ZPRÁVA o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv
14. 5. 2010 - (2009/2199(INI))
Výbor pro zahraniční věci
Zpravodajka: Heidi Hautala
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv
Evropský parlament,
– s ohledem na Chartu OSN, Všeobecnou deklaraci lidských práv, mezinárodní pakty o lidských právech, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,
– s ohledem na Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv a činnost zvláštního zpravodaje OSN pro situaci zastánců lidských práv,
– s ohledem na Lisabonskou smlouvu, zejména články 3 a 21 této smlouvy, a na Listinu základních práv Evropské unie,
– s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv, a zejména na obecné zásady Evropské unie týkající se ochránců lidských práv schválené v červnu 2004 a revidované v roce 2008; s ohledem na obecné zásady pro dialogy o lidských právech schválené v prosinci 2001 a revidované v roce 2009,
– s ohledem na své usnesení ze dne 6. září 2007 o fungování dialogů a konzultací se třetími zeměmi v oblasti lidských práv[1],
– s ohledem na doložky o lidských právech ve vnějších dohodách EU,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (evropský nástroj pro demokracii a lidská práva)[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2002 o sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o úloze Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizace ve třetích zemích[3],
– s ohledem na své zvláštní pokyny pro činnosti poslanců Evropského parlamentu v zájmu lidských práv a demokracie při jejich cestách do třetích zemí,
– s ohledem na stanovy Sacharovovy ceny za svobodu myšlení, které byly přijaty Konferencí předsedů Evropského parlamentu dne 15. května 2003 a pozměněny dne 14. června 2006,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v oblasti lidských práv ve světě, a zejména na jejich přílohy týkající se konkrétních případů,
– s ohledem na pravidelné rozpravy a naléhavá usnesení o případech porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,
– s ohledem na prohlášení o činnosti Rady Evropy zaměřené na lepší ochranu zastánců lidských práv a podporu jejich činnosti, které Výbor ministrů přijal dne 6. února 2008,
– s ohledem na usnesení o situaci zastánců lidských práv v členských státech Rady Evropy, které přijalo dne 24. února 2009 Parlamentní shromáždění Rady Evropy[4],
– s ohledem na doporučení týkající se právního postavení nevládních organizací v Evropě[5], které přijal Výbor ministrů Rady Evropy dne 10. října 2007,
– s ohledem na regionální nástroje týkající se lidských práv, mezi něž patří zejména Evropská úmluva o lidských právech, Africká charta lidských práv a práv národů a usnesení o zastáncích lidských práv přijatá Africkou komisí pro lidská práva a práva národů, Americká úmluva o lidských právech a Arabská charta lidských práv,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)[6],
– s ohledem na programy poskytování ochrany a zázemí ohroženým zastáncům lidských práv, které jsou prováděny v některých členských státech EU,
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0157/2010),
A. vzhledem k tomu, že podle Charty OSN je každý členský stát povinen prosazovat všeobecné respektování a dodržování lidských práv a svobod,
B. vzhledem k tomu, že podle deklarace OSN přijaté v roce 1998 se „zastánci lidských práv“ rozumí osoby, které jako jednotlivci nebo společně s dalšími osobami aktivně a pokojnými prostředky podporují nebo obhajují lidská práva,
C. vzhledem k tomu, že zastánci lidských práv na celém světě jsou klíčovými aktéry, pokud jde o ochranu a podporu základních lidských práv, přičemž často riskují vlastní životy, a vzhledem k tomu, že zastánci lidských práv hrají rovněž důležitou úlohu při konsolidaci demokratických zásad ve svých zemích, zachovávají nestrannost a transparentnost své práce a posilují svou důvěryhodnost poskytováním přesných informací, a představují tak lidský prvek spojující demokracii a dodržování lidských práv,
D. vzhledem k tomu, že podpora zastánců lidských práv je již tradiční součástí politiky vnějších vztahů EU v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu však, že podpora EU se v jednotlivých zemích liší,
E. vzhledem k tomu, že Evropské unie se posílení ochrany lidských práv týká zvláště díky přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, s nímž počítá Lisabonská smlouva,
F. vzhledem k tomu, že Evropský parlament plní významnou úlohu při podpoře a ochraně lidských práv a demokracie, včetně ochrany jejich zastánců, a to prostřednictvím delegací vysílaných do třetích zemí, slyšení, usnesení, dopisů a v neposlední řadě díky udělování Sacharovovy ceny a svým zprávám o lidských právech ve světě,
G. vzhledem k tomu, že Evropská unie také stále více koordinuje svou činnost s dalšími regionálními a mezinárodními mechanismy, které byly zřízeny v Africe, Evropě a v Jižní a Severní Americe, s cílem důsledně sledovat situaci zastánců lidských práv a důrazně vyzývat státy, aby v souladu s mezinárodními a regionálními závazky v oblasti lidských práv zaručily těmto zastáncům lidských práv prostředí příznivé pro výkon jejich práce,
H. vzhledem k tomu, že důvěryhodnost Evropské unie jako ochránce zastánců lidských práv ve světě úzce souvisí s dodržováním lidských práv a základních svobod v samotné Unii,
I. vzhledem k tomu, že zastánci lidských práv při své činnosti sami zažívají porušování svých lidských práv; vzhledem k tomu, že tyto útoky zahrnují vraždy, vyhrožování smrtí, únosy, svévolné zatýkání a věznění a další šikanování a zastrašování, například prostřednictvím pomlouvačných kampaní; vzhledem k tomu, že uvedené porušování lidských práv může být rovněž zaměřeno na nejbližší rodinné příslušníky zastánců lidských práv (včetně jejich dětí), a na další jejich příbuzné s cílem zabránit jim v další činnosti; vzhledem k tomu, že kampaně na ochranu lidských práv jsou v mnoha regionech dotčeny omezováním činností a pronásledováním zastánců lidských práv,
J. vzhledem k tomu, že ochrana jednotlivých zastánců lidských práv vyžaduje posílení politik EU v oblasti lidských práv obecně,
K. vzhledem k tomu, že obzvláště ohroženy jsou ženy hájící lidská práva a že další skupiny a kategorie zastánců lidských práv, kteří jsou v důsledku své činnosti zvlášť vystaveni útokům a porušování lidských práv, zahrnují zastánce, kteří prosazují občanská a politická práva – zejména svobodu projevu a svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, včetně práv náboženských menšin – stejně jako hospodářská, sociální a kulturní práva, zvláště kolektivní práva, jako je právo na výživu a právo na přístup k přírodním zdrojům, členy odborových organizací, a rovněž zastánce hájící práva menšin a společenství, práva dětí, práva původních obyvatel a práva lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a osoby bojující proti korupci,
L. vzhledem k tomu, že k pronásledování zastánců lidských práv jsou používány stále propracovanější prostředky, k nimž patří nové technologie, ale také restriktivní zákony týkající se nevládních organizací a administrativní překážky významně omezující prostor a možnosti působení nezávislé občanské společnosti; zdůrazňuje v této souvislosti, že některé vlády brání zastáncům lidských práv oficiálně organizace registrovat a následně je stíhají za nezákonný způsob uplatňování práva na svobodu sdružování,
M. vzhledem k tomu, že tyto praktiky jednoznačně porušují mezinárodní právo v oblasti lidských práv a řadu všeobecně uznávaných základních svobod,
N. vzhledem k tomu, že zastánce lidských práv omezují a často se na ně přímo zaměřují politiky, právní předpisy a postupy označované jako „bezpečnostní“ opatření, která se často pojí se stigmatizací a obviňováním z teroristické činnosti,
O. vzhledem k tomu, že specifickým problémem, s nímž se potýkají sdružení a shromáždění zastánců lidských práv, je nadále zabavování zařízení, uzavírání prostor, ukládání vysokých pokut a velmi důkladné a zaujaté prověřování bankovních účtů,
P. vzhledem k tomu, že dohody zahrnující doložky o lidských právech mohou poskytnout Evropské unii účinný nástroj pro vymáhání dodržování lidských práv jakožto podmínky pro obchodování,
1. vyjadřuje uznání zastáncům lidských práv za jejich neocenitelný příspěvek k ochraně a prosazování lidských práv, zásad právního státu a demokracie a k předcházení konfliktům za cenu ohrožení jejich vlastní bezpečnosti a bezpečnosti jejich rodin a příbuzných; vítá skutečnost, že deklarace OSN z roku 1998 nestanoví přesnou definici „zastánců lidských práv“ a v tomto smyslu vyzývá Radu a Komisi, aby důrazně podporovaly tento přístup;
2. vyzývá EU, aby upřednostňovala účinnější využívání stávajících nástrojů a mechanismů pro důslednou a systematickou ochranu zastánců lidských práv v Evropské unii; doporučuje vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vypracovala opatření a účinnější postupy více zaměřené na výsledky, včetně hodnocení stávajících politik a dialogu v oblasti lidských práv;
3. naléhá na EU a její členské státy, aby vyjádřily politickou vůli podporovat činnost zastánců lidských práv, aby k tomu lépe využívaly všechny stávající nástroje a aby vyvinuly nové doplňkové mechanismy umožňující prostřednictvím skutečné participativní strategie podporovat jejich činnost, což by přispělo k vytvoření příznivého prostředí, v němž mohou zastánci lidských práv vykonávat svou činnost a požívat ochrany; zdůrazňuje, že tuto podporu musí doplňovat politika naléhavých i dlouhodobých opatření zaměřených na předcházení útokům a hrozbám proti zastáncům lidských práv a na jejich ochranu;
Posílení institucí a nové prvky zavedené Lisabonskou smlouvou
4. připomíná, že podle článků 3 a 21 Lisabonské smlouvy jsou ochrana a prosazování lidských práv v centru vnější činnosti EU; zdůrazňuje, že je třeba přednostně zajistit, aby ochrana lidských práv jako základní hodnota a zároveň cíl zahraniční politiky EU byla řádně vzata v úvahu při zřízení Evropské služby pro vnější činnost a vytváření její struktury, a to mimo jiné při přidělování dostatečných lidských zdrojů; vyzývá proto, aby v rámci Evropské služby pro vnější činnost bylo vytvořeno ústřední místo se zvláštní odpovědností za otázky týkající se zastánců lidských práv;
5. zdůrazňuje, že mise EU dosud nedostatečně uplatňují obecné zásady týkající se zastánců lidských práv, a vyzývá Komisi, aby provedla hloubkovou analýzu s cílem zajistit řešení této otázky; připomíná v tomto ohledu, že v důsledku přijetí Lisabonské smlouvy mají nyní delegace Komise ve třetích zemích plně využít nových příležitostí a jsou také více odpovědné za lepší řešení této otázky, neboť se stávají delegacemi Unie s mnohem významnější úlohou při zastupování EU a uplatňování politiky v oblasti lidských práv; znovu proto vyzývá, aby byl pro každou zemi vždy jmenován vysoce kvalifikovaný politický činitel ze zvláštní odpovědností za otázku lidských práv a demokracie a aby byly obecné zásady a osvědčené postupy týkající se lidských práv a jejich uplatňování součástí vzdělávacích programů, popisu práce a hodnocení postupů pracovníků misí EU;
6. zdůrazňuje význam doložky o lidských právech v obchodních politikách, partnerstvích a obchodních dohodách mezi EU a třetími zeměmi;
7. očekává, že jmenování vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, která je zároveň místopředsedkyní Komise, a vytvoření společné služby pro vnější činnost by mohlo významně přispět k ucelenější a efektivnější činnosti EU v této oblasti a důrazně doporučuje, aby vysoká představitelka Unie a místopředsedkyně Komise institucionalizovala vypracovávání místních strategií v úzké spolupráci s místní nezávislou občanskou společností včetně pravidelného hodnocení těchto strategií, aby bylo zajištěno, že ochranná opatření zakotvená v obecných zásadách EU týkajících se zastánců lidských práv budou skutečně uplatňována;
8. považuje za nezbytné zlepšovat a systematicky sledovat jak kontakty s nezávislou občanskou společností, tak přístup zastánců lidských práv k delegacím a misím EU v terénu; vítá v tomto ohledu požadavek španělského předsednictví, aby byl z řad pracovníků misí EU jmenován společný místní styčný úředník pro zastánce lidských práv, který bude odpovědný za koordinaci činnosti Evropské unie pomocí lepšího přístupu k informacím o porušování lidských práv a díky spolupráci s občanskou společností, což zároveň zajistí transparentnost, pokud jde o plnění jejich povinností, a umožní pružnou a rychlou reakci v naléhavých případech; žádá, aby byl Parlament informován o jmenování těchto úředníků;
Celistvější a systematičtější přístup k politice EU v oblasti lidských práv
9. je znepokojen nedostatečným uplatňováním obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv; zdůrazňuje, že tyto zásady musí řádně a v plné míře uplatňovat všechny delegace EU a že je třeba vyvíjet zvýšené úsilí s cílem zajistit, aby všechny delegace do konce roku 2010 vypracovaly místní strategie uplatňování uvedených zásad a, pokud již existují, aby byla v téže lhůtě provedena jejich revize; žádá, aby byl seznam těchto místních strategií předložen Evropskému parlamentu a zveřejněn ve výroční zprávě EU o lidských právech;
10. vyzývá Radu, Komisi a delegace EU, aby aktivně zapojovaly zastánce lidských práv a jejich organizace do přípravy návrhů, hodnocení a revize místních strategií, neboť od jejich účasti se odvíjí skutečná hodnota těchto strategií;
11. domnívá se, že setkávání zastánců lidských práv a diplomatů alespoň jednou ročně, které požadují obecné zásady EU, může k zavedení podobných postupů výrazně přispět, a vybízí k pravidelnějším setkáním v budoucnosti; vyzývá k úsilí o zajištění účasti různě profilovaných zastánců lidských práv činných v dané zemi a účasti zastánců z regionů na těchto setkáních;
12. žádá proto vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby zvážila možnost zorganizovat mezinárodní setkání zastánců lidských práv s účastí dotčených orgánů OSN, sekretariátů regionálních úmluv o lidských právech a mezinárodních i regionálních nevládních organizací s cílem zlepšit ochranu zastánců lidských práv a podporu lidských práv ve světě;
13. zdůrazňuje, že k uplatňování obecných zásad je třeba přistupovat z genderové perspektivy a stanovit činnosti zaměřené na podporu žen hájících lidská práva a dalších zranitelných skupin, jako jsou novináři a osoby prosazující hospodářská, sociální a kulturní práva, práva dětí, stejně jako zastánci práv menšin, zejména práv náboženských a jazykových menšin, práv původního obyvatelstva a lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů;
14. zdůrazňuje význam svobody slova a úlohu internetových i tradičních sdělovacích prostředků jako nástrojů umožňujících činnost zastánců lidských práv;
15. domnívá se, že je nutné posoudit rozvoj nových technologií a jejich dopad na zastánce lidských práv a že je třeba začlenit výsledky do stávajících programů EU v oblasti lidských práv a zastánců lidských práv;
16. domnívá se, že významné aspekty místních strategií pro provádění obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv by měly být zahrnuty ve strategických dokumentech pro jednotlivé země / orientačních vnitrostátních programech, v akčních plánech evropské politiky sousedství, v ročních akčních programech evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a v nástroji stability;
17. opakuje, že podpora, ochrana a bezpečnost zastánců lidských práv musí být prostřednictvím Lisabonské smlouvy uznány jako prioritní téma ve vztazích EU se třetími zeměmi a musí být začleněny na všech úrovních a do všech aspektů a nástrojů zahraniční politiky Unie s cílem dosáhnout většího souladu, účinnosti a věrohodnosti podpory poskytované zastáncům lidských práv ze strany EU; domnívá se, že k takto zaměřenému přístupu by významně přispělo vypracování zvláštních strategií v oblasti lidských práv a demokracie pro jednotlivé země a jejich účinné provádění a pravidelný přezkum;
18. domnívá se, že zastánci lidských práv ve třetích zemích budou lépe chráněni, budou-li dialogy EU o lidských právech účinnější; zdůrazňuje, že otázku postavení zastánců lidských práv a obecněji otázku práva na svobodu sdružování a jeho zlepšování ve vnitrostátních právních a správních předpisech a postupech je třeba soustavně nastolovat ve všech politických dialozích, v dialozích o lidských právech a při obchodních jednáních vedených se třetími zeměmi a že je třeba připomínat partnerům odpovědnost států za zajištění toho, že veškeré povinnosti a práva vyplývající z Deklarace OSN o zastáncích lidských práv budou začleněny do vnitrostátních právních předpisů, a to včetně práva na svobodu sdružování a shromažďování, práva získávat finanční prostředky z vlastní země i ze zahraničí zcela transparentně a při dodržení nezávislosti rozhodování a práva na svobodu projevu, které představuje právo nezbytné pro činnost zastánců lidských práv; zdůrazňuje, že partnerským státům by rovněž bylo třeba připomenout, že jsou povinny chránit a prosazovat respektování zastánců lidských práv a jejich práce tím, že vytvoří podmínky, které umožní v plném rozsahu prosazovat a monitorovat lidská práva a vypracovávat zprávy o jejich dodržování, a že za tuto oblast nesou odpovědnost;
19. zastává názor, že pokud jde o přijímání finančních prostředků z vlastní země i ze zahraničí, je třeba přijmout zvláštní kritéria, jež budou v zásadě orientační a nebudou vyčerpávající, s cílem zvýšit transparentnost a kontrolu; domnívá se, že kritéria, která by mohla připadat v úvahu, čistě orientačně zahrnují: povahu organizace zastánců lidských práv, počet účastníků, míru naléhavosti žádosti o finanční podporu, analýzu intervenčního plánu na ochranu lidských práv a potřeby místního společenství; vyzývá k přijetí opatření, která by zajistila zohlednění jakéhokoli dalšího kritéria, jehož by se zastánci lidských práv mohli dovolávat, pokud bude považováno za zásadní pro jejich práci;
20. připomíná, že delegace Evropského parlamentu by jakožto orgány odpovědné za vztahy EP se třetími zeměmi mohly hrát ještě zásadnější úlohu v úsilí o pomoc zastáncům lidských práv, a to na základě zvláštních pokynů pro činnost poslanců Evropského parlamentu týkající se lidských práv a demokracie během jejich návštěv ve třetích zemích;
21. požaduje, aby byla zdůrazněna úloha Evropského parlamentu v dialogu EU se třetími zeměmi o lidských právech;
22. navrhuje provádět u třetích zemí navazujících obchodní vztahy s EU „hodnocení z hlediska lidských práv“;
23. podporuje začlenění podnikatelských subjektů do dialogů o lidských právech;
24. domnívá se, že v oblasti ochrany zastánců lidských práv je potřebný jak ucelený a koordinovaný přístup EU, tak prostor pro doplňkovou úlohu členských států;
25. odsuzuje skutečnost, že v mnoha zemích světa převládá atmosféra beztrestnosti, pokud jde o násilí vůči zastáncům lidských práv; vyzývá Radu a Komisi, aby na tuto otázku upozorňovaly v rámci svých dvoustranných kontaktů a aby naléhavě vyzývaly všechny státy k zajištění toho, že pachatelé budou bez ohledu na své postavení nebo funkci předáni na základě nezávislého a účinného kárného a trestního řízení soudním orgánům, přičemž je potřeba nezapomínat na možnost odvolat se po vyčerpání všech opravných prostředků v příslušné zemi k Evropskému soudu pro lidská práva;
26. zdůrazňuje potřebu zajistit, aby dovolávání se národní a veřejné bezpečnosti, včetně boje proti terorismu, nebylo svévolné využíváno proti zastáncům lidských práv;
27. poukazuje na skutečnost, že poslanci parlamentů mají také významnou úlohu, protože zajišťují uvedení vnitrostátních právních předpisů, které by se mohly týkat zastánců lidských práv a jejich činnosti, do souladu s mezinárodně uznávanými normami v oblasti lidských práv; zdůrazňuje proto, že je důležité, aby se poslanci Evropského parlamentu v souladu se zvláštními pokyny pro činnost poslanců EP týkající se lidských práv a demokracie během jejich návštěv ve třetích zemích těmito otázkami soustavně zabývali na dvoustranných a mnohostranných schůzkách s poslanci jiných parlamentů i místními odborníky;
28. zdůrazňuje, že je důležité, aby nezávislá občanská společnost byla plně zapojena do přípravy všech dialogů o lidských právech, buď prostřednictvím seminářů pořádaných občanskou společností, nebo jiným způsobem; domnívá se, že spojení mezi semináři pořádanými občanskou společností a formálním dialogem je třeba posílit tím, že budou zveřejňována vypracovaná doporučení a že po uskutečnění dialogu bude vývoj lépe sledován a občanská společnost bude mít lepší zpětnou vazbu; zdůrazňuje, že je důležité, aby v průběhu dialogů byly nadále předkládány konkrétní případy, a domnívá se, že zveřejnění seznamů osob by posílilo dopad činnosti EU a zvýšilo pozornost, kterou veřejnost těmto případům věnuje, pokud však takové zveřejnění zastánce lidských práv neohrozí; zdůrazňuje význam spolupráce s jinými zastánci lidských práv a občanskou společností při posuzování tohoto rizika;
29. domnívá se, že evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR), který již prokázal, že může přispět k prosazování lidských práv, jejich podpoře a k upevňování právního státu, by měl nadále zvyšovat přímou podporu zastánců lidských práv s cílem naplňovat jejich krátkodobé i dlouhodobé potřeby, přičemž je třeba zajistit, že tato podpora bude směřovat i ke zvláště zranitelným skupinám a zastáncům lidských práv žijícím ve vzdálených oblastech a v oblastech, jimž je věnována menší pozornost;
30. vyzývá Radu a vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby systematicky odsuzovaly a káraly mezinárodní společnosti, které poskytují despotickým režimům technologii pro sledování, čímž usnadňují pronásledování a zatýkání zastánců lidských práv;
Více transparentnosti a zviditelňování jako ochranné opatření
31. vyzývá Radu a Komisi, aby vhodnou činností zvyšovaly povědomí zastánců lidských práv, Evropské služby pro vnější činnost, velvyslanectví EU a ministrů zahraničí EU o existenci obecných pokynů ve snaze dosáhnout jejich plného přijetí a uplatňování; domnívá se, že každoroční setkání zakotvená v obecných pokynech by měla poskytovat zastáncům lidských práv zásadní podporu a také zvýšit důvěryhodnost činnosti EU a zviditelnit ji, a vypovídat tak o tom, jak důležitá je pro EU ochrana lidských práv;
32. zdůrazňuje, že veřejné uznání a zviditelnění zastánců lidských práv a jejich činnosti může také přispět k jejich ochraně v obtížných podmínkách, neboť pachatelé by mohli upustit od svých činů, pokud jejich jednání neprojde bez povšimnutí; vyzývá členské státy EU a delegace EU, aby zveřejňovaly, kdykoli je to možné a vždy po konzultaci s příslušným zastáncem lidských práv a jeho rodinou, demarše a další kroky, které podnikly v konkrétních případech; vyzývá mise EU, aby zastánce lidských práv a/nebo jejich rodiny, jakož i nevládní organizace, jež upozornily EU na konkrétní případ, vždy informovaly o všech krocích, které podnikají jejich jménem, jak je stanoveno v obecných zásadách;
33. vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a všechny členy Komise, kteří odpovídají za oblast zahraničních vztahů, aby se soustavně v průběhu svých oficiálních cest do třetích zemí setkávali se zastánci lidských práv, a zdůrazňuje, že podpora zastánců lidských práv by měla být ze zásady součástí mandátu zvláštních představitelů EU; zdůrazňuje, že jak vysoká představitelka Unie, tak zvláštní představitelé odpovídají Evropskému parlamentu za svou činnost v této oblasti;
34. zdůrazňuje, že je třeba aktivně podporovat a rozvíjet návrhy předložené v prosinci 2008 při příležitosti 20. výročí Sacharovovy ceny, které se týkaly využití sítě nositelů Sacharovovy ceny jako součásti stálé podpory zastánců lidských práv, a lépe zhodnocovat případný příspěvek nositelů ceny k jednotlivým činnostem Evropského parlamentu s cílem plnit jeho mandát; připomíná své obavy ohledně porušování lidských práv některých držitelů Sacharovovy ceny;
Koordinovanější a cílenější činnost ve prospěch zastánců lidských práv
35. domnívá se, že EU musí přistupovat k zastáncům lidských práv z globálního hlediska, aby se zvýšila věrohodnost a účinnost politiky EU v členských státech a vůči třetím zemím, přičemž je třeba přijmout podpůrná opatření k zabezpečení činnosti zastánců lidských práv, stejně jako preventivní a ochranná opatření, a zároveň je třeba vzít v úvahu jak krátkodobé, tak dlouhodobé potřeby zastánců lidských práv; zdůrazňuje, že revidovaná strategie evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a obecné zásady EU týkající se zastánců lidských práv by měly tento přístup odrážet;
36. domnívá se, že EU by měla jednoznačně upozornit na případné sankce, které hrozí třetím zemím, v nichž se závažným způsobem porušují lidská práva, a v případě potřeby tyto sankce uplatňovat; opět připomíná svou žádost, aby Komise, Rada a zejména vysoká představitelka Unie a místopředsedkyně Komise uplatňovaly v obchodních dohodách doložku o lidských právech a aby tak ve smyslu článků 8, 9 a 96 Dohody z Cotonou vytvořily skutečný donucovací mechanismus pro tuto doložku;
37. domnívá se, že v zájmu cílenější činnosti by měla vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku pravidelně posuzovat uplatňování obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv jednotlivými delegacemi EU ve třetích zemích a přednostně posilovat a pečlivě sledovat tuto činnost, a že by měla misím, které tyto zásady uplatňovaly obzvlášť nedostatečně, dávat doporučení;
38. vyzývá Radu, aby zastáncům lidských práv, kteří nemohou zůstat ve své zemi, umožnila lepší přístup do Evropy; vyzývá Radu a Komisi, aby připravily a provedly zvláštní opatření pro usnadnění přístupu do Evropy pro tyto zastánce lidských práv;
39. připomíná potřebu překonat neexistenci koherentní strategie ochrany a azylu systematickým uplatňováním naléhavých opatření a iniciativ na krátkodobém a dlouhodobém základu; žádá vysokou představitelku Unie, aby Evropský parlament do konce roku 2010 informovala o opatřeních přijatých za tímto účelem;
40. opět žádá členské státy, aby se přednostně zaměřily na vytvoření koordinované politiky týkající se vydávání mimořádných víz pro zastánce lidských práv a jejich rodinné příslušníky podle vzoru Španělska a Irska, které zavedly zvláštní režimy; je pevně přesvědčen, že udělení pravomoci novým delegacím Evropské unie dávat doporučení členským státům ohledně vydávání mimořádných víz by bylo významným krokem vpřed pro politiku Unie v oblasti lidských práv; je toho názoru, že výslovné uvedení této možnosti v návrhu příručky pro vyřizování žádostí o vízum a provádění změn týkajících se udělených víz by bylo velmi užitečné a usnadnilo by dosažení společného postupu, jak již Evropský parlament uvedl při právním přezkumu výše uvedeného opatření;
41. naléhá, aby 27 členských států zachovávalo stejný postup v otázce vydávání víz zastáncům lidských práv;
42. zdůrazňuje, že je třeba umožnit zároveň se zavedením těchto mimořádných víz také dočasnou ochranu a nouzové usídlení zastánců lidských práv v Evropě, případně vyčlenit finanční prostředky a ubytovací kapacity pro poskytnutí zázemí zastáncům lidských práv a zajistit doprovodné programy (činnost v oblasti lidských práv, přednášky na evropských univerzitách, výuka cizích jazyků atd.); vítá iniciativu „Shelter City“, kterou podpořilo české předsednictví, a program poskytování ochrany a zázemí prováděný španělskou vládou od roku 2008, a žádá vysokou představitelku Unie a místopředsedkyni Komise, aby v rámci Evropské služby pro vnější činnost dokončila do konce roku přípravu evropského programu poskytování ochrany a zázemí, který by měl být zaveden v roce 2011, aniž by však přebírala odpovědnost jiných měst; vyzývá proto vysokou představitelku Unie, aby Evropskému parlamentu předložila příručku pro zřizování azylových měst „Shelter City“ a rámcový návrh na podporu vytvoření sítě mezi nimi; vyzývá k další podpoře stávajících iniciativ v této oblasti;
43. zdůrazňuje dále, že členské státy a delegace EU by měly v situacích, kdy by mohl být ohrožen život nebo fyzické či duševní zdraví zastánce lidských práv, podporovat a připravovat také další nástroje ochrany a mechanismy rychlé reakce; domnívá se, že v tomto případě by se mělo postupovat v úzké spolupráci s místními zastánci lidských práv a občanskou společností;
44. vítá současnou spolupráci mezi stávajícími mechanismy ochrany na úrovni EU a na mezinárodní úrovni, která by mohla být dále posílena prostřednictvím systematické výměny informací a strategií tak, aby bylo zajištěno, že se tyto mechanismy budou navzájem lépe doplňovat jak v oblasti sdílení informací o mimořádných případech, tak při koordinaci dlouhodobých podpůrných činností, například prostřednictvím používání bezpečné on-line platformy přístupné všem oficiálně zúčastněným stranám; vítá v tomto smyslu setkání, která každoročně pořádá Rada Evropy, a každoroční setkání „inter-mechanismů“ organizovaná Observatoří pro ochranu zastánců lidských práv, která je společným programem Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH) a Světové organizace proti mučení (OMCT), jejichž cílem je posilovat propojení mezinárodních a regionálních mechanismů a institucí pro ochranu zastánců lidských práv; vyzývá stávající pracovní skupiny, které se zabývají situací zastánců lidských práv v Evropě, aby se v rámci pracovních skupin pro lidská práva v Radě a v Radě Evropy (tato pracovní skupina byla zřízena na podnět Komisaře Rady Evropy pro lidská práva) zabývaly otázkou, jak úžeji spolupracovat;
45. žádá, aby orgány a instituce EU v souvislosti s uplatňováním Lisabonské smlouvy vytvořily mechanismus interinstitucionální spolupráce zaměřený na zastánce lidských práv; je si vědom skutečnosti, že zřízení kontaktního místa pro zastánce lidských práv ve všech orgánech a institucích EU by vytvoření takového mechanismu usnadnilo, přičemž toto kontaktní místo by úzce spolupracovalo s osobami odpovědnými za lidská práva a demokracii v misích a delegacích EU;
46. vyzývá Radu a Komisi, aby se zabývaly možnostmi vytvořit společný systém rychlého varování pro orgány a instituce EU a všechny další ochranné mechanismy;
47. domnívá se, že sdílením informací by se rovněž usnadnilo vytvoření zvláštních databází nebo „lodních deníků“, v nichž by bylo možné sledovat průběh činností, zejména s ohledem na jednotlivé osoby, přičemž by bylo třeba zajistit naprostou důvěrnost;
48. vyzývá Komisi, aby pravidelně sledovala krátkodobé i dlouhodobé uplatňování obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv a informovala podvýbor Evropského parlamentu pro lidská práva o jejich uplatňování;
49. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům EU.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Úvod
Zastánci lidských práv na celém světě hrají při ochraně a prosazování základních lidských práv klíčovou úlohu díky svému každodennímu nasazení, přičemž často riskují vlastní život. Mají rovněž zásadní význam pro změnu a hrají nezastupitelnou roli v demokratických procesech ve vlastních zemích, protože představují lidské prvek propojující demokracii a dodržování lidských práv. Podpora zastánců lidských práv je také již tradiční součástí politiky vnějších vztahů EU v oblasti lidských práv.
Přišel čas důkladněji se zabývat politikami EU na podporu zastánců lidských práv, posoudit stávající mechanismy a navrhnout další kroky do budoucna s cílem podpořit činnost zastánců lidských práv prostřednictvím participativní strategie a zajistit jejich ochranu díky mimořádným i dlouhodobým opatřením.
Koho lze považovat za zastánce lidských práv?
Deklarace OSN o zastáncích lidských práv přijatá v roce 1998 je v současnosti referenčním dokumentem pro všechny mezinárodní i regionální mechanismy, neboť stanoví práva jednotlivců i organizací, která jsou považována za zásadní pro ochranu lidských práv, a povinnosti státu poskytnout této činnosti podporu a ochranu.
Podle uvedené deklarace se „zastánci lidských práv“ rozumí osoby, které jako jednotlivci nebo společně s dalšími osobami aktivně podporují nebo obhajují lidská práva. Zastánce lidských práv však musí při své činnosti používat pouze pokojné prostředky. Definice nezahrnuje jednotlivce nebo skupiny, které se dopouštějí násilí nebo jej šíří.
V souladu s touto širokou klasifikací může být zastáncem lidských práv jakákoli osoba nebo skupina osob podporující lidská práva, počínaje mezivládními organizacemi založenými ve světových velkoměstech a konče jednotlivci, kteří působí v místních společenstvích. Zastánci mohou být muži i ženy nejrůznějšího věku, mohou pocházet z jakékoli části světa, oboru nebo prostředí. Zejména je důležité konstatovat, že zastánci lidských práv nejsou výhradně členové nevládních nebo mezivládních organizací, ale mohou jimi být v některých případech i vládní úředníci, státní úředníci nebo osoby pocházející ze soukromého sektoru.
V čem spočívá činnost zastánců lidských práv?
Zastánci lidských práv se vyznačují zejména tím, co dělají, a tento pojem může být nejlépe vysvětlen popisem jejich činnosti a některých okolností, v nichž svou činnost vykonávají.
Zastánci lidských práv prosazují uplatňování některých práv nebo celého souboru práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948 a v dalších mezinárodních nástrojích týkajících se lidských práv. Usilují proto o prosazování a ochranu občanských a politických práv, jakož i o prosazování, ochranu a uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních práv.
Zastánci lidských práv se aktivně podílejí na upevňování demokratických zásad a jejich činnost zahrnuje shromažďování a zveřejňování informací o porušování lidských práv, podporu obětem porušování lidských práv, přispívají k uplatňování úmluv o lidských právech, k zajištění odpovědnosti a odstranění beztrestnosti, podporují řádnou veřejnou správu a často jsou klíčovými partnery při rozvíjení vzdělávání v oblasti lidských práv.
Násilí vůči zastáncům lidských práv
Zastánci lidských práv jsou často při své činnosti sami vystaveni porušování lidských práv. Jedná se o vraždy, vyhrožování smrtí, únosy, svévolné zatýkání a věznění, někdy i mučení. Zastánci lidských práv jsou často šikanováni a mnozí z nich se stali oběťmi pomlouvačných kampaní. Trestní nebo jiné obvinění jsou dalším způsobem, jak jim zabránit v další činnosti. Pokojné demonstrace a podávání stížností vedlo k obvinění z rušení veřejného pořádku a výtržnictví, a v tomto smyslu byly vyneseny i rozsudky. Politiky, právní předpisy a postupy označované jako „bezpečnostní opatření“, například zákony o boji s terorismem, jsou často uplatňovány s cílem zabránit zastáncům lidských práv v další činnosti nebo jsou namířeny přímo proti nim.
Ženy hájící lidská práva a další zvlášť ohrožené skupiny
Ženy hájící lidská práva jsou ohrožovány specifickým způsobem a čelí různým překážkám, kterými je jim bráněno vykonávat jejich činnost na ochranu lidských práv. Jsou ohroženy jak proto, kým jsou, tak kvůli tomu, co dělají. Násilí nebo vyhrožování namířené vůči nim je často sexuální, nebo jsou omezovány ve své činnosti kvůli svému pohlaví. Také předsudky, vyloučení nebo veřejné odsouzení ze strany státních orgánů a sociálních činitelů významně ztěžují jejich život. Mnoho žen, které jsou hájí lidská práva, rovněž každodenně pečuje o malé děti nebo staré rodiče a často je pro ně obtížné pokračovat v činnosti na ochranu lidských práv, protože vědí, že zatčení nebo uvěznění by jim znemožnilo plnit jejich úlohu v rodině.
Tato zvláštní situace je zmíněna v obecných zásadách EU, v nichž se zdůrazňuje, že je důležité přistupovat k problémům zastánců lidských práv z genderového hlediska. Mise EU by měly věnovat zvláštní pozornost specifickému druhu ohrožení, kterému čelí ženy hájící lidská práva. Na úrovni EU byly v průběhu několika předsednictví uskutečněny zvláštní kampaně, jejichž cílem bylo zaměřit podporu zastánců lidských práv více na ženy.
Jak vyplývá zejména ze zprávy zvláštního představitele pro otázky zastánců lidských práv za rok 2007 a jak konstatují revidované obecné zásady EU z roku 2008, jsou porušování lidských práv v důsledku své činnosti zvlášť vystaveny i další skupiny a kategorie zastánců lidských práv, včetně těch, kteří prosazují hospodářská, sociální a kulturní práva, a těch, kteří hájí práva menšin, původního obyvatelstva a lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů.
II. OSN a regionální mechanismy pro ochranu zastánců lidských práv
Zvláštní zpravodaj OSN
V roce 2000 vyzvala Komise pro lidská práva generálního tajemníka, aby ustanovil mandát pro záležitosti zastánců lidských práv s cílem podpořit provádění Deklarace OSN o zastáncích lidských práv a shromáždit informace o aktuální situaci zastánců lidských práv na celém světě. Tuto funkci zastávala do roku 2008 paní Hina Jilaniová, po níž nastoupila paní Margaret Sekaggyaová. Pravomoci zvláštního zpravodaje OSN jsou rozsáhlé, přičemž mezi jeho hlavní úkoly patří:
· zjišťovat, získávat a prověřovat informace o situaci zastánců lidských práv a reagovat na tyto informace;
· navazovat spolupráci a vést dialogy s vládami a dalšími zainteresovanými subjekty o podpoře a účinném provádění Deklarace;
· doporučovat účinné strategie pro lepší ochranu zastánců lidských práv a kroky v návaznosti na tato doporučení.
Zvláštní zpravodaj proto předkládá Komisi pro lidská práva a Valnému shromáždění výroční zprávu, navštěvuje jednotlivé země a angažuje se v jednání s vládami v konkrétních případech, často formou naléhavých dopisů. Od té doby, co byla tato funkce zřízena, bylo zasláno přes 2100 písemných sdělení do zhruba 120 zemí. Tato sdělení se týkala situace 3600 zastánců lidských práv. Paní Sekaggyaová se ve své první zprávě zabývá především všeobecným pravidelným přezkumem jakožto mechanismem strategického významu pro kontrolu a, jak se očekává, i pro zlepšení situace zastánců lidských práv ve sledovaných zemích.
Afrika
Africký výbor pro lidská práva a práva národů (ACHPR) je nezávislým kontrolním mechanismem Africké unie. Jeho činnost zahrnuje podporu a ochranu lidských práv a výklad ustanovení Africké charty lidských práv a práv národů. V roce 2004 jmenoval ACHPR Reine Alapiniovou-Gansouovou zvláštní zpravodajkou pro záležitosti zastánců lidských práv s mandátem pro posílení ochrany zastánců lidských práv v celé Africe. V roce 2009 ji v této funkci vystřídal Muhammad Bašír Chalfalláh.
Severní a Jižní Amerika
Meziamerická komise pro lidská práva (IACHR) je nezávislým mechanismem Organizace amerických států (OAS), která byla vytvořena s cílem podporovat a chránit lidská práva na obou amerických kontinentech.
Její činnost týkající se zastánců lidských práv koordinuje skupina jmenovaných zastánců lidských práv, která monitoruje, analyzuje a podává zprávy o situaci zastánců lidských práv v celém regionu. Jejím úkolem je rovněž poskytovat IACHR poradenské služby v souvislosti s jednotlivými žádostmi zastánců lidských práv o přijetí preventivních opatření, která lze zavést, pokud určité osobě hrozí „vážná a nenapravitelná újma“ v důsledku porušení jejích práv. Mezi preventivní opatření patří bezpečnostní kroky a vyšetřování případů vyhrožování a jiných přečinů spáchaných na zastáncích lidských práv. Cílem těchto opatření je odhalit příčinu takového jednání a zabránit tomu, aby se opakovalo.
Evropa
OBSE/ODIHR
V prosinci 2003 zřídil Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) se sídlem ve Varšavě zvláštní program týkající se svobody sdružování a od roku 2007 provozuje kontaktní místo pro záležitosti zastánců lidských práv. Právě zde se bedlivě sleduje situace zastánců lidských práv, zjišťují se jejich problémy a usiluje se o podporu a ochranu jejich zájmů. ODIHR rovněž vypracovává výroční zprávy o situaci zastánců lidských práv v rámci OBSE.
Rada Evropy
V únoru 2008 přijal Výbor ministrů Rady Evropy prohlášení o činnosti Rady Evropy zaměřené na lepší ochranu zastánců lidských práv a podporu jejich činnosti.
V tomto prohlášení se připomíná, že je primární odpovědností států zajistit pro zastánce lidských práv příznivé pracovní podmínky, které umožní jednotlivcům, skupinám a sdružením provádět pokojné činnosti na podporu a ochranu lidských práv v rozsahu, který zaručují ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech. Jsou zde uvedena konkrétní opatření, která mají státy v této souvislosti použít, jako je posílení soudního systému, zajištění účinné nápravy, provedení rychlého, nezávislého a smysluplného trestního vyšetřování, posílení kapacit a pravomocí veřejných ochránců práv a vnitrostátních úřadů činných v oblasti lidských práv, pokud jde o přijímání stížností, a zajištění účinného přístupu k Evropskému soudu pro lidská práva a dalším mechanismům na ochranu lidských práv. Výbor rovněž žádá členské státy Rady Evropy, aby přijaly ochranná opatření, včetně vyslání pozorovatelů k soudním líčením a vydání mimořádných víz, v zájmu rychlé pomoci zastáncům lidských práv, kterým hrozí nebezpečí ve třetích zemích.
Prohlášení vyjadřuje podporu postupům, které vypracoval Komisař Rady Evropy pro lidská práva na podporu a ochranu zastánců lidských práv, a vyzývá jej, aby posílil úlohu a pravomoci svého úřadu.
V rámci podpory účinného sledování a zajištění důsledného dodržování lidských práv v zemích Rady Evropy posuzuje Komisař pro lidská práva, jehož úřad je nezávislý a nestranný, konkrétní stav lidských práv v každém členském státě, reaguje na problémy a v příslušných případech vydává doporučení ohledně nápravných opatření. Činnost Komisaře na podporu zastánců lidských práv zahrnuje:
• monitorování situace zastánců lidských práv na vnitrostátní a regionální úrovni s cílem odhalit mezery a nedostatky ve vnitrostátních právních předpisech, nařízeních a postupech, které mohou ovlivnit pracovní podmínky a bezpečnost těchto osob;
• předkládání veřejně přístupných zpráv o situaci zastánců lidských práv;
• zásahy v naléhavých případech, kdy zastáncům lidských práv hrozí nebezpečí, ať už se jedná o veřejná či důvěrná opatření, zejména formou výzev adresovaných vládám, aby dodržovaly své závazky v oblasti lidských práv a aby spolupracovaly při hledání řešení problémů, se kterými se mohou zastánci lidských práv potýkat;
• zvyšování povědomí veřejnosti a rozšiřování sítí; na internetových stránkách Komisaře se nachází zvláštní sekce věnovaná právě zastáncům lidských práv;
• spolupráce, koordinace a komplementarita s klíčovými partnery a subjekty, jako jsou zvláštní zpravodaj OSN pro zastánce lidských práv, OBSE-ODIHR, EU, nevládní organizace a vnitrostátní útvary činné v oblasti lidských práv; pro tyto účely byla Komisařem zřízena pracovní skupina.
EU
Obecné zásady EU týkající se zastánců lidských práv
Obecné zásady EU týkající se zastánců lidských práv byly přijaty v roce 2004 a aktualizovány v roce 2008 v zájmu zefektivnění postupů EU na podporu těchto osob. Obsahují nejen konkrétní návrhy, především pro mise EU ve třetích zemích, ohledně sledování situace zastánců lidských práv, např. na základě věcné dokumentace o stavu lidských práv, ale i návrhy týkající se jejich podpory prostřednictvím toho, že se jejich činnosti vyjádří veřejné uznání, jsou s nimi navázány pravidelné kontakty a v nutných případech jsou k jejich soudním řízením vysíláni pozorovatelé. Dalšími důležitými aspekty jsou podpora mechanismů OSN, koordinace s dalšími regionálními nástroji a nutnost využívat rozvojovou politiku také na ochranu zastánců lidských práv.
Ačkoli jsou tyto zásady velmi důležitým nástrojem a jsou odrazem odhodlání EU v této oblasti, interní hodnocení provedená Radou v roce 2006[1] i externí posouzení, např. zpráva organizace Amnesty International z roku 2007[2], prokázaly, že se tyto ambice nepromítají do odpovídajících konkrétních kroků. Závěry Rady obsahovaly dlouhou řadu doporučení určených jak hlavním představitelům misí, tak členským státům a orgánům a institucím EU ohledně kampaní zaměřených na zvyšování povědomí o dané problematice, rozšíření odborné přípravy, aktivnějšího přístupu a větší podpory. Od té doby sice bylo vyvinuto určité úsilí, pokud jde o vypracování místních prováděcích strategií a zřizování místních skupin na úrovni EU pro problematiku lidských práv ve třetích zemích s cílem zajistit větší koordinaci mezi jednotlivými misemi, ovšem stále je třeba vykonat velký kus práce. I když mnohá doporučení svou platnost neztratila a stále se čeká na jejich realizaci, jejich uplatňování se v důsledku vytvoření Evropské služby pro vnější činnost dostává do nových souvislostí, které představují určitou výzvu.
Zastánci lidských práv jsou samozřejmě také významnými činiteli při uplatňování mnoha dalších zásad a jiné zásady zase mohou sloužit jako nástroj k jejich podpoře. Příkladem jsou dialogy o lidských právech, které často pořádá občanská společnost v rámci svých seminářů s cílem podnítit dialog. Některé rozhovory jsou rovněž příležitostí k upozornění na konkrétní případy nebo alespoň k diskusi o situaci a problémech, kterým zastánci lidských práv čelí.
Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)
Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva je finančním nástrojem EU na podporu lidských práv a demokracie, který se uplatňuje převážně ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti. Jednou z novinek, které přineslo nařízení přijaté v roce 2006 a kterou umožnila revize finančního nařízení, je to, že nyní lze tímto nástrojem podporovat také neuznané nevládní organizace. Toto ustanovení může být velmi důležité pro ty z nich, které pracují ve velmi obtížných podmínkách v rámci cíle 1 tohoto nástroje, a může představovat další krok EU v podpoře zastánců lidských práv.
Během jednání o tomto nařízení (ES 1889/2006), bylo jednou z absolutních priorit Evropského parlamentu zavedení nouzového mechanismu na podporu zastánců lidských práv. Článek 9 tohoto nařízení nazvaný „Opatření ad hoc“ zní: „Komise [může] přidělit malé granty ad hoc obráncům lidských práv, kteří reagují na situace, kdy je ochrany naléhavě zapotřebí.“ Smyslem tohoto ustanovení bylo zejména dát delegacím EK k dispozici určité menší finanční obnosy na pomoc ohroženým zastáncům lidských práv, např. na zprostředkování jejich úniku z určité země. Tento typ přímé pomoci jednotlivcům umožnily až změny ve finančním nařízení. Míra uplatňování je však dosud velmi omezená.
Na návrh delegací a ve spolupráci s organizacemi čerpajícími podporu z EIDHR však bylo dosaženo toho, že jednotlivci této pomoci využívají. Je možné, že dlouhodobé potřeby zastánců lidských práv (kromě letenky potřebují poté, co se dostanou do bezpečí, samozřejmě i jiné věci) nebyly při koncipování těchto opatření dostatečně zohledněny. Stále však zůstává možnost apelovat na politickou odpovědnost. Kromě pomoci poskytované při útěku ze země existují i jiné cenné, finančně nepříliš náročné způsoby podpory, které také představují určitou formu ochrany, např.: přístup k mobilním telefonům, paměťovým kartám atd.
Třetí cíl strategického dokumentu pro období 2007–2010 v rámci EIDHR se týká činností na podporu různých obecných zásad EU. Na konkrétní podporu zastánců lidských práv v tomto období zde bylo vyčleněno 16 milionů EUR. Na základě prvního výběrového řízení bylo vybráno 11 specializovaných organizací občanské společnosti s nabídkou projektů zaměřených na prevenci a ochranu, ovšem především z hlediska mimořádných událostí. Při zahájení druhého výběrového řízení v roce 2010 bude třeba dohlédnout na zajištění krátkodobých i dlouhodobých potřeb. Činnosti musí být koordinované a vzájemně se musí doplňovat. Užitek z nich přitom musí mít i ti zastánci lidských práv, kteří nejsou příliš známí nebo žijí v odlehlých oblastech. Počítat lze i se zvláštními kroky zaměřenými na zranitelné skupiny uvedené výše. Vzhledem k tomu, že většinu příjemců pomoci tvoří evropské organizace, je třeba zajistit, aby se projekty týkaly i budování lokálních kapacit ve třetích zemích.
Evropský parlament
Jednou z hlavních funkcí Evropského parlamentu je sledovat a kontrolovat činnost ostatních orgánů a institucí EU, ovšem Evropský parlament hraje významnou úlohu i co se týče podpory a ochrany zastánců lidských práv, a to prostřednictvím slyšení, usnesení a v neposlední řadě díky udělování Sacharovovy ceny. V roce 2008 uspořádal Parlament spolu s Evropskou komisí a OSN velkou konferenci při příležitosti 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv a 10. výročí přijetí Deklarace OSN o zastáncích lidských práv.
Evropský parlament zajišťuje přístup veřejnosti k téměř všem svým činnostem, a vytváří tak platformu pro diskusi a veřejnou prezentaci zastánců lidských práv na schůzích a slyšeních. Toto jejich zviditelňování jim může zajistit větší ochranu, na druhé straně však pro ne může znamenat větší ohrožení. Někteří zastánci lidských práv, kteří vystoupili v Evropském parlamentu, byli zatčeni. Dobře známým příkladem je zatčení Chu Ťia. Jedním ze způsobů, jak lépe čelit tomuto nebezpečí, je navázat hlubší spolupráci mezi orgány a institucemi EU (např. Evropský parlament by měl Evropskou komisi o návštěvách zastánců lidských práv předem informovat), či lépe se připravit na ohrožení bezpečnosti zastánců lidských práv v návaznosti na jejich vystoupení v EP.
Stejně jako u všech volených shromáždění představují i u Evropského parlamentu texty přijaté na základě hlasování – v jeho případě usnesení – nejvýznamnější prostředek pro vyjádření stanoviska k široké škále témat, včetně otázek lidských práv. Pro zaujímání postoje k problémům v oblasti lidských práv jsou i nadále nejpoužívanějším právním nástrojem v EP naléhavá usnesení, nyní přijímaná na základě článku 122, přičemž mnohá z nich se zabývají jednotlivými případy. Evropské meziuniverzitní středisko vypracovalo podle zadání EP[3] studii analyzující všechna usnesení přijatá v letech 1999 až 2006. Zastánci lidských práv zde figurují v 74 ze 786 případů, kdy je popisována situace konkrétních osob (tj. v 9,4 %). V ostatních případech se jedná o vyjádření k situaci politiků, odborových činitelů, novinářů atd.
Situace konkrétních osob se často řeší i formou dopisů, které zasílají např. předseda Parlamentu, parlamentní delegace či podvýboru pro lidská práva příslušným orgánům. Veškeré případy týkající se jednotlivých osob, které byly pojednány v usneseních, jsou uvedeny v příloze výroční zprávy EP o lidských právech, někdy i s odkazem na další kroky, které byly v dané záležitosti učiněny. Stále však existuje prostor pro zlepšení, pokud jde o systematickou kontrolu a vedení záznamů o přijatých opatřeních. Jednou z možností, jak tohoto zlepšení dosáhnout, by mohlo být vytvoření zvláštní databáze, podobné té, kterou v současnosti zřizuje Rada. Zjednodušila by se tím výměna informací o činnostech jednotlivých orgánů a institucí, o jejíž zlepšení Evropský parlament již několikrát žádal.
Od roku 1988 uděluje Evropský parlament Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, kterou vyznamenává osoby bojující za lidská práva a základní svobody. Pozornost, která je jejímu udělování věnována, vede v mnoha případech ke zlepšení situace nositelů ceny. Jak se mnozí z nich sami přesvědčili na konferenci pořádané v roce 2008 při příležitosti 20. výročí udílení této ceny, jedná se o vyznamenání, které je uznáním jejich práce a zároveň skutečnou podporou a morální vzpruhou, kterou doprovází finanční příspěvek, jenž může být užitečný jak pro laureáty samotné, tak pro pozitivní vývoj v záležitosti, o niž se zasazují. Očekává se, že vytvoření sítě nositelů Sacharovovy ceny umožní Evropskému parlamentu zvýšit účinnost svých následných opatření a posílit své vazby na tyto osoby v rámci poskytování trvalé pomoci. Tato síť by zároveň měla nositelům ceny umožnit, aby lépe přispívali k konkrétním činnostem.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by zpravodajka ráda uvedla k politikám EU týkajícím se zastánců lidských práv několik doporučení:
Posílení institucí a nové prvky zavedené Lisabonskou smlouvou
· Lisabonská smlouva rozvíjí cíle zahraniční politiky Unie v článcích 3 a 21, přičemž v centru vnější činnosti EU je nyní ochrana a prosazování lidských práv. Je třeba přednostně zajistit, aby podpora lidských práv jako základní hodnota a zároveň cíl zahraniční politiky Unie byla řádně vzata v úvahu při vytváření struktury Evropské služby pro vnější činnost, a to i pokud jde o lidské zdroje.
· V rámci již probíhající transformace se z delegací Komise ve třetích zemích stanou delegace Unie, které budou hrát hlavní roli při zastupování EU a provádění politiky v oblasti lidských práv. Proto je nutné zapojit do této činnosti politickou osobnost s vysokou kvalifikací pro otázky lidských práv a demokracie. Jmenováním této osoby by se mohl zároveň posílit soulad a viditelnost politiky EU v oblasti lidských práv a daný úřad by mohl sloužit jako kontaktní místo pro zastánce lidských práv pracující v terénu.
Celistvější a systematičtější přístup k politice EU v oblasti lidských práv
· Delegace EU ve třetích zemích musí řádně a důsledně uplatňovat obecné zásady EU týkající se zastánců lidských práv, přičemž je třeba, aby všechny tyto delegace vyvinuly zvýšené úsilí s cílem vypracovat do konce roku 2010 místní strategie. Bylo by tedy nanejvýš vhodné, aby vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku určila, jakou formu mají místní strategie, včetně jejich pravidelného hodnocení, mít, s cílem zajistit větší soudržnost politiky Unie a skutečné provádění příslušných ochranných opatření. Mají-li mít místní strategie reálnou hodnotu, je nutné do jejich přípravy a kontroly zapojit zastánce lidských práv. Zjevným přínosem pro zavedení těchto postupů mohou být každoroční plánovaná setkání zastánců lidských práv a diplomatů.
· Seznam místních strategií by měl být předložen Parlamentu, nebo být začleněn do výroční zprávy EU o lidských právech. Vedoucí delegací EU by měli být vyzváni, aby se před svým jmenováním vysokou představitelkou pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zavázali v rámci parlamentního slyšení k tomu, že budou toto opatření dodržovat.
· Je nutné změnit stávající přístup, v jehož rámci se otázky lidských práv řeší odděleně od všech dalších záležitostí. Podpora a ochrana zastánců lidských práv musí být začleněna na všech úrovních a do všech aspektů a nástrojů zahraniční politiky Unie s cílem dosáhnout většího souladu, zvýšit účinnost a věrohodnost podpory zastánců lidských práv ze strany EU. Tento cílený přístup by se mohl významným způsobem podpořit přijetím strategií v oblasti lidských práv a demokracie pro jednotlivé země, které by byly chápány jako referenční dokumenty stanovující pro každou zemi zvláštní priority v této oblasti a které by byly zahrnuty do všech relevantních vnějších politik a nástrojů EU vypracovaných pro dotčenou třetí zemi.
· Významné aspekty místních strategií pro provádění obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv by měly být zohledněny ve strategických dokumentech pro jednotlivé země, v akčních plánech evropské politiky sousedství a v ročních akčních programech EIDHR. Podpora a ochrana zastánců lidských práv se nesmí omezovat pouze na dialogy o lidských právech a úvahy podvýborů pro lidská práva v rámci evropské politiky sousedství o nutnosti přijmout naléhavá opatření. Musí být stále mezi prioritami politického dialogu se třetími zeměmi, a to i v rámci jednání o partnerství a spolupráci a v rámci dvoustranných summitů.
· EIDHR, který již prokázal, že může přispět k prosazování lidských práv, jejich podpoře a k posilování právního státu, by měl nadále zvyšovat přímou podporu zastánců lidských práv.
· Mezi dialogy o lidských právech pořádanými před dvoustrannými summity musí vzniknout užší propojení, např. v podobě schůzek se zastánci lidských práv, které budou těmto summitům předcházet. Tímto způsobem by se mohly překonat současné nedostatky těchto dialogů a zajistit konkrétní výsledky a účinnost.
Více transparentnosti a zviditelňování jako ochranné opatření
· Zastánci lidských práv, kteří jsou vystaveni nebezpečí ve třetích zemích, zpravidla žádají, aby opatření EU týkající se všech druhů nebezpečných situací, do nichž se mohou dostat, včetně šikany, vyhrožování a nezákonného věznění byla prováděna veřejně a nepřehlédnutelným způsobem. Zveřejnění opatření chápou jakou ochranu. V tomto smyslu by bylo vhodné, aby veřejnost byla o krocích učiněných neveřejným způsobem členskými státy, a v blízké budoucnosti delegacemi EU, informována vždy, kdy to bude možné, prostřednictvím internetových stránek těchto delegací a internetových stránek Rady a Komise. Rozhodnutí o zveřejnění těchto informací by však měl vždy učinit příslušný zastánce lidských práv nebo jeho rodina.
· Setkání se zastánci lidských práv by se měla stát prioritou vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku při jejích oficiálních návštěvách třetích zemí. Tento aspekt by měl být navíc neoddělitelnou součástí mandátu zvláštního zástupce EU. Vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku i zvláštní zástupce EU by se měli za svou činnost v této souvislosti odpovídat Parlamentu.
Koordinovanější a cílenější činnost ve prospěch zastánců lidských práv
· Zvýšit důvěryhodnost a účinnost politiky EU lze pouze tím, že se k problematice zastánců lidských práv bude přistupovat komplexním způsobem. Tento přístup by proto měl zahrnovat podpůrná opatření k zabezpečení činnosti zastánců lidských práv a zároveň i preventivní a ochranná opatření umožňující jednat včas. Zohlednit je třeba jak krátkodobé, tak dlouhodobé potřeby zastánců lidských práv. Revidovaná strategie EIDHR a obecné zásady EU týkající se zastánců lidských práv by měly tento vyváženy přístup odrážet.
· Zvláštní pozornost by se měla věnovat nejenom ochraně zastánců lidských práv v jejich vlastní zemi, ale také vydávání víz těm z nich, kterým hrozí nebezpečí nebo se nacházejí v situaci, která si žádá naléhavé řešení. Ustanovení o vydávání těchto zvláštních víz by mělo být začleněno do kodexu Společenství o vízech.
· Vydávání mimořádných víz by mělo doprovázet zahájení programu „Shelter City“, který by doplnil stávající nástroje a mechanismy na ochranu zastánců lidských práv.
· Současnou spolupráci mezi stávajícími mechanismy ochrany na úrovni EU a na mezinárodní úrovni je třeba podporovat a dále rozvíjet prostřednictvím výměny informací a strategií tak, aby se vzájemně lépe doplňovaly. Je třeba uvítat činnost stávajících pracovních skupin, které se v rámci pracovní skupiny pro lidská práva (COHOM) a v Radě Evropy zabývají situací zastánců lidských práv a patří do pravomoci komisaře pro lidská práva. Tyto skupiny by měly vzájemně úzce spolupracovat.
· Smyslem každoročních schůzí na téma podpory aktivistů v oblasti lidských práv, které pořádá Rada Evropy, a iniciativ Dohlížitelů na ochranu zastánců lidských práv, což je společný program Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH) a Světové organizace proti mučení (OMCT), a Meziamerické komise pro lidská práva (IACHR) je posilovat propojení mezinárodních a regionálních mechanismů a institucí pro ochranu zastánců lidských práv a zajistit jejich vzájemnou komplementaritu. Má-li se pro řešení problémů zastánců lidských práv vytvořit cílená strategie, je třeba dále rozvíjet možnosti všech těchto inovačních přístupů založených na širší spolupráci mezi všemi mechanismy a institucemi.
· Orgány a instituce EU by měly v souvislosti s uplatňováním Lisabonské smlouvy vyvinout zvláštní úsilí o vytvoření mechanismu interinstitucionální spolupráce zaměřeného na zastánce lidských práv, který bude založen na interinstitucionální síti a v jehož rámci se případně budou konat pravidelná setkání. Zřízení takové sítě by mohlo usnadnit vytvoření kontaktních míst pro zastánce lidských práv v rámci Evropského parlamentu a Evropské služby pro vnější činnost. Zvážit by se mělo i zřízení systému rychlého varování společného pro všechny orgány a instituce EU a veškerých dalších ochranných mechanismů.
· Rozšířit by se měla i využití sítě nositelů Sacharovovy ceny, která byla vytvořena v prosinci 2008 u příležitosti 20. výročí udílení této ceny.
· Ke sdílení informací by přispělo rovněž vytvoření zvláštních databází nebo „lodních deníků“, v nichž by bylo možné sledovat průběh činností, zejména s ohledem na jednotlivé osoby.
- [1] Závěry Rady k obecným zásadám EU týkajícím se zastánců lidských práv.
- [2] „Zajištění ochrany? Evropská unie a zastánci lidských práv“, Amnesty International, květen 2007,
AI Index: EUR 01/007/2007. - [3] Víc než jen aktivismus: dopad usnesení a jiných činností Evropského parlamentu v oblasti lidských práv za hranicemi Evropské unie“ říjen 2006.
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
28.4.2010 |
|
|
|
||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
59 1 3 |
||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Gabriele Albertini, Pino Arlacchi, Dominique Baudis, Frieda Brepoels, Elmar Brok, Arnaud Danjean, Michael Gahler, Marietta Giannakou, Takis Hadjigeorgiou, Heidi Hautala, Richard Howitt, Anna Ibrisagic, Anneli Jäätteenmäki, Tunne Kelam, Maria Eleni Koppa, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Krzysztof Lisek, Sabine Lösing, Barry Madlener, Mario Mauro, Kyriakos Mavronikolas, Willy Meyer, Alexander Mirsky, Andreas Mölzer, María Muñiz De Urquiza, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Norica Nicolai, Raimon Obiols, Kristiina Ojuland, Ria Oomen-Ruijten, Pier Antonio Panzeri, Vincent Peillon, Hans-Gert Pöttering, Cristian Dan Preda, Fiorello Provera, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Nikolaos Salavrakos, Jacek Saryusz-Wolski, Werner Schulz, Marek Siwiec, Zoran Thaler, Johannes Cornelis van Baalen, Kristian Vigenin |
|||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Laima Liucija Andrikienė, Elena Băsescu, Emine Bozkurt, Hélène Flautre, Charles Goerens, Elisabeth Jeggle, Evgeni Kirilov, Georgios Koumoutsakos, Barbara Lochbihler, Norbert Neuser, Judith Sargentini, Alf Svensson, László Tőkés, Ivo Vajgl, Dominique Vlasto, Luis Yáñez-Barnuevo García, Janusz Władysław Zemke |
|||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Georgios Papanikolaou |
|||||