ZPRÁVA o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti

23. 11. 2010 - (2010/2202(INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodajka: Laima Liucija Andrikienė

Errata/Addenda

• ERR01 (PDF - 193 KB)
• ERR01 (DOC - 47 KB)

Pozměňovací návrhy

• 001-003 (PDF - 105 KB)
• 001-003 (DOC - 268 KB)
• 004-007 (PDF - 104 KB)
• 004-007 (DOC - 227 KB)
• 008-009 (PDF - 106 KB)
• 008-009 (DOC - 262 KB)
• 010-020 (PDF - 146 KB)
• 010-020 (DOC - 289 KB)
• 021-024 (PDF - 110 KB)
• 021-024 (DOC - 231 KB)
• 025-025 (PDF - 98 KB)
• 025-025 (DOC - 216 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti

(2010/2202(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na jedenáctou výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě, která se zabývá obdobím od července 2008 do prosince 2009,

–       s ohledem na články 6 a 21 Lisabonské smlouvy,

–       s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a veškeré příslušné mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv,

–       s ohledem na Chartu OSN,

–       s ohledem na veškeré úmluvy OSN o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám[1],

–       s ohledem na regionální nástroje v oblasti lidských práv, zejména na Africkou chartu lidských práv a práv národů, opční protokol o právech žen v Africe, Americkou úmluvu o lidských právech a Arabskou chartu lidských práv, Mezivládní komisi organizace ASEAN pro lidská práva;

–       s ohledem na vstup Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) v platnost dne 1. července 2002 a na usnesení Parlamentu vztahující se k ICC[2],

–       s ohledem na společný postoj Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu a na akční plán Rady navazující na tento společný postoj; s ohledem na zásadní úlohu ICC při předcházení závažným trestným činům v oblasti jeho působnosti,

–       s ohledem na závazek Evropské unie k podpoře účinného fungování ICC,

–       s ohledem na skutečnost, že je povinností každého státu vykonávat trestní pravomoc nad osobami odpovědnými za mezinárodní zločiny,

–       s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a probíhající jednání o přistoupení EU k této úmluvě,

–       s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie[3],

–       s ohledem na dohodu o partnerství AKT (skupiny zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří) – EU a její revizi[4],

–       s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě[5] (Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, EIDHR),

–       s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech ve světě,

–       s ohledem na svá usnesení přijatá ve dnech 14. ledna 2009[6] o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy EU, a 25. února 2010[7] na třináctém zasedání Rady OSN pro lidská práva,

–       s ohledem na svá usnesení ze dne 1. února 2007[8] a ze dne 26. dubna 2007[9] o iniciativě na podporu všeobecného moratoria k trestu smrti a na rezoluci č. 62/149 přijatou dne 18. prosince 2007 Valným shromážděním OSN o celosvětovém moratoriu na výkon trestu smrti, jakož i na své usnesení ze dne 7. října 2010 o Světovém dni boje proti trestu smrti,

–       s ohledem na protokol č.13 k evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností,

–       s ohledem na Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv, činnosti zvláštních zástupců generálního tajemníka OSN pro situaci zastánců lidských práv, obecné zásady EU týkající se zastánců lidských práv a na usnesení Parlamentu ze dne 16. června 2010 o zastáncích lidských práv[10],

–       s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založený na náboženství a víře,

–       s ohledem na obecné zásady Evropské unie týkající se podpory dodržování mezinárodního humanitárního práva[11], trestu smrti, mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu a obecné zásady týkající se ochránců lidských práv a také dialogu se třetími zeměmi, lidských práv, prosazování a ochrany práv dítěte a násilí proti ženám a dívkám a boje proti všem formám diskriminace žen,

–       s ohledem na soubor nástrojů Rady Evropské unie na podporu a ochranu všech lidských práv lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT)[12],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2009 o budování demokracie v rámci vnějších vztahů EU[13],

–       s ohledem na všechna usnesení, která přijal v případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2010 o porušování lidských práv v Číně, a zejména o případu Liou Siao-po[14],

–       s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0339/2010),

A.     vzhledem k tomu, že Všeobecná deklarace lidských práv je i nadále světovým referenčním dokumentem, v jehož rámci jsou v centru pozornosti všechny lidské bytosti,

B.     vzhledem k tomu, že jedenáctá výroční zpráva Evropské unie o lidských právech (2008–2009) poskytuje všeobecný přehled o činnosti EU, pokud jde o situaci v oblasti lidských práv a demokracii ve světě,

C.     vzhledem k tomu, že cílem tohoto usnesení je prověřit, zhodnotit a ve zvláštních případech podrobit konstruktivní kritice činnost EU v oblasti lidských práv a demokracie,

D.     vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv v rámci EU má přímý vliv na důvěryhodnost EU a její schopnost provádět účinnou zahraniční politiku v této oblasti,

E.     vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně svobody náboženského vyznání či přesvědčení a práv příslušníků menšin,

F.     vzhledem k tomu, že spravedlnost, demokracie a právní stát jsou jakožto záruka základních svobod a lidských práv pilíři trvale udržitelného míru, a vzhledem ke skutečnosti, že trvale udržitelného míru nemůže být dosaženo ochranou osob odpovědných za systematické zneužívání lidských práv a porušování mezinárodního trestního práva,

G.     vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva posílila pravomoci EU v oblasti zahraniční politiky způsobem, jenž posílí její hodnoty a cíle; vzhledem k tomu, že hlavní novinky vztahující se k vnější činnosti EU, jako je vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředseda Komise a Evropská služba pro vnější činnost, by měly vést k dalšímu upevnění vnější činnosti EU v oblasti lidských práv a poskytnout více možností začlenit otázky lidských práv do všech příslušných oblastí politik,

H.     vzhledem k tomu, že Smlouva poskytuje EU jednotnou právní subjektivitu, která umožní její přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech a umožní Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku ověřit, zda jsou právní akty EU v souladu s Úmluvou,

I.      vzhledem k tomu, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se stala Listina základních práv Evropské unie právně závaznou, čímž posiluje ochranu lidských práv v Evropě,

J.      vzhledem k tomu, že EU významně podporuje Mezinárodní trestní soud a že propaguje všeobecnou platnost Římského statutu a hájí jeho celistvost s cílem chránit a rozšířit nezávislost Mezinárodního trestního soudu,

K.     vzhledem k tomu, že společný postoj Rady ze dne 16. června 2003 a akční plán z roku 2004 potřebují upravit s ohledem na vývoj mezinárodního trestního práva od roku 2004; vzhledem k tomu, že je nutné prohloubit a zlepšit účinnou pomoc a spolupráci EU, protože počet zatykačů a soudních řízení u ICC se zvyšuje,

L.     vzhledem k tomu, že úsilí v boji proti terorismu ve světě si žádá sladění bezpečnosti s dodržováním lidských práv,

M.    vzhledem k tomu, že celosvětová hospodářská a finanční krize měla negativní dopad na práva v oblasti hospodářství a sociální a kulturní oblasti; vzhledem k tomu, že nejvíce byla krizí dotčena práva nejchudších lidí; vzhledem k tomu, že kvůli zvyšujícím se a kolísavým cenám a spekulacím s komoditami bojují miliony lidí v mnoha zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky o zajištění svých základních potřeb; vzhledem k tomu, že miliony lidí čelí nejistotě a nedůstojnému životu a že v některých zemích se protesty setkaly s reakcí v podobě jejich potlačování a násilí,

N.     vzhledem k tomu, že práva v oblasti hospodářství a sociální a kulturní oblasti je nutné postavit na roveň práv občanských a politických; vzhledem k tomu, že doložky o lidských právech obsažené v dohodách mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU, musejí být dodržovány a prováděny,

O.     vzhledem k tomu, že změna klimatu má trvalý a dlouhodobý dopad na oblast lidských práv; vzhledem k tomu, že negativním následkům jsou zvláště nejvíce vystaveny ohrožené skupiny v rozvojovém světě i v nejsevernějších oblastech Evropy, jako je domorodé obyvatelstvo, ale mohly by mít mnohem širší dopad,

P.     vzhledem k tomu, že boj proti beztrestnosti má klíčový význam, neboť je zaměřen na prevenci a trestání nejtěžších zločinů a jejich pachatelů; vzhledem k tomu, že beztrestnost je průřezovou problematikou, která se týká široké škály lidskoprávních otázek, jako je mučení, trest smrti, násilí proti ženám, pronásledování zastánců lidských práv či boj proti terorismu,

Q.      vzhledem k tomu, že podle OSN dosud nebyl vyřešen starý lidskoprávní problém dekolonizace, který se v bezprostředním sousedství EU týká zejména Západní Sahary,

R.     vzhledem k tomu, že pro existenci evropských institucí má klíčový význam provádění a prosazování základních zásad stanovených v Evropské úmluvě o lidských právech,

S.     vzhledem k tomu, že se ve světě objevují nové formy porušování lidských práv, zejména v oblasti nových informačních technologií, k nimž patří zneužívání internetu a cenzura na internetu a porušování práva na soukromí prostřednictvím využívání osobních údajů,

T.     vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání je stále více ohrožována, zejména ze strany autoritářských vlád, jež se zaměřují na náboženské menšiny, nebo ze strany vlád, které nejsou schopny předcházet útokům, obtěžování či jinému nepřátelskému jednání vůči některým jednotlivcům či náboženským skupinám,

U.     vzhledem k tomu, že lidská práva jsou porušována v zemích, které uznaly pravomoci vycházející z mezinárodních nástrojů upravujících lidská práva, i v zemích, které neuznávají historicky nabytá práva,

1.      znovu zdůrazňuje své pevné odhodlání a připomíná své dlouhodobé úsilí v oblasti ochrany lidských práv a demokracie založené na vytvoření silné a účinné politiky EU v oblasti lidských práv, která zaručí větší soudržnost a jednotnost všech oblastí politiky, a na bilaterálních vztazích se třetími zeměmi a aktivní účasti na mezinárodních fórech a také na podpoře mezinárodních a místních organizací občanské společnosti;

2.      domnívá se, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost přestavuje historickou příležitost k odstranění přetrvávajících nedostatků politiky EU v oblasti lidských práv a demokracie; vyzývá v tomto ohledu k plnému souladu Evropské služby pro vnější činnost s účelem a duchem Lisabonské smlouvy, jejímž cílem je zajistit, aby jádrem vnější politiky EU v různých oblastech bylo dodržování a podpora lidských práv, jak je stanoveno v článcích 2, 3 a 21 SEU;

3.      připomíná, že v souladu s hlavou V kapitoly 1 Smlouvy o EU musí být činnosti na mezinárodní scéně založeny na zásadách demokracie, právního státu, všeobecné platnosti, nezcizitelnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod; zdůrazňuje, že tyto zásady představují základní společnou základnu pro vztahy EU se  zeměmi, které nejsou členy EU;

4.      domnívá se proto, že rozhodnutí, kam ve struktuře Evropské služby pro vnější činnost zařadit lidská práva, má velký význam; požaduje tudíž vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii, jehož úkolem by bylo vypracovat jasně definovanou strategii EU v oblasti lidských práv a demokracie a zajišťovat celkovou koordinaci s mnohostrannými fóry; se zdůrazněním skutečnosti, že odborné znalosti v oblasti lidských práv a demokracie musí být jako klíčová odpovědnost zakotvena do každé zeměpisné či politické sekce Evropské služby pro vnější činnost, je pevně přesvědčen, že tento přístup zabrání tomu, aby lidská práva byla izolována, a je jediným způsobem, jak zajistit plné dodržování ustanovení Lisabonské smlouvy;

5.      bere na vědomí závazek vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise budovat aktivní úlohu EU na světové scéně s cílem zlepšit situaci v oblasti lidských práv a demokracie v celosvětovém měřítku; naléhavě v tomto ohledu žádá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistila vytvoření pracovní skupiny COHOM se sídlem v Bruselu s cílem zaručit účinné zapojení a včasný přístup k jiným orgánům a politikám EU; ve stejném duchu žádá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zvážila význam povinného školení zaměstnanců EU v oblasti lidských práv, včetně vedoucích delegací a ředitelů Evropské služby pro vnější činnost;

6.      vyzývá k vytvoření zvláštního zástupce pro lidská práva; zdůrazňuje, že jmenování zvláštních zástupců EU pro lidská práva, zejména pro zastánce lidských práv, mezinárodní humanitární právo a mezinárodní spravedlnost, stejně jako pro práva žen a dětí, by mohlo napomoci dosažení větší soudržnosti a viditelnosti vnější činnosti EU v této oblasti; zdůrazňuje, že by tito zvláštní zástupci EU měli být pověřenými osobami na úrovni expertů s prokázanými odbornými znalostmi v oblasti lidských práv;

7.      má za to, že je velmi zapotřebí koherentnějšího rámce, aby byla podpora EU pro budování demokracie na celém světě účinnější; má za to, že vzhledem k tomu, že demokratická společnost, právní stát a záruky základních svobod jsou základem dodržování lidských práv, důsledná zahraniční politika EU se musí v prvé řadě soustřeďovat na podporu demokracie a lidských práv, což je nutné začlenit do všech dohod o spolupráci a strategickém partnerství mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU; domnívá se, že nová institucionální struktura EU a zejména Evropské služby pro vnější činnost nabízí příležitost zvýšit soulad a efektivitu EU v této oblasti;

8.      vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby plnila své závazky týkající se začlenění otázky lidských práv do rámce vnější činnosti EU, tak aby byly tyto otázky zohledněny ve struktuře Evropské služby pro vnější činnost, které by byly poskytnuty potřebné zdroje, tak aby tato nová služba mohla zajistit zohlednění lidskoprávních otázek ve všech oblastech vnější akce, včetně SBOP, rozvoje a obchodu;

9.      domnívá se, že postavení zvláštních zástupců EU by mělo být dále rozvíjeno, a nikoli postupně omezováno, a to zejména v zemích a regionech, v nichž EU nemá diplomatické zastoupení; s ohledem na důležitost otázek lidských práv v konfliktních a post-konfliktních oblastech považuje za nezbytné, aby všichni zvláštní zástupci EU měli mandát, který by pokrýval občanská a politická práva, hospodářská a kulturní práva, práva žen a dětí, mezinárodní humanitární právo a mezinárodní spravedlnost a který by hovořil konkrétně o podpoře a zajištění dodržování lidských práv, demokracie a právního státu; zdůrazňuje, že zvláštní zástupci EU jsou ústředními body pro interní řízení, odborné znalosti a zastání a logickými partnery pro třetí země a další subjekty mimo EU; vítá jmenování alespoň jedné osoby v každé delegaci EU, která je kontaktní osobou vedoucí koordinaci, začleňování a sledování politiky v oblasti lidských práv;

10.    vítá ochotu představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise provést zásadní přezkum efektivity všech nástrojů EU v této oblasti, od dialogů o lidských právech a pokynů EU, přes Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) až po bilaterální pomoc EU a činnost v oblasti multilaterálního fóra, a zahájit konzultační proces o vývoji nových strategií v oblasti lidských práv, které by vypracovávaly jednotlivé země a které by pokrývaly všechna lidská práva zakotvená v mezinárodních úmluvách a úmluvách OSN, jež rovněž zahrnují práva hospodářská, sociální a kulturní; zdůrazňuje odhodlání EP plně se účastnit tohoto konzultačního procesu a také význam zajištění této účasti; zdůrazňuje potřebu zapojit do něj organizace občanské společnosti;

11.    sdílí názor, že takové strategie jednotlivých zemí v oblasti lidských práv, které Parlament opakovaně požadoval, mohou podstatně posílit jednotnost a účinnost vnější činnosti EU, pokud se stanou referenčním dokumentem, jenž stanoví specifické priority a cíle pro jednotlivé země, které budou začleněny do všech relevantních vnějších politik a nástrojů EU;

12.    v souvislosti s tímto přezkumem trvá zejména na důležitosti provedení důkladného posouzení lidskoprávních aspektů Evropské politiky sousedství, jež by se mělo zabývat zejména soudržností a účinností stávajících mechanismů, jako jsou akční plány, zprávy o pokroku, dialogy o lidských právech a postup rozhodování o prohloubení vztahů se zeměmi, které nejsou členy EU;

13.    považuje revidovanou rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí za zásadní zlom pro spolupráci Parlamentu s Komisí, lituje však, že Rada není součástí této dohody; zdůrazňuje nezbytnost zvýšit transparentnost a usnadnit neomezený přístup k dokumentům mezi všemi orgány EU s cílem vyvinout účinnější interinstitucionální spolupráci a soudržnost;

14.    připomíná, že rozvoj soudržné zahraniční politiky EU je zásadní, pokud má Unie hrát významnou a konstruktivní úlohu při podpoře lidských práv po celém světě; vyzývá členské státy, aby při sledování tohoto cíle ukázaly neochvějné odhodlání a politickou vůli;

15.    zdůrazňuje, že je třeba více se zaměřit na zlepšování schopnosti Evropské unie rychle reagovat na porušování lidských práv ze strany zemí, které nejsou členy EU, zejména pokud jde o poskytování podpory zastáncům lidských práv, kteří se ocitnou v nebezpečí, a na porušování lidských práv ze strany společností se sídlem v EU působících v zemích mimo EU, a to vypracováním strategických akčních programů;

16. uznává, že nevládní organizace jsou zásadní pro rozvoj a úspěch demokratických společností, podporu vzájemného porozumění a tolerance i pro nastolení a udržení proveditelných politických priorit a společných řešení problémů demokratického rozvoje;

Výroční zpráva o lidských právech ve světě

17.    zdůrazňuje důležitost výroční zprávy EU o lidských právech, která analyzuje a vyhodnocuje politiku EU v oblasti lidských práv, zejména s ohledem na zviditelňování otázky lidských práv obecně; zdůrazňuje právo Evropského parlamentu dohlížet na opatření, která v oblasti lidských práv přijaly Komise a Rada; požaduje plné zapojení Evropského parlamentu při sestavování návrhů budoucích výročních zpráv, především částí, jež se týkají vlastní činnosti Parlamentu v oblasti lidských práv, a to při zohlednění postupu některých minulých předsednictví;

18.    vítá výroční zprávu EU, kterou Parlamentu představila představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise, a také novou dobu pro předkládání zpráv založenou na kalendářním roce, která poskytne Parlamentu příležitost věnovat prosincové plenární zasedání, kde bude udělena každoroční Sacharovova cena za svobodu myšlení a kde proběhne diskuze o výroční zprávě o lidských právech ve světě a politice EU v této oblasti, situaci v oblasti lidských práv;

19.    žádá Evropský parlament, Radu a Komisi, aby na šíření výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii vynaložily větší úsilí a zajistily, aby byla zpřístupněna co nejširšímu počtu čtenářů, zejména těch, kteří jsou zapojeni do prosazování lidských práv a demokracie po celém světě; vyzývá rovněž k veřejným informačním kampaním s cílem zlepšit profil EU v této oblasti; uznává, že současné vydání se zlepšilo, co se týče jasnější prezentace;

20.    znovu opakuje svůj požadavek, aby Rada, Komise a delegace a velvyslanectví EU poskytovaly pro účely hodnocení politik více kvalitnějších informací na místě a aby byly předloženy návrhy prvků a pokynů pro zlepšení obecného přístupu, omezení případných rozporů a přizpůsobení politických priorit podle jednotlivých zemí v zájmu přijetí strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země, jak je stanoveno v programu Evropské služby pro vnější činnost; domnívá se, že otázka transparentnosti musí stát v popředí opatření EU a že přístup k agendám a dokumentům musí být rozšířen tam, kde jsou lidská práva předmětem samostatné diskuse se zeměmi, které nejsou členy EU;

21.    znovu opakuje svou žádost o pravidelné hodnocení uplatňování politik, nástrojů, iniciativ a dialogů Evropské unie v oblasti lidských práv ve třetích zemích a jejich výsledků a žádá, aby výsledky byly v plném rozsahu sděleny Parlamentu; vyzývá Radu a Komisi, aby vypracovaly konkrétní měřitelné ukazatele a parametry pro hodnocení účinnosti uvedených politik;

Působení EU v oblasti lidských práv na mezinárodních fórech

22.    zdůrazňuje, že budoucí přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech je příležitostí prokázat své odhodlání chránit lidská práva v EU i mimo ni; vyzývá členské státy EU, aby přistoupení k této úmluvě podpořily a aby zajistily zájem občanů EU o tuto otázku;

23.    naléhá na Komisi a Radu, aby v rámci Unie i mimo ni široce podporovaly Evropskou úmluvu o lidských právech, a to mimo jiné s cílem vzdělávat veřejnost v otázce existence soudní pravomoci Evropského soudu pro lidská práva, již lze uplatnit pro řešení a nápravu porušování práv, jímž může být postižen členský stát Rady Evropy nebo jeho občané;

24.    naléhá na vysokou představitelku, aby zajistila dobře fungující zapojení Evropské služby pro vnější činnost do dalších mezinárodních orgánů a regionálních organizací a do jejich práce v oblasti prosazování lidských práv a aby zajistila spolupráci s nimi; vyzývá vysokou představitelku, aby zajistila plné a systematické začlenění doporučení, problémů a priorit vyjádřených v rámci systému OSN, Rady Evropy, OBSE a dalších mezinárodních institucí do všech oblastí politiky EU, a zejména do oblasti lidských práv;

25.    s politováním konstatuje pomalý postup přezkoumávání případů ze strany Evropského soudu pro lidská práva, který trvá až sedm let; připomíná, že na projednání u soudu čeká asi 100 000 případů; zdůrazňuje, že soud musí být institucí, jež jde příkladem v oblasti ochrany práva na spravedlnost a spravedlivý proces; naléhá na orgány EU a její členské státy, aby vynaložily veškeré úsilí pro pomoc soudu; vítá skutečnost, že Rusko, které bylo ze 47 členských států Rady Evropy poslední zemí, která odmítala ratifikovat Protokol č. 14 k Evropské úmluvě o lidských právech, tak učinilo; tento protokol může vstoupit v platnost až po ratifikaci všemi členy Rady Evropy a týká se účinného fungování soudu, neboť zjednodušuje postupy soudu a jeho cílem je pomoci čelit problému nahromadění případů;

26.    požaduje užší spolupráci mezi Radou Evropy a Evropskou unií v oblasti prosazování lidských práv a zajišťování jejich dodržování, což se týká práv hospodářských a sociálních a práv příslušníků menšin, prosazování práv lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů a zastánců práv těchto osob a zajišťování toho, aby oběti diskriminace byly obeznámeny s účinnými zákonnými opravnými prostředky u vnitrostátních orgánů a aby měly k těmto prostředkům přístup s cílem bojovat proti diskriminaci, a v oblasti ochrany regionálních a menšinových jazyků při využití právních nástrojů nediskriminace a stávajících orgánů v oblasti sociálních práv, s cílem prosazovat rozmanitost a toleranci;

27.    vyzývá členské státy EU, aby podepsaly a ratifikovaly veškeré klíčové úmluvy OSN a Rady Evropy o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám, a zejména Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990, Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením, Deklaraci OSN o právech původního obyvatelstva ze dne 13. září 2007, Deklaraci MOP o zásadách a základních právech při práci z roku 1998, Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků, opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, opční protokoly k Úmluvě o právech dítěte a Úmluvu OSN o právech zdravotně postižených osob; trvá na tom, že opční protokol k úmluvě by měl být chápán jako její nedílná součást, a žádá, aby se současně s přistoupením k úmluvě přistoupilo i k protokolu[15];

28.    zdůrazňuje skutečnost, že definice lidských práv přijaté mezinárodním společenstvím od konce druhé světové války se ukázaly jako dostatečně pružné pro to, aby obsáhly nové skutečnosti v rámci pokroku lidstva, avšak zdůrazňuje potřebu kodifikace nových práv v reakci na nové hrozby pro svobodu, jako jsou např. hrozby v oblasti svobody vědeckého bádání, svědomí a vědění, generové identity či sexuální orientace a všech práv týkajících se digitální oblasti, počínaje univerzálním přístupem k internetu;

29.    zdůrazňuje význam posílení racionalizace a pokud možno koordinace mezinárodních orgánů se soudní pravomocí v oblasti lidských práv a v oblasti jejich postupů s cílem poskytovat stále lepší záruky týkající se účinného prosazování a obrany základních práv obsažených v souvisejících mezinárodních nástrojích;

30.    zdůrazňuje nutnost věnovat se pečlivěji různým kontrolním mechanismům Rady Evropy a OSN a úžeji spolupracovat s jejich různými smluvními subjekty ve snaze lépe pracovat s jejich závěry a využít jejich odborných znalostí v této oblasti;

31.    vítá úsilí, které EU vynaložila v rámci Třetího výboru Valného shromáždění OSN (zabývajícího se sociálními, humanitárními a kulturními otázkami), pokud jde o velké množství rezolucí, zejména v případě výzvy k moratoriu na uplatňování trestu smrti, kterou podpořilo více zemí, práv dítěte, náboženské nesnášenlivosti a situace v oblasti lidských práv v Barmě/Myanmaru a Korejské lidově demokratické republice;

32.    vítá otevření první evropské regionální kanceláře vysokého komisaře OSN pro lidská práva v Bruselu v říjnu 2009; navrhuje vytvořit účinnou spolupráci s vysokým komisařem ve snaze lépe prosazovat lidská práva a navázat na vyjádření a provádění norem a politik v oblasti lidských práv v EU a v ostatních zemích Evropy;

33.    vyzývá Radu a Komisi, aby určily strategii vzhledem k zemím, které odmítají plně spolupracovat s mechanismy OSN, aby umožnily nezávislým odborníkům OSN a zvláštním zpravodajům neomezený přístup na své území a přestaly jim bránit v práci;

34.    lituje oslabování politiky a přístupu EU vůči barmské juntě a zdůrazňuje, že stávající postoj nepomáhá v boji proti tragické politické, sociální a humanitární situaci, v níž je barmské obyvatelstvo nuceno žít od počátku vojenské vlády, a může se jevit jako určité usmíření s diktátorským režimem;

35.    vítá podporu Evropské unie iniciativám OSN a jiných mezinárodních fór na podporu dekriminalizace homosexuality; vyzývá Evropskou unii, aby ve spolupráci s podobně smýšlejícími státy na všech mezinárodních fórech vytrvale podporovala iniciativy odsuzující porušování lidských práv, pokud jde o sexuální orientaci a pohlavní identitu;

36.    žádá Komisi a Radu, aby prosadily oficiální, právní legitimizaci pojmu „klimatický uprchlík“ (lidé nucení opustit svůj domov a hledat útočiště v zahraničí v důsledku změny klimatu), který dosud není uznáván mezinárodním právem ani žádnou právně závaznou mezinárodní dohodou;

37.    žádá o posílenou spolupráci mezi OSN, Stálým fórem pro otázky původních obyvatel a Evropskou unií v oblasti ochrany práv domorodého obyvatelstva, neboť domorodé obyvatelstvo je jednou z nejzranitelnějších skupin na celém světě;

Rada OSN pro lidská práva (UNHRC)

38.    oceňuje práci, kterou odvádí Rada OSN pro lidská práva v rámci celkové struktury OSN, a její potenciál, pokud jde o rozvoj rámce, který je významný pro uskutečňování multilaterálních snah Evropské unie v oblasti lidských práv; upozorňuje, že tento nový orgán musí pokračovat v úsilí o fungování podle nejvyšších standardů a co nejúčinnějším způsobem, aby si získal více důvěryhodnosti;

39.    zdůrazňuje, že aktivní účast organizací občanské společnosti má zásadní význam pro zajištění účinného fungování UNHRC;

40.    velmi vítá skutečnost, že současná vláda USA se chce více zapojit do činnosti OSN a že obsadila jedno z míst na Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) na období 2009 až 2012; uznává, že členství USA zvyšuje důvěryhodnost a kapacitu UNHCR; vyzývá EU, aby prohloubila spolupráci s USA, a to zejména v oblasti výměny zkušeností o dialogu o lidských právech;

41.    připomíná, že na úřadu UNHRC bude v roce 2011 provedeno zevrubné přehodnocení jeho postupů, a vyzývá proto EU, aby na toto přehodnocení připravila a aktivně se ho zúčastnila;

42.    zdůrazňuje významnou úlohu všeobecného pravidelného přehodnocování a vyzývá Radu a Komisi, a zejména ESVČ, aby pečlivě sledovaly a kontrolovaly jeho uskutečňování a aby v rámci přezkumu UNFRC zefektivnily všeobecné pravidelné přehodnocování a zvýšily váhu přikládanou stanovisku nezávislých odborníků;

43.    výrazně podporuje snahy EU zabránit jakékoli zaujatosti a manipulaci v rámci všeobecného pravidelného přehodnocování činnosti v oblasti lidských práv; v tomto smyslu velmi lituje výsledku plenárního zasedání v únoru 2009, které velmi utrpělo procedurálními překážkami a snahami manipulovat postup během procesu přehodnocování;

44.    vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby pravidelně navštěvovala Radu OSN pro lidská práva a osobně zaručila, aby byly mezi touto radou a Evropskou službou pro vnější činnost vytvořeny na všech úrovních co nejužší vztahy; vyzývá, aby budoucí oddělení lidských práv v rámci Evropské služby pro vnější činnost navázalo úzké pracovní vztahy s Radou OSN pro lidská práva; vyzývá ke koordinovanému dialogu se zeměmi, které nejsou členy EU, o postojích, jež byly zaujaty v Radě OSN pro lidská práva, a to nejen v Ženevě a v rámci zvláštních rozhovorů o lidských právech, ale také v rámci všech dvoustranných rozhovorů EU s těmito zeměmi o politické, obchodní a rozvojové spolupráci;

45.    připomíná, že členské státy EU mají v UNHRC menšinové zastoupení; vyzývá orgány EU a její členské státy, aby se společně snažily rozvíjet vhodná partnerství se zeměmi a nestátními subjekty, které pokračují v boji za všeobecná a nedělitelná lidská práva;

46.    vyzývá vysokou představitelku a ministry zahraniční EU, aby před každým zasedáním Rady OSN pro lidská práva a Valného shromáždění OSN přijali závěry Rady pro zahraniční věci (FAC), v nichž by se stanovily priority a strategie EU;

47.    žádá Radu, Komisi a Evropskou službou pro vnější činnost, aby prohloubily svou spolupráci s demokratickými a v demokratizačním procesu se nacházejícími vládami ostatních regionálních skupin v rámci Rady OSN pro lidská práva s cílem zajistit iniciativám zaměřeným na dodržování principů obsažených ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN větší šanci na úspěch; za tímto účelem vyzývá Komisi a členské státy, aby účinněji koordinovaly své činnosti, a žádá Komisi, aby předložila výroční zprávu o postupech hlasování v OSN v oblasti lidských práv, která by analyzovala, jak byly tyto postupy ovlivněny politikami EU a jejích členských států a politikami ostatních bloků; znovu opakuje, že delegace EU a členské státy EU by v Ženevě měly více akcentovat přesah zemí, které nejsou členy EU, v dřívější fázi diskusí a že by se měly vyvarovat nadměrného zdůrazňování vnitřních diskusí určených k dosažení jednoty EU za cenu přístupu „nejmenšího společného jmenovatele“;

48.    potvrzuje zásadní důležitost zvláštních postupů a mandátů pro jednotlivé země v rámci Rady OSN pro lidská práva; vítá nově zřízené tematické mandáty v oblasti kulturních práv a vítá rozšíření tématických mandátů o právo na potravu, svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a uprchlíky ve vlastní zemi; vítá dále rozšíření mandátů zemí na Burundi, Haiti, Kambodžu, Somálsko, Korejskou lidově demokratickou republiku, Myanmar a Súdán; lituje, že nebyly prodlouženy mandáty pro Libérii a Demokratickou republiku Kongo;

49.    velmi vítá rozhodnutí UNHRC z roku 2008 o rozšíření mandátu zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky obchodu a lidských práv a závěry Rady přijaté v prosinci 2009 v rámci švédského předsednictví, jež pozitivně hodnotí práci zvláštního zástupce; žádá členské státy EU, aby pokračovaly v práci na praktickém uplatňování závěrečných doporučení mandátu a rámce pro „ochranu, respekt a nápravu“, který má být v UNHRC předložen v roce 2011;

50.    vítá zvláštní zasedání Rady OSN pro lidská práva týkající se situace lidských práv na východě Demokratické republiky Kongo, dopadu světové hospodářské a finanční krize na univerzální dodržování a účinné uplatňování lidských práv, situace v oblasti lidských práv na Srí Lance a situace v oblasti lidských práv na okupovaných palestinských územích a ve východním Jeruzalémě; lituje, že na dvanáctém zasedání Rady OSN pro lidská práva konaném dne 16. října 2009 členské státy EU nevystoupily s jednotným postojem k hlasování o Goldstoneově zprávě, když čtyři členské státy hlasovaly proti, dva se zdržely a dva nebyly při hlasování přítomny; vyzývá členské státy a všechny relevantní instituce EU, aby v Radě pro lidská práva a dalších orgánech OSN dosáhly užší koordinace; zdůrazňuje, že dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva oběma stranami a za všech okolností je klíčových předpokladem pro dosažení spravedlivého a trvalého míru na Blízkém východě; naléhavě proto žádá všechny strany, aby respektovaly rezoluce Valného shromáždění OSN přijaté dne 5. listopadu 2009 a 26. února 2010 tím, že uskuteční šetření, která budou odpovídat mezinárodním standardům; vyzývá představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistila, aby osoby, jež se dopustily porušení mezinárodního práva, byly za své činy v souladu s povinností EU v rámci Ženevské úmluvy a prioritou EU bojovat proti beztrestnosti potrestány;

51.    podporuje nezávislost Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR); lituje, že během desátého pravidelného zasedání v březnu 2009 byla navzdory opozici EU přijata rezoluce zaměřená na omezení nezávislosti Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR). vyzývá orgány EU, aby poskytly další finanční podporu systému zvláštních postupů Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva jako celku, aby tak byl zajištěn dostatek finančních zdrojů pro náležitý výkon funkcí ze strany všech zmocněnců pro zvláštní postupy;

Spolupráce EU s Mezinárodním trestním soudem

52.    opakovaně zdůrazňuje svou silnou podporu Mezinárodního trestního soudu a jeho prvořadého cíle bojovat proti beztrestnosti genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti; vítá skutečnost, že poté, co Římský statut ratifikovala v březnu, srpnu a říjnu 2010 Bangladéš, Seychely, Svatá Lucie a Moldavsko, dosáhl celkový počet smluvních stran 114 zemí; zdůrazňuje, že Římský statut Mezinárodního trestního soudu byl ratifikován všemi členskými státy EU jakožto podstatný prvek demokratických zásad a hodnot Unie, a vyzývá proto členské státy, aby plně respektovaly tento statut jakožto součást acquis EU; zdůrazňuje význam zásady univerzálnosti a vyzývá ESVČ, členské státy EU a Komisi, aby pokračovaly ve svém úsilí zaměřeném na podporu všeobecné ratifikace Římského statutu a dohody o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu a vnitrostátních prováděcích právních předpisů a aby přezkoumaly společný postoj Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu a akční plán z roku 2004, který na tento společný postoj navazuje; požaduje, aby bylo toto úsilí rozšířeno na Dohodu o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, která je důležitým prováděcím nástrojem soudu; dále vyzývá členské státy EU, aby ve světle stávajícího vývoje, problémů a potřeb soudu revidovaly a aktualizovaly společný postoj a akční plán týkající se Mezinárodního trestního soudu s cílem posílit účinnou pomoc poskytovanou EU a Mezinárodním trestním soudem, neboť tento soud vydává stále větší počet zatýkacích rozkazů a pořádá stále větší počet soudních řízení, a aby zahájily diskusi o možném přijetí pokynů EU týkajících se mezinárodní spravedlnosti / Mezinárodního trestního soudu

53.    důrazně nabádá ESVČ, Komisi a členské státy EU, aby podpořily provedení rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu a spolupráci se soudem během jednání o rozšíření a v rámci procesů přistoupení, jakož i na všech summitech EU a při dialogu se zeměmi, které nejsou členy EU, včetně Spojených států, Číny, Ruska, Africké unie a Izraele; naléhá zejména na Radu a Komisi, aby zajistily, že spravedlnost bude nedílnou součástí všech mírových jednání; vyzývá ESVČ, aby soustavně usilovala o začlenění doložky o Mezinárodním trestním soudu do souvisejících dohod se zeměmi, které nejsou členy EU; vyzývá vysokou představitelku, aby zajistila začlenění problematiky Mezinárodního trestního soudu mezi priority v rámci zahraniční politiky EU a případně do mandátu zvláštních zástupců EU a dále aby zajistila, aby zaměstnanci Evropské služby pro vnější činnost byli ohledně Mezinárodního trestního soudu pravidelně školeni, a to jak v ústředí, tak v delegacích EU; vyzývá vysokou představitelku, aby jmenovala zvláštního zmocněnce pro mezinárodní spravedlnost s mandátem k prosazování, začleňování a zastupování závazků EU v oblasti boje proti beztrestnosti a Mezinárodního trestního soudu v rámci zahraniční politiky EU;

54.    vítá skutečnost, že Belgie vykonala zatýkací rozkaz, který vydal třetí předsoudní senát Mezinárodního trestního soudu, vůči Jeanu Pierrovi Bembovi dne 3. července 2008; s velkým znepokojením však konstatuje, že osm zatýkacích rozkazů vydaných Mezinárodním trestním soudem, včetně zatýkacích rozkazů na čtyři hlavní vůdce Armády božího odporu v Ugandě, Boscu Ntagandu v Demokratické republice Kongo a Ahmada Haruna, Aliho Kushayba a súdánského prezidenta Omara Hassana Ahmada al-Bashira dosud nebyly vykonány; lituje, že Súdán stále odmítá zatknout a předat podezřelé osoby Mezinárodnímu trestnímu soudu, čímž soustavně nerespektuje své závazky na základě Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1593 (2005); připomíná, že dne 26. května 2010 první předsoudní senát Mezinárodního trestního soudu informoval Radu bezpečnosti OSN o nedostatečné spolupráci Súdánské republiky v případu vedeném proti Ahmadu Harunovi a Alimu Kushaybovi; vyjadřuje velké znepokojení nad skutečností, že dva smluvní státy Římského statutu, Čad a Keňa, nedávno pozvaly a přijaly prezidenta Omara al-Bashira na svém území, ačkoli jsou podle Římského statutu povinny jej zatknout, a že neprovedly příslušný zatýkací rozkaz; vyzývá k pokračování pátrání po obžalovaných na útěku v Chorvatsku a zdůrazňuje úlohu, kterou by EU a Mezinárodní trestní soud mohly hrát při zajištění vyšetřování případných válečných zločinů na Srí Lance v Demokratické republice Kongo;

55.    vítá zapojení USA do obnoveného závazku vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu, který je dokreslován v neposlední řadě účastí této země jakožto pozorovatele na osmém zasedání shromáždění smluvních států v Haagu v listopadu 2009 a na první konferenci o přezkumu Římského statutu v červnu 2010; s uspokojením konstatuje, že v průběhu konference o přezkumu byla ze strany vlády USA o Mezinárodním trestním soudu učiněna první nadějná prohlášení a že zazněly sliby týkající se spolupráce se soudem; vyzývá USA, aby obnovily svůj podpis a aby se více zapojily do činnosti Mezinárodního trestního soudu, a to zejména prostřednictvím plné spolupráce v situacích, které jsou předmětem šetření tohoto soudu nebo předběžné analýzy, a prostřednictvím doplnění komplexní politiky vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu;

56.    vybízí příští Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, aby diskutovalo v rámci mezinárodní rozvojové spolupráce a relevantního politického dialogu o boji proti beztrestnosti, k čemuž vyzvalo několik rezolucí a čl. 11 bodu 6 revidované Dohody z Cotonou, s cílem začlenit boj proti beztrestnosti a posilování právního státu do stávajících programů a akcí rozvojové spolupráce; vyzývá EU její členské státy, aby pokračovaly v dialogu s Africkou unií v těchto záležitostech a aby podporovaly africké smluvní státy v pokračujícím dodržování jejich závazků vyplývajících z Římského statutu; vyjadřuje podporu žádosti soudu o otevření kontaktního úřadu u Africké unie v Addis Abebě;

57.    připomíná, že spolupráce mezi smluvními státy a soudem podle článku 86 Římského statutu je nadále zásadní pro účinnost a úspěch mezinárodního systému trestního soudnictví, zejména pokud jde o schopnost vymáhání práva a účinnou a nezávislou činnost soudu; dále uznává dohodu mezi Mezinárodním trestním soudem a EU o spolupráci a pomoci a na jejím základě vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby poskytly tomuto soudu v projednávaných věcech veškerou nezbytnou podporu, včetně podpory na místě, a to zejména při uplatňování vydaných zatýkacích rozkazů; naléhá na všechny členské státy EU, aby, pokud tak dosud neučinily, přijaly vnitrostátní právní předpisy o spolupráci v souladu s částí IX Římského statutu a aby uzavřely ad hoc dohody se soudem o vynucování rozhodnutí soudu a o ochraně a přemisťování obětí a svědků; žádá členské státy EU, aby zařadily spolupráci jakožto stálý bod na program shromáždění smluvních států Mezinárodního trestního soudu s cílem zajistit sdílení osvědčených postupů, diskusi o případech chybějící spolupráce a přijetí vhodných opatření ze strany tohoto shromáždění;

58.    zdůrazňuje potřebu posílit mezinárodní systém trestního soudnictví obecně a v tomto ohledu se znepokojením konstatuje, že Ratko Mladić ani Goran Hadžić nebyli předáni Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii; v této souvislosti vyzývá srbské orgány, aby zajistily plnou spolupráci s ICTY, která by měla vést k zatčení a předání všech zbývajících obžalovaných, aby se tak otevřela cesta k ratifikaci dohody o stabilizaci a přidružení; konstatuje, že je potřeba pokračovat v podpoře zvláštního soudu pro Sierru Leone, včetně podpory finanční, aby byl schopen dokončit probíhající soudní řízení, a to včetně odvolacích řízení; konstatuje rovněž, že došlo k pokroku v mnohostranné spolupráci při poskytování odborných znalostí a podpory, kde zjišťování, shromažďování a uchovávání informací mohou pomoci větší škále mezinárodních a nadnárodních možností průchodu spravedlnosti, zejména prostřednictvím mechanismu rychlé reakce v oblasti spravedlnosti, jehož se účastní více než polovina členských států EU, a vybízí k pokračování a posílení podpory pro tento mechanismus;

Obecné zásady EU týkající se lidských práv

Trest smrti

59.    připomíná rezoluci vyzývající k zavedení všeobecného moratoria na výkon trestu smrti (rezoluce 63/168), která byla přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 18. prosince 2008; zdůrazňuje, že rezoluci dosud v hlasování podpořilo 106 zemí, což potvrzuje, že dochází k postupnému sjednocování celosvětového názoru proti trestu smrti;

60.    vítá rozhodnutí týkající se zrušení trestu smrti v roce 2009 v Burundi a Togu a americkém státě Nové Mexiko; naléhavě žádá USA, aby zrušilo trest smrti, a vyjadřuje politování nad skutečností, že trest smrti je stále uplatňován ve 35 z 50 států USA;

61.    vyzývá Radu a Komisi, aby podpořily zbývající země, které ještě nepodepsaly, neratifikovaly nebo nezavedly Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech nebo podobný regionální nástroj, aby tak učinily;

62.    opakuje, že EU za žádných okolností nesouhlasí s trestem smrti, včetně mimosoudních poprav; připomíná, že EU je hlavním poskytovatelem finančních prostředků organizacím občanské společnosti, jež bojují proti trestu smrti; žádá, aby Komise i nadále upřednostňovala boj proti tomuto krutému a nelidskému trestu, který by měl zůstat tematickou prioritou v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a zeměpisných nástrojů; domnívá se, že doživotí bez možnosti propuštění není přijatelnou alternativou trestu smrti;

63.    naléhavě žádá země, které dosud uplatňují trest smrti ukamenováním, aby tento nelidský postup vyřadily ze svého seznamu zákonných trestů; naléhavě žádá íránské vůdce, aby přijali zákon, který by jednoznačně zakazoval kamenování jako zákonný trest, jenž je nejbarbarštější formou trestu smrti; odsuzuje skutečnost, že mnoho zemí nadále odsuzuje k trestu smrti a popravuje mladistvé pachatele; odsuzuje skutečnost, že íránský režim stále využívá trest smrti, a zaujímá tak po Číně druhé místo mezi zeměmi s nejvyšším počtem poprav; důrazně odsuzuje zvýšený počet poprav po pokojných demonstracích po prezidentských volbách v Íránu v červnu 2009; je znepokojen tím, že se v Číně stále vykonává nejvíce poprav na celém světě, a vyzývá Čínu ke zveřejnění údajů o počtu poprav, aby bylo možné provést transparentní analýzu a nastolit diskusi o trestu smrti; vítá pozitivní akci běloruských úřadů, jež vytvořily pracovní skupinu, jejímž úkolem je vypracovat návrhy na zavedení moratoria na trest smrti; je stále znepokojen tím, že v Bělorusku neustále dochází k popravám, a tato země je tak jedinou zemí Evropy, jež i nadále uplatňuje trest smrti, přičemž rodinám popravených osob nejsou poskytovány informace o datu popravy a ani o místu pohřbení těla;

64.    bere na vědomí, že na světě existuje 32 právních systémů, jež umožňují uplatňovat trest smrti za trestnou činnost související s drogami; poznamenává, že Úřad OSN pro drogy a kriminalitu, Evropská komise a jednotlivé evropské vlády jsou aktivně zapojeny do financováním příp. do poskytování technické pomoci, legislativní podpory a finanční pomoci, která má za cíl posílit ve státech, které i nadále ukládají trest smrti za trestnou činnost související s drogami, boj proti drogám; je znepokojen tím, že taková pomoc by mohla vést ke zvýšenému počtu vykonaných trestů smrti a poprav; vyzývá Komisi, aby vypracovala obecné zásady, kterými se bude řídit mezinárodní financování boje proti trestné činnosti související s drogami na regionální i státní úrovni s cílem zajistit, že tyto programy nebudou mít za následek porušování lidských práv, včetně uplatňování trestu smrti; zdůrazňuje, že základní podmínkou pro poskytování finanční pomoci, technickou pomoci, budování kapacit a poskytování další podpory v boji proti trestné činnosti související s drogami by mělo být zrušení trestu smrti za trestnou činnost související s drogami;

65.    vyjadřuje znepokojení nad skutečnosti, že popravy jsou stále vykonávány v Bělorusku, které je tak jedinou zemí v Evropě, jež uplatňuje trest smrti; podporuje orgány ve vytvoření pracovní skupiny pro vypracování návrhu týkajícího se uložení moratoria na trest smrti;

66.    vyjadřuje vážné znepokojení nad zákonem proti homosexualitě z roku 2009, který je v současnosti projednáván v ugandském parlamentu a který trestá podporu lesbických žen, gayů či bisexuálů pokutami a vězením a dobrovolné homosexuální akty pokutami, vězením a trestem smrti; vyzývá ugandský parlament, aby tuto a jakoukoli podobnou právní úpravu zamítl; odsuzuje kriminalizaci homosexuality kdekoli na světě;

Násilí páchané na ženách

67.    konstatuje, že prioritou programu tří předsednictví – Francie, České republiky a Švédska (od července 2008 do prosince 2009) byla problematika násilí páchaného na ženách a dívkách, a žádá, aby zásady a politiky jak v EU, tak mimo ni byly sladěné, a to včetně podpory zákazu mrzačení ženských pohlavních orgánů stejně jako porušování lidských práv; bere na vědomí, že před nedávnem byl přijat nový soubor obecných zásad v této oblasti, a očekává, že Komise Parlamentu předloží výsledky jeho uplatňování;

68.    bere na vědomí novou strategii Evropské komise v oblasti rovnosti žen a mužů, jež se zvlášť věnuje problematice mrzačení ženských pohlavních orgánů; znovu zdůrazňuje potřebu soudržnosti vnitřních a vnějších politik EU v této specifické otázce; naléhá na Evropskou komisi a členské státy EU, aby otázku mrzačení ženských pohlavních orgánů řešily v rámci politického dialogu s partnerskými zeměmi a subjekty, jež jsou relevantní pro řešení této citlivé otázky ve vnitrostátním rámci, a aby při tom využívaly participativní přístup a zapojily dotčená společenství; vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby zapojily veškeré politické a institucionální prostředky ve snaze podporovat iniciativy, jejichž cílem je co nejdřívější přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN požadující celosvětové moratorium na mrzačení ženských pohlavních orgánů;

69.    domnívá se, že násilí páchané na ženách může mít též psychologickou podobu; konstatuje, že v pracovní oblasti ženy dosahují nerovných příjmů ve srovnání s muži a častěji vykonávají nejistou práci či práci na částečný úvazek; zdůrazňuje proto, že úloha Komise a členských států v této oblasti, a to jak uvnitř Evropské unie, tak mimo ni, se v rámci boje proti násilí páchanému na ženách ve všech jeho podobách: fyzické, psychologické, sociální a ekonomické nemůže omezit na boj proti násilí a že je potřeba se přednostně zaměřit na vzdělávání chlapců a dívek nezaložené na příslušnosti k pohlaví, a to od co nejmladšího věku, a také na boj proti genderovým stereotypům;

70.    zdůrazňuje význam komplexního provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1325, 1820, 888 a 1889, jež vyzývají k účasti žen ve všech fázích a na všech úrovních řešení konfliktů a ochrany žen a dívek před sexuálním násilím a diskriminací; opakovaně zdůrazňuje, že práva žen zahrnují reprodukční práva, a vyzývá Radu, aby zintenzivnila svou činnost v této oblasti; vyzývá členské státy, které dosud nemají národní akční plán pro provedení rezoluce Rady bezpečnost OSN č. 1325, aby takový plán urychleně přijaly; důrazně odsuzuje znásilnění využívané jako válečný nástroj a opakující se hromadné znásilňování, k němuž dochází v Demokratické republice Kongo; požaduje jednoznačné prohlášení o neschopnosti mírových sil MONUSCO ukončit hromadné znásilňování; naléhá na vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby prostřednictvím EUSEC a EUPOL v Demokratické republice Kongo provedla šetření a předložila EP zprávu o všech konžských a mezinárodních společnostech či subjektech zapojených do těžebního průmyslu v Demokratické republice Kongo, které poskytují finanční prostředky ozbrojeným skupinám a bezpečnostnímu personálu zapojenému do těchto hromadných znásilňování a dalších systematických zločinů páchaných na civilistech;

71.    vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby v oblasti vnější činnosti zvýšila počet zaměstnanců zabývajících se otázkou rovnosti mezi ženami a muži a aby vybudovala příslušné struktury; uznává pokrok, kterého bylo dosaženo v SBOP, a to jak v souvislosti s misemi, tak se vzděláváním zaměstnanců;

72.    vyjadřuje hluboké znepokojení nad zakořeněnou diskriminací na základě pohlaví a domácím násilím v některých zemích a zdůrazňuje, že obzvláště zranitelnou skupinou jsou ženy žijící ve venkovských oblastech; vyjadřuje rovněž značné znepokojení nad případy sexuálního násilí a velkou četností případů znásilnění žen a dívek v Jihoafrické republice, přičemž vyšetřování těchto případů často není řádně provedeno, brání mu genderově zaujatý přístup a oběti čelí četným překážkám v přístupu ke zdravotní péči a průtahům při poskytování léčby; zásadně odsuzuje násilí proti ženám a dívkám, které je chronickým problémem v Guatemale a Mexiku;

73.    je hluboce znepokojen situací žen a dívek v Íránu, Demokratické republice Kongo a v Afghánistánu; odsuzuje brutální porušování práv žen v Demokratické republice Kongo, naléhá na mezinárodní společenství, aby výrazně navýšilo finanční prostředky vyčleněné pro úsilí na ochranu žen před znásilněním, a zdůrazňuje, že je nutné věnovat naléhavou a významnou mezinárodní pozornost situaci žen a dívek v Demokratické republice Kongo; odsuzuje šíitský zákon o osobním statusu, který byl přijat v březnu 2009 a který závažným způsobem porušuje práva afghánských žen a odporuje afghánské ústavě a mezinárodním normám v oblasti lidských práv; vítá změny v zákoně o „osobních záležitostech osob podléhajících šíitskému právu“, je však i nadále hluboce znepokojen některými články tohoto zákona, které jsou v rozporu se závazky Islámské republiky Afghánistánu podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy o právech dítěte; naléhavě žádá afghánské orgány, aby okamžitě zakročily a zlepšily situaci v oblasti práv žen v zemi;

74.    trvá na tom, aby se všechna jednání o lidských právech výslovně zaměřila na otázku práv žen, konkrétně na boj a odstranění všech forem diskriminace a násilí páchaného na ženách a dívkách, což se týká především potratů volených podle pohlaví dítěte, veškerých nepřípustných tradičních zvyklostí a praktik, jako je například mrzačení ženských pohlavních orgánů a předčasné nebo vynucené sňatky, všechny formy obchodování s lidmi, domácího násilí a vraždění žen, vykořisťování na pracovišti a hospodářského vykořisťování, a rovněž trvá na tom, aby byly odmítnuty jakékoli pokusy státu odvolávat se na zvyklosti, tradice nebo náboženské aspekty k tomu, aby se vyhnuly své povinnosti takovou brutalitu vymýtit; zdůrazňuje, že úsilí o odstranění všech forem mrzačení ženských pohlavních orgánů by mělo být posíleno jak na místní úrovni, tak v rámci procesu utváření politik, aby byla zdůrazněna skutečnost, že takovéto mrzačení je jak otázkou rovnosti žen a mužů, tak i porušováním lidských práv ve věci tělesné integrity; upozorňuje na situaci mladých žen mezi přistěhovalci, které musí vzhledem k zásadám některých společenství, náboženství či rodinné cti čelit špatnému zacházení, vraždám ze cti či mrzačení pohlavních orgánů a jimž je upírána jejich svoboda;

75.    připomíná rozvojové cíle tisíciletí a zdůrazňuje, že přístup ke vzdělání a zdravotní péči jsou základní lidská práva; je přesvědčen, že zdravotní programy, včetně programů týkajících se sexuálního zdraví, podpory rovnosti pohlaví a posílení pravomocí žen a práv dětí, by měly v rozvojové politice a v politice v oblasti lidských práv EU stát na předním místě, zejména tam, kde přetrvává násilí založené na pohlaví a kde jsou ženy a děti vystaveny nebezpečí HIV/AIDS, či tam, kde je jim bráněno v přístupu k informacím, prevenci nebo k léčbě; vyzývá Komisi, aby základní práva pracovníků a agendu důstojné práce zahrnula do své rozvojové politiky, zejména do programů obchodní pomoci;

76.    vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby propagovaly zejména ratifikaci a uplatňování Protokolu Africké unie o právech žen v Africe ze strany členských států Africké unie;

Mučení a další kruté, nelidské a ponižující zacházení

77.    vyzývá k tomu, aby poškozování zdraví pacientů a dalších osob, zejména těch, které nejsou schopny se bránit, bylo klasifikováno jako kruté, nelidské a ponižující zacházení, zároveň si však uvědomuje, že určité úkony je obtížné prokázat a požaduje proto maximální ostražitost;

78.    vyzývá k uznání, že menšiny, jako jsou domorodé skupiny a osoby diskriminované z důvodu jejich společenského postavení, jsou nadměrně zranitelné a často podrobené mučení;

79.    vyzývá všechny státy, které tak ještě neučinily, aby se staly smluvní stranou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a jejího opčního protokolu (OPCAT); naléhavě je také žádá o stažení všech výhrad, které v souvislosti s těmito nástroji vznesly; vybízí státy, jež podepsaly OPCAT, aby lépe a rychleji provedly národní preventivní mechanismus;

80.    vybízí státy celého světa, aby přijaly a účinně provedly Zásady pro účinné vyšetřování a dokumentaci mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, obecně známé jako Istanbulský protokol; považuje tento protokol za zásadní nástroj pro shromažďování důkazů a zabránění beztrestnosti; je přesvědčen, že beztrestnost pachatelů mučení je nadále významnou překážkou účinné prevence mučení, neboť nepřímo povzbuzuje pachatele k tomu, aby pokračovali v jejich pachatelů odporných praktikách;

81.    zdůrazňuje význam efektivního uplatňování obecných zásad EU týkajících se mučení či jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání; vyzývá Radu a Komisi, aby předložily výsledky uplatňování těchto obecných zásad a věnovaly zvláštní pozornost výsledkům dosaženým v oblasti rehabilitace obětí mučení v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

82.    vyzývá členské státy, aby se zabývaly požadavky vznesenými v usnesení Parlamentu o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání[16]; vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila revizi několika ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005;

83.    je obzvláště znepokojen velkou vlnou korupce, kriminality, politického pronásledování, beztrestnosti, mučení a věznění členů opozice ve Venezuele, a to v důsledku „politizace“ policejních sil, chybějících politik a neschopnosti vlády čelit těmto závažným hrozbám pro lidská práva;

84.    vyjadřuje hluboké znepokojení nad opětovným výskytem porušování lidských práv ve světě na základě sexuální orientace a odsuzuje jakékoli akty násilí proti těmto osobám; všímá si toho, že po celém světě přibývá vražd transsexuálů; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že homosexualita je v mnoha zemích stále považována za trestný čin, za nějž hrozí vězení, a v některých případech dokonce smrt; vítá v tomto ohledu rozhodnutí Nejvyššího soudu v Dillí ze dne 2. července 2009, které dekriminalizovalo homosexualitu v Indii, a vyzývá další země, aby tento případ následovaly;

Práva dětí

85.    vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že podle odhadů je přibližně 215 milionů dětí zneužíváno k dětské práci, přičemž tři čtvrtiny z nich vykonávají nejhorší formy dětské práce (údaje Mezinárodní organizace práce z roku 2009); vítá závěry Rady EU ze dne 14. června o dětské práci a související studii Komise (SEK(2010) 37 v konečném znění), jež vyzývá ke komplexnímu přístupu politiky EU zaměřenému na rozvoj a vymýcení chudoby; vyzývá Komisi, aby zajistila účinné sledování pokroku v této oblasti a aby společně s členskými státy EU podporovala prosazování této problematiky v dialogu se třetími zeměmi;

86.    připomíná úspěšné 11. fórum EU a nevládních organizací o lidských právech věnované otázce boje proti násilí páchanému na dětech (Stockholm, červenec 2009) a výzvy, které zde zazněly, totiž že je třeba nadále vyvíjet legislativní činnost, která povede k zákazu všech forem tělesných trestů ve všech prostředích, včetně domova, stanovit osvědčené postupy a zkušenosti získané v boji proti násilí páchanému na dětech v obdobích konfliktu i po něm a zlepšit provázanost vnější činnosti EU s vnitřními politikami EU / členských států v oblasti práv dítěte;

87.    vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že miliony dětí jsou stále oběťmi znásilnění, domácího násilí a fyzického, citového a sexuálního zneužívání, včetně sexuálního a hospodářského vykořisťování; zdůrazňuje, že veškerá práva uznaná Úmluvou o právech dítěte a jejími opčními protokoly mají stejnou důležitost, a vyzývá k úplné ratifikaci a provedení těchto povinností a rovněž k tomu, aby se věnovala zvláštní pozornost novým formám sexuálního vykořisťování dětí pro komerční účely;

88.    naléhavě žádá, aby EU přijala doplňková opatření zacílená na vymýcení dětské práce, a vyzývá EU k tomu, aby nástroje, které má k dispozici, efektivněji uplatňovala tím, že je začlení do dialogů a konzultací o lidských právech; vyzývá EU, aby efektivně uplatňovala obecné pokyny EU o právech dítěte a prověřila, zda by bylo možné přijmout obecné pokyny týkající se boje proti dětské práci; uznává, že také obchodní politika EU může sehrát v boji proti dětské práci podpůrnou úlohu, zejména prostřednictvím pobídek v rámci systému všeobecných celních preferencí plus (GSP+); doufá, že v budoucnu bude tento nástroj lépe hodnocen a že bude předmětem každoročního hodnocení, o němž bude Evropský parlament vyrozuměn při každoroční diskusi o lidských právech;

89.    konstatuje, že v roce 2009 uplynulo 20 let od přijetí Úmluvy o právech dítěte; s uspokojením bere na vědomí, že k úmluvě do současné doby přistoupily téměř všechny země, a naléhavě žádá ty, které tak dosud neučinily, aby k úmluvě neprodleně přistoupily; je i nadále hluboce znepokojen tím, že uplatňování udělených práv v plném rozsahu je stále ještě často znemožňováno; vyzývá k tomu, aby byla větší pozornost věnována potřebám dítěte, pokud jde o zvláštní ochranu a péči, včetně vhodné právní ochrany, a to před narozením i po něm, jak stanoví Úmluva o právech dítěte i Deklarace práv dítěte vítá jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka pro otázky násilí páchaného na dětech a zdůrazňuje význam této funkce;

90.    vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně dětí, které jsou zapojeny do ozbrojených konfliktů či jsou těmito konflikty jinak zasaženy, nebo které jsou dokonce nuceny k aktivní účasti na nich; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby zlepšily uplatňování obecných zásad EU týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů; vítá rezoluci Rady bezpečnosti OSN č.1882 (2009), která zvyšuje úroveň ochrany dětí zapojených do ozbrojeného konfliktu či dětí takovým konfliktem jinak zasažených;

91.    vyjadřuje hluboké znepokojení nad využíváním dětí jako vojáků; vyzývá k přijetí okamžitých kroků ze strany EU a OSN pro jejich odzbrojení, rehabilitaci a opětovné začlenění;

Zastánci lidských práv

92.    vítá opatření přijatá za účelem provedení přezkumu a aktualizace obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv, tak jak byly přezkoumány v roce 2008; bere na vědomí, že bylo vypracováno více než 60 místních prováděcích strategií a že byli jmenováni příslušní styční úředníci; nadále však vyjadřuje své obavy nad tím, že se delegacím EU nepodařilo tyto zásady provést, vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby vypracovala prováděcí plán, který bude obsahovat jasné ukazatele a lhůty, s cílem pokračovat v pokroku směrem k účinnému provedení obecných zásad a požaduje seznam místních strategií, které jsou k dispozici; žádá ESVČ, Radu, Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření pro zvýšení povědomí o obecných zásadách mezi zastánci lidských práv a diplomaty EU, kteří pracují ve třetích zemích; žádá mise EU, aby udržovaly pravidelný kontakt se zastánci lidských práv před tím, než přijmou opatření jejich jménem, a aby jim poskytovaly zpětnou vazbu; zdůrazňuje, že během procesu navrhování místních prováděcích strategií, by měla být konzultována široká škála zastánců lidských práv, kteří pracují ve městech a na venkově v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv či v oblasti práv občanských a politických připomíná, že místní prováděcí strategie by měly zahrnovat konkrétní plán opatření, které je třeba přijmout pro zlepšení ochrany zastánců lidských práv, a že dopad těchto strategií by měl být po přiměřeném období zhodnocen; žádá v tomto ohledu vyhodnocení poskytování pomoci a opatření přijatých organizacemi občanské společnosti na podporu zastánců lidských práv v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR);

93.    vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby se přednostně věnovala účinnějšímu uplatňování stávajících nástrojů a mechanismů pro soudržnou a soustavnou ochranu zastánců lidských práv v rámci Evropské unie, a dále vyzývá vysokou představitelku Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a všechny komisaře s odpovědností v oblasti vnějších vztahů, aby se součástí jejich oficiálních cest do třetích zemí stala setkání se zastánci lidských práv, a zdůrazňuje, že by podpora zastánců lidských práv měla být povinnou součástí mandátu zvláštních zástupců EU; zdůrazňuje, že jak vysoká představitelka, tak zvláštní zástupci se budou zodpovídat Evropskému parlamentu ze svých opatření v této oblasti;

94.    naléhavě žádá Radu, Komisi a členské státy, aby provedly opatření navržená v usnesení Parlamentu o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv, které bylo přijato v červnu 2010, přičemž klade důraz na opatření, jejichž cílem je poskytnout zastáncům lidských práv v ohrožení rychlou pomoc, jako jsou mimořádná víza a či poskytnutí útočiště, a opatření zahrnující veřejnou podporu a viditelné uznání práce zastánců lidských práv,  ohledem na rovné postavení žen a mužů při provádění obecných zásad ve prospěch žen mezi zastánci lidských práv a jiných obzvláště zranitelných skupin, jako jsou zastánci hospodářských, sociálních a kulturních práv a zastánci, kteří se zabývají právy menšin a domorodého obyvatelstva; žádá vysokou představitelku EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby usilovala o provedení programu tzv. azylových měst (Shelter City), který pro zastánce lidských práv zajišťuje útočiště v evropských městech;

95.    žádá, aby orgány EU v souvislosti s uplatňováním Lisabonské smlouvy a vytvořením Evropské služby pro vnější činnost vytvořily mechanismus interinstitucionální spolupráce v záležitostech týkajících se zastánců lidských práv; je si vědom skutečnosti, že zřízení kontaktních míst pro zastánce lidských práv a vypracování jasných obecných zásad pro zastánce lidských práv ve všech orgánech a institucích EU a pro rozvoj užší spolupráce s osobami odpovědnými za lidská práva a demokracii v misích a delegacích EU by vytvoření takového mechanismu usnadnilo, přičemž tato kontaktní místa by úzce spolupracovala ; vyzývá ESVČ, aby vytvořila statistickou databázi případů, kdy delegace EU poskytly podporu zastáncům lidských práv, s cílem vyhodnocovat účinnost obecných zásad a podávat EP zprávy o výsledcích takovýchto hodnocení;

96.    uznává závěry, k nimž dospěly mnohé zprávy o lidských právech, totiž že zatímco zastánci lidských práv neocenitelným způsobem přispívají k ochraně a podpoře lidských práv za cenu ohrožení své vlastní osobní bezpečnosti, jsou vystaveni zhoršujícím se útokům v různých podobách, např. útokům na svobodu svědomí a náboženského vyznání, svobodu projevu či sdružování, útokům na dané osoby a vraždám, svévolnému zatýkání, nespravedlivým soudním procesům a zavírání kanceláří organizací občanské společnosti; žádá delegace Unie, aby se aktivněji zapojily do prevence takovýchto útoků, a to ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti dotčených zemí, a aby při tom dbaly na to, aby personál a aktivisty těchto organizací nevystavovaly nebezpečí;

97.    je i nadále ostražitý vůči vládám států mimo EU, které přijímají kontroverzní zákony o nevládních organizacích, pomocí nichž se pokoušejí umlčet hnutí v oblasti lidských práv, jako je například tzv. prohlášení o nevládních a charitativních organizacích přijaté v lednu 2009 etiopským parlamente, které prakticky zakazuje jakoukoli činnost v oblasti ochrany lidských práv;

98.    odsuzuje skutečnost, že útoky a anonymní hrozby vůči zastáncům lidských práv jsou v některých zemích běžným jevem, přičemž novináři, a zejména ti, kteří se zaměřují na korupci a obchod s drogami, čelí z důvodu své práce výhrůžkám a útokům;

99.    vyjadřuje hluboké politování nad zavražděním Stanislava Markelova, Anastázie Baburové, Natálie Estěmirovové v Rusku a Andrého Rwisereky a Jeana Leonarda Rugambageho ve Rwandě a dalších osob, nad svévolným zadržováním Roxany Saberiové a Abdolfattaha Soltaniho v Íránu, nad pokračujícím vězněním držitele Sacharovovy ceny za rok 2009 Chu Ťiaa v Číně , jemuž je odpírán náležitý přístup ke zdravotní péči, přičemž všechny tyto případy se odehrály během období, kterému se zpráva věnuje; naléhavě žádá čínské orgány, aby neprodleně vyjasnily situaci okolo předního právníka v oblasti lidských práv Kaa Č´-šenga, který zmizel dne 4. února 2009, a aby ve věci jeho zmizení zahájily zcela nezávislé a transparentní vyšetřování;

100.  odsuzuje věznění a pronásledování západosaharských zastánců lidských práv na území Západní Sahary kontrolovaném Marokem a naléhavě žádá OSN, aby začlenila sledování situace v oblasti lidských práv do mandátu mise OSN v Západní Sahaře (MINURSO);

101.  bere na vědomí propuštění místních zastánců lidských práv na Kubě; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že kubánská vláda odmítá uznat monitorování lidských práv za legitimní činnost a odpírá právní status místním skupinám pro lidská práva; se znepokojením konstatuje, že zadržování místních zastánců lidských práv na Kubě rovněž představuje vážné porušení lidských práv; žádá kubánskou vládu, aby politické vězně neposílala do exilu a umožnila jim vycestovat z Kuby a vrátit se, aniž by jim hrozilo zatčení;

102.  vítá rozhodnutí nominačního výboru pro Nobelovu cenu udělit Nobelovu cenu míru za rok 2010 Liou Siao-poovi za jeho dlouhodobý a nenásilný boj za základní lidská práva a svobody v Číně; naléhavě vyzývá pekingskou vládu, aby neprodleně a bezpodmínečně propustila Liou Siao-poa z vězení a aby zrušila omezení pro jeho ženu Liou Sia

103.  je hluboce znepokojen skutečností, že Írán v roce 2008 a 2009 pokračoval v utlačování nezávislých ochránců lidských práv a členů občanské společnosti a i nadále docházelo k vážnému porušování lidských práv, a to dokonce v rostoucí míře; odsuzuje svévolné zatýkání, mučení a věznění ochránců lidských práv za jejich práci na základě obvinění z „činností v rozporu s národní bezpečností“; lituje současné vládní politiky zaměřené proti učitelům a akademickým pracovníkům, která studentům znemožňuje přístup k vysokoškolskému vzdělání, a odsuzuje pronásledování a věznění studentských aktivistů; vyjadřuje politování nad nepokoji, jež propukly v důsledku prezidentských voleb konaných dne 12. června 2009, a násilí, které použily íránské úřady a které vedlo ke svévolnému zatčení nejméně 400 osob, údajnému zabití nejméně 40 osob, hromadným procesům s lidmi obviněnými z trestných činů proti národní bezpečnosti, špatnému zacházení a mučení a vynesení rozsudků smrti

Doložky o lidských právech

104.  zdůrazňuje význam a nezbytnost doložek o lidských právech a účinných mechanismů řešení sporů v obchodních dohodách, včetně dohod v odvětví rybolovu, uzavíraných mezi EU a třetími zeměmi; znovu však žádá, aby tyto doložky byly doprovázeny vynucovacím mechanismem s cílem zajistit jejich provádění v praxi; zdůrazňuje význam pečlivého sledování stavu lidských práv ve třetích zemích, které navazují obchodní vztahy s EU; zdůrazňuje, že takové sledování a hodnocení by mělo zahrnovat formální konzultace s občanskou společností ohledně dopadu těchto dohod; vyzývá, aby byl v rámci individuálních obchodních dohod vytvořen jasně formulovaný soubor lidskoprávních kritérií, aby se zajistil jednoznačný standard a chápání toho, v jakých situací a při jakých krocích lze tyto doložky o lidských právech uplatnit;

105.  znovu zdůrazňuje zásadu nedělitelnosti lidských práv a odsuzuje pokusy označovat jakákoli práva či druhy diskriminace za méně důležité než jiné; vyzývá Komisi a Radu, aby respektovaly zásadu nedělitelnosti při jednání o doložkách o lidských právech se třetími zeměmi;

106.  zdůrazňuje, že by EU měla, ve snaze dodržet své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv, do dohod, které uzavírá, soustavně zahrnovat doložky o demokracii, právním státu a lidských právech, jakož i sociálních a environmentálních normách, a to při zohlednění povahy těchto dohod a konkrétní situace každé partnerské země; je toho názoru, že by tyto doložky měly Komisi umožnit alespoň dočasně pozastavit obchodní výhody, jež vyplývají z dohod o volném obchodu, v případě, že je dostatečně prokázáno porušování lidských práv, včetně práva pracovního, a to buď z vlastní iniciativy, nebo na žádost členského státu nebo Evropského parlamentu; domnívá se, že by EU měla ve všech případech jasně informovat o přiměřených sankcích, které by mohly být uplatněny vůči třetím zemím, jež se dopouštějí závažného porušování lidských práv, a tyto sankce také uplatňovat; opětovně připomíná svůj požadavek vůči Komisi a Radě, a zejména vůči vysoké představitelce pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistily účinnost doložky o lidských právech v platných mezinárodních dohodách a aby následně zavedly mechanismus účinného uplatňování této doložky v duchu článků 8, 9 a 96 dohody z Cotonou;

107.  vítá uplatnění studií o vlivech na udržitelný rozvoj, avšak domnívá se, že by tyto studie měly být prováděny také v okamžiku, kdy je dohoda uzavřena, a nikoli pouze ex ante, aby tak bylo zajištěno průběžné hodnocení;

108.  všímá si fungování systému všeobecného systému preferencí plus (GSP+); domnívá se, že tento systém, který odměňuje země značnými obchodními výhodami, pokud dodržují mezinárodní úmluvy o lidských a pracovních právech , musí být důsledněji a transparentněji sledován, a to prostřednictvím provádění podrobných hodnocení dopadů na lidská práva , konsistentních a spravedlivých referenčních systémů a otevřených konzultací v případě, že je preference udělována, a že obchodní preference musí udělovány pouze zemím, které ratifikovaly a účinně provedly klíčové mezinárodní úmluvy o udržitelnému rozvoji, lidských právech, zejména pak o práci děti, a řádné správě věcí veřejných; vyzývá k důkladnějšímu sledování uplatňování společně s občanskou společností, odbory a společenstvími, přičemž je třeba vzít v potaz úspěchy a rovněž překážky v rozvoji lidských práv, včetně sociálních, hospodářských, kulturních a environmentálních práv; zdůrazňuje význam bedlivého sledování provádění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Pákistánem, který je pozván k účasti na systému GSP+;

109.  naléhá na Komisi, aby předložila návrh nařízení zakazujícího dovoz zboží vyrobeného za použití nucené práce, zejména práce dětské, tzn. za porušení základní norem v oblasti lidských práv, do EU; zdůrazňuje, že takové nařízení by muselo EU umožnit vyšetřování konkrétních stížností;

110.  vítá začlenění doložky o lidských právech do dohody o partnerství mezi EU a Indonésií a do dohody o stabilizaci a přidružení s Albánií, která vstoupila v platnost během období, jemuž se zpráva věnuje, čímž počet zemí akceptujících začlenění této doložky do dohod s EU stoupl na více než 120;

111.  vyjadřuje politování následnými kroky, pokud jde o doložky o lidských právech začleněné do dohody z Cotonou, a naléhá na vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, Komisi, Radu a členské státy, aby tyto doložky plně využívaly ve snaze extenzivně přistupovat k problémům v oblasti lidských práv a prosazovat lidská práva ve dvoustranných a regionálních dialozích s partnerskými zeměmi AKT;

Propagace demokracie a právního státu v rámci vnějších vztahů

112.  vítá závěry Rady týkající se podpory demokracie v rámci vnějších vztahů EU[17] a přijetí akčního programu EU na podporu demokracie v rámci vnějších vztahů EU jako prostředků ke zlepšení soudržnosti a účinnosti podpory demokracie, kterou EU poskytuje;

113.  vyzývá Komisi, aby se ve strategických dokumentech pro jednotlivé země systematicky zabývala otázkou podpory demokracie, a to vždy při zohlednění konkrétní situace dané země i regionální strategie EU;

114.  všímá si zprávy organizace Amnesty International 2010, jež poukazuje na probíhající druhý soudní proces vedený proti bývalému řediteli ropné společnosti Jukos Michailu Chodorkovskému a jeho společníkovi Platonu Lebeděvovi jako na ukázkový příklad nespravedlivých procesů v Rusku; vyzývá Ruskou federaci, aby při stíhání těchto a všech ostatních obžalovaných zajistila v rámci soudního systému země dodržování základních norem řádného procesu a lidských práv;

115.  naléhavě vyzývá ruské soudní orgány, aby pokročily ve vyšetřování smrti Sergeje Magnitského; vyzývá k uvalení zákazu vstupu do EU pro 60 ruských úředníků zapojených do tohoto případu a žádá aby úřady EU činné v trestním řízení spolupracovaly s cílem obstavit bankovní účty a další majetek těchto ruských úředníků ve všech členských státech EU;

116.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise k zajištění toho, aby se lidská práva a budování demokracie staly skutečnou součástí politik ve všech oblastech; ; očekává, že v průběhu belgického předsednictví budou aktualizovány závěry Rady, v nichž bude přezkoumán dosažený pokrok a zohledněn přijatý akční plán;

Mezinárodní humanitární právo

117.  vítá závěry Rady o podpoře dodržování mezinárodního humanitárního práva přijaté v prosinci 2009, tedy v roce, kdy jsme oslavili 60. výročí přijetí Ženevských úmluv;

118.  bere na vědomí, že v roce 2009 byly přijaty aktualizované obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva; vyzývá Radu, aby uplatňování obecných zásad na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva účinněji začlenila do ostatních obecných zásad EU v oblasti lidských práv a aby lépe zohledňovala mezinárodní humanitární právo ve vnější činnosti EU;

119.  vítá zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise pro konflikt v Gruzii (IIFFMCG – CEIIG) (zpráva Heidi Tagliaviniové) vydanou dne 30. září 2009 a podporuje její hlavní postřehy a závěry ve světle mezinárodního humanitárního práva a práva týkajícího se lidských práv, zejména potřebu vyvodit odpovědnost a zajistit nápravu v souvislosti s veškerým protiprávním jednáním, k němuž došlo v srpnu 2008, a očekává, že rozsáhlé podkladové informace, které zpráva poskytuje, mohou být použity pro právní řízení na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, aby se tak konečně vyvodila odpovědnost za zločiny spáchané během konfliktu mezi Ruskem a Gruzií v srpnu 2008;

120.  vyjadřuje hluboké politování, že během ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Gruzií, k němuž došlo v srpnu 2008 v Jižní Osetii a Abcházii, mělo porušování mezinárodního humanitárního práva za následek stovky usmrcených a zraněných a vysídlení desetitisíců osob; připomíná, že Rusko do dnešního dne splnilo pouze první bod ze šestibodové dohody o příměří s Gruzií; vyjadřuje politování nad záměrným ničením vesnic etnických Gruzínců v Jižní Osetii a Abcházii během konfliktu i po jeho skončení; zdůrazňuje, že toto porušování mezinárodního práva nebylo dodnes potrestáno;

Svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení

121.  zdůrazňuje, že svoboda náboženského vyznání a přesvědčení představuje v rámci všech lidských práv podstatné a základní právo, které musí být respektováno, a že dodržování podmínek souvisejících s dodržováním lidských práv, které jsou stanoveny ve dvoustranných dohodách s třetími zeměmi, je nutné výrazněji a účinněji vynucovat;

122.  vítá závěry Rady o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení, které byly přijaty v listopadu 2009; uznává význam svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení pro identitu věřících i nevěřících, neboť přesvědčení, ať už v jakékoli formě, je klíčovou složkou pocitu osobní a sociální sounáležitosti; vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly a provedly praktická opatření pro boj proti náboženské nesnášenlivosti a diskriminaci a na podporu svobody náboženského vyznání a přesvědčení na celém světě, tak jak je Rada uvedla ve výše uvedených závěrech; vyzývá Radu a Komisi, aby do tohoto procesu zapojily EP, organizace občanské společnosti a další příslušné subjekty;

123.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby začlenila svobodu náboženského vyznání do politiky EU v oblasti lidských práv a aby byl ve výroční zprávě EU o lidských právech důkladně posouzen stav svobody náboženského vyznání či přesvědčení;

124.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby navýšila stavy personálu, který se v rámci vnější činnosti zabývá otázkami svobody náboženského vyznání a vybudovala příslušné struktury, zejména v souvislosti s vytvořením Evropské služby pro vnější činnost; podporuje stanovení otázky respektování svobody náboženského vyznání ve světě jako jedné z priorit Evropské služby pro vnější činnost, a to vzhledem k závažnému porušování této svobody ve světě a ke zjevné potřebě podpory pronásledovaných náboženských menšin v mnoha oblastech světa;

125.  vyzývá Radu a Komisi, aby v otázkách prevence a řešení konfliktů a usmíření zohlednily aspekt náboženského vyznání a dialogu s náboženskými představiteli a subjekty zapojenými do dialogu mezi náboženstvími;

126.  je i nadále hluboce znepokojen tím, že po celém světě stále existuje diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení a že osobám, které přísluší ke konkrétním náboženským společenstvím, včetně náboženských menšin, jsou i nadále v mnoha zemích, mezi něž patří například Severní Korea, Írán, Saúdská Arábie, Somálsko, Maledivy, Afghánistán, Jemen, Mauritánie, Laos, Uzbekistán, Eritrea, Irák, Pákistán a Egypt, odpírána jejich lidská práva; odsuzuje skutečnost, že čínské úřady pronásledují osoby vyznávající náboženství, která nepatří mezi úředně povolené směry, jako jsou křesťané, muslimové, buddhisté a stoupenci hnutí Falun Gong; naléhavě žádá Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jak slíbila; naléhavě žádá čínské úřady, aby upustily od represivní politiky uplatňované v Tibetu, která by v konečném důsledku mohla vést k zániku tibetského náboženství a kultury; odsuzuje íránské orgány za pronásledování příslušníků náboženských menšin, včetně křesťanů, baháistů a muslimů, kteří konvertovali k jinému náboženství či se náboženství vzdali; naléhá na íránské orgány, aby chránily náboženské menšiny v souladu se svými závazky podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; naléhavě žádá orgány Ruské federace, aby uvalily moratorium na uplatňování zákona o boji proti extremistickým aktivitám z roku 2002, který je ve velké míře zneužíván k pronásledování nenásilných menšinových náboženských skupin; vyjadřuje obavu nad situací křesťanské menšiny Montagnardů žijící v oblasti centrální vrchoviny ve Vietnamu; připomíná vietnamským orgánům, že práva menšin zahrnují svobodu praktikovat náboženství bez omezení, svobodu sdružování a projevu, právo na pokojné shromažďování, rovné právo na vlastnictví a užívání půdy a právo na plnou a účinnou účast na rozhodování ve věcech, které se jich týkají, a to i pokud jde o hospodářské rozvojové projekty a otázky přesídlování;

127.  naléhavě žádá EU, aby vytvořila soubor nástrojů na podporu práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení ve své vnější politice, považovala svobodu náboženského vyznání či přesvědčení za základní svobodu, aby do tohoto souboru začlenila seznam svobod, jež náleží k právu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, s cílem posoudit, zda jsou tyto svobody respektovány, a mechanismy umožňující zjistit porušování svobody náboženského vyznání, s cílem posílit podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci činnosti státních úředníků, zejména pak v Evropské službě pro vnější činnost, a aby do přípravy tohoto souboru nástrojů rovněž zapojila organizace občanské společnosti;

128.  vítá vytrvalý zásadový postoj EU vůči rezolucím Valného shromáždění OSN (a UNHRC) o boji proti hanobení náboženství; vítá rezoluci o odstranění všech forem netolerance a diskriminace založené na víře a náboženském vyznání, kterou předložila EU; vybízí EU, aby pokračovala v úsilí o vyvážený přístup vůči svobodě projevu na jedné straně a zákazu podněcování k náboženské nenávisti na straně druhé; vybízí EU, aby usilovala o konstruktivní dialog s Organizací islámské konference a dalšími zastánci zásady hanobení náboženství;

129.  zdůrazňuje, že mezinárodní právo v oblasti ochrany lidských práv uznává svobodu náboženského vyznání či přesvědčení bez ohledu na stav registrace, takže registrace by neměla být povinnou podmínkou pro praktikování náboženství; dále s obavami zdůrazňuje, že v Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Vietnamu se náboženské skupiny musí registrovat u státu a musí působit pod hlavičkou státem kontrolovaných správních rad, které zasahují do jejich náboženské autonomie a omezují jejich činnost;

130.  vyzývá Rusko, aby uvalilo moratorium na uplatňování zákona o boji proti extremistickým aktivitám z roku 2002, neboť tento zákon je používán a zneužíván k omezování náboženské svobody a k represím vůči nenásilným náboženským skupinám a pokusům o jejich zákaz; dále s velkými obavami konstatuje, že je 265 náboženských a nábožensky orientovaných organizací uvedeno na černé listině tzv. extremistických organizací;

131.  dále naléhavě žádá následující země, aby zastavily omezování svobody sdružování a shromažďování náboženských skupin a respektovaly svobodu náboženského vyznání a přesvědčení: Saúdskou Arábii, Egypt, Eritreu, Írán, Somálsko, Jemen, Bělorusko, Severní Koreu a Laos;

132.  upozorňuje na stále existující překážky v některých částech světa, jako je například Saúdská Arábie, Indonésie, Pákistán, Irák, Somálsko nebo Súdán, pro nerušené praktikování víry, a to jak na individuální, tak na kolektivní úrovni, jakož i na stále větší míru netolerance vůči náboženským menšinám v zemích se zakořeněnou demokratickou tradicí, jako je Indie, a vyzývá Komisi, aby tyto otázky prosazovala v rámci příslušných politických dialogů;

133.  zásadně odsuzuje jakoukoli kriminalizaci či trestání „odpadlictví“ v souvislosti s případy konverze od jednoho náboženství k jinému nebo od jedné náboženské denominace (podskupiny) k jiné, což je stále praxe ve většině zemí Blízkého východu a severní Afriky; vyzývá orgány EU, aby na tyto země vyvinuly tlak, aby od těchto praktik ustoupily, zejména pokud je pro tyto případy stanoven trest smrti; vyjadřuje hluboké znepokojení nad praktikami nucené konverze, jež stále existují v zemích, jako je Saúdská Arábie nebo Egypt, a žádá, aby orgány EU přijaly jednoznačný závazek, pokud jde o boj proti takovému porušování lidských práv;

134.  připomíná, že v řadě zemí světa je stále běžnou praxí zákaz, zabavení a zničení míst bohoslužeb a náboženských publikací a zákaz vzdělávání duchovních; naléhá na orgány EU, aby v rámci svých kontaktů s příslušnými vládami na tato porušení reagovaly a vybízely t země, kde jsou právní předpisy o rouhání využívány jako nástroj k pronásledování členů náboženských menšin, k tomu, aby takové právní předpisy změnily či zrušily;

135.  zdůrazňuje, že svoboda svědomí je základní hodnotou EU, která zahrnuje svobodu vyznávat či nevyznávat nějaké náboženství, stejně jako svobodu praktikovat náboženské vyznání podle své volby;

Svoboda projevu

136.  je znepokojen tím, že svoboda projevu se stala cílem útoků v různých nových podobách, zejména za využití moderních technologií, jako je internet; připomíná, že svoboda projevu zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky prostřednictvím kteréhokoli média;

137.  uznává, že nové technologie nabízejí nebývalé možnosti k účasti na veřejném životě, vyjadřování názorů, získávání přístupu k informacím o lidských právech a k informování zbytku světa o případech porušování lidských práv; je znepokojen skutečností, že státy používají stále dokonalejší techniky, jako jsou například duální technologie, k cenzuře informací a ke sledování činností na internetu a že v řadě zemí se vyskytly případy obtěžování, pronásledování, či dokonce zadržování a věznění osob využívajících internet k uplatňování svého práva na svobodu názoru a projevu;

138.  vybízí vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby se postavila do čela při přijetí postoje a vypracování konkrétních politik, díky nimž bude EU působit jako celosvětový hráč, pokud jde o svobodu internetu, a aby se přitom zabývala jak způsoby řešení hrozeb pro lidská práva vyplývajících z využití nových technologií, tak rozšiřováním příležitostí k ochraně a podpoře lidských práv prostřednictvím nových technologií;

139.  naléhavě žádá země, které omezují přístup na internet, aby toto omezování volného toku informací ukončily; konstatuje, že podle organizace Reportéři bez hranic patří na seznam „nepřátel internetu“ tyto státy provádějící rozsáhlou cenzuru internetu: Bělorusko, Čína, Kuba, Egypt, Írán, Myanmar/Barma, Severní Korea, Saudská Arábie, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam;

140.  podporuje právo na svobodu projevu a pokojné shromažďování v Rusku, jak je formálně, nikoli však ve skutečnosti zaručuje článek 31 ruské ústavy; vyjadřuje solidaritu s organizátory a účastníky Strategie-31, řady občanských protestů na podporu tohoto práva, která byla zahájena dne 31. července 2009 a od té doby se koná vždy 31. dne každého měsíce o 31 dnech na Vítězném náměstí v Moskvě; lituje toho, že úřady dosud nepovolily ani jednu z demonstrací Strategie-31, přičemž se jako důvod uvádí to, že se ve stejný čas na Vítězném náměstí mají konat jiné aktivity; je hluboce znepokojen skutečností, že dne 31. prosince 2009 zadržela ruská policie kromě desítek dalších pokojných protestantů předsedkyni Moskevské helsinské skupiny Ludmilu Alexejevovou, která byla jen o několik týdnů dříve vyznamenána Sacharovovou cenou Evropského parlamentu; podporuje výzvu zplnomocněnce pro lidská práva Ruska Vladimíra Lukina k zahájení vyšetřování tvrdých policejních opatření v souvislosti s protesty konanými dne 31. května;

141.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedostatečnou svobodou projevu ve Venezuele a na Kubě, nad kontrolou sdělovacích prostředků, omezeným a kontrolovaným užíváním internetu a pokusy umlčet jiné názory;

Lidská práva a boj proti terorismu

142.  odsuzuje terorismus ve všech jeho formách; připomíná, že terorismus způsobil na celém světě úmrtí tisíců nevinných civilistů a zničil životy mnoha rodin; je toho názoru, že v případě teroristických útoků je nezbytné hovořit na prvním místě o právech obětí, a nikoli pachatelů; zdůrazňuje potřebu zajistit, aby byli teroristé postaveni před soud;

143.  konstatuje, že opatření pro boj proti terorismu vedla v řadě zemí po celém světě k porušování základních lidských práv, neboť byla uplatňována opatření nepřiměřeného dohledu, docházelo k případům nelegálního zadržování osob a mučení za účelem získání informací od osob podezřelých z terorismu; vyjadřuje obavu, že některé země využívají boj proti terorismu jako záminku k potlačování etnických menšin a místních zastánců lidských práv a naléhavě vyzývá k tomu, aby se boj proti terorismu nestal argumentem pro omezení či zákaz zákonných a legitimních činností zastánců lidských práv; odsuzuje toto porušování lidských práv, zdůrazňuje postoj EU, že boj proti terorismu musí být veden za plného dodržování základních práv a právního státu, a je přesvědčen, že v boji proti terorismu by neměly utrpět občanské svobody;

144.  vyzývá Komisi a Radu, aby využily dvoustranného dialogu se třetími zeměmi o politických otázkách a lidských právech k připomenutí skutečnosti, že lidská práva musí být v rámci boje proti terorismu respektována a že protiteroristická opatření nesmí být v žádném případě využívána jako nástroj proti zastáncům lidských práv či politickým oponentům; žádá zejména vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby veřejně odsoudila porušování lidských práv jako součást protiteroristických opatření a operací;

145.  vyzývá k větší koordinaci a interakci pracovními skupinami COTER a COHOM v této otázce s cílem odsoudit případy zneužití protiteroristických opatření proti zastáncům lidských práv tím, že budou soustavně iniciovat postupy podle obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv, a přijmout stejný přístup v případech mučení a špatného zacházení v souvislosti s bojem proti terorismu na základě obecných zásad EU týkajících se mučení;

146.  připomíná rozhodnutí prezidenta USA Baracka Obamy z ledna 2009 uzavřít vazební věznici v zátoce Guantánamo; vyjadřuje politování nad tím, že toto rozhodnutí dosud nemohlo být plně realizováno; připomíná své usnesení ze dne 13. června 2006 o situaci vězňů na základně Guantánamo, v němž trvá na požadavku, aby bylo s každým vězněm nakládáno v souladu s mezinárodním humanitárním právem a aby byl v případě obvinění každý vězeň bez prodlev souzen v rámci spravedlivého a veřejného procesu; připomíná společné prohlášení EU-USA ze dne 15. června 2009 o uzavření vazebního věznice v zátoce Guantánamo a o budoucí spolupráci v boji proti terorismu, v němž bylo uvítáno rozhodnutí USA zrušit tajná vazební zařízení; žádá vládu USA, aby v plném rozsahu dostála svým závazkům; vyzývá členské státy EU, aby se dohodly na koordinovaném akčním plánu s cílem pomoci USA s uzavřením vazebních zařízení na Guantánamu tím, že udělí status uprchlíka bývalým vězňům, kteří nebyli obviněni z trestné činnosti a kteří nemohou být navráceni do vlasti či přesídleni v rámci USA; vítá konstruktivní zapojení několika členských států EU, které nabídly pomoc s přijetím určitých bývalých vězňů z Guantánama a s hledáním ubytování pro některé osoby způsobilé k propuštění z této vazební věznice; konstatuje však, že ochotu přijmout vězně dosud projevily pouze následující členské státy EU: Německo, Irsko, Slovensko, Dánsko, Spojené království, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Francie, Maďarsko a Itálie; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že USA i nadále zadržují vězně bez procesu, například na letecké základně Bagrám v Afghánistánu;

147.  připomíná svolání prvního summitu o romské otázce v průběhu francouzského předsednictví dne 16. září 2008 a druhý takovýto summit konaný za španělského předsednictví ve dnech 9. a 10. dubna 2010; s nejhlubším znepokojením konstatuje nucené vyhoštění romských komunit v Evropě a nárůst xenofobie a nenávistné rétoriky ve vztahu k menšinovým a migrujícím komunitám; opakovaně připomíná výzvu Evropského parlamentu, že členské státy musí beze zbytku ctít své závazky podle práva EU, a v případech, kdy členské státy tyto závazky porušují, vyzývá Evropskou komisi, aby formálně a energicky vedla řízení pro porušení povinnosti;

148.  konstatuje, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se postup spolurozhodování vztahuje na směrnice a na další legislativu o boji proti terorismu a organizovanému zločinu, zatímco mezinárodní dohody týkající se tohoto tématu musí schvalovat Parlament; poznamenává, že v důsledku těchto změn se zvětší vliv Parlamentu na možnost dosažení vhodné rovnováhy mezi bezpečností a lidskými právy; proto se zavazuje jednat s ohledem na své nové výsady s cílem podporovat respektování a prosazování lidských práv, občanských a politických svobod a demokracie stejným způsobem v rámci veškerých vztahů EU se třetími státy či regionálními organizacemi;

149.  znovu připomíná, že každý členský stát je povinen chránit identifikovatelné potenciální oběti, jimž hrozí skutečné a bezprostřední nebezpečí teroristického útoku, a dodává, že všechny členské státy musí přijmout veškerá přiměřená opatření pro zavedení postupů předcházení teroristické činnosti a pro minimalizaci vedlejších dopadů protiteroristických opatření;

150.  připomíná rámcové rozhodnutí Rady EU z března 2001 o obětech terorismu: pomoc v nouzi, vytrvalá pomoc, vyšetřování a stíhání účinný přístup k právu a spravedlnosti, soudní správa, náhrada, ochrana soukromého a rodinného života obětí, ochrana důstojnosti a bezpečnosti obětí, informování obětí a zvláštní odborná příprava pro osoby odpovědné za pomoc obětem;

Dialogy a konzultace o lidských právech se třetími zeměmi

151.  vyjadřuje své zklamání nad nedostatečným pokrokem, kterého bylo dosaženo v četných dialozích a konzultacích o lidských právech; konstatuje skutečnost, že zapojení občanské společnosti do těchto dialogů a konzultací není soustavně zaručováno a někdy je omezováno zeměmi, které nejsou členy EU; vyjadřuje znepokojení nad tím, že i když je na případy poukázáno, neplní vlády svůj závazek podávat zprávu EU o individuálních a strukturálních otázkách vznesených v rámci dialogu;

152.  vyzývá ke skutečné účasti EP na probíhajícím hodnocení dialogů a konzultací o lidských právech; žádá neomezený přístup k výsledným dokumentům a dalším relevantním zdrojům; očekává, že na základě těchto hodnocení budou vypracovány jasné ukazatele, pomocí nichž bude možno měřit dopad dialogů, a že budou jasně formulovány návrhy založené na individuálním přístupu k jednotlivým zemím, jak zlepšit tyto výsledky a zabránit opakování neúspěchů  konzultací EU o lidských právech;

153.  vyzývá evropské orgány, aby zajistily vzájemnou transparentnost a soudržnost, pokud jde o cíle, hodnoty a přístupy v této oblasti;

154.  poukazuje na nutnost projednat závěry dialogů a konzultací o lidských právech na summitech EU s jejími partnery;

155.  je toho názoru, že dialogy a konzultace o lidských právech musí být v zásadě plánovány a musí probíhat transparentně a že cíle stanovené před zahájením dialogu musí být bezprostředně po jeho skončení vyhodnoceny; vyzývá Radu a Komisi, aby orgány třetích zemí tlačily k silnému a širokému zapojení do dialogů a konzultací na ministerské úrovni;

156.  vyzývá kandidátské země EU, aby zvýšily úroveň ochrany lidských práv na svém území s přihlédnutím k ochraně zaručené Listinou základních práv a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod;

157.  vyzývá Komisi a Radu, aby v rámci svých konzultací a dialogu o lidských právech se třetími zeměmi věnovaly velkou pozornost situaci etnických a náboženských menšin a častému porušování jejich práv;

158.  vítá užší koordinaci a spolupráci mezi USA a Evropskou unií v oblasti lidských práv;

159.  vítá skutečnost, že byly zahájeny dialogy o lidských právech se všemi státy ve střední Asii – Tádžikistánem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Turkmenistánem a Uzbekistánem – a že do listopadu 2009 proběhly druhé dialogy s jednotlivými zeměmi; kromě toho vítá konání prvního semináře EU–Uzbekistán o lidských právech za účasti občanské společnosti v říjnu 2008; vyjadřuje politování nad tím, že dialogy mezi EU a Čínou o lidských právech ani v jednom případě dosud nevedly k žádnému zlepšení, pokud jde o konkrétní porušování lidských práv v Číně; zdůrazňuje, že i přes některé kroky čínských orgánů vedoucích správným směrem (reforma v oblasti práce, přezkum rozsudků smrti nejvyšším soudem), pokračuje zhoršování situace v oblasti lidských práv, která se vyznačuje šířením sociálních nepokojů a posilováním kontroly a represí vůči zastáncům lidských práv, právníkům, autorům blogů a sociálním aktivistům a cílenými politikami, jejichž účelem je marginalizovat Tibeťany a jejich kulturní identitu; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedostatečným pokrokem v čínsko-tibetském dialogu; je hluboce znepokojen zhoršováním stavu lidských práv ujgurské populace v Číně, odsuzuje dlouhodobý útisk ujgurského obyvatelstva ve Východním Turkestánu a vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že čínské orgány nerespektují záruky svobod, jako je svoboda projevu, právo na demonstraci, svoboda shromažďování, svoboda náboženského vyznání či svoboda osobní, jež jsou obsaženy v ústavě Čínské lidové republiky; vyjadřuje rovněž politování nad politikou přesídlování obyvatelstva, kterou provádí Čínská lidová republiky a jejímž účelem je oslabit kulturu ujgurského obyvatelstva a narušit jeho jednotu; vyjadřuje své zklamání nad tím, že konzultace o lidských právech vedené mezi EU a Ruskem dosud nepřinesly žádné podstatné výsledky; vítá skutečnost, že v roce 2009 byly zahájeny dialogy o lidských právech s Indonésií a že se konala první setkání v rámci dialogu s Gruzií a Arménií; domnívá se, že ačkoli tyto dialogy o lidských právech přinášejí vítané zaměření na otázky lidských práv ve vnějších vztazích EU, nelze připustit, aby se staly samoúčelným cílem, a musí být zaměřeny na zajištění navazujících opatření ohledně otázek vznesených a diskutovaných v těchto dialozích; vyjadřuje politování nad nedostatečnými výsledky dialogu o lidských právech s Indií a zklamání, že otázka diskriminace na základě kasty nebyla předmětem diskuse během posledního dialogu o lidských právech;

160.  vyzývá k úzké koordinaci mezi členskými státy EU, Evropskou komisí a Agenturou EU pro základní práva před každým dialogem o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi; zdůrazňuje, že má-li být EU považována za vzor v oblasti lidských práv na světové scéně, musí být schopna řešit problém porušování lidských práv uvnitř Unie;

161.  vítá první dialog o lidských právech mezi EU a Běloruskem, který proběhl v červnu 2009, zároveň však lituje, že situace v oblasti lidských práv v této zemi je nadále zoufalá, neboť pokračuje omezování svobody sdružování, shromažďování a projevu a represe vůči zastáncům lidských práv a novinářům;

162.  vítá úsilí mexické vlády v boji proti obchodování s drogami a organizovanému zločinu a skutečnost, že byl Kongresu předložen návrh zákona, jehož cílem je reforma vojenských právních předpisů; zdůrazňuje, že strategické partnerství EU-Mexiko by mělo být považováno za příležitost k posílení lidských práv a demokracie;

163.  bere na vědomí, že parlament Korejské lidově demokratické republiky (Severní Koreje) provedl v dubnu 2009 revizi ústavy a doplnil ji mimo jiné ustanovením, že Severní Korea „dodržuje a chrání lidská práva“; naléhá na severokorejské orgány, aby podnikly konkrétní a zřetelné kroky ke zlepšení situace v oblasti lidských práv,a v této souvislosti vyzývá příslušné orgány, aby umožnily nezávislým mezinárodním odborníkům inspekci veškerých vězeňských zařízení a povolily zvláštním zpravodajům OSN návštěvu země; zdůrazňuje, že při vyhodnocování situace v oblasti lidských práv v dané zemi je třeba kromě ústavních ustanovení zohlednit především uplatňování konkrétních opatření; vyzývá rovněž severokorejské orgány, aby zrušily omezení možnosti mezinárodních pracovníků kontrolovat rozdělování pomoci a aby zajistily, aby se mezinárodní pomoc dostala k potřebným; naléhá na vedení Severní Koreje, aby se konstruktivně zapojilo do dialogů s EU týkajících se lidských práv;

164.  nadále vyjadřuje znepokojení nad tím, že dialog o lidských právech s Íránem je od roku 2004 přerušen z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany Íránu a domnívá se, že nadešel čas, aby mezinárodní společenství začalo jednat na podporu íránské občanské společnosti v tomto důležitém okamžiku v historii demokratického hnutí této země; vyzývá íránské orgány, aby tento dialog obnovily s cílem podpořit všechny zúčastněné subjekty občanské společnosti oddané demokracii a aby prostřednictvím mírových prostředků a bez použití násilí posílily existující postupy, které mohou podpořit demokratické, institucionální a konstituční reformy, zajistily životnost těchto reforem a upevnily zapojení íránských zastánců lidských práv a představitelů občanské společnosti v postupech utváření politiky a posílily úlohu, kterou hrají v obecné politické diskusi; vyzývá Radu,Komisi a členské státy, aby tyto procesy podpořily a posílily; je velmi znepokojen skutečností, že stav lidských práv v Íránu se v roce 2008 a 2009 zhoršil a dále přetrvávají omezení svobody projevu a shromažďování; v tomto ohledu je hluboce znepokojen útlakem novinářů, spisovatelů, akademických pracovníků a aktivistů angažujících se za práva žen a lidská práva; zůstává nadále znepokojen potlačováním etnických a náboženských menšin v Íránu;

165.  všímá si znepokojivého trendu k autoritářství zaznamenaného v Kambodže, který podtrhuje dlouhodobá beztrestnost v případech porušování lidských práv a zužování politického prostoru a svobody projevu osob patřících k opozičním politickým stranám a dalších politických aktivistů; vyzývá Komisi, aby přijala opatření s cílem reaktivovat Pařížskou dohodu o Kambodže z roku 1991;

Hospodářská, sociální a kulturní práva

166.  uznává, že hospodářská, sociální a kulturní práva by měla mít stejný význam jako práva občanská a politická, s ohledem na univerzalitu, nedělitelnost, vzájemnou závislost a souvislost všech lidských práv, jak bylo potvrzeno na světové konferenci o lidských právech konané ve Vídni v roce 1993; naléhavě žádá země na celém světě, aby podepsaly opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který byl otevřen k podpisu dne 24. září 2009;

167.  zdůrazňuje, že lidská práva mimo jiné zahrnují právo na potraviny, vodu, hygienu, vzdělání, odpovídající bydlení, půdu, důstojné zaměstnání a sociální zabezpečení; tato práva by měla být jakožto spravedlivý přístup k přírodním zdrojům zaručena na základě udržitelnosti, a to rovněž pro budoucí generace; uznává, že k faktorům způsobujícím porušování těchto práv patří často chudoba a chybějící řádná správa věcí veřejných; vyzývá EU, aby vyvinula více úsilí za účelem dosažení rozvojových cílů tisíciletí, neboť je zjevné, že svět výrazně pokulhává za splněním cílů stanovených na rok 2015; v této souvislosti znovu zdůrazňuje význam provádění politik založených na lidských právech pro realizaci rozvojových cílů tisíciletí;

168.  uznává, že systém dohledu Mezinárodní organizace práce má důležitou úlohu při obraně práv v oblasti obchodu a zaměstnanosti, statistických systémů, sociální ochrany, politik zaměstnanosti a bezpečnosti a zdraví při práci;

169.  žádá Komisi a členské státy, aby dbaly na to, aby se podniky založené podle vnitrostátního práva členského státu EU či podle evropského práva nevyhýbaly povinnosti dodržovat lidská práva a hygienické a environmentální normy tím, že se usadí nebo že řídí svou činnost ve třetím státě, zejména v rozvojové zemi;

170.  žádá Komisi a členské státy, aby splnily své závazky vůči rozvojovým zemím týkající se oficiální rozvojové pomoci s cílem bojovat proti globální hospodářské a finanční krizi, a snížit tak negativní dopady krize na situaci v oblasti lidských práv na celém světě; vítá 10. zvláštní zasedání Rady OSN pro lidská práva nazvané „Dopad světové hospodářské a finanční krize na univerzální dodržování a skutečné požívání lidských práv“, které se konalo dne 20. února 2009; vyzývá členské státy EU, aby krizi navzdory pokračovaly ve své spolupráci s třetími zeměmi v oblasti lidských práv, a trvá na tom, že nedostatek zdrojů nemůže za žádných okolností ospravedlnit porušování lidských práv;

Programy Komise zaměřené na vnější pomoc a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)

171.  vítá skutečnost, že priority Parlamentu byly zohledněny v programových dokumentech EIDHR na rok 2008 a 2009;

172.  podporuje příspěvky EIDHR, především prostřednictvím projektů místních a mezinárodních organizací občanské společnosti (90 % příspěvků) a také prostřednictvím regionálních a mezinárodních organizací v této oblasti, jako je Rada Evropy, OBSE a Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (10 % příspěvků);

173.  s uspokojením konstatuje, že v letech 2008 až 2009 dosáhly prostředky na lidská práva a demokracii více než 235 milionů EUR, díky čemuž bylo možné financovat 900 projektů v přibližně 100 zemích,a že obzvláště významný počet projektů byl financován v zemích zapojených do evropské politiky sousedství, přičemž nejvyšší částka byla přidělena zemím AKT; domnívá se, že finanční prostředky EIDHR by měly být podstatně navýšeny, aby zahrnovaly přiměřené finanční prostředky pro Evropskou nadaci pro demokracii a podporovaly budování kapacit v oblasti lidských práv a prosazování demokracie v těch společnostech, kde je to nejvíce zapotřebí;

174.  zdůrazňuje, že klíčovou výhodou EIDHR je ta skutečnost, že není závislý na souhlasu hostitelské vlády, a může se proto zaměřit na citlivé politické otázky a inovativní přístupy a spolupracovat přímo s místními organizacemi občanské společnosti, které si musí zachovat svou nezávislost na orgánech veřejné správy;

175.  zdůrazňuje, že je důležité využívat EIDHR, neboť představuje možnost, jak reagovat na ohrožení lidských práv a poskytovat větší podporu zastáncům lidských práv a obětem porušování lidských práv; podporuje síť jedenácti organizací financovaných EIDHR zaměřených na ochranu zastánců lidských práv a rychlou reakci v nouzových situacích; podporuje vytváření zvláštních strategií pro uspokojování potřeb různých kategorií zastánců lidských práv, včetně těch, kteří bojují za práva lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů, a těch, kteří jsou zapojeni do vyšetřování porušování lidských práv a humanitárního práva;

176.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že projekty a programy, které Unie podporuje, budou v souladu s jejími politickými prioritami a dohodami o partnerství a spolupráci, které uzavřela, zejména v souvislosti s jejím bilaterálním plánováním se třetími zeměmi;

177.  je si vědom stále znepokojivé situace, pokud jde o uplatňování lidských práv na africkém kontinentě, a je přesvědčen, že africké státy učinily důležité kroky směrem k prosazování právního státu na úrovni kontinentu, neboť přijaly Africkou chartu lidských práv a práv národů (známou rovněž jako Banjulská charta), a proto zvažuje možnost vytvoření ad hoc rozpočtové linie na podporu činnosti Afrického soudu pro lidská práva a práva národů;

178.  vyzývá zaměstnance Komise, aby se v Bruselu pravidelně setkávali se zástupci občanské společnosti s cílem posílit dialog s těmito partnery, kteří provádějí projekty přímo na místě;

179.  vítá distribuci finančních prostředků určených pro oblast lidských práv prostřednictvím geografických programů, provádění politiky na vnitrostátní a regionální úrovni za podpory Evropského rozvojového fondu (v zemích africké, karibské a tichomořské oblasti), finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci (v Latinské Americe, Asii a Jižní Africe) a evropského nástroje sousedství a partnerství (v sousedních oblastech) a prostřednictvím tematických nástrojů, jako jsou EIDHR, nástroj stability, finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci a finanční nástroj pro spolupráci s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy (ICI Plus);

Pomoc při volbách a sledování průběhu voleb

180.  s uspokojením konstatuje, že EU ve stále větší míře používá pomoc při volbách a sledování průběhu voleb k prosazování demokracie ve třetích zemích, čímž zlepšuje dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu, a že kvalita a nezávislost těchto misí jsou široce uznávány;

181.  žádá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby sledovala provádění doporučení uvedených v závěrečných zprávách volebních pozorovatelských misí EU, v případě potřeby zajistila následnou pomoc a pravidelně v této věci předkládala zprávy Evropskému parlamentu;

182.  opětovně žádá, aby byl volební proces včetně předvolební fáze a období po volbách začleněn do jednotlivých úrovní politického dialogu s dotčenými třetími zeměmi a aby byl případně doprovázen konkrétními opatřeními s cílem zajistit soulad politik EU a potvrdit zásadní úlohu lidských práv a demokracie;

183.  požaduje zvýšenou bdělost ohledně kritérií pro výběr zemí, ve kterých má být zajištěna pomoc při volbách / sledování průběhu voleb, a ohledně dodržování metod a pravidel stanovených na mezinárodní úrovni, zejména pokud jde o nezávislost a účinnost mise;

184.  vítá objem prostředků, které činily dalších 50 milionů EUR v průběhu 18 měsíců, kterých se zpráva týká;

Využívání činnosti Evropského parlamentu v oblasti lidských práv

185.  vyzývá Radu a Komisi, aby důkladně využívaly usnesení a jiné formy sdělení Parlamentu a zásadním způsobem reagovaly na vyjádřené obavy a přání, zejména pokud jde o usnesení v naléhavých případech;

186.  znovu opakuje, že je potřeba více zviditelnit Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, kterou každoročně uděluje EP; vyjadřuje politování, že v souvislosti s udělováním této ceny nejsou prováděna žádná následná opatření, ani pokud jde o životní podmínky kandidátů a laureátů, ani pokud se týká situace v jejich zemích; vyzývá rovněž Radu a Komisi, aby tuto cenu více zviditelnily, mimo jiné aby ji zahrnuly do výroční zprávy o lidských právech; dále vyzývá Radu a Komisi, aby udržovaly kontakty s kandidáty a laureáty Sacharovovy ceny s cílem zajistit průběžný dialog a sledování situace v oblasti lidských práv v daných zemích a poskytnout ochranu osobám, které jsou vystaveny silnému pronásledování;

187.  připomíná delegacím Parlamentu, aby diskuse o lidských právech soustavně zařazovaly na pořad jednání meziparlamentních setkání, aby během svých pracovních cest navštěvovaly projekty a zařízení sloužící ke zlepšení dodržování lidských práv a aby se scházely se zastánci lidských práv a poskytovaly jim případně mezinárodní viditelnost a ochranu;

188.  vítá vytvoření sítě laureátů Sacharovovy ceny; naléhavě žádá, aby byly nalezeny okamžitě prostředky nutné k dosažení jejích cílů a k usnadnění komunikace mezi nositeli Sacharovovy ceny a Parlamentem tím, že nositelům bude přiznán zvláštní status, díky němuž se zjednoduší postupy pro jejich vstup do prostor Parlamentu;

*

*         *

189.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Organizaci spojených národů, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a vládám zemí a území uvedených v tomto usnesení.

• [1]    Úmluva Organizace spojených národů proti mučení; Úmluva OSN o právech dítěte; Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen; Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením; Mezinárodní úmluva o ochraně všech osob před násilným zmizením.
• [2]     Úř. věst. C 379, 7.12.1998, s. 265; Úř. věst. C 262, 18.9.2001, s. 262; Úř. věst. C 293 E, 28.11.2002, s. 88; Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 576; texty přijaté dne 22. května 2008, P6_TA(2008)0283; texty přijaté dne 21 října 2008, P6_TA(2008)02496; texty přijaté dne 23. října 2008, P6_TA(2008)0526; texty přijaté dne 21. října 2008, texty přijaté dne 12. března 2009, P6_TA(2009)0145; texty přijaté dne 26. března 2009, P6_TA(2009)0193; texty přijaté dne 7. května 2009, P6_TA-PROV(2009)0385; texty přijaté dne 22. října 2009, P7_TA(2009)0058; texty přijaté dne 17. prosince 2009, P6_TA(2009)0119.
• [3]     Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1.
• [4]     Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3; Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1., Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 27.
• [5]     Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1.
• [6]       Úř. věst. C 46E, 24.2.2010, s. 71.
• [7]     Přijaté texty, P7_TA(2010)0036.
• [8]     Úř. věst. C 250 E, 25.10.2007, s. 91.
• [9]     Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 775.
• [10]    Přijaté texty, P7_TA(2010)0226.
• [11]    Úř. věst. C 327, 23.12.2005, s. 4.
• [12]    Dokument Rady č. 11179/10
• [13]   Přijaté texty, P6_TA(2009)0056.
• [14]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0006.
• [15]     K prosinci 2009 ratifikovaly jak Úmluvu, tak opční protokol tyto země: Belgie, Itálie, Maďarsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie; všechny členské státy podepsaly úmluvu, ale 15 členských států ji ještě neratifikovalo: Bulharsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Řecko a Slovensko. 19 členských států podepsalo i protokol, ale 10 z nich ho ještě neratifikovalo: Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Kypr, Litva, Lucembursko, Malta, Rumunsko a Slovensko.
• [16]    P7_TA-PROV(2010)0236.
• [17]    Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, 17. listopadu 2009.

ANNEX I

INDIVIDUAL CASES RAISED BY THE EUROPEAN PARLIAMENT BETWEEN JULY 2008 AND DECEMBER 2009

THE SAKHAROV PRIZE 2009

The winner of the Sakharov Prize 2009	MEMORIAL (Oleg Orlov, Sergei Kovalev and Lyudmila Alexeyeva on behalf of MEMORIAL and all other human rights defenders in russia)
SHORTLISTED NOMINEES	BACKGROUND
MEMORIAL   Oleg ORLOV Sergei KOVALEV Lyudmila ALEXEYEVA   and all other Human Rights Defenders in Russia	Russian civil rights defence organization   Oleg ORLOV - head of the Council of the Human Rights Center Memorial was fined and ordered to retract public statements following a civil defamation lawsuit brought against him by the President of the Republic of Chechnya, Ramzan Kadyrov, whom Orlov had claimed to having been responsible for the abduction and death of Natalya Estemirova, MEMORIAL representative in Grozny investigating murders and abductions in Chechnya. In 2007 Orlov himself was abducted in Ingushetia, together with three journalists, before being beaten, threatened with execution and later released. On 31 January 2010, Orlov and some 100 others were arrested in Moscow during a peaceful demonstration on Triumphalnaya Square, and in September 2010 Orlov was ongoing trial for criminal charges of libel.   Sergei KOVALEV - human rights defender, former political prisoner in the Soviet Union, first federal Ombudsman for Human Rights in Russia and chair of the Memorial Russian Historical, Educational and Human Rights Society is a founder of the first Soviet human rights association in 1969, the Initiative Group for the Defence of Human Rights. Kovalev, recipient of more than a dozen international awards, was one of the authors of the Russian Declaration of Human and Civil Rights. Kovalev, author of Putin's War, has been an outspoken critic of authoritarian tendencies in the administrations of Boris Yeltsin and Vladimir Putin. In 1996 he resigned in protest as head of Yeltsin's presidential human rights commission. In 2002 he organized a public commission to investigate the 1999 Moscow apartment bombings, which was effectively paralyzed after the persecution and assassination of its members. Lyudmila ALEXEYEVA - together with Andrei Sakharov and others founded the Moscow Helsinki Group to monitor Soviet compliance with the Helsinki Final Act in 1976. Since the 1960s Alexeyeva has been campaigning for fair trials of arrested dissidents and objective coverage in the media. She was excluded from the Communist Party, deprived of her job as editor of a scientific magazine and was forced to emigrate from the USSR. Having returned after the collapse of the Soviet Union, Alexeyeva co-founded the All-Russian Civic Congress and later the All-Russian Civic Network. She has been critical of the Kremlin’s human rights record and has accused the government of encouraging extremists with its nationalistic policies, such as the mass deportations of Georgians in 2006 and police raids against foreigners working in street markets, as well as Russian conduct in Ingushetia. Recently Alexeyeva has been an active participant in Strategy-31 demonstrations on the Moscow's Triumphalnaya Square in defense of freedom of assembly in Russia.
Dr Izzeldin ABUELAISH	Palestinian obstetrician, treating both Israelis and Palestinians, and a senior researcher at the Gertner Institute in the Sheba Hospital in Israel has dedicated his entire life for peace and for medicine. In January 2009, during an Israeli raid on Gaza, a shell hit his apartment killing his three daughters. In memory of his daughters, Dr Abuelaish has set up Daughters for Life, an international foundation to provide education and health access to women and girls in Gaza and in the Middle East and to support their leadership development. In spite of this personal family tragedy, Dr Abuelaish continues to fight for peace between the Israeli and Palestinian peoples and to build bridges between the two war-torn, violence-ridden communities.
Dawit ISAAK	Swedish journalist, writer and playwright of Eritrean origin who has been a political prisoner since 2001. While demanding democratic reforms and objective evaluation of the events leading to Eritrea's war with Ethiopia, Isaak was arrested as traitor. He has also been accused of receiving financial aid from abroad – a crime according to Eritrean press laws. He has been in jail since his arrest in September 2001, without having been tried by a court of law.

COUNTRY Individual	BACKGROUND		ACTION TAKEN BY PARLIAMENT
AFGHANISTAN Sitara Achikzai   Perwiz Kambakhsh	Achikzai was a leading Afghan women's rights activist and a member of the regional parliament in Kandahar. She was assassinated by the Taliban on 12 April 2009.   Afghan journalist who was sentenced to death by a provincial court for distributing "blasphemous" material in 2008, having published a translation of the Qur’an without the accompanying Arabic script. He had been arrested in 2007 after downloading material from the internet relating to the role of women in Islamic societies. He was released following a presidential pardon in September 2009.		In its resolution adopted on 24 April 2009, the European Parliament: - condemned the murders of activists working to promote human rights and the emancipation of Afghan women, in particular the recent assassination of the regional parliamentarian Sitara Achikzai.   - was appalled to learn that the Afghan Supreme Court has upheld the 20-year prison sentence which Perwiz Kambakhsh received on a blasphemy charge and called on President Karzai to pardon Mr Kambakhsh and authorise his release from prison.
Angola José Fernando Lelo	A journalist who was arrested on 15 November 2007, along with six soldiers, and later charged with assisting the soldiers in planning a rebellion. On 16 September 2008, Lelo was convicted to twelve years imprisonment by Cabinda Military Court for crimes against the security of the state and instigating a rebellion. Concerns were raised over the quality of the evidence upon which Lelo’s conviction was based, notably that it may have been obtained through torture. On Friday 21 August 2009, Lelo was released after being acquitted on appeal by the Supreme Military Court of Angola, which ruled that there was insufficient evidence to maintain the conviction.		A letter of concern was sent on 18 November 2008.
azerbaijan Emin Abdullayev (Milli) Adnan Hajizade                       Eynulla Fatullayev                         Farhad and Rafiq Aliyevs	They had used online networking tools, including YouTube, Facebook and Twitter, to disseminate information about the political situation in Azerbaijan, criticising the country's government. On 11 November 2009, Milli was sentenced to two-and-a-half years and Adnan Hajizade to two years imprisonment on charges of hooliganism and inflicting minor bodily harm, charges which appear to be politically motivated. Emin Milli, also an outspoken critic of changes to the Azerbaijani Constitution in March 2009, following which the presidential term limit was abolished and thereby allowing current President Ilham Aliyev to stand for re-election on a continuous basis, is also a cofounder of a youth group named Alumni Network. Adnan Hajizada, is a coordinator of the youth movement known as OL!, which advocates non-violence and tolerance. The two bloggers were sentenced to harsh prison terms on the basis of highly unlikely charges and faced an unfair trial lacking due process. Fatullayev is an Azerbaijani journalist and editor-in-chief who was persecuted and imprisoned in Azerbaijan for his criticism of government's policies and for his alleged publications. He is an outspoken criticizer of the government for violating press freedom and its violation of human rights in Azerbaijan.             Farhad Aliyevs is an Azerbaijani politician who was removed from office in 2005 and accused of plotting a coup d'etat. Farhad Aliyevs and his son Rafiq were sent to prison in August 2008. They appealed to the Supreme Court in 2009 and have filed a complaint to the European Court of Human Rights.		A letter of concern was sent on 27 July 2009.   In its resolution adopted on 17 December 2009, the European Parliament: - called for the immediate release of the two bloggers and for a new, fully open and fair trial on the basis of an unbiased police investigation and in accordance with all relevant international standards. - was concerned about the deterioration of media freedom in Azerbaijan, deplored the practice of arresting, prosecuting and convicting opposition journalists on various criminal charges and called on the Azerbaijani authorities to release the imprisoned journalists immediately, including Eynulla Fatullayev. - called on the Azerbaijani authorities to address the lack of police investigation into cases of violence and harassment against journalists and the fact that many crimes have so far gone unpunished; - stressed that the safety of media workers must be improved and welcomed the proposed amendments to the criminal-law provisions on defamation and libel.   A letter of concern was sent on 8 October 2009.
BANGLADESH Sheikh Hasina	Bangladeshi politician, the President of the Awami League since 1981 and current Prime Minister of Bangladesh who was arrested in June 2007 and indicted on extortion charges. On June 11, 2008 Hasina was released on parole for medical reasons.		In its resolution adopted on 10 July 2008, the European Parliament: - welcomed the release of former Prime Minister Sheikh Hasina on humanitarian grounds.
BElarus Marijus Ivanilovas   Alyaksandr Kazulin, Sergei Parsyukevich and Andrei Kim                     Mikalai Autukhovich, Yury Liavonau and Uladzimir Asipenka     Artsiom Dubski Franak Viačorka, Ivan Šyla and Zmiter Fedaruk   Angelika Borys       Tatsyana Shaputska	Lithuanian national and director of the printing house of the daily newspaper ‘Respublika’ was detained in Belarus on the allegation of possession of amphetamine pills. He was been held for two months without trial or proof of his guilt in a prison in the Belarusian city of Zhodin. His arbitrary detention was later extended with additional two months, while the regime’s authorities were unable to find any proof of his guilt.       Activists of an entrepreneurship movement who were detained in February 2009 and received criminal charges of intentional destruction or damage to property of citizens. Autukhovich announced to having been on hunger strike. Dubski is a youth opposition activist imprisoned for two months. Young activists forced into army conscription. Viačorka was denied from enrolling to any university in Belarus. Chair at the Congress of the Union of Poles. She was arrested on 15 March 2009.       Shaputska, a prominent young opposition activist, was expelled from her university in September 2009 for participation in an Eastern Partnership Civil Society Forum in Brussels.		Letter of concern sent on 8 December 2009. In its resolution adopted on 9 October 2008, the European Parliament: - expressed its satisfaction that the three political prisoners had been released. - expected that they will enjoy all the civic rights guaranteed to all Belarusian citizens by the Constitution of the Republic of Belarus.   In its resolution adopted on 2 April 2009, the European Parliament: - called for the immediate release of the three entrepreneurs and the youth opposition activist as well as a review of the "restricted freedom" sentences imposed on 11 persons who participated in a demonstration which took place in January 2008. - called to review the cases of forcible army conscription of several young activists. In its resolution adopted on 17 December 2009, the European Parliament: - insisted that Belarus should guarantee political rights and freedoms by discontinuing the practice of politically motivated acts of intimidation, in particular dismissals from jobs and universities.
BURMA Aung San Suu Kyi	As a pro-democracy campaigner and leader of the opposition National League for Democracy party (NLD) she is winner of the 1991 Nobel Peace prize and a laureate of Sakharov Prize in 1990. She has spent more than 11 of the past 19 years in some form of detention under Burma's military regime, and has become an international symbol of heroic and peaceful resistance in the face of oppression.		In its resolution adopted on 23 October 2008, the European Parliament: - condemned the continued detention of Aung San Suu Kyi, who has been under intermittent house arrest since her victory at the last democratic elections in 1990, and insisted upon her immediate release. On 12 August 2009 the President of the European Parliament, Jerzy Buzek, "condemned the extended house arrest of Aung San Suu Kyi as unacceptable, unjustified and cruel."
canada Robert Dziekanski	Dziekanski was a Polish immigrant who died at the Vancouver International Airport shortly after being tasered several times by the Royal Canadian Mounted Police. The Criminal Justice Branch decided that no criminal charges would be laid against the RCMP officers. The incident came to light as it was filmed by a member of the public. The video, which was initially taken into police possession, was released to the press after a court order. The final inquiry report concluded that the RCMP was not justified in using a taser against Dziekanski and that the officers had later deliberately misrepresented their actions to investigators.		A letter of concern was sent on 6 March 2009.
china Liu Xiaobo                   Ji Sizun         Akmal Shaikh                         Lobsang Gyaltsen, Loyak, Tenzin Phuntsok, Kangtsuk and Dawa Sangpo                   Gao Zhisheng         Dalai Lama                   Hu Jia	Liu Xiaobo is an intellectual and human rights activist in China. On 2008, Xiaobo was detained in response to his participation with Charter 08 (published on 10 December 2008 to coincide with the 60th Anniversary of the Universal Declaration of Human Rights, Charter 08 calls for political reform in China). He was formally arrested on 2009, on suspicion of inciting subversion of state power and was tried on the same charges and sentenced to eleven years' imprisonment and two years' deprivation of political rights on 25 December 2009. He was granted the Nobel Peace Prize for 2010 for his long and non-violent struggle for fundamental human rights in China, and his work on the close connection between human rights and peace. Ji Sizun is a grassroots legal defender, who was imprisoned on 2009 for "forging official seals and documents". Concerns have been raised that Ji Sizun's conviction is based on his application for a permit to hold a protest in one of Beijing's designated 'protest zones' during the 2008 Olympic Games. Akmal Shaikh, a British citizen, was sentenced to death for smuggling drugs to China. He was executed by lethal injection on 29 December 2009 in Urumqi, China. He was alleged to have been carrying around 4 kg of heroin in a suitcase which he denied belonging to him. He suffered from severe mental illness and vulnerability and is said to having fallen victim of professional drug smugglers, being used and manipulated.           Tibetans who were sentenced to death in April 2009 on charges relating to "starting fatal fires" and for their alleged roles in the protests and rioting in Lhasa on March 14, 2008. The execution of Gyaltsen and Loyak was confirmed on October 23, 2009, whereas Sangpo was given life imprisonment.         Chinese human rights lawyer who has been disbarred, detained, lived under house arrest and tortured by the Chinese secret police after taking on human rights cases. He was taken away for interrogation by Chinese security agents in February 2009 and has not been seen since.   Current Dalai Lama, Tenzin Gyatso, is the head of state and the spiritual leader of Tibet while describing himself as a simple Buddhist monk. In 1989 he was awarded the Nobel Peace Prize for his non-violent struggle for the liberation of Tibet.                     Prominent Chinese human rights activist and dissident is the laureate of the 2008 Sakharov Prize. Hu Jia has often been persecuted for his actions in China and he remains imprisoned until today.		Letters of concern were sent on 5 February 2009 and on 21 December 2009.                 A letter of concern was sent on 5 February 2009.         A letter of concern was sent on 20 November 2009.   Press Releases by the President of the European Parliament on 29 December 2009: - strongly condemned the execution - recalled that the European Union strongly condemns the death penalty and will continue its appeals to stop the use of the death penalty in all circumstances, and called upon all states to abolish the death penalty for all crimes.   In its resolution adopted on 26 November 2009, the European Parliament: - strongly condemned the execution of the two Tibetans and of the nine persons of Uighur ethnicity following the events in March 2008 in Lhasa and the riots of 5-7 July 2009 in Urumqi. - called on the Chinese authorities to suspend all the other death sentences and to commute those sentences to terms of imprisonment.   Letter of concern was sent on 12 May 2009.       In its resolution adopted on 12 March 2009, the European Parliament: - called on the Council Presidency to adopt a declaration calling on the Chinese Government to open a constructive dialogue with a view to reaching a comprehensive political agreement and to include a reference to the Memorandum for Genuine Autonomy for the Tibetan People.   Letter of concern sent on 17 November 2008.
CUBA Ariel Sigler Amaya, Antonio Diaz, Jose Daniel Ferrer and Alfredo Dominguez	Political prisoners who were detained and sentenced in 2003 they all remain in prison in Cuba. Claims have been made as to humiliating treatment and unacceptable prison conditions. Sigler Amaya, who was one of the 75 dissidents arrested during the Primavera Negra, has been reported to being under serious health condition, requiring medical treatment.		Letter of concern sent on 22 September 2009.
eritrea Dawit Isaak	Swedish-Eritrean playwright, journalist and writer, who has been held in Eritrean prison since 2001 without trial. Isaak has allegedly been a victim of torture during his detention.		A letter of concern was sent on 20 February 2009. In its resolution adopted on 15 January 2009, the European Parliament: - expressed its deep concern at the continuing imprisonment in Eritrea of the Swedish-Eritrean journalist, held in jail since his arrest in September 2001, without having been tried by a court of law, and demanded the immediate release of him and other imprisoned journalists.
ETHIOPIA Birtukan Midekssa	Ethiopian politician, former judge and the leader of the opposition party Unity for Democracy and Justice (UDJ), which aims to bringing about change in Ethiopia by peaceful means. She was imprisoned, among more than 100 others, for offences after controversial polls in 2005, and was re-arrested and imprisoned to serve a life sentence in December 2008.		In its resolution adopted on 15 January 2009, the European Parliament: - was outraged at the imprisonment of Birtukan Midekssa, leader of the opposition party Unity for Democracy and Justice (UDJ), and demanded her immediate and unconditional release.
GUINEA-BISSAU João Bernardo Vieira and Tagmé Na Waié   Ansumane Mané and Veríssimo Correia Seabra	Vieira was the President of Guinea-Bissau from 1980 to 1999 and again from 2005 to 2009. On 2 March 2009 he was assassinated by soldiers. Tagmé Na Waié was chief of staff of the army of Guinea-Bissau until his assassination in 2009. Guinea-Bissau military generals: Mané was killed during a shootout with government forces in November 2000 and Seabra detained and beaten to death by revolting soldiers in October 2004.		In its resolution adopted on 12 March 2009, the European Parliament: - strongly condemned the assassinations of the President and the army's chief of staff.   - urged the Guinea-Bissau authorities to thoroughly investigate these crimes and to bring those responsible to justice.   - pointed out that the cases involving the assassinations of Mané (2000) and Seabra (2004) had not yet been cleared up, nor had the respective killers been located, indicted and tried, and stressed that impunity is not an answer.
Iran Shirin Ebadi               Roxana Saberi   Maryam Malek               Mansour Osanloo, Ebrahim Maddadi, Farzad Kamangar and Ghaleb Hosseini   Mohammad Sadiq Kaboudvand               Vali Azad, Mohammad Ali Navid Khamami and Ashraf Kalhori Fariba Kamalabadi, Jamaloddin Khanjani, Afif Naeimi, Saeid Rasaie, Mahvash Sabet, Behrouz Tavakkoli, Vahid Tizfahm   Kobra Babaei       Hassan Mozafari, Rahman Shahidi andReza Hejazi         Amir Amrollahi, Behnood Shojaee, Mohammed Fadaei and Bahman Soleimanian   Emadeddin Baghi,     Yaghoub Mehrnehad         Farzad Kamangar     Soghra Najafpour     Neda Agha-Soltan       Safar Angooti and Abbas Hosseini     Abdolfattah Soltani     Shadi Sadr       Fariba Pajooh		An Iranian lawyer, human rights activist and founder of Centre for the Defence of Human Rights in Iran who was awarded the Nobel Peace Prize in 2003. Reportedly the Iranian authorities' persecution of Shirin Ebadi has intensified due to her contact with UN human rights officials and their use of information provided by her NGO in a UN report of 2 October 2008 on the situation of human rights in Iran. A statement was issued by the UN Secretary-General on 3 January 2009 on her harassment and persecution and on her safety and security. Saberi is an American journalist who was arrested in Iran in January 2009. On April 8, 2009, the Iranian government charged Saberi with espionage, which she denied. She was subsequently sentenced to an eight-year prison term. An appeals court reduced the charge against her from espionage to possessing classified information - a charge which she also denied - and reduced her eight-year prison term to a two-year suspended sentence. She was released on May 11, 2009.   Labour rights activists who remain incarcerated solely on the grounds of their commitment to fair labour practices.         An Iranian Kurdish activist and journalist and the editor of Payam-e Mardom. He is also the founder of Kurdistan Human Rights Organization, founded in 2005. He has been in custody since June 2007, and is serving an 11- year prison term. Kaboudavand documented and reported on human rights violations in Iran’s Kurdish areas.                               Babaei is accused of “adultery while being married”, and condemned to capital punishment by stoning. Her husband was reportedly hanged for “sodomy” on 5 October 2009.     On 22 July 2008 juvenile offenders Hassan Mozafari and Rahman Shahidi were executed, and on 19 August 2008 19-year-old Reza Hejazi was hanged for an alleged murder which he committed when he was 15 years old. Neither Hejazi’s family nor their lawyer was notified of the time and place of the scheduled executions, in violation of Iranian law.   Juvenile offenders Amir Amrollahi, Behnood Shojaee, Mohammed Fadaei and Bahman Soleimanian were reportedly facing imminent execution in Iran in October 2009 for crimes committed when they were minors.   Baghi, a prisoners' rights advocate and an investigative journalist, has been constantly harassed by the authorities and imprisoned in connection with his writings on Iran.   Yaghoub Mehrnehad, an ethnic Baluchi and executive director of the Voice of Justice Youth Association, was executed on 4 August 2008, after having publicly confronted local officials demanding accountability for their poor performance.   Minority rights activist, Kurdish teacher Farzad Kamangar, has been condemned to death on charges, without evidence, of taking up arms against the state.   Najafpour spent almost the entire past 19 years of her life on death row for a murder which took place when she was 13 years old.   Agha-Soltan became the symbol of the violent repression in Iran after being killed by security forces in presidential election protest in June 2009 in Tehran, when her death was captured on video by bystanders and broadcast over the Internet.     Angooti and Hosseini, two child offenders who were sentenced to death and executed in October 2009 for murders they committed at the age of 16 and 17.   Soltani is a human rights activist who was prevented from travelling from Tehran to Nuremberg, Germany in order to receive that city's Human Rights Prize.   Sadr is a lawyer, journalist and a woman's rights activist who was arrested on 15 July 2009 for speaking publicly about human rights violations carried out in prisons on detainees following Iran's disputed presidential elections in 2009.   Pajooh is a young Iranian-Canadian journalist and well-known blogger, who was arrested at her home in Tehran on 24 August 2009.	In its resolution adopted on 15 January 2009, the European Parliament: - strongly condemned the repression, persecution and threats against Shirin Ebadi and the closure of the CDHR in Tehran and expressed grave concern at the intensified persecution of human rights defenders in Iran.   In its resolution adopted on 7 May 2009, the European Parliament: - urged the Appeals Court to release Roxana Saberi immediately and unconditionally on the grounds that the trial was held in camera without due legal process, in accordance with international norms, and to drop all charges against her. - condemned in the strongest possible terms the three stonings which took place in the city of Mashhad in late December 2008. - expressed serious concern at the deteriorating health of Mr Kaboudvand since his imprisonment, considered him a prisoner of conscience and called for his immediate and unconditional release and for him to be given medical care. - appealed to the Iranian authorities to respect religious minorities and promptly release the seven Bahia' leaders, who have been imprisoned solely on the basis of their belief. - reiterated its call for the labour rights activists immediate release.   - condemned strongly the recent execution by stoning of Vali Azad, and expressed great concern over the pending execution of Mohammad Ali Navid Khamami and Ashraf Kalhori.     A letter of concern was sent on the 17 December 2009.         In its resolution adopted on 4 September 2008, the European Parliament: - reiterated its call on the members of the Majlis to urgently amend legislation in order to ensure that no-one is executed for a crime committed when less than 18 years of age and to raise the age of legal responsibility to international standards. - strongly condemned the persecution and imprisonment of citizens in Iran who engage in the defence of human rights and campaign against the death penalty, and are frequently charged with ‘activities against national security’. - called for the unconditional release of Emadeddin Baghi and Mohammad Sadegh Kabovand and the commutation of the death sentence on Farzad Kamangar, as well as a reinvestigation into his case.       In its resolution adopted on 22 October 2009, the European Parliament: - urged the Iranian authorities to eliminate, in law and in practice, all forms of torture and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment, and to uphold due process of law and end impunity for human rights violations. - reiterated its appeal to the Iranian authorities to live up to the government's obligation to respect religious minorities and promptly release the seven Baha'i leaders. - reiterated its call on the Iranian authorities to abolish the death penalty completely.
iraq Tareq Aziz	Tareq Aziz, the former Iraqi deputy Prime Minister was put on trial for his responsibility in relation to deaths of a group of 42 merchants who were summarily executed in 1992. On 11 March 2009 Aziz was found guilty of crimes against humanity and sentenced to 15 years in prison, and on 2 August 2009, he was further convicted of helping to plan the forced displacement of Kurds from north-eastern Iraq and sentenced to seven years in jail.		A letter of concern was sent on 17 July 2008.
kashmir Parvez Imroz	An award-winning human rights lawyer, president of the Jammu and Kashmir Coalition of Civil Society and founder of the Association of the Parents of Disappeared Persons (APDP), he survived an armed attack on 30 June 2008 in Srinagar by alleged security forces members		In its resolution adopted on 10 July 2008, the European Parliament: - expressed its concern for the safety of Parvez Imroz and other human rights activists who are investigating the unmarked graves and other allegations of human rights abuses in Jammu and Kashmir, - called on the Indian authorities to ensure their protection and allow them to operate without fear of harassment and violence - urged the authorities to conduct a prompt and impartial investigation into the attack on Parvez Imroz, to make the results public and to bring those responsible to justice
Kazakhstan Yevgeny Zhovtis	Zhovtis is a human rights defender and director of the Kazakhstan International Bureau for Human Rights and the Rule of Law. During OSCE meetings in the past, he detailed human rights abuses in his country. He was convicted of manslaughter for hitting and killing a pedestrian with his car on 26 July 2009 and was sentenced to four years in a penal community. OSCE Office for Democratic Institutions and Human Rights has stated that 'questionable procedures may have violated Zhovtis's right to a fair trial as guaranteed by the constitution of Kazakhstan, the country's OSCE commitments and fundamental international standards'. While in prison, Zhovtis has continued his human rights advocacy by reporting regularly through a blog.		In its resolution adopted on 17 September 2009, the European Parliament: - expressed great concern about the conduct of the investigation into the unfortunate traffic accident and of Yevgeny Zhovtis's subsequent trial, and drew attention to allegation that evidence in his defence was not allowed during the trial. - called on the Kazakh authorities to carry out immediately and with full respect for transparency and the rule of law a second full and fair investigation into the circumstances surrounding the accident, and to review Yevgeny Zhovtis's conviction and sentence accordingly.
mauritania Sidi Mohamed Ould Cheikh Abdallahi Yahya Ould Ahmed el-Waghef		President Sidi Mohamed Ould Cheikh Abdallahi, Prime Minister Yahya Ould Ahmed el-Waghef, and other members of the government, were placed under house arrest following a military coup on 6 August 2008, when President Sidi Mohamed Ould Cheikh Abdallahi was ousted by a group of high-ranking generals whom he had dismissed from office earlier that day. The coup marked the second one in the country in three years, and it violated both constitutional legality and the results of democratic and internationally validated elections. On 12 August 2008, it was reported that Prime Minister Yahya Ould Ahmed el-Waghef, and other members of the government were released from house arrest. On 21 December 2008, it was reported that President Sidi Mohamed Ould Cheikh Abdallahi was released from house arrest following intense international pressure.	In its resolution adopted on 4 September 2008, the European Parliament: - expressed regret that the coup had taken place, as it marked a setback given the notable developments made in advancing democracy in the country - called for the immediate release of President Sidi Mohamed Ould Cheikh Abdallahi, Prime Minister Yahya Ould Ahmed el-Waghef, and other members of the government still under house arrest in various locations.
occupied palestinian territories The al-Kurd family                                 Gilad Shalit, Marwan Barghouti		On the night of Sunday, 9 November 2008, members of the Israeli police and armed forces evicted the al-Kurd family from their home in the Sheikh Jarrah neighbourhood of East Jerusalem where they had lived for more than 50 years. They allowed settlers to enter the family’s house and then sealed off the area. This eviction was carried out on the basis of an order issued by the Israeli Supreme Court on 16 July 2008 following long and controversial legal proceedings on disputed ownership before Israeli courts and authorities.                       Israeli soldier abducted by Hamas in June 2006 and held as a prisoner in Gaza Strip by Hamas ever since. Barghouti, a member of the Palestinian Legislative Council, was arrested by Israel Defense Forces in 2002 in Ramallah, tried and convicted on charges of murder, and sentenced to five life sentences.	In its resolution adopted on 20 November 2008, the European Parliament: - expressed its deep concern at the eviction of the al-Kurd family, the recent destruction of the houses of Palestinian families by the Israeli authorities in several areas of East Jerusalem and the possible serious consequences of these measures. - pointed out that these operations, which seriously affect the lives of the residents of these areas, contravene international law. - called to the Israeli authorities immediately to halt any expansion of settlements and the building of the security fence beyond Israel's 1967 borders, actions which are contrary to international law and are undermining peace efforts.   In its resolution adopted on 4 September 2008, the European Parliament: - called for steps to be taken by Hamas and Israel with a view to the immediate release of Gilad Shalit and the imprisoned members of the Palestinian Legislative Council including Marwan Barghouti.
pakistan Muhammad Irfan Tahir Imran Tahir Mahmud Naseer Ahmad		Young people who belong to the Ahmadiyya religious minority in Pakistan. They have been held in Dera Ghazi Khan prison since January 2009 on blasphemy charges. Serious concerns were raised in regard to fairness of the trial, detention conditions and the right to family life. Pakistani Criminal Code provides death penalty for blasphemy.	A letter of concern was sent on 10 July 2009.
RUssia Magomed Evloïev     Miloslav Bitokov       Abdullah Alishaev       Otto Messmer Victor Betancourt     Karinna Moskalenko         Akhmed Kotiev Zurab Tsechoev Dmitrii Kraiukhin Stanislav Dmitrievski       Anna Politkovskaya           Alexander Litvinenko                   Stanislav Markelov         Anastasia Baburova       Zarema Sadulayeva Alik Lechayevich Dzabrailov     Adrei Kulagin             Natalia Estemirova         Mikhail Khodorkovsky             Maksharip Aushev                             SAUDI ARABIA Matrouk al-Faleh		Magomed Evloïev, a journalist opposed to the Russia Republic of Ingushetia was shot in the head on 31 August 2008 shortly after being released from police custody.     Miloslav Bitokov, editor of the newspaper Gazeta Yuga suffered an armed attack from unknown assailants on 2 September 2008 in the town of Nalchik.     Abdullah Alishaev, a reporter from the television channel TV-Chirkei died on 3 September 2008 as a result of gunshot wounds from unknown assailants.     On 28 October 2008 Otto Messmer, leader of the Russian Jesuit order, and Victor Betancourt, an Ecuadorean priest, were brutally murdered in their Moscow apartment.     In mid-October 2008 a leading Russian human rights lawyer, Karinna Moskalenko, who has successfully represented 30 Russian citizens in the European Court of Human Rights, was the victim of an attempt to poison her by placing mercury in her car in Strasbourg.     Attempts on the lives of human rights defenders, including the Ingush opposition leader Akhmed Kotiev, the human rights defender Zurab Tsechoev from Ingushetia, the human rights activist Dmitrii Kraiukhin from Orel and the human rights activist Stanislav Dmitrievski from Nizhni Novgorod, were recorded between July and October 2008.     A special correspondent to a Russian magazine Novaya Gazeta, author and human rights activist who carried out investigations into corruption and human rights abuses, especially in Chechnya and the North Caucasus. She won international recognition for her reporting work on the conflict in Chechnya in which she sought to expose human rights abuses. On 7 October 2006 she was shot dead in the elevator of her apartment building, an assassination still unsolved. Alexander Litvinenko, a former Russian security officer died in a London hospital in late 2006 after being poisoned by radioactive polonium-210. He was investigating the murder of journalist Anna Politkovskaya. Litvinenko, who had fled to the UK and granted asylum there first came to prominence by exposing an alleged plot to assassinate the then powerful tycoon Boris Berezovsky. He later became an outspoken criticiser of Putin's Russia.           Markelov was a lawyer who represented terrorism suspects, muckraking journalists, and Chechen civilians who accused the Russian military of abuse. He was shot dead in broad daylight in downtown Moscow on January 2009.       Baburova was a journalist for the liberal opposition weekly "Novaya gazeta." She was killed on the same attack as Stanislav Markelov.       Human rights defender Sadulayeva, the head of Chechen aid group was abducted in Grozny with her husband Dzabrailov and brutally killed in August 2009.       Kulagin was involved with the human rights organisation 'Justice' (Spraviedlivost), which he led in the north-western part of Russia in Karelia. He was known for his active engagement in the field of better treatment for inmates in Russian prisons. Kulagin, who had been missing since May 2009, was found dead in a quarry in July 2009.     Russian human rights campaigner who documented hundreds of cases of abuse in Chechnya. She was abducted and shot dead in the North Caucasus on 15 July 2009. Her work for the Russian human rights group Memorial focused on alleged human rights violations by government-backed militias.     Former Yukos Oil chief who is in trial for embezzlement and money laundering since March 2009. Once the richest man in Russia, Khodorkovsky was arrested in October 2003 and found guilty of fraud in May 2005. He was sentenced to nine years in prison. The sentence was later reduced to 8 years. Claims have been made to the fairness of his trial.     Popular human rights activist and opposition figure who was shot dead in Ingushetia.                           A human rights defender who was held in solitary confinement Alhayer prison since his arrest on 19 May 2008 at King Sa’ud University in Riyad, where he is professor of Political Science. He was released in January 2009.	A letter of concern was sent to the French Foreign Minister, Bernard Kouchner, on 26 September 2008 regarding the three journalists.   In its resolution adopted on 18 December 2008, the European Parliament: - drew attention to the growing trends of violence which, according to the Moscow Bureau for Human Rights, have resulted in more than 100 people being killed in 2008 on the basis of their race, nationality, religion or sexual orientation, and to the absence of effective condemnation of such hate crimes by Russian authorities. - expressed alarm at the attempt made in October 2008 on the life of human rights lawyer Karinna Moskalenko and her family, and appeals to both the French and Russian authorities to identify the perpetrators and their motives. - asserted that the activities of human rights lawyers acting in cases involving alleged human rights abuses, who have to take great personal risks in continuing their work, should be afforded the highest respect, protected by the state and supported by the international community. - reminded that the Russian authorities remain uncooperative in the investigations into his murder in London by poisoning with radioactive polonium. - condemned the search of the offices of the Memorial organisation, winner of the 2009 Sakharaov Prize, in St Petersburg on 4 December 2008. - expressed its dismay at the trial of Anna Politkovskaya being open only to a limited number of journalists, and closed to television journalists; expects the court to establish not only who committed and assisted in the murder of Anna Politkovskaya but also who ordered it.   Letters of concern were sent on 5 February 2009 and on 25 November 2009.       A letter of concern was sent on 5 February 2009 and on 25 November 2009.     Letter of concern was sent on 11 September 2009.     Letter of concern sent on 11 September 2009. On 24 July 2009, President of the European Parliament, Jerzy Buzek, called on Russian authorities to investigate the murder. In its resolution adopted on 17 September 2009, the European Parliament: - took note of the July telegram from Russian President Dmitry Medvedev to the human rights organisation Memorial pledging his commitment to investigate fully the murder of Natalia Estemirova On 15 July 2009, President of the European Parliament, Jerzy Buzek, called on Russian authorities to investigate the murder. In its resolution adopted on 18 November 2009, the European Parliament: - reiterated its call to ensure that the murderers of Natalia Estemirova, Andrei Kulagin, Zarema Sadulayeva, Alik Dzhabrailov, Maksharip Aushev, Stanislav Markelov, Anastasiya Baburova and Anna Politkovskaya are found and brought to justice and to pay close attention to the second trial of Mr Khodorkovsky. - condemned the brutal assassination of Maksharip Aushev.               A letter of concern was sent on 6 January 2009.
somalia Aisha Ibrahim Duhulow                             Two Italian Roman Catholic nuns (Maria Teresa Olivero and Caterina Giraudo)		Aisha Ibrahim Duhulow, a 13-year-old girl, was stoned to death in Somalia after being accused and convicted of adultery in breach of Islamic law while she was in fact a victim of rape by three men. The stoning was carried out by a group of 50 men in a stadium in the southern port of Kismayo, in front of around 1000 spectators. The al-Shabab militia, who control Kismayo, detained and ordered the execution by stoning of Aisha Ibrahim Duhulow, but did not arrest or detain those accused of her rape. Inside the stadium, militia members opened fire when some of the people at the stadium attempted to save the life of Aisha Ibrahim Duholow, and shot dead a boy who was a bystander.               Maria Teresa Olivero and Caterina Giraudo; two Italian Roman Catholic nuns from Kenya who were kidnapped, then taken to Somalia.	In its resolution adopted on 20 November 2008, the European Parliament: - strongly condemned the stoning and execution of Aisha Ibrahim Duhulow and expressed its horror at such a barbaric act perpetrated against a 13-year-old rape victim; - called on the Somali Government to condemn this execution and to take action to prevent such brutal executions in the future; - called on the Somali Government to issue documents and make statements to restore the honour of Aisha Ibrahim Duhulow posthumously; - called for those accused of raping Aisha Ibrahim Duhulow to be brought to trial in accordance with due process, - called on both the Somali and Kenyan authorities to make all possible efforts and take all possible political and diplomatic initiatives to secure the release of the two Italian Roman Catholic nuns.
sri lanka Paikiasothy Saravanamuttu             Jayaprakash Sittampalam Tissainayagam		Human Rights defender and Executive Director of the Centre for Policy Alternatives, a Colombo based organization focused on constructive policy alternatives aimed at strengthening and safeguarding democracy, pluralism, the rule of law, human rights and social justice. He received an anonymous death threat letter. A Sri Lankan editor and journalist, who was arrested in 2008 and charged with inciting violence in articles for his magazine. On August 31, 2009 he was sentenced to 20 years in hard labour in prison for inciting communal violence through his writings and receiving money from the Liberation Tigers of Tamil Eelam, a banned terrorist group in Sri Lanka. On 15 September 2009 Tissainayagam launched an appeal against his conviction. He has received awards for his courageous journalism.	A letter of concern was sent on 10 September 2009.               Letters of concern were sent on 12 May 2009 and on 10 September 2009.
SyriA Muhannad al-Hassani                               Haitham Maleh         Anwar al-Bunni Kamal Labwani		A leading human rights lawyer and President of the Syrian Human Rights Organisation (Swasiah), was arrested by the Syrian authorities on 28 July 2009. He was involved in the monitoring of detention conditions in Syria and notably of legal practices of the Supreme State Security Court, where trials fall short of international standards according to Human Rights Watch's report of February 2009. He had been interrogated on several occasions before the arrest, these interrogations focusing mainly on his actions in the field of human rights and the defence of political prisoners. He was formally charged with "weakening national sentiments" and "spreading false news that could debilitate the morale of the nation" in a closed session to which his lawyer was not allowed access. Lawyers assisting his defense were reportedly denied access to him in prison and he was allowed only brief consultations with them in the courtroom itself. Al-Hassani, head of the Syrian Organisation for Human Rights (Swasiya), was sentenced to three years in prison for "weakening national morale".   A lawyer and human rights activist, who campaigned for decades for an end to emergency law. Maleh, at the time 79 years old, was sentenced to three years in prison for "weakening national morale".   Al-Bunni, a prominent advocate for democratic reform in Syria, has been in detention since May 2006. He, like the others are prisoners of conscience and human rights defenders. Labwani had three years added to his 12 year sentence for allegedly “broadcasting false or exaggerated news which could affect the morale of the country”, on account of remarks he was alleged to have made in his prison cell.	In its resolution adopted on 17 September 2009, the European Parliament: - called on the Syrian authorities to release Mr Muhannad al-Hassani immediately and to guarantee in all circumstances his physical and psychological integrity. - called on the Syrian authorities to put an end to its policy of persecution and harassment of human rights defenders and their families and to release immediately all prisoners of conscience, human rights defenders, including Anwar al-Bunni and Kamal Labwani, and peace activists.       A letter of concern was sent on 2 December 2009 regarding these four individual cases.
TANZANIA   Vicky NtetemaBahtior Hamrayev		Tanzanian investigative journalist who went into hiding after receiving death threats for exposing witch-doctors and police involvement in these killings. She was awarded with "Courage in Journalism Award" for her reports on the murder of albinos.	In its resolution adopted on 4 September 2008, the European Parliament: - urged the Tanzanian authorities to initiate an in-depth and independent investigation of the accusations made by Vicky Ntetema.
Uganda Joseph Kony		Joseph Kony was the Chairman and Commander-in-Chief of the Lord's Resistance Army (LRA) in Uganda. In 2005 the ICC issued 33 counts of alleged crimes against humanity and war crimes: 12 counts of war crimes and crimes against humanity, including murder, rape, enslavement, sexual enslavement, and inhumane acts of inflicting serious bodily injuries and suffering, and 21 counts of war crimes, including murder, cruel treatment of civilians, intentionally directing an attack against a civilian population, pillaging, inducing rape and forced enlistment of children. Joseph Kony is still evading capture.	In its resolution adopted on 21 October 2008, the European Parliament: -demanded the unconditional and immediate release of all persons abducted by the LRA, particularly children, who risk ending up as sex slaves or being forced to fight for the LRA. - urged the Ugandan Government to refrain from concluding any agreements with the LRA that would circumventing international law. - urged the Member States of the EU, the African Union (AU) and particularly Uganda's neighbouring countries to address the implementation of the warrants of arrest in a consistent way.
UNITED STATES OF AMERICA Troy Davis                 Binyam Mohamed		He was sentenced to death by the Georgia State Court in 1991 for the murder of a policeman and scheduled to be executed at the end of July 2008. Mr Davis has been on death row in the U.S. state of Georgia since 1991. According to Troy Davis’ lawyers, there is abundant proof of his innocence, material evidence against him has never been produced and seven witnesses for the prosecution have retracted their testimony. US Supreme Court ordered mandating a new evidentiary hearing in June 2010, where the burden is on him to prove his innocence, beyond reasonable doubt, of a crime that happened over 20 years ago. Ethiopian national who has spent just under seven years in custody, four of which in Guantanamo. He was among those captured and transported under the US extraordinary rendition program. Mr Mohamed has insisted the only evidence against him was obtained using torture. In August 2007, Britain asked the US to return Mr Mohamed and others to the UK, and in 2009 the U.S. dropped all charges against him.	In its resolution adopted on 10 July 2008, the European Parliament: - asked that Troy Davis’ death sentence be commuted and, in view of the abundant evidence which might lead to such commutation, for the relevant courts to grant him a retrial, - urgently appealed urgently to the Georgia State Board of Pardons and Paroles to commute Troy Davis’ death sentence.   A letter of concern was sent on 8 December 2008.
uzbekistan Mamir Azimov Bahtior Hamrayev		Respectively head of the region and district branches of the Human Rights Society of Uzbekistan were physically assaulted by police officers on 11 November 2009. Azimov was arrested, detained for several hours and reportedly beaten in the police station.	A letter of concern was sent on 21 December 2009.
venezuela Julio Soto             José Miguel Vivanco and Daniel Wilkinson         Manuel Rosales		On 1 October 2008, Julio Soto, a local opposition leader in Margarita Island, Nueva Esparta State, Venezuela. He was killed after receiving twenty shots at Maracibo, Western Venezuela – a crime that was committed under strange circumstances and that has yet to be resolved. Investigations are under way to determine the responsible behind the killing. As Soto was an active member of the opposition, it has been argued his killing was politically motivated.   Director and deputy director for the Americas of the NGO Human Rights Watch who were arbitrarily expelled by the Venezuelan authorities from the country for having presented a critical report on the civil liberties and human rights situation during President Hugo Chávez's 10 years in office.     An educator, politician and the most prominent leader in Venezuela's opposition, frequently attracting the anger and disdain of President Hugo Chavez. He is currently in Peru where he has been granted political asylum as hiding from politically motivated corruption charges brought against him in Venezuela.	In its resolution adopted on 23 October 2008, the European Parliament: - vigorously condemned the murder of the student leader, Julio Soto. - conveyed its condolences to the victim’s family and friends and called on the Venezuelan authorities to make every possible effort to investigate this crime as soon as possible, so that the perpetrators and those responsible are brought to justice and the crime does not go unpunished.     In its resolution adopted on 7 May 2009, the European Parliament: - while welcomed the decision taken by the Peruvian Government to grant Manuel Rosales political asylum, strongly condemned the use of threats and violence, the abuse of power, defamation and the exploitation of the legal system as a political weapon designed to intimidate and eliminate opponents.
VIETNAM Thich Quang Do           Nguyen Gia Thieu		Vietnamese Buddhist monk, religious leader, and critic of the Vietnamese government, and has been involved with its leadership since the 1960s. He is the current Patriarch of the Unified Buddhist Church of Vietnam, a currently banned religious body in Vietnam. Having returned from exile in early 90s he has been jailed several times in the 1990´s and was formally placed under house arrest by the authorities in June 2001.   A French citizen, importer of Swiss watches to Vietnam, who was detained without a trial for more than three years and later sentenced to 20 years imprisonment and a fine of $25 million.	In its resolution adopted on 26 November 2009, the European Parliament: - demanded the unconditional release of Thich Quang Do and re-establishment of the legal status of the Unified Buddhist Church of Vietnam and of its dignitaries.   Letter of concern was sent on 1 October 2008.
zimbabwe Jestina Mukoko               Zacharia Nkomo Broderick Takawira Pascal Gonzo		Jestina Mukoko, a journalist and the director of the Zimbabwe Peace Project (ZPP), an NGO that monitors human rights abuses throughout the country, was abducted from her home in December 2008 by state security agents. She was beaten, tortured, forced to confess to an alleged plot to mount a terrorist incursion from neighbouring Botswana, and subsequently imprisoned. Mukoko appealed her arrest through the court. Zimbabwean Supreme Court finally ruled on 28 September 2009 that state security forces had violated her human rights. A concurrent civil suit is still pending.   Zacharia Nkomo is the brother of the leading human rights lawyer Harrison Nkomo. Broderick Takawira is a provincial coordinator of the ZPP, and Pascal Gonzo, a driver staff member at ZPP. They were all kidnapped by the Mugabe regime in December 2008.	In its resolution adopted on 18 December 2008, the European Parliament: - firmly condemned the continuing violence perpetrated by the Mugabe regime against members and supporters of the MDC. - was outraged by the spate of recent abductions of human rights defenders and called for their immediate release. - called for the perpetrators of these abductions to be held to account.

ANNEX II

LIST OF RESOLUTIONS

List of resolutions adopted by the European Parliament between July 2008 and December 2009, and relating directly or indirectly to human rights violations in the world

(http://www.europarl.europa.eu/DROI)

Country	Date of adoption of resolution
AFRICA
DEMOCRATIC REPUBLIC OF CONGO	23.10.08 (Clashes in the eastern border areas), 20.11.08 (Response of the European Union to the deteriorating situation in the east), 17.12.09
GUINEA	15.01.09, 22.10.09
GUINEA-BISSAU	12.03.09
KENIA	15.01.09 (Press freedom)
MAURITANIA	04.09.08
NIGERIA	20.11.08 (Death penalty)
SIERRA LEONE	24.04.09 (Support for the Special Court for Sierra Leone)
SOMALIA	20.11.08
SUDAN	12.03.09 (Expulsions of NGOs from Darfur)
TANZANIA	04.09.08 (Albino killings)
UGANDA	21.10.08 (Joseph Kony), 17.12.09 (Anti-homosexual draft legislation)
ZIMBABWE	10.07.08, 18.12.08
AMERICA
NICARAGUA	18.12.08 (Attacks on human rights defenders, civil liberties and democracy), 26.11.09
UNITED STATES OF AMERICA	03.10.08 (Death penalty: the case of Troy Davis)
VENEZUELA	23.10.08, 7.05.09 (Case of Manuel Rosales)
ASIA
AZERBAIJAN	17.12.09 (Freedom of expression)
AFGHANISTAN	08.07.08 (Stabilisation of Afghanistan: challenges for the EU and the international community), 24.05.09 (Women's rights)
BANGLADESH	10.07.08
BURMA (MYANMAR)	23.10.08
CHINA	10.07.08 (Situation after the earthquake and before the Olympic Games), 26.11.09 (Minority rights and application of the death penalty)
KASHMIR	10.07.08
KAZAKHSTAN	17.10.09 (the case of Yevgeny Zhovtis)
LAOS	26.11.09
MADAGASCAR	07.05.09
PHILIPINES	12.03.09
SRI LANKA	05.02.09, 12.03.09, 17.09.09, 22.10.09
THAILAND	05.02.09 (Situation of Burmese refugees)
VIETNAM	22.10.08 (Democracy, human rights and the new EU-Vietnam Partnership and Cooperation Agreement), 26.11.09
EUROPE
ARMENIA
BELARUS	09.10.08 (elections), 15.01.09 (EU strategy), 02.04.09 (Bi-annual evaluation of the EU Belarus dialogue), 17.12.09
BOASNIA AND HERZEGOVINA	24.04.09
GEORGIA	03.10.08
ITALY	10.07.08 (Census of the Roma on the basis of ethnicity)
KOSOVO	05.02.09
RUSSIA	18.12.08 (Attacks on human rights defenders in Russia and the Anna Politkovskaya murder trial), 17.09.09 (Murder of human rights activists)
UKRAINE	23.19.08 (Commemoration of the Holodomor, the artificial famine 1932-1933)
MIDDLE EAST
IRAN	04.09.08 (Executions), 15.01.09 (the case of Shirin Ebadi), 07.05.09 (the case of Roxana Saberi), 22.10.09
IRAQ	24.04.09 (Humanitarian situation of Camp Ashraf residents)
ISRAEL	04.09.08 (Palestinian prisioners)
LEBANON	22.05.08
PALESTINE	04.09.08 (Palestinian prisoners in Israeli jails), 20.11.08 (al-Kurd family), 15.01.09 (Gaza)
SYRIA	17.09.09 (the case of Muhannad al-Hassani)
THEMATIC
Death Penalty	10.07.08 (particularly the case of Troy Davis)
The evaluation of EU sanctions as part of the EU’s actions and policies in the area of human rights	04.09.08
Promoting social inclusion and combating poverty: Promoting social inclusion and combating poverty (promoting social inclusion and combating poverty, including child poverty, in the EU)	09.10.08
The case of the Al-Kurd family	20.11.08
Development perspectives for peace-building and nation building in post-conflict situations	18.12.08
The situation of women in the Balkans	04.12.08
Srebrenica	15.01.09
Situation in the Gaza Strip	15.01.09
Situation in the Horn of Africa	15.01.09
50th anniversary of the Tibetan uprising and dialogue between His Holiness the Dalai Lama and the Chinese Government	12.03.09
Democracy building in external relations	22.10.09

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	9.11.2010
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	50 0 2
Členové přítomní při konečném hlasování	Gabriele Albertini, Pino Arlacchi, Bastiaan Belder, Frieda Brepoels, Elmar Brok, Mário David, Marietta Giannakou, Ana Gomes, Andrzej Grzyb, Heidi Hautala, Richard Howitt, Anneli Jäätteenmäki, Ioannis Kasoulides, Tunne Kelam, Nicole Kiil-Nielsen, Maria Eleni Koppa, Andrey Kovatchev, Paweł Robert Kowal, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Eduard Kukan, Alexander Graf Lambsdorff, Vytautas Landsbergis, Ulrike Lunacek, Barry Madlener, Mario Mauro, Kyriakos Mavronikolas, Francisco José Millán Mon, María Muñiz De Urquiza, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Raimon Obiols, Pier Antonio Panzeri, Alojz Peterle, Bernd Posselt, Cristian Dan Preda, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Saryusz-Wolski, Werner Schulz, Charles Tannock, Zoran Thaler, Inese Vaidere, Kristian Vigenin
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Laima Liucija Andrikienė, Elisabeth Jeggle, Norbert Neuser, Vittorio Prodi, Helmut Scholz, Konrad Szymański, László Tőkés, Renate Weber
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Leonidas Donskis, Filip Kaczmarek