ZPRÁVA o obecných pokynech pro přípravu rozpočtu na rok 2012

    17. 3. 2011 - (2011/2042(BUD))

    Rozpočtový výbor
    Zpravodajka: Francesca Balzani


    Postup : 2011/2042(BUD)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A7-0058/2011

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o obecných zásadách pro přípravu rozpočtu na rok 2012

    (2011/2042(BUD))

    Evropský parlament,

    –   s ohledem na články 313 a 314 Smlouvy o fungování EU,

    –   s ohledem na interinstitucionální dohodu (IID) ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení[1],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 17. února 2011 o strategii Evropa 2020[2],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o sdělení Komise o pracovním programu Komise na rok 2011[3],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení ohledně vhodných opatření a iniciativ (zpráva v polovině období)[4],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o správě ekonomických záležitostí[5],

    –   s ohledem na aktualizované znění finančního plánu Komise na období 2007–2013 předložené podle bodu 46 výše uvedené IID ze dne 17. května 2006,

    –   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2011,

    –   s ohledem na závěry Rady ze dne 15. února 2011 o rozpočtových pokynech pro rok 2012,

    –   s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0058/2011),

    Rozpočet na rok 2012 ve znamení posílené evropské správy ekonomických záležitostí, mechanismu evropského semestru a cílů strategie Evropa 2020 k podpoře růstu a zaměstnanosti

    1.  zastává názor, že strategie Evropa 2020 by měla Evropě pomoci vzpamatovat se z krize a vyjít z ní silnější, a to díky inteligentnímu, dlouhodobému a inkluzivnímu růstu založenému na pěti klíčových cílech EU, tj. na podpoře zaměstnanosti, zlepšení podmínek pro inovace, výzkum a vývoj a jejich financování z veřejných prostředků, splnění našich cílů v oblasti změny klimatu a energetiky, zvýšení úrovně vzdělávání a na podpoře sociálního začleňování, zejména snižováním chudoby; připomíná, že s těmito pěti cíli se plně ztotožnily i samy členské státy;

    2.     upozorňuje, že je třeba zajistit určitou konzistentnost mezi snahou dosáhnout těchto cílů a finančními prostředky poskytnutými k tomuto účelu na evropské i vnitrostátní úrovni; trvá na tom, že rozpočtová politika EU musí být s tímto principem v souladu; zastává názor, že evropský semestr – jako nový mechanismus posílené evropské správy ekonomických záležitostí – by měl skýtat příležitost k zamyšlení, jak nejlépe postupovat, aby se výše uvedených pět klíčových cílů podařilo splnit;

    3.  je pevně přesvědčen o tom, že evropský semestr by měl usilovat o lepší koordinaci a soulad hospodářských a rozpočtových politik na úrovni jednotlivých členských států a EU; je toho názoru, že by se měl zaměřit na zlepšení součinnosti mezi evropskými a vnitrostátními veřejnými investicemi, aby se lépe dařilo plnit celkové politické cíle EU; konstatuje, že existují zásadní rozdíly ve struktuře rozpočtu EU a vnitrostátních rozpočtů; domnívá se však, že by měla být co nejdříve stanovena úhrnná výše veřejných výdajů EU a členských států na společné politické cíle;

    4.      chápe znepokojení Rady nad ekonomickými a rozpočtovými omezeními na úrovni členských států, především však připomíná, že podle ustanovení Smlouvy nesmí v rozpočtu EU vzniknout schodek veřejných financí; připomíná, že v roce 2009 činil úhrnný schodek veřejných financí v EU jako celku 801 miliard EUR a že rozpočet EU představuje pouhá 2 % celkových veřejných výdajů v EU;

    5.  domnívá se však, že vzhledem k obtížné hospodářské situaci v celé Unii je dnes důležitější než kdy předtím zajistit řádné plnění rozpočtu EU, účelné vynakládání peněz a optimální využívání stávajících finančních prostředků Společenství;

    6.  je toho názoru, že rozpočet EU je přínosem pro vnitrostátní veřejné výdaje, protože podněcuje, podporuje a doplňuje investice do politik, které jsou těžištěm strategie Evropa 2020; je navíc přesvědčen, že rozpočet EU musí zásadním způsobem pomoci EU vymanit se ze současné hospodářské a finanční krize, neboť dokáže působit jako katalyzátor zvyšování investic, růstu a vytváření pracovních míst v Evropě; je toho názoru, že rozpočet EU by mohl přinejmenším zmírnit důsledky současné restriktivní rozpočtové politiky členských států a zároveň podpořit úsilí jejich vlád; dále zdůrazňuje, že snížení rozpočtu EU může s ohledem na jeho přerozdělovací povahu oslabit evropskou solidaritu a mít negativní dopad na tempo hospodářského rozvoje v mnoha členských státech; zastává názor, že přístup „čistý plátce/čistý příjemce“ nebere dostatečně v úvahu účinek vzájemného ovlivňování mezi zeměmi EU (tzv. „spill-over“), a podrývá tak společné cíle politiky EU;

    7.  připomíná, že naplňování sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 bude vyžadovat obrovské investice orientované do budoucna, jejichž výši odhadla Komise ve svém sdělení o přezkumu rozpočtu EU (KOM(2010)700) nejméně na 1 800 miliard EUR do roku 2020; zdůrazňuje, že jeden z hlavních cílů strategie Evropa 2020 – tj. podporovat vytváření pracovních míst a kvalitní zaměstnanosti pro všechny Evropany – bude dosažen pouze tehdy, budou-li potřebné investice do vzdělávání, znalostní společnosti, výzkumu a vývoje, inovací, MSP a ekologických a nových technologií uskutečněny nyní bez dalších odkladů; vyzývá k obnovení politického kompromisu, jenž by spojil snižování veřejných schodků a dluhů s podporou takovýchto investic; s cílem zvýšit dopad rozpočtu EU a podpořit EU v reakci na hospodářskou krizi je ochoten přezkoumat, jak lze rozšířit stávající nástroje posilující součinnost mezi rozpočtem EU a kroky EIB, tak aby došlo k podpoře dlouhodobých investic; dále vítá, že Komise zahájila veřejné konzultace o iniciativě na vydávání projektových dluhopisů v rámci strategie Evropa 2020;  

    8.  je proto rozhodně proti pokusům o omezení nebo snížení rozpočtových prostředků souvisejících s plněním klíčových cílů a sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020; konstatuje, že takový pokus by byl kontraproduktivní a nejspíše by vedl k neúspěchu strategie Evropa 2020, podobně jako tomu bylo v případě Lisabonské strategie; zastává názor, že strategie Evropa 2020 může být důvěryhodná pouze tehdy, bude-li odpovídajícím způsobem financována, a připomíná, že EP tuto vážnou politickou obavu vyslovil již při mnoha příležitostech; znovu důrazně žádá Komisi, aby vyjasnila rozpočtový rozměr stěžejních iniciativ a informovala Parlament o tom, jaké rozpočtové prostředky jsou nezbytné k provádění strategie Evropa 2020;

    9.  zdůrazňuje, že rozpočtová opatření nejsou jediným faktorem při plnění cílů strategie Evropa 2020 a že úsilí v rozpočtové oblasti je třeba doplnit konkrétními návrhy na její zjednodušení, aby se vytvořilo prostředí nezbytné k dosažení našich cílů v oblasti zaměstnanosti, výzkumu a inovací i ekologických a energetických technologií; stejně tak je přesvědčen, že dosažení cílů strategie Evropa 2020, včetně vytvoření nových „zelených“ pracovních míst, není jen otázkou navýšených rozpočtových prostředků, ale i kvalitativního přeorientování stávajících politik EU, včetně SZP, tak aby byla náležitě zohledněna kritéria udržitelnosti;

    10. mimoto zastává názor, že prostředky v rozpočtu na rok 2012, včetně prostředků v oblastech, které bezprostředně nesouvisejí s naplňováním strategie Evropa 2020, je třeba zachovat v odpovídající výši, která by zajistila kontinuitu v plnění politik a cílů EU ještě dlouho po skončení současné hospodářské krize;

    11. maje na paměti silný dopad světových událostí na hospodářství, životní prostředí, průmysl, konkurenceschopnost a zaměstnanost v EU žádá větší soulad mezi vnějšími a vnitřními politikami EU; zdůrazňuje proto, že je třeba EU poskytnout potřebné finanční prostředky, aby mohla odpovídajícím způsobem reagovat na rostoucí celosvětové výzvy a účinně chránit své společné zájmy a základní hodnoty, jako jsou lidská práva, demokracie, právní stát, základní svobody a ochrana životního prostředí; připomíná, že díky mírně zvýšeným výdajům na úrovni EU mohou členské státy často dosáhnout úměrně vyšších úspor;

    12. domnívá se, že EU se musí významně podílet na poskytování pomoci a finanční podpory arabským zemím, které se nacházejí na historicky významném mezníku jejich demokratického vývoje a hospodářské a sociální transformace; v této souvislosti vítá sdělení Komise nazvané Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím (KOM(2011)0200));

    13. vyjadřuje politování nad tím, že první evropský semestr postrádá parlamentní rozměr, a to i přes úlohu Evropského parlamentu a 27 vnitrostátních parlamentů v příslušných rozpočtových procesech; je naopak pevně přesvědčen o tom, že větší zapojení parlamentů by výrazně zvýšilo demokratičnost a transparentnost takového postupu; podporuje iniciativu Rozpočtového výboru uspořádat jako první krok schůzku s vnitrostátními parlamenty, na které se povede diskuse o obecném nástinu rozpočtů členských států a rozpočtu EU na rok 2012;

    14. vítá veřejně vyjádřený závazek maďarského a polského předsednictví, že v roce 2011 navážou s EP otevřený a konstruktivní dialog o rozpočtových otázkách; znovu potvrzuje, že je ochoten úzce spolupracovat s Radou a Komisí v plném souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy; očekává, že stávající pokyny budou v průběhu rozpočtového procesu pro rok 2012 plně zohledněny;

    Rozpočtová zodpovědnost jako princip rozpočtu na rok 2012

    15. konstatuje, že pro rok 2012 stanoví víceletý finanční rámec (VFR) na období 2007–2013 celkovou výši prostředků na závazky (PZ) 147,55 miliardy EUR a celkový strop pro prostředky na platby (PP) ve výši 141,36 miliardy EUR; připomíná, že tyto částky jsou v každém případě značně nižší (přibližně o 25 miliard EUR u PZ a přibližně o 22 miliard EUR u PP) než strop uvedený v současném znění rozhodnutí o vlastních zdrojích;

    16. zdůrazňuje, že finanční plán předložený Komisí dne 31. ledna 2011 představuje orientační referenční příděl prostředků na závazky pro všechny stávající programy a opatření EU; bere na vědomí, že celková výše prostředků na závazky může být stanovena na 147,88 miliardy EUR;

    17. zdůrazňuje, že tyto částky představují roční rozpis víceletých celkových částek, na kterých se shodly Parlament i Rada při přijímání těchto programů a opatření; zdůrazňuje, že plánované roční částky představují prostředky, které umožní naplnění cílů a priorit EU, zejména v souvislosti se strategií Evropa 2020; připouští nicméně, že v některých okruzích VFR může vzniknout určitý manévrovací prostor vzhledem k tomu, že v této fázi ročního procesu navrhla Komise velmi předběžné orientační částky (zejména v okruhu 2);

    18. poukazuje na to, že rozpočet na rok 2012 je šestým ze sedmi rozpočtů sestavovaných v rámci současného VFR; je přesvědčen, že obě složky rozpočtového orgánu proto nyní mají jasnější představu o nedostatcích a pozitivech spojených se stávajícími víceletými programy; konstatuje, že u většiny programů přijatých postupem spolurozhodování již byl proveden střednědobý přezkum, a žádá Komisi, aby informovala o veškerých rozpočtových důsledcích, které vyplývají z tohoto přezkumu; v této souvislosti zdůrazňuje, že EP je odhodlán – pokud se to ukáže jako nutné, aby byly podpořeny a posíleny politické priority EU a řešeny nové politické potřeby, a v úzké spolupráci se specializovanými výbory – plně využít mj. bod 37 IID (umožňující 5% rozpětí legislativní pružnosti);

    19. poukazuje na to, že ponechání dostatečného rozpětí ve všech okruzích VFR není jedinou možnosti jak se vyrovnat s nepředvídanými okolnostmi; upozorňuje na neustále se opakující problém nedostatečného finančního zajištění některých okruhů VFR, zejména okruhů 1a, 3b a 4, v porovnání s potřebami a politickými prioritami EU, které podpořily členské státy; domnívá se, že přístup, který se projevuje v rozpočtových pokynech Rady na rok 2012, nebere v úvahu dlouhodobou perspektivu, a že pokud by došlo k nepředvídaným událostem nebo pokud by se objevily nové politické priority, mohly by ohrozit stávající opatření a programy; zdůrazňuje, že nedávné události v některých severoafrických zemích již ukazují tímto směrem, a vyzývá Komisi, aby zhodnotila, jak by bylo možné využít stávajících finančních nástrojů EU k podpoře úsilí o vybudování demokracie;

    20. je naopak přesvědčen, že různé mechanismy pružnosti, které předpokládá IID (jako je přesouvání výdajů mezi okruhy nebo využití nástroje pružnosti) je třeba plně využívat; připomíná, že od roku 2007 musely být v reakci na různé aktuální problémy a potřeby využity každý rok; očekává, že Rada bude při jejich využívání plně spolupracovat a že se zapojí do příslušných diskuzí již v rané fázi s cílem vyhnout se neúměrně dlouhým jednáním ohledně využití těchto nástrojů;

    21. v této souvislosti zdůrazňuje, že mají-li být prostředky na závazky udrženy pod přísnou kontrolou, budou nutná nejen rozsáhlá přerozdělení a změny priorit, ale také bude třeba společně určit možné negativní priority a úspory ze strany orgánů EU; naléhavě požaduje, aby jeho specializované výbory zahájily proces určování jasných politických priorit ve všech politických oblastech EU; zdůrazňuje nicméně, že pro tento účel by byla zapotřebí větší rozpočtová pružnost a že k tomu, aby byla Unie schopna nejen řešit nové úkoly, ale také zjednodušit rozhodovací procesy v rámci orgánů, tak aby rozpočtové prostředky odpovídaly vývoji okolností a priorit, bude možná nutné přepracovat VFR (např. kompenzovat prostředky mezi okruhy současného VFR); zdůrazňuje, že tento proces musí být zcela transparentní;

    22. zdůrazňuje, že posílení řady politik a nových pravomocí vytvořených na úrovni EU po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by mělo logicky znamenat zvýšené finanční možnosti EU, což ovšem nebyl případ roku 2011, jenž byl prvním rokem po vstupu této smlouvy v platnost; připomíná Radě a Komisi politické prohlášení připojené k rozpočtu na rok 2011, v němž se Komise zavazuje posílit při přípravě návrhu rozpočtu na rok 2012 prioritní oblasti Lisabonské smlouvy a důkladně posoudit potřeby; očekává, že Komise tento závazek naplní například tím, že navrhne přeměnit úspěšné pilotní projekty a přípravné akce související s Lisabonskou smlouvou na víceleté programy;

    23. soudí, že přístup Komise ve věci stanovování dotací decentralizovaným agenturám EU z rozpočtu EU je seriózní a skýtá správné pobídky; zdůrazňuje, že prostředky přidělené do rozpočtů agentur EU zdaleka neslouží pouze k pokrytí jejich správních výdajů, nýbrž přispívají i k plnění cílů strategie Evropa 2020 a cílů EU obecně, jak o nich rozhoduje legislativní orgán; znovu potvrzuje, že je nutné pečlivě zkoumat požadavky na vytvoření nových pracovních míst ve vztahu k nově svěřeným úkolům; zdůrazňuje však, že je důležité poskytovat náležité financování agenturám, kterým byly přiděleny další úkoly, aby nedošlo ke snížení jejich výkonnosti; požaduje specifický přístup, pokud jde o nábor specializovaných vědeckých pracovníků s profesionální zkušeností, zvláště jestliže jsou tato místa financována výhradně z příjmů z poplatků, a jsou tudíž z hlediska rozpočtu EU neutrální; podporuje práci interinstitucionální pracovní skupiny pro budoucnost agentur, která byla vytvořena počátkem roku 2009, a napjatě očekává její závěry, zejména pokud jde o uvedené otázky;

    Výše prostředků na platby, neproplacené závazky (RAL) a financování rozpočtu EU

    24. poznamenává, že výše prostředků na platby pro rok 2012 vyplyne přímo z právních a politických závazků z předchozích let; je přesvědčen, že jejich zvýšení oproti rozpočtu na rok 2011 lze předvídat a je v souladu s celkovým vývojem plateb během programového období 2007–2013 (viz tabulky v příloze);

    25. zdůrazňuje, že je naléhavě třeba řešit otázku rostoucí míry neuhrazených závazků (RAL) na konci roku 2010 (ve výši 194 miliard EUR, viz tabulka v příloze); lituje, že se Rada přiklonila k rozhodování o míře plateb a priori, aniž by vzala v úvahu pečlivé vyhodnocení skutečných potřeb; upozorňuje, že výše RAL je obzvláště vysoká v okruhu 1b; nedomnívá se, že možnost, k níž se přiklání Rada, tj. snížit závazky v rozpočtu EU, aby se snížila míra RAL, je dlouhodobě udržitelným řešením, protože by to poškodilo naplňování již dříve dohodnutých cílů a priorit EU; v této souvislosti upozorňuje na to, že Rada přislíbila podpořit společné prohlášení Rady a Parlamentu, které se týká se možnosti vyřešit problém se zajištěním prostředků na platby, jež vzniknou v průběhu roku 2011, na základě opravného rozpočtu;

    26. zdůrazňuje, že určitá míra RAL je při uskutečňování víceletých programů nevyhnutelná a že existence neuhrazených závazků zcela přirozeně vyžaduje provedení odpovídajících plateb; požaduje proto, aby byl zachován vyvážený vztah mezi závazky a platbami, a v průběhu rozpočtového procesu učiní, co bude v jeho moci, aby snížil rozdíl mezi prostředky na závazky a prostředky na platby;

    27. sdílí názor Rady, že by mělo být prosazováno realistické sestavování rozpočtu; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby její návrh rozpočtu vycházel z této zásady; konstatuje však, že plnění rozpočtu v minulosti, které se v posledních letech zlepšilo, není v některých případech příliš přesným ukazatelem potřeb pro rok 2012, protože v roce 2012 by mohlo dojít k rychlejšímu plnění programů, a platby by se proto měly odpovídajícím způsobem zvýšit; podporuje výzvu Rady, aby členské státy předložily přesnější prognózy plnění rozpočtu, zejména proto, aby nedocházelo k nedostatečnému čerpání prostředků, a zastává názor, že nejvíce úsilí by v tomto směru měly vyvinout samy členské státy, protože výše návrhu rozpočtu Komise se odvíjí především od jejich vlastních prognóz (zejména v okruhu 2) a jejich schopnosti čerpání; připomíná, že členské státy společně s Komisí spravují více než 80 % finančních prostředků EU; připomíná členským státům jejich právní odpovědnost za stanovení finančních předpisů pro příjemce finančních prostředků EU a za zajištění jejich dodržování;

    28. připomíná, že od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost odpovídají za ochranu finančních zájmů i členské státy; zdůrazňuje, že Evropský účetní dvůr dospěl k závěru, že systémy řízení a kontroly v některých členských státech nejsou zcela účinné; připomíná dále, že dosud nebyly získány zpět nevhodně vynaložené prostředky ze strukturálních fondů ve výši několika miliard eur; konstatuje, že GŘ REGIO nemůže ve své současné výroční zprávě prohlásit výdaje členských států za správné a zákonné, protože některé členské státy nesplnily svou povinnost a nepředložily své zprávy ve stanovené lhůtě; upozorňuje na to, že v důsledku neustále nedostatečného financování rozpočtu EU ze strany členských států může být Parlament nucen rozhodnout o negativních prioritách v rámci projektů EU a následně snížit jejich rozpočet;

    29. je si vědom toho, že konečná výše plateb provedených každý rok někdy zahrnuje značný tzv. „přebytek“ oproti výši prostředků na platby původně schválené rozpočtovým orgánem, což znamená, že tak dojde k odpovídajícímu snížení příspěvků členských států do rozpočtu EU a ke zlepšení jejich fiskální situace; nepokládá obavy Rady, pokud jde výši a načasování této „vratky“, za relevantní při řešení citlivého politického problému financování rozpočtu EU, který s tím souvisí; spíše se domnívá, že nevyčerpané prostředky na platby z roku „n“ by měly být převedeny do dalšího rozpočtového roku („n+1“) a ne odečteny od příspěvků jednotlivých členských států při jejich výpočtu; důrazně proto vyzývá Komisi, aby předložila ambiciózní návrhy na vytvoření nových, skutečně vlastních zdrojů, aby tak EU plně získala reálné a autonomní finanční zdroje; trvá dále na tom, že veškeré nové vlastní zdroje by se měly zakládat na důkladném posouzení jejich dopadu a měly by být zaměřeny na nalezení možností, jak zvýšit konkurenceschopnost EU a její hospodářský růst; žádá Radu, aby se konstruktivně zapojila do diskuse o spravedlivých nových vlastních zdrojích pro EU;

    Správní výdaje v oddílu III rozpočtu EU

    30. bere na vědomí dopis ze dne 3. února 2011, v němž komisař pro finanční plánování a rozpočet znovu potvrzuje závazek Komise v podobě nulového zvyšování stavu zaměstnanců a její úsilí omezit nominální zvýšení u správních prostředků v okruhu 5 (oproti roku 2011); je si však vědom toho, že vzhledem k neustálému rozšiřování pravomocí EU nemusí být tento trend dlouhodobě udržitelný a může mít nepříznivý dopad na rychlé a efektivní provádění opatření EU;

    31. vyzývá Komisi, aby zvážila dlouhodobé důsledky své politiky zadávání prací externím dodavatelům a svého přístupu v podobě zaměstnávání stále většího počtu smluvních zaměstnanců z hlediska kvality a nezávislosti evropské veřejné služby; zdůrazňuje, že i když to přináší úspory na platech a důchodech, vzniká tak situace, kdy stále více pracovníků zaměstnávaných Komisí není zahrnuto v jejím plánu pracovních míst; připomíná, že výše důchodů a platů je určena právně závaznými dohodami, které musí Komise v plném rozsahu dodržovat;

    32. upozorňuje na to, že u víceletých programů jsou do jejich celkového finančního krytí zahrnuty některé specifické správní výdaje (mj. správní výdaje výkonných agentur) společně s tzv. „operačními výdaji“; poukazuje na to, že praxe Rady, kdy provádí horizontálně škrty v těchto rozpočtových položkách s cílem snížit správní výdaje, by nutně v konečném důsledku vedla ke změně celého finančního krytí schváleného postupem spolurozhodování a hrozilo by, že se to projeví na rychlosti a kvalitě uskutečňování programů;

    * * * * *

    33. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a Účetnímu dvoru.

    PŘÍLOHA

    VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    15.3.2011

     

     

     

    Výsledek konečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    32

    4

    3

    Členové přítomní při konečném hlasování

    Damien Abad, Alexander Alvaro, Francesca Balzani, Lajos Bokros, Andrea Cozzolino, James Elles, Göran Färm, José Manuel Fernandes, Eider Gardiazábal Rubial, Salvador Garriga Polledo, Jens Geier, Ingeborg Gräßle, Estelle Grelier, Carl Haglund, Lucas Hartong, Jutta Haug, Monika Hohlmeier, Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Anne E. Jensen, Ivailo Kalfin, Jan Kozłowski, Alain Lamassoure, Giovanni La Via, Barbara Matera, Miguel Portas, Dominique Riquet, László Surján, Derek Vaughan, Angelika Werthmann, Jacek Włosowicz

    Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

    Antonello Antinoro, Gerben-Jan Gerbrandy, Jürgen Klute, Riikka Manner, María Muñiz De Urquiza, Paul Rübig, Georgios Stavrakakis, Theodor Dumitru Stolojan

    Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

    Ádám Kósa