Postup : 2010/2006(INL)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0213/2010

Předložené texty :

A7-0213/2010

Rozpravy :

PV 06/07/2010 - 11
CRE 06/07/2010 - 11

Hlasování :

PV 07/07/2010 - 8.12
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0276

ZPRÁVA     
PDF 204kWORD 178k
28. 6. 2010
PE 440.108v03-00 A7-0213/2010

obsahující doporučení Komisi o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru

(2010/2006(INI))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodajka: Elisa Ferreira

(Podnět – článek 42 jednacího řádu)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ: PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

obsahující doporučení Komise o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru

(2010/2006(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. dubna 2000 o sdělení Komise o provádění rámce pro finanční trhy: akční plán(1),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. října 2009 nazvané „Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru“ (KOM (2009)0561),

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. září 2009 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)0499),

–   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady ze dne 23. září 2009 o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)0500),

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. září 2009 o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví (KOM(2009)0501),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu(2),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí(3),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů(4),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí(5),

–   s ohledem na druhou směrnici Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření(6), na třetí směrnici Rady 78/855/EHS ze dne 9. října 1978 o fúzích akciových společností(7) a šestou směrnici Rady 82/891/EHS ze dne 17. prosince 1982 o rozdělení akciových společností(8),

–   s ohledem na memorandum o porozumění ze dne 1. června 2008 o spolupráci mezi orgány finančního dohledu, centrálními bankami a ministerstvy financí Evropské unie v oblasti přeshraniční finanční stability,

–   s ohledem na doporučení 13 ze zprávy skupiny na vysoké úrovni pro finanční dohled vedené Jacquesem de Larosièrem, která byla předána předsedovi Barrosovi dne 25. února 2009 a v níž se uvádí, že „skupina vyzývá k tomu, aby byl v EU zaveden konzistentní a funkční regulační rámec pro řízení krizí“,

–   s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0213/2010),

A. vzhledem k tomu, že v Unii existuje vnitřní trh s bankovními službami, nikoli souhrn na sobě nezávislých služeb, a vzhledem k zásadnímu významu tohoto vnitřního trhu pro konkurenceschopnost Unie v globálním měřítku,

B.  vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje vyhovující mezinárodní právní rámec EU pro řízení krizí v bankovním sektoru,

C. vzhledem k tomu, že stávající mechanismy dohledu nad finančním sektorem v EU i ve světě se ukázaly jako neúčinné, a to jak z hlediska prevence dominového efektu, tak i z hlediska dostatečné ochrany před jeho šířením,

D. vzhledem k tomu, že náklady spojené s řešením krize měly příliš velký dopad na daňové poplatníky, růst a zaměstnanost,

E.  vzhledem k tomu, že podíl akcionářů a poté i věřitelů na sdílení břemen je nezbytný, mají-li se náklady daňových poplatníků vyplývající z jakékoli krize na finančních trzích a jakékoli krize finančních institucí snížit na minimum,

F.  vzhledem k tomu, že chybějící nebo nedostačující právní předpisy a dohled Unie měly za následek nekoordinované akce vnitrostátních orgánů a zvýšily riziko protekcionismu, narušování hospodářské soutěže, včetně poskytování státní pomoci, a ohrožovaly budování vnitřního trhu finančních služeb,

G. vzhledem k tomu, že nejblíže koncepci vnitřního trhu by byl jednotný přístup k možnosti zabránit případům insolventnosti bankovních skupin,

H. vzhledem k tomu, že stabilní vnitřní trh finančních služeb má zásadní význam pro konkurenceschopnost Unie v celosvětovém měřítku,

I.   vzhledem k tomu, že je nezbytné vyvodit odpovědnost bankovních subjektů a že by toto vyvození odpovědnosti mělo přispět k dosažení nejdůležitějšího cíle, jímž je taková přestavba finančních trhů, která umožní financování hospodářství,

J.   vzhledem k tomu, že v důsledku krize a v souladu s tím, co očekávají občané, by orgány EU ve spolupráci se skupinou G-20 a dalšími mezinárodními fóry měly neprodleně vytvořit odpovídající rámec, který by v případě krize pomohl zachovat finanční stabilitu, na minimum omezil náklady daňových poplatníků, zachoval základní bankovní služby a ochraňoval vkladatele,

K. vzhledem k tomu, že finanční stabilita a integrované finanční trhy vyžadují přeshraniční dohled nad přeshraničními a systémovými finančními institucemi,

L.  vzhledem k tomu, že účelem evropského rámce EU pro řízení přeshraničních krizí by mělo být poskytnout orgánům pravomoc k přijímání opatření, která by v případě nutnosti zahrnovala i zásah do řízení určité bankovní skupiny (aniž by se však v případě, že existuje systémové riziko, tato opatření omezovala na banky přijímající vklady),

M. vzhledem k tomu, že účelem rámce EU pro řízení přeshraničních krizí je také regulace přeshraničních bankovních skupin a jednotlivých bank, které provádějící přeshraniční operace výlučně prostřednictvím poboček; vzhledem k tomu, že v případě přeshraničních bankovních skupin by měla existovat jednotná regulace,

N. vzhledem k tomu, že rozhodná reakce na krizi vyžaduje konzistentní a komplexní přístup zahrnující lepší dohled (uplatňování nové struktury dohledu EU), lepší regulaci (probíhající iniciativy, jako např. ty, které se týkají směrnice 2006/48/ES, směrnice 2006/49/ES , směrnice 94/19/ES, odměňování vedoucích pracovníků atd.) a stanovení účinného rámce EU pro řízení krizí, pokud jde o finanční instituce,

O. vzhledem k tomu, že zásadu „znečišťovatel platí“ je zapotřebí rozšířit i na finanční sektor kvůli zničujícím důsledkům úpadků pro jednotlivé země, jednotlivá odvětví a ekonomiku obecně,

P.  vzhledem k tomu, že včasný zásah v krizové situaci v určité bance a řešení takové situace by měly být zahájeny na základě jasně stanovených kritérií, mezi něž by patřila nízká kapitalizace, omezená likvidita a zhoršení kvality a hodnoty aktiv; vzhledem k tomu, že tento zásah by měl být spojen se systémy záruky za vklady,

Q. vzhledem k tomu, že je nutné vytvořit přísný kodex chování EU pro vedoucí pracovníky a rovněž mechanismy zabraňující nevhodnému chování, a to v souladu s obdobnými mezinárodními iniciativami,

R.  vzhledem k tomu, že je důležité, aby Komise při zvažování, zda je vhodné vypracovat nové pokyny pro řízení společností, prováděla úplné posouzení dopadu,

S.  vzhledem k tomu, že do tří let fungování Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), režimu EU pro řešení krizí v bankovnictví, fondu EU pro finanční stabilitu a útvaru pro řešení krizí by Komise měla posoudit, zda by nebylo vhodné rozšířit působnost rámce pro řešení krizí na další nebankovní finanční instituce, včetně pojišťoven a správců aktiv a fondů, a dále by měla posoudit, zda by nebylo proveditelné a vhodné vytvořit síť vnitrostátních fondů pro stabilitu pro všechny instituce, které se nepodílejí na fondu EU pro finanční stabilitu, jak je navrhováno v doporučení 3 přílohy,

T.  vzhledem k tomu, že je třeba zabránit morálnímu hazardu, aby se předešlo přijímání příliš velkých rizik, a že je požadováno vypracování rámce, který ochraňuje systém, a nikoli provinivší se účastníky tohoto systému, a zejména že by žádné prostředky určené na řešení krizí neměly být použity k záchraně akcionářů bank nebo na odměny vedoucích pracovníků banky za jejich vlastní selhání; vzhledem k tomu, že by instituce, které v této souvislosti používají režim EU pro řešení krizí v bankovnictví, měly nést následky, jako např. administrativní a odškodňovací opatření; vzhledem k tomu, že vyloučení morálního hazardu by se mělo stát hlavní zásadou budoucího finančního dohledu,

U. vzhledem k tomu, že současné ekonomické, finanční a sociální problémy a celá řada nových požadavků na regulaci bank vyžadují postupný a citlivý přístup, který by však neměl odrazovat od ambiciózního a naléhavého programu,

V. vzhledem k tomu, že převod aktiv v rámci bankovní skupiny by neměl v žádném případě ohrozit finanční stabilitu a stabilitu likvidity převodce a měl by být uskutečněn za použití spravedlivé tržní hodnoty či ceny; vzhledem k tomu, že by pro stanovení hodnoty znehodnocených aktiv a pro řešení situace dceřinných společností a poboček, které mají sídlo v hostitelských zemích, měly být stanoveny jednoznačné zásady,

W. vzhledem k tomu, že Unie by měla dosáhnout společného postoje ohledně toho, „kdo“ bude dělat „co“, „kdy“ a „jak“ v případě krize ve finančních institucích,

X. vzhledem k tomu, že opatření vztahující se na bankovní sektor by měla podporovat reálnou ekonomiku, pokud jde o její krátkodobé i dlouhodobé potřeby v oblasti financování a investic,

Y. vzhledem k tomu, že bude třeba překlenout rozdíly mezi vnitrostátními regulačními systémy a insolvenčními režimy formou harmonizovaného rámce a posíleného dialogu mezi vnitrostátními orgány dohledu a orgány zastoupenými ve skupinách pro přeshraniční stabilitu,

Z.  vzhledem k tomu, že stále větší velikost finančních institucí, jejich složitější struktura a větší vzájemné propojení na regionální i globální úrovni ukázala, že úpadek finančních institucí bez ohledu na jejich velikost může způsobit dominový efekt v celém finančním systému, a proto vyžaduje účinný rámec pro řízení krizí, který bude postupně v několika fázích a zaveden pro všechny banky, přičemž je doporučováno, aby se zpočátku kladl důraz na instituce s nejvyšší koncentrací rizika; vzhledem k tomu, že rámec pro řešení krizí by měl v co nejvyšší míře zohlednit obdobná opatření přijatá na mezinárodních fórech,

AA. vzhledem k tomu, že omezený počet bank (tzv. „přeshraniční systémové banky“) představuje mimořádně vysokou míru systémového rizika z důvodu jejich velikosti, složité struktury a vzájemného propojení v celé Unii, což vyžaduje uplatnění naléhavého a cíleného zvláštního režimu, a obecněji jsou požadovány spravedlivé režimy k řešení krizí pro ostatní přeshraniční finanční instituce,

AB. vzhledem k tomu, že pokud má být rámec EU pro řízení krizí účinný při podpoře zásahů, potřebuje k tomu společný soubor pravidel, odpovídající odborné poradenství a finanční zdroje, které by se proto měly stát základními pilíři navrhovaného prioritního režimu pro přeshraniční systémové banky,

AC. vzhledem k tomu, že dohled, pravomoci týkající se včasných zásahů a opatření související s řešením krizí by měly být považovány za tři vzájemně propojené stupně společného rámce,

AD. vzhledem k tomu, že z rychle vytvořeného zvláštního režimu pro přeshraniční systémové banky by se měl ve středně- až dlouhodobém časovém horizontu vyvinout univerzální režim, pod nějž budou spadat všechny přeshraniční finanční instituce v Unii a jenž by měl zahrnovat harmonizovaný insolvenční režim EU,

AE. vzhledem k tomu, že jakýkoli fond pro stabilitu vytvořený na celounijním základě by měl být výhradně vyčleněn na řešení budoucích krizí a neměl by být používán k uhrazení dřívějších zásahů či problémů, jež pramení z finanční krize v období 2007–2008,

1.  žádá Komisi, aby předložila Parlamentu do 31. prosince 2010 na základě článků 50 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie jeden či více legislativních návrhů nebo týkajících se rámce EU pro řízení krizí, fondu EU pro finanční stabilitu (dále jen „fond“) a útvaru pro řešení krizí, a to podle podrobných doporučení uvedených v příloze, a vzala přitom v úvahu iniciativy uskutečněné mezinárodními subjekty – jako např. skupinou G-20 a MMF, s cílem zajistit rovné podmínky na globální úrovni – a založené na důkladné analýze všech dostupných alternativ, včetně posouzení dopadu;

2.  potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se zásadou subsidiarity a základními právy občanů;

3.  domnívá se, že finanční dopady požadovaného návrhu by měly být hrazeny z příslušných přídělů rozpočtových prostředků (kromě příspěvků do fondu, do nějž budou přispívat zúčastněné banky);

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

(1)

     Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 453.

(2)

     Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1.

(3)

     Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 201.

(4)

     Úř. věst. L 135, 31.5.1994, s. 5.

(5)

     Úř. věst. L 125, 5.5.2001, s. 15.

(6)

     Úř. věst. L 26, 31.1.1977, s. 1.

(7)

     Úř. věst. L 295, 20.10.1978, s. 36.

(8)

     Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 47.


PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ: PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení 1 týkající se společného rámce EU pro řízení krizí

Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který je třeba přijmout, by měl být zaměřen na regulaci následujících oblastí:

1.  Vytvoření evropského rámce pro řízení krizí se společným minimálním souborem pravidel a posléze společného řešení krizí a vytvoření předpisů pro insolvenci platných pro všechy bankovní instituce provozující činnost v Unii s těmito cíli:

–     podporovat stabilitu finančního systému,

–     omezit možnost vzniku dominového efektu ve finančním sektoru nebo mu předejít,

–     omezit nutnost vynakládat veřejné prostředky na záchranné operace,

–     optimalizovat postavení vkladatelů a zaručit, že s nimi bude v celé Unii zacházeno stejně,

–     zachovat poskytování základních bankovních služeb,

–     zabránit vzniku morálního hazardu, náklady ponechat k úhradě odvětví a akcionářům a internalizovat negativní externality vytvořené finančními trhy a institucemi,

–     zajistit rovné zacházení se všemi skupinami věřitelů v Unii včetně spravedlivého zacházení se všemi dceřinými společnostmi a pobočkami téže přeshraniční instituce ve všech členských státech,

–     zajistit dodržování práv zaměstnanců,

–     posílit vnitřní trh finančních služeb a jeho konkurenceschopnost.

2.  Postupné sbližování stávajících vnitrostátních právních předpisů týkajících se řešení krizí a insolvence a pravomocí dohledu a vybudování jednotného režimu EU v přiměřené době.

3.  Po dokončení procesu harmonizace ustanovení týkajících se insolvence a dohledu vytvořit na konci přechodného období jediný orgán EU pro řešení krizí, a to buď jako zvláštní subjekt, nebo jako útvar v rámci EBA.

4.  V zájmu zlepšení spolupráce a transparentnosti pravidelně pod záštitou Evropského orgánu pro bankovnictví provádět externí oponentury (peer reviews) orgánů dohledu vycházející z předchozí interní oponentury.

5.  V případech, kdy je nutné řešit krizi v přeshraniční instituci nebo provést její likvidaci, provádět prostřednictvím nezávislých odborníků jmenovaných Evropským orgánem pro bankovnictví podrobné šetření s cílem označit příčiny dané situace a stanovit odpovědnost za její vznik. Zajistita, aby byl Parlament o výsledcích těchto šetření informován.

6.  Pověření příslušného orgánu dohledu odpovědností za řízení krize (včetně udělení pravomoci k včasnému zásahu) a schválením nouzového plánu každé banky, přičemž tímto orgánem je:

–     v případě přeshraničních bank: Evropský orgán pro bankovnictví v úzké spolupráci s kolegiem vnitrostátních orgánů dohledu a skupinami pro přeshraniční stabilitu (jak byly definovány ve výše uvedeném memorandu o porozumění z června 2008);

–     v případě všech ostatních přeshraničních nesystémových bank: konsolidovaný orgán dohledu v rámci kolegia (působící pod jeho vedením na základě dohody), a to v koordinaci s orgánem EBA a v konzultaci se skupinami pro přeshraniční stabilitu;

–     v případě místních bank: místní orgán dohledu.

7.  Předložení návrhu společného souboru pravidel pro řízení krizí, včetně společných metodik, definicí a terminologie, a rovněž souboru relevantních kritérií pro zátěžové testy určené pro přeshraniční banky.

8.  Zajistit, aby se plány pro řešení krize staly závazným regulačním požadavkem. Plány pro řešení krize by měly zahrnovat důkladné sebehodnocení dané instituce a podrobné informace o spravedlivém rozdělení aktiv a kapitálu s odpovídajícím zpětným vymáháním převodů od dceřiných společností a poboček ve prospěch jiných útvarů, a měly by stanovit plány na rozdělení, které umožňují oddělení samostatných modulů, zejména těch, jež zajišťují nejdůležitější infrastrukturu, např. služby platebního styku. Požadavek na obsah těchto plánů by měl odpovídat velikosti banky, jejím činnostem a její geografické diverzifikaci. Měla by být zajištěna pravidelná aktualizace těchto plánů.

9.  Do prosince 2011 vypracovat návrh hodnocení bonity bank podle evropských orgánů dohledu, založený na společném souboru kvantitativních a kvalitativních ukazatelů („přehled ukazatelů rizik“). Tento přehled ukazatelů rizik by měl být hodnocen podle povahy, rozsahu a složitosti struktury dotyčné instituce při zachování důvěrnosti. Přehled ukazatelů rizik by měl zahrnovat přinejmenším:

–     kapitál,

–     finanční páku,

–     likviditu,

–     nesoulad splatnosti, úrokové sazby a měny,

–     likviditu aktiv,

–     velkou angažovanost a koncentraci rizik,

–     očekávané ztráty,

–     citlivost vůči cenám na trhu, úrokovým sazbám a směnným kurzům,

–     přístup k financování,

–     výsledky zátěžových testů,

–     účinnost vnitřní kontroly,

–     kvalitu řízení a správy,

–     složitost a nepřehlednost struktury,

–     prognózu rizik,

–     dodržování právních předpisů nebo regulačních požadavků.

10. Zmocnit orgány dohledu k tomu, aby mohly zasáhnout, jakmile zjistí, že bylo dosaženo prahových hodnot v jejich stupnici hodnocení bonity, zcela v souladu se zásadou proporcionality, a poskytnout dostatečně dlouhou dobu pro nápravu, aby instituce mohly vyřešit vzniklou situaci samy.

11. Poskytnout orgánům dohledu vhodné právní nástroje umožňující zásah z jejich strany, a to tím, že budou pozměněny relevantní odvětvové právní předpisy nebo zavedeny nové odvětvové právní předpisy s cílem:

       požadovat úpravy výše kapitálu (nad rámec minimálních regulačních požadavků) či likvidity a změny kombinace bankovních činností a interních postupů,

–       doporučovat nebo ukládat změny v řízení,

–       uložit omezení výplat dividend s cílem konsolidovat kapitálové požadavky, omezovat podmínky bankovních licencí,

–       umožnit orgánům dohledu, aby začaly od instituce oddělovat samostatné moduly, a to jak ty, které jsou úspěšné, tak ty, kterým hrozí úpadek, aby bylo zajištěno nepřetržité fungování základních funkcí,

–       ukládat úplný nebo částečný prodej,

–       převádět aktiva a pasiva jiným institucím s cílem zajistit kontinuitu transakcí důležitých z hlediska systému,

       vytvořit strukturu zvláštního určení (bridge bank) nebo banku s „dobrými“ aktivy / banku se „špatnými“ aktivy,

–       požadovat výměnu dluhu za kmenové akcie nebo jiný konvertibilní kapitál v závislosti na povaze instituce, s odpovídající úpravou hodnoty akcií,

       převzít dočasně veřejnou kontrolu,

–       uložit pozastavení určitých typů pohledávek vůči bance („moratorium“),

–       kontrolovat postup převodu aktiv uvnitř skupiny,

–       jmenovat zvláštního správce na úrovni skupiny,

–       stanovit pravidla pro provádění likvidace,

–       umožnit orgánu EBA, aby mohl udělovat povolení k zásahu ze strany fondu EU pro finanční stabilitu, a to včetně poskytování nouzového střednědobého financování, injekcí kapitálu a poskytování záruk,

–       uložit administrativní a odškodňovací opatření pro instituce, které fond využívají.

12. Všechny nástroje uvedené v bodu 11 se budou uplatňovat v plném souladu s pravidly EU pro hospodářskou soutěž a zaručovat rovné zacházení s věřiteli a vkladateli ve všech členských státech.

Doporučení 2 týkající se přeshraničních systémových bank

Evropský parlament se domnívá, že legislativní opatření, které je třeba přijmout, by mělo regulovat tyto oblasti:

1.  Otázku přeshraničních systémových bank je nutno naléhavě řešit – s ohledem na jejich zvláštní úlohu na vnitřním trhu s finančními službami – formou nového speciálního režimu, který se bude nazývat evropské právo bankovních institucí a má být navržen do konce roku 2011. Bude také navržen obecnější režim pro všechny ostatní přeshraniční banky.

2.  Přeshraniční systémové banky se budou řídit novým posíleným zvláštním režimem; tento režim odstraní právní překážky, jež by mohly stát v cestě účinnému přeshraničnímu opatření, a zajistí transparentní, rovnocenné a předvídatelné zacházení s akcionáři, vkladateli, věřiteli, zaměstnanci a ostatními zainteresovanými subjekty, zejména po převodu aktiv uvnitř skupiny. Do něj bude spadat zvláštní „28. režim“ pro insolvenční řízení pro přeshraniční systémové banky, který může být později rozšířen na všechny přeshraniční banky.

3.  Komise přijme opatření, kterým stanoví do dubna 2011 kritéria pro definici přeshraničních systémových bank. Na základě těchto kritérií bude rada orgánů dohledu pravidelně takové banky určovat, a to po konzultaci s Evropským výborem pro systémová rizika (článek 12b zprávy Hospodářského a měnového výboru ze dne 17. května 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví (zpráva o EBA)).

4.  Nad každou z těchto přeshraničních systémových bank orgán EBA vykonává dohled a jedná prostřednictvím příslušných vnitrostátních orgánů (v souladu se zprávou o EBA).

5.  Komise přijme opatření navrhující mechanismus převodu aktiv v rámci přeshraničních systémových bank a řádně přitom zohlední potřebu chránit práva hostitelských zemí.

6.  Fond EU pro finanční stabilitu a útvar pro řešení krizí podporují, pokud jde o přeshraniční systémové banky, operace prováděné EBA v souvislosti s řízením krizí, jejich řešením nebo insolvencí.

Doporučení 3 týkající se fondu EU pro finanční stabilitu

Evropský parlament se domnívá, že legislativní opatření, které je třeba přijmout, by mělo regulovat tyto oblasti:

1.  S cílem financovat zásahy (obnova činnosti nebo organizovaně probíhající likvidace) zaměřené na zachování stability systému a omezení dominového efektu zapříčiněného bankami ve špatném finančním stavu bude vytvořen fond EU pro finanční stabilitu (dále jen „fond“), za nějž bude odpovídat EBA. Komise předloží Parlamentu do dubna 2011 návrh obsahující podrobné informace o stanovách fondu, jeho struktuře, správě a řízení, velikosti a způsobu fungování a přesný časový rozvrh zahájení jeho činnosti (v souladu s body 2 a 3 uvedenými níže).

2.  Fond bude:

       mít celoevropskou působnost;

–       financován ex-ante přeshraničními systémovými bankami na základě proticyklických kritérií zohledňujících rizikovost, která berou v úvahu systémové riziko, jež představují jednotlivé banky. Banky přispívající do fondu nemusí přispívat do obdobných fondů pro stabilitu ani na útvary pro řešení krizí ve svých vlastních zemích;

–       oddělen od systémů pojištění vkladů a nezávislý na těchto systémech;

–       adekvátně dimenzován, aby mohl zajišťovat dočasné zásahy (jako např. půjčky, nákupy aktiv a injekce kapitálu) a pokrývat náklady spojené s řešením krizí nebo s insolvenčními režimy;

       budován postupně při respektování současného hospodářského prostředí;

–       navržen způsobem, který nevytváří podmínky pro morální hazard, a nebude využíván k záchraně akcionářů bank ani k odměňování vedení banky za jeho vlastní selhání.

3.  Komise rovněž stanoví:

       pravidla pro investování aktiv fondu (riziko, likvidita, soulad s cíli EU);

       kriteria výběru správce aktiv fondu (interního nebo prostřednictvím soukromé nebo veřejné třetí strany, jakou je např. Evropská investiční banka);

–       možnost vkladu příspěvků, jež splňují podmínky k výpočtu kapitálových ukazatelů stanovených regulátorem;

–       administrativní opatření (systémy sankcí nebo kompenzací) pro ty přeshraniční systémové banky, které tento fond využívají;

–       podmínky pro případné rozšíření působnosti fondu, aby do ní mohly být zahrnuty všechny přeshraniční banky, které nejsou přeshraničními systémovými bankami;

–       zda a v jakém rozsahu by se měla vytvořit síť vnitrostátních fondů, která by sloužila všem institucím, které se nepodílejí na fondu. V tom případě by měl být vytvořen rámec na úrovni EU, který by reguloval stávající a budoucí vnitrostátní fondy, jež se budou řídit jednotným a závazným souborem společných pravidel.

Doporučení 4 týkající se útvaru pro řešení krizí

Evropský parlament se domnívá, že legislativní opatření, které je třeba přijmout, by mělo regulovat tyto oblasti:

V rámci EBA bude zřízen nezávislý útvar pro řešení krizí, který se bude zabývat řešením krizí a insolvenčním řízením u přeshraničních systémových bank. Tento útvar bude:

       působit v přesně vymezených hranicích, jež stanoví právní rámec, a v rozsahu pravomocí EBA;

       místem, kde budou soustředěny právní a finanční odborné znalosti se specializací na restrukturalizaci bank, jejich záchranu a obnovu solventnosti nebo likvidaci;

       při své činnosti úzce spolupracovat s vnitrostátními orgány v oblasti realizace opatření, technické pomoci a sdílení zaměstnanců

–       navrhovat uvolnění prostředků z fondu;

–       v případech, kdy je nutné řešit krizi v přeshraniční instituci nebo provést její likvidaci, provádět prostřednictvím nezávislých odborníků jmenovaných Evropským orgánem pro bankovnictví důkladné šetření s cílem provést analýzu a označit příčiny dané situace a stanovit odpovědnost za její vznik. Parlament by měl být o výsledcích těchto šetření informován.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1.  V důsledku nedávné vážné finanční krize vznikla mezi zainteresovanými stranami a politickým spektrem široká shoda na tom, že je naléhavě nutné zajistit udržitelnost a stabilitu finančního systému.

Opatření, která zabránila zhroucení finančního systému a zastavila dominový efekt, si vyžádala náklady, jejichž výše nemá v historii obdoby. K negativním vedlejším účinkům patřilo téměř úplné zmrazení finančních trhů, jež vedlo ke značnému omezení poskytování úvěrů, ochromení činnosti podniků, prudký nárůst nezaměstnanosti a snížení příjmů z daní. Tento značný objem alokovaných zdrojů byl odčerpán z klíčových oblastí rozvoje (vzdělávání počínaje, až po oblast inovací, výzkumu, alternativních energií atd.).

Ať už bude konečná suma vynaložených prostředků jakákoli, je jasné, že tato krize byla pro daňové poplatníky, růst a zaměstnanost v Evropě příliš velkou zátěží a představovala obrovský nezdar a snížení tempa, jímž Evropa buduje svou budoucnost.

2.  Spektrum nástrojů, které vlády, centrální banky a regulační orgány použily v Evropě k zásahům, bylo široké: od šetrnějších opatření v oblasti regulace (dočasné zmírnění kapitálových požadavků a požadavků na likviditu) po injekce kapitálu, poskytnutí likvidity, poskytnutí záruk za toxická aktiva, poskytnutí půjček, dohodu o prodeji jiným institucím nebo zestátnění. Tyto zásahy se velmi často týkaly přeshraničních institucí nebo bank s významným objemem mezinárodních transakcí (a tudíž s dopadem na banky nebo další klienty v jiných jurisdikcích). Tyto nástroje používaly místní orgány, aniž by příliš dbaly na jejich harmonizaci na mezinárodní úrovni, což vyvolávalo řadu problémů, jako např.:

· narušení hospodářské soutěže (tj. přesun vkladů z Anglie do Irska, kde se irská vláda zaručila za všechny vklady),

· stížnosti akcionářů (v případě ústavů Northern Rock, Lloyds, RBS, Fortis atd.),

· značná zpoždění (zapříčiněná stížnostmi akcionářů) při některých klíčových transakcích, např. převzetí Fortis Belgium a Fortis Luxembourg francouzskou bankou BNP Paribas),

· nejasnou situaci ohledně právních rámců a práv akcionářů,

· ochranářská opatření.

V souhrnu tyto různé přístupy, metody a nástroje používané v Evropě a ve Spojených státech a koordinované velmi vágním způsobem (za pět minut dvanáct) vzbudily vážné pochyby, pokud jde o:

· efektivitu veškerých opatření,

· právní nejistotu,

· rovné podmínky a narušování hospodářské soutěže.

3.  Riziko se mezi jednotlivými odvětvími přesouvá velmi rychle v důsledku úzkého propojení mezi bankovnictvím, pojišťovnictvím, správou aktiv atd., což vyžaduje rozšířený rámec řízení krizí, jenž by se nevztahoval pouze na bankovní sektor. Realistický postoj nás však nutí k tomu, abychom se nejprve zaměřili na banky, aniž bychom předem vyloučili budoucí rozšíření působnosti.

4.  Dnešní globální trhy vyžadují globální řešení, což je výzvou k harmonizaci regulačních opatření a postupů na mezinárodní úrovni; EU by se tedy neměla ostýchat a měla by se postavit do čela tohoto trendu a aktivně se zapojit do utváření finančního systému budoucnosti.

Předkládané návrhy vycházejí z řady příspěvků od zainteresovaných subjektů z akademických kruhů a soukromého i veřejného sektoru v Evropě, od mezinárodních institucí, jako např. skupina G20, Rada pro finanční stabilitu a MMF, včetně praktických zkušeností z krize. Velkou inspirací byla i taková řešení, jako je např. Federální správa pro pojištění vkladů v USA.

5.  V současnosti existuje směsice vnitrostátních rámců, které ne vždy jsou mezi sebou kompatibilní. Je tudíž obtížné řešit otázky spojené s přeshraničními skupinami, jež spadají do několika jurisdikcí, rychle a účinně. Aby byl evropský jednotný finanční trh stabilní a řádně fungoval, potřebuje k tomu konzistentní a soudržnou regulaci v 27 členských státech. Při splnění těchto podmínek se Evropa může stát špičkovým centrem mezinárodních financí.

6.  Je zapotřebí rozhodného a komplexního přístupu k vytvoření efektivního preventivního rámce a záchranné sítě na ochranu a posílení vnitřního trhu. Přístup musí být mnohovrstevný a musí konzistentním způsobem spojovat:

· efektivní strukturu dohledu EU s Evropským výborem pro systémová rizika a třemi orgány v tomto sektoru: pro bankovnictví, pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a pro cenné papíry a trhy,

· zlepšené mezinárodní regulace, mj. na základě revize kapitálových požadavků, stanovení nové definice kapitálu třídy 1 a 2, krytí dodatečných rizik, zavedení koeficientů likvidity, vytváření proticyklických rezerv, stanovení koeficientů pákového efektu, reformy účetních standardů a pravidel pro odměňování vedoucích pracovníků atd.,

· rámec EU pro řízení krizí, který může odstranit stávající omezení vyplývající z řešení krizí a insolvenčních režimů, která byla stanovena pro potřeby jednotlivých států a jsou často protichůdná.

7.  I když bude rámec pro řízení krizí efektivní, zůstanou rizika a úpadek důležitými prvky dobře fungujícího finančního trhu. Proto jsou předkládané návrhy zaměřeny na ochranu „veřejných statků“ u finančních služeb, nikoli na záchranu jednotlivých finančních institucí. „Obnova činnosti“ nebo „likvidace“ musí po takovém zásahu zůstat alternativami. Tato nejistota je zásadním předpokladem k tomu, aby se předešlo morálnímu hazardu.

8.  Zásahy musí být navrženy tak, aby náklady na ně byly z daňových poplatníků a vkladatelů přesměrovány na příslušné odvětví, a to na základě zásady „znečišťovatel platí“.

9.  Největší tíhu opatření musí pocítit akcionáři a částečně také nezajištění věřitelé prostřednictvím příslušného snížení hodnoty akcií. Prostředky vydané na záchranu finančních institucí musí být vždy vráceny.

10.  Potřeba vytvořit v Evropě rovné podmínky ve finančním sektoru nemůže opomenout skutečnost, že mezi členskými státy existuje značná nerovnováha, jejímž výrazem jsou potíže s přijetím společných nástrojů v oblasti regulace a dohledu, řešení otázek týkajících se domovského a hostitelského státu, rozhodování o sdílení nákladů a obavy z tvorby právních přepisů, jež by v budoucnu chránily především výhody a moc velkých aktérů (institutional capture). V důsledku krize se také rozšířila nedostatečná vzájemná důvěra.

11.  Pokroku ve vytváření společného přístupu bude možné dosáhnout jen pomocí zdola vycházejícího, komplexního konstruktivního dialogu mezi kolegii orgánů dohledu a zástupci vlád členských států.

12.  Trvající hospodářské, finanční a fiskální důsledky krize, jež vyúsťují do obrovského schodku veřejných financí členských států a dluhového zatížení, nedokončený stav struktury dohledu EU a společného kodexu pro dohled a úhrnný dopad zvýšených požadavků na kapitál, likviditu, DGS atd., to vše vyžaduje vypracování postupného a vyváženého časového harmonogramu, aby mohl být vytvořen kýžený společný rámec EU pro řízení přeshraničních krizí.

13.  Je však zřejmé, že nadešel čas, aby si Evropa vybrala: buď učiní další kroky na cestě ke společné budoucnosti, nebo se vydá cestou nacionalismu. Posledně zmíněná možnost určitě není řešením. Avšak uskutečnění první možnosti vyžaduje podstoupit zdlouhavý proces konvergence a budování společné důvěry; mezitím je ovšem nutné neprodleně vyřešit rizika, která představují systémové banky.

14.  Je skutečností, že méně než 50 bank (z celkových 12 000 bank v EU) má v držení 70 % bankovních aktiv. Vysoké riziko, které představují, vyplývá z jejich velikosti, složité struktury a vzájemného propojení se zbytkem systému. Jejich problémy vysílají rázovou vlnu do řady odvětví a zemí.

15.  I když začínat s řešením u systémových bank se může jevit jako příliš ambiciózní, jejich upřednostnění se dotýká jádra problému a může sloužit jako zárodek platformy k vytvoření – ve středně- až dlouhodobém horizontu – univerzálního režimu, pod nějž by spadal celý bankovní systém, a případně i nebankovní finanční instituce.

16.  Tento návrh se přiřazuje k činnostem probíhajícím v oblasti regulace, zejména těm, které se týkají struktury dohledu EU, a staví EBA do pozice úhelného kamene při budování společné kultury dohledu, v níž bude hrát hlavní úlohu ve všech záležitostech týkajících se systémových bank.

17.  Zdá se, že závazné nouzové plány/plány pro řešení krizí, vypracované pro každou instituci v kolegiích orgánů dohledu za pomoci skupin pro přeshraniční stabilitu, jsou ideálním nástrojem k dosažení konsenzu ohledně rozpoznávání a řešení problémů u přeshraničních bank (ať už jsou či nejsou systémové).

18.  Výběr Fondu pro finanční stabilitu jako nástroje pro budoucí řízení krizí (financovaného ze soukromých zdrojů a řízeného veřejným orgánem, místo bankovní daně) vychází z přesvědčení, že:

· okamžitá disponibilita finančních prostředků je předpokladem pro účinnost zásahu,

· je důležité transparentním způsobem uvést souvislost mezi příspěvky daného sektoru a náklady na úklid nepořádku, který tento sektor zavinil,

· celoevropský charakter fondu se jeví jako jediný způsob, jak překonat nacionalistické nálady při vypuknutí krize.

Ačkoli výše prostředků ve fondu si vyžádá další zkoumání, příspěvky musí být založeny na míře rizika. Likvidita fondu musí být řízena konzervativně a musí být stále připravena k použití s ohledem na strategické plány EU.

19.  Navrhované oddělení Fondu pro finanční stabilitu od systémů pojištění vkladů vychází z toho, že jsou určeny k různým účelům, a z obav, že pomíchání prostředků by mohlo v nejhorším případě ohrozit výplatu prostředků vkladatelům.

20.  Požadované odborné posuzování a rozsah postupů k řešení krizí při práci se systémovými bankami by si potenciálně mohly vyžádat vytvoření specifické agentury (jak je tomu v případě FDIC ve Spojených státech). Omezování byrokracie a zmrazení nákladů však rozhodně velí zahájit činnost s menší infrastrukturou, jež bude fungovat jako zvláštní oddělení v rámci EBA.

21. Stávající právní předpisy a soudní postupy týkající se insolvence a úpadku se zásadně v různých zemích liší a většinou jsou zaměřeny spíše na ochranu věřitelů a akcionářů než na zachování stability finančního systému. Proto bude vytvoření univerzálního evropského režimu řešení krizí vyžadovat nesmírně složitý harmonizační proces. Zdá se, že evropské právo bankovních institucí (inspirované stávající směrnicí o evropském právu obchodních společností), které přijmou všechny systémové banky, je nezbytné k dosažení pokroku v blízké budoucnosti.

22.  Nazrál čas k přijetí ambiciózního, avšak vyváženého a realistického přístupu. Je zapotřebí chopit se této historické příležitosti. Evropský parlament učiní kroky v souladu se svým mandátem a splní očekávání evropských občanů a potvrdí oprávněnost důvěry, kterou v něj vkládají.

1. 6. 2010


STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti

pro Hospodářský a měnový výbor

o řízení přeshraničních krizí v bankovnictví

(2010/2006(INI))

Navrhovatel: Sebastian Valentin Bodu

NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že v Unii existuje vnitřní trh s bankovními službami, nikoli souhrn na sobě nezávislých služeb, a vzhledem k zásadnímu významu tohoto vnitřního trhu pro konkurenceschopnost Unie v globálním měřítku,

1.   domnívá se, že je potřeba, aby Evropský orgán pro bankovnictví měl pravomoc přijímat na úrovni Unie závazná opatření, která by se vztahovala na všechny členské státy, a zároveň aby dozorčí orgány jednotlivých států pověřil soustavným dozorem prováděným na co nejvyšší úrovni;

2.   zastává názor, že je nutné, aby „osvědčení“ schvaloval orgán dozoru provádějící každodenní dohled nad bankami, aby bylo zajištěno, že případné změny neuniknou pozornosti a budou vzaty v úvahu, aby mohla být „osvědčení“ stále aktualizována a byla relevantní;

3.   domnívá se, že by měla existovat možnost ukončení činnosti určité bankovní skupiny i v úvodním stadiu (včasná intervence);

4.   zastává názor, že by se nemělo povolovat převádění aktiv/likvidity z dceřiné společnosti/pobočky na mateřskou společnost, pokud by tento převod vedl k destabilizaci dané dceřiné společnosti/pobočky a pokud by její destabilizace měla závažné negativní důsledky pro hostitelský členský stát;

5.   domnívá se, že včasný zásah v krizové situaci v určité bance by měl být zahájen na základě jasně stanovených kritérií, mezi něž by patřila nízká kapitalizace, omezená likvidita a zhoršení kvality a hodnoty aktiv; zastává názor, že tento zásah by měl být spojen se systémy záruky za vklady;

6.   je toho názoru, že účelem evropského rámce EU pro řízení přeshraničních krizí by mělo být poskytnout orgánům pravomoc k přijímání opatření, která by v případě nutnosti zahrnovala i zásah do řízení určité bankovní skupiny (aniž by se však v případě, že existuje systémové riziko, tato opatření omezovala na banky přijímající vklady);

7.   domnívá se také, že účelem rámce EU pro řízení přeshraničních krizí je také regulace přeshraničních bankovních skupin a jednotlivých bank, které provádějící přeshraniční operace výlučně prostřednictvím poboček; je navíc toho názoru, že v případě přeshraničních bankovních skupin by měla existovat jednotná regulace;

8.   připomíná, že je nutné, aby příslušný orgán fungoval na základě těchto zásad:

- stejné ochrany věřitelů a menšinových akcionářů ve všech členských státech, kde má banka pobočky/dceřiné společnosti;

- úměrného rozdělení nákladů spojených s včasnou intervencí a řešením krizové situace v určité bance mezi všechny členské státy, na jejichž území provozovala banka, jíž se tato intervence týká, svou činnost (např. v závislosti na hodnotě aktiv banky v každém státě); domnívá se, že pravidelné společné financování je méně vhodnou možností pokrytí těchto nákladů;

9.   vyjadřuje názor, podle něhož by bylo potřeba, aby přesto existovaly výjimky z některých požadavků stanovených v právu obchodních společností EU, které by v oprávněných případech veřejného zájmu umožňovaly orgánu zasáhnout do činnosti bank;

10. uznává, že v případě problémů s odškodněním akcionářů, věřitelů či protistrany v rámci trhu je nutné, aby se toto odškodnění zakládalo na likvidační hodnotě banky, aniž by se přihlíželo k případným finančním částkám získaným v rámci veřejné pomoci;

11. domnívá se, že spolupráci a komunikaci mezi orgány a úřady odpovědnými za řešení případů insolventnosti přeshraničních bankovních skupin lze zlepšit na základě předchozího vytvoření souboru pokynů;

12. je toho názoru, že jakákoli veřejná pomoc nebo fond na řešení krizí musejí být plánovány tak, abychom se vyhnuli morálnímu hazardu a zabránili nadměrnému riskování; domnívá se zejména, že fondy k řešení krizí nelze používat k tomu, aby se dostali akcionáři či banky, kteří musejí nést veškeré důsledky případných ztrát, z finančních nesnází, a že tyto fondy není možné používat k výplatě bonusů;

13. připomíná Komisi, že při zvažování, zda je vhodné vypracovat nové předpisy týkající se řízení společností, je důležité provádět úplné posuzování jejich dopadu;

14. domnívá se, že nejblíže koncepci vnitřního trhu by byl jednotný přístup k možnosti zabránit případům insolventnosti bankovních skupin.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

1.6.2010

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Raffaele Baldassarre, Luigi Berlinguer, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Marielle Gallo, Gerald Häfner, Daniel Hannan, Klaus-Heiner Lehne, Antonio Masip Hidalgo, Alajos Mészáros, Evelyn Regner, Dimitar Stoyanov, Alexandra Thein, Diana Wallis, Rainer Wieland, Cecilia Wikström, Zbigniew Ziobro, Tadeusz Zwiefka

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Piotr Borys, Kurt Lechner, Toine Manders, Angelika Niebler

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Mara Bizzotto, Jutta Steinruck


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

22.6.2010

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

40

5

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Burkhard Balz, Slavi Binev, Godfrey Bloom, Sharon Bowles, Udo Bullmann, Pascal Canfin, Nikolaos Chountis, George Sabin Cutaş, Rachida Dati, Leonardo Domenici, Diogo Feio, Elisa Ferreira, Vicky Ford, José Manuel García-Margallo y Marfil, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Enikő Győri, Liem Hoang Ngoc, Othmar Karas, Wolf Klinz, Jürgen Klute, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Astrid Lulling, Hans-Peter Martin, Arlene McCarthy, Íñigo Méndez de Vigo, Sławomir Witold Nitras, Ivari Padar, Alfredo Pallone, Anni Podimata, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Edward Scicluna, Peter Simon, Theodor Dumitru Stolojan, Ivo Strejček, Kay Swinburne, Ramon Tremosa i Balcells, Corien Wortmann-Kool

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Elena Băsescu, David Casa, Saïd El Khadraoui, Sari Essayah, Sophia in ‘t Veld, Iliana Ivanova, Syed Kamall, Philippe Lamberts

Právní upozornění - Ochrana soukromí