ZPRÁVA o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o pohyb osob s dlouhodobým vízem
17. 2. 2010 - (KOM(2009)0091 – C6‑0076/2009 – 2009/0028(COD)) - ***I
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Carlos Coelho
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o pohyb osob
s dlouhodobým vízem
(KOM(2009)0091 – C6‑0076/2009 – 2009/0028(COD))
(Řádný legislativní postup: první čtení)
Evropský parlament,
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2009)0091),
– s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 62 odst. 2 písm. a) a odst. 3 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0076/2009),
– s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2009)0090),
– s ohledem na článek 67 a čl. 63 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES, podle nichž Rada konzultovala tento návrh s Parlamentem (C6-0107/2009),
– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy“ (KOM(2009)0665),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3, čl. 77 odst. 2 písm. b) a c) a čl. 79 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování EU,
– s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu[1],
– s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0015/2010),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. považuje číslo postupu 2009/0025 (COD) za neplatné v důsledku jeho začlenění do čísla postupu 2009/0028(COD) obsahu návrhu Komise (KOM(2009)0090) a s ním souvisejících návrhů zpráv;
3. vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
4. pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
- [1] Viz dodatek k této poznámce.
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY PARLAMENTU
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,
ze dne […],
kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o pohyb osob s dlouhodobým vízem
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. b) a c) a čl. 79 odst. 2 písm. a) této smlouvy,
s ohledem na návrhy Komise,
v souladu s řádným legislativním postupem,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích[1] (dále jen „Úmluva“) stanoví pravidla týkající se dlouhodobých víz, která jejich držitelům umožňují projíždět přes území členských států. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)[2], stanoví podmínky vstupu pro státní příslušníky třetích zemí. K usnadnění volného pohybu státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou držiteli vnitrostátního dlouhodobého víza na území členských států v plné míře provádějících schengenské acquis („schengenský prostor“), by měla být přijata další opatření.
(2) Dlouhodobá víza by měla být po vstupu státního příslušníka třetí země do členského státu včas nahrazena povoleními k pobytu, aby bylo státním příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem v jednom členském státě umožněno během jejich pobytu na základě dlouhodobého víza cestovat do ostatních členských států nebo při návratu do své vlasti projíždět přes území ostatních států. Stále více členských států však po vstupu státních příslušníků třetích zemí dlouhodobá víza nenahrazuje povolením k pobytu nebo je nahrazuje se značným zpožděním. Tato právní a praktická situace má závažné negativní důsledky pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v jednom členském státě na základě dlouhodobého víza, pokud jde o jejich volný pohyb (…) v rámci schengenského prostoru.
(3) K překonání stávajících problémů, se kterými se potýkají státní příslušníci třetích zemí pobývající v jednom členském státě na základě dlouhodobého víza, toto nařízení rozšiřuje zásadu rovnocennosti povolení k pobytu a krátkodobých víz udělených členskými státy plně uplatňujícími schengenské acquis na dlouhodobá víza. Pokud jde o volný pohyb (…) v schengenském prostoru bez vnitřních hranic, dlouhodobá víza by v důsledku toho měla mít stejný účinek jako povolení k pobytu.
(4) Státní příslušník třetí země, jenž je držitelem dlouhodobého víza uděleného jedním členským státem, by měl mít možnost vycestovat do ostatních členských států na tři měsíce během šestiměsíčního období, a to za stejných podmínek jako držitel povolení k pobytu. Pravidla týkající se podmínek vydávání dlouhodobých víz by se nezměnila.
(5) Na základě současné praxe v členských státech stanoví nařízení povinnost členských států používat při udělování dlouhodobých víz jednotný vzor víz, jak je stanoven v nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz[3].
(6) Pravidla pro nahlížení do Schengenského informačního systému a pro konzultace s jinými členskými státy v případě záznamu při vyřizování žádosti o povolení k pobytu by se měla vztahovat i na vyřizování žádostí o dlouhodobá víza. Volný pohyb držitelů dlouhodobého víza v jiných členských státech by tak neměl pro členské státy představovat žádné zvláštní bezpečnostní riziko.
(7) Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 562/2006 by měly být odpovídajícím způsobem změněny.
(8) Cílem tohoto nařízení není podporovat členské státy, aby nevydávaly povolení k pobytu. Stejně tak by jím neměla být dotčena povinnost členských států vydávat povolení k pobytu určitým kategoriím státních příslušníků třetích zemí stanoveným jinými nástroji Společenství, zejména: směrnice Rady 2005/71/ES, směrnice Rady 2004/114/ES, směrnice Rady 2003/86/ES, směrnice Rady 2004/38/ES a směrnice Rady 2003/109/ES.
(9) V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí státní příslušníci třetí země, kteří neoprávněně pobývají na území členského státu a kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem, jsou povinni neprodleně odejít na území tohoto jiného členského státu.
▌(10) Jelikož cíle tohoto nařízení, tedy zavedení pravidel volného pohybu osob s dlouhodobými vízy, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto ho může být lépe dosaženo na úrovni Evropské unie, může Evropská unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(11) Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Mělo by se používat v souladu se závazky členských států v oblasti mezinárodní ochrany a zásady nenavracení.
(12) Toto nařízení rozvíjí schengenské acquis v souladu s Protokolem o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, jak je definováno v příloze A rozhodnutí Rady 1999/435/ES[4] ze dne 20. května 1999 o definici schengenského acquis za účelem určení právního základu všech ustanovení nebo rozhodnutí, jež tvoří acquis, v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy o založení Evropského společenství a Smlouvy o Evropské unii.
(13) Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[5], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES[6] ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.
(14) Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[7], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodec B a C rozhodnutí Rady 1999/437/ES[8] ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008.
(15) Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech B a C rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES[9] ze dne 28. února 2008.
(16) V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijetí tohoto nařízení, a proto jím není vázáno, ani nepodléhá jeho používání. Vzhledem k tomu, že toto nařízení vychází z schengenského acquis, by Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu mělo rozhodnout do šesti měsíců poté, co Rada toto nařízení přijme, zda toto nařízení provede ve svém vnitrostátním právu.
(17) Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis. Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné.
(18) Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis. Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné.
(19) Toto nařízení je aktem navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejícím ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003 a čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005.
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
1. Úmluva k provedení Schengenské dohody se mění takto:
(1) Článek 18 se nahrazuje tímto:
„Článek 18
1. Víza pro pobyt delší než tři měsíce („dlouhodobá víza“) jsou vnitrostátní víza udělovaná jedním z členských států podle jeho vnitrostátních právních předpisů nebo práva Společenství. Při udělování těchto víz se použije jednotný vzor víz podle nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz, s vyznačením druhu víza písmenem „D“. Vyplní se v souladu s příslušnými ustanoveními v příloze VII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (kodex o vízech).
2. Doba platnosti dlouhodobých víz není delší než jeden rok. Pokud je státnímu příslušníku třetí země povolen členským státem pobyt na dobu delší než jeden rok, je dlouhodobé vízum před uplynutím doby jeho platnosti nahrazeno povolením k pobytu.“
(2) Ustanovení čl. 21 odst. 1 se nahrazuje tímto:
„1. Cizinci, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu vydaného jedním členským státem, se mohou na základě tohoto povolení a platného cestovního dokladu volně pohybovat po dobu nejvýše tří měsíců během šestiměsíčního období na území ostatních členských států, pokud splňují podmínky vstupu uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c) a e) nařízení (ES) č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), a nenacházejí se na vnitrostátním seznamu osob, kterým má být odepřen vstup, příslušného členského státu.“
(3) V článku 21 se vkládá odstavec 2a, který zní:
„2a. Právo volného pohybu stanovené v odstavci 1 se vztahuje i na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli platného dlouhodobého víza uděleného jedním z členských států podle článku 18.“
(4) Ustanovení čl. 25 odst. 1 se nahrazuje tímto:
„1. Má-li členský stát v úmyslu vydat povolení k pobytu, provede příslušný orgán systematické vyhledávání v Schengenském informačním systému (SIS). Má-li členský stát v úmyslu vydat povolení k pobytu cizinci, který je veden v seznamech osob, kterým má být odepřen vstup, konzultuje předem s členským státem, který záznam pořídil, a přihlíží k jeho zájmům; V takových případech bude povolení k pobytu vydáno pouze ze závažných důvodů, zejména humanitárních nebo z důvodů vyplývajících z mezinárodních závazků.
Je-li povolení k pobytu vydáno, zruší záznam členský stát, který jej pořídil, ale může dotčeného cizince zapsat do svého vnitrostátního seznamu záznamů.“
(5) V článku 25 se vkládá odstavec 1a, který zní:
„1a. Před provedením záznamu v seznamech osob, kterým má být odepřen vstup, ve smyslu článku 96 provedou příslušné orgány členských států kontrolu vnitrostátní evidence o vydaných dlouhodobých vízech nebo povoleních k pobytu.“
(6) V článku 25 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„3. Odstavce 1 a 2 se použijí i v případě dlouhodobých víz.“
2. Nařízení (ES) č. 562/2006 se mění takto:
(1) Čl. 5 odst. 1 písm. b) se nahrazuje tímto:
„b) mají platné vízum, pokud je požadováno na základě nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni, ledaže jsou držiteli platného povolení k pobytu nebo dlouhodobého víza.“
(2) Čl. 5 odst. 4 písm. a) se nahrazuje tímto:
„a) Státní příslušníci třetích států, kteří nesplňují všechny podmínky stanovené v odstavci 1, ale kteří jsou držiteli povolení k pobytu, dlouhodobého víza nebo zpětného víza vydaného jedním z členských států, nebo je-li to požadováno, povolení k pobytu nebo dlouhodobého víza a zpětného víza, jsou oprávněni ke vstupu na území ostatních členských států pro účely průjezdu, aby se tak mohli dostat na území členského státu, který vydal povolení k pobytu, dlouhodobé vízum nebo zpětné vízum, pokud jejich jména nejsou na vnitrostátním seznamu osob, kterým má být odepřen vstup do členského státu, jehož vnější hranice se chystají překročit, a pokud není tento záznam doplněn pokynem odepřít vstup nebo průjezd;“
Článek 2
Tímto nařízením není dotčena povinnost členských států vydávat povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí, jak je stanovena jinými nástroji práva Unie.
Článek 3
Komise a členské státy v plném rozsahu a náležitým způsobem informují dotčené osoby o ustanoveních tohoto nařízení.
Článek 4
Komise nejpozději do 5. dubna 2012 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení. V případě potřeby ke zprávě přiloží návrhy na jeho změny.
Článek 5
Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 5. dubna 2010 a bude vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie.
▌
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvami.
V Bruselu dne […].
Za Radu
předseda
Za Evropský parlament
předseda
- [1] Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 1.
- [2] Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1.
- [3] Úř. věst. L 164, 14.7.1995, s. 1.
- [4] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 1-16
- [5] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.
- [6] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.
- [7] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.
- [8] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1.
- [9] Úř. věst. L 83, 26.3.2008, s. 3.
NÁVRH PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,
„Rada a Evropský parlament uznávají důležitost existence komplexního a koherentního souboru pravidel na úrovni Evropské unie, který zajistí vysoký stupeň ochrany osobních údajů v rámci druhé generace Schengenského informačního systému (SIS II).
Pokud by při provádění SIS II došlo k dalšímu významnému zpoždění, které by přesahovalo rok 2012, Evropský parlament a Rada vyzývají Komisi, aby předložila potřebné legislativní návrhy na změnu příslušných ustanovení Úmluvy k provedení Schengenské dohody s cílem zajistit úroveň ochrany osobních údajů vložených do Schengenského informačního systému, která by odpovídala normám stanoveným pro SIS II.“
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Úvod
Schengenská úmluva stanoví, že držitelům dlouhodobých víz typu D je pouze dovoleno:
- zdržovat se na území členského státu, který vydal vízum;
- projíždět přes území ostatních členských států za účelem vstupu na území tohoto státu a nesmí cestovat do jiných členských států nebo projíždět přes ostatní členské státy, když se vracejí do jejich země původu.
Většina členských států zavedla postup přeměny tohoto typu víza na povolení k pobytu po vstupu do země, což umožňuje státnímu příslušníku třetí země, který je držitelem takového povolení k pobytu a platného cestovního dokladu, volný pohyb na území ostatních členských států po dobu nejvýše tří měsíců během jednoho šestiměsíčního období.
V praxi však docházelo ke značným zpožděním při přeměně těchto víz a v některých případech nebyla na povolení k pobytu změněna vůbec. Tato skutečnost podle Schengenské úmluvy znemožňuje těmto osobám cestovat do jiných členských států nebo přes ně projíždět, když se vracejí do svých zemí původu.
V reakci na tuto situaci bylo v roce 2001 přijato nařízení (nařízení č. 1091/2001), které zavedlo víza typu D+C umožňující držitelům dlouhodobých víz typu D volně se pohybovat v schengenském prostoru během prvních tří měsíců doby platnosti víza typu D, jestliže bylo toto vízum uděleno podle pravidel platných pro krátkodobá víza (včetně porovnání se seznamem státních příslušníků třetích zemí, kteří nejsou oprávněni ke vstupu, v Schengenském informačním systému (SIS)).
V praxi se nicméně ukazuje, že většina členských států buď víza typu D+C neuděluje vůbec, nebo jich uděluje pouze velmi málo, a to z níže uvedených důvodů:
- konzulární úředníci nejsou dostatečně obeznámeni s touto problematikou,
- žadatelé nejsou o této možnosti informováni,
- evidence vnitrostátních víz a programy pro vyřizování žádostí o víza neumožňují posuzování žádostí o tato víza nebo jejich vydávání.
Pokud je vízum vydáno a není nahrazeno povolením k pobytu do konce tříměsíčního období, není jeho držitel již oprávněn cestovat do jiných členských států. Aby mohly vycestovat, musí tyto osoby podat žádost o udělení samostatného krátkodobého schengenského víza. Některé členské státy však vydání takového víza odmítají, neboť tito žadatelé už v schengenském prostoru na základě víza typu D+C tři měsíce pobývají.
Schengenský hraniční kodex a kodex Společenství o vízech
V souvislosti s těmito nástroji je zapotřebí posoudit celou řadu otázek:
- Návrh nařízení o kodexu Společenství o vízech umožňuje zrušení víz typu D+C za účelem zjednodušení a požaduje, aby členské státy urychlily vydávání povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí.
- Kodex o vízech bude nutno přijmout zároveň s těmito nařízeními. Datum použití těchto nařízení by mělo být v souladu s použitím kodexu o vízech, který má vstoupit v platnost dnem 5. dubna 2010.
- Ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 562/2006 (Schengenský hraniční kodex) rovněž stanoví, že pro pobyty, jejichž délka nepřekročí tři měsíce, mohou státní příslušníci třetích zemí mající platné povolení k pobytu bez víza překročit vnější hranice jiného členského státu.
Rozsah návrhů
Cílem těchto návrhů je usnadnit v schengenském prostoru pohyb státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v jednom z členských států na základě dlouhodobého víza typu D uděleného tímto členským státem.
Mají pomoci nalézt řešení v situaci, kdy členské státy nejsou z různých důvodů schopny vydávat včas povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí pobývajícím na jejich území, a to rozšířením stávající zásady rovnocennosti povolení k pobytu a krátkodobých víz typu C na dlouhodobá víza typu D. Pokud jde o pohyb v schengenském prostoru, dlouhodobá víza by v důsledku toho měla mít stejný účinek jako povolení k pobytu. To umožní každému držiteli dokladu o oprávněném pobytu v jednom členském státě volně se pohybovat v schengenském prostoru po krátkou dobu, a to nejvýše tři měsíce během jednoho šestiměsíčního období.
Od členských států bude nadále požadováno, aby vydávaly povolení k pobytu a plnily povinnost stanovenou v řadě směrnic týkajících se přijímání určitých kategorií státních příslušníků třetích zemí.
Postoj zpravodaje
Měli bychom mít stále na zřeteli, že cílem Schengenské úmluvy je umožnit volný pohyb. Každý držitel dokladu o oprávněném pobytu v jednom členském státě by měl mít možnost volně se pohybovat v tomto prostoru, jenž nemá žádné vnitřní hranice.
Ideálním řešením by bylo, kdyby členské státy plnily svou povinnost udělovat povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou držiteli tohoto víza. V praxi k tomu ovšem ve většině členských států nedochází.
To, že student, kterému bylo uděleno vízum ke studiu v Belgii (případ nespadající do působnosti směrnice č. 2004/114/ES), nemůže odjet do odborné knihovny v Nizozemsku, aby získal informace pro účely své diplomové práce, nebo do Barcelony na víkendovou návštěvu, je prostě nepřijatelné. To je jeden příklad toho, jak absurdní situace mohou vzniknout.
Vzhledem ke skutečnosti, že kodex Společenství o vízech má vstoupit v platnost v dubnu 2010, je tento problém nutno co nejrychleji vyřešit.
Návrhy Komise se jeví jako rozumné, i když bude zapotřebí provést některé změny, aby se napravil sporný bod týkající se dlouhodobých víz – aniž by přitom byla zpochybněna nebo snížena úroveň bezpečnosti v schengenském prostoru –, a to s cílem skoncovat s porušováním základních práv, o němž poskytují důkaz tisíce obdržených stížností.
Požadavek nahlížet do údajů SIS při vyřizování žádostí o dlouhodobá víza (typu D) zajistí stejnou kontrolu žadatelů o dlouhodobá víza, jaká je uplatňována u žadatelů, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a mají povolení k pobytu. Tak se vyřeší obavy poukazující na snížení úrovně bezpečnosti.
Kromě toho řada členských států vydávala na základě stávajících opatření dlouhodobá víza, a posléze povolení k pobytu, státním příslušníkům třetích zemí, aniž by předtím nahlédla do databáze SIS (zejména pokud jde o ustanovení článku 96 o odepření vstupu). Tato tendence nejen ohrožuje bezpečnost schengenského prostoru, ale způsobuje také značné potíže na vnějších hranicích, když se zjistí, že jména osob s platnými vízy typu D jsou vedena v evidenci SIS. To způsobuje potíže a zbytečné problémy jak dotyčným osobám, tak pracovníkům hraniční kontroly, kteří musí provádět zdlouhavé kontroly, aby zjistili, že víza byla padělána, údaje SIS jsou nesprávné a měly by být odstraněny, nebo že dotyčná víza jednoduše neměla být nikdy vydána.
Dopady Lisabonské smlouvy
V době, kdy Lisabonská smlouva vstoupila dne 1. prosince 2009 v platnost se projednávaly dva návrhy Komise, z nichž tato zpráva vychází. Byly uvedeny v příloze 4, tzv. souhrnného sdělení Komise o důsledcích vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy. Souhrnné sdělení stanovilo právní základy projednávaných návrhů takto: pro návrh KOM(2009)91 byl předchozím právním základem čl. 62 odst. 2 písm. a) a odst. 3 Smlouvy o ES a novým právním základem je čl. 77 odst. 2 písm. b) a c) Smlouvy o fungování Evropské unie. Pro návrh KOM(2009)90 byl předchozím právním základem čl. 63 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES a novým právním základem je č. 79 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie. Podle nových právních základů se postup spolurozhodování nebo řádný legislativní postup s hlasováním kvalifikovanou většinou nevztahuje pouze na první návrh Komise, ale na oba její návrhy. Proto Rada s podporou Komise navrhla, aby se oba postupy sloučily. Na své schůzi dne 11. ledna 2010 Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci tuto změnu právního základu vzniklou sloučením obou návrhů schválil. Technicky se toto sloučení uskuteční zařazením textu původního postupu konzultace do postupu spolurozhodování.
Zpravodaj by rád upozornil na to, že některé vnitrostátní parlamenty návrhy Komise projednávaly a parlamenty Estonska a Portugalska k nim již přijaly stanoviska[1].
- [1] Stanoviska vnitrostátních parlamentů jsou k dispozici v databázi IPEX na těchto webových stránkách: http://www.ipex.eu/ipex/cms/home/Documents/dossier_COM20090090 http://www.ipex.eu/ipex/cms/home/Documents/dossier_COD20090028
STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (29. 1. 2010)
pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o pohyb osob s dlouhodobým vízem
(KOM(2009)0091 – C7‑0076/2009 – 2009/0028(COD))
Navrhovatelka: Cecilia Wikström
STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ
Souvislosti
Jeden z nejdůležitějších faktorů evropské integrace je odstranění vnitřních hranic a větší možnost volně cestovat mezi členskými státy. Je proto paradoxní, že mnoho držitelů dlouhodobých víz se dnes v schengenském prostoru těší menší svobodě pohybu než držitelé krátkodobých víz. Tento paradox je způsoben postupy členských států, pokud jde o převádění dlouhodobých víz na povolení k pobytu. Řešení této situace se snaží nabídnout dva úzce spojené návrhy Komise; jeden v rámci postupu konzultace[1] a druhý v rámci postupu spolurozhodování[2]. Pokud budou tyto návrhy přijaty, budou se moci držitelé dlouhodobých víz v schengenském prostoru pohybovat se stejnou volností jako držitelé víz krátkodobých.
Toto řešení navrhované Komisí odstraňuje praktické nevýhody a prodlevy, které byly v řadě členských států zaznamenány ze strany držitelů dlouhodobých víz v souvislosti s vydáváním povolení k pobytu. Vzhledem k tomu, že předchozí opatření[3] se ukázala být v praxi značně neuspokojivá a že jejich platnost skončí 5. dubna 2010, je řešení této otázky poměrně naléhavé.
Postoj navrhovatelky
Navrhovatelka souhlasí s obecným přístupem návrhu a jeho základní filozofií, podle níž může každá osoba v rámci schengenského prostoru vycestovat na krátkodobý pobyt v trvání tří měsíců během půl roku, pokud je držitelem dokladu, na jehož základě má oprávněný pobyt v jednom členském státě.
Je nepřijatelné, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří mohou prokázat, že oprávněně pobývají v jednom členském státě, nemohli využívat svobody pohybu do téže míry jako držitelé povolení k pobytu. Držitelé takových dlouhodobých víz mohou být například studenti nebo žáci, kteří se chtějí zúčastnit exkurze do jiného členského státu[4], vědci[5], členové rodin státních příslušníků třetích zemí[6] a občanů Unie[7] a někteří dlouhodobě pobývající rezidenti[8]. Navrhovatelka se rovněž domnívá, že záruka svobody pohybu a nižší administrativní zátěž přispějí ke zvýšení atraktivity Evropy pro studenty, vědce a firmy.
Zastává také názor, že tento návrh, který je naléhavě nutným řešením složitého problému, může mít z dlouhodobého hlediska nečekané důsledky, a to zejména pokud budou dlouhodobá víza regulována na úrovni Unie. Z tohoto důvodu byla k textu návrhu připojena doložka o podávání zpráv a o přezkumu, podle níž má Komise povinnost podat o uplatňování tohoto nařízení zprávu nejpozději do 5. dubna 2012.
Navrhovatelka se domnívá, že jádrem tohoto návrhu je také uplatňování právních předpisů Společenství, zejména to, že členské státy nevydávají povolení k pobytu ve stanovených lhůtách, ačkoli jsou k tomu zavázány právními předpisy. Vyzývá proto Komisi, aby situaci v jednotlivých členských státech prozkoumala a aby v příslušných případech zahájila v zájmu zajištění dodržování zákona řízení pro porušení právních předpisů. Komise by přitom měla vycházet z dlouhodobého vývoje judikatury, podle níž mohou i relativně nevýznamné, ale obecně a trvale používané administrativní postupy představovat porušení právních předpisů, třebaže po formální stránce provedl daný členský stát transpozici evropských předpisů správně[9]. Mělo by se rovněž objasnit, že stávající návrhy v žádném případě nezbavují členské státy jejich povinnosti vydávat povolení k pobytu, která je stanovena v různých nástrojích Společenství.
Vzhledem k bezodkladnosti této záležitosti si navrhovatelka vyhrazuje možnost dokončit tento návrh stanoviska v průběhu projednávání této záležitosti jednotlivými orgány a vzhledem ke vstupu Lisabonské smlouvy[10] v platnost také možnost předložit další pozměňovací návrhy podle běžného postupu.
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY
Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:
Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Bod odůvodnění 2 | |
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh |
|
(2) Dlouhodobá víza by měla být po vstupu státního příslušníka třetí země do členského státu včas nahrazena povoleními k pobytu, aby bylo státním příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem v jednom členském státě umožněno během jejich pobytu na základě dlouhodobého víza cestovat do ostatních členských států nebo při návratu do své vlasti projíždět přes území ostatních států. Stále více členských států však po vstupu státních příslušníků třetích zemí dlouhodobá víza nenahrazuje povolením k pobytu nebo je nahrazuje se značným zpožděním. Tato právní a praktická situace má závažné negativní důsledky pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v jednom členském státě na základě dlouhodobého víza, pokud jde o jejich pohyb v rámci schengenského prostoru. |
(Netýká se českého znění.) |
Odůvodnění | |
(Netýká se českého znění.) | |
Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení Bod odůvodnění 6 | |
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh |
|
(6) Cílem tohoto nařízení není podporovat členské státy, aby nevydávaly povolení k pobytu. Stejně tak by jím neměla být dotčena povinnost členských států vydávat povolení k pobytu určitým kategoriím státních příslušníků třetích zemí stanoveným jinými nástroji Společenství. |
(6) Cílem tohoto nařízení není odrazovat členské státy od toho, aby vydávaly povolení k pobytu. Stejně tak by jím neměla být dotčena povinnost členských států vydávat povolení k pobytu určitým kategoriím státních příslušníků třetích zemí stanoveným jinými nástroji Společenství. |
Odůvodnění | |
Jazykové upřesnění. | |
Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Článek 2 | |
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh |
|
Tímto nařízením není dotčena povinnost členských států vydávat povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí, jak je stanovena jinými nástroji práva Společenství. |
Tímto nařízením není dotčena povinnost členských států vydávat povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí v řádných lhůtách, jak je stanoveno jinými nástroji práva Společenství, zejména |
|
|
– směrnicí Rady 2005/71/ES, |
|
|
– směrnicí Rady 2004/114/ES, |
|
|
– směrnicí Rady 2003/86/ES, |
|
|
– směrnicí Rady 2004/38/ES a |
|
|
– směrnicí Rady 2003/109/ES. |
Odůvodnění | |
Mělo by se rovněž objasnit, že stávající návrhy v žádném případě nezbavují členské státy jejich povinnosti vydávat povolení k pobytu, která je stanovena v různých nástrojích Společenství. | |
Pozměňovací návrh 4 Návrh nařízení Článek 2 a (nový) | |
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh |
|
|
Článek 2a Nejpozději do 5. dubna 2012 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení a nařízení [200X/0000] o pohybu osob s dlouhodobým vízem. V případě potřeby přiloží ke zprávě návrhy na je o změny. |
Odůvodnění | |
Oba návrhy, které jsou naléhavě nutným řešením složitého problému, mohou mít z dlouhodobého hlediska nečekané důsledky, a to zejména pokud budou dlouhodobá víza po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost regulována na úrovni Unie. | |
POSTUP
|
Název |
Pohyb osob, jež mají víza k dlouhodobému pobytu |
|||||||
|
Referenční údaje |
KOM(2009)0091 – C6-0076/2009 – 2009/0028(COD) |
|||||||
|
Příslušný výbor |
LIBE |
|||||||
|
Výbor, který zaujal stanovisko Datum oznámení na zasedání |
JURI 19.10.2009 |
|
|
|
||||
|
Navrhovatel Datum jmenování |
Cecilia Wikström 2.9.2009 |
|
|
|||||
|
Projednání ve výboru |
2.12.2009 |
|
|
|
||||
|
Datum přijetí |
28.1.2010 |
|
|
|
||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
21 0 0 |
||||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Raffaele Baldassarre, Sebastian Valentin Bodu, Christian Engström, Marielle Gallo, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Klaus-Heiner Lehne, Antonio Masip Hidalgo, Jiří Maštálka, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Alexandra Thein, Cecilia Wikström |
|||||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Piotr Borys, Sajjad Karim, Vytautas Landsbergis, Kurt Lechner, Eva Lichtenberger, Toine Manders, Arlene McCarthy |
|||||||
- [1] 2009/0025 (CNS). Právní základ : čl. 63 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES.
- [2] 2009/0028 (COD). Právní základ : čl. 62 odst. 2 písm. a) a odst. 3 Smlouvy o ES.
- [3] Víza typu D+C zavedená článkem 1 nařízení 1091/2001 ze dne 28. května 2001 o volném pohybu s dlouhodobým vízem, Úř. věst. L 150/4, v němž se stanoví, že dlouhodobé vízum na dobu, která nepřesahuje tři měsíce od jeho počátečního dne platnosti „platí současně jako jednotné krátkodobé vízum“. Toto nařízení bude zrušeno čl. 56 odst. 2 písm. e) kodexu Společenství o vízech (nařízení Evropského parlamentu a Rady 810/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se stanoví kodex Společenství o vízech), Úř. věst. L 243/1.
- [4] Směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby, Úř. věst. L 375/12.
- [5] Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu, Úř. věst. L 289/15.
- [6] Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12–18.
- [7] Směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, Úř. věst. L 158/77.
- [8] Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44–53.
- [9] Viz např. věc C-494/01 Komise v. Irsko, 26. duben 2005, velký senát.
- [10] Viz zejména čl. 77 odst. 2 písm. a) SFEU, kterým se stanovuje řádný legislativní postup.
STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (29. 1. 2010)
pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
k návrhu nařízení Rady kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody, pokud jde o dlouhodobá víza a záznamy v Schengenském informačním systému
(KOM(2009)0090 – C7‑0107/2009 – 2009/0025(COD))
Navrhovatel: Piotr Borys
STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ
Výchozí informace
Možná se zdá trochu paradoxní, že se mnoho držitelů dlouhodobých víz těší v schengenském prostoru menší svobodě pohybu než držitelé krátkodobých víz. Řešení tohoto paradoxu se snaží poskytnout dva úzce související návrhy Komise – jeden v rámci postupu konzultace[1] a druhý v rámci postupu spolurozhodování[2]. Budou-li tyto návrhy přijaty, umožní držitelům dlouhodobých víz volně se pohybovat v schengenském prostoru stejně jako držitelé krátkodobých víz.
Řešení, které navrhuje Komise, obchází praktické nevýhody a prodlení, s nimiž se v některých členských státech setkávají držitelé dlouhodobých víz při vydávání povolení k trvalému pobytu.
Současná právní úprava[3], je v praxi považována za neuspokojivou a její platnost skončí dne 5. dubna 2010. Z tohoto důvodu je tato otázka dosti naléhavá.
Stanovisko navrhovatele
Navrhovatel souhlasí s obecným přístupem návrhu a jeho základní filozofií, podle níž by každá osoba měla mít možnost vycestovat každého půl roku do schengenského prostoru na krátkodobý pobyt v trvání tří měsíců, pokud je držitelem dokladu, na jehož základě má oprávněný pobyt v jednom členském státě.
Je nepřijatelné, aby státní příslušníci třetích států, kteří mohou prokázat, že oprávněně pobývají na území členského státu, nemohli využívat výhody volného pohybu ve stejné míře jako držitelé povolení k pobytu. Těmito držiteli dlouhodobých víz mohou být například studenti nebo žáci, kteří chtějí odjet na exkurzi do jiného členského státu[4], vědci[5], někteří rodinní příslušníci státních příslušníků třetích zemí[6] a občané Unie[7] a někteří dlouhodobě pobývající rezidenti[8].
Aby však takový systém fungoval a aby se zabránilo podávání více žádostí o víza do různých členských států (visa shopping), které umožňuje obejít odmítnutí víza jedním členským státem podáním žádosti v jiném, je třeba zavést obdobné kontroly jako v jiných oblastech s cílem zajistit náležitou komunikaci mezi členskými státy a konzistentnost mezi vydáváním dlouhodobých víz, povolení k pobytu a záznamy v SIS.
Navrhovatel navíc zastává názor, že tento návrh, který je naléhavým řešením složitého problému, může mít z dlouhodobého hlediska nežádoucí důsledky, zejména pokud budou dlouhodobá víza regulována na úrovni Unie. Z tohoto důvodu bylo do textu návrhu vloženo ustanovení o podávání zpráv a přezkumu.
Navrhovatel se domnívá, že podstatou tohoto návrhu je také uplatňování právních předpisů Společenství, zejména skutečnost, že členské státy nevydávají povolení k pobytu ve stanovených lhůtách, ačkoli jsou k tomu zavázány právními předpisy. Je třeba si uvědomit, že třetí země rovněž sledují situaci v této oblasti. Unie by proto měla učinit vše pro to, aby zajistila konzistentnost postupů používaných v jednotlivých členských státech. Navrhovatel proto vyzývá Komisi, aby prozkoumala konkrétní situaci v jednotlivých členských státech a pokud možno zahájila v zájmu zajištění dodržování zákona řízení pro porušení právních předpisů. Komise by přitom měla vycházet z dlouhodobého vývoje judikatury, podle níž mohou i relativně nevýznamné, ale obecně a trvale používané administrativní postupy představovat porušení právních předpisů, i když členský stát provedl evropské předpisy do vnitrostátního práva po formální stránce správně[9]. Mělo by se rovněž objasnit, že stávající návrhy v žádném případě nezbavují členské státy jejich povinnosti vydávat povolení k pobytu, která je stanovena v různých nástrojích Společenství.
Rovněž je třeba si uvědomit, že tento návrh je pevně spjat s návrhem Komise o pohybu osob s dlouhodobým vízem (KOM(2009)091), a proto by se měl posuzovat společně s ním. Navrhovatel se domnívá, že právo volného pohybu podle čl. 21 odst. 1 Úmluvy k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) ve znění druhého z uvedených návrhů, by se mělo vztahovat i na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli platného dlouhodobého víza vydaného jedním z členských států podle čl. 18 Úmluvy, a mělo by být vyznačeno na vízovém štítku uvedením území, na němž je držitel víza oprávněn cestovat.
Navrhovatel nakonec připomíná, že je naprosto nezbytné, aby SIS II a VIS začaly co nejdříve fungovat. Domnívá se, že SIS II přinese značné zlepšení a nové funkce, jako je začlenění biometrických údajů a vzájemné propojení záznamů, což přispěje k lepší kontrole vnějších hranic a ke zvýšení bezpečnosti. Zpoždění v harmonogramu zavádění obou systémů také ohrožuje účinnost souvisejících právních předpisů.
Vzhledem k naléhavosti této věci si navrhovatel vyhrazuje možnost doplnit tento návrh stanoviska předložením dalších pozměňovacích návrhů v souladu s běžným postupem a průběhem jeho projednávání v jednotlivých orgánech, a také s ohledem na vstup Lisabonské smlouvy[10] v platnost.
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY
Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:
Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení – pozměňující akt Čl. 1 – bod 1 a (nový) Úmluva k provedení Schengenské dohody Čl. 25 – odst. 1 – pododstavec 1 | |||||||||||||
| |||||||||||||
Odůvodnění | |||||||||||||
Tento pozměňovací návrh je nutno posuzovat společně s čl. 1 odst. 2 návrhu Komise, který mimo jiné rozšiřuje působnost výše uvedeného odstavce na dlouhodobá víza. Pozměňovací návrh požaduje, aby příslušné orgány před vydáním povolení k pobytu nebo dlouhodobého víza provedly systematickou kontrolu v SIS, a tím prověřily, že nevzniknou žádná další bezpečnostní rizika. V praxi to pomůže zamezit současnému podávání více žádostí o víza do různých členských států (visa shopping). | |||||||||||||
Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení – pozměňující akt Čl. 1 – bod 1 b (nový) Úmluva k provedení Schengenské dohody Čl. 25 – odst. 1 a (nový) | |||||||||||||
| |||||||||||||
Odůvodnění | |||||||||||||
Záměrem tohoto pozměňovacího návrhu je zajistit, aby informace uchovávané v SIS byly v souladu s vydanými vízy nebo povoleními k pobytu. | |||||||||||||
Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Článek 1 a (nový) | |||||||||||||
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh | ||||||||||||
|
|
Článek 1a Tímto nařízením není dotčena povinnost členských států vydávat povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí v souladu se stanovenými lhůtami a jinými nástroji práva Společenství, zejména | ||||||||||||
|
|
– směrnicí Rady 2005/71/ES, | ||||||||||||
|
|
– směrnicí Rady 2004/114/ES, | ||||||||||||
|
|
– směrnicí Rady 2003/86/ES, | ||||||||||||
|
|
– směrnicí Rady 2004/38/ES a | ||||||||||||
|
|
– směrnicí Rady 2003/109/ES. | ||||||||||||
Odůvodnění | |||||||||||||
Mělo by se rovněž upřesnit, že stávající návrhy v žádném případě nezbavují členské státy jejich povinnosti vydávat povolení k pobytu, která je stanovena v různých nástrojích Společenství. | |||||||||||||
Pozměňovací návrh 4 Návrh nařízení Článek 1 b (nový) | |||||||||||||
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh | ||||||||||||
|
|
Článek 1b Nejpozději do 5. dubna 2012 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení a nařízení [200X/0000] o pohybu osob s dlouhodobým vízem. V případě potřeby přiloží ke zprávě návrhy na jeho změny. | ||||||||||||
Odůvodnění | |||||||||||||
Jako naléhavé řešení složitého problému mohou mít obě nařízení z dlouhodobého hlediska nežádoucí důsledky, zejména pokud budou po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dlouhodobá víza regulována na úrovni Unie. | |||||||||||||
POSTUP
|
Název |
Dlouhodobá víza a záznamy v Schengenském informačním systému |
|||||||
|
Referenční údaje |
KOM(2009)0090 – C6-0107/2009 – 2009/0025(COD) |
|||||||
|
Příslušný výbor |
LIBE |
|||||||
|
Výbor, který zaujal stanovisko Datum oznámení na zasedání |
JURI 19.10.2009 |
|
|
|
||||
|
Navrhovatel Datum jmenování |
Piotr Borys 5.10.2009 |
|
|
|||||
|
Projednání ve výboru |
2.12.2009 |
|
|
|
||||
|
Datum přijetí |
28.1.2010 |
|
|
|
||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
22 0 0 |
||||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Raffaele Baldassarre, Sebastian Valentin Bodu, Christian Engström, Marielle Gallo, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Klaus-Heiner Lehne, Antonio Masip Hidalgo, Jiří Maštálka, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Alexandra Thein, Diana Wallis, Cecilia Wikström |
|||||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Piotr Borys, Sajjad Karim, Vytautas Landsbergis, Kurt Lechner, Eva Lichtenberger, Toine Manders, Arlene McCarthy |
|||||||
- [1] 2009/0025/CNS. Právní základ : čl. 63 odst. 3 písm. a) ES.
- [2] 2009/0028/COD. Právní základ: Čl. 62 odst. 2 písm. a) a odst. 3 ES.
- [3] „Víza typu D+C“ zavedená článkem 1 nařízení 1091/2001 ze dne 28. května 2001 o volném pohybu s dlouhodobým vízem, Úř. věst. L 150 s. 4, v němž se stanoví, že dlouhodobé vízum na dobu, která nepřesahuje tři měsíce od jeho počátečního dne platnosti „platí současně jako jednotné krátkodobé vízum“.“ Toto nařízení bude zrušeno čl. 56 odst. 2 písm. e) kodexu Společenství o vízech (nařízení Evropského parlamentu a Rady 810/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se stanoví kodex Společenství o vízech), Úř. věst. L 243 s.1.
- [4] Směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby, Úř. věst. L 375, s. 12.
- [5] Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu při přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem vědeckého výzkumu, Úř. věst. L 289, s. 15.
- [6] Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, Úř. věst. L 251, 3.10.2003,
s. 12–18. - [7] Směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, Úř. věst. L 158, s. 77.
- [8] Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44–53.
- [9] Viz např. věc C-494/01 Komise v. Irsko, 26. duben 2005, velký senát.
- [10] Viz zejména čl. 77 odst. 2 písm. a) SFEU, kterým se stanoví řádný legislativní postup.
POSTUP
|
Název |
Pohyb osob, jež mají víza k dlouhodobému pobytu |
|||||||
|
Referenční údaje |
KOM(2009)0091 – C6-0076/2009 – 2009/0028(COD) |
|||||||
|
Datum predložení EP |
27.2.2009 |
|||||||
|
Příslušný výbor Datum oznámení na zasedání |
LIBE 19.10.2009 |
|||||||
|
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko Datum oznámení na zasedání |
JURI 19.10.2009 |
|
|
|
||||
|
Zpravodaj(ové) Datum jmenování |
Carlos Coelho 2.9.2009 |
|
|
|||||
|
Zpochybnění právního základu Datum, kdy výbor JURI zaujal stanovisko |
JURI 8.3.2010 |
|
|
|
||||
|
Projednání ve výboru |
15.10.2009 |
1.12.2009 |
11.1.2010 |
4.2.2010 |
||||
|
Datum přijetí |
4.2.2010 |
|
|
|
||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
45 4 0 |
||||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Sonia Alfano, Louis Bontes, Mario Borghezio, Rita Borsellino, Emine Bozkurt, Simon Busuttil, Philip Claeys, Carlos Coelho, Rosario Crocetta, Cornelis de Jong, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Cornelia Ernst, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Ágnes Hankiss, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Lívia Járóka, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Juan Fernando López Aguilar, Monica Luisa Macovei, Clemente Mastella, Nuno Melo, Louis Michel, Claude Moraes, Antigoni Papadopoulou, Georgios Papanikolaou, Jacek Protasiewicz, Carmen Romero López, Renate Sommer, Rui Tavares, Wim van de Camp, Axel Voss, Manfred Weber, Renate Weber, Tatjana Ždanoka |
|||||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Elena Oana Antonescu, Andrew Henry William Brons, Ioan Enciu, Ana Gomes, Monika Hohlmeier, Jean Lambert, Petru Constantin Luhan, Mariya Nedelcheva, Michèle Striffler, Cecilia Wikström |
|||||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Françoise Grossetête |
|||||||
|
Datum předložení |
10.2.2010 |
|||||||