ZPRÁVA o atypických smlouvách, zabezpečených profesních drahách, flexikuritě a nových formách sociálního dialogu

9.6.2010 - (2009/2220(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Pascale Gruny

Pozměňovací návrhy

• 001-001 (PDF - 175 KB)
• 001-001 (DOC - 157 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o atypických smlouvách, zabezpečených profesních drahách, flexikuritě a nových formách sociálního dialogu

(2009/2220(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Společný závazek v oblasti zaměstnanosti“ (KOM(2009)0257),      

–   s ohledem na Listinu základních práv, zejména článek 30 o ochraně v případě neoprávněného propuštění, článek 31 o slušných a spravedlivých pracovních podmínkách a článek 33 o rodinném a pracovním životě,

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Plán evropské hospodářské obnovy“ (KOM(2008)0800) a na stejnojmenné usnesení Parlamentu ze dne 11. března 2009[1],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o zintenzivnění boje proti nehlášené práci[2],

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ (KOM(2009)0114),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Partnerství pro změnu v rozšířené Evropě – zvyšování přínosu evropského sociálního dialogu“ (KOM(2004)0557),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „K obecným zásadám flexikurity: větší počet a vyšší kvalita pracovních míst prostřednictvím flexibility a jistoty“ (KOM(2007)0359) a na stejnojmenné usnesení Parlamentu ze dne 29. listopadu 2007[3],

–   s ohledem na zelenou knihu Komise o modernizaci pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století (KOM(2006)0708), a na usnesení Parlamentu k ní ze dne 11. července 2007[4],

–   s ohledem na rozhodnutí Rady č. 2008/618/ES ze dne 15. června 2008 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států pro období 2008–2010,

–    s ohledem na doporučení Komise o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (KOM(2008)5737) a na usnesení Parlamentu k němu ze dne 8. dubna 2009[5],

–    s ohledem na závěry zasedání Rady konaného dne 8. června 2009 (flexikurita v době krize),

–    s ohledem na zprávu Mise pro flexikuritu ze dne 12. prosince 2008 o uplatnění společných zásad flexikurity v rámci cyklu Lisabonské strategie 2008–2010,

–    s ohledem na závěry zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele konaného ve dnech 5. a 6. prosince 2007,

–    s ohledem na doporučení evropských sociálních partnerů ve zprávě nazvané „Klíčové výzvy, kterým čelí evropské trhy práce: společná analýza evropských sociálních partnerů“ ze dne 18. října 2007,

–   s ohledem na závěry neformálního setkání ministrů práce a sociálních věcí na téma „řádné práce“, které se konalo v Berlíně ve dnech 18. – 20. ledna 2007

–    s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0193/2010),

A. vzhledem k tomu, že ačkoli nestandardní formy zaměstnání zaznamenaly od roku 1990 výrazný nárůst a že pracovní místa, jež byla zrušena z důvodu současné hospodářské krize, byla v první řadě pracovní místa považovaná za atypická; vzhledem k tomu, že jako takzvané atypické pracovněprávní vztahy se označují nové formy smluv, které se vyznačují jedním nebo více následujícími znaky: částečný úvazek, příležitostná práce, dočasná práce, práce na dobu určitou, práce z domova, práce na dálku a práce na částečný úvazek na 20 a méně hodin týdně,

B.  vzhledem k tomu, že již vícekrát byla zdůrazněna potřeba pružného zaměstnávání,

C. vzhledem k tomu, že globalizace a rychlý technologický vývoj s sebou přináší rozsáhlou hospodářskou restrukturalizaci, která vyvolává změny v pracovněprávních vztazích a náplni práce a vedle toho i neustálé zakládání nových nezávislých podniků s jednou osobou, k němuž dochází ve všech odvětvích a věkových skupinách, čímž vzniká nutnost nové úpravy pracovněprávních vztahů, která by předešla jejich pokřivení (jako je například fenomén neoprávněné samostatně výdělečné činnosti),

D. vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize, ze které vzešla vážná krize v oblasti zaměstnanosti se značnou ztrátou pracovních míst, vede k nestabilitě trhu práce, chudobě a rozšíření sociálního vyloučení zejména u již dříve ohrožených osob a znevýhodněných skupin,

E.  vzhledem k tomu, že počet zaměstnaných lidí postižených chudobou dosáhl 8 % evropské pracovní síly a nadále se zvyšuje a že poměr lidí s nízkými příjmy se v současnosti pohybuje kolem 17 %,

F.  vzhledem k tomu, že je nutné vyvinout důkladný doplňující přístup EU se silným důrazem na účinné řízení a vzájemně podpůrný soubor politických opatření v oblasti hospodářství, životního prostředí, zaměstnanosti, sociálních politik a podnikání, který je zároveň v souladu s ustanoveními evropské strategie zaměstnanosti, jejímž cílem je, aby se členské státy zaměřily na společné cíle založené na čtyřech pilířích, a to na způsobilosti k práci, podnikavosti, adaptabilitě a rovných příležitostech,

G. vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti v EU-27 stoupla na 10 % (2009) a že růst nezaměstnanosti se před druhou polovinou roku 2011 pravděpodobně nezastaví,

H. vzhledem k tomu, že přehled změn v zaměstnanosti podle úrovně dosaženého vzdělání ukazuje, že počet zaměstnaných pracovníků s nízkou kvalifikací v posledních letech klesl,

I.   vzhledem k tomu, že každý rok průměrně pětina až čtvrtina všech evropských pracovníků mění zaměstnání,

J.   vzhledem k tomu, že existuje vysoká míra přechodu ze statutu „nezaměstnaný/á“ na statut „zaměstnaný/á“, kdy třetina nezaměstnaného a 10 % neaktivního obyvatelstva najde práci do jednoho roku, ale vzhledem k tomu, že stejně tak značný počet pracovníků, zejména těch s atypickou formou zaměstnání, přichází o práci, aniž by našli nové zaměstnání,

K. vzhledem k tomu, že v EU-27 je 45 % nezaměstnaných osob bez práce po dobu delší než jeden rok oproti přibližně 10 % v USA,

L.  vzhledem k tomu, že střídání zaměstnání je častější mezi ženami než mezi muži (rozdíl pěti procentních bodů) a mezi mladšími pracovníky (mladšími 24 let), přičemž s vyšší úrovní vzdělání se tento obrat snižuje. To ukazuje, že toto střídání je častěji nucené než zvolené a souvisí s krátkodobými a nejistými pracovními smlouvami a se skutečností, že mladí často nenacházejí zaměstnání odpovídající jejich dosažené úrovni vzdělání,

M. vzhledem k tomu, že podle odhadů musí každý šestý pracovník pečovat o staršího nebo finančně závislého příbuzného či blízkého člověka,

N. vzhledem k tomu, že některé členské státy zaznamenaly nárůst případů neohlášené práce, což může vést k závažným hospodářským (zejména daňovým), sociálním a politickým problémům,

O. vzhledem k tomu, že posouzení flexikurity je složitou záležitostí a je zapotřebí komplexní přístup, zejména s ohledem na změny, které současná krize může vyvolat také v chování podniků, které mohou být podníceny k vytváření pracovních vztahů, nad kterými je vykonáván stále menší dohled a které jsou velmi nejisté,

P.  vzhledem k tomu, že v kontextu politik zaměstnanosti je třeba aktivně prosazovat rovné příležitosti pro ženy a muže, lepší sladění profesního, studijního a rodinného života a zásady nediskriminace,

Q. vzhledem k tomu, že ačkoli se sociální dialog v Evropě rozvíjí různými směry, celkově vzato vedou vzrůstající hospodářské a finanční obtíže k intenzivnějšímu třístrannému dialogu,

R.  vzhledem k tomu, že kolektivní vyjednávání představuje v Evropě nejobvyklejší způsob stanovování mezd – kolektivní dohody o mzdách uzavírané na úrovni společnosti nebo vyšší úrovni se vztahují na dva ze tří pracovníků,

S.  vzhledem k tomu, že neformální setkání ministrů práce a sociálních věcí států EU, které se konalo v Berlíně dne 19. ledna 2007, dospělo k závěru, že „Evropa musí vynaložit větší a společné úsilí na podporu řádné práce. Řádnou prací se rozumí práva a spoluúčast zaměstnanců, spravedlivé mzdy, ochrana bezpečnosti a zdraví při práci a organizace práce s ohledem na potřeby rodiny. Dobré a spravedlivé pracovní podmínky a přiměřená sociální ochrana jsou nezbytné pro akceptování Evropské unie jejími občany“,

T.  vzhledem k tomu, že pojem „řádné práce“ by měl zásadním způsobem určovat směr další fáze evropské strategie zaměstnanosti,

A.       Atypické smlouvy

1.   vyzývá Evropskou radu, aby na svém jarním zasedání v roce 2010 vydala jasné pokyny a přijala konkrétní opatření zaměřená na zachování důstojné práce, kvalitních pracovních příležitostí a vytváření dlouhodobě udržitelných pracovních příležitostí v rámci ambiciózní strategie EU 2020 s ohledem na dopad krize na ekonomický a sociální systém i na systém trhu práce;

2.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila úsilí vyvíjené Misí pro flexikuritu; vyzývá členské státy, aby prosazovaly vyváženější a spravedlivé využití zásad flexikurity, a poukazuje na to, že vzájemná výměna poznatků a osvědčených postupů a otevřená metoda koordinace jsou zásadními nástroji koordinace různých politických přístupů jednotlivých členských států; bere však na vědomí, že otevřenou metodu koordinace lze vylepšit a že je třeba posílit její řízení tak, aby byla zvýšena její efektivita;

3.  bere na vědomí širokou škálu pracovních tradic, smluvních forem a obchodních modelů, jež existují na trzích práce, a upozorňuje, že při této rozmanitosti musí být prioritou zachování evropského sociálního modelu a dosažených výsledků v oblasti pracovněprávních vztahů; doporučuje zaujmout v přípravě nových politik zaměstnanosti přístup zdola nahoru, který by podpořil dialog a zapojení politických a sociálních orgánů na všech úrovních;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly a podpořily zvláštní postavení nezávislých svobodných povolání, představujících významný zdroj hospodářské obnovy, způsob přístupu na trh práce či alternativu k němu; bere na vědomí, že oblíbenost nezávislé pracovní činnosti narůstá především mezi mladými pracovníky, ženami a jako forma přechodu mezi prací a penzí; věří, že k nezávislým svobodným povoláním je třeba přistupovat jako k jedinečné podskupině mikropodniků a vyzývá k zavedení opatření, která sníží na minimální míru břemeno jejich regulatorní zátěže, podnítí a podpoří nezávislá svobodná povolání k zakládání a rozvoji podniků založených na této formě obživy. Je třeba přijmout zvláštní opatření na podporu celoživotního vzdělávání osob patřících do této skupiny;

5.  podtrhuje význam samostatně výdělečné činnosti drobných a malých podnikatelů a poukazuje na význam svobodných povolání a jejich zvláštností; zdůrazňuje, že pojem svobodného povolání se vztahuje pouze na příslušnost k určitému kvalifikovanému povolání, které lze nicméně vykonávat jako nezávislou činnost;

6.  domnívá se, že všichni pracující by bez ohledu na to, jaký je jejich statut zaměstnanosti, měli mít zaručený určitý soubor základních práv; doporučuje, aby se priority týkající se v určitých případech potřebné reformy pracovního práva zaměřily na: naléhavě nezbytné rozšíření ochrany pracovníků zaměstnaných atypickou formou; sloučení atypických smluv s cílem dosáhnout zjednodušení; udržitelnou tvorbu zaměstnání běžného typu; vyjasnění statutu závislé činnosti včetně preventivních opatření s ohledem na zdraví a bezpečnost atypických pracovníků; přijetí opatření proti neohlášené práci; podporu vytváření nových pracovních míst, včetně míst obsazovaných za podmínek atypických smluv, a zjednodušení přechodu mezi různými statuty zaměstnanosti a nezaměstnanosti prostřednictvím podpory opatření, jako jsou zvláštní zaměstnanecké dávky, celoživotní vzdělávání nebo rekvalifikace a vzdělávání v zaměstnání; vybízí k podniknutí kroků k vyjasnění statutu závislé činnosti a vyzývá Komisi, aby vytvořila jasné pokyny týkající se rozsahu pracovněprávních vztahů, jak to ve svých doporučeních z roku 2006 uvádí Mezinárodní organizace práce (ILO);

7.  vítá, že řada členských států zavedla ustanovení umožňující zaměstnancům s pečovatelskými povinnostmi uvést tyto své povinnosti v soulad se svými profesními závazky prostřednictvím pružnějších pracovních podmínek; vyzývá Komisi a členské státy, aby osoby vykonávající péči při zaměstnání aktivně podporovaly vytvářením pružných pracovních podmínek zahrnujících nárok na dovolenou, pružnou pracovní dobu, částečný úvazek a ujednání umožňující práci z domova, které by ve všech členských státech dovolily většímu množství osob vykonávajících péči zůstat v placeném zaměstnání nebo se do něj vrátit;

8.  bere na vědomí rozlišení mezi atypickými a velmi atypickými pracovněprávními vztahy, které zavedla Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek; domnívá se, že pro pečovatele, studenty a další osoby, které potřebují krátkodobé smlouvy a práci na částečný úvazek, představují různé formy atypických pracovněprávních vztahů důležité možnosti, jak například získat další zdroj příjmu; zdůrazňuje, že je důležité, aby pracovníci zaměstnaní na základě atypického pracovněprávního vztahu měli určitá minimální práva a byli chráněni před zneužíváním;

9.  vybízí členské státy, aby podporovaly přechod k uspokojujícím a kvalitním pracovním místům, vypracovaly ustanovení pracovního práva, jež účinně zajistí práva těch osob, které jsou zaměstnány v atypických formách pracovního poměru a poskytnou jim rovnoprávné podmínky s pracovníky zaměstnanými na plný úvazek na základě standardních typů smluv při zajištění maximální ochrany pracovníků;

10. doporučuje, aby se na pracovníky s atypickými pracovními smlouvami vztahovala již platná nařízení EU, jež pokrývají kategorie pracovníků v EU, včetně „směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby“ (93/104/ES), „směrnice o agenturním zaměstnávání” (2008/104/ES), „směrnice o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku (97/81/ES) a „směrnice Rady o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou” (1999/70/ES);

11. konstatuje, že nárůst podílu nestandardních či atypických smluv má výrazný genderový a mezigenerační rozměr, neboť ženy, starší a také mladší pracovníci jsou nepřiměřeně častěji zaměstnáni nestandardní formou; konstatuje, že v některých odvětvích probíhají prudké strukturální změny; vyzývá členské státy a Komisi, aby zkoumaly příčiny tohoto vývoje a v příslušných oblastech bojovaly proti této nerovnováze prostřednictvím vhodných a cílených opatření a především pak prostřednictvím usnadnění přechodu k zaměstnání na dobu neurčitou, i tím, že budou prosazovat opatření zaměřená na vytváření souladu pracovního, rodinného a soukromého života mužů a žen, aby se při tom zejména více zaměřily na sociální dialog se zástupci pracovníků uvnitř podniků a aby monitorovaly a zveřejňovaly výsledky těchto opatření; vyzývá dále Komisi a členské státy, aby dohlížely na to, že tyto zvláštní druhy smluv nebudou používány ke krytí neohlášené práce a že prostřednictvím výměny zkušeností podpoří cestu k účinnému začlenění mladých a nezaměstnaných lidí na trhu práce tak, že zaměstnancům i podnikům zajistí prostředí bezpečí a pružnosti, která zvýší jejich zaměstnatelnost a konkurenceschopnost;

12. vyzývá členské státy k zajištění lepšího provádění směrnice 97/81/ES o částečném pracovním úvazku a směrnice 99/70/ES o pracovních poměrech na dobu určitou, a to zejména s ohledem na základní zásadu nediskriminace; zdůrazňuje, že pro snadnější změnu zaměstnání je důležitá odborná příprava a celoživotní vzdělávání, a to zejména v případě pracovníků zaměstnaných na dobu určitou;

13. zdůrazňuje, že přistoupení na atypické formy zaměstnání by mělo být věcí osobní volby a nikoli nutností v důsledku narůstajících překážek bránících ve vstupu na trh práce či nedostatku dostupných kvalitních pracovních míst; konstatuje, že především pro vícenásobně znevýhodněné pracovníky by mohly být určitou možností zejména atypické smlouvy přizpůsobené jejich individuální situaci a poskytované ze strany sociálních podniků pro pracovní integraci, protože představují první krok na cestě k získání zaměstnání;

14. vítá přijetí směrnice 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání a vyzývá k jejímu urychlenému provedení;

15. domnívá se, že u forem atypického zaměstnávání musí být ve smlouvě stanoveno právo zaměstnanců na vzdělávání a zdůrazňuje, že nestandardní formy práce mohou v případě, že nad nimi bude vykonáván náležitý dohled, a za předpokladu, že bude podporováno sociální zabezpečení, práva zaměstnanců a přechod ke stabilnímu, kontrolovanému zaměstnání, znamenat příležitost, ale musí být úzce spjaty s podporou pracovníků, kteří se nacházejí ve fázi přechodu od jednoho pracovního zařazení k jinému, prostřednictvím uplatňování cílené a aktivní politiky zaměstnanosti; vyjadřuje politování nad tím, že tento aspekt byl až doposud často zanedbáván;

16. vybízí členské státy, aby rozvíjely aktivní a včasné intervenční politiky, které pracovníkům, a především pak ženám, vstupujícím znovu na trh práce poskytnou nárok na osobní podporu během doby nezbytně nutné k tomu, aby rozšířili svou odbornou přípravu a/nebo absolvovali rekvalifikační kurzy; nezaměstnané osoby by měly být podporovány prostřednictvím pevného systému sociálního zabezpečení a pomocí účinného systému aktivních politik, aby mohly urychleně znovu vstoupit na trh práce, i když jejich předchozí smlouvy byly atypické, vzhledem k důležitosti udržet populaci na trhu práce a podporovat přechod na důstojné, stabilní, kontrolované a kvalitní druhy zaměstnání; pokud pracovníci znovu vstupují na trh práce prostřednictvím atypických smluv, musí tyto smlouvy zaměstnancům zajistit řádné a bezpečné pracovní podmínky;

17. vyzývá Komisi, aby za účasti sociálních partnerů prozkoumala a monitorovala různé typy nástrojů, které byly vyvinuty v rámci vnitrostátních aktivačních politik;

18. vyzývá Unii a členské státy, aby za účasti sociálních partnerů účinně bojovaly proti nezákonnému zaměstnávání, a to především prostřednictvím prevence a odrazujících sankcí a věří, že také na úrovni Evropské unie definované strategie, které brání nezákonné práci, mohou napomoci při boji proti tomuto problému a při úsilí o snížení objemu nejisté práce, především pak atypických forem práce, zastává názor, že boj proti nezákonné práci by měla doprovázet opatření na vytvoření životaschopných a udržitelných alternativních způsobů zaměstnávání a na podporu získání přístupu na otevřený trh práce;

19. zdůrazňuje, že je třeba vytvářet kvalitní. udržitelná a jistá pracovní místa, v případě potřeby po absolvování odborné přípravy zaměřené na získání stabilního zaměstnání na plný úvazek, včetně „zelených“ pracovních míst a „bílých“pracovních míst v sektoru zdravotnictví, a zajistit sociální soudržnost;

20. zdůrazňuje, že všechny formy atypického zaměstnávání nevedou nutně k nestálé, nejisté, příležitostné práci, která s sebou nese nižší stupeň ochrany sociálního zabezpečení, nižší mzdy a omezený přístup k další odborné přípravě a celoživotnímu učení; upozorňuje však, že tyto formy nejistého zaměstnání jsou často spojeny s atypickými smluvními ujednáními;

21. upozorňuje, že vysokou míru nezaměstnanosti a segmentaci trhu práce je nutno překonat zrovnoprávněním všech pracovníků a investováním do vytváření pracovních míst, získávání dovedností a celoživotního vzdělávání; vyzývá proto členské státy, aby postupně odstranily všechny formy zaměstnávání za nejistých podmínek;

22. upozorňuje, že postupné odstranění zaměstnávání za nejistých podmínek vyžaduje od členských států silnou politickou vůli, aby prostřednictvím svých politik trhu práce vytvářely potřebné „opěrné body“ umožňující přechod od zaměstnávání za nejistých podmínek k pravidelnému a stálému zaměstnání s většími zaměstnaneckými právy a vyšším stupněm sociální ochrany;

23. zdůrazňuje, že Evropská unie si jako svůj cíl stanovila umožnit lidem sladit pracovní a soukromý život; kritizuje však skutečnost, že Komise a členské státy nedokázaly vyvinout žádnou smysluplnou a efektivní činnost, která by toto předsevzetí prakticky uskutečnila v praxi;

24. upozorňuje, že lepšího souladu pracovního a soukromého života lze nejlépe dosáhnout aktualizováním modelu standardního zaměstnání: jako obecná norma smlouva na dobu neurčitou s kratší prací na plný úvazek a zavedení norem pro práci na částečný úvazek tak, že osobám, které si přejí pracovat na částečný úvazek, by byla nabízena pouze opodstatněná a sociálně chráněná práce na částečný úvazek (15-25 hodin týdně); zdůrazňuje, že pokud jde o hodinovou mzdu, nárok na vzdělávání a celoživotní učení, příležitosti profesního postupu a sociální ochranu, je třeba klást práci na plný a částečný úvazek na stejnou úroveň;

B.       Flexikurita a zabezpečené profesní dráhy

25. domnívá se, že s ohledem na probíhající krizi je nezbytné aktualizovat vnímání „flexikurity“ na evropské úrovni, tak aby pomohla zvýšit jak produktivitu, tak i kvalitu pracovních míst zaručením jistoty a ochranou pracovních míst a práv zaměstnanců, a poskytnutím speciální podpory osobám znevýhodněným na trhu práce, přičemž podnikům poskytne organizační pružnost nutnou k vytváření nebo snižování pracovních míst v závislosti na měnících se potřebách trhu; zastává názor, že spravedlivé a vyvážené provádění zásad flexikurity může přispět k tomu, aby trhy práce posílily pro strukturní změny; domnívá se, že požadavky na flexibilitu a jistotu a aktivní politiky trhu práce se vzájemně nevylučují a mohou se navzájem posilovat, pokud jsou definovány na základě řádného srovnání hledisek sociálních partnerů, vlád a evropských orgánů spolu se vzájemným učením a výměnou osvědčených postupů; domnívá se dále, že tyto požadavky nebyly ve výsledcích evropského růstu zaměstnanosti v posledních letech v dostatečné míře zohledňovány;

26. zdůrazňuje, že se vyskytuje stále rostoucí problém s osobami samostatně výdělečně činnými bez příslušného oprávnění, jež jsou zaměstnavateli často nuceny pracovat za obtížných podmínek; zaměstnavatelům, jež využívají práci „neoprávněně“ samostatně výdělečně činných osob, mají být rovněž ukládány sankce;

27. domnívá se, že flexikurita nemůže dobře fungovat bez silné sociální ochrany a podpory pracovníků znovu vstupujících na trh práce, neboť se jedná o prvky, které mají zásadní úlohu v době přecházení z procesu vzdělávání do zaměstnání, z jednoho pracovního místa na druhé a ze zaměstnání do penze;

28. vyzývá Komisi, aby pokračovala ve snaze o vyvážené provádění politik „flexikurity“ a aby i nadále analyzovala, jaké kroky byly dosud v jednotlivých členských státech přijaty ke kontrole toho, zda opatření v zájmu pružnosti byla dostatečně doplněna opatřeními v zájmu bezpečnosti zaměstnanců, a aby podporovala členské státy a sociální partnery při uplatňování zásad flexikurity, aby byly tyto zásady koncipovány s ohledem na acquis communautaire v sociální oblasti na evropské úrovni a podle charakteristik jednotlivých trhů práce, různých tradic v oblasti pracovní politiky a kolektivních smluv a struktury systémů sociálního zabezpečení, a poznamenává, že vzájemné učení, výměna osvědčených postupů a otevřená metoda koordinace jsou základními nástroji pro koordinování různých strategických přístupů členských států;

29. věří, že zejména v souvislosti se současnou ekonomickou situací, je pokrok v provádění flexikurity ve členských státech ještě nezbytnější a že sociální partneři mohou reformy pracovního práva a trhu práce jedině podpořit, bude-li jejich cílem účinné zmenšování rozdílů v přístupech mezi různými typy smluv; zdůrazňuje, že uplatňování zásady flexikurity vyžaduje odpovídající sociální ochranu zajišťující lidem dobré životní podmínky a rozvoj, spolu se zvláštní podporou uchazečů o zaměstnání a stabilními pracovně právními předpisy pro všechny druhy zaměstnání založenými na jasném institucionální rámci, a musí je doprovázet mechanismy, které zajistí zvýšenou ochranu před příliš tvrdými dopady;

30. zdůrazňuje, že poptávka po vysoké flexibilitě v pracovním životě by nikdy neměla dospět do stadia, jsou nadměrně omezeny životní příležitosti a možnosti vlastního rozvoje a kdy je výrazně obtížnější založit a zaopatřit rodinu, pečovat o příbuzné a účastnit se života společnosti;

31. zdůrazňuje, že ochrana je významným aspektem flexikurity, která musí umožňovat poskytování podpory při hledání zaměstnání pracovníkům v situacích přechodu a zajištění důstojných životních podmínek; součástí podpory musí být odpovídající opatření pro jejich odbornou přípravu, aby se lidé mohli přizpůsobit daným podmínkám na trhu práce;

32. domnívá se, že společnosti trhu práce vzhledem k současné hospodářské krizi nedůvěřují, protože se obávají přetrvávajícího nepoměru mezi svými potřebami a schopnostmi, které nabízejí uchazeči o zaměstnání, a postrádají přístup k úvěrům, který by jim umožnil přijímat zaměstnance a investovat, a proto neinvestují dostatečně do trhu práce, a v této souvislosti zdůrazňuje, že v kontextu současné hospodářské krize potřebuje evropský výrobní systém dlouhodobou vizi; vytvoření příznivého prostředí pro obchod, odpovídající finanční zdroje a poskytnutí dobrých pracovních podmínek; zvyšování právní jistoty a transparentnosti ve prospěch zaměstnavatelů i zaměstnanců s ohledem na působnost, rozsah a vymáhání pracovního práva;

33. zdůrazňuje důležitost předcházení, odhalování a trestání nezákonného zaměstnávání; vyzývá Komisi, aby vypracovala soubor konkrétních iniciativ, jejichž součástí budou pravidla specificky zaměřená na řešení problému tzv. schránkových společností, ustanovení o společné a dílčí odpovědnosti v subdodavatelských řetězcích a vytvoření agentury EU pro předcházení a odhalování nezákonného zaměstnávání;

34. domnívá se, že kvůli hospodářské a finanční krizi podniky v některých členských státech nejsou schopny najít na trhu práce takové formy smluv, které by jim co nejlépe vyhovovaly z hlediska pružnosti potřebné k tomu, aby mohly reagovat na nepředvídatelnou fluktuaci poptávky trhu, omezení nákladů a ochranu bezpečnosti zaměstnanců;

35. v souvislosti s moderní organizací práce vyzývá k vytvoření pružných a bezpečných smluvních ujednání, která zajistí rovné zacházení; je pevně přesvědčen, že pracovní smlouvy na dobu neurčitou by měly i nadále být hlavní formou zaměstnání a domnívá se, že v souvislosti s moderní organizací práce je vhodné předpokládat smlouvy pružné s ohledem na charakter výkonu práce a smlouvy jisté z hlediska ochrany a práv; je si přitom vědom toho, že úprava právního rámce pro uzavírání smluv na dobu neurčitou zohledňující pojem flexikurity v systému vnitrostátního pracovního práva má rozhodující význam pro její přijetí u podniků a zaměstnanců;

36. důrazně odsuzuje nahrazování řádného zaměstnaneckého poměru atypickými smlouvami, což vede k horším a méně jistým pracovním podmínkám než u řádného zaměstnaneckého poměru a na které doplácí široká veřejnost, zaměstnanci i konkurence; zdůrazňuje, že taková škodlivá praxe porušuje evropský sociální model a může vést k jeho destabilizaci, a vyzývá členské státy a Komisi, aby proti této škodlivé praxi dlouhodobě postupovaly všemi dostupnými prostředky, například zavedením přísnějších postihů;

37. při zohlednění různých tradic v členských státech je pevně přesvědčen, že jakákoli forma zaměstnaneckého poměru by měla být vázána souborem práv, mezi něž patří: právo na životní minimum, zrušení rozdílů mezi muži a ženami a zrušení národnostních rozdílů v odměňování; právo na odpovídající sociální zabezpečení; nediskriminace a právo na rovné zacházení při hledání zaměstnání a v zaměstnání, při odborné přípravě a rozvoji kariéry; ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků a opatření týkající se pracovní doby a přestávek, nárok na starobní důchod, svoboda sdružování a zastoupení, právo na kolektivní vyjednávání a kolektivní akce, právo na odbornou přípravu a rozvoj kariéry a ochrana v případě ztráty zaměstnání;

38. vyzývá EU a členské státy, aby zintenzivnily své úsilí a více investovaly do dovedností a odborné přípravy na podporu stabilní a udržitelné úrovně zaměstnanosti; vyzývá proto členské státy, aby investovaly do lidí prostřednictvím intenzivního provádění a financování strategií na podporu celoživotního učení přizpůsobeného požadavkům trhu a uznávání neformálních dovedností a schopností při zachování celoživotního přístupu; vyzývá rovněž členské státy, aby na vnitrostátní, regionální a místní úrovni zaváděly opatření, která zaručí, že všichni mladí lidé vycházející ze škol budou mít možnost získat pracovní místo, vyšší vzdělání nebo nastoupit odbornou přípravu;

39. vyzývá členské státy k provádění takových politik, které umožňují všem lidem, včetně nejslabších a nejvíce znevýhodněných osob, mít skutečný přístup na trh práce a lépe sladit pružnou práci a soukromý a rodinný život tím, že zajistí rozšířený přístup k rovným příležitostem a všechny služby potřebné k tomuto účelu, například aby za tím účelem podporovaly opatření, jako jsou mateřské, otcovské a rodičovské dovolené, pružná pracovní doba a finančně dostupná a přístupná zařízení pro péči o děti

40. vyzývá členské státy, aby vytvořily politiky zaměřené na tvorbu nových pracovních příležitostí; je si vědom odpovědnosti a rizik, jež nesou ti, kdo taková pracovní místa vytvářejí, včetně pracovních míst obsazovaných na základě atypických smluv;

41. vyzývá členské státy, aby přijaly opatření umožňující návrat do profesního života po rodičovské dovolené, v případě potřeby po absolvování odborné přípravy, jejímž cílem je opětovné získání potřebné úrovně kvalifikace;

42. rozhodně doporučuje, aby součástí iniciativy EU v oblasti zaměstnanosti byl včasný zásah na podporu nezaměstnaných v době, kdy dochází k reálné ztrátě pracovních míst, v neposlední řadě proto, aby se snížilo riziko, že lidé budou vyloučeni z trhu práce a že dojde ke ztrátě lidského kapitálu, který představují;

43. vyzývá členské státy, aby posílily podpůrné plány, zejména pro osoby s nízkou kvalifikací a osoby s postižením, formou individuálně zaměřených přístupů, individuálního poradenství, intenzivní odborné přípravy a rekvalifikace pracovníků, dotovaných pracovních míst a dotací na zahájení samostatně výdělečné činnosti a podnikání; zároveň však zdůrazňuje, že podmínky těchto dotací musí být stanoveny tak, aby bylo vyloučeno ohrožení pravidelných pracovních míst;

44. vyzývá Komisi a členské státy, aby odbouraly administrativní zátěž, která neslouží ochraně zájmů zaměstnanců, s cílem zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, avšak zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby tyto změny neměly dopady na bezpečnost a zdraví zaměstnanců; zdůrazňuje, že MSP jsou vzhledem ke svému počtu na vnitřním trhu hlavním aktérem v boji proti nezaměstnanosti v EU; zdůrazňuje, že je důležité zvážit vytvoření politik zaměstnanosti, které by se týkaly konkrétních požadavků MSP a území, v němž mají sídlo;

45. vyzývá členské státy k podávání zpráv o aktuálním stavu úvah a provádění konceptu flexikurity;

46. vyjadřuje politování nad úzkým přístupem Rady a Komise k otázce flexikurity; vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly za vlastní agendu „řádné práce“ a učinily ji součástí příští generace integrovaných hlavních směrů a evropské strategie zaměstnanosti: podporu jistoty pracovních míst a zaměstnanosti pracovníků, na právech založený přístup k aktivním politikám trhu práce a celoživotnímu učení, komplexní ochranu zdraví a bezpečnosti v práci, všeobecná a rovná sociální a pracovní práva pro každého, rovnováhu mezi životem a prací a sladění pracovního a mimopracovního života, zlepšení kvality zaměstnání a dobré pracovní podmínky;

47. vyzývá členské státy, aby umožnily propouštění pracovníků čistě z ekonomických důvodů až poté, co byly vyčerpány všechny možnosti přizpůsobení a odborné přípravy pracovníků;

C.       Nové formy sociálního dialogu

48. věří, že formální uznání úlohy sociálních partnerů v nové Smlouvě je pokrokem, neboť uznává jejich autonomii a znovu potvrzuje jejich významnou úlohu při prosazování sociálního dialogu, a vyzdvihuje v této souvislosti zvláštní význam odvětvového sociálního dialogu, v němž je v současnosti zastoupeno 40 odvětví;

49. je však znepokojen dopadem nedávného rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Laval, Rüffert, Viking a Lucembursko na svobodu sdružování a svobodu prosazování lepších pracovních podmínek;

50. je toho názoru, že uznání trojstranné sociální vrcholné schůzky pro růst a zaměstnanost jako institucionálního subjektu přispívá k účasti sociálních partnerů na hospodářských politikách EU;

51. je přesvědčen, že přínos evropských a vnitrostátních sociálních partnerů a organizací občanské společnosti k dosažení strategie EU 2020 je obzvláště důležitý při plnění cílů v oblasti zaměstnanosti a aktualizace a provádění plánu flexikurity;

52. vyzývá Komisi a vlády členských států, aby přijali odpovědnost za situaci „nestandardních zaměstnanců“ (zaměstnanci s atypickou nebo velmi atypickou smlouvou) a aby přiměřeně vyvážili jejich práva a požadavky na sociální ochranu se „standardními zaměstnanci“;

53. vyzývá sociální partnery na evropské i vnitrostátní úrovni k podpoře investic do strategií na podporu celoživotního učení reagujícího na požadavky trhu a oceňuje „Akční rámec pro rozvoj celoživotního učení, kompetencí a kvalifikací“ (Framework of actions for the lifelong learning development of competencies and qualifications), který se sociálním partnerům již podařilo dojednat;

54. domnívá se, že lidé, jichž se týkají opatření na jejich zapojení do pracovního trhu nebo opatření, která je mají připravit na jejich (opětovný) vstup na trh práce, a stejně tak i organizace občanské společnosti, které jim tyto služby poskytují nebo je zastupují, by měli být součástí vytváření, provádění a uskutečňování politik, které se jich bezprostředně dotýkají;

55. konstatuje, že míra účasti sociálních partnerů a organizací občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění se v jednotlivých členských státech výrazně liší, ale obecný trend směřuje k využívání širší škály nástrojů za účelem plnění cílů politik; věří, že kvalita sociálního a institucionálního uznání, které se dostává sociálním partnerům, by měla být dále posílena na vnitrostátní úrovni a nabýt zásadnějšího významu, protože je významným činitelem ovlivňujícím kvalitu jejich přínosu; zdůrazňuje však zejména, že kvalita sociálního dialogu je v jednotlivých zemích a odvětvích velmi různá, a naléhavě vyzývá sociální partnery, aby rozvíjeli skutečné „sociální partnerství“ na všech úrovních;

56. je přesvědčen, že kolektivní vyjednávání se ukázalo být účinným nástrojem k udržení zaměstnanosti a umožnilo zaměstnavatelům a zaměstnancům nalézt účinná řešení za stavu ekonomické recese; konstatuje v této souvislosti, že silný konsenzus sociálních partnerů je velmi důležitý ve vnitrostátních systémech, ve kterých se ochrana pracovního práva nachází na velmi nízké úrovni;

57. je přesvědčen, že úspěšný sociální dialog na pracovišti je do značné míry určován tím, jaké možnosti mají zástupci zaměstnanců, pokud jde o poskytování kvalitních informací, pravidelná školení a dostatek času;

58. je přesvědčen, že vlády hrají rozhodující úlohu při vytváření podmínek pro komplexní a účinné kolektivní vyjednávání a při využití třístranných struktur za účelem institucionálně zakotveného, podstatného a rovnoprávného zapojení sociálních partnerů do formování veřejné politiky, v souladu s vnitrostátními postupy a tradicemi;

59. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru pro sociální ochranu, evropskému Výboru pro zaměstnanost a vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí.

• [1]  Přijaté texty, P6_TA(2009)0123.
• [2]  Přijaté texty, P6_TA(2008)0466.
• [3]  Přijaté texty, P6_TA(2007)0574.
• [4]  Přijaté texty, P6_TA(2007)0339.
• [5]  Přijaté texty, P6_TA(2009)0371.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropská unie a její členské státy čelí hluboké finanční, hospodářské a sociální krizi a musí vynaložit značné úsilí na zachování co nejvyššího počtu pracovních míst a co nejvyšší míry zaměstnanosti.

Zpravodajka je přesvědčena, že evropské sociální modely, jež mají za cíl udržitelný růst, plnou zaměstnanost, sociální pokrok, blahobyt a sociální ochranu, mohou Evropě a jejím členským státům napomoci při cestě krize.

Abychom překonali krizi, zachovali zaměstnanost, předešli masivní nezaměstnanosti a pomohli nezaměstnaným najít novou práci, musíme zintenzívnit své úsilí a investovat do dovedností, odborné přípravy a vytvoření trvalých pracovních míst.

V této souvislosti zpravodajka doufá, že Evropská rada na svém jarním zasedání v roce 2010 dosáhne dohody, která stanoví jasné pokyny a konkrétní opatření zaměřená na zachování zaměstnanosti a vytváření pracovních příležitostí v rámci strategie EU 2020.

Cílem strategie EU 2020 by mělo být účinné zahájení komplexní evropské iniciativy v oblasti zaměstnanosti, přičemž je na jedné straně třeba dbát na to, aby podnik mohl být vytvořen bez poplatků kdekoliv v Evropské unii do tří dnů a aby formality s přijetím prvních zaměstnanců mohly být vyřízeny prostřednictvím jediného rozhraní, a na druhé straně je třeba posílit aktivační plány, zejména pro osoby s nízkou kvalifikací, formou individuálního poradenství, intenzivní odborné přípravy a rekvalifikace pracovníků a zvýšení jejich kvalifikace, učňovských programů, dotovaných pracovních míst a dotací na zahájení samostatně výdělečné činnosti a podnikání; dále zpravodajka podporuje skutečnost, že Komise přidělila platby Evropského sociálního fondu na podporu rozvoje dovedností a jejich přizpůsobení pracovním místům.

Součástí iniciativy pro zaměstnanost by v době rušení pracovních míst měl být včasný zásah, v neposlední řadě proto, aby se snížilo riziko, že lidé budou vyloučeni z trhu práce. Takové zásahy budou vyžadovat značné investice do odborné přípravy, včetně většího počtu poskytovatelů odborné přípravy, a měly by vést k lepší koordinaci programů odborné přípravy a znovuzačlenění do pracovního procesu a využívat nejen krátkodobá opatření, ale umožňovat i dosažení vysoké kvalifikace, aby se celková úroveň kvalifikace v Evropské unii zvýšila a aby mohly být uspokojovány měnící se potřeby stávající ekonomiky.

Zpravodajka se tudíž domnívá, že populace přijme úsilí, které je od ní vyžadováno, lépe, pokud bude vnímáno na jedné straně jako spravedlivé a na druhé straně jako záruka profesního zařazení a sociální integrace. Členské státy proto musí investovat do lidí prostřednictvím důkladného provádění strategií na podporu celoživotního učení a poskytováním dodatečné finanční podpory. Je třeba, aby investice do těchto strategií podporovali sociální partneři na evropské i vnitrostátní úrovni. Stanoví-li si vlády a sociální partneři, že budou celoživotní učení finančně podporovat, pomohou tím zabezpečit profesní dráhy.

Zpravodajka je přesvědčena, že v politice v oblasti zaměstnanosti a v sociálních politikách je třeba aktivně prosazovat rovné příležitosti pro ženy a muže.

Fakta

Celková úroveň nezaměstnanosti v EU-27 vzrostla v roce 2009 z osmi na 9,6 % (u mužů z 7,8 na 9,8 % a u žen z 8,1 na 9,3 %).

V posledních letech je celkový počet osob pracujících na částečný úvazek vysoký a stálý, přičemž v EU-15 je podíl tohoto způsobu práce vyšší než v nově přistoupivších zemích. Podíl osob pracujících na částečný úvazek v EU-27 vzrostl v roce 2009 oproti roku 2008 o přibližně půl procenta. Jde o poměrně velký nárůst, vezmeme-li v potaz, že mezi léty 2006 a 2008 činilo zvýšení pouhých 0,1 %. V roce 2008 pracovalo více než 18 % zaměstnaných v EU-27 na částečný úvazek (z nichž 31 % byly ženy a téměř 8 % muži), přitom přibližně 24 % z celkového počtu pracujících na částečný úvazek je touto formou zaměstnáno nedobrovolně (téměř 30 % mužů a více než 22 % žen). Hlavním důvodem nedobrovolné práce na částečný úvazek (jejíž podíl činí 24 %) je, že lidé nemohou najít práci na plný úvazek.

Zaměstnanci se smlouvou na dobu určitou jsou na hospodářské okolnosti citlivější. Celkový počet zaměstnaných s dočasnou smlouvou v EU-27 klesl mezi léty 2007 a 2009 o 1,7 milionu. Toto číslo představuje přibližně 6,3% pokles, což je podíl o mnoho větší než 1,3% pokles počtu zaměstnaných s řádnou pracovní smlouvou během stejného období.

Počet osob samostatně výdělečně činných sice od roku 2000 klesl, v posledních letech se však ustálil. V roce 2007 bylo v EU-27 z celkového počtu zaměstnaných 15 % samostatně výdělečně činných (s rozdílem 6 procentních bodů mezi ženami a muži) ve srovnání se 7 % v USA.

Z celkového počtu zaměstnaných má 14 % dočasné zaměstnání (2008). To je především z toho důvodu, že zaměstnanci studují nebo procházejí odbornou přípravou nebo nemohou najít stálé pracovní místo.

Přibližně 5 % z celkového počtu zaměstnaných pracuje z domova (2008).

Flexikurita

Atypickou prací se rozumí pracovněprávní vztahy, které nespadají do standardního nebo „typického“ modelu řádného dlouhodobého zaměstnání na plný úvazek na dobu neurčitou u jednoho zaměstnavatele. Flexibilní smlouvy jsou nástroje, které jsou v členských státech používány jako součást politik v oblasti zaměstnanosti a pomáhají nezaměstnaným najít práci. Vyskytují se také „velmi atypické“ formy pracovního poměru (tj. pracovní smlouvy na dobu kratší šesti měsíců, s pracovní dobou kratší než 10 hodin a ústně uzavřené pracovní smlouvy). Tyto formy pracovního poměru jsou nejrozšířenější mezi mladými pracovníky (ve věku 19–29 let), staršími lidmi (staršími 50 let), ženami a pracovníky s nízkou kvalifikací. Pracovníci s „velmi atypickou“ formou zaměstnání mají ve srovnání s ostatními kategoriemi pracovníků méně odborné přípravy, omezenější vyhlídky na kariérní postup a nižší příjmy, a jejich možnosti profesního rozvoje jsou tak nejistější.

Zpravodajka je přesvědčena, že členské státy by měly monitorovat a zhodnotit vývoj všech typů smluv.

Zpravodajka je dále toho názoru, že důkladné provádění strategií flexikurity může pomoci při boji proti nezákonnému zaměstnávání a zmírnit nejistotu „velmi atypických“ forem práce. V rámci strategie flexikurity je vhodnější zaměřit se na přechod ke kvalitativně lepším pracovním místům spíše než na zachování počtu pracovních míst. V tomto ohledu by měly členské státy investovat do aktivních politik trhu práce a institucionálních reforem. Zpravodajka je dále přesvědčena, že členské státy by měly kriticky vyhodnotit právní předpisy na ochranu zaměstnanosti, neboť zde leží klíč k pochopení hlavních rozdílů v míře dlouhodobé nezaměstnanosti a doby trvání pracovního zařazení v jednotlivých členských státech.

Zpravodajka je toho názoru, že otázka atypické formy práce má významný genderový rozměr, neboť ve standardních pracovních poměrech jsou nepřiměřeným způsobem zastoupeni muži a atypickou formou je zaměstnáváno stále více žen.

Sociální dialog

Zpravodajka věří, že formální uznání úlohy sociálních partnerů v nové Smlouvě je pokrokem, neboť uznává jejich autonomii a znovu potvrzuje, že Evropská unie hodlá podpořit prosazování sociálního dialogu. Uznání trojstranné sociální vrcholné schůzky pro růst a zaměstnanost jako institucionálního subjektu přispívá k účasti sociálních partnerů na hospodářských politikách Evropské unie.

Přínos evropských a vnitrostátních sociálních partnerů pro pokrok strategie EU 2020 je obzvláště důležitý při plnění cílů v oblasti zaměstnanosti a provádění plánu flexikurity. Vnitrostátní sociální partneři proto musí překonat stávající omezení kladená „nestandardním zaměstnancům“ (zaměstnanci s atypickou nebo velmi atypickou smlouvou) a přiměřeně vyvážit jejich práva a požadavky na sociální ochranu se „standardními zaměstnanci“.

Sektorální kolektivní vyjednávání je hlavní úrovní kolektivního vyjednávání ve většině zemí západní Evropy a řadě zemí střední a východní Evropy.

Účast sociálních partnerů na vytváření vnitrostátních opatření pro řešení krize se značně různí v závislosti na tradicích a strukturách v oblasti vztahů mezi odvětvími jednotlivých zemí a na charakteru přijatých opatření. V řadě zemí si sociální partneři stěžovali, že nejsou zapojováni do přípravy vládních opatření, ani v této věci nejsou konzultováni.

Ačkoli míra účasti sociálních partnerů na rozhodovacím procesu a provádění se různí, obecný trend směřuje k využívání širší škály nástrojů za účelem plnění cílů politik. Kvalita sociální a institucionální podpory, které se dostává sociálním partnerům, je pravděpodobně rozhodujícím činitelem ovlivňujícím kvalitu jejich přínosu pro strategii EU 2020.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	2.6.2010
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	41 6 1
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Regina Bastos, Edit Bauer, Jean-Luc Bennahmias, Mara Bizzotto, Milan Cabrnoch, David Casa, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Sergio Gaetano Cofferati, Marije Cornelissen, Frédéric Daerden, Karima Delli, Proinsias De Rossa, Frank Engel, Sari Essayah, Richard Falbr, Ilda Figueiredo, Pascale Gruny, Marian Harkin, Roger Helmer, Nadja Hirsch, Liisa Jaakonsaari, Martin Kastler, Ádám Kósa, Jean Lambert, Patrick Le Hyaric, Olle Ludvigsson, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Csaba Őry, Siiri Oviir, Konstantinos Poupakis, Sylvana Rapti, Licia Ronzulli, Jutta Steinruck, Traian Ungureanu
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Georges Bach, Jürgen Creutzmann, Marielle Gallo, Joe Higgins, Franz Obermayr, Evelyn Regner, Birgit Sippel, Emilie Turunen
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Rosa Estaràs Ferragut, Oldřich Vlasák