dále. Je zapotřebí vize společné politiky, která staví na všem, co jsme již dokázali v minulosti, ale zároveň je orientována na budoucnost. K tomu je nezbytné mít větší ambice: stranou musí jít národní hrdost a země EU se musí dohodnout na lepší vzájemné spolupráci.

Zpravodaj vítá skutečnost, že na zasedání Evropské rady dne 16. října 2008 byl přijat Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu, který naprosto jednoznačně hovoří o tom, že Evropa potřebuje pokročit směrem ke společné politice v této oblasti. Konečně se definují zásady, opatření a nástroje společné přistěhovalecké politiky, a protože se volební období Evropského parlamentu 2004–2009 chýlí ke konci, zpravodaj doufá, že v této zprávě budou načrtnuty hlavní směry, jimiž by se měla v příštích letech ubírat vize společné evropské přistěhovalecké politiky, kterou bude Parlament prosazovat.

Zpráva chce obsáhnout všechny dimenze přistěhovalectví a podat tak ucelený obrázek problému. Jednotlivé nástroje a opatření musí být ovšem předmětem další, podrobnější analýzy.

Evropě hrozí, že se situace vymkne kontrole

Pokud Evropa v co nejbližší době nepokročí ve vytváření společné přistěhovalecké politiky, hrozí jí, že se situace vymkne kontrole. A dramatické události kolem nás jen potvrdily, že již máme zpoždění. V posledních letech vzrostly migrační tlaky na nových hranicích na východě a jihu Unie. Na jihu byly obzvláště silné tlaky v důsledku jevu tzv. „lidí ve člunech“, kteří riskují život a vydávají se napospas nástrahám moře v naději, že se dostanou na evropský kontinent.

Je to zoufalá lidská tragédie, když jsou každoročně takto v rozbouřených vlnách zmařeny stovky životů, a je otřesné, že se tak děje téměř bez povšimnutí – v roce 2007 přišlo údajně ve Středozemním moři a ve vodách v okolí Kanárských ostrovů o život více lidí než během války v Libanonu a v roce 2008 si moře vybralo větší daň než válečný konflikt v Gaze. Tuto lidskou tragédii je nutno okamžitě zastavit.

Tisíce přistěhovalců se podaří z mořských vln zachránit a země EU mají v tomto směru důležitou odpovědnost. Pro příklad, z 2 700 přistěhovalců, kteří přistáli v roce 2008 na Maltě, bylo více než 2 000 zachráněno na moři, když člunům přeplněným utečenci hrozilo na cestě k italské Lampeduse ztroskotání a zachránila je námořní flotila maltských ozbrojených sil, která je pravidelně nasazována při velmi nebezpečných záchranných operacích na volném moři.

Některé země jsou vystaveny silnějším migračním tlakům než jiné. Zvláště to platí o Kanárských ostrovech (patřících Španělsku), italské Lampeduse, Maltě a Kypru a také o dalších členských státech, třeba o Řecku. Ovšem zatímco přistěhovalce, kteří přistanou na Lampeduse nebo na Kanárských ostrovech, lze bleskově přepravit na pevninu do Itálie nebo do Španělska, ty, kteří připlují na Maltu, nikam přesunout nelze, protože přistěhovalecká politika Evropy dosud takový přesun do vnitrozemí EU neumožňuje.

V Evropě proto musí vzniknout společná přistěhovalecká politika jako politika solidarity s těmi členskými státy, které leží na vnějších hranicích Unie, protože tyto státy zároveň vnější hranice Unie střeží. A migranti připlouvající do těchto zemích se postupem času zpravidla snaží přemístit se do jiných oblastí Unie.

1. Prosperita a přistěhovalectví

Pokud se Evropa nechce stát opevněným kontinentem, který odmítá akceptovat, že je zjevně atraktivním cílem přistěhovalců ze třetích zemí, musí společná přistěhovalecká politika nutně zahrnovat pravidla pro legální příchod do Evropy. Možnost se do Evropy legálně přistěhovat také přirozeně znamená, že se značně sníží rozsah a motivace nelegálního přistěhovalectví.

Jen málokdo pochybuje o tom, že legální migrace může přispět k hospodářskému růstu EU, a to zejména v těch členských státech, které migranty potřebují vzhledem k situaci na jejich pracovním trhu nebo k jejich demografickému vývoji. Mimoto migranti posílají část svých příjmů do svých domovských zemí a přispívají tak k rozvoji zemí svého původu. Pokud bude legální migrace správně organizována, mohli by z ní mít prospěch všichni.

1.1 Legální migrace

Legální migrace by se měla řídit jasnými, transparentními a spravedlivými pravidly, jakkoli je v této fázi jasné, že by si měl každý členský stát ponechat kontrolu nad tím, kolik pracovníků je schopen integrovat na svém trhu práce, a to s náležitým ohledem na zásadu upřednostňování pracovníků z členských států Společenství. Nyní, po schválení tzv. „modré karty“, je čas jít dále a vytvořit příležitosti pro pracovníky s nižší kvalifikací a pro sezonní pracovníky.

Měly by být také vzaty v úvahu důsledky „odlivu mozků“, ale vzhledem k tomu, že vysoce kvalifikovaní pracovníci ze třetích zemí si hledají perspektivní působiště tak jako tak, nemá smysl, aby o ně Evropa přicházela. V zájmu zmírnění negativních důsledků podporuje zpravodaj „cirkulaci mozků“, a to podněcováním k dočasné nebo cirkulační migraci.

1.2 Integrace

U přistěhovalců, kteří přicházejí legálně a jejichž pobyt může být dlouhodobý, by měla být podporována integrace, neboť to prospívá jak jim samým, tak hostitelské společnosti. Politické nástroje by měly umožňovat integraci migrantů tak, aby se zapojili do života v jejich místním společenství, podporu rozmanitosti na pracovišti a potírání diskriminace. Migranti, kteří mají zájem se integrovat, však musí být připraveni respektovat identitu a hodnoty EU a jejích členských států, včetně toho, že budou uznávat lidská práva, právní stát, demokracii, toleranci a rovnost. Je jasné, že v zemích, které čelí mimořádným migračním tlakům, je šance k integraci menší, protože tyto země nemají kapacitu pro integraci velkého množství migrantů a migranti mají stejně často v úmyslu přemístit se do jiných částí Evropy.

2. Bezpečnost a přistěhovalectví

Evropská unie může být v otázce legální migrace důvěryhodná jedině tehdy, pokud nejprve prokáže, že zvládne problém nelegální migrace. Zpravodaj je přesvědčen, že Evropa nevyvinula při boji proti nelegální migraci dostatečné kolektivní úsilí a pokrok je nadále pomalý a příliš malý. Vyplývá to do značné míry z toho, že stále neexistují společné evropské nástroje, které by pomohly skoncovat s nelegálními způsoby příchodu přistěhovalců. Není proto překvapivé, že příliv přistěhovalců proudí tím nejslabším článkem. Evropa se musí rozhodným způsobem chopit vůdčí úlohy v úsilí o zastavení nelegálního přistěhovalectví, a to jednou provždy, zejména v případech, kdy se opírá o organizovanou trestnou činnost, obchodování s lidmi a vede k nesčetným úmrtím nešťastných obětí.

2.1 Integrovaná správa hranic

Členské státy by si měly ponechat plnou kontrolu nad svými hranicemi. Skutečnost však ukázala, že státy vystavené migračním tlakům – ať velké, či malé – nejsou schopny své hranice efektivně střežit. Evropa jim v tom proto musí pomoci a musí použít veškeré vhodné nástroje, zejména nové technologie, např. biometrické údaje.

2.2 Frontex

Zpravodaj je přesvědčen, že agentura Frontex je i nadále ideálním prostředkem pro kolektivní reakci Evropy na nelegální přistěhovalectví. Parlament již tuto agenturu podpořil tím, že zvýšil její provozní rozpočet o více než 50 milionů EUR. Tato agentura však nebyla dostatečně efektivní a měla by být dále posílena, jak pokud jde o finanční zdroje, tak pokud jde o její schopnost konat. Za tímto účelem je také třeba zavést systém povinné solidarity, v jehož rámci by členské státy, které vkládají prostředky do rejstříku agentury (CRATE), skutečně dostály svým slibům a účastnily se misí agentury. Dosavadní zkušenosti bohužel ukázaly, že mise agentury Frontex, zejména její námořní hlídky, neplní zcela své poslání, protože členské státy EU neplní své závazky, jak mají, nebo se jich neúčastní. To je důvodem k tomu, abychom se znovu zamysleli nad takovými misemi a nad tím, zda by agentura měla mít své vlastní prostředky. Navíc může být Frontex plně efektivní pouze tehdy, pokud budou v dostatečné míře spolupracovat třetí země a pokud i agentura s nimi bude odpovídajícím způsobem spolupracovat.

2.3 Návraty

Státní příslušníci třetích zemí, kteří pobývají na území EU nelegálně, musí toto území opustit nebo být navráceni do země původu. Jsou proto nezbytně nutná účinná návratová opatření. Upřednostňován by měl být dobrovolný návrat a členské státy by měly při navracení spolupracovat, mj. organizováním společných návratových operací, a to za účasti agentury Frontex.

3. Solidarita a přistěhovalectví

Společná přistěhovalecká politika by měla být založena na solidaritě, ovšem ta doposud scházela a až příliš často byly členské státy, které čelí silným migračním tlakům, ponechány svému osudu. V důsledku toho utrpěla důvěra v Evropu. Lisabonská smlouva by mohla znovu obnovit důvěru v Unii, neboť její ustanovení vedou k posílení schopnosti Unie postupovat v otázce přistěhovalectví společně.

3.1 Koordinace mezi členskými státy

Finanční nástroje obecného programu Solidarita a řízení migračních toků (2007–2013) byly dobrým krokem správným směrem, byly ovšem zahájeny příliš pomalu a měly by být přehodnoceny s cílem zohlednit nové skutečnosti vyplývající z měnících se scénářů vývoje.

Zpravodaj se domnívá, že mechanismus sdílení břemen, o němž se hovoří v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu, by měl být zaveden co nejdříve, a vyzývá Evropskou komisi, aby neprodleně tento mechanismus spustila. Zpočátku půjde o dobrovolný program, který umožní přemísťování osob pod mezinárodní ochranou v rámci EU, a to ze členských států, které čelí zvláštním a neúměrným tlakům, do jiných zemí. Parlament již odhlasoval pro tento účel v rozpočtu na rok 2009 částku ve výši 5 milionů EUR z Evropského fondu pro uprchlíky. Na základě zkušenosti by měla Komise následně navrhnout, jak lze tento mechanismus přetvořit na závazný a trvalý nástroj.

Solidarita by se měla uplatňovat v případě záchranných operací v námořních oblastech, které spadají pod jurisdikci třetích zemí, a také prostřednictvím přezkumu dublinského nařízení.

3.2 Spolupráce se třetími zeměmi

Konečně, společná přistěhovalecká politika nemůže fungovat bez smysluplného partnerství se třetími zeměmi, ať již jde o země původu, nebo o tranzitní země.

Rozhodující úloha spolupráce s třetími zeměmi již byla prokázána nade vší pochybnost. Například v roce 2008 se díky spolupráci Španělska se Senegalem a Mauritánií podařilo snížit množství migrantů, kteří připluli na Kanárské ostrovy, o úctyhodných 70 %. Proti tomu v centrálním Středomoří projevovala Libye menší ochotu ke spolupráci a počet příchozích migrantů závratně vzrostl.

Otázky migrace by proto měly být plně začleněny do politiky rozvojové spolupráce a ostatních vnějších politik Unie. Zpravodaj je přesvědčen, že za tímto účelem by měly všechny dohody s třetími zeměmi obsahovat kapitoly o spolupráci v otázce přistěhovalectví, včetně ustanovení o možnostech legální migrace, kontrole nelegálního přistěhovalectví a zpětném přebírání. V některých zemích by měly být zřízeny regionální kanceláře, které budou poskytovat praktickou pomoc v oblasti legální migrace a dobrovolného návratu přistěhovalců.

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

ke společné přistěhovalecké politice pro Evropu: zásady, opatření a prostředky
(2008/2331(INI))

Navrhovatelka: Jamila Madeira

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že podle Eurostatu se stárnutí populace v Evropské unii stane ve střednědobém horizontu skutečností s výhledem, že počet obyvatel v produktivním věku se patrně do roku 2060 sníží o téměř 50 milionů; vzhledem k tomu, že přistěhovalectví by mohlo sloužit jako důležitý podnět k zajištění dobré hospodářské výkonnosti v EU,

B. vzhledem k tomu, že Lisabonská strategie je ve svém trendu růstu a zaměstnanosti ovlivněna možným nedostatkem pracovních sil, který může zabránit dosažení jejích cílů, a že nezaměstnanost se v současnosti zvyšuje; vzhledem k tomu, že tento nedostatek může být v krátkodobém výhledu zmírněn vhodným a strukturovaným řízením ekonomického přistěhovalectví,

C. vzhledem k tomu, že EU by měla vyvinout větší úsilí na řešení problémů s nedostatkem pracovních sil a kvalifikací v rámci svých vlastních zdrojů tím, že využije skupiny v současnosti vykazující nízký stupeň zaměstnanosti, jako jsou zdravotně postižení lidé, lidé znevýhodnění při vzdělání, dlouhodobě nezaměstnaní žadatelé o azyl, kteří již pobývají na území EU,

D. vzhledem k tomu, že naší morální povinností, na niž nesmíme zapomenout, je přijímat uprchlíky, kteří skutečně potřebují azyl, protože jsou pronásledováni a v ohrožení života,

1. zastává názor, že je nezbytné uznat význam přistěhovalectví pro EU a také jeho ekonomický potenciál, dále že je třeba sledovat jeho společenské a hospodářské dopady a že je nutno podpořit soubor vhodných a odpovědných politik upravujících podmínky pro přístup k zaměstnání, bydlení, vzdělání, odborné přípravě, celoživotnímu učení, sociálnímu zabezpečení, k převodu nároků na důchod a pracovní mobilitě v rámci EU;

2. domnívá se, že je nutno potírat nelegální práci, která zásadně porušuje práva pracovníků-přistěhovalců; má za to, že je nezbytné podporovat evropskou politiku, která by napomáhala registraci pracovníků-přistěhovalců s nelegálním pobytem u příslušných úřadů, a současně zajistit, aby opatření učiněná za tímto účelem nevedla k jejich diskriminaci a hromadným postupům navracení na úkor jejich práv zejména proto, že se tito pracovníci ocitají v nevýhodném postavení už při příchodu do Evropy, a to i když neporušují zákon; je rovněž nezbytné potírat nejistou práci obecně, tento problém se týká zejména pracovníků-přistěhovalců, a dále zvyšuje jejich značnou zranitelnost; vyzývá, aby se upustilo od zjednodušeného postoje, který v prvé řadě klade důraz na bezpečnost, a aby byla přijata souhrnná politika týkající se práce přistěhovalců, která by brala v úvahu tlak způsobený nezaměstnaností a nedostatkem příležitostí v zemích původu, zvláště u mladých lidí a žen, a zdůrazňuje, že správné řízení migračních proudů může být přínosem současně pro EU i pro třetí země;

3. upozorňuje na význam uznávání kvalifikace přistěhovalců, a sice formální, neformální a informální kvalifikace získané v zemích původu; domnívá se, že takové uznávání zabrání plýtvání schopnostmi, ke kterému u přistěhovalecké populace opakovaně dochází, a to zejména u žen, které často přijímají práci s mnohem nižšími nároky, než je jejich kvalifikace;

4. žádá Komisi, aby v budoucích dokumentech týkajících se této problematiky měla na paměti otázku uznávání kvalifikace a rovněž pobídku k celoživotnímu učení, přičemž by členské státy měly poskytnout přistěhovalcům příležitost učit se jazyku přijímající země za účelem zajištění společenské, profesionální a kulturní integrace v Evropské unii a zlepšení možnosti přistěhovalců podporovat vývoj svých dětí; dále žádá, aby Komise uplatnila výsledky jednání týkajících se jazykového vzdělávání dětí přistěhovalců a výuky v členském státě, který je místem jejich pobytu, a také výuky jazyka a kulturního dědictví země jejich původu, a žádá, aby v navrženém plánu byly respektovány zásady solidarity a rovnosti;

5. opakuje, že zásada rovných příležitostí, zejména v přístupu k zaměstnání u osob se stejnou kvalifikací, musí být uplatněna také u přistěhovalců; zdůrazňuje, že uznávání kvalifikace musí být prováděno jasným a transparentním způsobem, aby přistěhovalci získali legální zaměstnání přiměřené jejich skutečné kvalifikaci a aby jim mohl být umožněn přístup k zaměstnání ve veřejné správě i k samostatné výdělečné činnosti;

6. opakuje, že jedním z vhodných nástrojů ke sladění nabídky a poptávky na trhu práce transparentním, odpovědným a účinným způsobem je síť EURES; navrhuje tedy rozšíření koncepce sítě EURES, aby byl usnadněn kontakt mezi evropskými zaměstnavateli, kteří hledají zaměstnance s určitou kvalifikací, a kandidáty na toto zaměstnání pocházejícími z třetích zemí; navrhuje, aby jako základna tohoto rozšíření sítě EURES byla využita zvláštní střediska (již vytvořená či která mají být vytvořena) nebo zastoupení Evropské unie ve třetích zemích a aby bylo zaručeno pokračování poradenské činnosti a její rozšíření o nástroje a podporu osob samostatně výdělečně činných a o využívání mikrokreditů; zdůrazňuje, že evropská potřeba kvalifikované pracovní síly by neměla vést k „odlivu mozků“ ze třetích zemí, jehož důsledkem by bylo poškození jejich rozvíjejících se ekonomik a sociální infrastruktury;

7. domnívá se, že by přistěhovalcům z tzv. třetích zemí mělo být přiznáno právo pohybovat se v rámci EU, aby mohli pracovat jako přeshraniční pracovníci, kteří žijí legálně v členském státě, aniž by museli žádat o pracovní povolení v jiném členském státě, a že takto zaměstnaným přistěhovalcům by mělo být po 5 letech legálního pobytu v členském státě přiznáno plné právo volného pohybu;

8. zdůrazňuje význam místní, regionální – zejména pokud jde o vzdělávání – národní a evropské koordinace v řízení potřeb trhu práce, a to podle principu přednosti v rámci Společenství; podtrhuje, že taková spolupráce je nezbytná pro účinné provádění přistěhovalecké politiky schopné vyřešit nedostatek pracovní síly, k němuž dochází v určitých odvětvích a v některých členských státech, a pro účinnou a náležitou integraci přistěhovalců;

9. žádá členské státy, aby se angažovaly při tvorbě vhodného modelu, který by zajistil účinnou integraci přistěhovalců v zemích EU a respektoval všechny jejich kulturní, náboženské, ideologické, rasové a jiné odlišnosti; připomíná, že skutečná sociální soudržnost je uskutečňována prostřednictvím podpůrných struktur zabývajících se sociálními, jazykovými a vzdělávacími problémy a problematikou slučování rodin; navrhuje vytvoření politiky sousedských vztahů, která by se zabývala lidskými zdroji ve státní správě s jazykovou a kulturní znalostí třetích zemí a zaručila, že ve školním studijním programu bude obsažena multikulturní perspektiva a vysvětlování rozdílné kulturní reality v současném světě;

10. vyzývá členské státy, aby dostatečně využívaly dotační systémy Společenství, které souvisejí s migrační politikou, tak aby bylo vytvořeno více kvalitních pracovních míst pro přistěhovalce;

11. vyzývá Komisi a členské státy, aby podněcovaly konkrétní politiky a programy, které podporují slučování rodin přistěhovalců jako záruku sociální stability a zabývají se jím;

12. vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále podporovaly protidiskriminační politiky, a to i ze strany veřejných orgánů;

13. domnívá se, že celková vize společné imigrační politiky nesmí opomíjet úsilí Komise při tvorbě účinné azylové politiky založené na evropském sociálním modelu, která umožňuje zjednodušený a sladěný přístup na trh práce pomocí navrhované změny (KOM(2008)0815) směrnice č. 2003/9/ES Rady ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl[1].

14. považuje za důležité, aby členské státy podepsaly a dodržovaly mezinárodní úmluvy o obchodování s lidmi, včetně Protokolu OSN o boji proti obchodování s lidmi, Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, Úmluvu OSN o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, Úmluvu o právech dítěte, Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin a úmluvy Mezinárodní organizace práce, zejména č. 29 o nucené nebo povinné práci, č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce a úmluvy týkající se svobody sdružování, inspekce práce a pracovních agentur;

15. zdůrazňuje, že společnou přistěhovaleckou politiku je nutno rozvíjet v těsné spolupráci se zeměmi původu s cílem tyto země podporovat a účinným způsobem doplňovat úsilí Evropské unie o rozvojovou spolupráci.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

[1] Úř. věst. L 31, 6. 2. 2003, s. 18.

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

ke společné přistěhovalecké politice pro Evropu: zásady, opatření a nástroje
(2008/2331(INI))

Navrhovatel: Zdzisław Zbigniew Podkański

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. zdůrazňuje, že dobře naplánovaná politika integrace je důležitá pro hostitelský stát i pro vytváření vhodných příležitostí pro samotné přistěhovalce; je toho názoru, že politika integrace musí probíhat ve více rovinách s ohledem na specifickou situaci v jednotlivých členských státech; dále je toho názoru, že imigrační politika by měla napomáhat harmonické integraci a zaměřit se na problematiku vzdělávání a odborné přípravy, uznávání odborných kvalifikací, přístupu na trh práce, sociálních služeb a bydlení a aktivní účasti na společenském a kulturním životě;

2. žádá Komisi, aby učinila potřebné kroky pro zajištění finanční podpory strukturální a kulturní integrace přistěhovalců, a to také prostřednictvím programů EU, jako jsou Program celoživotního učení, Evropa pro občany, Mládež v akci a Kultura 2007; poukazuje na to, že učitelé jsou v mnoha případech špatně připraveni na to, že ve třídách budou mít velký počet dětí přistěhovalců, a požaduje, aby se zlepšilo vzdělávání učitelů a aby byla na tyto účely poskytnuta adekvátní finanční podpora;

3. žádá členské státy, aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků;

4. vyzývá členské státy, aby respektovaly a podporovaly příslušné směrnice: směrnice 2000/78/ES, 2000/43/ES a 2004/113/ES, jejichž účelem je boj proti diskriminaci;

5. upozorňuje na to, že školní výuka a celoživotní učení hrají důležitou roli v procesu integrace, neboť rozvíjejí různé dovednosti, zejména jazykové znalosti; domnívá se, že nově příchozí přistěhovalci mají mít právo a možnost účastnit se programů odborné přípravy a celoživotního učení, aniž by jim byly kladeny jakékoli překážky;

6. domnívá se, že zařízení pro příjem přistěhovalců by měla být otevřenými místy, jejichž účelem je pomoci provádět všechny činnosti nebo programy, které podporují kulturní výměnu mezi přistěhovalci a hostitelskou společností; v této souvislosti považuje za zásadní, aby bylo ve všech fázích přijímacího postupu zaručeno právo dětí na vzdělání, jak již je stanoveno v několika mezinárodních předpisech;

7. podporuje návrh EU na zřízení systému „modré karty“; domnívá se však, že tato opatření je nutné zavádět s ohledem na specifickou socioekonomickou a kulturní situaci každého členského státu a na potřeby jeho trhu práce a že v zemích původu nesmí docházet k „odlivu mozků“.

8. zdůrazňuje, že jedním z nejobtížnějších a nesložitějších úkolů v evropské sociální a vzdělávací politice je vzdělávání a integrace Romů, a vyzývá Komisi, aby aktivně bojovala proti diskriminaci romské komunity.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

ke Společné přistěhovalecké politice pro Evropu: zásady, opatření a nástroje
(2008/2331(INI))

Navrhovatelka: Iratxe García Pérez

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že se počet přistěhovalkyň v EU neustále zvyšuje a dosahuje přibližně 54 % celkového počtu přistěhovalců,

B. vzhledem k tomu, že většina přistěhovalkyň naráží při začleňování a přístupu na pracovní trh na vážné problémy kvůli nízké úrovni vzdělání a negativním stereotypům a zvykům, které si přinesly ze své země původu, i kvůli negativním stereotypům a diskriminaci přítomným ve členském státě; nicméně vzhledem k tomu, že mnoho mladých žen s vysokou úrovní vzdělání přichází do EU za poměrně nekvalifikovanou prací,

1. vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své právní předpisy a zajistily, aby byl manželům a dětem přiznán status jednotlivě a pracovní povolení nezávisle na hlavním držiteli právního postavení;

2. vyzývá členské státy, aby zaručily dodržování základních práv přistěhovalkyň bez ohledu na to, zda je jejich status legální;

3. vyzývá členské státy, aby využívaly finanční nástroje Společenství v oblasti společné přistěhovalecké politiky tak, aby byly poměrně a spravedlivě rozděleny mezi ženy a muže;

4. vyzývá členské státy, aby při posuzování žádostí o samostatný právní status řádně zohlednily okolnosti týkající se přistěhovalkyň, které jsou oběťmi fyzického a psychického násilí včetně vynucené prostituce, nucených sňatků a mrzačení ženských pohlavních orgánů, a aby přijaly opatření na ochranu těchto žen a zjednodušily pro ně postupy k získání povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu;

5. vyzývá členské státy, aby podporovaly informační kampaně určené přistěhovalkyním, jejichž cílem je informovat je o jejich právech, možnostech vzdělávání a jazykových kursů, odborné přípravy a přístupu k zaměstnání a jejichž cílem je také předcházet nuceným sňatkům, mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalším formám psychického nebo fyzického nátlaku;

6. žádá členské státy, aby podporovaly zapojení přistěhovalkyň do pracovního trhu, společenského a politického života, boj proti práci načerno, aby zajišťovaly dodržování sociálních práv žen (např. stejná odměna za práci, sociální zabezpečení, nároky na důchod), poskytovaly podporu podnikání, předcházely chudobě a vyloučení a podporovaly úlohu sociálních partnerů a odborů;

7. vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby zlepšily právní rámec zaručující přistěhovalkyním právo mít svůj pas a povolení k pobytu a umožňující, aby osoba, která jim tyto dokumenty odebere, byla činěna trestně odpovědnou;

8. vyzývá Komisi, aby shromažďovala údaje o přistěhovalectví do EU z pohledu rovnosti žen a mužů a aby zajistila analýzu těchto údajů Evropským institutem pro rovnost pohlaví s cílem dále upozornit na specifické potřeby a problémy přistěhovalkyň a nejvhodnější způsoby jejich integrace do společností v hostitelských zemích.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jan Andersson, Edit Bauer, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Milan Cabrnoch, Maddalena Calia, Alejandro Cercas, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Jan Cremers, Richard Falbr, Joel Hasse Ferreira, Roger Helmer, Karin Jöns, Jean Lambert, Bernard Lehideux, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Ljudmila Novak, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Rovana Plumb, Bilyana Ilieva Raeva, Elisabeth Schroedter, Gabriele Stauner, Ewa Tomaszewska, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Glenn Bedingfield, Herbert Bösch, Françoise Castex, Gabriela Creţu, Donata Gottardi, Anna Ibrisagic, Rumiana Jeleva, Sepp Kusstatscher, Jamila Madeira, Viktória Mohácsi, Gianluca Susta, Silvia-Adriana Ţicău, Georgios Toussas

Právní upozornění - Ochrana soukromí