DOPORUČENÍ k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů

27. 1. 2011 - (16362/2010 – C7‑0399/2010 – 2010/0222(NLE)) - ***

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Ioan Enciu

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů

(16362/2010 – C7‑0399/2010 – 2010/0222(NLE))

(Souhlas)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (16362/2010),

–   s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií a Brazilskou federativní republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů (13708/2010),

–   s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 77 odst. 2 písm. a) a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7‑0399/2010),

–   s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 8 jednacího řádu,

–   s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7‑0010/2010),

1.  uděluje svůj souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Brazilské federativní republiky.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Podle nařízení (ES) 539/2001 patří Brazílie na tzv. pozitivní seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou při překračování vnějších hranic Evropské unie osvobozeni od vízové povinnosti. Dle zásady reciprocity, o niž se toto nařízení opírá, by všichni občané EU měli při svých cestách do Brazílie požívat podobného práva.

Až do současnosti byla zásada reciprocity v praxi uplatňována prostřednictvím dvoustranných dohod o zrušení vízové povinnosti uzavíraných mezi Brazílií a jednotlivými členskými státy. Čtyři země EU – Estonsko, Lotyšsko, Malta a Kypr – však takové dohody neuzavřely. Jejich občané tak musí být pro cestu do Brazílie nadále držiteli víz, což porušuje zásadu reciprocity.

V této souvislosti a s ohledem na to, že podle Lisabonské smlouvy je společná vízová politika ve vztahu k třetím zemím výlučnou pravomocí EU, může dohodu s Brazílií o zrušení vízové povinnosti sjednat a uzavřít výhradně EU, a nikoli jednotlivé členské státy.

V tomto ohledu přijala Rada dne 18. dubna 2008 rozhodnutí, kterým pověřila Komisi jednáním o uzavření takové dohody jménem Evropské unie. Obě strany se dohodly na podepsání dvou samostatných dohod: jedné pro držitele běžných cestovních pasů a druhé pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů. Důvodem pro toto řešení je skutečnost, že druhá dohoda nebude vyžadovat ratifikaci v brazilském kongresu a mohla by rychleji vstoupit v platnost.

Jednání s Brazílií ohledně dohody pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů byla zahájena dne 2. července 2008 a uzavřena byla dne 19. listopadu. Dohoda byla parafována dne 28. dubna 2010 a k jejímu formálního podepsání jménem Unie a Brazílie došlo v Bruselu dne 8. listopadu 2010.

Zrušení vízové povinnosti mezi EU a Brazílií nenahradí ostatní dvoustranné dohody podepsané s jednotlivými členskými státy, ale bude jejich doplněním. Dohoda uzavřená s Unií však nad dvoustrannými dohodami převáží v oblastech, na něž se vztahují, konkrétně pokud jde o turistické cesty a cesty za obchodními účely.

Konečné znění dohody lze shrnout takto:

Cíl

Dohoda umožňuje recipročně všem občanům EU a Brazílie, kteří vlastní diplomatické, služební či úřední cestovní pasy, bezvízové cestování pro krátkodobé pobyty. V zájmu zajištění rovného zacházení pro všechny občany EU článek 8 dohody stanoví, že Brazílie může pozastavit či ukončit provádění dohody pouze ve vztahu ke všem členským státům Unie a stejně tak EU může pozastavit či ukončit provádění dohody jen za všechny členské státy.

V preambuli dohoda zohledňuje zvláštní postavení Velké Británie a Irska.

Rozsah působnosti a délka pobytu

Zrušení vízové povinnosti se vztahuje na držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů, kteří cestují za turistickými či obchodními účely. Občané jedné smluvní strany mohou na území druhé smluvní strany pobývat po dobu nejvýše tří měsíců během šestiměsíčního období následujícího po datu prvního vstupu na území druhé smluvní strany. Osvobození od vízové povinnosti pro jiné cestovní účely, než které jsou stanoveny v dohodě, lze nicméně uplatnit na základě ustanovení dvoustranných dohod, které Brazílie podepsala s 23 z 27 členských států.

Dohoda bere v úvahu situaci členských států, které dosud v plném rozsahu neuplatňují schengenské acquis. Dokud nebudou tyto členské státy (Kypr, Bulharsko a Rumunsko) součástí schengenského prostoru, přiznává zrušení vízové povinnosti občanům Brazílie právo pobývat na území každého z těchto členských států po dobu tří měsíců bez ohledu na délku období, která platí pro celý schengenský prostor.

Další ustanovení

V dohodě je stanoveno zřízení výboru odborníků pro urovnání sporů vznikajících případně při výkladu či provádění ustanovení dohody. Dohoda rovněž stanoví výměnu vzorů cestovních pasů mezi Brazílií a členskými státy.

***

Zpravodaj tudíž s uzavřením této dohody souhlasí.

Jak bylo však konstatováno v rámci výměny dopisů mezi místopředsedou Komise Jacquesem Barrotem a brazilskými orgány, zachování stávajících dohod by pro Evropskou unii mělo mít nadále prvořadý význam, neboť tyto dohody osvobozují od vízové povinnosti v případě krátkodobých pobytů ty kategorie cestujících, na které se dohoda mezi EU a Brazílií nevztahuje. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Evropská unie by v případě, že by Brazílie vypověděla dvoustranné dohody, mohla uplatnit doložku o pozastavení obsaženou v dohodě mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti.

Stávající zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů představuje krok směrem k zavedení plně recipročního osvobození od vízové povinnosti v souladu s nařízením 539/2001.

Komise nicméně ve své šesté zprávě o vízové vzájemnosti (KOM(2010)620) uvádí, že další dvě třetí země – Kanada a Spojené státy americké – nadále uplatňují vízovou povinnost vůči třem, resp. čtyřem členským státům, čímž porušují zásadu reciprocity. Zpravodaj se domnívá, že Komise by měla vytrvale a proaktivně usilovat o zrušení vízové povinnosti pro tyto členské státy. Uzavření zvláštních dohod pro držitele diplomatických, služebních a úředních cestovních pasů podle stávajícího vzoru by mohlo znamenat první krok směrem k plné liberalizaci vízového styku s Kanadou a USA.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	26.1.2011
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	44 2 3
Členové přítomní při konečném hlasování	Sonia Alfano, Roberta Angelilli, Rita Borsellino, Emine Bozkurt, Simon Busuttil, Philip Claeys, Carlos Coelho, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Cornelia Ernst, Tanja Fajon, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Ágnes Hankiss, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Juan Fernando López Aguilar, Clemente Mastella, Véronique Mathieu, Louis Michel, Claude Moraes, Antigoni Papadopoulou, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Csaba Sógor, Renate Sommer, Rui Tavares, Wim van de Camp, Daniël van der Stoep, Axel Voss, Renate Weber, Tatjana Ždanoka
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Edit Bauer, Ioan Enciu, Monika Hohlmeier, Stanimir Ilchev, Ádám Kósa, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Jean Lambert, Petru Constantin Luhan, Norica Nicolai, Raül Romeva i Rueda, Ernst Strasser, Marie-Christine Vergiat