ZPRÁVA o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za rok 2008 předložené Evropskému parlamentu v souladu s částí II oddílem G bodem 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006

1. 3. 2010 - (2009/2057(INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: Gabriele Albertini


Postup : 2009/2057(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A7-0023/2010

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za rok 2008 předložené Evropskému parlamentu v souladu s částí II oddílem G bodem 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006

(2009/2057(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na výroční zprávu Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za rok 2008 předloženou Evropskému parlamentu v souladu s částí II oddílem G bodem 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006[1],

–   s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, a především na takto pozměněnou hlavu V Smlouvy o Evropské unii nazvanou „Obecná ustanovení o vnější činnosti Unie a zvláštní ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice“,

–   s ohledem na Evropskou bezpečnostní strategii (EBS), kterou dne 12. prosince 2003 přijala Evropská rada, a na zprávu o provádění EBS přijatou dne 11. prosince 2008,

–   s ohledem na výše zmíněnou interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení,

–   s ohledem na svá usnesení o výročních zprávách o SZBP za rok 2006 a 2007 ze dne 5. června 2008[2] a ze dne 19. února 2009[3],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2009 o institucionálních aspektech vytvoření Evropské služby pro vnější činnost[4],

–   s ohledem na čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A7-0023/2010),

A. vzhledem k tomu, že význam Evropské unie jako celosvětového činitele v posledních desetiletích vzrostl, a vzhledem k tomu, že je třeba nového přístupu a dalších finančních prostředků, má-li EU jednat kolektivně a celosvětové problémy řešit demokraticky, koherentně, jednotně a účinně,

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie ve svých vztazích s okolním světem dále rozvíjí své cíle v oblasti zahraniční politiky, zastává a podporuje své hodnoty a zájmy, přispívá k ochraně svých občanů a snaží se prosadit tyto hodnoty ve světě s cílem přispět k míru, bezpečnosti a k udržitelnému rozvoji Země, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby a k ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, včetně dodržování zásad Charty Organizace spojených národů; vzhledem k tomu, že podpora lidských práv, zejména univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, je středem zájmu vnější činnosti EU, a vzhledem k tomu, že Listina základních práv je nyní pro vnější činnosti EU závazná,

C. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva vnáší do vnější činnosti Unie jako celku i do SZBP nový rozměr, což by spolu s právní subjektivitou EU a příslušnými institucionálními inovacemi, zejména vytvořením úřadu místopředsedy Komise / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku („místopředseda Komise / vysoký představitel Unie“) a zřízením Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), mohlo být rozhodujícím faktorem vedoucím k soudržnosti, jednotnosti a účinnosti vnější činnosti Unie a rovněž by mohlo výrazně zvýšit její vliv na vývoj situace na mezinárodní scéně,

D. vzhledem k tomu, že je třeba více usilovat o to, aby EU reagovala na politické krize a regionální konflikty včas; vzhledem k tomu, že stávající proces rozhodování a mechanismy financování mohou včasné a komplexní reakce brzdit, a vzhledem k tomu, že je třeba nalézt způsoby, jak dále omezit a překonat pravidlo jednomyslnosti,

E.  vzhledem k tomu, že k dosažení cílů vnější činnosti Unie a zejména cílů její společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) je nezbytné správně vymezit společné evropské zájmy a jednat v souladu s nimi, vzhledem k tomu, že je velmi důležité, aby všechny přijaté politiky a všechna učiněná opatření byly rovněž v souladu s mezinárodním právem, včetně principů stanovených v Chartě OSN,

F.  vzhledem k tomu, že hlavními cíli vnější politiky EU je prosazování míru, lidských práv a zásad právního státu v celém světě,

G. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva pověřuje místopředsedu Komise / vysokého představitele Unie, aby Radě a Komisi pomáhal zajišťovat soudržnost mezi různými oblastmi vnější činnosti navzájem a rovněž s dalšími oblastmi politik Unie,

H. vzhledem k tomu, že počínaje dnem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost převezme Evropská unie výkon všech práv a povinností Evropského společenství, přičemž bude i nadále vykonávat stávající práva a plnit povinnosti Evropské unie,

I.   vzhledem k tomu, že nová bezpečnostní rizika vyžadují, aby byl kladen větší důraz na posilování, kombinaci a vyvažování různých civilních a vojenských nástrojů v celém spektru činností zaměřených na předcházení konfliktům a jejich řešení, řešení krizí a budování míru,

J.   vzhledem k tomu, že 10 let po zavedení evropské bezpečnostní a ochranné politiky (EBOP) – během této doby bylo vysláno do krizových oblastí 23 misí – je třeba posílit vojenské a civilní kapacity a uspořádat struktury tak, aby odrážely úlohu, kterou hraje společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) při podpoře SZBP a zajišťování mezinárodní bezpečnosti,

Zásady vnější činnosti EU

1.  vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie a jí podřízené útvary, aby za účelem posílení společného strategického myšlení Unie vytvořily soudržnou strategii zahraniční politiky EU založenou na cílech a zásadách zakotvených v článku 21 Smlouvy o EU; zastává názor, že tato strategie by měla jasně vymezovat společné bezpečnostní zájmy EU, a tím sloužit jako referenční rámec pro tvorbu politik, formulování, financování, provádění a monitorování vnější činnosti EU; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby do tohoto úsilí plně zapojila příslušné útvary Evropského parlamentu; je přesvědčen, že koncept bezpečnosti osob, který v roce 2007 vymezila studijní skupina pro bezpečnost osob v Madridské zprávě, a koncept odpovědnosti za ochranu vymezený v závěrečném dokumentu světového summitu v roce 2005 by se měly stát dvěma hlavními zásadami této strategie;

Výroční zpráva RadySZBP za rok 2008

2.  vítá snahu Rady zaujmout při sestavování výroční zprávy za rok 2008 k otázkám SZBP strategičtější, více tematizovaný a efektivnější přístup; rovněž oceňuje, že Rada zavedla transparentnější strukturu obsahující základní kapitoly o minulých činnostech a především o budoucích vyhlídkách v oblasti SZBP; rovněž poukazuje na skutečnost, že regionální kontext vnější činnosti je ve zprávě lépe rozpracován;

3.  znovu zdůrazňuje, že rozsah zprávy by se neměl omezovat pouze na popis činností SZBP, ale měl by rovněž poskytovat příležitost k navázání dialogu s Evropským parlamentem zaměřeného na rozvinutí strategičtějšího přístupu k SZBP; doporučuje, aby se výroční zpráva o SZBP změnila v každoroční zprávu pojednávající o provádění strategie zahraniční politiky EU a o hodnocení její účinnosti, a aby v ní byla nastíněna budoucí orientace SZBP; dále doporučuje, aby v těchto zprávách byly častěji zmiňovány rozpočtové potřeby a finanční dopad vnější činnosti;

4.  věří v přínos širšího a komplexnějšího přístupu v rámci výročních zpráv o SZBP, a to zejména v kapitolách týkajících se regionálních skupin a partnerů a propojení mezi misemi SZBP/SBOP a jinými nástroji, které podporují úlohu EU jako globálního hráče; je toho názoru, že taková perspektiva by mimo jiné umožnila lepší přehled o celkové výši příspěvků z rozpočtu EU v daném regionu;

5.  znovu opakuje svůj názor, že má-li být podpořena demokratická legitimita SZBP, je třeba zahájení misí SBOP konzultovat s příslušnými útvary Parlamentu; přijatá rozhodnutí by případně měla zohledňovat stanoviska Parlamentu a odkazovat na ně; domnívá se, že by tyto konzultace měly zahrnovat informace o důvodech pro zvolení určitého postupu a objasnění toho, jak daná mise souvisí s příslušnými činnostmi EU a mezinárodními akcemi, jaké bude mít finanční důsledky a jakým způsobem ovlivní ostatní nástroje EU;

Dopady Lisabonské smlouvy

6.  vítá vstup Lisabonské smlouvy v platnost, což EU poskytuje nástroje pro další posílení její úlohy a viditelnosti na mezinárodní scéně; zdůrazňuje v tomto ohledu zásadní úlohu každého členského státu, Rady a nové místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie, kterou musí plnit, aby se psaná ustanovení Smlouvy proměnila ve skutečnost a hmatatelné činy prohlubováním vztahů EU se strategickými partnery a upevněním vedoucího postavení EU na mezinárodních fórech, zdůrazňuje význam ustanovení Smlouvy, podle nichž se pravomoc Unie v otázkách SZBP vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně;

7.  vítá úlohu, kterou má mít místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka Unie jako předsedkyně Rady pro zahraniční věci, a rovněž vítá skutečnost, že její zástupce bude předsedat Politickému a bezpečnostnímu výboru (PBV); předpokládá, že tyto nové funkce upevní vztahy mezi orgány a napomohou jim k vedení stabilnějšího dialogu; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby navázala na praxi odstupujícího vysokého představitele a komisařů pro vnější vztahy, kteří pravidelně vystupovali na plenárních zasedáních Parlamentu a v parlamentním Výboru pro zahraniční věci, a na neformální setkání a urychleně zavedla pravidelné, systematické a smysluplné konzultace s Parlamentem a jeho příslušnými útvary;

8.  domnívá se, že sloučení mezivládních pilířů a funkcí s pilíři a funkcemi Společenství do jediného postu místopředsedy Komise / vysokého představitele Unie, který podléhá schválení Evropským parlamentem, může posílit demokratickou legitimitu činností SZBP, pod podmínkou, že bude na všech úrovních zaveden stálý strategický dialog mezi Parlamentem, Radou a Komisí jako sobě rovnými partnery;

9.  zdůrazňuje, že členské státy by měly usilovat o dosažení stále větší míry sbližování činnosti v oblasti SZBP v duchu vzájemné politické solidarity;

10. opakuje, že k tomu, aby mohla EU hrát ve světě aktivní roli, je třeba v rozpočtu EU zajistit dostatečné finanční prostředky; lituje toho, že v příslušné části rozpočtu je i nadále nedostatek prostředků, a vyjadřuje vážné obavy z vlivu nedostatečného financování na schopnost Unie vést důvěryhodnou a aktivní zahraniční politiku; zdůrazňuje rovněž, že je Unii třeba vybavit nezbytnými finančními prostředky pro důslednou a přiměřenou reakci na nepředvídatelné celosvětové problémy, a v této souvislosti očekává, že s ním bude konzultován postup pro zajištění rychlého přístupu k finančním prostředkům z rozpočtu Unie určených na naléhavé financování iniciativ SZBP a že bude do tohoto postupu plně zapojen; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby současně vypracovala účinnou komunikační strategii, jejímž účelem by bylo lépe informovat občany EU o smyslu a přínosu SZBP, a v této souvislosti opětovně zdůrazňuje význam demokratické legitimity a kontroly zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie;

11. opakovaně vyjadřuje své znepokojení nad nedostatečnou transparentností a informovaností v souvislosti s financováním společných nákladů na operace EU, které mají vojenské nebo obranné důsledky, protože mechanismus Athena jednoznačně neumožňuje přehled všech finančních důsledků misí prováděných v rámci SZBP; vítá proto zřízení fondu pro zahájení operace podle čl. 41 odst. 3 Smlouvy o EU a požaduje, aby jeho správa byla konzultována s Parlamentem v souladu s obecnými výsadami EP, pokud jde o SZBP a SBOP, jak jsou stanoveny v článku 36 Smlouvy o EU; zdůrazňuje, že větší účast Parlamentu při definování, sledování a kontrole SZBP vyplývá z propojení SZBP a SBOP, jak je zdůrazněno v článku 42 Smlouvy o EU, jakož i z posílené parlamentní kontroly na vnitrostátní a evropské úrovni zakotvené v protokolu č. 1 této smlouvy;

12. vyzývá Radu, Komisi a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby využily příležitosti, kterou představuje zřízení útvaru EEAS, a vytvořily soudržnější, důslednější a účinnější zahraniční politiku; očekává v tomto ohledu, že základní hodnoty a cíle zahraniční politiky Unie, jako je dodržování a prosazování lidských práv, jak jsou zakotveny v Listině základních práv, která je nyní právně závazná, a priority Unie v zahraniční politice, jako je řešení krizí a budování míru, se řádně promítnou ve struktuře EEAS, včetně lidských zdrojů; opakuje, že se zřízením a fungováním EEAS musí být zachována práva Evropského parlamentu provádět demokratickou a rozpočtovou kontrolu;

13. konstatuje, že Lisabonská smlouva má z důvodu přeskupení správní odpovědnosti výrazný dopad na SZBP, a vyzývá proto Radu a Komisi, aby zajistily, že úspory z rozsahu, jichž bude dosaženo v případě podpůrných struktur, povedou ke snížení správních nákladů;

14. zdůrazňuje, že je třeba lépe definovat kritéria pro jmenování a hodnocení zvláštních zástupců EU s tím, že je nutné přihlížet také k přiměřenému zastoupení mužů a žen; připomíná, že Parlament v současné době nemůže zpochybnit jednotlivé mandáty zvláštních zástupců EU, protože rozpočtové prostředky k vykonávání takového mandátu jsou zahrnuty v článku 19 03 06, který pokrývá veškeré mandáty zvláštních zástupců EU; vyzývá proto k většímu parlamentnímu dohledu nad jmenováním zvláštních zástupců EU a k jeho kontrole; domnívá se, že by pracovní místa příslušných zvláštních zástupců EU měla být postupně zrušena a jejich funkce by měli vykonávat vedoucí delegací EU v jednotlivých zemích, zatímco zvláštní zástupci EUs oblastní působností musí koordinovat a poskytovat politické poradenství vedoucím delegací EU v příslušných zemích pod vedením místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie s cílem zajistit soudržnou a důslednou vnější činnost EU; zdůrazňuje, že sloučení funkcí je v tomto ohledu prvním, ale nikoli jediným krokem, který je zapotřebí učinit k tomu, aby bylo možno dosáhnout úspor z rozsahu a zefektivnit SZBP; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby podnikla kroky vedoucí k pověření zvláštních zástupců EU koordinací a poskytováním politického poradenství rovněž v oblasti misí SBOP, jež spadají do jejich působnosti;

15. žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby s příslušným výborem Parlamentu konzultovala výběr personálu na vyšší místa v EEAS, a to včetně postů zvláštních zástupců EU; rozhodl se vyzvat určité zvláštní zástupce EU a vedoucí delegací, aby po svém jmenování před tímto výborem vystoupili;

16. konstatuje, že Lisabonská smlouva obsahuje pro SZBP nové finanční postupy, že zavedením dvou každoročních rozprav s místopředsedou Komise / vysokým představitelem Unie posiluje dialog Rady a Parlamentu o SZBP a podrobně popisuje úlohu a povinnosti Parlamentu ve vztahu k SBOP; žádá proto, aby byly za účasti parlamentního Výboru pro zahraniční věci přezkoumány a rozšířeny stávající interinstitucionální dohody tak, aby zajistily hladké a účinné provádění rozpočtových a kontrolních postupů a postupů konzultace v oblasti SZBP a SBOP a zlepšily přístup k citlivým informacím; v této souvislosti upozorňuje zejména na výše zmíněnou interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 a na interinstitucionální dohodu ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou týkající se přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky[5]; vyjadřuje své odhodlání plnit svou rozpočtovou pravomoc a demokratickou kontrolu v oblasti SZBP s ohledem na všechny nové institucionální prvky, včetně způsobu financování EEAS;

17. poukazuje na to, že Lisabonská smlouva rozšiřuje postup souhlasu na všechny dohody v oblastech, na něž se vztahuje řádný legislativní postup, a posiluje právo Parlamentu být plně informován Komisí o pokroku jednání o mezinárodních dohodách, jak uvádí článek 218 Smlouvy o fungování Evropské unie; domnívá se proto, že by mělo být zahájeno jednání o nové interinstitucionální dohodě s Parlamentem, která konkrétně vymezí jeho zapojení ve všech etapách jednání o uzavření mezinárodní dohody;

18. naléhavě vyzývá Radu ministrů zahraničí, aby ve všech případech, kdy to umožňuje Smlouva, hlasovala kvalifikovanou většinou;

19. domnívá se, že díky čl. 42 odst. 2 a 7 Smlouvy o Evropské unii a článku 10 protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii jsou zbývající funkce Západoevropské unie překonány; vyzývá proto příslušné členské státy EU, aby začaly jednat podle článku XII Bruselské smlouvy a aby s roční výpovědní lhůtou oznámily záměr tuto smlouvu vypovědět; připomíná, že Evropský parlament a parlamenty členských států EU mají právo na parlamentní přezkum činností spadajících do SZBP a SBOP;

Tematické záležitostioblasti SZBP

20. je nadále znepokojen, pokud jde o zabezpečení dodávek energie a opakující se krize v dodávkách plynu, jako byla rusko-ukrajinská krize v lednu 2009, které poukazují na rostoucí závislost EU na dodávkách energie a přepravních trasách; upozorňuje rovněž na nutnost předcházet energetické závislosti EU na třetích zemích, která oslabuje nezávislost zahraniční politiky EU; připomíná, že je nezbytně nutné věnovat se problémům v oblasti energetiky prostřednictvím zavedení společné evropské vnější energetické politiky; v této souvislosti vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby postupovala důsledně podle doporučení Parlamentu týkajících se vypracování soudržné a ucelené politiky a aby v této souvislosti zejména podporováním soudržnosti EU v konstruktivním dialogu s dodavateli energie, zejména s Ruskem a tranzitními zeměmi, prosazovala priority EU v oblasti energetiky a hájila společné zájmy členských států prostřednictvím vypracování účinných diplomatických postupů pro otázky energetiky a účinnějších mechanismů reakce na krizové situace a konečně aby podpořila diverzifikaci dodávek energie a její udržitelné využívání a rozvoj obnovitelných zdrojů energie; zdůrazňuje, že pouze společný přístup EU by mohl zabránit jakýmkoli budoucím nedostatečným dodávkám ropy a plynu do členských států a mohl by zlepšit zabezpečení dodávek energie do celé EU;

21. vítá podepsání dohody o projektu Nabucco; vyzývá Komisi a Radu, aby se zasadily o úspěšné uplatňování této dohody; zdůrazňuje, že je důležité zabezpečit dodávky energie do EU podporou využívání jižního koridoru pro zásobování Evropy ropou, včetně panevropského ropovodu Konstanca – Terst;

22. domnívá se, že ostřejší soupeření o přístup k přírodním zdrojům a zdrojům energie a jejich kontrolu může vést k závažným potenciálním hrozbám a konfliktům, a že by proto EU měla dále rozvíjet politiky zaměřené na zmírnění změny klimatu, přizpůsobení se této změně a úspory energie, aby se tak vypořádala s bezpečnostními riziky, které s sebou nese změna klimatu a zhoršování stavu životního prostředí; zdůrazňuje v této souvislosti, že EU musí posílit své vedoucí postavení při ovlivňování celosvětové změny klimatu a dále rozvíjet dialog s dalšími klíčovými aktéry, jako jsou rychle se rozvíjející velmoci (Čína, Brazílie, Rusko, Indie), Spojené státy americké a rozvojové země, vzhledem k tomu, že se změna klimatu stala klíčovým prvkem v mezinárodních vztazích;

23. vyjadřuje svou podporu tomu, aby Unie i nadále aktivně a účinně přispívala k řešení celosvětových problémů, zejména posílením systému OSN, věnováním patřičné pozornosti upevnění postavení Rady OSN pro lidská práva a zrušením trestu smrti;

24. upozorňuje na význam předcházení konfliktům a jejich řešení, včetně obnovy a rekonstrukce po skončení krize; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU dále rozvíjela strategie prevence, zdokonalovala systém včasného varování a posilovala spolupráci s regionálními organizacemi v souladu s Chartou OSN;

25. zdůrazňuje, že vnější rozměr je pro dosažení evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva zásadní; znovu připomíná význam systematického řízení migrace; v tomto směru vítá skutečnost, že Evropská rada přijala v prosinci 2009 Stockholmský program; považuje proto za podstatné zajistit spolupráci zemí původu i tranzitních zemí a povzbudit dobrou spolupráci uplatňováním politiky pozitivní podmíněnosti; zdůrazňuje, že je třeba zabránit nelegálnímu přistěhovalectví podporováním místního rozvoje v zemích původu a bojem proti zločineckým organizacím, které provozují obchodování s lidmi; trvá na tom, že evropská zahraniční politika musí plně zohledňovat vnější rozměr evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

26. zdůrazňuje, že je třeba posílit kapacity s cílem zajistit lepší monitorování civilních a vojenských misí Unie a poučit se z jejich průběhu, což umožní zlepšit plánování a řízení misí budoucích; v této souvislosti také zdůrazňuje, že pro mise SBOP je třeba přijmout strategičtější přístup; navrhuje, aby cílem pravidelných společných konzultací bylo také posouzení úspěchů a nedostatků již dokončených misí za účelem vytvoření přístupu, který bude předjímat budoucí potřeby a zahrnovat všechny aspekty (finance, provádění, správní uspořádání);

27. vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, Radu a členské státy, aby zajistily dostatečnou rovnováhu mezi civilními a vojenskými plánovacími kapacitami na sekretariátu Rady a aby poskytly přiměřený počet zaměstnanců v oblasti spravedlnosti, civilní správy, celní správy a mediace s cílem zajistit misím SBOP odpovídající a dostatečné odborné zázemí;

28. vyzývá v tomto ohledu k zajištění přiměřeného počtu zaměstnanců civilní složky a naléhavě vyzývá členské státy, aby lépe využily příležitosti, kterou jim skýtá EEAS, k reorganizaci stávajících dostupných zdrojů s cílem dosáhnout jednostné, efektivní a účinné kapacity plánování řešení krizí;

29. vyzývá členské státy, aby zdvojnásobily své úsilí ve snaze najít a zaměstnat dostatečné množství vhodného a kvalifikovaného personálu s vyváženým zastoupením mužů a žen, jenž se bude účastnit civilních a vojenských akcí SBOP po celém světě v promyšleném a účelně koordinovaném rámci, včetně vysoce rizikových oblastí, neboť úspěch misí SBOP závisí z velké části na schopnostech a vědomostech dobře vyškolených zaměstnanců; v této souvislosti vyzývá ke společnému školení personálu účastnícího se misí SBOP; plně podporuje úsilí, které již bylo vynaloženo na vypracování pokynů a výměnu osvědčených postupů s cílem zlepšit společnou odbornou přípravu personálu; je přesvědčen, že větší jednota a soudržnost personálu přímo v terénu zlepší průběh misí a také usnadní dočasné vysílání občanů EU, které je z čistě rozpočtového hlediska výhodnější než přijímání zahraničních smluvních zaměstnanců;

30. vyzývá Evropskou radu a Komisi, aby se EU intenzivněji angažovala v mnohostranných jednáních o snížení arzenálu jaderných zbraní;

31. opakuje, že je nutné odzbrojení a posílení mezinárodních záruk nešíření jaderných zbraní; vítá v tomto ohledu společné prohlášení ze dne 4. prosince 2009, ve kterém se prezident Spojených států amerických a prezident Ruské federace zavázali, že budou i nadále v tomto směru spolupracovat i po skončení platnosti Smlouvy o snížení stavu strategických zbraní (START), a očekává, že co nejdříve bude podepsána a vstoupí v platnost nová smlouva o strategických zbraních; zároveň vyzývá EU a její členské státy, aby zintenzivnily své diplomatické úsilí s cílem dosáhnout úspěšné revize Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v květnu 2010;

32. zdůrazňuje, jak je důležité, aby byly cíle v oblasti rovnosti žen a mužů, lidských práv a řádné veřejné správy nedílnou součástí plánování a řízení všech misí a operací SBOP, a to včetně zjišťovacích misí, neboť vnímavost a citlivost k otázkám rovnosti pohlaví přispívá k provozní účinnosti a dobrému povědomí o situaci; v této souvislosti vítá jmenování poradce pro otázky rovnosti žen a mužů do téměř všech misí SBOP; lituje, že mezi 11 zvláštními zástupci EU není ani jedna žena; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby systematicky zařazovala téma rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen do politického dialogu a politických diskusí EU s partnerskými zeměmi;

33. oceňuje důležitou roli, kterou hrají obhájci lidských práv na celém světě; vřele vítá skutečnost, že Rada ve složení pro zahraniční věci vyjádřila na svém zasedání dne 8. prosince 2009 odhodlání podporovat obhájce lidských práv formou veřejných setkání s nimi a zviditelňováním jejich činnosti;

34. vyzývá Radu, aby zahrnula problematiku lidských práv a řádné veřejné správy do mandátu zvláštních zástupců EU a aby na místa zaměstnanců zvláštních zástupců EU jmenovala poradce pro lidská práva a řádnou veřejnou správu;

Hlavní priorityzeměpisných oblastech

35. doporučuje, aby EU posílila svůj politický dialog se třetími zeměmi a regiony, především se strategickými partnery, s nimiž by měla koordinovat postoje v mezinárodních organizacích a podporovat a prosazovat demokracii, právní stát a dodržování lidských práv; v této souvislosti znovu připomíná, jak významnou úlohu má parlamentní diplomacie coby doplňkový nástroj ve vztazích Unie se třetími zeměmi a regiony; zastává proto názor, že by místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka Unie a jí podřízené útvary, včetně zvláštních zástupců EU, měly s Parlamentem spolupracovat na stanovení společných strategií vůči partnerským zemím a regionům a měly by být schopny poskytnout Parlamentu ústní či písemnou radu v určitých otázkách a ohledně některých návštěv;

36. vyzývá Radu, členské státy a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby aktivně usilovaly o mírová řešení mezinárodních konfliktů a posilovaly mechanismy EU pro předcházení konfliktům;

Mezinárodní organizace

37. poukazuje na skutečnost, že OSN je hlavní zárukou mezinárodního míru a bezpečnosti a představuje nejkomplexnější rámec pro multilaterální spolupráci; zastává názor, že pro dosažení účinného multilateralismu je nanejvýš důležité posílení veřejné správy v celosvětovém měřítku, mezinárodních institucí a dodržování mezinárodního práva, a že tedy pro Unii musí být prvořadou strategickou prioritou; domnívá se, že by orgány EU a členské státy měly nadále usilovat o posilování spolupráce a koordinace se strategickými partnery, kteří mají světový vliv, zejména v rámci OSN; v této souvislosti zdůrazňuje naléhavou potřebu řešit celosvětové problémy, které jsou v současnosti středem pozornosti z hlediska EU a světové stability, jako je terorismus, organizovaná trestná činnost, zabezpečení dodávek energie, změna klimatu, dosahování rozvojových cílů tisíciletí a odstranění chudoby, řešení krizí, předcházení konfliktům a jejich urovnávání, nešíření zbraní hromadného ničení a odzbrojení, řízení migrace a prosazování lidských práv a občanských svobod;

38. domnívá se, že je nezbytné, aby příslušné delegace EU při ústředí OSN v New Yorku a Ženevě byly dostatečně vybaveny prostředky a personálem, což jim umožní důvěryhodně a účinně uvést do praxe nová institucionální opatření vyplývající z Lisabonské smlouvy; s obavami proto konstatuje, že udržování rozpočtové neutrality je v rozporu s naléhavou potřebou rychle a účinně zajistit zapojení EU v OSN během počáteční fáze provádění Lisabonské smlouvy;

39. je přesvědčen, že OBSE je důležitým rámcem pro obnovení důvěryzintenzivnění spolupráce mezi zeměmi Evropy, střední AsieSeverní Amerikyřadě otázek, mj.otázce nešíření jaderných zbraní, odzbrojení, hospodářské spolupráceobraněprosazování lidských právprávního státu; podporuje proto posílení OBSE, a to i tím, že bude zahájena diskuse o možnosti OBSE získat právní subjektivitu;

40. domnívá se, že aniž jsou dotčeny mezinárodní závazky EU vyplývající z Charty OSN, měly by EU a NATO rozvíjet intenzivnější a účinnější partnerství, které by zohledňovalo postupný vývoj zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU a respektovalo samostatnost v rozhodování obou organizací; za tímto účelem doporučuje, aby byla přezkoumána tzv. ujednání Berlín plus a aby byl rozvíjen strategičtější dialog o sdílených strategických zájmech a nouzovém plánování; zdůrazňuje, že je třeba umožnit rozsáhlou praktickou spolupráci v terénu na vojenské i civilní úrovni, zejména v situacích, kdy obě organizace působí ve stejném prostoru; vyslovuje v této souvislosti politování nad přetrvávajícími spory mezi Tureckem a Kyprem, které čím dál více oslabují efektivnost a podrývají důvěryhodnost EU i NATO;

Transatlantické vztahy

41. opakuje svůj závazek vůči transatlantickému partnerství, které je důležitým prvkem a jedním z hlavních pilířů vnější činnosti EU; naléhavě žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby zajistila, že EU bude zásadovým, aktivním, rovnoprávným a přesto autonomním partnerem USA při posilování celosvětové bezpečnosti a stability, podporování míru a prosazování lidských práv, plnění rozvojových cílů tisíciletí a zaujímání jednotného přístupu k celosvětovým výzvám, jako je šíření jaderných zbraní, terorismus, změna klimatu a zabezpečení dodávek energie; domnívá se, že Lisabonská smlouva nabízí vhodnou příležitost ke zlepšení a obnově rámce vztahů EU-USA; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby v souladu s usneseními Parlamentu usilovala o posílení institucionálních mechanismů fungujících mezi EU a USA; zdůrazňuje, že je třeba posílit Transatlantickou hospodářskou radu ve snaze o docílení skutečného, integrovaného transatlantického trhu, a že takový trh by měl být základem pro posílené transatlantické partnerství;

42. vyzývá oba partnery, EU i USA, aby povzbuzovali Čínu, Indii, Rusko, Brazílii a další vznikající mocnosti ke sdílení odpovědnosti za světový řád a za předcházení konfliktům a jejich mírové řešení v souladu s mezinárodním právem; trvá na tom, že EU a USA by měly plně podporovat hospodářský a sociální rozvoj těchto zemí na základě rovnoprávné spolupráce, ovšem tyto země by měly také přijmout svou globální odpovědnost, zejména za boj proti změně klimatu a za udržitelný rozvoj;

Západní Balkán

43. zdůrazňuje, že země západního Balkánu jsou součástí procesu rozšiřování; domnívá se, že by stabilita na západním Balkáně vycházející z právního státu měla být i nadále hlavní prioritou vnější činnosti Unie, a přikládá proto mimořádný význam snahám o přiblížení tohoto regionu Evropské unii se společným cílem, jímž je evropská integrace, mimo jiné prostřednictvím prosazování reforem a podpory regionální spolupráce a smiřování etnických skupin, aby země v regionu splnily kodaňská kritéria a připravily se na přistoupení; doporučuje, aby byla svolána mezinárodní konference o budoucnosti západního Balkánu za účasti všech zemí v regionu a všech relevantních regionálních a globálních aktérů, která přesně pojmenuje současné problémy tohoto regionu a bude hledat jejich řešení;

44. vyjadřuje uspokojení nad stále klidnější a stabilnější situací v Kosovu a nad úsilím o vybudování mnohonárodnostní společnosti, o čemž svědčí klidný a spořádaný průběh místních voleb, které se konaly dne 15. listopadu 2009; je si vědom toho, že ne všechny státy uznaly nezávislost Kosova; vítá skutečnost, že mise EULEX na podporu právního státu v Kosovu, jež je nejrozsáhlejší civilní misí SBOP, kterou EU dosud uskutečnila, funguje s plnou provozní kapacitou na základě přístupu neutrálního statutu OSN; zdůrazňuje význam mise při podpoře smiřování etnických skupin, právního státu, veřejného pořádku a bezpečnosti na celém území Kosova prostřednictvím pomoci kosovským institucím, soudním orgánům a donucovacím orgánům při úsilí o dosažení udržitelnosti a odpovědnosti; v této souvislosti vítá rozhodnutí otevřít na severu země novou kancelář EU; poukazuje nicméně na to, že je potřeba zvýšit počet státních zástupců, kteří pro EULEX pracují, a vyzývá členské státy k poskytnutí dalšího personálu;

45. vybízí Radu, aby za podpory mezinárodního společenství i nadále usilovala o dialog s politickými vůdci Bosny a Hercegoviny, a snažila se tak této zemi a jejím občanům pomoci setrvat na cestě k evropské integraci; bere na vědomí společné diplomatické snahy předsednictví EU, Evropské komise a vlády USA a doporučuje, aby další jednání přihlíželo k předchozím opatřením dohodnutým mezi politiky v Bosně a Hercegovině; připomíná, že do budování životaschopné země je třeba více zapojit poslance a občanskou společnost;

Východní partnerství, černomořská spolupráce

46. nadále podporuje rozvoj východního partnerství s evropskými sousedními zeměmi Unie, v jehož rámci dochází k zapojení ekonomiky těchto zemí do vnitřního trhu a k posílení politické, hospodářské a kulturní spolupráce; zdůrazňuje význam naplňování tohoto partnerství důvěryhodnými projekty a význam konkrétních střednědobých a dlouhodobých pobídek k reformám, jež by posílily snahu společností partnerských zemí o modernizaci a integraci do EU; poukazuje především na to, že je potřeba – avšak s ohledem na bezpečnost všech občanů EU – postupně odstraňovat veškeré překážky volného pohybu osob (případně včetně zavedení bezvízového styku) a posilovat spolupráci ve všech oblastech bezpečnosti, zejména pokud jde o zabezpečení dodávek energie; znovu vyjadřuje svůj názor, že je třeba, aby partnerství mělo k dispozici dostatečné finanční zdroje; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se partnerství vzájemně doplňovalo s regionálními iniciativami, zejména s černomořskou synergií;

47. znovu potvrzuje, jak je pro EU důležitá efektivnější regionální spolupráce v rámci východního partnerství, v jehož duchu bude EU podporovat uskutečňování cílených projektů v rámci východního partnerství i černomořské synergie;

48. žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby prohloubila úsilí o realizaci projektů v rámci černomořské synergie; žádá rovněž místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby vypracovala nové náměty pro efektivní strategii černomořské spolupráce, která by mohla zahrnovat pakt stability pro tento region;

49. vítá proevropský postoj nové vlády Moldavské republiky a vyjadřuje naději, že se vnitřní reformy v zemi zrychlí natolik, že se podaří dosáhnout hospodářské integrace, politického partnerství a institucionálního přiblížení Moldavské republiky a EU; vybízí místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby navrhla mnohostranná řešení, kterými bude odblokována situace v Podněstří;

50. bere na vědomí průběh a výsledky prezidentských voleb na Ukrajině; vyzývá všechny strany, aby posilovaly reformní úsilí, a přispěly tak k nezbytné politické, hospodářské a sociální stabilitě Ukrajiny; vyzývá tuto zemi, aby docílila větší interoperability s Evropskou unií, a upevnila tak své budoucí vztahy s EU;

Rusko

51. vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby zajistila jednotný přístup EU k Rusku, a to i v rámci jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci, který bude založen na závazku prosazovat hodnoty demokracie, dodržování lidských práv a zásady právního státu, včetně mezinárodního práva; zdůrazňuje zároveň nutnost znovuoživení partnerství s Ruskem založeného na oboustranném respektu a vzájemné výhodnosti, v oblasti boje proti terorismu, zabezpečení dodávek energie, změny klimatu, odzbrojení, předcházení konfliktům a šíření jaderných zbraní, stejně jako ve vztazích s Íránem, Afghánistánem a Blízkým východem, s cílem posílit celosvětovou bezpečnost a stabilitu; domnívá se, že spolupráce v těchto otázkách by měla být základem pro novou dohodu EU-Rusko, očekává proto rychlý pokrok v probíhajících jednáních o komplexní dohodě, která by měla významně posílit vztahy EU-Rusko; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby koordinovala činnost, umožňovala konzultace a zlepšovala komunikaci mezi členskými státy, pokud jde o dvoustranné záležitosti ve vztahu s Ruskou federací, které jsou předmětem společného zájmu; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy koordinovaly své vztahy s Ruskou federací na základě obecných zájmů Unie a tak, aby se do vztahů s Ruskem tyto zájmy odpovídajícím způsobem a důsledně promítaly a byly v jejich rámci prosazovány;

Jižní Kavkaz

52. naléhavě vyzývá Radu, aby trvala na plném dodržování dohody o příměří mezi Ruskou federací a Gruzií, a vyzývá EU, aby prosazovala územní celistvost Gruzie a respektování menšin; vítá obnovení mandátu monitorovací mise EU a naléhavě vyzývá Radu, aby zajistila neomezený přístup pozorovatelů EU do všech konfliktem zasažených oblastí, včetně odtržených oblastí Abcházie a Jižní Osetie, a aby za tímto účelem použila finanční nástroje EU k pomoci obyvatelům v celé oblasti konfliktu; s odkazem na zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise ke konfliktu v Gruzii vyzývá EU, aby na základě zkušeností z minulosti vytvořila účinné mechanismy pro předcházení konfliktům, včetně podpory kontaktů mezi lidmi;

53. naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby posílila snahy EU dosáhnout v souladu s mezinárodní právem účinného předcházení konfliktům a mírového urovnání sporů v Náhorním Karabachu a Podněstří a především sporů mezi Ruskem a Gruzií a od ní odtržených oblastí Jižní Osetie a Abcházie tím, že dá nový impuls ženevským rozhovorům; zdůrazňuje, že existuje velké potenciální nebezpečí propuknutí skrytých konfliktů v tomto regionu; v této souvislosti doporučuje vytvoření konference o bezpečnosti a spolupráci na jižním Kavkazu, které by se účastnili všechny příslušné země a relevantní regionální a globální aktéři, a to s cílem vypracovat pakt stability pro jižní Kavkaz; vítá nedávné sblížení mezi vládami Turecka a Arménie a naléhavě vyzývá k ratifikaci příslušných dohod parlamenty obou zemí;

Blízký východ

54. zdůrazňuje, že je potřeba, aby jednání o mírovém procesu probíhala ve vymezeném časovém rámci a v prostředí vzájemné důvěry; domnívá se, že cílem těchto jednání by mělo být vytvoření nezávislého, demokratického a životaschopného Palestinského státu s hranicemi z roku 1967, který bude s Izraelským státem existovat bok po boku v míru a bezpečí a jehož hranice budou mezinárodně uznány v souladu se všemi příslušnými rezolucemi OSN;

55. vyzývá EU, aby v souladu se závěry Rady ze dne 12. prosince 2009 zaujala v rámci stávajícího mezinárodního úsilí o znovuzahájení mírového procesu výraznější politickou roli, jež bude odpovídat její finanční účasti na podpoře hospodářského oživení Palestiny a řešení dramatické humanitární krize v Gaze; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby zvážila veškeré prostředky na podporu trvalého míru v této oblasti;

56. vítá rozhodnutí Rady prodloužit mandát policejní mise EU pro palestinská území (EUPOL COPPS) do prosince 2010; věří, že je třeba výrazněji podporovat vytváření právního státu a policejních sborů, a vyzývá k posílení úsilí v tomto směru; bere na vědomí rozhodnutí Rady prodloužit mandát mise EU pro pomoc na hranicích na hraničním přechodu Rafáh (EUBAM Rafah) a její odhodlání a ochotu tuto misi obnovit; domnívá se, že toto odhodlání by mělo vyústit v konkrétní iniciativy s cílem obnovit svobodu pohybu na palestinských územích a oživit dohodu o pohybu a přístupu, která byla sjednána v roce 2005 a již zúčastněné strany přijaly;

Unie pro Středomoří

57. domnívá se, že je důležité zintenzivnit na všech úrovních politický dialog mezi členy Unie pro Středomoří tak, aby bylo překonáno napětí, jež zdrželo vybudování sekretariátu v Barceloně a podporu konkrétních projektů společného sociálního, hospodářského a ekologického zájmu; doufá, že Unie pro Středomoří by mohla pozitivně přispět k řešení konfliktů na Blízkém východě, ke sblížení mezi Tureckem a Kyprem a k demokratickému vývoji v arabských státech;

58. zdůrazňuje, že z pohledu EU musí být spolupředsednictví – v souladu s platnými ustanoveními Lisabonské smlouvy – slučitelné s vnějším zastupováním Evropské unie; připomíná, že Lisabonská smlouva poskytuje EU příležitost zajistit si v nových orgánech Unie pro Středomoří jednotné, soudržné a trvalé zastupování;

Asie

59. konstatuje, že Afghánistán vstupuje po volbách do významného rozhodujícího období, kdy se v Kábulu utváří nová vláda, a vzniká tak možnost vypracovat nový program a přijmout nové závazky vůči občanům Afghánistánu;

60. vítá akční plán Rady pro posílení činnosti EU v Afghánistánu a Pákistánu, který přijala Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy v říjnu 2009, a prohlášení Rady, že je opět ochotna ve spolupráci s dotyčnými zeměmi a mezinárodními partnery pomoci s řešením problémů tohoto regionu; zdůrazňuje však, že akční plán zůstane pouze plánem, pokud se členské státy EU jednoznačně nezaváží, že přispějí k jeho provádění; vyzývá Radu, Komisi a švédské předsednictví, aby společně usilovaly o bezodkladné provedení plánu nejpozději do konce roku 2009; naléhavě vyzývá Radu, aby více usilovala o úplné využití zaměstnanců v misi EUPOL s cílem zavést udržitelná a účinná civilní kontrolní opatření, která umožní zvýšit bezpečnost;

61. uznává, že Pákistán nadále čelí velmi závažným problémům, a souhlasí s tím, že EU plně podporuje silnou, laickou a civilní pákistánskou vládu; zdůrazňuje klíčovou roli Pákistánu v tomto regionu a opakuje, že stabilní, demokratický a prosperující Pákistán je rovněž nejdůležitějším předpokladem pro řešení celosvětových otázek, jako je boj proti terorismu, nešíření jaderných zbraní, boj proti drogám a dodržování lidských práv, a důrazně jej podporuje v přijetí komplexní strategie pro boj proti terorismu a řešení jeho prvotních příčin;

62. souhlasí se závazkem EU podporovat demokracii ve sjednoceném, federativním Iráku; zdůrazňuje svou podporu pevného a trvalého závazku EU vůči rozvoji právního státu v Iráku a vítá prodloužení mandátu mise EUJUST LEX na jeden rok a rovněž vítá pilotní činnost této mise na iráckém území; na základě slibu Rady očekává další činnost naplánovanou v této souvislosti; vyzývá k větší institucionální součinnosti s orgány kurdské regionální vlády, zejména pokud jde o ekonomické otázky; vyzývá Komisi, aby urychlila otevření vlastních prostor v Bagdádu;

63. vyjadřuje své velké znepokojení nad politickým vývojem v Íránu a údajným rozsáhlým volebním podvodem, k němuž došlo při prezidentských volbách v červnu 2009 a který vyvolal největší protestní hnutí v třicetileté historii této islámské republiky, se stále probíhajícími demonstracemi a násilnými zásahy bezpečnostních sil; je velmi znepokojen nejen zatýkáním, mučením a vražděním politických oponentů, ale také nevyřešenou patovou situací, pokud jde o jednání o íránském jaderném programu, a vyzývá íránskou vládu, aby se s ohledem na jadernou problematiku zapojila do seriózních jednání; lituje, že íránské orgány zrušily návštěvu íránské delegace v Evropském parlamentu plánovanou na leden 2010, a vyjadřuje solidaritu s těmi Íránci, kteří přesto, že riskují svůj život, i nadále veřejně požadují dodržování lidských práv a větší demokratické svobody v Íránu; odsuzuje snahu Íránu bránit právu na svobodné informace blokováním zahraničního vysílání a internetu; vyzývá Radu a Komisi, aby zvážily uvalení sankcí na jednotlivé členy vlády a bezpečnostních služeb, kteří odpovídají za všudypřítomné porušování lidských práv, a aby navrhly opatření zaměřená na podporu těch účastníků „zeleného hnutí“, kteří jsou oběťmi pronásledování nebo vyhoštění;

64. bere na vědomí skutečnost, že hospodářské vztahy mezi EU a Čínou zažívají trvalý vzestup a že došlo ke zvýšení rozsahu a intenzity kontaktů mezi jejich obyvateli; zároveň je i nadále vážně znepokojen nedostatkem vůle na straně čínských orgánů řešit četné případy porušování lidských práv a zajistit svému obyvatelstvu základní práva a svobody;

65. vítá snahu Taipei i Pekingu o zlepšení vztahů mezi kontinentální Čínou a Tchaj-wanem, která napomáhá upevnění stability a bezpečnosti ve východní Asii, a apeluje na obě strany, aby dále prohlubovaly tento dialog, spolupráci v praktické oblasti a upevňování vzájemné důvěry; oceňuje prohlášení Rady ze dne 8. května 2009, v němž opakovaně vyjadřuje svou podporu účasti Tchaj-wanu ve WHO; rozhodně podporuje účast Tchaj-wanu coby pozorovatele v příslušných mezinárodních organizacích, jako je ICAO a UNFCCC, a při jejich činnosti, jelikož jeho účast je důležitá jak pro EU, tak i z hlediska globálních zájmů;

66. potvrzuje svou jednoznačnou podporu prohlubování strategických vztahů mezi EU a Indií a hledání dalších způsobů, jak zlepšit vztahy v oblastech společného zájmu v hospodářské, politické, bezpečnostní a obchodní sféře;

67. uznává stále významnější roli sdružení ASEAN jakožto síly upevňující regionální stabilitu a prosperitu; je přesvědčen, že mezi Unií a sdružením ASEAN existují široké možnosti spolupráce, jelikož obě tyto organizace podporují regionální integraci; konstatuje, že k upevnění celkových vztahů mezi Unií a sdružením ASEAN a k dosažení dalšího pokroku v oblasti politické spolupráce a bezpečnosti, upevňování demokracie a lidských práv a dále v oblasti energetiky a životního prostředí, v sociokulturní oblasti a v oblasti spolupráce a rozvoje jsou zapotřebí opatření zaměřená na prohloubení hospodářských a obchodních vztahů mezi těmito dvěma regiony;

Afrika

68. s uspokojením bere na vědomí, že operace EUNAVFOR Atalanta nadále úspěšně přispívá k námořní bezpečnosti u pobřeží Somálska díky ochraně plavidel najatých v rámci Světového potravinového programu pro dodávky pomoci do Somálska, plavidel dodávajících nezbytné zásilky mírové operaci Africké unie v Somálsku a dalších ohrožených plavidel; vítá rozhodnutí Rady prodloužit mandát této operace do 12. prosince 2010; vyjadřuje svou podporu zahájení operace pro řešení krize s cílem přispět k výcviku národních bezpečnostních sil somálské prozatímní federální vlády; zdůrazňuje, že je třeba vycvičené bezpečnostní síly začlenit do státních a velitelských struktur tak, aby se po svém návratu neobrátily proti vládě, již mají chránit;

Latinská Amerika

69. znovu připomíná návrh uvedený v usnesení Parlamentu ze dne 15. listopadu 2001 o globálním partnerství a společné strategii ve vztazích mezi EU a Latinskou Amerikou[6], který s ohledem na summity EU-LAK ve Vídni a v Limě zopakoval ve svých usneseních přijatých dne 27. dubna 2006[7] a dne 24. dubna 2008[8] a jehož obsahem je vypracování Evropsko-latinskoamerické charty pro mír a bezpečnost, jež by na základě Charty OSN umožnila přijímat společná politická, strategická a bezpečnostní opatření a iniciativy; vyzývá Radu a Komisi, aby se na uskutečnění tohoto ambiciózního cíle aktivně podílely a aby tento návrh podpořily na příštím summitu EU-LAK, který se bude konat v květnu 2010 v Madridu;

70. domnívá se, že prioritou by mělo být urychlené podepsání dohody o partnerství se zeměmi Střední Ameriky a mnohostranné dohody s Andským společenstvím a dále dosažení pokroku v jednáních o dohodě o partnerství s Mercosurem;

°

°         °

71. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, úřadujícímu předsedovi OBSE, předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE, předsedovi Parlamentního shromáždění Západoevropské unie, předsedovi Výboru ministrů Rady Evropy a předsedovi Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

MENŠINOVÉ STANOVISKO,

které v souladu s čl. 52 odst. 3 jednacího řádu

předkládá Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice

Ačkoli zpráva navrhuje některá drobná vylepšení, např. pokud jde o kontrolu SZBP ze strany EP, s přijetím zprávy naprosto nesouhlasíme, protože:

– obhajuje a dále podporuje militarizaci jako klíčový prvek SZBP;

– podporuje součinnost civilních a vojenských kapacit;

– vítá změny související se zavedením Lisabonské smlouvy v oblasti zahraničních věcí, včetně institucionálních změn, jako je vytvoření Evropské služby pro vnější činnost a funkce místopředsedy Komise / vysokého představitele Unie; v důsledku toho pozitivně hodnotí i budoucí posun EU k militarizovanější Unii;

– obhajuje posilování spolupráce EU-NATO založené na ujednáních Berlín plus, která umožňují využívat kapacity EU a NATO tak, aby obě organizace mohly zasáhnout v krizové situaci vojenskými prostředky; hájí také rozvíjení strategičtějšího dialogu v tomto směru;

– podporuje jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova a úlohu mise EULEX;

– vítá činnost v rámci operace EUNAVFOR na pobřeží Somálska.

Požadujeme:

– civilní EU a důsledné oddělení EU-NATO;

– SZBP vycházející z mírových zásad;

– dodržování mezinárodního práva,

– použití výdajů na vojenskou oblast pro civilní účely;

– uzavření všech vojenských základen v Evropě.

Willy Meyer, Sabine Lösing a Takis Hadjigeorgiou

STANOVISKO Rozpočtového výboru (28. 1. 2010)

pro Výbor pro zahraniční věci

k výroční zprávě o SZBP za rok 2008
(2009/2057(INI))

Navrhovatelka: Nadezhda Neynsky

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   vyslovuje politování nad skutečností, že ačkoli význam SZBP v úloze EU jakožto globálního hráče roste, bylo v roce 2008 na SZBP vyčerpáno 289 milionů EUR, což představuje méně než 4 % plnění celého okruhu 4; upozorňuje na skutečnost, že schvalování finančních prostředků na SZBP a jejich rozdělení do různých rozpočtových položek je omezeno ustanoveními bodu 42 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (IID), který mimo jiné stanovuje minimální částku v případě neshody mezi dvěma složkami rozpočtového orgánu a zakazuje vyčlenění prostředků z rezervy; v této souvislosti opakuje své obavy, pokud jde o mezivládní povahu této politiky, která se řídí rozhodnutími Rady na základě jejích prognóz a je financována z rozpočtu EU;

2.   je toho názoru, že cílem pravidelných konzultačních jednání Parlamentu a předsedy Politického a bezpečnostního výboru, která jsou stanovena v bodě 43 IID, by měla být nejen výměna názorů na probíhající mise v rámci SZBP, ale také posouzení úspěchů a nedostatků již dokončených misí a vytvoření přístupu orientovaného na budoucí potřeby v oblasti SZBP, a že by takový přístup měl mimo jiné pomoci zpřesnit posouzení finančních aspektů misí;

3.   je v této souvislosti přesvědčen o tom, že Evropská unie by měla co nejvíce zohledňovat zkušenosti získané z dokončených misí a obsáhnout přitom všechny aspekty (finance, prognózy, provádění, administrativní organizace atd.), aby bylo možno sestavit konsolidovaný „záznam“ misí v rámci SZBP s cílem usnadnit rozhodovací proces;

4.   věří v přínos širšího a komplexnějšího přístupu v rámci výročních zpráv o SZBP, a to zejména v kapitolách týkajících se regionálních skupin a partnerů a propojení mezi misemi SZBP/SBOP a jinými nástroji, které podporují úlohu EU jako globálního hráče; taková perspektiva by mimo jiné umožnila lepší přehled o celkové výši příspěvků z rozpočtu EU v daném regionu;

5.   plně podporuje úsilí, které již bylo vynaloženo na vypracování pokynů a výměnu osvědčených postupů s cílem zlepšit společnou odbornou přípravu personálu; je přesvědčen, že větší koherence a soudržnost personálu přímo v terénu zlepší průběh misí a také usnadní dočasné vysílání občanů EU, které je z čistě rozpočtového hlediska výhodnější než přijímání zahraničních smluvních zaměstnanců;

6.   vyzdvihuje klíčovou úlohu, kterou by mohli vykonávat zvláštní zástupci EU (EUSR), a přínos, který by mohli představovat v souvislosti se zaváděním nové vnější politiky poté, co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost (optimální koordinace finančních prostředků Společenství a rozhodnutí Rady, zlepšená koordinace vnitřní politiky a posílené vnější zastoupení atd.); zdůrazňuje, že sloučení funkcí je v tomto ohledu prvním, ale nikoli jediným krokem, který je zapotřebí učinit k tomu, aby bylo možno dosáhnout úspor z rozsahu a zefektivnit SZBP;

7.   připomíná, že Parlament v současné době nemůže zpochybnit jednotlivé mandáty EUSR, protože rozpočtové prostředky k vykonávání takového mandátu jsou zahrnuty v článku 19 03 06, který pokrývá veškeré mandáty EUSR; vyzývá proto k většímu parlamentnímu dohledu nad jmenováním EUSR a k jeho kontrole;

8.   opakovaně vyjadřuje své znepokojení nad nedostatečnou transparentností a informovaností v souvislosti s financováním společných nákladů na operace EU, které mají vojenské nebo obranné důsledky, protože mechanismus Athena jednoznačně neumožňuje přehled všech finančních důsledků misí prováděných v rámci SZBP; vítá proto zřízení fondu pro zahájení operace podle čl. 41 odst. 3 Smlouvy o EU a požaduje, aby jeho řízení bylo konzultováno s Parlamentem v souladu s obecnými výsadami EP, pokud jde o SZBP a SBOP, jak jsou stanoveny v článku 36 o EU; zdůrazňuje, že větší účast Parlamentu při definování, sledování a kontrole SZBP vyplývá z propojení SZBP a SBOP, jak je zdůrazněno v článku 42 Smlouvy o EU, jakož i z posílené parlamentní kontroly na vnitrostátní a evropské úrovni zakotvené v protokolu č. 1 této smlouvy;

9.   zdůrazňuje, že vzhledem k poměrně omezenému rozpočtu SZBP je nutné vynaložit veškeré úsilí, aby se zajistilo optimální využití kapacity bez jakéhokoli plýtvání zdroji; navrhuje, aby se například opět zvážilo používání společných skladů a skladovacích prostor na ukládání vybavení a materiálu a také sdružování přepravních kapacit;

10. očekává, že výše uvedené úvahy budou při jednání o úpravě IID a jejích specifických bodů týkajících se financování SZBP patřičně zohledněny.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

27.1.2010

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

25

1

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Damien Abad, Marta Andreasen, Francesca Balzani, Reimer Böge, Lajos Bokros, Giovanni Collino, Göran Färm, José Manuel Fernandes, Eider Gardiazábal Rubial, Jens Geier, Ivars Godmanis, Ingeborg Gräßle, Carl Haglund, Jiří Havel, Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Sergej Kozlík, Vladimír Maňka, Barbara Matera, Sergio Paolo Francesco Silvestris, László Surján, Helga Trüpel, Derek Vaughan, Angelika Werthmann

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

François Alfonsi, Roberto Gualtieri, Giovanni La Via, Paul Rübig

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

23.2.2010

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

51

4

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Gabriele Albertini, Pino Arlacchi, Bastiaan Belder, Frieda Brepoels, Arnaud Danjean, Mário David, Michael Gahler, Marietta Giannakou, Andrzej Grzyb, Heidi Hautala, Richard Howitt, Anna Ibrisagic, Anneli Jäätteenmäki, Jelko Kacin, Ioannis Kasoulides, Tunne Kelam, Maria Eleni Koppa, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Eduard Kukan, Krzysztof Lisek, Sabine Lösing, Mario Mauro, Kyriakos Mavronikolas, Willy Meyer, Francisco José Millán Mon, Alexander Mirsky, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Norica Nicolai, Kristiina Ojuland, Ria Oomen-Ruijten, Pier Antonio Panzeri, Ioan Mircea Paşcu, Cristian Dan Preda, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Saryusz-Wolski, Werner Schulz, Adrian Severin, Marek Siwiec, Ernst Strasser, Charles Tannock, Zoran Thaler, Inese Vaidere, Johannes Cornelis van Baalen, Graham Watson

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Laima Liucija Andrikienė, Charalampos Angourakis, Elena Băsescu, Malika Benarab-Attou, Carlo Casini, Andrew Duff, Lorenzo Fontana, Roberto Gualtieri, Georgios Koumoutsakos, Luis Yáñez-Barnuevo García

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Bas Eickhout