Postup : 2010/0802(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0354/2010

Předložené texty :

A7-0354/2010

Rozpravy :

PV 14/12/2010 - 6
CRE 14/12/2010 - 6

Hlasování :

PV 14/12/2010 - 9.19
CRE 14/12/2010 - 9.19
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0470

ZPRÁVA     ***I
PDF 779kWORD 399k
7. 12. 2010
PE 441.299v03-00 A7-0354/2010

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o evropském ochranném příkazu

(00002/2010 – C7‑0006/2010 – 2010/0802(COD))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

Zpravodajky: Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Carmen Romero López

(Článek 51 – Společná schůze)

POZM. NÁVRHY
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU
 POSTUP

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o evropském ochranném příkazu

(00002/2010 – C7‑0006/2010 – 2010/0802(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na podnět skupiny členských států (00002/2010),

–   s ohledem na čl. 76 písm. b) a čl. 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. d) a čl. 289 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, na jehož základě předložila Rada svůj návrh směrnice Parlamentu (C7-0006/2010),

–   s ohledem na čl. 294 odst. 3 a článek 15 Smlouvy o fungování EU,

–   s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

–   s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality vnitrostátním parlamentem a uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–   s ohledem na příspěvky předložené vnitrostátními parlamenty k návrhu legislativního aktu,

–   s ohledem na články 37, 44 a 55 jednacího řádu,

–   s ohledem na s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0354/2010),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

POSTOJ EVROPSKÉHO PARLAMENTU(1)*

V PRVNÍM ČTENÍ

---------------------------------------------------------

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o evropském ochranném příkazu

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 písm. a) a d) této smlouvy,

s ohledem na iniciativu Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Francouzské republiky, Italské republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Portugalské republiky, Rumunska, Finské republiky a Švédského království,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)         Evropská unie si stanovila cíl zachovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

(2)         Podle čl. 82 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie je justiční spolupráce v trestních věcech v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí.

(3)         Podle stockholmského programu, který přijala Evropská rada na zasedání ve dnech 10. a 11. prosince 2009, by se vzájemné uznávání mohlo rozšířit na všechny typy rozsudků a soudních rozhodnutí, které mohou být v závislosti na právním systému buď trestní, nebo správní povahy. Program dále vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily, jak zlepšit právní předpisy a praktická opatření zaměřená na podporu ochrany obětí. Uvedený program rovněž stanoví, že je obětem trestného činu možné nabídnout zvláštní ochranná opatření, která by měla být účinná v rámci celé Unie. Tato směrnice bude součástí koherentního a komplexního souboru opatření v oblasti práv obětí.

(4)         V usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2009 o odstraňování násilí páchaného na ženách se členské státy vyzývají, aby zlepšily své vnitrostátní právní předpisy a politiky zaměřené proti všem formám násilí páchaného na ženách a aby zahájily kroky k potírání příčin tohoto násilí, v neposlední řadě prostřednictvím preventivních opatření, a dále se vyzývá Unie, aby všem obětem násilí zajistila právo na pomoc a podporu. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2010 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009 podporuje návrh na zavedení evropského příkazu k ochraně obětí.

(5)         Ve společném prostoru práva bez vnitřních hranic je nutné zajistit, aby ochrana poskytovaná fyzické osobě v jednom členském státě byla zachována a pokračovala rovněž v jakémkoli jiném členském státě, do nějž se dotyčná osoba přestěhuje nebo přestěhovala. Také by mělo být zajištěno, aby oprávněný výkon práva občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, přiznaného čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a článkem 21 Smlouvy o fungování Evropské unie, nevedl ke ztrátě jejich ochrany.

(6)         Za účelem dosažení těchto cílů by tato směrnice měla stanovit pravidla, na jejichž základě je možné rozšířit ochranu vyplývající z určitých ochranných opatření přijatých podle práva jednoho členského státu (dále jen „vydávající stát“) i na další členský stát, v němž se chráněná osoba rozhodne pobývat nebo se zdržovat (dále jen „vykonávající stát“)▌.

(6a)       Tato směrnice zohledňuje různé právní tradice členských států i skutečnost, že účinnou ochranu je možné zajistit prostřednictvím ochranných příkazů přijímaných jinými orgány než trestními soudy. Tato směrnice nezakládá povinnost změnit vnitrostátní systémy přijímání ochranných opatření.

(6b)       Tato směrnice se vztahuje na ochranná opatření, která jsou zaměřena na ochranu určité osoby proti trestnému činu jiné osoby, který může jakýmkoli způsobem ohrozit život, tělesnou, duševní a sexuální integritu dané osoby, a to např. prevencí jakékoli formy obtěžování, jakož i proti činu, který může ohrozit důstojnost nebo osobní svobodu, např. předcházení únosům, pronásledování a jiným formám nepřímého nátlaku. Dále se vztahuje na opatření, která usilují o zabránění novému trestnému jednání či zmírnění dopadů předchozího trestného jednání. Tato osobní práva chráněné osoby odpovídají základním hodnotám uznávaným a dodržovaným ve všech členských státech. Je třeba zdůraznit, že tato směrnice se vztahuje na ochranná opatření, jejichž cílem je ochrana všech obětí, a nikoli pouze obětí násilí páchaného na základě příslušnosti k pohlaví, přičemž se zohlední zvláštní povaha každého spáchaného trestného činu.

(6c)       Tato směrnice se vztahuje na ochranná opatření bez ohledu na povahu – trestní, občanskoprávní či správní – justičního či rovnocenného orgánu, který přijímá dotyčné rozhodnutí, ať už v rámci trestního řízení, či v rámci jakéhokoli jiného řízení ve věci činu, který byl nebo mohl být předmětem řízení soudu příslušného zejména pro trestní věci.

(6d)       Tato směrnice se má vztahovat na ochranná opatření vydávaná ve prospěch obětí nebo možných obětí trestných činů; neměla by se vztahovat na opatření vydaná za účelem ochrany svědků.

(6e)       Je-li ochranné opatření podle této směrnice vydáno na ochranu příbuzného hlavní chráněné osoby, může tento příbuzný rovněž požádat o vydání evropského ochranného příkazu, který bude vydán v souladu s podmínkami stanovenými touto směrnicí.

(6f)        Každá žádost o vydání evropského ochranného příkazu by měla být v adekvátní lhůtě posouzena s ohledem na bližší okolnosti případu, včetně jeho naléhavosti, předpokládané datum příjezdu chráněné osoby na území vykonávajícího státu a případně s ohledem na míru ohrožení chráněné osoby.

(6g)       Jsou-li osobě, která představuje nebezpečí, nebo chráněné osobě sdělovány informace podle této směrnice, měly by být tyto informace zároveň poskytnuty případnému opatrovníkovi nebo zákonnému zástupci dotčené osoby. Současně je nutné důsledně zohledňovat skutečnost, že chráněná osoba, osoba, která představuje nebezpečí, nebo jejich zákonný zástupce pro všechna jednání musí obdržet informace podle této směrnice v jazyce, kterému rozumí.

(6h)       Orgány příslušné pro vydávání a uznávání evropského ochranného příkazu by měly náležitě zohledňovat potřeby obětí, a  to zejména zranitelných osob, jako jsou např. nezletilí nebo zdravotně postižené osoby. Současně je nutné náležitě zohlednit skutečnost, že chráněná osoba nebo osoba, která představuje nebezpečí, musí informace podle této směrnice obdržet v jazyce, kterému rozumí.

(6i)        Pro použití této směrnice mohlo být ochranné opatření uloženo na základě rozsudku, jak je vymezeno v článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty(2), nebo na základě rozhodnutí o opatřeních dohledu, jak je vymezeno v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV ze dne 23. října 2009 o uplatnění zásady vzájemného uznávání na rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby(3) mezi členskými státy Evropské unie.

(6j)        V souladu s článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie by osoba, která představuje nebezpečí, měla buď v řízení vedoucím k přijetí ochranného opatření nebo před vydáním evropského ochranného příkazu mít možnost být vyslechnuta a napadnout dané ochranné opatření.

(7)         Aby se zabránilo spáchání nového trestného činu proti oběti ve vykonávajícím členském státu, měl by mít dotyčný stát právní základ pro uznání rozhodnutí ve prospěch oběti, které bylo předtím přijato ve vydávajícím státě, a zároveň by se mělo zabránit tomu, aby oběť musela ve vykonávajícím státě zahájit nové řízení nebo znovu předkládat důkazní prostředky, jako by rozhodnutí ve vydávajícím státě nebylo přijato. Uznání evropského ochranného příkazu vykonávajícím státem znamená mimo jiné, že příslušný orgán uvedeného státu, s výhradou omezení uvedených v této směrnici, přijme existenci a platnost ochranného opatření přijatého ve vydávajícím státě, uzná faktickou situaci popsanou v evropském důkazním příkazu a souhlasí, že ochrana by měla být poskytnuta a její poskytování by mělo pokračovat v souladu s jeho vnitrostátním právem.

(8)         Tato směrnice obsahuje vymezené množství povinností či zákazů, které, jsou-li uloženy ve vydávajícím státě a obsaženy v evropském ochranném příkazu, by měly být uznány a vykonány ve vykonávajícím státě, s výhradou omezení stanovených v této směrnici. Umožňují-li to vnitrostátní právní předpisy, lze na vnitrostátní úrovni přijímat další ochranná opatření, jako je povinnost osoby, která představuje nebezpečí, zdržovat se na konkrétním místě. Vydávající stát může tato opatření uložit v řízení, jehož výsledkem je přijetí některého ochranného opatření, které podle této směrnice může být právním základem evropského ochranného příkazu.

(8a)       Protože jsou v členských státech k vydávání a výkonu ochranných opatření příslušné různé druhy orgánů (občanskoprávní, trestní či správní), jeví se jako vhodné poskytnout touto směrnicí vysokou úroveň flexibility v mechanismu spolupráce mezi členskými státy. Příslušný orgán ve vykonávajícím státě proto nemusí ve všech případech přijmout stejné ochranné opatření, jako bylo přijato ve vydávajícím státě, avšak může do určité míry uvážit přijetí jakéhokoli opatření, které v obdobné situaci shledává přiměřeným a dostatečným podle svého vnitrostátního práva s cílem poskytnout pokračující ochranu chráněné osobě s ohledem na ochranné opatření přijaté ve vydávajícím státě a popsané v evropském ochranném příkazu.

(8b)       Povinnosti či zákazy, na které se tato směrnice použije, zahrnují mimo jiné opatření zaměřená na omezení osobních kontaktů či kontaktů na dálku mezi chráněnou osobou a osobou, která představuje nebezpečí, např. uložením určitých způsobů těchto kontaktů nebo uložením omezení ohledně obsahu komunikace.

(8c)       Příslušný orgán vykonávajícího státu by měl informovat osobu, která představuje nebezpečí, příslušný orgán vydávajícího státu a chráněnou osobu o jakémkoli opatření přijatém na základě evropského ochranného příkazu. Při oznámení osobě, která představuje nebezpečí, by měl být řádně zohledněn zájem chráněné osoby na tom, aby nebyla odhalena její adresa nebo jiné kontaktní údaje. Takové údaje by měly být z oznámení vyloučeny, pokud nejsou adresa či jiné kontaktní údaje zahrnuty v povinnosti či zákazu uloženém jako opatření výkonu osobě, která představuje nebezpečí.

(8d)       Pokud příslušný orgán ve vydávajícím státě zrušil evropský ochranný příkaz, měl by příslušný orgán ve vykonávajícím státě ukončit opatření, která přijal za účelem výkonu evropského ochranného příkazu, tedy příslušný orgán vykonávajícího státu může – nezávisle, podle svého vnitrostátního práva – přijmout jakékoli ochranné opatření v rámci svých vnitrostátních právních předpisů s cílem chránit dotyčnou osobu.

(9)         Vzhledem k tomu, že se tato směrnice zabývá situací, kdy se chráněná osoba přestěhovala do jiného členského státu, nezahrnuje uplatňování jejích ustanovení žádný přenos pravomoci týkající se hlavních, odložených, alternativních, podmíněných nebo vedlejších sankcí nebo bezpečnostních opatření uložených osobě, která představuje nebezpečí, na vykonávající stát, pokud má tato osoba i nadále bydliště ve státě, který ochranné opatření vydal.

(10)       Tam, kde je to vhodné, by mělo být možné použít elektronické prostředky s cílem uvést v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy do praxe opatření přijatá na základě této směrnice.

(10a)     V rámci spolupráce mezi orgány zapojenými do zajištění ochrany chráněné osoby by měl příslušný orgán vykonávajícího státu sdělit příslušnému orgánu vydávajícího státu jakékoli porušení opatření přijatých ve vykonávajícím státě za účelem výkonu evropského ochranného příkazu. Toto sdělení by mělo umožnit příslušnému orgánu vydávajícího státu urychleně rozhodnout o vhodné reakci ohledně ochranného opatření uloženého v jeho státě vůči osobě, která představuje nebezpečí. Taková reakce může zahrnovat, je-li to vhodné, uložení trestu odnětí svobody namísto původně přijatého opatření nezahrnujícího odnětí svobody, např. jako alternativu k předběžnému zadržení nebo jako důsledek podmínečného přerušení trestu. Je jasné, že takové rozhodnutí, protože nespočívá v uložení trestní sankce ex novo ve vztahu k novému trestnému činu, není v rozporu s možností, že vykonávající stát případně uloží trestní či netrestní sankce v případě porušení opatření přijatých za účelem výkonu evropského ochranného příkazu.

(10b)     Vzhledem k různým právním tradicím členských států, pokud by v případě obdobném faktické situaci popsané v evropském ochranném příkazu nebylo ve vykonávajícím státu k dispozici žádné ochranné opatření, měl by příslušný orgán vykonávajícího státu podat příslušnému orgánu vydávajícího státu zprávu o jakémkoli porušení ochranného opatření uvedeného v evropském ochranném příkazu, které je mu známo.

(10c)     V zájmu hladkého uplatňování této směrnice v každém jednotlivém případě by příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu měly vykonávat své pravomoci v souladu s touto směrnicí a s ohledem na zásadu ne bis in idem.

(10d)     Osoba, na kterou se vztahuje ochranný příkaz, by v žádném případě neměla hradit dodatečné náklady, které vzniknou na základě uplatnění evropského ochranného příkazu a které jsou nepřiměřené v porovnání s podobným vnitrostátním případem. Členské státy by měly při uplatňování této směrnice zajistit, aby po uznání evropského ochranného příkazu nebyla chráněná osoba povinna zahájit další vnitrostátní řízení, aby od vykonávajícího orgánu získala v přímé návaznosti na uznání evropského ochranného příkazu rozhodnutí o přijetí jakéhokoli opatření, které by bylo podle jeho vnitrostátního práva v obdobném případě dostupné pro zajištění ochrany chráněné osoby.

(10e)     S ohledem na zásadu vzájemného uznávání, ze které tato směrnice vychází, by členské státy měly při uplatňování tohoto nástroje podporovat v nejvyšší možné míře přímý kontakt mezi příslušnými orgány.

(10f)      Aniž je dotčena nezávislost justice a rozdíly v její organizaci v rámci Unie, členské státy by měly případně od osob odpovědných za odbornou přípravu soudců, státních zástupců, příslušníků policie a soudních úředníků zapojených do řízení, jehož výsledkem je vydání nebo uznání evropského ochranného příkazu, vyžadovat, aby zajistily náležité školení, pokud jde o cíle této směrnice.

(10g)     Členské státy by měly v zájmu snazšího hodnocení uplatňování této směrnice předávat Evropské komisi údaje, které se týkají uplatňování vnitrostátních postupů ve věci evropského ochranného příkazu, a to alespoň počet žádostí o vydání evropského ochranného příkazu a počet vydaných nebo uznaných příkazů. Pro tyto účely by byly užitečné i další údaje, např. o povaze spáchaných trestných činů.

(11)       Jelikož cíle této směrnice, totiž ochrany osob, jimž hrozí nebezpečí, nemůže být s ohledem na přeshraniční povahu daných situací uspokojivě dosaženo jednostranným jednáním členských států a mohlo by jich být vzhledem k rozsahu a možným účinkům lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie v souladu se zásadou subsidiarity přijmout opatření uvedená v čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(11a)     Tato směrnice by měla přispět k ochraně osob, které jsou v nebezpečí, a tak doplnit, avšak nikoli ovlivnit, již platné nástroje v této oblasti, jako je rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV a rámcové rozhodnutí Rady 2009/829/SVV.

(11b)     Spadá-li rozhodnutí týkající se ochranného opatření do oblasti působnosti nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(4), nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti(5), nebo Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí(6), měly by být uznání a výkon takového rozhodnutí provedeny v souladu s uvedeným právním nástrojem.

(11c)     Členské státy a Komise by případně měly do stávajících vzdělávacích programů a osvětových kampaní zaměřených na ochranu obětí trestných činů zahrnout informace o evropském ochranném příkazu.

(11d)     Osobní údaje zpracované v rámci provádění této rámcové směrnice by měly být chráněny v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech(7) a v souladu se zásadami stanovenými v Úmluvě Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, kterou všechny členské státy ratifikovaly.

(11e)     Tato směrnice by měla zachovávat základní práva, jak jsou zaručena v Listině základních práv Evropské unie a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v souladu s článkem 6 Smlouvy o EU.

(11f)      Členské státy se vyzývají, aby při uplatňování této směrnice zohlednily práva a zásady zakotvené v Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW).

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek -1

Cíl

Tato směrnice stanoví pravidla umožňující justičnímu nebo rovnocennému orgánu v členském státě, v němž bylo vydáno ochranné opatření s cílem chránit osoby před trestným činem jiné osoby, který může ohrozit její život, tělesnou nebo duševní integritu a důstojnost, osobní svobodu nebo sexuální integritu, vydat evropský ochranný příkaz umožňující příslušnému orgánu v jiném členském státě pokračovat v ochraně dotyčné osoby na území tohoto členského státu v důsledku toho, že ve vydávajícím státě došlo ke spáchání činu, který byl nebo mohl být předmětem řízení soudu příslušného zejména pro trestní věci.

Článek 1

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)        „evropským ochranným příkazem“ ▌rozhodnutí přijaté justičním nebo rovnocenným orgánem členského státu týkající se ochranného opatření, na jehož základě justiční či rovnocenný orgán jiného členského státu přijme jakékoli vhodné ▌opatření podle svého vnitrostátního práva s cílem pokračovat v ochraně chráněné osoby;

2)        „ochranným opatřením“ rozhodnutí přijaté vydávajícím státem v souladu s jeho vnitrostátním právem a postupy, jímž se osobě, která představuje nebezpečí pro zájmy chráněné osoby, ukládá jedna nebo více z povinností nebo zákazů uvedených v článku 4b s cílem ochránit chráněnou osobu před trestným činem, který může ohrozit její život, tělesnou nebo duševní integritu, důstojnost, osobní svobodu nebo sexuální integritu;

3)        „chráněnou osobou“ fyzická osoba, která je předmětem ochrany vyplývající z ochranného opatření přijatého vydávajícím státem;

4)        „osobou, která představuje nebezpečí“, fyzická osoba, jíž byla uložena jedna nebo více z povinností nebo zákazů uvedených v článku 4b;

5)        „vydávajícím státem“ členský stát, v němž bylo ▌přijato ochranné opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz;

6)        „vykonávajícím státem“ členský stát, kterému byl evropský ochranný příkaz předán za účelem jeho uznání;

7)        „státem dohledu“ členský stát, jemuž byl postoupen rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatření dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV.

Článek 4

Určení příslušných orgánů

1.        Každý členský stát uvědomí Komisi, který justiční či rovnocenný orgán nebo orgány jsou podle jeho vnitrostátního práva příslušné vydávat a uznávat evropský ochranný příkaz v souladu s touto směrnicí, je-li daný členský stát vydávajícím nebo vykonávajícím státem.

3.        Komise zpřístupní obdržené informace všem členským státům. Členské státy informují Komisi o veškerých změnách informací uvedených v odstavci 1.

Článek 4aÚčast ústředního orgánu

1.        Každý členský stát může určit ústřední orgán nebo více ústředních orgánů, dovoluje-li to jeho právní systém, které budou příslušným orgánům nápomocny.

2.        Členský stát může, je-li to nezbytné kvůli organizaci jeho vnitřního soudního systému, přenést na svůj ústřední orgán nebo orgány odpovědnost za administrativní doručení a převzetí evropského ochranného příkazu a za veškerý další související úřední písemný styk. V důsledku toho lze veškerou komunikaci, konzultace, výměny informací, dotazy a oznámení mezi příslušnými orgány řešit případně za pomoci ústředního orgánu nebo ústředních orgánů dotčeného členského státu.

3.        Členský stát, který hodlá využít možností uvedených v tomto článku, sdělí Komisi informace o určeném ústředním orgánu nebo ústředních orgánech. Tyto údaje jsou závazné pro všechny orgány vydávajícího členského státu.

Článek 4bPodmínky existence ochranného opatření podle vnitrostátního práva

Evropský ochranný příkaz lze vydat pouze tehdy, pokud bylo ve vydávajícím státě již nařízeno ochranné opatření ukládající osobě, která představuje nebezpečí, jednu nebo více z těchto povinností nebo zákazů:

a)        povinnost zdržet se návštěv určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí, kde má chráněná osoba bydliště nebo které navštěvuje;

b)        zákaz nebo úpravu kontaktů, v jakékoli formě, s chráněnou osobou, včetně kontaktů prostřednictvím telefonu, elektronické či běžné pošty, faxem či jakýmikoli jinými prostředky; nebo

c)        zákaz nebo úpravu týkající se přiblížení se chráněné osobě více než na předepsanou vzdálenost.

Článek 5

Vydání evropského ochranného příkazu

1.        Evropský ochranný příkaz může být vydán, pokud se chráněná osoba rozhodne pobývat, nebo již pobývá, v jiném členském státě, nebo pokud se chráněná osoba rozhodne se zdržovat, nebo se již zdržuje v jiném členském státě. Při rozhodování o vydání evropského ochranného příkazu zohlední příslušný orgán ve vydávajícím státě mimo jiné délku jednoho či několika období, po která chráněná osoba zamýšlí se zdržovat ve vydávajícím státě, a závažnost potřeby ochrany.

1a.      Justiční či rovnocenný orgán vydávajícího státu může vydat evropský ochranný příkaz pouze na žádost chráněné osoby a po ověření, že ochranné opatření splňuje všechny požadavky stanovené v článku 4.

2.        Chráněná osoba ▌může podat žádost o vydání evropského ochranného příkazu buď příslušnému orgánu vydávajícího státu, nebo příslušnému orgánu vykonávajícího státu. Jestliže se žádost podává ve vykonávajícím státě, předá tamní příslušný orgán tuto žádost co nejdříve příslušnému orgánu vydávajícího státu▌.

2a.      Před vydáním evropského ochranného příkazu má osoba, která představuje nebezpečí, právo na slyšení a právo napadnout ochranné opatření, pokud se jí těchto práv nedostalo během řízení, jehož výsledkem bylo přijetí ochranného opatření.

3.        Pokud příslušný orgán ▌přijme ochranné opatření obsahující jednu nebo více z povinností uvedených v článku 4b, uvědomí jakýmkoli vhodným způsobem v souladu s postupy podle svých vnitrostátních právních předpisů chráněnou osobu o možnosti požádat o evropský ochranný příkaz, pokud se tato osoba rozhodne přestěhovat do jiného členského státu, a o základních podmínkách pro podání takové žádosti. Tento orgán chráněné osobě poradí, aby žádost podala ještě předtím, než opustí území vydávajícího státu.

3a.      Má-li chráněná osoba opatrovníka nebo zákonného zástupce, může tento podat žádost uvedenou v odstavcích 2 a 3 jménem chráněné osoby.

3b.      Je-li žádost o vydání evropského ochranného příkazu zamítnuta, informuje případně vydávající orgán chráněnou osobu o opravných prostředcích, které proti tomuto rozhodnutí existují podle jeho vnitrostátního práva.

Článek 6

Forma a obsah evropského ochranného příkazu

Evropský ochranný příkaz se vydává v souladu s formulářem uvedeným v příloze I této směrnice. Musí obsahovat zejména tyto informace:

a)        totožnost a státní příslušnost chráněné osoby, jakož i totožnost a státní příslušnost opatrovníka nebo zákonného zástupce této osoby, je-li chráněná osoba nezletilá nebo nemá-li způsobilost k právním úkonům;

b)        datum, od kterého chráněná osoba zamýšlí pobývat nebo se zdržovat ve vykonávajícím státě, a období, po které/která se v tomto státě zamýšlí zdržovat/zdržuje, jsou-li známy;

c)        jméno, adresu, číslo telefonu a faxu a adresa elektronické pošty příslušného orgánu vydávajícího státu;

d)        určení (např. prostřednictvím čísla a data) právního aktu obsahujícího ochranné opatření, na jehož podkladě byl přijat evropský ochranný příkaz;

e)        souhrn skutečností a okolností, které vedly k uložení ochranného opatření ve vydávajícím státě;

f)         povinnosti nebo zákazy uložené v ochranném opatření, které je základem pro evropský ochranný příkaz, osobě, která představuje nebezpečí, jejich délka a ▌označení trestu či sankce, existuje-li, jež lze uložit v případě porušení ochranného opatření;

fa)      použití technického zařízení, existuje-li, které bylo poskytnuto chráněné osobě nebo osobě, která představuje nebezpečí, jakožto prostředek k posílení ochranného opatření;

g)        totožnost a státní příslušnost osoby, která představuje nebezpečí, a její kontaktní údaje;

ga)      skutečnost, zda byla chráněné osobě nebo osobě, která představuje nebezpečí, poskytnuta bezplatná právní pomoc ve vydávajícím státě, pokud je tato skutečnost známa vydávajícímu orgánu bez dalšího zjišťování;

h)        v případě potřeby další okolnosti, které by mohly mít vliv na posouzení nebezpečí, jemuž je chráněná osoba vystavena;

i)         výslovné uvedení případné skutečnosti, že rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV již byl postoupen ▌státu dohledu, a určení orgánu uvedeného státu příslušného pro výkon tohoto rozsudku nebo rozhodnutí.

Článek 7

Postup předávání

1.        Předává-li příslušný orgán vydávajícího státu příslušnému orgánu vykonávajícího státu evropský ochranný příkaz, učiní tak jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, aby se mohl příslušný orgán vykonávajícího členského státu přesvědčit o jeho pravosti. Veškerý úřední styk rovněž probíhá přímo mezi uvedenými příslušnými orgány.

2.        Není-li příslušnému orgánu ve vykonávajícím nebo vydávajícím státě znám příslušný orgán ve druhém státě, provede tento orgán za účelem získání požadovaných informací všechna příslušná šetření, a to i prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě podle rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti(8), národního člena Eurojustu nebo národního koordinačního systému Eurojustu ve svém státě.

3.        Není-li orgán vykonávajícího státu, který obdrží evropský ochranný příkaz, příslušný k jeho uznání, postoupí jej z úřední povinnosti příslušnému orgánu a neprodleně o tom uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 8

Opatření ve vykonávajícím státě

1.        Příslušný orgán vykonávajícího státu ihned po obdržení evropského ochranného příkazu předaného v souladu s článkem 7 tento příkaz uzná a přijme rozhodnutí o přijetí jakéhokoli opatření, které by bylo podle jeho vnitrostátního práva v obdobném případě možné, aby zajistil ochranu chráněné osoby, pokud se nerozhodne uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání uvedených v článku 9.

1a.      Opatření přijaté příslušným orgánem vykonávajícího státu podle odstavce 1 a jakékoli jiné opatření přijaté na základě následného rozhodnutí uvedeného v článku 9a musí v co největší míře odpovídat ochrannému opatření nařízenému ve vydávajícím státě.

2.        Příslušný orgán vykonávajícího státu uvědomí osobu, která představuje nebezpečí, příslušný orgán vydávajícího státu a chráněnou osobu o jakýchkoli opatřeních přijatých podle odstavce 1 a také o možných právních důsledcích porušení takového opatření vyplývajících z vnitrostátního práva a podle čl. 9a odst. 2. Adresa nebo jiné kontaktní údaje týkající se chráněné osoby nesmějí být prozrazeny osobě, která představuje nebezpečí, pokud to není nutné v zájmu vykonání opatření přijatého podle odstavce 1.

2a.      Pokud se příslušný orgán vykonávajícího státu domnívá, že informace předané spolu s evropským ochranným příkazem podle článku 6 jsou neúplné, neprodleně o tom uvědomí vydávající orgán jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a stanoví vydávajícímu orgánu přiměřenou lhůtu k poskytnutí chybějících informací.

Článek 9

Důvody pro odmítnutí uznání evropského ochranného příkazu

▌.

2.        Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat evropský ochranný příkaz za těchto okolností:

a)        evropský ochranný příkaz není úplný nebo nebyl doplněn ve lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu;

b)        nebyly dodrženy požadavky stanovené v článku 4;

c)        ochranné opatření se vztahuje na čin, který není trestným činem podle práva vykonávajícího státu;

ca)      ochrana vyplývá z výkonu trestu nebo opatření, na nějž se podle práva vykonávajícího státu vztahuje amnestie, a týká se činu nebo jednání spadajícího podle tohoto práva do jeho pravomoci;

d)        podle práva vykonávajícího státu se osobě, která představuje nebezpečí, přiznává imunita, která znemožňuje přijmout ▌opatření na základě evropského ochranného příkazu;

f)        trestní stíhání osoby, která představuje nebezpečí z důvodu činu nebo jednání, v souvislosti s nímž bylo přijato ochranné opatření, je podle práva vykonávajícího státu promlčeno, pokud daný čin nebo jednání spadá podle vnitrostátního práva tohoto státu do jeho pravomoci;

g)        uznání evropského ochranného příkazu by porušilo zásadu ne bis in idem;

h)       podle práva vykonávajícího státu nemůže být osoba, která představuje nebezpečí, z důvodu svého věku trestně odpovědná za čin nebo jednání, pro něž bylo přijato ochranné opatření;

i)        ochranné opatření se týká trestného činu, který je podle práva vykonávajícího státu považován za trestný čin, který byl zcela nebo z podstatné zčásti spáchán na jeho území.

3.        Pokud příslušný orgán vykonávajícího státu na základě jednoho z výše uvedených důvodů odmítne uznat evropský ochranný příkaz,

a)        uvědomí neprodleně o tomto odmítnutí a jeho důvodech vydávající stát a chráněnou osobu;

b)        v případě potřeby uvědomí chráněnou osobu o možnosti požádat o přijetí ochranného opatření podle jeho vnitrostátního práva;

c)        popřípadě informuje chráněnou osobu o opravných prostředcích, které proti tomuto rozhodnutí existují podle jeho vnitrostátního práva.

Článek 9aRozhodné právo a příslušnost ve vykonávajícím státě

1.        Vykonávající stát je příslušný přijímat a vykonávat opatření v tomto státě po uznání evropského ochranného příkazu. Při přijímání a výkonu rozhodnutí podle čl. 8 odst. 1 se uplatňuje právo vykonávajícího státu, včetně pravidel týkajících se opravných prostředků proti rozhodnutím přijatým ve vykonávajícím státě v souvislosti s evropským ochranným příkazem.

2.        V případě porušení jednoho nebo více opatření, která vykonávající stát přijal po uznání evropského ochranného příkazu, má příslušný orgán vykonávajícího státu na základě odstavce 1 pravomoc:

a)        uložit trestní sankce a přijmout jakékoli jiné opatření v důsledku porušení daného opatření, pokud toto porušení představuje podle právních předpisů vykonávajícího státu trestný čin;

b)        přijmout v souvislosti s porušením opatření rozhodnutí jiné než trestní povahy;

c)        přijmout jakékoli naléhavé a předběžné opatření s cílem ukončit porušování, případně v očekávání následného rozhodnutí ze strany vydávajícího státu.

3.        Pokud na vnitrostátní úrovni neexistuje žádné opatření, které by mohlo být v podobném případě přijato ve vykonávajícím státě, podá příslušný orgán vykonávajícího státu příslušnému orgánu vydávajícího státu zprávu o jakémkoli porušení ochranného opatření uvedeného v evropském ochranném příkazu, které je mu známo.

Článek 9bOznámení v případě porušení

Příslušný orgán vykonávajícího státu oznámí příslušnému orgánu vydávajícího státu nebo státu dohledu jakékoli porušení opatření přijatých na základě evropského ochranného příkazu. Pro hlášení se použije jednotný formulář obsažený v příloze II.

Článek 10 Příslušnost ve vydávajícím státě

1.        Příslušný orgán ve vydávajícím státě má výlučnou příslušnost k přijímání rozhodnutí týkajících se:

a)        obnovení, přezkumu, změny, odvolání a zrušení ochranného opatření a následně i evropského ochranného příkazu;

b)        uložení opatření spojeného s odnětím svobody v důsledku odvolání ochranného opatření za předpokladu, že se ochranné opatření uplatňovalo na základě rozsudku ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV nebo na základě rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV;

2.        Na rozhodnutí přijatá podle odstavce 1 se použije právo vydávajícího státu.

3.        Pokud již rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV již byl postoupen jinému členskému státu, nebo je-li takový rozsudek či rozhodnutí jinému členskému státu postoupen po vydání evropského ochranného příkazu, přijímají se následná rozhodnutí v souladu s příslušnými ustanoveními uvedených rámcových rozhodnutí.

3a.      Příslušný orgán vydávajícího členského státu neprodleně informuje příslušný orgán vykonávajícího členského státu o jakémkoli rozhodnutí přijatém v souladu s odstavcem 1.

3b.      Pokud příslušný orgán vydávajícího státu odvolá či zruší evropský ochranný příkaz v souladu s odst. 1 písm. a), ukončí příslušný orgán vykonávajícího státu opatření přijatá v souladu s čl. 8 odst. 1, jakmile je o této skutečnosti příslušným orgánem vydávajícího státu náležitě informován.

3c.      Pokud příslušný orgán vydávajícího státu pozměnil evropský ochranný příkaz v souladu s odst. 1 písm. a), příslušný orgán vykonávajícího státu případně:

a)        v souladu s článkem 8 změní opatření přijatá na základě evropského ochranného příkazu; nebo

b)       odmítne vykonat pozměněné opatření nebo zákaz, pokud nespadá mezi druhy opatření nebo zákazů uvedené v článku 4b nebo pokud jsou informace předávané spolu s evropským ochranným příkazem podle článku 6 neúplné a nebyly doplněny ve lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu v souladu s čl. 8 odst. 3.

Článek 11

Důvody pro přerušení opatření přijatých na základě evropského ochranného příkazu

1.        Příslušný orgán vykonávajícího státu může ukončit opatření přijatá při výkonu evropského ochranného příkazu:

a)        existují-li jednoznačné informace o tom, že chráněná osoba nemá bydliště ani místo pobytu na území vykonávajícího státu, že se na jeho území nezdržuje nebo že toto území definitivně opustila;

b)        pokud v souladu s vnitrostátním právem vykonávajícího státu uplynula maximální délka trvání opatření přijatých při výkonu evropského ochranného příkazu;

c)        v případě uvedeném v čl. 10 odst. 6 písm. b);

d)        je-li rozsudek podle článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o ochranných opatřeních podle článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2009/828/SVV předán vykonávajícímu státu po uznání evropského ochranného příkazu.

1a.      Příslušný orgán vykonávajícího státu o tomto rozhodnutí neprodleně informuje příslušný orgán vydávajícího státu a pokud možno i chráněnou osobu.

1b.      Příslušný orgán vykonávajícího státu může před zánikem opatření podle odstavce 1 písm. b) vyzvat příslušný orgán vydávajícího státu, aby poskytl informace o tom, zda je vzhledem k okolnostem daného případu stále nezbytná ochrana stanovená v evropském ochranném příkazu. Příslušný orgán vydávajícího státu na tuto výzvu neprodleně odpoví.

Článek 11aPriorita při uznávání evropského ochranného příkazu

Uznání evropského ochranného příkazu má stejnou prioritu, jakou by mělo poskytnutí ochrany v podobném případě na základě vnitrostátního práva, a to s ohledem na bližší okolnosti případu, včetně jeho naléhavosti, předpokládané datum příjezdu chráněné osoby na území vykonávajícího státu a popřípadě s ohledem na míru ohrožení chráněné osoby.

Článek 15

Konzultace mezi příslušnými orgány

Příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu se mohou navzájem konzultovat, aby usnadnily plynulé a účinné uplatňování této směrnice.

Článek 16

Jazyky

1.        Evropský ochranný příkaz musí být příslušným orgánem vydávajícího státu přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu.

2.        Příslušný orgán vykonávajícího státu přeloží do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vydávajícího státu formulář uvedený v článku 9b.

3.        Každý členský stát může v okamžiku přijetí této směrnice nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo u Komise, že přijme překlad do jednoho nebo více dalších úředních jazyků orgánů Unie.

Článek 17

Náklady

Náklady vyplývající z uplatňování této směrnice, s výjimkou nákladů vzniklých výlučně na území vydávajícího státu, nese v souladu se svým vnitrostátním právem vykonávající stát.

Článek 18

Vztah k jiným dohodám a ujednáním

1.        Členské státy mohou nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání platné v okamžiku vstupu této směrnice v platnost, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle této směrnice a pokud pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro přijímání ochranných opatření.

2.        Členské státy mohou uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání po vstupu v platnost této směrnice, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle této směrnice a pokud pomáhají zjednodušit nebo usnadnit postupy pro přijímání ochranných opatření.

3.        Do …(9)* oznámí členské státy Komisi stávající dohody a ujednání uvedené v odstavci 1, které si přejí nadále uplatňovat. Členské státy ▌Komisi rovněž oznámí všechny nové dohody nebo ujednání podle odstavce 2 do tří měsíců od jejich podpisu.

Článek 18aVztah k jiným nástrojům

1.        Touto směrnicí není dotčeno používání nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(10), nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000(11), Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, ani Haagské úmluvy z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

2.        Touto směrnicí není dotčeno používání rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV a rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV.

Článek 19

Provádění

1.        Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s ▌touto směrnicí do …(12)*. . Neprodleně o tom uvědomí Komisi. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu stanoví členské státy.

2.        Členské státy sdělí ▌Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 19aShromažďování údajů

Členské státy v zájmu snazšího hodnocení uplatňování této směrnice předávají Evropské komisi údaje týkající se uplatňování vnitrostátních postupů ve věci evropského ochranného příkazu, a to alespoň počet žádostí o vydání evropského ochranného příkazu a počet vydaných nebo uznaných příkazů.

Článek 20

Přezkum

Do ….(13)* předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice. Ke zprávě se případně připojí legislativní návrhy.

Článek 21

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V ... dne

Za Evropský parlament                                  Za Radu

předseda nebo předsedkyně                          předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

EVROPSKÝ OCHRANNÝ PŘÍKAZ

uvedený v článku 6

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/.../EU ZE DNE ... O EVROPSKÉM OCHRANNÉM PŘÍKAZU(14)*

K informacím obsaženým v tomto formuláři je třeba přistupovat jako k důvěrným.

Vydávající stát:

Vykonávající stát:

 

 

a)          Údaje o chráněné osobě:

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné nebo dřívější příjmení:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Identifikační číslo nebo číslo sociálního zabezpečení (je-li k dispozici):

Datum narození:

Místo narození:

Adresy / místa pobytu:

 ve vydávajícím státě:

 ve vykonávajícím státě:

 jinde:

Jazyk nebo jazyky, kterým dotyčná osoba rozumí (jsou-li známy):

Je-li tato informace známa bez dalšího zjišťování, byla chráněné osobě poskytnuta bezplatná právní pomoc ve vydávajícím státě?

          Ano

          Ne

        Není známo

Je-li chráněná osoba nezletilá nebo nemá-li způsobilost k právním úkonům, údaje o jejím opatrovníku nebo zákonném zástupci.

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné nebo dřívější příjmení:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Úřední adresa:

 

 

 

aa)        Chráněná osoba se rozhodla pobývat nebo již pobývá ve vykonávajícím členském státě, nebo se rozhodla zdržovat se nebo se již zdržuje ve vykonávajícím členském státě.

Datum, od kterého má chráněná osoba v úmyslu pobývat nebo se zdržovat se ve vykonávajícím státě (je-li známo):

             Období, po které/která se v tomto státě hodlá zdržovat/zdržuje (je-li známo):

 

b)          Byla chráněné osobě nebo osobě, která představuje nebezpečí, poskytnuta technická zařízení pro výkon ochranného opatření?

 

 

  Ano; uveďte prosím krátký souhrn použitých nástrojů:

 

 

  Ne

c)          Příslušný orgán, jenž vydal evropský ochranný příkaz:

Úřední název:

Úplná adresa:

Tel. č.: (číslo země) (národní směrové číslo) (číslo)

Č. faxu: (číslo země) (národní směrové číslo) (číslo)

Údaje o kontaktní osobě (kontaktních osobách):

Příjmení:

Jméno (jména):

Zastávané místo (titul/funkce):

Tel. č.: (číslo země) (národní směrové číslo) (číslo)

Č. faxu: (číslo země) (národní směrové číslo) (číslo)

E-mail (je-li k dispozici):

Jazyky, v nichž je možné komunikovat:

 

 

d)          Určení ochranného opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz:

Ochranné opatření bylo vydáno dne (datum: dd-mm-rrrr):

Ochranné opatření je vykonatelné dne (datum:

dd-mm-rrrr):

Spisová značka ochranného opatření (je-li k dispozici):

 

Orgán, který přijal ochranné opatření:

 

e)          Shrnutí skutkového stavu a popis okolností, včetně případné klasifikace příslušného protiprávního jednání, jež vedly k uložení ochranného opatření uvedeného v písmeni d):

f)           Údaje o povinnostech nebo zákazech uložených ochranným opatřením osobě, která představuje nebezpečí:

 povaha povinnosti: (můžete zaškrtnout více políček)

     povinnost zdržet se návštěv určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí, kde má chráněná osoba bydliště nebo které navštěvuje;

 jestliže jste zaškrtli toto políčko, uveďte prosím přesně, do kterých lokalit, míst nebo vymezených oblastí je osobě, která představuje nebezpečí, zakázán vstup:

      zákaz nebo úpravu kontaktů, v jakékoli formě, s chráněnou osobou, včetně kontaktů prostřednictvím telefonu, elektronické či běžné pošty, faxem či jakýmikoli jinými prostředky;

 jestliže jste zaškrtli toto políčko, uveďte prosím všechny příslušné podrobnosti:

     zákaz nebo úpravu týkající se přiblížení se chráněné osobě více než na předepsanou vzdálenost;

 jestliže jste zaškrtli toto políčko, uveďte prosím přesně vzdálenost, již musí osoba, která představuje nebezpečí, vůči chráněné osobě dodržovat:

 uveďte prosím dobu, po kterou jsou osobě, která představuje nebezpečí, výše uvedené povinnosti uloženy:

 Údaj o případném trestu nebo sankci v případě porušení tohoto zákazu:

 

g)          Údaje o osobě, která představuje nebezpečí a jíž byly uloženy povinnosti nebo zákazy uvedené v písmeni f):

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné nebo dřívější příjmení:

Případné pseudonymy:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Identifikační číslo nebo číslo sociálního zabezpečení (je-li k dispozici):

Datum narození:

Místo narození:

Adresy / místa pobytu:

 ve vydávajícím státě:

 ve vykonávajícím státě:

 jinde:

Jazyk nebo jazyky, kterým dotyčná osoba rozumí (jsou-li známy):

Uveďte prosím tyto údaje, jsou-li k dispozici:

 Druh a číslo dokladu (dokladů) totožnosti osoby (průkaz totožnosti, cestovní pas):

 

Je-li tato informace známa bez dalšího zjišťování, byla osobě, která představuje nebezpečí, poskytnuta bezplatná právní pomoc ve vydávajícím státě?

          Ano

          Ne

        Není známo

 

h)          Jiné okolnosti, jež by mohly mít vliv na posouzení nebezpečí, které by mohlo chráněné osobě hrozit (nepovinné údaje):

 

 

ha)        Další užitečné informace (např., jsou-li k dispozici a jsou-li zapotřebí, informace o jiných státech, v nichž byla v minulosti přijata ochranná opatření v souvislosti s toutéž chráněnou osobou):

 

 

i)           Zaškrtněte prosím příslušné políčko a doplňte:

     rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV již byl postoupen jinému členskému státu

 jestliže jste zaškrtli toto políčko, uveďte prosím kontaktní údaje příslušného orgánu, jemuž byl rozsudek předán:

     rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV již bylo postoupeno jinému členskému státu

 jestliže jste zaškrtli toto políčko, uveďte prosím kontaktní údaje příslušného orgánu, jemuž bylo rozhodnutí o opatření dohledu předáno:

Podpis orgánu vydávajícího evropský ochranný příkaz nebo jeho zástupce, kterým se potvrzuje správnost obsahu příkazu:

Jméno:

Zastávané místo (titul/funkce):

Datum:

Spisová značka (je-li k dispozici):

(Popřípadě) Úřední razítko:

PŘÍLOHA II

FORMULÁŘ

uvedený v článku 9b

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/.../EU ZE DNE ... O EVROPSKÉM OCHRANNÉM PŘÍKAZU(15)*

HLÁŠENÍ O PORUŠENÍ OCHRANNÉHO OPATŘENÍ, NA JEHOŽ PODKLADĚ BYL VYDÁN EVROPSKÝ OCHRANNÝ PŘÍKAZ A KTERÉ JE V NĚM POPSÁNO

K informacím obsaženým v tomto formuláři je třeba přistupovat jako k důvěrným.

a)          Údaje o totožnosti osoby, která představuje nebezpečí

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné nebo dřívější příjmení:

Případné pseudonymy:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Identifikační číslo nebo číslo sociálního zabezpečení (je-li k dispozici):

Datum narození:

Místo narození:

Adresa:

Jazyk nebo jazyky, kterým dotyčná osoba rozumí (jsou-li známy):

 

b)          Údaje o totožnosti chráněné osoby:

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné nebo dřívější příjmení:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Datum narození:

Místo narození:

Adresa:

Jazyk nebo jazyky, kterým dotyčná osoba rozumí (jsou-li známy):

 

c)          Údaje o evropském ochranném příkazu:

Příkaz byl vydán dne:

Spisová značka (je-li k dispozici):

Orgán, který vydal příkaz:

Úřední název:

Adresa:

d)          Údaje o orgánu příslušném pro výkon případného ochranného opatření, jež bylo přijato ve vykonávajícím státě v souladu s evropským ochranným příkazem:

Úřední název orgánu:

Jméno kontaktní osoby:

Zastávané místo (titul/funkce):

Adresa:

Tel. č.: (číslo země) (národní směrové číslo) (číslo)

Č. faxu: (číslo země) (národní směrové číslo) (číslo)

E‑mail:

Jazyky, v nichž je možné komunikovat:

 

e)          Porušení povinností uložených příslušnými orgány vykonávajícího členského státu po uznání evropského ochranného příkazu nebo další zjištění, která by mohla vést k přijetí jakéhokoli následného rozhodnutí:

Porušení se týká této povinnosti (můžete zaškrtnout více políček):

      povinnost zdržet se návštěv určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí, kde má chráněná osoba bydliště nebo které navštěvuje;

      zákaz nebo úpravu kontaktů, v jakékoli formě, s chráněnou osobou, včetně kontaktů prostřednictvím telefonu, elektronické či běžné pošty, faxem či jakýmikoli jinými prostředky;

      zákaz nebo úpravu týkající se přiblížení se chráněné osobě více než na předepsanou vzdálenost;

      jakékoli jiné opatření, které odpovídá ochrannému opatření na základě evropského ochranného příkazu a které přijaly příslušné orgány vykonávajícího členského státu po uznání evropského ochranného příkazu

Popis porušení povinnosti (místo, čas a bližší okolnosti):

V souladu s čl. 9a odst. 2:

– opatření přijatá ve vykonávajícím členském státě v důsledku porušení povinnosti:

– možný právní důsledek porušení povinnosti ve vykonávajícím státě:

Další zjištění, která by mohla vést k přijetí jakéhokoliv následného rozhodnutí

Popis zjištění:

f)           Kontaktní údaje o osobě, na kterou je možné se obrátit v případě potřeby dalších informací o porušení opatření dohledu:

Příjmení:

Jméno (jména):

Adresa:

Tel. č.: (číslo země) (národní směrové číslo) (číslo)

Č. faxu: (číslo země) (národní směrové číslo) (číslo)

Elektronická adresa:

Jazyky, v nichž je možné komunikovat:

Podpis orgánu vydávajícího formulář nebo jeho zástupce, kterým se potvrzuje správnost obsahu formuláře:

Jméno:

Zastávané místo (titul/funkce):

Datum:

(Popřípadě) Úřední razítko:

 

(1)

*       Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.

(2)

       Úř. věst. L 337, 16. 12. 2008, s. 102.

(3)

       Úř. věst. L 294, 11.11.2009, s. 20.

(4)

      Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(5)

      Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1.

(6)

      Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(7)

      Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60.

(8)

      Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130.

(9)

*       Úř. věst.: tři měsíce ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(10)

      Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(11)

      Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1.

(12)

*       Úř. věst.: tři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(13)

*       Úř. věst.: čtyři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(14)

*       Úř. věst.: vložte prosím číslo této směrnice.

(15)

*       Úř. věst.: vložte prosím číslo této směrnice.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Návrh směrnice o evropském ochranném příkazu předložený dvanácti členskými státy je podnětem, který se snaží o prevenci trestné činnosti. I v případě, že členské státy mají pro oběti k dispozici ochranné příkazy, následné provádění opatření je limitováno hranicemi vydávajícího státu. Oběti se však z různých důvodů, minimálně proto, aby unikly násilí, někdy stěhují z jednoho členského státu do druhého. Po přestěhování se pak ocitají v bezbranné pozici, pokud je spolupráce soudních orgánů a donucovacích orgánů nedokáže dostatečně ochránit zavedením rychlého a účinného celoevropského mechanismu včasného varování a prevence. Vytvoření podobného systému spolupráce je cílem tohoto podnětu. Jednotlivá opatření členských států ukazují, že prevence kriminality na celoevropské úrovni je možná v případě, že pachatel nebo skupina pachatelů trestné činnosti byli identifikováni.

Rámcová směrnice Rady ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v rámci trestního řízení a směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2009 o odškodňování obětí trestných činů jsou založeny na doporučení Rady Evropy ze dne 28. června 2005 o postavení obětí v rámci trestního práva a trestního řízení, ale netýkají se prevence trestné činnosti, o kterou jde v tomto případě.

Stockholmský program a s ním související akční plán stanoví nutnost věnovat pozornost situaci obětí, bojovat proti násilí a usnadnit přístup ke spravedlnosti v evropském soudním prostoru, zejména v oblasti přeshraničních trestních řízení (Stockholmský program, bod 3.4.1). Sdělení k akčnímu plánu provádění Stockholmského programu (KOM(2010)0171) zdůrazňuje, že by mělo dojít k analýze rozdílů v poskytování záruk obětem trestných činů a že by tyto rozdíly měly být zmenšeny s cílem zvýšit ochranu prostřednictvím všech dostupných prostředků; v této souvislosti se navrhuje, aby byl přijat právní návrh na ucelený nástroj na ochranu obětí a akční plán praktických opatření včetně vypracování evropského ochranného příkazu.

Pokud jde o postupy vyplývající z provádění Lisabonské smlouvy, článek 51 jednacího řádu Parlamentu umožňuje vypracování zpráv o průřezových otázkách. Tato zpráva čerpala z podnětů během rozprav ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a ze spolupráce mezi oběmi zpravodajkami.

Evropská rada předložila svůj první návrh směrnice o evropském ochranném příkazu na ochranu obětí dne 5. ledna 2010. Návrh byl od té doby Radou mnohokrát pozměněn a přepracován. Velká část obsahu a konstrukce právního základu návrhu Rady byla založena na dotazníku, který v říjnu 2009 vyplnilo dvacet členských států.

Tato zpráva a předložené pozměňující a doplňující návrhy obou zpravodajek jsou založeny na znění Rady ze dne 22. ledna.

Rada definuje ochranu obětí jako aktivaci příslušných mechanismů, jež mají zabránit tomu, aby tentýž pachatel spáchal proti téže oběti stejný trestný čin nebo jiný, možná i závažnější trestný čin. Tato ochranná opatření jsou uplatnitelná jen na území, kde byla vydána příslušným soudním orgánem. Cílem Rady je vytvořit mechanismus, na základě něhož by tato ochranná opatření bylo možné uplatnit i v jiném členském státě. Jinými slovy, Rada se snaží vyhnout situaci, kdy by oběť musela po přestěhování do jiného členského státu znovu zahájit právní řízení, aby jí byla poskytnuta ochranná opatření.

Návrh zpravodajek

Zpravodajky do velké míry souhlasí s návrhem Rady. S ohledem na Stockholmský akční plán, iniciativu Evropské unie na udržení a rozvíjení prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jejž schválila Evropská rada na svém zasedání ve dnech 10. a 11. prosince 2009, je tato směrnice první z mnoha zamýšlených kroků ve snaze dosáhnout těchto cílů. Oběti násilí by měly být chráněny proti pachatelům trestné činnosti nejen ve svém státě, ale měly by mít k dispozici ochranná opatření v celé Evropské unii. Z těchto důvodů podporují zpravodajky celkový koncept ochranného příkazu.

Oblast působnosti podnětu je záměrně široká. Přestože se nejvíce platných ochranných příkazů týká žen, které jsou obětí násilí páchaného na základě pohlaví, mohou se tyto příkazy vztahovat i na další oběti (tj. na děti i dospělé obou pohlaví), které utrpěly násilí ze strany identifikovaného agresora. V této souvislosti Stockholmský program konstatuje, že nejzranitelnější oběti zločinů, včetně obětí terorismu, které jsou vystaveny zvláště kritickým situacím – například osoby, jež jsou obětí opakovaného násilí v úzkých svazcích, osoby, které se stanou obětí násilí na základě pohlaví, nebo osoby, které se stanou obětí jiných druhů trestných činů v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky ani v něm nemají bydliště –, potřebují zvláštní podporu a právní ochranu. Evropský ochranný příkaz by se měl proto vztahovat na všechny oběti zločinů, např. na oběti obchodu s lidmi, oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucených sňatků, vražd ze cti, incestu, násilí na základě pohlaví, na svědky terorismu a oběti organizovaného zločinu bez ohledu na věk a pohlaví oběti, pokud je identifikován agresor. Je-li oběť pro vydání příkazu příliš mladá, potřebuje asistenci a souhlas poručníka nebo zákonného zástupce.

Pozměňovací návrhy předložené ke směrnici zlepšují její znění tím, že:

– zlepšují ustanovení pro zrušení evropského ochranné ho rozkazu,

– zajišťují návaznost právní ochrany,

– omezují důvody pro odmítnutí uznání nebo zamítnutí evropského ochranného příkazu,

– stanoví dvacetidenní lhůtu pro vykonání příkazu,

– ujasňují situaci, kdy se oběť přemístí z jednoho členského státu do jiného.

Zpravodajky si uvědomují komplexnost podnětu a problémy, jimž by směrnice mohla v budoucnu čelit. Je třeba překonat skutečnost, že se soudní systémy členských států liší a že řízení může být trestní, občanskoprávní či správní.

Záměrem zpravodajek je zajistit nejlepší možnou ochranu obětí mimo jiné tím, že bude zajištěna nezbytná právní ochrana. Na oběti by se měly vztahovat jednoznačné postupy a oběti by měly být vždy informovány o opatřeních, která jsou k dispozici ve vydávajícím státě i ve státech, kam se mají v úmyslu přestěhovat nebo kam se již přestěhovaly. Dále je třeba, aby byly důvody pro zamítnutí co možná limitované a aby byla oběť o důvodech, které vedly k zamítnutí, jasně informována.

Ochrana obětí by navíc neměla znamenat pouze fyzickou ochranu. Hovoříme-li o ochraně obětí, je rovněž třeba brát v úvahu jejich důstojnost. Jak zmiňuje rámcové rozhodnutí Rady o prevenci a potírání obchodu s lidmi a o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterým se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV, „všechna opatření Unie v této oblasti musí ctít základní práva a dodržovat zásady uznané především Listinou základních práv Evropské unie a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména lidskou důstojnost“. Dále se uvádí, že každé opatření, jež má za cíl podporovat oběti při konkrétním prosazování jejich práv v trestním řízení, jako jsou např. opatření pomoci, psychologická pomoc a právní poradenství, by mělo posilovat postavení obětí a přispívat k důslednému respektování jejich důstojnosti. Zpravodajky tedy považují za klíčové zahrnout ochranu obětí, jejímž cílem je obnovit důstojnost obětí a respekt k nim jakožto lidským bytostem, rozhodnou-li se přestěhovat do jiné země nebo již žijí v jiném členském státě.

Směrnice ochraňuje oběti špatného zacházení ze strany jediné osoby. Ve skutečnosti však může člověka ohrožovat či působit mu újmu více než jedna osoba. Pokud soud stíhá skupinu osob a pokud byla uložena ochranná opatření, měl by se evropský ochranný příkaz, byl-li vydán, vztahovat i na ochranu před násilím páchaným skupinou osob.

Podnět, který předložila skupina členských států, nezahrnuje morální pomoc, která by měla být do směrnice rovněž začleněna. Obětem, jež utrpěly v důsledku jakéhokoli druhu násilí morální škodu, je třeba poskytnout náležité informace a pomoc v souvislosti s otázkou, jak mohou začít nový život, aniž by pozbyly uložených ochranných opatření, a to i dříve, než pojmou úmysl přestěhovat se do jiného členského státu. O této pomoci by se mělo uvažovat během celého řízení.

Tato zpráva je výsledkem práce dvou zpravodajek, které chtějí posílit evropský ochranný příkaz tak, aby obětem násilí nabízel bezpečnější útočiště i za hranicemi členských států.


STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU

Pan Juan Fernando López Aguilar,

předseda

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

BRUSEL

a

paní Eva-Britt Svensson

předsedkyně

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

BRUSEL

Věc:                Stanovisko k právnímu základu pro podnět ke směrnici Evropského parlamentu a Rady o evropském ochranném příkazu (00002/2010 – C7‑0006/2010 – 2010/0802(COD))

Vážení kolegové,

návrh evropského ochranného příkazu vychází ze společného podnětu dvanácti členských států EU(1) ke směrnici, který byl předložen v lednu roku 2010(2). Cílem směrnice je umožnit a posílit ochranu poskytovanou obětem trestných činů nebo možným obětem trestných činů, které se pohybují mezi členskými státy EU, zejména pokud jde o trestné činy, které mohou ohrozit život oběti, její tělesnou, duševní a sexuální integritu nebo osobní svobodu. Základním cílem je zamezit novým trestným činům a zmírnit důsledky dříve spáchaných trestných činů.

Navrhovaným právním základem pro návrh směrnice je čl. 82 odst. 1 písm. d) SFEU týkající se justiční spolupráce v trestních věcech.

V dopisu ze dne 7. října 2010 jste požádali Výbor pro právní záležitosti, aby poskytl své stanovisko k právnímu základu tohoto návrhu. Na základě orientačního hlasování, které se uskutečnilo před jednáním s Radou na společné schůzi s vašimi výbory v souladu s článkem 51 jednacího řádu, se zdá, že byl přijat pozměňovací návrh zavádějící čl. 82 odst. 1 písm. a) SFEU týkající se uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí jako dodatečný právní základ.

I. Souvislosti

Lisabonská smlouva odstranila původní systém pilířů a v současnosti musí být prakticky všechny právní předpisy týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva, včetně článku 82 SFEU o spolupráci v trestních věcech hlavy V kapitoly 4, přijímány v souladu s řádným legislativním postupem.

V této oblasti existuje omezená výjimka k obecnému pravidlu, že Komise má výhradní právo iniciovat právní předpisy, konkrétně podle článku 76 SFEU, který stanoví, že čtvrtina členských států může iniciovat právní předpisy v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce (a v oblasti související správní spolupráce).

Rada předložila svůj první návrh směrnice o evropském ochranném příkazu na ochranu obětí dne 5. ledna 2010(3). Návrh byl od té doby Radou mnohokrát pozměněn a přepracován. Velká část obsahu a konstrukce právního základu návrhu Rady byla založena na dotazníku, na který v říjnu 2009 odpovědělo dvacet členských států EU(4).

Cílem tohoto podnětu je vytvořit evropský ochranný příkaz pro oběti násilí, na jehož základě mohou být ochranná opatření přijatá v jednom členském státě uznána, spravována a vymáhána soudy v jiném členském státě. Takový systém by umožnil, aby chráněná osoba nemusela vést souběžné řízení v dalším členském státě, do něhož se (oběť) stěhuje nebo již přestěhovala.

Tento návrh je odůvodněn tím, že oběti trestných činů mají nejen právo na respekt, kompenzaci škody, která jim byla způsobena, a potrestání pachatele na základě spravedlivého procesu, který v plné míře zajistí práva všech stran, ale mají rovněž právo být chráněny předtím, aby se nestaly oběťmi dalšího trestného činu, zejména činu spáchaného toutéž osobou.

Proto by měly existovat příslušné mechanismy, jež mají zabránit tomu, aby tentýž pachatel spáchal na téže oběti stejný trestný čin nebo jiný, možná i závažnější trestný čin. Opakované páchání stejných trestných činů je zejména běžné v případě násilí páchaného na základě pohlaví, ačkoliv k němu dochází rovněž u jiných druhů trestných činů, jako je obchodování s lidmi nebo sexuální vykořisťování nezletilých.

Všechny členské státy stanoví opatření na ochranu života obětí, jejich tělesné, duševní a sexuální integrity i jejich svobody, avšak v současné době jsou taková opatření účinná pouze na území státu, který je přijal, a neposkytují obětem ochranu v případě, že překročí hranice. Ochrana, již členský stát poskytuje obětem trestné činnosti, by proto neměla být omezena pouze na území tohoto státu, ale měla by se vztahovat na oběti na celém území EU.

Na základě dostupných údajů týkajících se pouze trestných činů spáchaných na základě pohlaví lze uvést, že na více než 100 000 žen pobývajících v EU se vztahují ochranná opatření různého druhu, která přijaly členské státy v reakci na násilí páchané na základě pohlaví. Do těchto údajů nejsou zahrnuty oběti obchodování s lidmi nebo jiných trestných činů.

Vzhledem k tomu, že pachatelé trestných činů se mohou v rámci EU snadno pohybovat, je jistě správné a odůvodněné, že by mělo být možné rozšířit oblast působnosti ochranných opatření přijatých v jednom členském státě tak, aby chránila oběť, která chce využít svého práva na svobodu pohybu. Pokud by se tak nestalo, byly by oběti postaveny před těžkou volbu – buď se zříct práva občanů Unie na volný pohyb, nebo se zříct práva na ochranu. To je nepřijatelné.

Parlament opakovaně vyzýval členské státy k přezkumu uplatňování právních postupů a k přijetí opatření s cílem odstranit překážky, jež brání ženám získat právní ochranu.(5)

Dále je třeba zdůraznit, že i zákonodárce EU učinil v oblasti ochrany obětí některé kroky. Existuje rámcové rozhodnutí 2001/220/SVV o postavení obětí v trestním řízení s cílem řešit otázku procesních práv obětí(6) a směrnice Rady 2004/80/ES o odškodnění obětí trestných činů(7).

Ochrana obětí je jedním z hlavních cílů Evropské unie v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva a Stockholmský program na posílení svobody, bezpečnosti a práva v EU, který Evropská rada schválila na své schůzi ve dnech 10. a 11. prosince 2009, uvádí, že obětem trestných činů a svědkům, kteří jsou v ohrožení, je třeba nabídnout zvláštní ochranná opatření platná v rámci celé Unie.

Právní služba Rady vydala dne 17. února 2010 na vyžádání Rady stanovisko(8), v němž uvádí, že čl. 82 odst. 1 písm. d SFEU lze použít jako právní základ pro návrh měrnice, má-li však být podnět považován za řádný nástroj pro uznávání soudních rozhodnutí, bylo by vhodné odkazovat také na čl. 82 odst. 1 písm. a) SFEU.

II. Postoj příslušných výborů

Na výše uvedené společné schůzi Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, která se uskutečnila dne 29. září 2010, byl k navrhované směrnici přijat velký počet pozměňovacích návrhů po orientačním hlasování, které mělo stanovit mandát zpravodaje pro jednání s Radou s cílem dosáhnout kompromisu v prvním čtení.

Pozměňovací návrh 1 by doplnil čl. 82 odst. 1 písm. a) SFEU týkající se uznávání všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí jako dodatečný právní základ. To se jasně vztahuje na rozsudky a soudní rozhodnutí v trestních věcech.

Současně byly přijaty další pozměňovací návrhy (pozměňovací návrhy 18 a 84), které výslovně uvádějí, že navrhovaná směrnice neovlivní, nepozmění ani nenahradí uplatňování stávajících nástrojů vzájemného uznávání v občanských věcech.

Ve vysvětlujícím prohlášení k návrhu zprávy ze dne 20. května 2010 zpravodajové uvádějí, že „do velké míry souhlasí s návrhem Rady“, a zároveň zdůrazňují, že oblast působnosti podnětu je úmyslně široká a že evropský ochranný příkaz „by se měl vztahovat na všechny oběti trestných činů, např. na oběti obchodování s lidmi, oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucených sňatků, vražd ze cti, incestu, násilí na základě pohlaví, na svědky, oběti terorismu a organizovaného zločinu bez ohledu na věk a pohlaví oběti, pokud je identifikován agresor“. Dále se v něm uvádí, že cílem navrhovaných pozměňovacích návrhů je zlepšit navrhované znění „zajištěním návaznosti právní ochrany“ a „omezením důvodů pro odmítnutí uznání nebo zamítnutí evropského ochranného příkazu“.

III. Navrhovaný právní základ

Navrhovaným právním základem pro návrh směrnice je čl. 82 odst. 1 písm. d) SFEU. Příslušné výbory navrhují doplnit k právnímu základu také písmeno a) stejného článku.

Článek 82 SFEU(9)

(bývalý článek 31 Smlouvy o EU)

1. Justiční spolupráce v trestních věcech je v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a zahrnuje sbližování právních předpisů členských států v oblastech uvedených v odstavci 2 a v článku 83.

Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem opatření, která mají za cíl:

a) stanovit pravidla a postupy pro zajištění uznávání všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí v celé Unii;

b) předcházet střetům příslušnosti mezi členskými státy a řešit je;

c) podporovat další vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců;

d) usnadňovat spolupráci mezi justičními nebo obdobnými orgány členských států v rámci trestního řízení a výkonu rozhodnutí.

2. ...

3. ...

IV. Analýza cíle a obsahu

Jak potvrdil Soudní dvůr(10), musí se volba právního základu opatření zakládat na objektivních faktorech, které mohou být předmětem soudního přezkumu a mezi něž patří zejména cíl a obsah opatření.

Vzhledem k rozsahu otázky, která má být zodpovězena, je třeba nejprve analyzovat způsob, jakým má evropský ochranný příkaz fungovat.

Co je evropský ochranný příkaz?

Evropský ochranný příkaz je soudní rozhodnutí týkající se ochranného opatření vydaného členským státem, jehož cílem je usnadnit jinému členskému státu přijmout v případě potřeby ochranné opatření podle svého vnitrostátního práva s ohledem na ochranu života, tělesné a duševní integrity, svobody nebo sexuální integrity člověka(11);

Z toho vyplývá, že evropský ochranný příkaz může být vydán pouze v případě, kdy vydávající členský stát již vydal ochranné opatření.

Ochranné opatření je rozhodnutí přijaté příslušným orgánem členského státu, kterým se osobě, která představuje nebezpečí, ukládá jedna nebo více z povinností nebo zákazů uvedených v čl. 2 odst. 2, za předpokladu, že porušení těchto povinností nebo zákazů představuje podle práva dotčeného členského státu trestný čin nebo za ně může být v daném členském státě jinak uložen trest odnětí svobody.

Zákazy a povinnosti uvedené v čl. 2 odst. 2 jsou následující:

a) povinnost zdržet se návštěv určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí, kde má chráněná osoba bydliště nebo které navštěvuje;

b) povinnost zdržovat se na konkrétně stanoveném místě, případně během stanovené doby;

c) povinnost obsahující omezení ohledně opuštění území vydávajícího státu;

d) povinnost vyhýbat se styku s chráněnou osobou;

e) zákaz přiblížit se chráněné osobě více než na předepsanou vzdálenost.

Vydání evropského ochranného příkazu

Evropský ochranný příkaz lze vystavit kdykoli, jestliže má chráněná osoba v úmyslu opustit vydávající členský stát a vydat se do jiného členského státu, nebo tak již učinila. Vydání evropského ochranného příkazu je podmíněno předchozím přijetím ochranného opatření ve vydávajícím státě.

Evropský ochranný příkaz může vydat jedině justiční nebo jiný příslušný orgán(12) vydávajícího státu na žádost chráněné osoby. (Chráněná osoba může o jeho vydání požádat příslušný orgán vykonávajícího státu, ale tento orgán musí poté žádost postoupit příslušnému orgánu vydávajícího státu.)

Orgány přijímající ochranné opatření ve smyslu této směrnice jsou povinny informovat chráněnou osobu o existenci evropského ochranného příkazu, pokud by tato osoba uvažovala o přestěhování do jiného členského státu. Jsou také povinny poradit této osobě, aby o evropský ochranný příkaz požádala před svým odjezdem.

Vzor evropského ochranného příkazu

Jednotný vzor je připojen k návrhu směrnice. Musí v něm být uvedeny informace o totožnosti a státní příslušnosti chráněné osoby(13); o použití jakýchkoli technologických nástrojů, které byly chráněné osobě poskytnuty; údaje o příslušném orgánu vydávajícího státu; určení ochranného opatření, na jehož základě je přijat evropský ochranný příkaz; souhrn skutečností a okolností, které vedly k uložení ochranného opatření; povinnosti nebo zákazy uložené v ochranném opatření, jejich doba trvání a výslovné uvedení skutečnosti, že jeho porušení představuje podle právních předpisů vydávajícího státu trestný čin nebo může být jinak potrestáno odnětím svobody; totožnost osoby, která představuje nebezpečí; veškeré další okolnosti, které by mohly mít vliv na hodnocení nebezpečí a případně výslovné uvedení skutečnosti, že rozsudek definovaný v článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu definované v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV již byly převedeny do jiného členského státu, a určení příslušného orgánu pro vymáhání tohoto rozsudku nebo rozhodnutí.

Je vykonávající stát povinen evropský ochranný příkaz uznávat?

Článek 3 stanoví, že členské státy musejí povinně uznávat evropský ochranný příkaz vydaný v souladu se směrnicí, a je třeba upozornit, že druhý odstavec článku 3 stanoví, že „touto směrnicí není dotčena povinnost dodržovat základní práva a obecné právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o EU“.

Podle článku 9 však může členský stát vydat odůvodněné odmítnutí evropský ochranný příkaz uznat. Povolené důvody pro odmítnutí jsou:

a) evropský ochranný příkaz není úplný nebo nebyl dokončen ve lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu;

b) nebyly dodrženy požadavky stanovené v čl. 2 odst. 2(14);

c) ochrana vyplývá z výkonu trestu nebo opatření, na nějž se podle práva vykonávajícího státu vztahuje amnestie, a týká se činu, který spadá podle tohoto práva do jeho pravomoci;

d) podle práva vykonávajícího státu se osobě, která představuje nebezpečí, přiznává imunita, která znemožňuje přijmout ochranná opatření.

Co se děje ve vykonávajícím státu?

Podle článku 8 navrhované směrnice musí příslušný orgán vykonávajícího státu

a) uznat evropský ochranný příkaz a přijmout všechna opatření, která by byla podle jeho vnitrostátního práva v podobném případě dostupná, aby zajistil ochranu chráněné osoby, pokud se nerozhodne uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání;

b) informovat osobu, která představuje nebezpečí, o všech přijímaných opatřeních;

c) přijmout jakékoli naléhavé a předběžné opatření, aby zajistil dlouhodobou ochranu chráněné osoby;

d) okamžitě ohlásit příslušnému orgánu vydávajícího státu jakékoli porušení ochranného opatření, na jehož základě byl vydán evropský ochranný příkaz (za použití standardního formuláře).

Příslušný orgán vykonávajícího státu musí o přijatých opatřeních informovat příslušný orgán vydávajícího státu a chráněnou osobu.

Opatření navazující na vydání evropského ochranného příkazu

Pouze vydávající stát může obnovit, přezkoumat, stáhnout nebo změnit ochranné opatření, vydat zatýkací rozkaz apod. nebo zahájit jakékoli nové trestní stíhání osoby, která představuje nebezpečí, v souladu s jeho právními předpisy (článek 10).

Vykonávající stát může zrušit uznání evropského ochranného příkazu, pouze pokud je prokázáno, že chráněná osoba s konečnou platností opustila jeho území (článek 11).

Rozhodnutí vydaná příslušným orgánem vykonávajícího státu podle této směrnice se řídí jeho vnitrostátními právními předpisy (článek 13).

V. Závěr

Vzhledem k povaze navrhovaného evropského ochranného příkazu, která vyplývá z výše uvedené analýzy, je zcela namístě doplnit k právnímu základu čl. 82 odst. 1 písm. d), jehož cílem je usnadňovat spolupráci mezi justičními nebo obdobnými orgány v rámci trestního řízení a výkonu rozhodnutí, také čl. 82 odst. 1 písm. a), který se zabývá pravidly a postupy pro zajištění „uznávání všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí“.

Z toho vyplývá, že čl. 82 odst. 1 písm. d) SFEU lze použít jako právní základ pro návrh směrnice, má-li však podnět být považován za řádný nástroj pro uznávání soudních rozhodnutí, bylo by vhodné odkazovat také na čl. 82 odst. 1 písm. a) SFEU.

VI. Doporučení

Výbor se touto otázkou zabýval na své schůzi dne 28. října 2010.

Na schůzi dne 28. října 2010 Výbor pro právní záležitosti jednomyslně(15) rozhodl, že Vám doporučí, aby navrhovaná směrnice byla přijata na základě čl. 82 odst.1 písm. a) a d) SFEU.

S úctou

Klaus-Heiner Lehne

(1)

Dotčenými členskými státy jsou Belgie, Bulharsko, Estonsko, Španělsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Finsko a Švédsko.

(2)

Viz dokument PE-CONS 2/10 ze dne 22. ledna 2010.

(3)

Viz dokument 17513/09 ze dne 5. ledna 2010.

(4)

Viz dokument 5002/10 ze dne 6. ledna 2010.

(5)

Viz usnesení Parlamentu ze dne 16. září 1997 o potřebě vytvořit celounijní kampaň za nulovou toleranci násilí páchaného na ženách (Úř. věst. C 304, 6.10.1997. s. 55). Viz také usnesení Parlamentu ze dne 2. února 2006 o současném stavu boje proti násilí na ženách a případných budoucích krocích (Úř. věst. C 288 E, 25.11. 2006 s. 66).

(6)

Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 1.

(7)

Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 15.

(8)

Viz dokument Rady 6516/10 ze dne 17. února 2010.

(9)

Zvýraznění doplněno.

(10)

Rozsudek ze dne 3. září 2009 ve věci C-166/7 Parlament v. Rada, dosud nezveřejněný ve Sb. rozh.

(11)

Článek 1 návrhu směrnice.

(12)

Podle článku 4 musí členské státy informovat generální sekretariát Rady o orgánu nebo orgánech, které jsou příslušné k vydávání a uznávání evropských ochranných příkazů. Členské státy mohou určit jiné než justiční orgány jako příslušné orgány za předpokladu, že tyto orgány mají pravomoc přijímat rozhodnutí podobné povahy podle jejich vnitrostátních právních předpisů a postupů.

(13)

A o právním zástupci této osoby, pokud je chráněná osoba nezletilá nebo není právně způsobilá.

(14)

Viz výše.

(15)

Závěrečného hlasování se zúčastnili tito poslanci: Raffaele Baldassarre (úřadující předseda), Sebastian Valentin Bodu (místopředseda), Eva Lichtenberger (zpravodajka), Françoise Castex, Marielle Gallo, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Daniel Hannan, Kurt Lechner, Bernhard Rapkay, Diana Wallis, Cecilia Wikström a Tadeusz Zwiefka.


POSTUP

Název

Rozhodnutí o evropském ochranném příkazu

Referenční údaje

00002/2010 – C7-0006/2010 – 2010/0802(COD)

Příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

LIBE-FEMM (Joint Committee meetings - Rule 51)

27.1.2010

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

 

 

 

 

Zpravodaj(ové)

       Datum jmenování

Carmen Romero López

2.3.2010

Teresa Jiménez-Becerril Barrio

2.3.2010

 

Zpochybnění právního základu

       Datum, kdy výbor JURI zaujal stanovisko

JURI

28.10.2010

 

 

 

Projednání ve výboru

3.5.2010

1.6.2010

22.6.2010

2.9.2010

 

29.9.2010

25.11.2010

 

 

Datum přijetí

29.11.2010

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

47

0

5

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Regina Bastos, Emine Bozkurt, Simon Busuttil, Andrea Češková, Carlos Coelho, Marije Cornelissen, Silvia Costa, Tadeusz Cymański, Cornelia Ernst, Edite Estrela, Iratxe García Pérez, Ágnes Hankiss, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Lívia Járóka, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Philippe Juvin, Juan Fernando López Aguilar, Astrid Lulling, Claude Moraes, Elisabeth Morin-Chartier, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Raül Romeva i Rueda, Judith Sargentini, Nicole Sinclaire, Birgit Sippel, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Eva-Britt Svensson, Britta Thomsen, Wim van de Camp, Axel Voss, Renate Weber, Marina Yannakoudakis, Anna Záborská

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Izaskun Bilbao Barandica, Ioan Enciu, Ana Gomes, Franziska Keller, Kartika Tamara Liotard, Rovana Plumb, Kyriacos Triantaphyllides, Cecilia Wikström, Glenis Willmott

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Eider Gardiazábal Rubial, María Irigoyen Pérez, Arlene McCarthy, Judith A. Merkies, Peter Skinner, Jutta Steinruck

Právní upozornění - Ochrana soukromí