ZPRÁVA o provádění směrnice o službách (2006/123/ES)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (16. 12. 2010)

STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (10. 11. 2010)

STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj (3. 12. 2010)

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

28. 1. 2011 - (2010/2053(INI))

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
Zpravodajka: Evelyne Gebhardt

Errata/Addenda

Postup : 2010/2053(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A7-0012/2011

Předložené texty :

A7-0012/2011

Rozpravy :

PV 14/02/2011 - 13
CRE 14/02/2011 - 13

Hlasování :

PV 15/02/2011 - 9.9
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0051

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru
STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

o provádění směrnice o službách (2006/123/ES)

(2010/2053(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské Unii,

– s ohledem na články 9, 49 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie,

– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu[1],

– s ohledem na informativní poznámku Komise ze dne 18. května 2010 pro Radu pro konkurenceschopnost o stavu provádění směrnice o službách,

– s ohledem na sdělení Komise nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ (KOM(2010)0608),

– s ohledem na zprávu určenou předsedovi Evropské komise nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“,

– s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany[2],

– s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro regionální rozvoj (A7‑0012/2010),

A. vzhledem k tomu, že cílem směrnice o službách je dotvoření vnitřního trhu se službami, přičemž by měla být zaručena vysoká úroveň kvality a sociální soudržnosti,

B. vzhledem k tomu, že směrnice o službách představuje nástroj pro růst Evropské unie a že jeho zavedení by mělo být součástí strategie Evropa 2020 a Aktu o jednotném trhu,

C. vzhledem k tomu, že svoboda poskytovat služby je zakotvena ve smlouvách,

D. vzhledem k tomu, že provedení směrnice o službách je pro členské státy a orgány veřejné správy a místní samosprávy velkou výzvou, neboť obsahuje ustanovení o právu usazování a svobodném poskytování služeb a vyžaduje zřízení jednotných kontaktních míst, která budou zajišťovat podporu poskytovatelům služeb, zejména malým a středním podnikům,

E. vzhledem k tomu, že vliv směrnice na hospodářství, podniky a občany bude možné posoudit teprve poté, co bude směrnice plně a řádně provedena v právních předpisech všech členských států EU,

F. vzhledem k tomu, že kvalita uplatňování směrnice členskými státy je stejně významná jako dodržování lhůt stanovených pro její provedení,

G. vzhledem k tomu, že směrnice o službách významně usnadňuje samostatně výdělečně činným osobám a zejména malým a středním podnikům provozování činnosti, rozvoj nových oblastí podnikání a také přijímání nových zaměstnanců v jiných členských státech,

H. vzhledem k tomu, že činnosti, na něž se vztahuje směrnice o službách, představují 40 % HDP EU a pracovních míst, a jsou tudíž rozhodujícím odvětvím, pokud jde o hospodářský růst a boj proti nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že cílem směrnice o službách je uvolnit obrovský hospodářský potenciál a potenciál pro vytváření pracovních míst, jenž nabízí evropský vnitřní trh se službami, který se odhaduje na 0,6–1,5 % HDP EU; vzhledem k tomu, že směrnice o službách rovněž usiluje o dosažení cílů uvedených v článku 3 Smlouvy o fungování EU,

I. vzhledem k tomu, že dynamičtější odvětví služeb, v němž nalezne uplatnění velký počet pracovníků, by mohlo přispět k udržení hospodářského růstu,

1. připomíná nebývalou veřejnou a politickou diskuzi o směrnici o službách a klíčovou úlohu Evropského parlamentu v těchto jednáních; domnívá se tudíž, že by měl Parlament zajistit účinné sledování uplatňování směrnice členskými státy; vyzývá Komisi, aby Parlament pravidelně informovala o stavu provádění směrnice ve vnitrostátních právních předpisech;

2. zdůrazňuje, že směrnice o službách představuje zásadní krok směrem ke skutečnému jednotnému trhu se službami, v rámci něhož by mohly podniky, především malé a střední, poskytovat občanům lepší služby za konkurenční ceny v rámci celého vnitřního trhu; domnívá se však, že poté, co dojde k plnému provedení této směrnice ve vnitrostátních právních předpisech, je nanejvýš důležité, aby bylo vypracováno komplexní posouzení jejího dopadu;

3. vítá skutečnost, že uplatňování směrnice o službách vyvolává nebývale rychlou modernizaci ve všech členských státech, která vede ke vzniku nových metod práce a hodnocení; zdůrazňuje klíčový význam sociálních partnerů a profesních organizací v procesu provádění směrnice; vyzývá Komisi, aby profesní organizace do fáze vzájemného hodnocení plně zapojila;

4. konstatuje, že většina členských států upřednostňuje provádění pomocí „horizontálních právních předpisů“; nicméně poznamenává, že způsob provádění závisí na konkrétních rysech vnitřní organizace členských států; vyzývá proto dotyčné členské státy, aby zajistily větší transparentnost, zejména lepším zapojením vnitrostátních parlamentů do zpracování srovnávacích tabulek;

5. připomíná, že většina členských států by neměla pojmout uplatňování směrnice o službách pouze z procesního hlediska, kdy mechanicky a horizontálně zruší související pravidla a zvláštní ustanovení, ale naopak jako příležitost aktualizovat a zjednodušit právní předpisy a zásadním způsobem restrukturalizovat ekonomiku služeb s přihlédnutím k cílům zachování veřejného zájmu, jak je uvedeno v samotné směrnici;

6. domnívá se, že má-li směrnice o službách poskytovatelům služeb skutečně prospět, je nutné zajistit ve všech členských státech její plné a včasné uplatňování, a to jak po právní, tak po provozní stránce;

7. vyzývá Komisi, aby ve všech členských státech pozorně sledovala uplatňování této směrnice a aby o něm pravidelně předkládala zprávy; domnívá se, že tyto zprávy by měly zohledňovat skutečné střednědobé a dlouhodobé dopady směrnice na zaměstnanost v EU;

8. věří, že směrnice o službách se skutečně pozitivně promítne do vytváření udržitelných a kvalitních pracovních míst s důstojnými podmínkami a do zvyšování kvality a bezpečnosti nabízených služeb;

9. uznává potenciál směrnice o službách pro další integraci hospodářství EU a směřování k jednotnému trhu, neboť tato směrnice podporuje hospodářskou prosperitu a konkurenceschopnost a přispívá k zaměstnanosti a vytváření nových pracovních míst, protože služby tvoří významný podíl HDP a zaměstnanosti v EU; zastává názor, že řádné a urychlené uplatňování směrnice ve všech členských státech je důležitou podmínkou pro dosažení cílů politiky soudržnosti a regionální politiky a že může posílit vzájemně prospěšný vztah mezi vnitřním trhem a politikou soudržnosti, přispět k dosažení cílů strategie EU 2020 a zároveň odstranit stávající „zpomalení“ jednotného trhu v odvětví služeb;

10. věří, že cílů směrnice o službách bude možné postupně dosahovat již v blízké budoucnosti, což může být přínosem pro EU jako celek i pro její regiony, a uplatňování směrnice tak přispěje ke skutečné hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

11. žádá Komisi, aby účinně sledovala a již od počátku vyhodnocovala dopad směrnice na regiony a aby zajistila efektivní koordinaci všech politik souvisejících s uplatňováním této směrnice; vyzývá Komisi, aby podpořila informační kampaň zaměřenou na orgány místní a regionální samosprávy týkající se uplatňování této směrnice, a podpořila tak dosažení jejích cílů;

12. očekává, že směrnice o službách může ve skutečnosti vést ke snížení administrativní zátěže a k omezení případů právní nejistoty, především pro malé a střední podniky, které v oblasti poskytování služeb převládají; domnívá se, že snížení administrativní zátěže rovněž umožní rozvoj dalších služeb ve venkovských, v odlehlých nebo v periferních oblastech;

13. podporuje provádění vnitrostátních strategií na podporu inovativních malých a středních podniků, které jsou nejvíce postiženy dopady hospodářské a finanční krize;

Postup hodnocení

14. domnívá se, že postup ověřování právních předpisů jednotlivých členských států upravujících svobodu usazování a svobodné poskytování služeb představuje základ této směrnice; konstatuje, že tento postup musí v zájmu usnadnění přeshraničního poskytování služeb umožnit modernizaci systémů udělování povolení a požadavků v oblasti svobody usazování a svobodného poskytování služeb;

15. je přesvědčen, že vzájemné hodnocení výrazně zlepší kvalitu a účinnost právních předpisů upravujících vnitřní trh, neboť systematické hodnocení provádění a s ním spojená kontrola vyžadují, aby vnitrostátní orgány věnovaly pozornost požadavkům EU a jejich uskutečňování na vnitrostátní úrovni;

16. vyzývá Komisi a členské státy, aby na základě postupu vzájemného hodnocení stanoveného ve směrnici o službách, které je v současné době zaváděno na vnitrostátní úrovni, spolupracovaly na dalším rozvoji jednotného trhu se službami;

17. připomíná, že si členské státy mohou zachovat pouze takové systémy udělování povolení a takové požadavky, u nichž je zřejmé, že jsou nezbytné a přiměřené a že nediskriminují; zdůrazňuje, že si členské státy v tomto kontextu zachovaly určité systémy udělování povolení, avšak zvýšily jejich dostupnost a transparentnost pro poskytovatele služeb; vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy nebyly ambicióznější a nevyužily všech možností, které směrnice o službách nabízí z hlediska administrativního a regulačního zjednodušení;

18. upozorňuje na obtíže při uznávání odborných kvalifikací, zejména pokud jde o lékařské obory; připomíná, že směrnice o službách se nevztahuje na ustanovení, která jsou již obsažena v odvětvových směrnicích; vyzývá Komisi, aby tuto situaci objasnila v rámci revize směrnice o odborných kvalifikacích;

19. upozorňuje na specifičnost ustanovení o právu usazování a ustanovení, která se týkají dočasného poskytování služeb v jiném členském státě; vyzývá Komisi, aby jejich specifickou povahu plně zohlednila ve svém hodnocení;

20. vyzývá Komisi a členské státy, aby upustily od neoprávněné diskriminace spotřebitelů na základě jejich státní příslušnosti nebo místa pobytu a zajistily účinné uplatňování čl. 20 odst. 2 směrnice o službách a řádné prosazování vnitrostátních ustanovení, jimiž se toto pravidlo namířené proti diskriminaci provádí v právních řádech členských států, ze strany vnitrostátních orgánů a soudů; připomíná, že účelem čl. 20 odst. 2 není předcházet rozdílům v zacházení v rámci obecných podmínek na základě objektivních úvah, jako je vzdálenost nebo vyšší náklady způsobené poskytováním služeb zákazníkům v jiných členských státech;

21. zdůrazňuje, že postup ověřování v rámci směrnice představuje významnou pracovní zátěž pro správní orgány jednotlivých členských států, což musí být zohledněno při hodnocení provádění směrnice ve vnitrostátních předpisech;

22. bere na vědomí úsilí členských států o zahájení postupu vzájemného hodnocení; domnívá se, že postup hodnocení je důležitým nástrojem, který umožňuje posoudit pokrok dosažený při uplatňování směrnice v členských státech; domnívá se, že současný stav zavádění postupu hodnocení ještě neumožňuje posoudit jeho účinnost; zdůrazňuje, že tento postup musí ověřit, zda platné předpisy v jednotlivých členských státech vyhovují požadavkům vnitřního trhu a nevytváří nové překážky; přeje si, aby Komise důkladně prověřila možnosti této nové metody v rámci Aktu o jednotném trhu;

23. vyjadřuje politování nad skutečností, že se na postupu vzájemného hodnocení více nepodílejí Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty;

24. vyzývá Komisi, aby označila problémové profese a problémová odvětví v oblasti přeshraničního poskytování služeb a aby důkladně posoudila platné právní předpisy a příčiny těchto problémů;

Jednotná kontaktní místa

25. domnívá se, že zřízení jednotných kontaktních míst představuje základ pro účinné uplatňování směrnice; uznává, že jejich zřízení vyžaduje výrazné úsilí ze strany členských států, pokud jde o finanční, technickou a organizační stránku; upozorňuje, že je nezbytné zapojit do něj sociální partnery a sdružení podnikatelů;

26. vyzývá členské státy, aby z jednotných kontaktních míst vytvořily ucelené portály elektronické správy, jež budou sloužit poskytovatelům služeb, kteří chtějí zahájit činnost či poskytovat přeshraniční služby; vyzývá členské státy, aby i nadále zlepšovaly přístupnost jednotných kontaktních míst, a to včetně možnosti splnit formální náležitosti a postupy prostřednictvím jednotných kontaktních míst na dálku, elektronickou cestou, a aby rovněž zlepšovaly kvalitu a přiměřenost informací a postupů zpřístupněných svým uživatelům, zejména malým a středním podnikům, včetně informací a provedení postupů v rámci pracovního a daňového práva platného v členských státech, jež se vztahuje na tyto poskytovatele, jako jsou postupy vztahující se k registraci plátců DPH do systému sociálního zabezpečení; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že veškeré informace poskytované jednotnými kontaktními místy budou dostupné také v jiných jazycích než v jazycích daného členského státu, zejména v jazycích sousedních zemí;

27. vyzývá členské státy, aby zlepšily dostupnost elektronických postupů, včetně překladů všech příslušných formulářů; vyzývá členské státy, aby uživatelům jednotných kontaktních míst nabídly nástroje pro vyhledávání, které by jim umožnily ověřit aktuální stav probíhajících postupů;

28. je si vědom problémů, které byly zaznamenány v průběhu fungování jednotných kontaktních míst a které se týkají prokazování totožnosti, používání elektronických podpisů, předávání originálů dokumentů či ověřených kopií, zejména v přeshraničním kontextu; žádá Komisi, aby navrhla opatření na řešení těchto problémů a umožnila tak malým a středním podnikům požívat výhod jednotného trhu a vyhnout se právní a technické nejistotě;

29. zdůrazňuje, že v zájmu vytvoření podmínek příznivých pro uživatele je obzvláště důležité vyjasnit, které požadavky platí pro zahájení trvalé činnosti a které pro dočasné poskytování přeshraničních služeb;

30. vyjadřuje politování nad tím, že poradenství poskytované jednotnými kontaktními místy dosud neoslovuje případné poskytovatele služeb a že informace o tom, jak kontaktovat jednotná kontaktní místa, nejsou všeobecně známé; vyzývá Komisi, aby v návrhu rozpočtu na rok 2012 vyčlenila dostatečné finanční prostředky na zahájení rozsáhlé celoevropské kampaně propagující jednotná kontaktní místa a informující o možnostech, které by měly poskytovatelům služeb nabízet; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se všemi zainteresovanými stranami urychleně zahájily dobře cílené reklamní, informační a vzdělávací kampaně; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily viditelnost a rozpoznatelnost domény eu-go a aby na tyto stránky umístily případové studie podniků využívajících jednotná kontaktní místa a výhody, které jim z toho vznikly;

31. domnívá se, že dialog a výměna osvědčených postupů mezi členskými státy jsou velmi významné pro zlepšování a rozvíjení kontaktních míst; zdůrazňuje, že ve státech, kde jednotná kontaktní místa buď ještě neexistují nebo řádně nefungují, je třeba neprodleně jednat; naléhavě vyzývá většinu členských států, aby zdvojnásobily úsilí o to, aby veškeré nezbytné postupy a formality mohly být prováděny prostřednictvím jednotných kontaktních míst;

32. vyzývá členské státy, aby zajistily, že na vnitrostátních webových stránkách jednotných kontaktních míst budou dostupné údaje o nových informačních povinnostech, které musí splnit poskytovatelé služeb v zájmu spotřebitelů;

33. vyzývá členské státy, aby Komisi pravidelně poskytovaly srovnatelné statistické údaje nezbytné pro hodnocení činnosti jednotných kontaktních míst a jejich vlivu na vnitrostátní a evropské úrovni, zejména pokud jde o přeshraniční poskytování služeb; vyzývá Komisi, aby stanovila jasná kritéria pro hodnocení jednotných kontaktních míst; domnívá se, že tato kritéria by měla vycházet jak z kvantitativních, tak kvalitativních ukazatelů;

34. poznamenává, že některé členské státy musí vyřešit řadu právních a technických problémů, aby umožnily přeshraniční využívání jednotných kontaktních míst; vyzývá tyto členské státy, aby přijaly nezbytná opatření a zvláštní pozornost věnovaly uznávání elektronických podpisů; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve stávajícím úsilí o zlepšení interoperability a vzájemného uznávání elektronických postupů a aby přijala nezbytná podpůrná opatření na zjednodušení přeshraničního využívání jednotných kontaktních míst; doporučuje, aby Komise vytvořila ve všech úředních jazycích EU přímé elektronické propojení, které by poskytovatelům služeb umožňovalo přístup k jednotným kontaktním místům členských států;

35. vyzývá členské státy a Komisi, aby zvýšily úsilí a zajistily plnou elektronickou interoperabilitu jednotných kontaktních míst; zdůrazňuje spojitost s návrhem 22 Aktu o jednotném trhu týkajícím se elektronických podpisů, elektronického přihlášení a elektronické identifikace;

36. připomíná, že členské státy jsou povinny provést posouzení rizik a zajistit tak, aby podniky při provádění potřebných postupů elektronickou cestou nenarážely na zbytečné překážky; vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost, zda by mohly podniky využívat své vlastní vnitrostátní elektronické průkazy totožnosti / prostředky ověřování pravosti, pokud využívají jednotná kontaktní místa v jiných členských státech;

37. domnívá se, že vzhledem ke složitým právním předpisům musí mít každý občan možnost konzultace s příslušnými orgány a získat tak přesné odpovědi na své otázky; je toho názoru, že v oblasti pracovního práva a práva týkajícího se sociálního zabezpečení by měl být definován pojem „předběžná správní rozhodnutí“ s cílem odstranit právní nejistotu; dále se domnívá, že v zájmu zajištění transparentnosti by měla být přijatá rozhodnutí zveřejňována;

Správní spolupráce

38. upozorňuje na význam ustanovení týkajících se správní spolupráce a vzájemné pomoci; domnívá se, že provádění těchto ustanovení je nezbytné k zajištění účinné kontroly poskytovatelů služeb, vysoké úrovně kvality a bezpečnosti služeb v rámci Evropské unie;

39. vítá rostoucí počet vnitrostátních orgánů odpovědných za kontrolu služeb zapsaných do informačního systému o vnitřním trhu IMI, který umožňuje přímou, rychlou a účinnou výměnu informací; domnívá se, že systém IMI může být využit i pro jiné příslušné směrnice;

40. domnívá se, že informační systém pro vnitřní trh a jednotná kontaktní místa mohou tím, že vyžadují značné nasazení při administrativní spolupráci všech zúčastněných orgánů, vytvořit podmínky pro další interoperabilitu a propojení na celostátní, regionální a místní úrovni v celé EU; dále se domnívá, že při stanovování pravidel a postupů, které mají zajistit jejich fungování, je nutná jistá míra flexibility v souladu s regionálními rozdíly v EU, a že veškerá opatření by proto měla být přijímána ve vzájemné spolupráci a na základě skutečné diskuse na místní a regionální úrovni;

41. domnívá se, že spolupráce mezi orgány veřejné správy členských států EU v rámci evropské sítě a zavedení vzájemné výměny informací o spolehlivosti poskytovatelů služeb je užitečné z hlediska odstranění dodatečných kontrol u přeshraničních činností;

42. zdůrazňuje potřebu vytvořit výukové programy pro úředníky státních a regionálních správních orgánů, kteří jsou odpovědni za prověřování služeb; je si vědom úsilí, které členské státy již za tímto účelem vyvinuly, a vyzývá členské státy, aby dále sjednotily vnitrostátní sítě IMI tak, že budou neustále sledovat jejich praktické fungování a zajišťovat vhodnou odbornou přípravu; připomíná, že udržitelný úspěch systému IMI závisí na dostatečných investicích na úrovni Společenství; proto vyzývá Komisi, aby za tímto účelem zavedla víceletý program a aby zajistila veškeré prostředky, které jsou nezbytné pro jeho řádné uskutečňování;

43. je toho názoru, že administrativní postupy musí být efektivnější; domnívá se, že by v této souvislosti bylo prospěšné, aby spolu jednotná kontaktní místa úzce spolupracovala a vyměňovala si zkušenosti v oblasti přeshraničních služeb v různých regionech Evropy;

Oblast působnosti

44. připomíná, že z působnosti směrnice je vyňato několik oblastí, včetně služeb obecného zájmu nehospodářské povahy, zdravotnických služeb a většiny sociálních služeb; konstatuje, že směrnice se nevztahuje na oblast pracovního práva ani že nezasahuje do právních předpisů upravujících sociální zabezpečení členských států;

45. bere na vědomí, že v některých členských státech probíhají diskuse o službách, které jsou z oblasti působení směrnice vyloučeny; bere na vědomí, že co se týče oblasti působnosti, nezaznamenala většina členských států při uplatňování směrnice o službách závažné problémy; zdůrazňuje že tyto služby byly vyloučeny kvůli své specifičnosti a proto, že v některých případech mohou vyžadovat odvětvový právní rámec Společenství; konstatuje, že sdělení Komise nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ obsahuje závazek, že v roce 2011 bude navržen soubor opatření týkající se služeb obecného zájmu;

46. žádá, aby se řádně a důkladně sledovalo, zda jsou uplatňována omezení stanovená směrnicí v souvislosti se službami obecného hospodářského zájmu, přičemž je nutné respektovat rozdělení pravomocí mezi Komisí a členskými státy; poukazuje na to, že touto směrnicí není dotčeno právo členských států stanovit v souladu s právními předpisy EU, které služby se považují za služby obecného hospodářského zájmu, jak by tyto služby měly být s ohledem na předpisy o státní podpoře organizovány a financovány a jaké konkrétní povinnosti by se na ně měly vztahovat;

47. žádá, aby při uplatňování směrnice o službách byl ve větší míře zohledňován základní princip místní samosprávy a aby se co nejvíce omezila administrativní zátěž a odstranily překážky omezující rozhodování na místní úrovni, pokud jde o služby všeobecného hospodářského zájmu;

48. domnívá se, že doplňková opatření nezbytná k dotvoření vnitřního trhu služeb musí být zcela zahrnuta do probíhající diskuse o Aktu o jednotném trhu;

49. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

[1] Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.
[2] Přijaté texty, P7_TA(2010)0186.

Dne 28. prosince 2006 vstoupila v platnost evropská směrnice o službách (2006/123/ES). Cílem této směrnice je otevřít trh pro poskytovatele služeb v Evropské unii, odstranit protekcionistická omezení pro poskytování služeb v členských státech a naplnit zásadu svobody pohybu, která je základem společného trhu: stručně řečeno – evropští poskytovatelé by měli mít možnost nabízet své služby bez administrativních překážek na celém území EU.

Neustále se mylně uvádí, že účelem směrnice je odvětví služeb deregulovat či liberalizovat. Není tomu tak. Smyslem a účelem směrnice o službách je upravit přístup na trhy členských států tak, aby byly odstraněny svévolné překážky, resp. aby předpisy, které zůstanou v členských státech zachovány, byly přiměřené a nevedly k diskriminaci. Výslovně bylo stanoveno, že tímto legislativním záměrem není dotčeno ani pracovní právo ani práva pracujících, na což kladl Evropský parlament zvláštní důraz.

Proto mohly být zachovány evropské i vnitrostátní výdobytky. Zásada země původu, podle níž měli poskytovatelé služeb při výkonu činnosti v jiném členském státě EU podléhat pouze předpisům svého domovského členského státu a jež byla kritizována za šíření sociálního dumpingu, byla zrušena a nahrazena zásadou země poskytování služeb. Směrnice nyní umožňuje členským státům, aby uplatňovaly podmínky pro zaměstnávání, které si samy stanovily, včetně těch, které jsou upraveny v obecně závazných kolektivních smlouvách.

Je třeba poznamenat, že Evropský parlament byl motorem tohoto právního předpisu a že Rada se z velké části řídila návrhy Evropského parlamentu, což nebývá obvyklé. Obzvláště pokud jde o znění článku 16, v němž je zdůrazněno, že: „Členskému státu, do něhož se poskytovatel přemístí, nelze bránit ve stanovení požadavků v případech opodstatněných důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí ..... Tomuto členskému státu nelze rovněž bránit v uplatňování, v souladu s právem Společenství, jeho podmínek zaměstnávání, včetně podmínek stanovených v kolektivních smlouvách.“

Evropský parlament pozoruje prodlevy při provádění směrnice o službách v právních předpisech členských států a částečně i živé diskuse. Rozhodl se tedy, že bude provádění směrnice pozorně sledovat a zhostí se úlohy průvodce. Opožděné provádění směrnice, stejně jako otázky ohledně výkladu a uplatňování směrnice byly projednány. Následně byla vypracována tato zpráva.

Oblast působnosti

Oblast působnosti směrnice o službách zahrnuje v podstatě veškeré komerční služby, jež nabízí poskytovatelé usazení v některém členském státě. Vyloučeny jsou mimo jiné služby obecného zájmu, jež nemají hospodářskou povahu, finanční služby, dopravní služby, služby agentur na zprostředkování dočasné práce, zdravotnické služby a sociální služby v oblasti pečovatelství, péče o děti a bytové výstavby. Směrnice nezpochybňuje služby obecného zájmu a v žádném případě nemá narušovat základní veřejné služby.

Zpravodajka zdůrazňuje, že oblast působnosti směrnice musí být provedena jasně a jednoznačně, neboť jen tak bude zaručena právní jistota. Upozorňuje zejména na to, že provedení směrnice o službách se nesmí stát záminkou k deregulaci nebo privatizaci služeb v členských státech. Hodlá-li vláda některého členského státu provést deregulaci, měla by také za své kroky přijmout zodpovědnost.

Při provádění směrnice ve vnitrostátním právu vyšlo najevo, že některým poskytovatelům není jasné, zda služba, kterou nabízejí, do působnosti směrnice spadá, či nikoli. To platí zejména o čl. 2 odst. 2 písm. j). Na jeho základě jsou členské státy povinny využívat a uplatňovat nástroje směrnice, když jde například o vynětí zaopatření malých dětí z oblasti působnosti směrnice o službách.

Mimoto zpravodajka zdůrazňuje, že je nezbytné nejen jednoznačně rozlišit mezi službami, které spadají do působnosti směrnice, a službami obecného zájmu, ale také zajistit ochranu služeb obecného hospodářského zájmu prostřednictvím rámcových právních předpisů.

Jednotná kontaktní místa

Pro poskytovatele služeb je nesporně velkou výhodou zjednodušení administrativních postupů a vytvoření jednotných kontaktních míst. Tento nástroj, pokud je správně nastaven, může být obzvláště důležitý pro malé a střední podniky.

Na těchto kontaktních místech by mělo být možné vyřídit veškeré postupy a formality, které jsou nutné k zahájení a provozování činnosti při přeshraničním poskytování služeb. Zde by měly být k dispozici přesné, úplné a srozumitelné informace o formalitách, administrativních postupech, příslušných zákonech atd. Mimoto by se zde podnikatelům mělo při vyřizování nezbytných správních náležitostí dostat pomoci. Měla by existovat možnost vyřídit vše potřebné elektronickou cestou.

Zpravodajka vychází z toho, že na zřizování jednotných kontaktních míst se podílely všechny zainteresované strany, tj. vedle podniků také zástupci zaměstnanců, aby bylo zajištěno podávání veškerých relevantních informací, mimo jiné zejména o platných pracovněprávních předpisech, a mohly tak být co nejrychleji a nejjednodušeji vyřešeny všechny problémy, které případně vyvstanou.

Zpravodajka ovšem považuje za nevhodné, aby se jednotná kontaktní místa omezovala výhradně na elektronickou komunikaci. Pravidlem by měla být možnost osobního setkání s kvalifikovanými pracovníky, kteří poskytnou potřebné informace. Z tohoto důvodu by měla mít jednotná kontaktní místa povinnost informovat poskytovatele služeb o platných předpisech v oblasti pracovního a sociálního práva. Jen tak je možné zabránit tomu, aby se poskytovatelé služeb mohli odvolávat na neznalost právních norem příslušné země. Dále by bylo zapotřebí zajistit koordinaci jednotlivých míst, aby se tak k poskytovatelům služeb mohly dostat nejaktuálnější informace.

Samozřejmostí by mělo být i to, že by měla být nabídka k dispozici v několika jazycích.

Správní spolupráce

V oblasti správní spolupráce představuje směrnice o službách jasné vymezení povinností členského státu, v němž je poskytovatel usazen, a členského státu, v němž jsou služby poskytovány. Příslušným orgánům v jednotlivých členských státech pomáhá překonávat praktické překážky v této souvislosti systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI). IMI je vítaným nástrojem podpory činnosti správních orgánů, jehož prostřednictvím lze překlenout rozdíly ve správních postupech, jazykové obtíže či získat chybějící informace o kontaktních místech v jiných členských státech. Zpravodajka v budoucnu hodlá důsledněji dbát na to, aby byl tento systém skutečně využíván. Zdá se, že v tomto ohledu jsou členské státy dosud pozadu.

Vzájemné hodnocení

Zpravodajka by chtěla ještě jednou upozornit na to, že postup vzájemného hodnocení zavedený Radou vytváří zbytečnou administrativní zátěž pro správní orgány členských států na celostátní, regionální i místní úrovni.

Vedle značného počtu vnitrostátních právních předpisů, které je nutné směrnici o službách přizpůsobit, musí členské státy předložit Komisi zprávu o svých povolovacích režimech (čl. 9 odst. 2), o svých požadavcích ohledně svobody usazování (článek 15) a o svých požadavcích ohledně víceoborových činností (čl. 25 odst. 3).

Je nutné ještě důkladně vyhodnotit možné přínosy tohoto postupu, neboť dodatečná administrativní zátěž a s ní spojené správní náklady zůstávají dle názoru zpravodajky zachovány.

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

k provádění směrnice o službách 2006/123/ES
(2110/2053(INI))

Navrhovatelka: Sophie Auconie

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že svoboda poskytovat služby je obsažena ve smlouvách;

B. vzhledem k tomu, že činnosti, na něž se vztahuje směrnice o službách představují 40 % HDP EU a pracovních míst, a jsou tudíž rozhodujícím odvětvím, pokud jde o hospodářský růst a boj proti nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že cílem směrnice o službách je uvolnit obrovský hospodářský potenciál a potenciál pro vytváření pracovních míst, jenž nabízí evropský vnitřní trh se službami a který se odhaduje na 0,6 až 1,5 % HDP EU; vzhledem k tomu, že cílem směrnice o službách je dosáhnout cílů uvedených v článku 3 SFEU.

1. zdůrazňuje, že směrnice o službách představuje zásadní krok směrem ke skutečnému jednotnému trhu se službami, v rámci něhož by mohly podniky, především pak malé a střední podniky, poskytovat občanům lepší služby za konkurenční ceny v rámci celého vnitřního trhu; domnívá se však, že poté, co dojde k jejímu plnému provedení do vnitrostátních předpisů, je nanejvýš důležité, aby byl provedeno komplexní posouzení dopadu směrnice o službách na hospodářskou aktivitu, míru zaměstnanosti, pokud jde o kvalitu a počet pracovních míst, na sociální ochranu, plnění cílů v oblasti životního prostředí a kvalitu služeb nabízených občanům;

2. poukazuje na význam, který má dostupnost, účinnost a interoperabilita jednotných kontaktních míst ve všech členských státech; domnívá se především, že tato jednotná kontaktní místa by měla poskytovat příslušné a komplexní informace o právech pracovníků a daňových pravidlech platných v členských státech, zejména pokud jde o DPH; domnívá se, že jednotné elektronické přístupové místo k jednotným kontaktním místům je nedostatečné k tomu, aby poskytlo uživatelům kvalitativní pomoc, a žádá, aby byla provedena analýza fungování jednotných kontaktních míst, a to na základě konkrétních ukazatelů, které budou poskytnuty Evropskému parlamentu; doporučuje, aby administrativní zátěž, která místním a regionálním orgánům vznikne v důsledku směrnice o službách v žádném případě nepřekračovala přiměřenou a únosnou míru;

3. konstatuje, že definování působnosti směrnice o službách může být obtížné, zejména pokud jde o služby obecného zájmu; žádá proto Komisi, aby zajistila jednoznačné právní prostředí pro veškeré služby prostřednictvím aktu o jednotném trhu;

4. zdůrazňuje, že proces převádění směrnice do vnitrostátních právních předpisů by měl proběhnout co nejdříve a transparentním způsobem; vyzdvihuje význam administrativní spolupráce a zdůrazňuje, že by příslušné orgány ve všech členských státech měly komunikovat rychleji a účinněji za využití systému pro výměnu informací o vnitřním trhu; očekává, že zpráva Komise poskytne analýzu změn potřebných k tomu, aby se zajistilo plné a účinné provádění této směrnice; domnívá se především, že by bylo vhodné posoudit dopady metody zvolené pro provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů (horizontální a vertikální), a to pokud jde o její kvalitu a srozumitelnost pro poskytovatele služeb a pro občany.

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

k provádění směrnice o službách (2006/123/CE)
(2010/2053(INI))

Navrhovatel: Jean-Luc Bennahmias

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že vnitřní trh služeb se musí plně rozvíjet, aniž by narušil evropský sociální model, zejména jisté zaměstnání s důstojnými pracovními podmínkami a všeobecný blahobyt,

B. vzhledem k tomu, že směrnice o službách významně ulehčuje samostatně výdělečně činným osobám a zejména malým a středním podnikům provozovat činnost v jiných členských státech, rozvíjet v nich nové oblasti obchodu a také přijímat nové zaměstnance,

C. vzhledem k tomu, že uplatňování směrnice o službách má i nadále zásadní význam pro dokončení jednotného trhu,

D. vzhledem k tomu, že na odvětví služeb připadá 70 % pracovních míst a HDP v Evropské unii, a tak představuje největší odvětví v ekonomice EU, a vzhledem k tomu, že ve většině zemí eurozóny vedla poptávka po službách během posledních deseti let k čistému růstu pracovních míst v tomto odvětví,

E. vzhledem k tomu, že dynamičtější odvětví služeb s intenzivní tvorbou pracovních míst by mohlo přispět k udržení hospodářského růstu,

1. doufá, že směrnice o službách se skutečně pozitivně promítne do vytváření udržitelných a kvalitních pracovních míst s důstojnými podmínkami a do zvyšování kvality a bezpečnosti nabízených služeb;

2. konstatuje, že má-li být plně dosaženo všech cílů směrnice o službách, je třeba ji v plném rozsahu, jednotně a zavčas provést ve vnitrostátním právu;

3. domnívá se, že by směrnice o službách měla posílit sociální zabezpečení, práva zaměstnanců a všem občanům Evropské unie zajistit spravedlivé pracovní podmínky;

4. připomíná, že směrnici o službách je třeba vykládat v souladu s novými ustanoveními Smluv, zejména v souladu s článkem 3 Smlouvy o Evropské unii, horizontální sociální doložkou v článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), článkem 14 SFEU, protokolem č. 26 připojeným ke Smlouvám a Listinou základních práv Evropské unie;

5. konstatuje, že v uplynulých letech se vnitřní trh potýkal s několika problémy, zejména v souvislosti se svobodou pohybu, a že například směrnice o vysílání pracovníků způsobila v několika členských státech problémy; vyzývá členské státy a orgány EU, aby pokračovaly v řešení těchto problémů, a to zejména tak, že směrnici o službách budou vykládat s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora ve věcech Viking, Laval a Rüffert a provedou revizi směrnice o vysílání pracovníků; v této souvislosti zdůrazňuje, že při vytváření a uplatňování právních předpisů EU musí být protiváhou k základním hospodářským svobodám jednotného trhu základní práva, včetně základních sociálních práv, aby vnitřní trh nebyl upřednostňován před evropským sociálním modelem, ani na něj nebyl kladen větší důraz;

6. připomíná, že z působnosti směrnice je vyňato několik oblastí, včetně služeb obecného zájmu nehospodářské povahy, zdravotnických služeb a většiny sociálních služeb; konstatuje, že směrnice se nepoužije na oblast pracovního práva, ani že nezasahuje do vnitrostátních právních předpisů upravujících sociální zabezpečení;

7. vyzývá Komisi, aby upřesnila jak oblast působnosti této směrnice, zejména pokud jde o pojmy „hospodářské činnosti“, „služby obecného hospodářského zájmu“ a „sociální služby obecného zájmu“ tak použití směrnice na postupy udělování licencí v oblasti sociálních služeb obecného zájmu, přičemž musí náležitě zohlednit zásadu subsidiarity;

8. domnívá se, že jednotná kontaktní místa by měla být ve všech členských státech dostupná nejen fyzicky, ale že by své služby měla poskytovat i v elektronické podobě a že jsou obzvláště účinná, jsou-li snadno k nalezení, orientují-li se na praktické otázky a poskytují-li své služby ve více jazycích; dále se domnívá, že je třeba posílit závazek jednotných kontaktních míst poskytovat malým a středním podnikům neformální poradenství a občanům informace o otázkách souvisejících s touto směrnicí, především ohledně použitelného pracovního práva, práva v oblasti sociálního zabezpečení a práv zaměstnanců vyplývajících z této směrnice; vzhledem ke složitosti právních předpisů se domnívá, že při provádění kontroly ze strany úřadů práce či orgánů sociálního zabezpečení je nezbytné upřednostňovat dialog a poskytování poradenství a informací;

9. domnívá se, že vzhledem ke složitým právním předpisům musí mít každý občan možnost konzultovat s příslušnými orgány a získat tak přesné odpovědi na své otázky; je toho názoru, že v oblasti pracovního práva a práva týkajícího se sociálního zabezpečení by proto měl být definován pojem „předběžná správní rozhodnutí“, aby se odstranila právní nejistota; dále se domnívá, že v zájmu zajištění transparentnosti by měla být přijatá rozhodnutí zveřejňována;

10. vyjadřuje politování nad skutečností, že směrnice o službách nebyla dosud v plném rozsahu provedena ve všech členských státech, a vyzývá k tomu, aby byla provedena co nejdříve;

11. domnívá se, že osoby obcházející příslušné pracovní právo v jednotlivých členských státech, např. nehlášenou prací nebo falešnou samostatně výdělečnou činností, musí být trestně stíhány a trestány;

12. vyzývá Komisi, aby ve všech členských státech pozorně sledovala uplatňování této směrnice a aby o tom pravidelně předkládala zprávy; domnívá se, že tyto zprávy by měly zohledňovat skutečné střednědobé a dlouhodobé důsledky uplatňování směrnice pro zaměstnanost v EU.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

k provádění směrnice o službách 2006/123/ES
(2010/2053(INI))

Navrhovatelka: Filiz Hakaeva Hyusmenova

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. uznává potenciál směrnice o službách pro další integraci hospodářství EU a směřování k jednotnému trhu, neboť tato směrnice podporuje hospodářskou prosperitu a konkurenceschopnost a přispívá k zaměstnanosti a vytváření nových pracovních míst, protože služby tvoří významný podíl HDP a zaměstnanosti v EU; zastává názor, že řádné a urychlené provedení směrnice ve všech členských státech je důležitou podmínkou pro dosažení cílů politiky soudržnosti a regionální politiky a že může posílit vzájemně prospěšný vztah mezi vnitřním trhem a politikou soudržnosti, přispět k dosažení cílů strategie EU 2020 a zároveň odstranit stávající „zpomalení“ jednotného trhu v odvětví služeb;

2. domnívá se, že informační systém pro vnitřní trh a jednotná kontaktní místa mohou tím, že vyžadují značné nasazení při administrativní spolupráci všech zúčastněných orgánů, vytvořit podmínky pro další interoperabilitu a propojení na celostátní, regionální a místní úrovni v celé EU; zastává názor, že při stanovování pravidel a postupů, které mají zajistit jejich fungování, je nutná jistá míra flexibility v souladu s regionálními rozdíly v EU a že veškerá opatření by proto měla být přijímána ve vzájemné spolupráci a na základě skutečné diskuse na místní a regionální úrovni; domnívá se, že mají-li být administrativní postupy lépe přizpůsobeny potřebám lidí a má-li být umožněna účinná, přímá a rychlá komunikace, je navíc třeba vyzvat jednotná kontaktní místa, aby dodržovala zásadu mnohojazyčnosti; považuje v této souvislosti za užitečné, aby jednotná kontaktní místa měla mnohojazyčné internetové stránky; konstatuje však, že je nutné zajistit, aby na zúčastněné strany, zejména na orgány místní a regionální samosprávy, nebyla kladena další zátěž;

3. konstatuje, že jednotná kontaktní místa by měla mít podobu veřejné instituce a jediného správního místa pro poskytovatele služeb;

4. domnívá se, že spolupráce mezi orgány veřejné správy členských států EU v rámci evropské sítě a zavedení vzájemné výměny informací o spolehlivosti poskytovatelů služeb je užitečné z hlediska odstranění dodatečných kontrol u přeshraničních činností;

5. věří, že cílů směrnice o službách bude možné postupně dosahovat již v blízké budoucnosti, což může být přínosem pro EU jako celek i pro její regiony, a provádění směrnice tak přispěje ke skutečné hospodářské, sociální a územní soudržnosti; zdůrazňuje úlohu strukturálních fondů a dalších nástrojů financování při zajišťování přístupu k infrastruktuře v oblastech, jako je doprava, telekomunikace, výzkum a inovace a vzdělávání, a při zajišťování jejich dostupnosti, při zajišťování přístupu k veřejným statkům a službám v regionech, zejména v oblastech, které jsou pro investory méně atraktivní, a to tím, že se vytvoří a budou nabízet pobídky k investicím do těchto oblastí, a při napomáhání sdílení osvědčených postupů v rámci poskytování klíčových služeb; požaduje v této souvislosti větší soudržnost a koordinaci všech politik;

6. je toho názoru, že administrativní postupy musí být efektivnější; domnívá se, že by v této souvislosti bylo účelné, aby spolu jednotná kontaktní místa úzce spolupracovala, a vyměňovala si tak zkušenosti s přeshraničními službami v různých regionech Evropy;

7. žádá Komisi, aby účinně sledovala a již od počátku vyhodnocovala dopad směrnice na regiony a aby zajistila efektivní koordinaci všech politik v souvislosti s uplatňováním této směrnice; vyzývá Komisi, aby podpořila informační kampaň zaměřenou na orgány místní a regionální samosprávy týkající se uplatňování této směrnice, a zajistila tak dosažení jejích cílů;

8. očekává, že směrnice o službách může ve skutečnosti vést ke snížení administrativní zátěže a omezení případů právní nejistoty, především pro malé a střední podniky, které v oblasti poskytování služeb převládají; za tímto účelem Komisi a členské státy vyzývá, aby snížily současnou administrativní zátěž pro orgány místní a regionální samosprávy v souvislosti se stávající oznamovací povinností při změně stanov; domnívá se, že snížení administrativní zátěže rovněž umožní rozvoj dalších služeb ve venkovských, v odlehlých nebo periferních oblastech;

9. podporuje provádění národních strategií na podporu inovativních malých a středních podniků, které jsou nejvíce postiženy dopady hospodářské a finanční krize;

10. poukazuje na to, že služby obecného zájmu mohou a musí být regulovány v místě, kde vznikají a kde jsou ku prospěchu občanům; žádá proto, aby bylo obcím ponecháno v této souvislosti dostatečně velké pole působnosti;

11. žádá, aby se řádně a důkladně sledovalo, zda jsou uplatňována omezení stanovená směrnicí v souvislosti se službami obecného hospodářského zájmu, přičemž je nutné respektovat rozdělení pravomocí mezi Komisí a členskými státy; poukazuje na to, že touto směrnicí není dotčeno právo členských států stanovit v souladu s právními předpisy EU, které služby se považují za služby obecného hospodářského zájmu, jak by tyto služby měly být s ohledem na předpisy o státní podpoře organizovány a financovány a jaké konkrétní povinnosti by se na ně měly vztahovat;

12. žádá, aby při provádění směrnice o službách byl ve větší míře zohledňován základní princip místní samosprávy a aby se co nejvíce omezila administrativní zátěž a odstranily překážky omezující rozhodování na místní úrovni o službách všeobecného hospodářského zájmu.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

Členové přítomní při konečném hlasování

Regina Bastos, Edit Bauer, Jean-Luc Bennahmias, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Sergio Gaetano Cofferati, Marije Cornelissen, Frédéric Daerden, Karima Delli, Proinsias De Rossa, Frank Engel, Sari Essayah, Richard Falbr, Ilda Figueiredo, Pascale Gruny, Marian Harkin, Roger Helmer, Stephen Hughes, Martin Kastler, Ádám Kósa, Jean Lambert, Patrick Le Hyaric, Veronica Lope Fontagné, Olle Ludvigsson, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Csaba Őry, Siiri Oviir, Rovana Plumb, Sylvana Rapti, Licia Ronzulli, Elisabeth Schroedter, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Jutta Steinruck

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Georges Bach, Raffaele Baldassarre, Jürgen Creutzmann, Julie Girling, Jelko Kacin, Jan Kozłowski, Antigoni Papadopoulou, Evelyn Regner, Csaba Sógor

Právní upozornění - Ochrana soukromí