ZPRÁVA o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009
6.10.2010 - (2010/2059(INI))
Petiční výbor
Zpravodajka: Mariya Nedelcheva
PR_INI_AnnOmbud
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009
Evropský parlament,
– s ohledem na výroční zprávu týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009,
– s ohledem na čl. 24 odst. 3 a článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na články 41 a 43 Listiny základních práv Evropské unie,
– s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a všeobecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv[1],
– s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci uzavřenou mezi Evropským parlamentem a veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. října 2005 o oprávnění k přijímání sdělení adresovaných evropskému veřejnému ochránci práv a k jejich předávání a o zmocnění úředníků k vypovídání před evropským veřejným ochráncem práv (SEK(2005)1227),
– s ohledem na své usnesení ze dne 18. června 2008 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se mění jeho rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv[2],
– s ohledem na revizi prováděcích opatření, kterou provedl veřejný ochránce práv s cílem zohlednit změny pravidel a která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2009,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,
– s ohledem na čl. 205 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Petičního výboru (A7‑0275/2010),
A. vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 byla formálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 19. dubna 2010 a že evropský veřejný ochránce práv Nikiforos Diamandouros předložil svou zprávu Petičnímu výboru dne 4. května 2010 ve Štrasburku,
B. vzhledem k tomu, že podle článku 24 SFEU „Každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228“,
C. vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“,
D. vzhledem k tomu, že článek 43 této listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba pobývající nebo právnická osoba mající své statutární sídlo v jednom členském státě má právo obracet se na ochránce práv Unie v případě nesprávností v činnosti orgánů nebo subjektů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při jejich soudní činnosti“,
E. vzhledem k tomu, že po vstupu SFEU v platnost společná zahraniční a bezpečnostní politika i činnost Evropské rady nadále spadají do působnosti evropského veřejného ochránce práv,
F. vzhledem k tomu, že podle článku 228 SFEU veřejný ochránce práv je nyní „volen po každých volbách do Evropského parlamentu na dobu jeho funkčního období“, nikoli již „jmenován“ Parlamentem,
G. vzhledem k tomu, že působení evropského veřejného ochránce práv přispívá k uskutečnění takové Unie, v níž jsou rozhodnutí přijímána „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii,
H. vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv v roce 2009 obdržel 3 098 stížností ve srovnání s 3 406 stížnostmi v roce 2008, přičemž 727 stížností (23 %) ve srovnání s 802 stížnostmi v roce 2008 spadá do jeho působnosti,
I. vzhledem k tomu, že v roce 2009 evropský veřejný ochránce práv zahájil na základě stížností 335 šetření a 318 šetření bylo dokončeno a uzavřeno, z nichž se 311 vztahovalo ke stížnostem a u 7 se jednalo o vyšetřování z vlastního podnětu evropského ochránce práv,
J. vzhledem k tomu, že ve 179 případech (56 % všech případů) uzavřených v roce 2009 daný orgán přijal smírné řešení nebo danou věc urovnal, což svědčí o značné ochotě na straně orgánů a institucí vnímat stížnost veřejnému ochránci práv jako příležitost k nápravě chyb, ke kterým došlo, a ke spolupráci s veřejným ochráncem práv ve prospěch občanů,
K. vzhledem k tomu, že v roce 2009 veřejný ochránce práv dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve 12 % případů (37 šetření), což vedlo ke kritickým poznámkám v 35 případech,
L. vzhledem k tomu, že v roce 2009 bylo předloženo 15 návrhů doporučení,
M. vzhledem k tomu, že nejčastějším údajným nesprávným úředním postupem byl nedostatek transparentnosti včetně odmítnutí informace (ve 36 % šetření), nespravedlnost nebo zneužití pravomoci (14 %), zbytečné prodlevy (13 %), procesní pochybení (13 %), nedbalost (6 %), porušení povinností Komise při plnění její úlohy strážkyně smluv (6 %), právní omyly (6 %) a diskriminace (5 %),
N. vzhledem k tomu, že průměrná doba vyřizování stížností se zkrátila ze 13 měsíců v roce 2008 na 9 měsíců v roce 2009, což svědčí o úsilí veřejného ochránce práv o zkrácení průměrné doby šetření a o duchu spolupráce příslušných orgánů a institucí,
O. vzhledem k tomu, že ani jeden případ nesprávného úředního postupu nevedl k v roce 2009 k předložení zvláštní zprávy Evropskému parlamentu,
P. vzhledem k tomu, že kritické poznámky a doporučení veřejného ochránce práv nemají závazný účinek, ale jsou spíše zaměřeny na podněcování orgánů a institucí Unie k provádění samoregulačních opatření a umožňují zamezit opakování chyb a selhání v budoucnu,
Q. vzhledem k tomu, že se úloha veřejného ochránce práv od vytvoření jeho úřadu vyvíjela díky jeho nezávislosti a díky demokratické kontrole jeho činností ze strany Parlamentu a ze strany Petičního výboru,
R. vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby evropské orgány a instituce plně využívaly prostředky nutné pro plnění své povinnosti rychle a věcně odpovídat občanům na jejich žádosti, stížnosti a petice,
S. vzhledem k tomu, že Parlament svým usnesením ze dne 6. září[3] přijal kodex řádné správní praxe evropského veřejného ochránce práv,
T. vzhledem k tomu, že Evropská síť veřejných ochránců práv umožňuje odkázat stěžovatele na veřejné ochránce práv či podobné orgány, které mají poskytovat nejvhodnější pomoc na příslušné úrovni a také si vyměňovat informace a osvědčené postupy,
U. vzhledem k tomu, že činnosti veřejného ochránce práv a Petičního výboru se vzájemně doplňují a podporují větší účinnost jejich příslušných činností;
1. schvaluje výroční zprávu za rok 2009 předloženou evropským veřejným ochráncem práv;
2. poukazuje na to, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost posiluje demokratickou legitimitu veřejného ochránce práv díky jeho volbě Parlamentem a rozšiřuje jeho mandát o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku i o činnosti Evropské rady;
3. vítá skutečnost, že spolu se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost Listina základních práv, která je nyní právně závazná, zahrnuje právo na řádnou správu mezi základní práva vyplývající z občanství Unie; vyzývá proto veřejného ochránce práv, aby při svém každodenním řešení stížností dbal na dodržování Listiny základních práv;
4. domnívá se, že transparentnost, přístup k informacím a dodržování práva na řádnou správu jsou nezbytné pro zachování důvěry občanů ve schopnost orgánů EU prosazovat jejich práva;
5. domnívá se proto, že pojem „nesprávný úřední postup“ by měl být interpretován širším způsobem, aby zahrnoval nejen porušení právních předpisů či obecných zásad evropského správního práva, jako je objektivita, proporcionalita a rovnost, nediskriminace a dodržování lidských práv a základních svobod, ale také případy, kdy orgán nejedná konzistentně a v dobré víře nebo nebere v úvahu legitimní očekávání občanů, včetně případu, kdy se orgán sám o sobě rozhodne dodržovat určitá pravidla a normy, aniž by mu to ukládaly Smlouvy nebo sekundární právní předpisy;
6. blahopřeje veřejnému ochránci práv za jasné a srozumitelné seznámení s jeho činnostmi; navrhuje však, aby se v budoucích zprávách shrnutí činností a tematický rozbor výrazněji zaměřily na strukturální problémy a průřezové tendence;
7. domnívá se, že veřejný ochránce práv v období, jehož se zpráva týká, vykonával své pravomoci aktivně a vyváženě, pokud jde o posuzování a vyřizování stížností, provádění a uzavírání šetření, udržování konstruktivních vztahů s orgány a institucemi EU a povzbuzování občanů k tomu, aby ve vztahu k těmto orgánům a institucím využívali svých práv;
8. vítá vynikající vztahy mezi veřejným ochráncem práv a Petičním výborem navázané v institucionálním rámci, pokud jde o vzájemné uznávaní příslušných pravomocí; podporuje praxi, kterou veřejný ochránce práv již zavedl a která spočívá v zajištění přítomnosti jednoho zástupce na všech schůzích Petičního výboru;
9. oceňuje zásadní příspěvek Evropské sítě veřejných ochránců práv, již zastupuje 94 kanceláří ve 32 zemích a jejímž členem je Petiční výbor, při dodržování zásady subsidiarity; vítá spolupráci evropského veřejného ochránce práv s veřejnými ochránci práv a podobnými orgány na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v členských státech;
10. bere na vědomí, že v roce 2009 veřejný ochránce práv obdržel 3 098 stížností a že za toto období bylo dokončeno a uzavřeno 318 šetření;
11. vítá významný počet postupů uzavřených dohodou o smírném řešení nebo daným orgánem (56 %), což dokládá konstruktivní spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a orgány a institucemi Unie; vybízí veřejného ochránce práv a orgány a instituce Unie, aby pokračovaly ve svém úsilí v tomto směru;
12. vítá také úsilí veřejného ochránce práv o zkrácení průměrné doby šetření na devět měsíců; vyzývá k tomu, aby byly všechny orgány a instituce Unie vybaveny rozpočtovými prostředky a lidskými zdroji nutnými pro to, aby dokázaly rychle reagovat na stížnosti a petice;
13. bere na vědomí, že více než třetina šetření, která veřejný ochránce práv zahájil v roce 2009, se týká nedostatku transparentnosti; žádá proto, aby aktuální přezkum nařízení 1049/2001 neomezil existující právo na přístup k informacím a k dokumentům, ale aby vedl k proaktivnějšímu přístupu;
14. vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v roce 2009, pokud jde o usnadnění přístupu veřejného ochránce práv k důvěrným dokumentům Rady;
15. konstatuje, že komunikační strategie a rozvoj internetové stránky přispěly podle veřejného ochránce práv ke snížení počtu nepřípustných stížností, a vybízí veřejného ochránce práv, aby nadále vyvíjel úsilí o informování evropských občanů o svých funkcích a o omezeních svých pravomocí i o jejich právech;
16. připojuje se k názoru veřejného ochránce práv, podle nějž kromě dodržování povinných pravidel, která jsou pro správu závazná, je pro řádnou správu zásadní rozvoj skutečné kultury služby pro občany; vyzývá proto veřejného ochránce práv, aby podnikl více iniciativ s cílem prosazovat u evropských orgánů a institucí i u občanů tuto kulturu služeb;
17. lituje značného počtu stížností týkajících se zbytečných prodlení při registraci žádostí, vyřizování záležitostí a přijímání rozhodnutí; navrhuje stanovit v rámci přezkumu finančního nařízení finanční vyrovnání v případě zjevných a významných zpoždění;
18. bere na vědomí, že veřejný ochránce práv ukončil šetření z vlastního podnětu týkající se pravidel, jež uplatňuje Komise na žádosti občanů o přístup k dokumentům souvisejícím s řízením o porušení práva; podporuje posílení spolupráce s Petičním výborem a navrhuje veřejnému ochránci práv, aby ho pravidelně informoval o šetřeních z vlastního podnětu, která provádí, a o získaných výsledcích; vyzývá Komisi, aby zaujala otevřenější a proaktivnější přístup, pokud jde o informace o řízení o porušení práva;
19. domnívá se, že kodex řádné správní praxe navržený veřejným ochráncem práv a schválený Parlamentem v usnesení ze dne 6. září 2001 slouží jako pokyny a zdroj pro zaměstnance všech orgánů a institucí Společenství; vítá, že kodex řádné správní praxe schválil Evropský hospodářský a sociální výbor; vítá rovněž, že bylo uzavřeno memorandum o porozumění s Evropskou investiční bankou týkající se projednávání stížností; vyzývá veřejného ochránce práv, aby zvážil přezkum kodexu řádné správní praxe, a to na základě zkušenosti posledních deseti let, a aby na tomto základě dbal na prosazování a výměnu osvědčených postupů;
20. lituje, že stížnosti týkající se špatného uplatňování práva Společenství v určitém členském státě, které obdrží veřejní ochránci práv v členských státech, evropský veřejný ochránce práv neeviduje; navrhuje evropskému veřejnému ochránci práv, aby zvážil jejich sdílení s cílem umožnit lepší chápání problému;
21. vyzývá veřejného ochránce práv, aby povzbudil veřejné ochránce práv v členských státech k pravidelným výměnám s jejich vnitrostátními parlamenty, podle vzoru výměn existujících mezi evropským veřejným ochráncem práv a Parlamentem;
22. vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala evropský správní zákon, který bude společný všem orgánům, institucím a agenturám Unie;
23. upozorňuje veřejného ochránce práv na nový postup výběru zaměstnanců úřadem EPSO a navrhuje sledování jeho uplatňování spolu s rozborem zjištěného vývoje;
24. podporuje myšlenku společného intranetového portálu pro všechny členy Evropské sítě veřejných ochránců práv s cílem zajistit pravidelné šíření výsledků;
25. pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení a zprávu Petičního výboru Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným orgánům.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Úvod
Výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 byla předsedovi Evropského parlamentu Jerzymu Buzkovi oficiálně předána dne 19. dubna 2010 a dne 4. května 2010 předložil evropský veřejný ochránce práv Nikiforos Diamandouros svou zprávu Petičnímu výboru.
Zpráva informuje o celkové činnosti evropského veřejného ochránce práv v loňském roce. Výsledky jednotlivých šetření jsou rozděleny do kategorií podle povahy případů nesprávného úředního postupu či podle dotčeného orgánu. Byl předložen i šestistránkový souhrn. Tato publikace zaznamenává nejdůležitější výsledky získané pro stěžovatele a upozorňuje na hlavní otázky, jimiž se v minulém roce veřejný ochránce práv zabýval.
Stížnosti a šetření
Veřejný ochránce práv v roce 2009 zaregistroval 3098 stížností, zatímco v roce 2008 to bylo 3406 stížností. Ve srovnání s rokem 2008 to představuje pokles o 9 %. Bylo zjištěno, že 727 stížností spadá do působnosti veřejného ochránce práv. Z toho bylo 162 stížností prohlášeno za přípustné, ale neopodstatněné pro zahájení šetření, na základě stížností bylo zahájeno 335 šetření, přičemž 230 stížností bylo prohlášeno za nepřípustné.
Většina šetření, která veřejný ochránce práv v roce 2009 zahájil, se týkala Evropské komise (56 %). Stížnosti se zaměřily také na správu Evropského parlamentu (11 %), Evropský úřad pro výběr personálu EPSO (9 %), Radu (4 %) a Evropský soudní dvůr (3 %). Předmětem dalších 59 šetření (17 %) bylo dalších dvacet tři orgánů a institucí EU.
Nejčastějším typem údajného nesprávného úředního postupu byl nedostatek transparentnosti (36 % všech šetření), včetně zamítnutí poskytnout informace, jejichž vysoký počet Petiční výbor znepokojil, protože zodpovědná a transparentní správa EU je pro budování důvěry občanů v EU rozhodující.
V roce 2009 bylo uzavřeno 318 šetření. Většina byla uzavřena během doby kratší než jeden rok (70 %) a více než polovina (55 %) během tří měsíců. 311 z těchto šetření souviselo se stížnostmi a u sedmi šlo o šetření z vlastního podnětu.
V 58 případech nebyl šetřením zjištěn žádný nesprávný úřední postup, což pro stěžovatele nemusí nutně představovat negativní výsledek, neboť od dotčeného orgánu či instituce obdrží úplné vysvětlení jejich kroků a dotčenému orgánu či instituci je poskytnuta příležitost zlepšit kvalitu úředních postupů.
V roce 2009 bylo 166 případů (56 %) vyřešeno ke spokojenosti stěžovatele samotným dotčeným orgánem či institucí. Tyto případy buď urovnal daný orgán či instituce, nebo došlo k dohodě o smírném řešení. To odráží rostoucí ochotu chápat stížnosti podané veřejnému ochránci práv jako příležitost k nápravě chyb a ke spolupráci s veřejným ochráncem práv ve prospěch evropských občanů. Ve své výroční zprávě veřejný ochránce práv upozorňuje na 9 případů[1], které jsou názornými příklady osvědčeného postupu. Tyto případy slouží jako model pro všechny orgány a instituce EU z hlediska toho, jak nejlépe reagovat na problémy, které veřejný ochránce práv šetří.
Pokud smírného řešení nelze dosáhnout, veřejný ochránce práv případ uzavře kritickým komentářem nebo podá návrh doporučení. Kritický komentář je pro stěžovatele potvrzením, že jeho stížnost je oprávněná, a ukazuje dotčenému orgánu nebo instituci, co učinil nesprávně, aby se v budoucnu mohl nesprávných úředních postupů vyvarovat. V roce 2009 uzavřel veřejný ochránce práv kritickým komentářem 35 šetření.
Je důležité, aby orgány a instituce zajišťovaly u kritických připomínek veřejného chránce práv další postup a přijímaly opatření pro řešení přetrvávajících problémů, a v budoucnosti se tak vyvarovaly nesprávných úředních postupů. S cílem zajistit, aby se orgány a instituce poučily ze svých chyb a aby v budoucnosti nedocházelo k nesprávnému úřednímu postupu, zveřejňuje veřejný ochránce práv na svých internetových stránkách studii k následné činnosti uskutečněné dotyčnými orgány ke všem kritických komentářům a k dalším připomínkám, které učinil v roce 2008. Je třeba upozornit na to, že spokojenost s následným postupem u těchto kritických komentářů dosáhla 79 %.
V případech, kdy je možné, aby dotčený orgán určitý nesprávný úřední postup napravil, nebo v případech, kdy je nesprávný úřední postup zvláště závažný nebo má obecné důsledky, veřejný ochránce práv obvykle dotčenému orgánu nebo instituci předloží návrh doporučení, ke kterému musí daný orgán či instituce do tří měsíců vypracovat podrobné stanovisko. V roce 2009 bylo vypracováno 15 návrhů doporučení. Navíc bylo v roce 2009 uskutečněno 7 návrhů doporučení z roku 2008 a dva případy byly uzavřeny v návaznosti na návrhy doporučení z roku 2007.
Pokud orgán či instituce Společenství na návrh doporučení uspokojivě nereaguje, může veřejný ochránce práv podat zvláštní zprávu Evropskému parlamentu.
V roce 2009 veřejný ochránce práv nepředložil Parlamentu žádnou zvláštní zprávu.
Veřejný ochránce práv rovněž zahájil čtyři šetření z vlastního podnětu. Tato šetření se týkala výkonu pravomoci veřejného ochránce práv zahájit šetření z vlastního podnětu s cílem vyřešit problém patrně systémového charakteru v rámci orgánů a institucí, jako např. problém zmíněný Komisí ohledně přístupu k dokumentům souvisejícím s řízením pro porušení práva. Cílem bylo dbát na to, aby občané věděli, jak získat přístup k dokumentům vztahujícím se k porušení práva, a aby v případě, kdy by jim byl přístup zamítnut, mohli zjistit, zda původcem zamítnutí je Komise nebo členský stát a zda zamítnutí vychází z vnitrostátního práva nebo z práva EU.
Priority evropského veřejného ochránce práv
Hlavními prioritami evropského veřejného ochránce práv je zajistit, aby práva občanů zakotvená v právních předpisech EU byla dodržována na všech úrovních Unie a aby orgány a instituce EU přizpůsobily své úřední postupy nejvyšším standardům.
Veřejný ochránce práv nadále usiluje o zlepšení kvality informací, jež jsou občanům a případným stěžovatelům sdělovány ohledně práv která jim poskytuje právo Společenství, a to zejména prostřednictvím Evropské sítě veřejných ochránců práv. Tuto síť, do níž patří i Petiční výbor, tvoří přibližně 94 úřadů ze 32 zemí. Účelem této sítě je mimo jiné usnadňovat rychlé předávání stížností příslušným veřejným ochráncům práv nebo obdobným orgánům. V 977 případech řešených v roce 2009 veřejný ochránce předal žádost, již obdržel, některému členovi evropské sítě: doporučil 792 stěžovatelům, aby se obrátili na národního nebo regionálního veřejného ochránce práv, a 185 stěžovatelů odkázal na Petiční výbor. V některých případech se veřejný ochránce práv domnívá, že je vhodné předat stížnost Komisi nebo síti SOLVIT, kterou zřídila Komise na pomoc lidem, kteří se setkávají s překážkami, když se snaží uplatňovat svá práva na vnitřním trhu Unie. Veřejný ochránce práv také posílil svou spolupráci s Europe Direct.
Veřejný ochránce práv se snaží zajistit, aby orgány a instituce EU uplatňovaly ve všech svých činnostech přístup zaměřený na občany, využívaly všechny možnosti nabízející smírné řešení stížností a zahajovaly více šetření z vlastního podnětu s cílem poukázat na problémy a podpořit osvědčené postupy. V zájmu dosažení tohoto cíle pokračuje veřejný ochránce práv v rozvíjení kontaktů s poslanci a s úředníky orgánů a institucí EU, a snaží se tak prosazovat vysokou úroveň služeb ve správě Společenství.
Vzhledem k tomu, jak důležité je zajistit, aby lidé, kteří mají problémy se správou EU, byli informováni o svém právu obracet se na veřejného ochránce práv, uskutečnil v roce 2009 veřejný ochránce práv a jeho spolupracovníci na konferencích, seminářích a setkáních 145 vystoupení. Veřejný ochrance práv rovněž vykonal návštěvy na Kypru, na Slovensku, v České republice, ve Finsku, v Estonsku a v Itálii, jejichž cílem bylo zvýšit v těchto zemích povědomí občanů o jeho úloze. Uspořádal také šest tiskových konferencí a poskytl více než 40 rozhovorů; novinářům bylo rozesláno 21 tiskových zpráv. Síť veřejných ochránců práv pravidelně zveřejňuje zpravodaj a zprovoznila pro své členy elektronické diskusní fórum.
Mezi nejzajímavější publikace vydané a rozšířené v roce 2009 patří „Výroční zpráva“ a nový souhrnný dokument „Syntéza 2008“.
Pravidelně je aktualizována nová internetová stránka veřejného ochránce práv, která byla spuštěna 5. ledna 2009. Tato nová služba pro občany se neustále vyvíjí. Je třeba zdůraznit, že zvláštní pozornost si zaslouží interaktivní průvodce, jehož cílem je pomoci občanům nalézt orgán či instituci nejvhodnější pro řešení jejich stížností; v roce 2009 obdrželo odpověď prostřednictvím tohoto interaktivního průvodce 26 000 osob. Většina návštěvníků internetové stránky pochází ze Španělska, následuje Itálie, Německo, Francie a Belgie.
Závěr
Petiční výbor vyzývá veřejného ochránce práv, aby i nadále ve spolupráci s orgány a institucemi prosazoval řádnou správu a kulturu služeb a zesílil komunikační úsilí, aby občané, kteří by potřebovali využít služeb jeho úřadu, byli řádně informování o tom, jak postupovat.
Petiční výbor vybízí veřejného ochránce práv, aby jednotlivé případy vyřizoval smírným řešením. To odráží rostoucí ochotu chápat stížnosti podané veřejnému ochránci práv jako příležitost k nápravě chyb a prokázat vůli ke spolupráci s ním ze strany orgánů a institucí.
Petiční výbor vybízí veřejného ochránce práv, aby využíval své pravomoci zahajovat šetření z vlastního podnětu s cílem řešit problémy systematického charakteru v rámci orgánů a institucí, jako to již tento výbor učinil v roce 2009 ve vztahu k nedostatečné transparentnosti a k odmítání informací.
Podpora veřejného ochránce práv ze strany Evropského parlamentu a jeho Petičního výboru je důkazem jejich důvěry v práci veřejného ochránce práv a v jeho úsilí o zlepšování služeb poskytovaných občanům, a tedy i o posílení důvěry občanů k Evropské unii a jejím orgánům a zlepšení jejich povědomí o nich.
- [1] Případy 2980/2008/GG(ES), 791/2005/(IP)FOR(ES), 723/2005/OV(OLAF), 790/2005/OV(OLAF), 2346/2007/JMA(EPSO), 2119/2007/ELB(ES), 1908/2007/JF(ES), 1562/2008/BB(EACI), 2003/2008/TS(ERCEA), 1537/2008/(TJ)GG(EACEA)
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU COMMITTEE
|
Datum přijetí |
29.9.2010 |
|
|
|
||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
14 0 1 |
||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Elena Băsescu, Victor Boştinaru, Pascale Gruny, Ágnes Hankiss, Carlos José Iturgaiz Angulo, Peter Jahr, Erminia Mazzoni, Mariya Nedelcheva, Chrysoula Paliadeli, Ernst Strasser, Diana Wallis, Jarosław Leszek Wałęsa |
|||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Kinga Göncz, Keith Taylor |
|||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Herbert Dorfmann |
|||||