ZPRÁVA o žádosti, aby byl Elmar Brok zbaven imunity

3. 3. 2011 - ((2010/2283(IMM))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Francesco Enrico Speroni

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o žádosti, aby byl Elmar Brok zbaven imunity

((2010/2283(IMM))

Evropský parlament,

–   s ohledem na žádost, aby byl Elmar Brok zbaven imunity, kterou dne 28. září 2010 předložily německé orgány a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 22. listopadu 2010,

–   poté, co Elmar Brok dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–   s ohledem na články 8 a 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie ze dne 8. dubna 1965 a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–   s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964 a 10. července 1986[1],

–   s ohledem na článek 46 německého základního zákona (Grundgesetz),

–   s ohledem na německý daňový zákoník (Abgabenordnung), zejména na uvedený oddíl 370,

–   s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řadu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7‑0047/2011),

A. vzhledem k tomu, že skutečnosti uvedené ve vysvětlujícím prohlášení jsou zjevným případem fumus persecutionis;

B.  vzhledem k tomu, že bylo vzneseno trestní obvinění proti známé politické osobnosti kvůli částce a za okolností, které by v případě řadového občana vedly k zahájení pouhého správního řízení;

C. vzhledem k tomu, že se státní zástupce nejen bezdůvodně pokusil zatajit obvinění před panem Brokem z nepodložených a vysoce urážlivých důvodů, ale také se postaral o to, že se případ stal středem značné pozornosti sdělovacích prostředků, čímž způsobil nejvyšší možné poškození osoby dotyčného poslance;

D. vzhledem k tomu, že je zřejmé, že se jedná o případ fumus persecutionis, jelikož se zdá, že bylo řízení zahájeno s výlučným cílem poškodit pověst dotyčného poslance;

E.  vzhledem k tomu, že by bylo proto zcela nepatřičné zbavit tohoto poslance imunity,

1.  rozhodl, aby nebyl Elmar Brok zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušným orgánům Spolkové republiky Německo.

• [1]  Věc 101/63, Wagner v. Fohrmann a Krier, Recueil 1964, s. 383 a věc 149/85, Wybot v. Faure a další, Recueil 1986, s. 2391.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Na zasedání dne 22. listopadu 2010 oznámil předseda s ohledem na čl. 6 odst. 2 jednacího řádu, že obdržel dopis zaslaný německými orgány dne 28. září 2010, v němž žádají, aby byl pan Elmar Brok zbaven poslanecké imunity. V souladu s čl. 6 odst. 2 jednacího řádu postoupil předseda žádost Výboru pro právní záležitosti.

Žádost o zbavení imunity je uvedena v dopise od státního zastupitelství v Bielefeldu, ve kterém se uvádí, že poslanec Brok do svého daňového přiznání za rok 2005 nezahrnul částku 5 000 EUR, jež podléhala dani ve výši 2 900 EUR, za projev, který přednesl dne 28. října 2005 na Evropském fóru v Mnichově pořádaném společností Hypo Vereinsbank Group. Státní zástupce se domnívá, že toto opomenutí je trestným činem podle oddílu 370 čl. 1 odst. 2 německého daňového zákoníku.

Státní zástupce uzavírá dopis následujícím odstavcem: „Záměrně jsem neinformoval poslance o záměru zahájit v dané věci proti jeho osobě vyšetřování, jelikož v této fázi není možné vyloučit možnost, že získal další příjem z podobných zdrojů, o kterém příslušné orgány ještě neví, a oznámení připravovaného šetření by mohlo poslanci umožnit odstranit usvědčující důkazy a ohrozit tak proces zjištění pravdy v této věci.“

Právní otázky

Příslušnými ustanoveními primárního práva Unie je článek 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie jsou:

Článek 9

V průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho členové:

a) na území vlastního státu požívají imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu,

b) na území všech ostatních členských států nemohou být zadrženi ani soudně stíháni.

Jsou chráněni imunitou rovněž během cesty na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu z něj.

Imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu; Evropský parlament je oprávněn svého člena imunity zbavit.

Jelikož se německý poslanec Evropského parlamentu pan Brok dopustil údajného činu na území Spolkové republiky Německo, požívá poslanec Brok imunity přiznané poslancům Spolkového sněmu, jak je uvedeno v článku 46 základního zákona Spolkové republiky Německo (Grundgesetz)[1].

Článek 46 základního zákona Spolkové republiky Německo stanovuje rozsah parlamentárních imunit. V odstavci 1 se uvádí, že „poslanec nemůže být nikdy soudně ani služebně stíhán ani jinak volán mimo Spolkový sněm k odpovědnosti za své hlasování nebo za výrok, který vysloví ve Spolkovém sněmu nebo v některém z jeho výborů.“ (Indemnität)

Odstavce 2 a 4 článku 46 stanoví pravidla poslanecké imunity. Zákon dále stanoví, že poslanec „může být volán k odpovědnosti nebo zatčen jen se svolením Spolkového sněmu“.

Skutečnost, že písmeno a) článku 9 prvního pododstavce Protokolu se vztahuje na imunitu přiznávanou poslancům vnitrostátních parlamentů, nebrání Evropskému parlamentu, aby si vytvořil vlastní pravidla, určitý druh judikatury, která bude mít za cíl vytvořit ucelený koncept evropské parlamentní imunity, jež se bude svým vymezením odlišovat od příslušných postupů vnitrostátních parlamentů.

Uplatňováním těchto zásad se v rozhodnutích Parlamentu objevuje jednotný přístup, který se stal základním kritériem při posuzování opatření, která mají být přijata v reakci na jednotlivé žádosti o zbavení imunity: v každém případě, ve kterém činy, z nichž je poslanec Evropského parlamentu obviněn, spadají do okruhu jeho politických činností, se žádost o zbavení imunity zamítá. Toto kritérium je uplatňováno ve spojení s jinými okolnostmi, které mohou působit pro nebo proti zbavení imunity, a to zejména v případě fumus persecutionis, jinými slovy podezření, že trestní řízení bylo zahájeno pouze za účelem poškození poslance Parlamentu jako politika.

Ve stejném smyslu rozhodl Soud prvního stupně ve věci T-345/05 Mote vs. Evropský parlament [2008] ECR II-2849: „Cílem článku 10 Protokolu je... zajistit nezávislost členů Parlamentu tím, že zabrání tomu, aby na ně v průběhu zasedání Parlamentu byl činěn nátlak spočívající v hrozbě zadržení nebo soudního stíhání“ (bod 50).

Skutečnosti

Podle dopisu německého státního zástupce pan Brok nezahrnul částku ve výši 5 000 EUR za projev (jež podléhala dani ve výši 2 900 EUR) do svého daňového přiznání za rok 2005 a toto opomenutí může být trestným činem podle oddílu 370 čl. 1 odst. 2 německého daňového zákoníku (Abgabenordnung). Oddíl 370, čl. 1 odst. 2 má v oficiálním anglickém překladu toto znění[2]:

Oddíl 370

Daňové úniky

(1) Trest až pětiletého odnětí svobody nebo peněžitý trest bude uložen osobě, která

1. ...

2. neinformuje správce daně o skutečnostech, které mají podstatný význam pro daňová ustanovení, pokud je to její povinnost, nebo

3. ...

a ve výsledku neuvede daně nebo získá neoprávněné daňové výhody pro sebe či pro jinou osobu.

Trestný čin daňového úniku ve smyslu oddílu 370 vyžaduje mens rea, to znamená, že jde o trestné jednání pouze tehdy, pokud plátce daně o daňovém úniku věděl a měl v úmyslu daně nezaplatit (viz oddíl 15 německého trestního zákona[3] a oddíl 369 čl. 2 daňového zákoníku[4]. V tomto případě se zjevně nejednalo o úmysl způsobit daňový únik, neboť, jak vyplývá z dopisu státního zástupce, byla předmětná částka transparentně vyplacena na poslancův běžný účet, poté co ji účtoval společnosti Speakers’Agency. Následně se tato částka také objevila v účetních knihách této společnosti.

Kromě toho se jedná o záležitost obecného povědomí, a jak potvrdil právník pana Broka při jeho slyšení, náhodné opomenutí přiznat takovouto relativně malou částku, jak tomu bylo v tomto případě, se obvykle řeší ve správním režimu. Je dosti obvyklé, že malé částky nezaplacených daní se dohledávají jako výsledek rutinní prověrky bankovních účtů a vymáhají se ve správním režimu. Když se pan Brok dozvěděl o skutečnosti, že je obžalován z daňového úniku, skutečně uhradil dlužnou částku, jeho účty za léta 2001 až 2008 prověřil daňový poradce a pan Brok vyrovnal některé další drobnější nalezené nesrovnalosti.

Skutečnost, že toto opomenutí bylo takto vyřešeno, přičemž pan Brok nebyl ani přímo informován o vzneseném obvinění, je zcela výjimečná. To, že státní zástupce napsal ve svém dopise Parlamentu, že „Zdržoval jsem se toho, abych tohoto poslance informoval o úmyslu učinit ho předmětem vyšetřování, neboť v tomto stádiu není možné vyloučit možnost, že získal dodatečný příjem z podobných zdrojů, a že o tom příslušné daňové orgány zatím nevědí, a kdybych mu sdělil svůj úmysl zahájit vyšetřování, mohlo by mu to umožnit odstranit přitěžující důkazy a narušit postup vedoucí ke zjištění pravdy v této věci“, je více než výjimečné, je to škodlivé a uráží to poslance Evropského parlamentu, neboť dochází k jeho nepodloženému nařčení.

Tato skutečnost ve spojitosti s tím, že státní zástupce ani nesdělil přesnou částku dlužné daně – také cestou neplacení úroku – ještě posiluje charakter tohoto případu jako fumus persecutionis.

Takovým způsobem by se za podobných okolností nejednalo s běžným občanem. Pan Brok výboru dosvědčil, že o jeho daňová přiznání se jeho manželka stará 40 let bez jakýchkoli problémů. Žádný státní zástupce by nemohl na základě ojedinělého opomenutí za takových okolností logicky odvodit, že se jedná o úmysl způsobit daňový únik.

Případ je výjimečný také tím, že mluvčí státního zástupce hovořil ve sdělovacích prostředcích, zejména s místní televizní stanicí, předtím než měl pan Brok vůbec možnost promluvit v příslušném výboru Evropského parlamentu. Náhodné opomenutí přiznat 5 000 EUR ze strany jakéhokoli jiného občana by nevyústilo v takový postup. Navíc se jedná o zásah do poslancova soukromí. Žádosti o zbavení poslanecké imunity, jak je dobře známo, se v Evropském parlamentu řeší za zavřenými dveřmi, avšak státní zástupce, který předložil žádost v tomto případě, poskytl dokonce rozhovor místní televizní stanici.

Dalším mimořádným rysem tohoto případu je, že právníci pana Broka se snažili o přezkoumání dokumentů týkajících se tohoto případu, což je obvyklé, avšak jedna strana dokumentů byla úmyslně vynechána.

Pan Brok je velmi známou politickou postavou. Byla proti němu vznesena trestní obvinění s ohledem na částku a za okolností, které by v případě běžného občana vyžadovaly pouze správní řízení. Navíc se státní zástupce na falešném a škodlivém základě nejen bezdůvodně snažil neinformovat o daném poplatku pana Broka, ale zajistil, aby se případu dostalo široké publicity v médiích, což příslušnému poslanci způsobilo maximální újmu. Je tudíž zjevné, že tento případ je fumus persecutionis, neboť se ukazuje, že řízení bylo zahájeno s jediným cílem poškodit pověst dotčeného poslance. Za těchto okolností by bylo zcela nevhodné zbavovat tohoto poslance poslanecké imunity.

• [1]  Článek 46
  (Imunity)
  (1)          Poslanec nemůže být nikdy soudně ani služebně stíhán ani jinak volán mimo Spolkový sněm k odpovědnosti za své hlasování nebo za výrok, který vysloví ve Spolkovém sněmu nebo v některém z jeho výborů. To však neplatí o urážlivých pomluvách.
  (2)          Za jednání, na něž je určen trest, může být poslanec volán k odpovědnosti nebo zatčen jen se svolením Spolkového sněmu, nebyl-li zadržen při činu nebo během příštího dne.
  (3)          Svolení Spolkového sněmu je dále zapotřebí při každém jiném omezení osobní svobody poslance nebo k zavedení řízení podle čl. 18 proti poslanci.
  (4)          Jakékoli trestní řízení a jakékoli řízení podle čl. 18 proti poslanci, jakoukoli vazbu a jakékoli jiné omezení jeho osobní svobody je třeba na žádost Spolkového sněmu zastavit.
• [2]  Übersetzung der Abgabenordnung durch den Sprachendienst des Bundesministeriums der Finanzen.Překlad daňového zákoníku provedla jazyková služba spolkového ministerstva financí.
  © 2010 juris GmbH, Saarbrücken.
• [3]  ‚Pokud zákon výslovně nestanoví trestněprávní odpovědnost na základě nedbalosti, mělo by k trestněprávní odpovědnosti vést pouze úmyslné jednání.‛
• [4]  ‚Daňové trestné činy podléhají obecným ustanovením trestního zákona, pokud trestněprávní ustanovení daňového zákoníku nestanoví jinak.‛

ZÁVĚR

Na základě výše uvedených skutečností a v souladu s čl. 7 odst. 1 a 2 jednacího řádu, po posouzení argumentů pro a proti zbavení poslanecké imunity Výbor pro právní záležitosti doporučuje, aby Evropský parlament zamítl žádost o zbavení poslanecké imunity pana Elmara Broka.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	28.2.2011
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	15 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Raffaele Baldassarre, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Klaus-Heiner Lehne, Antonio Masip Hidalgo, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Alexandra Thein, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Piotr Borys, Sergio Gaetano Cofferati, Sajjad Karim