ZPRÁVA o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020

    30. 4. 2010 - (2009/2235(INI))

    Výbor pro regionální rozvoj
    Zpravodaj: Ricardo Cortés Lastra


    Postup : 2009/2235(INI)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A7-0129/2010

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020

    (2009/2235(INI))

    Evropský parlament,

    –   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie a především na její články 174 až 178,

    –   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti[1],

    –   s ohledem na rozhodnutí Rady (ES) č. 702/2006 ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost[2],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 k provádění nařízení o strukturálních fondech v období 2007–2013: výsledky jednání ohledně vnitrostátních strategií a operačních programů politiky soudržnosti[3],

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. srpna 2007 s názvem „Konkurenceschopnost evropských regionů na základě výzkumu a inovací; Příspěvek k vyššímu růstu a k vytváření více a lepších pracovních příležitostí“ (KOM(2007)0474),

    –   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. listopadu 2007 s názvem „Regiony uskutečňují inovace prostřednictvím politiky soudržnosti“ (SEK(2007)1547);

    –   s ohledem na sdělení Komise s názvem „Společně k růstu a zaměstnanosti – Nový začátek lisabonské strategie“ KOM(2005)0024,

    –   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Hodnocení Lisabonské strategie“ (SEK(2010)0114),

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2007 s názvem „Členské státy a regiony provádějí Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost prostřednictvím politiky soudržnosti EU na období 2007–2013“ (KOM(2007)0798),

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. května 2008 o výsledcích jednání ohledně strategií a programů politiky soudržnosti na programové období 2007–2013 (KOM(2008)0301),

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. prosince 2009 týkající se 20. výroční zprávy o čerpání strukturálních fondů (v roce 2008) (KOM(2009)0617),

    –   s ohledem na následné hodnocení programového období 2000–2006,

    –   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. listopadu 2009 s názvem „Konzultace o budoucí strategii EU 2020“ (KOM(2009)0647) ,

    –   s ohledem na závěry neformálního zasedání Evropské rady, které proběhlo dne 11. února 2010,

    –   s ohledem na veřejnou konzultaci, kterou zahájila Komise na téma strategie EU 2020, a její výsledky (SEK(2010)0116),

    –   s ohledem na návrh Komise ze dne 3. března 2010 nazvaný „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

    –   s ohledem na strategickou zprávu Komise ze dne 31. března 2010, která podporuje diskusi v rámci EU na téma soudržnost;

    –    s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

    –   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7–0129/2010),

    A. vzhledem k tomu, že konečným cílem politiky soudržnosti je snížit rozdíl mezi úrovní rozvoje různých regionů a zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů, včetně venkovských oblastí, že od roku 2007 stanoví nařízení o strukturálních fondech povinnost států EU 15 vyčleňovat prostředky na plnění Lisabonských cílů a zavádí i podobný nepovinný mechanismus pro vyčleňování, čímž se prostředky politiky soudržnosti zaměřují na atraktivitu členských států a regionů, na růst a zaměstnanost,

    B.  vzhledem k tomu, že – především v současném období recese – představuje politika soudržnosti jeden z hlavních nástrojů, jímž lze podpořit růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost v EU, neboť kromě jiného disponuje stabilní výší finančních prostředků určených na dlouhodobé rozvojové programy a politiky, používá decentralizovaný systém řízení a začlenila priority udržitelného rozvoje Společenství mezi své základní cíle;

    C. vzhledem k tomu, že dvě třetiny investic ve veřejném sektoru EU pocházejí z regionální a místní úrovně a že zásadní politické pravomoci jsou často soustředěny v regionálních a místních orgánech, které jsou klíčovými subjekty při realizaci stávající Lisabonské strategie a budoucí strategie EU 2020,

    D. vzhledem k tomu, že politika soudržnosti a strategie EU 2020 by měly být vzájemně svázány, jelikož politika soudržnosti je zakotvena v Lisabonské smlouvě s cílem podporovat růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost, což jsou základní cíle zmíněné strategie,

    E.  vzhledem k tomu, že navrhovaná strategie EU 2020, podobně jako Lisabonská strategie, dostatečně neodráží různý stupeň rozvoje regionů a členských států, a proto neklade dostatečný důraz na ekonomickou soudržnost v rozšířené EU,

    Politika soudržnosti a Lisabonská strategie

    1.  konstatuje, že z finančních prostředků přidělených na programy na období 2007–2013 byla v průběhu sedmiletého období vyčleněna částka přibližně 228 miliard EUR na priority Lisabonské strategie; poukazuje na skutečnost, že celková výše přidělených prostředků i v EU 12 přesáhla navrhované percentuální podíly;

    2.  poznamenává, že se přidělené prostředky ve velké míře různí v závislosti na členských státech a cílech; zdůrazňuje, že neexistuje univerzální řešení pro všechny oblasti a že pokus o takové řešení by vedl k nedostatečnému zapojení do jakékoli strategie pro růst a k nedostatečnému ztotožnění se s ní a jeho výsledkem by bylo neúčinné uplatňování;

    3.   připomíná, že již v období 2000–2006 byly programy politiky soudržnosti významně propojeny s Lisabonskou strategií, ačkoliv tehdy neexistoval mechanismus pro vyčleňování, a 10,2 miliard EUR bylo v tomto období investováno na výzkum a inovaci;

    4.  je toho názoru, že původní Lisabonská strategie, založená výhradně na otevřené metodě koordinace, nebyla strukturálně schopná dosáhnout stanovených cílů, a že skutečných výsledků bylo dosaženo pouze tehdy, když byla napojena na politiku soudržnosti; zdůrazňuje, že této chyby je třeba se v navrhované strategii EU 2020 vyvarovat;

    5.  s politováním konstatuje, že kvůli opožděnému začátku programů a následnému nedostatku údajů o výdajích nelze v této fázi ověřit, zda prostředky přidělené na programy odpovídají skutečným výdajům, ani analyzovat kvalitu investic daných Lisabonskou strategií, zejména pokud jde o programy realizované v méně rozvinutých zemích; vítá zveřejnění strategické zprávy Komise a žádá o uspořádání interinstitucionální debaty na vysoké úrovni, která bude vycházet z této zprávy a jejímž účelem bude analyzovat přínos politiky soudržnosti k cílům Lisabonské strategie a zhodnotit jejich propojení v budoucnosti;

    6.  kriticky hodnotí skutečnost, že neexistuje celkové posouzení toho, jaký mají výdaje v rámci politiky soudržnosti dopad na regionální rozvoj; vyzývá Komisi, aby zhodnotila územní dopad vyčleňování prostředků ze strukturálních fondů na Lisabonskou strategii a posoudila, zda tento systém skutečně přispívá k vyváženému a soudržnému regionálnímu rozvoji;

    7.  uznává, že efektivní hodnocení musí vycházet z ukazatelů, které umožňují porovnávání a propojování dat mezi regiony; naléhavě vyzývá Komisi, aby do roku 2012 předložila návrh ukazatelů pro hodnocení, a zajistila tak prostředky k posouzení daného dopadu, a to i s ohledem na množství a kvalitu, a dále aby pro další programové období provedla nezbytné úpravy;

    8.  s politováním konstatuje, že ačkoliv k hlavním cílům lisabonské agendy původně patřily hospodářský růst, zaměstnanost a sociální soudržnost, po obnovení strategie v roce 2005 byl předložen méně ambiciózní program;

    9.   domnívá se, že jednou z hlavních slabin Lisabonské strategie je špatná víceúrovňová správa, která trpí nedostatečným zapojením regionálních a místních orgánů a občanské společnosti do navrhování, provádění, předávání a hodnocení strategie; doporučuje, aby tyto subjekty byly v budoucnu ve všech fázích výrazněji zapojeny;

    10. zdůrazňuje skutečnost, že uplatňování zásady partnerství v Lisabonské strategii zvýšilo u místních a regionálních orgánů i hospodářských a sociálních subjektů pocit sounáležitosti s cíli a zajistilo delší udržitelnost opatření; vyzývá Komisi, aby efektivněji sledovala uplatňování principu partnerství v členských státech;

    11. poznamenává, že evropské regiony a evropská města hrají zásadní roli v realizaci Lisabonské strategie, protože se jedná o klíčové činitele v oblasti inovačních, výzkumných a vzdělávacích politik; zdůrazňuje, že uskutečňují více než jednu třetinu veškerých veřejných investic EU a výdaje strukturálního fondu soustředí stále více na cíle spojené s růstem a zaměstnaností;

    12. poukazuje na skutečnost, že zejména orgány na regionální a místní úrovni hrají klíčovou roli jako prostředek, díky němuž je udržován kontakt s nesčetnými hospodářskými a sociálními subjekty existujícími a pracujícími v Evropě, především s malými a středními podniky, a jenž podporuje vzdělávání a odbornou přípravu, výzkum, inovace a rozvoj;

    13. vyjadřuje politování nad slabou součinností, která v rámci strategie existovala mezi národními strategickými referenčními rámci a národními programy reforem; doporučuje, aby byl veden intenzivnější a pravidelný dialog na všech úrovních, včetně úrovně Společenství, mezi orgány správy odpovědnými za politiku soudržnosti a za Lisabonskou strategii i strategii EU 2020 a příslušnými partnery z monitorovacího výboru;

    14. oceňuje výsledky, jichž bylo doposud dosaženo prostřednictvím nástrojů finančního inženýrství a spolupráce s EIB při podpoře inovace a výzkumu prostřednictvím obnovitelných způsobů financování, a zdůrazňuje potřebu upevnit vazby mezi různými finančními nástroji EU a EIB; uznává jejich potenciál pro investice a žádá o posílení těchto nástrojů, především nástrojů JEREMIE a JESSICA, s cílem zajistit lepší podporu podnikání a malým a středním podnikům; doporučuje zjednodušení pravidel pro tyto nástroje, což umožní, aby je využíval větší počet příjemců;

    Politika soudržnosti a EU 2020

    15. vítá diskusi o strategii EU 2020; zdůrazňuje, že tato strategie je dlouhodobé povahy a směřuje k vytvoření rámcových podmínek pro stabilní růst a vznik pracovních míst v Evropě, jakož i pro přechod k udržitelné ekonomice; souhlasí s určenými prioritami; podtrhuje nutnost vyvinout následně přístup založený na víceúrovňové správě, který by byl uplatňován na územní soudržnost, jež je v Evropě tolik potřebná;

    16. vyslovuje politování nad tím, že tato strategie byla navržena ještě před dokončením hodnocení stávající Lisabonské strategie; důrazně doporučuje, aby Komise připravila otevřené zhodnocení slabých míst v provádění Lisabonské strategie; zdůrazňuje fakt, že doporučení uvedená v této zprávě Parlamentu by měla být začleněna do konečné verze nové strategie;

    17. vyzývá k zajištění efektivní a rozsáhlé infrastruktury modernizací dopravních systémů, zavedením opatření pro neznečišťující dopravu, zlepšením přístupu k pitné vodě, ke kanalizaci a k odpadním systémům, zavedením efektivnější správy životního prostředí a zaručením udržitelného využívání přírodních zdrojů a zdrojů obnovitelné energie, a to za účelem ekonomického rozvoje a lepší soudržnosti;

    18. naléhavě vyzývá EU k tomu, aby s přihlédnutím k právnímu základu územní soudržnosti zakotvenému v nové Lisabonské smlouvě přijala konkrétní předpisy a podnikla vhodné kroky k uspokojení specifických potřeb regionů, které se vyznačují přírodním či demografickým znevýhodněním, například v pobřežních, ostrovních, horských a přeshraničních oblastech nebo regionů nejodlehlejších, ;

    19. oceňuje skutečnost, že návrh zohledňuje sociální rozměr, zdůrazňuje však, že ekonomický pilíř má ústřední postavení v oblasti vytváření pracovních míst, a proto je zásadní dokončit vytvoření volného, otevřeného a funkčního vnitřního trhu, který podnikům umožní flexibilně reagovat na makroekonomické trendy; zdůrazňuje, že stávající krize prokázala skutečnost, že žádná strategie pro růst nesmí zanedbávat cíle sociální ochrany, přístup ke službám, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a vytváření kvalitních pracovních míst;

    20. vítá výzvu k vytváření udržitelnějších a inteligentnějších pracovních míst, připouští však, že nový hospodářský model by mohl vést k nerovnoměrnému rozložení nákladů a přínosů mezi jednotlivými členskými státy a regiony, a s cílem předejít tomuto riziku tedy vyzývá Unii, aby přijala zodpovědnost a určila klíčové oblasti, v nichž jsou v souladu s principem subsidiarity opatření na evropské úrovni nejvhodnější za účelem dosažení nejlepších výsledků pro všechny;

    21. zdůrazňuje, že výzkum a inovace jsou klíčovými nástroji pro rozvoj EU a mohou ji učinit konkurenceschopnější ve vztahu ke globálním výzvám; zastává názor, že do těchto oblastí je třeba pravidelně investovat a také pravidelně hodnotit pokrok na základě dosažených výsledků; v tomto ohledu vyzývá k lepší koordinaci strukturálních fondů a rámcového programu v zájmu maximalizace výhod plynoucích z prostředků určených na budoucí výzkum, inovace a na regionální inovační seskupení, která by se vyvíjela uvnitř jednotlivých členských států nebo by přesahovala hranice jednoho státu;

    22. je přesvědčen, že vzdělávání a odborná příprava představují základní předpoklady pro rozvoj EU a mohou ji učinit konkurenceschopnější ve vztahu ke globálním výzvám; domnívá se, že na tomto poli musí být zajištěny pravidelné investice a že pokrok dosažený při plnění cílů je třeba pravidelně hodnotit;

    23. uznává, že stanovená struktura cílů ve strukturálních politikách byla v průběhu prvních let úspěšná; v zájmu spolehlivosti plánování vyzývá k zachování této struktury a principu sdílené správy; uznává, že za účelem úpravy cílů 2020 by mohlo být nezbytné přizpůsobení jejich obsahu;

    24. konstatuje, že nedostatky v infrastruktuře, zejména ve venkovských oblastech, se v Evropě stále do značné míry různí, což brání jejímu potenciálnímu růstu a hladkému fungování vnitřního trhu; zdůrazňuje význam přeshraniční spolupráce v tomto ohledu a domnívá se, že je třeba vytvořit skutečně rovné podmínky v oblasti dopravy, energetiky, telekomunikací a infrastruktury informačních technologií, zahrnout je do strategie a zajistit, aby nadále tvořily zásadní součást politiky soudržnosti;

    25. uznává, že rozpočet EU musí hrát ústřední roli v plnění cílů strategie EU 2020; domnívá se, že politika soudržnosti je díky svému strategickému zaměření, silné a závazné podmíněnosti, na míru šitým intervencím, monitorování a technické podpoře účinným a účelným mechanismem pro provádění strategie EU 2020;

    26. poznamenává, že zejména s ohledem na přístup k širokopásmovému připojení existují ve venkovských oblastech značné nedostatky, které musí být odstraněny v souladu s cíli stanovenými v digitální agendě, aby byl podpořen udržitelný ekonomický rozvoj těchto regionů;

    27. vítá skutečnost, že byla uznána úloha strukturálních fondů při plnění cílů strategie EU 2020; zdůrazňuje však, že politika soudržnosti nepředstavuje pouze stabilní zdroj finančních prostředků, ale také mocný nástroj pro ekonomický rozvoj všech evropských regionů; její hlavní cíle – překonání rozdílů mezi regiony a zavedení skutečné ekonomické, sociální a územní soudržnosti v Evropě – a zásady – integrovaný přístup, víceúrovňová správa a skutečné partnerství – jsou pro úspěch strategie klíčovými doplňujícími prvky a měly by s ní být koordinovány;

    28. zdůrazňuje, že zásadním prvkem strategie EU 2020 musí být silná a řádně financovaná politika soudržnosti, která obsáhne všechny evropské regiony; domnívá se, že tato politika a její horizontální přístup tvoří předpoklad pro úspěšné plnění cílů EU 2020 i pro dosažení sociální, hospodářské a územní soudržnosti v EU; odmítá jakékoli pokusy o opětovné převedení politiky soudržnosti na vnitrostátní úroveň a žádá o naprostou podporu regionálního rozměru při přezkumu rozpočtu EU;

    29. zdůrazňuje, že pro úspěch strategie EU 2020 je mimořádně důležitá včasná definice prováděcích mechanismů;

    30. zdůrazňuje, že politika soudržnosti není podřízena strategii EU 2020; poukazuje na to, že priority politiky soudržnosti by měly být v souladu s cíli EU 2020 a zároveň by měl být zaručen dostatečný prostor pro flexibilitu, která umožní vyhovět regionálním specifikům a podpořit slabší a nejpotřebnější regiony, aby překonaly své sociálně-ekonomické problémy a přírodní znevýhodnění a zmírnily rozdíly;

    31. žádá, aby byl v porovnání s Lisabonskou strategií ve strategii EU 2020 zlepšen systém správy; doporučuje, aby byl za využití Fondu soudržnosti a strukturálních fondů navržen a uplatněn v souladu se zásadou víceúrovňové správy, a to s cílem zajistit větší zapojení místních a regionálních orgánů a subjektů občanské společnosti; zdůrazňuje, že toto zapojení by mohlo zahrnovat přijetí dohod týkajících se víceúrovňové zprávy;

    32. domnívá se, že strategie EU 2020 musí být nedílnou součástí plnění cíle územní soudržnosti jakožto nového cíle Lisabonské smlouvy; domnívá se, že místní iniciativy v otázce přeshraniční spolupráce skýtají potenciál pro územní soudržnost, který ještě nebyl dostatečně využit; vyzývá Komisi, aby ve svých návrzích pro budoucí strukturu územní spolupráce podrobněji vymezila roli makroregionálních strategií;

    33. poukazuje na to, že výraznější územní rozměr strategie zohledňující specifika a odlišné úrovně rozvoje evropských regionů povede k větší sounáležitosti s jejími cíli na všech úrovních a zajistí lepší povědomí o cílech a dosavadních výsledcích, a to i díky přímému zapojení regionálních a místních a orgánů a partnerů do plánování a provádění příslušných programů, jak je uvedeno v nařízení o strukturálních fondech; domnívá se také, že regiony potřebují kontinuální podporu prostřednictvím rozvoje inovativních finančních nástrojů, aby mohla být zachována jejich role v dosahování cílů Lisabonské strategie;

    34. zdůrazňuje, že pro dosažení cílů strategie EU 2020 je důležitá znalost konkrétní situace, a to na místní i regionální úrovni; z tohoto důvodu považuje za nezbytné zajistit sdílené statistiky a kapacitu pro čtení ukazatelů také na místní a regionální úrovni;

    35. poukazuje na to, že klíčovou úlohu při plnění cílů EU 2020 mají města; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly při uplatňování priorit strategie EU 2020 brány v potaz jejich zkušenosti a jejich přínos, především pokud jde o změny klimatu, sociální integraci, demografický vývoj, investice do udržitelného ekonomického rozvoje, do energetiky, dopravy, vodohospodářství, zdravotní péče, veřejné bezpečnost, atd.; souhlasí s navrhovanými závěry Rady, aby byly regiony zapojeny do budoucí strategie růstu a zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že jakákoli strategie v této oblasti musí být prováděna ve spolupráci s regiony a městy, navrhuje, aby Komise a Rada vzaly v úvahu rady Výboru pro regiony týkající se strategie EU 2020;

    36. očekává, že Komise předloží konkrétní návrhy pro dosažení součinnosti mezi politikou soudržnosti a stávajícími odvětvovými politikami v souladu s integrovaným přístupem; doporučuje racionalizaci cílů, nástrojů a administrativních postupů v souvislosti s programy a se sladěním délky programů týkajících se těchto politik;

    37. je přesvědčen, že Unie by měla pokračovat ve využívání Fondu soudržnosti a strukturálních fondů, které uplatňují dobře zavedené a operační metody plnění, jako svých hlavních finančních mechanismů; domnívá se, že pro plnění cílů strategie EU 2020 není nezbytné vytvářet oddělené tematické fondy, a naopak se domnívá, že by měly být začleněny do politiky soudržnosti a politiky rozvoje venkova;

    38. doporučuje, aby byl v budoucím regulačním rámci přijat zjednodušený přístup k čerpání ze strukturálních fondů; zdůrazňuje, že harmonizace pravidel a postupů, jakož i zohlednění příkladů osvědčených postupů, může vést ke zjednodušení systémů provádění a povzbudit potenciální příjemce k účasti na programech s finanční účastí EU;

    39. doporučuje, aby Komise provedla výroční přezkum priorit strategie EU 2020 na základě výsledků získaných během jejího provádění a aby vzala v úvahu veškeré změny v původně předpokládaných podmínkách a vytyčila nové priority, které jsou úzce spjaty se změnami trvalé povahy na místní, regionální a globální úrovni;

    40. vyzývá Komisi, aby Parlamentu co nejdříve předložila strukturovaný pracovní program pro provádění strategie a v budoucnu také jasná hodnocení provádění; dále vyzývá k vypracování jasného pracovního dokumentu, který nastaví vztah mezi strategií a politikou soudržnosti;

    41. domnívá se, že Výbor pro regiony by prostřednictvím lisabonské monitorovací platformy měl i nadále pokračovat v monitorování skutečného pokroku budoucí strategie EU 2020 a že by členské státy měly být požádány o strukturované předkládání každoročních zpráv o pokroku, kterého bylo dosaženo;

    42. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

    • [1]  Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25.
    • [2]  Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11.
    • [3]  Přijaté texty, P6_TA(2009)0165.

    VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

    Posouzení stávajícího systému

    V Lisabonské strategii i politice soudržnosti je inovace v širším smyslu uznána jako hlavní nástroj, jímž lze podpořit rozvoj evropského území a umocnit jeho konkurenceschopnost ve vztahu k výzvám globalizovaného světa. V důsledku toho získala inovace v obou z nich ústřední postavení a na její strategickou roli je kladen větší důraz než kdy dříve.

    Ve strategických obecných zásadách Společenství na období 2007–2013 byl stanoven formální požadavek (a doporučení pro EU 12), aby státy EU 15 na plnění cílů Lisabonské strategie vyčlenily nejméně 60 % celkové výše přidělených prostředků v regionech cíle „Konvergence“ a 75 % těchto prostředků v regionech cíle „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost”.

    Ve skutečnosti již v období 2000–2006, kdy požadavek pro vyčleňování neexistoval, bylo 5,5 % až 7,4 % veškerých výdajů ze strukturálních fondů (celkem 10,2 miliard EUR) investováno na činnosti v oblasti výzkumu a inovace.

    Následná hodnocení, která jsou prozatím k dispozici, kladou důraz na skutečnost, že relativně více prosperující regiony využívají regionální programy k dosažení cílů Lisabonské strategie zjevněji než méně rozvinuté regiony, v nichž programy směřují spíše ke zdůrazňování základní infrastruktury.

    Samozřejmě nelze na všechny oblasti uplatňovat jednu univerzální strategii; naopak specifika různých regionů – jejich územní rozměr – měla zásadní dopad na efektivitu prováděných opatření. Zapojení regionálních a místních orgánů nejen do provádění programů, ale i do jejich navrhování, je tedy zásadní, neboť právě tyto orgány jsou si nejlépe vědomy potřeb na svém vlastním území.

    Z analýzy finančních prostředků přidělených na období 2007–2013 vyplývá, že vyčleňování přesáhlo stanovené hranice. Konkrétně vyčlenily regiony spadající pod cíl „Konvergence“ 65 % prostředků a regiony spadající pod cíl „Regionální konkurenceschopnost“ 82 % prostředků na priority související s Lisabonskou strategií. Tyto percentuální údaje, jejichž součet dosahuje výše přibližně 228 miliard EUR prostředků přidělených v průběhu sedmiletého období, se týkají EU 27, což je dokladem toho, že i státy EU 12 se významně podílely na vyčleňování.

    Lze tedy předvídat, že přidělené prostředky se ve velké míře různí v závislosti na členských státech a cílech. Zejména v regionech cíle „Regionální konkurenceschopnost” jsou programy silně propojeny s Lisabonskou strategií s důrazem na inovaci, znalosti a technologii, zatímco v programech cíle „Konvergence“jsou spíše upřednostňovány priority související se zaměstnaností, což je dokladem skutečnosti, že další rozvoj těchto oblastí je podmíněn reformou systému vzdělávání a odborné přípravy.

    První strategickou zprávu s analýzou výsledků naplňování těchto priorit členskými státy prostřednictvím výdajů v průběhu prvních osmnácti měsíců provádění programů Komise přijme nejpozději do 1. dubna 2010.

    Je však třeba pečlivě posoudit, do jaké míry se tyto závazky odráží ve skutečných výdajích na úrovni projektů. V současné fázi bohužel nelze tuto spojitost ověřit kvůli opožděnému začátku programů a následnému nedostatku údajů o nákladech.

    Strategická zpráva Komise se vztahuje na omezené období, přesto bude v tomto smyslu představovat klíčový dokument, z nějž bude vycházet interinstitucionální debata na vysoké úrovni, která posoudí míru a způsob, jímž strukturální fondy přispívají k plnění cílů Lisabonské strategie, a připraví podklady k vážným úvahám EU, vnitrostátních orgánů, regionálních zúčastněných stran a občanské společnosti o podobě a obsahu strategie pro růst a zaměstnanost po roce 2010, tzv. strategie EU 2020.

    Ještě větší význam má však schopnost z dlouhodobého hlediska posoudit, jaký skutečný dopad měly investice spojené s Lisabonskou strategií uskutečněné prostřednictvím strukturálních fondů na členské státy a regiony. V případě, že výsledky tohoto posouzení nebudou známy, nebude jakákoli diskuze o budoucnosti efektivní.

    Tyto údaje ještě nejsou k dispozici vzhledem k tomu, že provádění programů prochází počáteční fází, je však nezbytné připravit půdu a zvýšit povědomí Komise o nezbytnosti urychleně vytvořit nástroje, které provedení takové analýzy umožňují, tj. stejnorodé ukazatele, které lze v průběhu celého období sečíst a porovnat v rámci programů a členských států s cílem ověřit dané dopady a provést nezbytné úpravy.

    Úloha politiky soudržnosti ve strategii EU 2020

    Pro budování budoucnosti je nezbytné provést analýzu minulosti, která umožní maximalizovat dosažené výsledky, využít zkušeností a předejít starým omylům. Při utváření nové strategie EU 2020 je tedy nezbytné zásadně přehodnotit vztah mezi politikou soudržnosti a Lisabonskou strategií, neboť cílem nové strategie je vyřešit problémy příštích deseti let.

    Politika soudržnosti může ve skutečnosti lépe než ostatní politiky uspět při uvolňování investic na růst a zaměstnanost; rovněž se ukázalo, že pokud je zásada partnerství uplatňována správně a regionálním a místním subjektům je spři naplňování priorit přidělena hlavní úloha, vzniká větší pocit sounáležitosti s politickými cíli a výstupy.

    Návrh strategie EU 2020 předložený Komisí uznává politiku soudržnosti coby klíčovou pro naplnění cílů EU 2020.

    Zdá se však, že ji spíše považuje za stabilní zdroj finančních prostředků než za hlavní myšlenku, která využívá zásady, jako je partnerství, integrovaný přístup a víceúrovňová správa, a je schopna mobilizovat regionální a místní subjekty. Nebudou-li tyto zásady, jež představují významný předpoklad pro přispění politiky soudržnosti k úspěšnému provedení strategie EU 2020, do strategie řádně začleněny, může být ohrožena její úspěšnost.

    Ve zprávě jsou uvedena konkrétní doporučení, jimiž lze zajistit, aby toto propojení bylo řádně zohledněno:

    · Priority určené ve strategii EU 2020 by měly být ve striktním souladu s prioritami budoucí politiky soudržnosti: je třeba se více zaměřit na zásadní priority a podpořit jejich komplementaritu a zároveň zajistit nezbytnou flexibilitu, která umožní přizpůsobit se regionálním specifikům.

    · Je třeba rozvíjet součinnost národních strategických referenčních rámců a národních programů reforem a lépe využívat jejich potenciál, mimo jiné prostřednictvím lepší administrativní koordinace na úrovni EU a na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, a zlepšit tak správu.

    · Cíle strategie EU 2020 musí být určeny na úrovni Společenství, jejich provádění a přizpůsobení vnitrostátním politikám by však v budoucnosti mělo zahrnovat více orgánů na nižší než vnitrostátní úrovni. Jedním z doposud obecně uznávaných hlavních omezení Lisabonské strategie je špatná víceúrovňová správa a nedostatečné zapojení místních a regionálních orgánů do naplňování jejích cílů, přestože dvě třetiny investic do veřejného sektoru pochází z regionální a místní úrovně i přesto, že se tyto orgány často zaměřují na podstatné politické pravomoci. Doporučuje se rovněž zvážit regionální rozměr budoucí strategie při uplatňování nových ustanovení Lisabonské smlouvy, která uznává rozměr subsidiarity na nižší než vnitrostátní úrovni. Díky postupu „zdola nahoru“ bude možné zajistit skutečnou sounáležitost se strategií a její dlouhodobou udržitelnost. Je rovněž nutné zvážit víceúrovňovou správu jak z vertikálního, tak z horizontálního hlediska, a rozvíjet vztahy mezi hospodářskými a sociálními subjekty na stejné úrovni.

    · Při provádění budoucí strategie by měla být v plné míře uplatněna zásada partnerství. Tato změna přístupu by měla výhodu v zajištění lepšího sdílení cílů a výstupů strategie v občanské společnosti, což je v současnosti jedno z nejslabších míst Lisabonské strategie.

    · Územní soudržnost je v Lisabonské smlouvě uznána jako cíl Společenství, avšak v návrhu Komise je územní rozměr zastoupen jen velmi málo, což může vést k roztříštění politiky mezi jednotlivá odvětví. Efektivní výsledky přinese naopak integrovaný přístup, jehož součástí bude začlenění regionálního rozměru do strategie. Zejména je třeba v budoucnosti posílit součinnost mezi nástroji EU, které podporují inovaci (strukturální fondy, rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace a sedmý rámcový program pro výzkum) a harmonizovat víceleté programové trvání těchto nástrojů.

    · Měl by být plné míře využit potenciál nástrojů finančního inženýrství, především nástrojů JEREMIE a JESSICA, což zajistí lepší podporu podnikatelského potenciálu, zejména co se týče malých a středních podniků; konkrétně je třeba zjednodušit pravidla pro získání a správu přidělených finančních prostředků poskytnutých těmito finančními nástroji, a podpořit tak jejich využívání ze strany zainteresovaných příjemců.

    · Měla by být zaručena dostatečná úroveň financování politiky soudržnosti, která musí pokrýt celé území Evropské unie, s cílem umožnit účinnou podporu při plnění nové strategie.

    · Je třeba zjednodušit budoucí regulační rámec politiky soudržnosti, což zajistí snížení stávající úrovně chybovosti a usnadnění účasti na projektech, zejména ze strany soukromých partnerů.

    VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    27.4.2010

     

     

     

    Výsledek závěrečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    40

    1

    1

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    François Alfonsi, Luís Paulo Alves, Charalampos Angourakis, Jean-Paul Besset, Victor Boştinaru, Zuzana Brzobohatá, John Bufton, Alain Cadec, Salvatore Caronna, Ricardo Cortés Lastra, Tamás Deutsch, Rosa Estaràs Ferragut, Danuta Maria Hübner, Filiz Hakaeva Hyusmenova, Seán Kelly, Evgeni Kirilov, Constanze Angela Krehl, Petru Constantin Luhan, Ramona Nicole Mănescu, Riikka Manner, Iosif Matula, Erminia Mazzoni, Jan Olbrycht, Wojciech Michał Olejniczak, Markus Pieper, Monika Smolková, Georgios Stavrakakis, Nuno Teixeira, Michael Theurer, Michail Tremopoulos, Viktor Uspaskich, Lambert van Nistelrooij, Oldřich Vlasák, Kerstin Westphal, Hermann Winkler, Joachim Zeller, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

    Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Vasilica Viorica Dăncilă, Ivars Godmanis, Catherine Grèze, Veronica Lope Fontagné, Marie-Thérèse Sanchez-Schmid

     ·