ZPRÁVA o obchodních a hospodářských vztazích s Tureckem

17. 8. 2010 - (2009/2200(INI))

Výbor pro mezinárodní obchod
Zpravodaj: Metin Kazak

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o obchodních a hospodářských vztazích s Tureckem

(2009/2200(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2009 (SEK(2009)1334),

–   s ohledem na Dohodu ze dne 12. září 1963 zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem,

–   s ohledem na dodatkový protokol této dohody ze dne 23. listopadu 1970 a zejména čl. 41 odst. 1 (tzv. doložka o pozastavení),

–   s ohledem na rozhodnutí Rady přidružení ES-Turecko č. 1/80 ze dne 19. září 1980,

–   s ohledem na rozhodnutí Rady přidružení ES-Turecko č. 1/95 ze dne 22. prosince 1995 o provádění závěrečné etapy celní unie (96/142/ES),

–   s ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora týkající se čtyř základních svobod pohybu, zejména v případech Demirel, Sevince, Savas, Abatay-Sahin, Tum-Dari and Soysal,

–   s ohledem na poslední obchodní hodnocení Turecka Světovou obchodní organizací, které bylo uveřejněno v roce 2007,

–   s ohledem na svá předcházející usnesení o Turecku,

–   s ohledem na analýzu ročního programu pro Turecko za rok 2009 provedenou tematickou sekcí v rámci nástroje předvstupní pomoci v souvislosti s balíčkem předpisů z roku 2009 týkajících se rozšíření,

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 11. prosince 2006,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0238/2010),

A. vzhledem k tomu, že celní unie s Tureckem i nadále představuje jeden z nejrozvinutějších a nejužších obchodních vztahů, které kdy EU navázala se třetími zeměmi,

B.  vzhledem k tomu, že Turecko je podle statistik Světové banky zemí se sedmnáctou největší ekonomikou na světě a šestou největší ekonomikou v Evropě, přičemž více než 90 % jeho vývozu tvoří průmyslové výrobky; vzhledem k tomu, že se Turecko v roce 2008 řadí na dvacátou příčku příjemců toků přímých zahraničních investic (PZI), které čítaly18 miliard.

C. vzhledem k tomu, že se Turecko stalo sedmým největším obchodním partnerem EU, přičemž EU je největším obchodním partnerem Turecka,

D. vzhledem k tomu, že Turecko v roce 2009 vyvezlo do EU výrobky v hodnotě 33,6 miliard EUR a že jeho dovoz z EU dosáhl 40,4 miliard EUR,

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 průměrná nezaměstnanost v Turecku dosáhla znepokojujících 13 %, nezaměstnanost mládeže činí 24 % a poslední průzkum chudoby z roku 2007 ukázal, že 18,56 % obyvatel Turecka žije pod hranicí bídy,

1.  vítá skutečnost, že obchodní vztahy EU a Turecka jsou na vysoké úrovni; vyzývá Turecko, aby zjednodušilo postupy, snížilo administrativní zátěž a odstranilo přetrvávající celní i necelní překážky; zdůrazňuje důležitost konstruktivního dialogu na obou stranách s cílem tyto vztahy dále zlepšovat;

2.  připomíná, že z článku 205 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 21 Smlouvy o EU vyplývá, že cílem vnější činnosti Unie, včetně její společné obchodní politiky, je podpořit „demokracii, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úctu k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva“ a zároveň budovat partnerství se třetími zeměmi, které sdílejí výše uvedené zásady;

3.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém zapojení a dialogu s Tureckem o obchodu, zejména v rámci smíšeného poradního výboru a smíšeného výboru pro celní unii mezi ES a Tureckem; vybízí obě strany, aby efektivněji využívaly tyto platformy, a to tím, že v brzké době uzavřou dosud nevyřešené záležitosti, jako je turecký zákaz dovozu hovězího masa, živého skotu a odvozených výrobků a některé silniční kvóty členských států EU vztahující se na vozidla registrovaná v Turecku;

4.  bere na vědomí dlouhodobý potenciál růstu a demografické zvláštnosti Turecka; povzbuzuje jak EU, tak Turecko, aby při stanovování priorit obchodní politiky věnovaly patřičnou pozornost svým propojeným ekonomikám, aby pokračovaly v otvírání obchodních a investičních režimů a zachovaly svou schopnost odolat nátlaku domácího protekcionismu v souladu se svými závazky v různých mezinárodních platformách, a aby používaly nástroje na ochranu obchodu v souladu s předpisy WTO;

5.   je znepokojen nízkou účastí žen na trhu práce a jejich zaměstnaností v neformálním sektoru; povzbuzuje Turecko, aby začlenilo problematiku zaměstnanosti žen do své hospodářské a sociální politiky a do politiky zaměstnanosti;

6.   zdůrazňuje, že situace na poli zaměstnanosti mládeže je kritická a že neexistují konkrétní opatření, která by tento problém řešila; odkazuje na nedávnou studii Mezinárodní organizace práce, která popisuje vytváření pracovních míst obecně, a konkrétně pak zaměstnanost žen a mládeže, jako klíčovou výzvu pro trh práce v Turecku s ohledem na jeho rozvoj; vyzývá proto k vytvoření strategie zaměstnávání zaměřené obecně na zaměstnanost mládeže, zejména na situaci mladých žen;

7.  vítá vytvoření celní unie (CU) v roce 1996, které zlepšilo přístup na trh a přispělo k tomu, že objem obchodních transakcí mezi EU a Tureckem dosáhl v roce 2008 maxima 100 miliard EUR ročně;

8.   zdůrazňuje, že celní unie se vztahuje na výrobky a zpracované zemědělské produkty; očekává, že zemědělské produkty budou v brzké době začleněny do celní unie; domnívá se, že celní unii lze rozšířit tak, aby pokryla ostatní oblasti, jako jsou služby a veřejné zakázky;

9.   lituje skutečnosti, že podle posledního hodnocení Turecka Světovou obchodní organizací je průměrná celní sazba uplatňovaná touto zemí na zemědělské výrobky relativně vysoká a v některých případech velmi vysoká (na kukuřici je například uplatňováno clo ve výši 130 %); vyzývá tureckou vládu, aby tyto překážky zásadním způsobem omezila;

10. vítá sbližování tureckého celního kodexu s celním kodexem EU, a zejména přijetí systému všeobecných celních preferencí (GSP); vyzývá k většímu sblížení tureckých právních předpisů s acquis Společenství, co se týče volného obchodu, boje proti padělkům, kontrol po propuštění zboží a schvalování bezcelních prodejen;

11. hluboce lituje skutečnosti, že Turecko již pátým rokem plně neprovedlo dodatkový protokol k dohodě o přidružení a neodstranilo překážky bránící volnému pohybu zboží; vyzývá Turecko, aby plně, bezodkladně a nediskriminujícím způsobem provedlo všechny své závazky plynoucí z protokolu, což přispěje k dalšímu rozvoji jeho obchodních vztahů se všemi členskými státy EU, a připomíná, že opačný postup může vážně poškodit proces vyjednávání;

12. opakuje, že je nezbytné, aby aktivity Turecka byly plně v souladu s jeho závazky v rámci celní unie; domnívá se také, že v jistých oblastech, jako jsou zóny volného obchodu a osvobození zboží od cla, je potřeba další harmonizace s acquis Společenství;

13. zdůrazňuje, že pro celní unii by mohl být velkým přínosem přezkum mechanismu urovnávání sporů, který by umožnil rychlé a spravedlivé urovnání nevyřešených sporů;

14. vyzývá k odstranění všech zbytečných překážek pro obchod mezi EU a Tureckem, včetně překážek technických, jako je neuznávání certifikace, zdvojené provádění testů, mnohonásobné inspekce a povinné technické předpisy a normy, a to v plném souladu s normami WTO; vyzývá také Komisi, aby v této oblasti šířila osvědčené postupy;

15. bere na vědomí obtíže, kterým Turecko čelí při uzavírání dohod o volném obchodu se třetími zeměmi, což má negativní dopady na turecké hospodářství tím, že umožňuje jednostranný preferenční přístup na turecký trh partnerům EU v dohodách o volném obchodu, s nimiž Turecko tyto dohody dosud nepodepsalo; vyzývá Komisi a Radu, aby Turecko zahrnuly do studií posuzujících dopad budoucích FTA mezi EU a třetími zeměmi a aby dále posilovaly přenos informací o postavení EU a stavu jednání o FTA; vyzývá Komisi, aby v rámci dohod FTA zohlednila celní unii mezi EU a Tureckem;

16. vyzývá Turecko, aby zrušilo zbývající licence na dovoz zboží, které jsou v rozporu se závazky vyplývajícími z celní unie, a aby souhlasilo s aktualizací rozhodnutí 2/97 Rady přidružení ES-Turecko o odstranění technických překážek obchodu;

17. vítá právní předpisy týkající se norem v oblasti zahraničního obchodu, které turecká vláda přijala v roce 2009; bere nicméně na vědomí zavedení postupů posuzování shody a fyzických celních kontrol; povzbuzuje EU a Turecko, aby plně uplatňovaly zásady vzájemného uznávání;

18. vyzývá Turecko, aby zrušilo zatěžující dovozní postupy a sjednotilo svůj systém bezcelních kvót pro zpracované zemědělské produkty, jež nejsou v souladu s celní unií;

19. vítá příznivé závěry posledního hodnocení Turecka Světovou obchodní organizací; naléhavě však vyzývá tureckou vládu, aby přijala opatření nezbytná k tomu, aby byla realizována doporučení obsažená v tomto hodnocení a urychlila strukturální a legislativní reformy;

20. vyzývá Turecko, aby pozastavilo platnost nových požadavků na správnou výrobní praxi, neboť de facto zakazují dovoz některých farmaceutických výrobků, a aby se podílelo na mezinárodních iniciativách pro harmonizaci postupů a norem pro správnou výrobní praxi, jako jsou iniciativy WHO a EU, a přistoupilo k nim;

21. bere na vědomí tureckou dynamickou strategii pro mezinárodní obchod a skutečnost, že Turecko dosud uzavřelo 16 dohod o volném obchodu; vyzývá EU a Turecko, aby spolupracovaly a prohloubily obchodní vztahy se Střední Asií;

22. bere na vědomí skutečnost, že 88 % přímých zahraničních investic v Turecku pochází z EU; poukazuje však na skutečnost, že podíl přímých zahraničních investic na HDP Turecka je poměrně nízký;

23. bere na vědomí úlohu Turecka v rámci regionálních platforem jako Organizace pro hospodářskou spolupráci států v oblasti Černého moře, Černomořská obchodní a rozvojová banka a Proces spolupráce v jihovýchodní Evropě; vyzývá Turecko, aby zaujalo vedoucí úlohu v podporování otevřeného a spravedlivého obchodu řádně zohledňujícím sociální, hospodářské a ekologické podmínky;

24. bere na vědomí úlohu Turecka ve středomořské oblasti jako zakládajícího člena tzv. barcelonského procesu a vyzývá Turecko, aby plně respektovalo všechny partnerské státy v rámci tohoto procesu; zdůrazňuje, že ještě existuje velký prostor pro posílení obchodování Turecka ve středomořské oblasti;

25. konstatuje, že zatímco EU zůstává největším obchodním partnerem Turecka, v roce 2009 patřily k jeho dalším obchodním partnerům Rusko, Čína, Spojené státy a Írán; zdůrazňuje, že objem obchodu mezi Tureckem a EU se v roce 2009 snížil, zatímco v prvních dvou čtvrtletích roku 2010 byl zaznamenán rostoucí trend; poznamenává také, že Turecko diverzifikuje své obchodní partnery; žádá Komisi, aby vypracovala studii o příčinách, která bude zahrnovat hospodářskou krizi, a o hospodářském dopadu snížení podílu EU v objemu zahraničního obchodu Turecka;

26. konstatuje, že Turecko a EU čelí podobným výzvám v oblasti dodávek energie; zdůrazňuje význam projektu Nabucco pro zabezpečení dodávek energie do EU, a vyzývá proto Turecko, aby vyvinulo úsilí co nejrychleji provést mezivládní dohodu o plynovodu Nabucco; zdůrazňuje, že je potřeba definovat společnou vnější energetickou strategii a otevření energetické kapitoly, což by zintenzívnilo spolupráci v oblasti energetiky; naléhavě vyzývá Turecko, aby ratifikovalo změny obchodních ustanovení Smlouvy o energetické chartě;

27. konstatuje, že opakované problémy s vízy v rámci způsobu dodávek č. 4 Všeobecné dohody o obchodu se službami značně omezují vstup tureckých podnikatelů a řidičů nákladních vozidel do EU; zdůrazňuje, že existuje několik rozhodnutí Evropského soudního dvora v této věci, a vyzývá Komisi, aby zajistila dodržování těchto rozhodnutí ze strany členských států; vyzývá Komisi a Radu, aby znovu přezkoumaly postupy pro udělování víz s cílem odstranit překážky obchodu;

28. lituje skutečnosti, že dosud nebyly přijaty komplexní právní předpisy zaručující plné uznávání práv odborových organizací v souladu se standardy EU a příslušnými úmluvami Mezinárodní organizace práce, zejména pokud jde o právo organizovat se v odborech, kolektivní vyjednávání a právo na stávku;

29. naléhavě vyzývá Turecko, aby se vyhnulo diskriminačním praktikám vůči zahraničním podnikům, jež spočívají v tom, že tureckým podnikatelům poskytuje 15% cenové zvýhodnění v oblasti veřejných zakázek; vybízí Turecko, aby přistoupilo k Dohodě o vládních zakázkách v rámci WTO;

30. zdůrazňuje, že padělané zboží, včetně farmaceutických a kosmetických výrobků, představuje problém v obchodních vztazích EU-Turecko a snižuje přitažlivost Turecka pro přímé zahraniční investice (PZI); vybízí Turecko, aby efektivně vymáhalo dodržování nových právních předpisů v oblasti práv duševního vlastnictví, a podpořilo tak obchodní vztahy s EU; zdůrazňuje potřebu dosáhnout větší rovnováhy mezi mezinárodními požadavky v oblasti práva duševního vlastnictví a domácími potřebami hospodářského rozvoje při rozvíjení systému ochrany duševního vlastnictví;

31. připomíná, že malé a střední podniky tvoří 99 % tureckých podniků a poskytují 70 % pracovních příležitostí v Turecku; vybízí Turecko, aby zlepšilo přístup malých a středních podniků k finančním prostředkům; vítá devátý rozvojový plán Turecka, jehož hlavním předmětem jsou výdaje na výzkum a vývoj, které mají rozhodující význam pro zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků;

32. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě Turecka.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Úvod

Role Turecka jako světového obchodního hráče se v posledních letech zvýšila, a to zejména proto, že země více využívá svého jedinečného geopolitického postavení. Vystupuje jako spojující článek mezi oblastmi Středomoří, Blízkého východu, Asie, Černého moře a Kavkazu. Nicméně nejdůležitější obchodní vztah, který podpořil růst Turecka na světové obchodní scéně, byl jeho výsadní vztah s Evropskou unií (EU).

Celní unie (CU)

Kořeny celní unie sahají až do roku 1963, kdy Turecko a Evropské hospodářské společenství uzavřely dohodu o přidružení, která přispěla k vytvoření celní unie do roku 1996. Tato dohoda přispěla k prohloubení hospodářských vztahů se vznikem celní unie – jedné ze tří, do kterých EU vstoupila, a jediné, kterou uzavřela s kandidátskou zemí. Od této doby bylo dosaženo poměrně vysokého stupně integrace trhu, zejména co se týče volného pohybu zboží. Nedávným pozoruhodným úspěchem při dosahování integrace bylo přijetí nového tureckého celního kodexu a zavedení systému všeobecných preferencí.

Pravidla celní unie se vztahují na všechny průmyslové produkty a zpracované zemědělské produkty. Úspěšnost fungování celní unie může být vyjádřena i číselně. Turecko se stalo jedním z klíčových obchodních partnerů EU, zaujímá 7. místo na předních dovozních trzích a 5. místo na vývozních trzích. Turecko se svými dvěma třetinami celkových přímých zahraničních investic pocházejících z EU stalo investiční základnou pro evropský obchod, přičemž jeho integrace do dodavatelského a výrobního řetězce EU posílila, a to často v souvislosti se sektory s vysokou přidanou hodnotou. V roce 2009 Turecko vyvezlo do EU zboží v hodnotě 33,6 miliard EUR a dovezlo z ní zboží v hodnotě 40,4 miliard EUR. Turecko se zároveň stalo 15. největší ekonomikou na světě.

Přestože byla celní unie založena v roce 1996, doposud nebyla dokončena. S ohledem na přístupová jednání by se celní unie mohla rozšířit o zemědělské produkty a oblasti, jako jsou služby a veřejné zakázky, a mohla by být přetvořena tak, aby odstranila současné nedostatky.

Celní unie je zjevným přínosem pro úspěšnost hospodářské a obchodní integrace mezi EU a Tureckem. Celní unie přispěla k posílení tohoto růstu začleněním Turecka do evropského trhu a výrobního systému. Na úspěchu hospodářské integrace a posílení obchodu a investic má značný podíl celní unie a zahájení přístupových jednání v roce 2005. Celní unie přesto čelí opakujícím se problémům týkajícím se přetrvávajících technických překážek obchodu a nadměrného využívání ochranných opatření. Postupy posuzování shody a používání technických předpisů a norem jako prostředků na ochranu domácích trhu se i nadále používají..

Problémy týkající se víz pro turecké obchodníky vstupující na území EU, jimiž se zabývá několik rozsudků Evropského soudního dvora, nedostatek souběžnosti ve vyjednávání a uzavírání dohod o volném obchodu se třetími zeměmi a nedostatečné uplatňování práv duševního vlastnictví představují další problémy, které se vyskytly v rámci celní unie mezi EU a Tureckem. Vzhledem k přístupovým jednáním by prohloubení obchodních vztahů a integrace trhu určitě mohly být způsobem, jak rozšířit a posílit celní unii.

Pro celní unii by mohl být velmi přínosný účinný mechanismus urovnávání sporů. Přesto by bylo obtížné zavést jakoukoli zásadní reformu celní unie, neboť tomu brání kandidatura Turecka na přistoupení do EU.

Turecko a mezinárodní obchod

Turecko je od roku 1995 členem Světové obchodní organizace, přestože není stranou Dohody o vládních zakázkách. Současný mechanismus přezkoumávání obchodní politiky ocenil reformy Turecka, které podporují růst, snižování inflace a snižování veřejného a vnějšího dluhu. Doposud přetrvávají problémy týkající se zvyšujícího se schodku běžného účtu a překážek pro dovoz (tj. celních předpisů a vnitřních daní), což tento přezkum obchodní politiky kritizuje.

Turecko je také jedním ze zakládajících členů Barcelonského procesu a klíčovým hráčem ve vytvoření evropsko-středomořské zóny volného obchodu. Je třeba konstatovat, že Turecko má dnes nejkompletnější síť dohod o volném obchodu mezi jižními zeměmi a partnery Euromed. Navzdory očividné úloze Turecka ve Středomoří objem obchodu se zeměmi Euromed zůstává poměrně malý, a to vyjádřeno jak absolutně, tak relativně. Ve skutečnosti obchod se středomořskými partnery představuje pouze 4 % tureckého dovozu a 7 % jeho vývozu.

Turecko je zakládajícím členem Organizace pro hospodářskou spolupráci v oblasti Černého moře a podepsalo dohody o volném obchodu s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou a Albánií. Turecko je také členem procesu spolupráce v jihovýchodní Evropě.

EU je dosud hlavním obchodním partnerem Turecka, i když se jeho podíl snižuje. Rusko a Čína své podíly v obchodě s Tureckem zvyšují. Nejvýznamnějšími obchodními partnery Turecka mimo EU jsou Rusko, Čína, Spojené arabské emiráty, Spojené státy a Írán.

Statistiky ukazují, že vývoz Turecka do EU vzrostl pouze o 5 % a že v roce 2008 pouze 48 % vývozu Turecka směřovalo do EU (v porovnání s 56 % z předešlého roku). Na druhé straně dovoz Turecka z EU vzrostl o 9 %, zatímco dovoz z ostatních zemí ve stejné době vzrostl o 25 %.

Turecko je vystaveno silné konkurenci ve svých tradičních klíčových průmyslových odvětvích, jako např. v textilním průmyslu. Největší konkurence přichází z rozvíjejících se ekonomik, jako jsou Indie a Čína. Obchodní vztahy s Čínou se prohlubují, zejména v oblasti energetiky, přičemž se tyto dvě země dohodly na některých hospodářských opatřeních a bilaterálních dohodách o spolupráci v oblasti obchodu, diplomacie, cestovního ruchu, energetiky, kultury a médií. Turecko v roce 2008 při obchodování s Čínou zaznamenalo obchodní deficit téměř 16 miliard dolarů. Další spolupráce a součinnost mezi EU a Tureckem mohou napomoci k nalezení společných řešení současných problémů jak v oblasti obchodu, tak v oblasti financí.

Pokud jde o přímé zahraniční investice (PZI), EU pro Turecko i nadále představuje největší zdroj přímých zahraničních investic. V roce 2008 pocházelo 75 % přímých zahraničních investic, které přišly do Turecka, ze zemí EU, zatímco během prvních pěti měsíců roku 2009 se toto číslo zvýšilo na 88 %. Úloha PZI je však v tureckém hospodářství i nadále slabá a existují značné rezervy pro její zlepšení, zejména prostřednictvím zisků, které přineslo celosvětové hospodářské oživení. Problém padělaného zboží a nedostatečná vymahatelnost práv duševního vlastnictví jsou přímo spojeny s přímými zahraničnímu investicemi, neboť mají značný dopad na přitažlivost Turecka pro PZI.

Odolnost tureckého bankovního systému vůči finanční krizi byla pozoruhodná. Je tomu tak zejména v důsledku několika reforem, které následovaly po krizi v Turecku v roce 2001. Důkazy nasvědčují tomu, že se turecké hospodářství z krize rychle vzpamatovává. Statistický úřad Turecka zveřejnil informace o tom, že během posledních tří měsíců roku 2009 rostlo HDP o 6 %, což představuje pozoruhodný obrat vzhledem k 14,5% poklesu zaznamenanému v prvním čtvrtletí stejného roku.

Závěr

Vzhledem ke značnému objemu obchodu a hlubokým vztahům mezi Tureckem a EU by měla být jejich obchodním a hospodářským vztahům věnována pozornost. V tomto ohledu by měly být podniknuty patřičné kroky k dalšímu zlepšení těchto vztahů.

Doposud přetrvává několik technických problémů, které musí být vyřešeny, a v tomto ohledu by měly být podniknuty bezprostřední kroky k jejich odstranění.

Je třeba zdokonalit fungování Celní unie; je nutné okamžitě obrátit pozornost na nevyřešené problémy a Turecko s EU by měly hlouběji propojit své obchodní politiky, zejména v oblasti dohod o volném obchodu a v regionálním obchodu. Tyto kroky by měly vést k situaci, z níž budou mít prospěch všechny strany a která bude užitečná pro obě ekonomiky.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	14.7.2010
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	25 2 2
Členové přítomní při konečném hlasování	William (The Earl of) Dartmouth, Laima Liucija Andrikienė, Kader Arif, Christofer Fjellner, Joe Higgins, Yannick Jadot, Metin Kazak, Bernd Lange, Vital Moreira, Cristiana Muscardini, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Niccolò Rinaldi, Helmut Scholz, Peter Šťastný, Robert Sturdy, Gianluca Susta, Keith Taylor, Iuliu Winkler, Pablo Zalba Bidegain, Paweł Zalewski
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Francesca Balzani, Catherine Bearder, George Sabin Cutaş, Béla Glattfelder, Salvatore Iacolino, Maria Eleni Koppa, Elisabeth Köstinger, Jörg Leichtfried, Georgios Papastamkos, Miloslav Ransdorf, Jarosław Leszek Wałęsa
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Franziska Keller, Kyriakos Mavronikolas, Georgios Papanikolaou, Giommaria Uggias