ZPRÁVA o ratingových agenturách: budoucí perspektivy

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (1. 3. 2011)

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

23. 3. 2011 - (2010/2302(INI))

Hospodářský a měnový výbor
Zpravodaj: Wolf Klinz

Postup : 2010/2302(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A7-0081/2011

Předložené texty :

A7-0081/2011

Rozpravy :

PV 06/06/2011 - 21
CRE 06/06/2011 - 21

Hlasování :

PV 08/06/2011 - 6.5
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0258

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

o ratingových agenturách: budoucí perspektivy

(2010/2302(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na sdělení Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) nazvané „International cooperation in oversight of credit rating agencies“ (Mezinárodní spolupráce při dohledu nad ratingovými agenturami),

– s ohledem na společné fórum konané v červnu 2009, které zkoumalo využívání úvěrových ratingů,

– s ohledem na zprávu Rady pro finanční stabilitu nazvanou „Improving financial regulation“ (Zlepšení finanční regulace), která byla dne 25. září 2009 předložena vedoucím představitelům skupiny G-20,

– s ohledem na zprávu Mezinárodního měnového fondu ze dne 29. října 2010 nazvanou „Global Financial Stability Report: Sovereigns, Funding and Systemic Liquidity“ (Zpráva o celosvětové finanční stabilitě: Vlády, finanční prostředky a systémová likvidita),

– s ohledem na prohlášení přijaté na summitu skupiny G-20, které se ve dnech 26. a 27. června 2010 konalo v Torontu,

– s ohledem na zprávu Rady pro finanční stabilitu ze dne 27. října 2010 nazvanou „Principles for reducing reliance on CRA ratings“ (Zásady snižování závislosti na hodnocení ratingových agentur),

– s ohledem na veřejnou konzultaci, kterou Komise zahájila dne 5. listopadu 2010,

– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0081/2011),

A. vzhledem k tomu, že vítá vynakládané úsilí o regulaci ratingových agentur na celosvětové, mezinárodní i evropské úrovni,

B. vzhledem k tomu, že ratingové agentury by měly zprostředkovávat informace, čímž odstraňují informační asymetrii na kapitálových trzích a usnadňují přístup na globální trh, snižují náklady na získávání informací a rozšiřují potenciální skupinu vypůjčovatelů a investorů, čímž poskytují likviditu a transparentnost trhům a napomáhají stanovovat ceny,

C. vzhledem k tomu, že v nejnovějších právních předpisech byla ratingovým agenturám přisouzena další úloha, kterou lze označit za „certifikační“, což odráží skutečnost, že rating je stále více zakotven v regulatorních kapitálových požadavcích,

D. vzhledem k tomu, že finanční subjekty vkládaly do posudků agentur příliš velkou důvěru,

E. vzhledem k tomu, že ratingové agentury hodnotí tří rozdílné sektory (veřejný sektor, společnosti a strukturované finanční nástroje), a vzhledem k tomu, že se výrazným způsobem podílely na vzniku finanční krize tím, že nesprávně přidělovaly ratingy stukturovaným finančním nástrojům, které pak musely být během krize sníženy v průměru o tři až čtyři stupně,

F. vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1060/2009 bylo první reakcí na finanční krizi, přesto se již zabývá nejnaléhavějšími problémy a podrobuje ratingové agentury dohledu a regulaci; vzhledem k tomu, že však neřeší všechny zásadní problémy a ve skutečnosti vytváří několik nových překážek pro vstup na trh,

G. vzhledem k tomu, že nedostatek regulační jistoty v tomto odvětví ohrožuje řádné fungování finančních trhů EU, a proto žádá Evropskou komisi, aby před předložením dalších pozměňovacích návrhů k nařízení (ES) č. 1060/2009 řádně zjistila nedostatky nového rámce a provedla posouzení dopadu různých případných alternativ, aby tyto mezery zaplnila, včetně možnosti dalších legislativních návrhů,

H. vzhledem k tomu, že odvětví ratingových agentur se potýká s různými problémy, z nichž nejzávažnějšími jsou nedostatek kompetence, oligolistické struktury a nedostatečná odpovědnost a transparentnost; vzhledem k tomu, že problémem dominantních ratingových agentur je zejména platební model a že klíčovým problémem regulačního systému je nadměrné spoléhání na externí úvěrové ratingy,

I. vzhledem k tomu, že nejlepším způsobem na posílení hospodářské soutěže je vytvoření účinného regulačního prostředí efektivně podporujícího vstup na trh a provedení hloubkové analýzy současných překážek vstupu a dalších faktorů ovlivňujících hospodářskou soutěž,

J. vzhledem k tomu, že za normálních okolností si účastníci trhu většinou nesprávně vysvětlují či přehlíží základní metody a smysl úvěrových ratingů, a sice že usiluje o podchycení pravděpodobnosti selhání,

K. vzhledem k tomu, že nedávný vývoj krize eura zdůraznil významnou úlohu ratingu státních dluhů a zároveň nekonzistentnost i procykličnost v regulačním využívání ratingů,

L. vzhledem k tomu, že je nutno zajistit nezávislost ratingů na tržních a politických vlivech, bez ohledu na to, jaké nové struktury a obchodní modely se objeví, a to i v kontextu správy ekonomických záležitostí a zátěžových testů,

M. přestože se ratingy mohou měnit a mění v důsledku základních přizpůsobení rizikovému profilu a novým informacím, měly by usilovat o stabilitu a nekolísat s náladami trhu,

N. vzhledem k tomu, že systém Basilej II vedl k přehnanému spoléhaní se na externí ratingy a v některých případech vedl banky k tomu, že se rozhodly neprovádět nezávislá hodnocení svých rizik,

O. vzhledem k tomu, že nedávné nařízení o ratingu přijaté ve Spojených státech (Dodd Frank akt) přineslo menší normativní závislost na ratinzích agentur,

Makroúroveň: regulace finančního trhu

Přílišná závislost

1. domnívá se, že vzhledem ke změně využívání úvěrových ratingů, a to tak, že emitent je hodnocen nikoli proto, aby získal přístup na světové kapitálové trhy, ale aby mohl dosáhnout na preferenční zacházení v regulačním rámci, je nutné co nejvíce a v reálné lhůtě omezit přílišnou závislost globálního systému finanční regulace na externím ratingu;

2. domnívá se, že je třeba omezit narušování hospodářské soutěže zapříčiněné běžnou praxí, že ratingové agentury oceňují účastníky trhu a zároveň od nich přijímají pokyny;

3. schvaluje zásady, jež v říjnu 2010 stanovila Rada pro finanční stabilitu a v nichž jsou uvedeny obecné pokyny, jak snížit závislost na externích úvěrových ratinzích, a vítá veřejnou konzultaci, kterou Komise zahájila v listopadu 2010; žádá Komisi, aby prověřila, zda a jakým způsobem využívají členské státy ratingu pro regulační účely s cílem snížit všeobecnou přílišnou závislost finančního regulačního systému na ratinzích,

4. poukazuje na nedostatky standardizovaného přístupu regulačního rámce Basilej II, který umožňuje stanovit regulatorní kapitálové požadavky na finanční instituce na základě externích úvěrových ratingů; považuje za důležité zřídit odpovídající kapitálový rámec, který zajistí důkladné interní zhodnocení rizik, lepší dohled nad tímto hodnocením rizik a zlepšený přístup k informacím důležitým z hlediska úvěru; podporuje v této souvislosti častější používání přístupu založeného na interním ratingu, pokud je spolehlivý a bezpečný a pokud velikost, kapacita a sofistikovanost dané finanční instituce umožňuje náležité hodnocení rizik; domnívá se, že aby byly zajištěny rovné podmínky, je důležité, aby interní modely respektovaly parametry předepsané nařízením EU a aby prošly důkladným zhodnocením ze strany dohledu; současně se domnívá, že menší subjekty s méně propracovanou strukturou a kapacitou by v případě, že interní hodnocení úvěrového rizika u nich nepřipadá v úvahu, měly mít možnost využívat externích ratingů za předpokladu, že splní požadavky hloubkové kontroly;

5. poukazuje na to, že je důležité v této souvislosti sledovat vývoj podle Basileje III a probíhající proces spojený s CRD IV;

6. domnívá se, že je třeba investorům znovu umožnit provádění vlastních hloubkových kontrol, jež by byly předpokladem k tomu, aby mohlo být povoleno větší využívání interních modelů obchodování na vlastní účet pro hodnocení úvěrového rizika; navrhuje, aby banky a další finanční subjekty používaly častěji interní hodnocení rizik;

7. domnívá se, že účastníci trhu by neměli investovat do strukturovaných nebo jiných produktů, nedokáží-li sami zhodnotit výchozí úvěrová rizika, nebo že by v takových případech měli uplatňovat nejvyšší rizikovou váhu;

8. žádá Evropskou centrální banku a centrální banky jednotlivých států, aby přezkoumaly, jak využívají externí ratingové služby, a naléhavě je žádá, aby vytvořily vlastní odborné poradenství a vlastní modely posuzování úvěrových standardů způsobilých aktiv, která se používají jako záruka pro operace poskytující likviditu, a aby snížily svou závislost na externích ratinzích;

9. žádá Komisi, aby pečlivě posoudila možné využití alternativních nástrojů na měření úvěrového rizika;

Zvýšení kapacit orgánů dohledu

10. je si vědom hrozícího střetu zájmů v případě, že účastnící trhu vyvinou interní hodnocení úvěrových rizik pro své vlastní regulatorní kapitálové požadavky, a proto se domnívá, že je nutné posílit odpovědnosti, kapacity, pravomoci a zdroje orgánů dohledu v zájmu monitorování, hodnocení a kontroly adekvátnosti těchto interních modelů a zavést obezřetnostní opatření; domnívá se,že pokud nějaký interní model nemůže být řádně posouzen orgánem dohledu kvůli jeho složitosti, neměl by být takový model pro regulační účely schválen; navrhuje rovněž zvýšit transparentnost předpokladů pro nezávislé akademické hodnocení;

11. má za to, že aby evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) mohl účinně vykonávat své pravomoci dohledu, měl by mít právo provádět neohlášené vyšetřování a kontroly na místě a při výkonu svých pravomocí dohledu by měl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy osobám, s nimiž je vedeno řízení, umožnit slyšení, aby bylo respektováno jejich právo na obhajobu;

Rovné podmínky

12. zdůrazňuje globální povahu ratingového odvětví a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby společně s ostatními zeměmi G-20 vypracovaly rámcový přístup založený na nejvyšších standardech, který bude jak v souladu s nařízením o ratingových agenturách, tak s oblastí obezřetnostní regulace a regulace trhů respektující snižování závislosti na externích ratinzích, s cílem zachovat rovné podmínky, zabránit regulačním arbitrážím a současně udržet trhy otevřené;

13. vzhledem k tomu, že stimulace hospodářské soutěže, podpora transparentnosti a otázka budoucího platebního modelu jsou brány jako jedny z nejdůležitějších úkolů, měla by otázka původu ratingových agentur zůstat podružnou;

14. znovu připomíná, že nařízení (ES) č. 1060/2009 vytváří dva systémy přístupu k externím úvěrovým ratingům z třetích zemí a že úmyslem tohoto režimu schvalování bylo umožnit, aby externí úvěrové ratingy ze třetích zemí, jež byly považovány za neekvivalentní, mohly být používány v Evropské unii, pokud byla jasná odpovědnost přisouzena zodpovědné ratingové agentuře;

Střední úroveň: struktura odvětví

Hospodářská soutěž

15. zdůrazňuje, že zvýšená hospodářská soutěž v tomto odvětví automaticky neznamená lepší kvalitu ratingů a znovu opakuje, že všechny ratingové agentury musí být vázány nejvyššími standardy poctivosti, zveřejňování, transparentnosti a řešení střetu zájmů, jak se stanoví v nařízení (ES) č. 1060/2009 s cílem zajistit kvalitu ratingů a vyhnout se „kupování ratingů“;

Evropská ratingová agentura

16. žádá Komisi, aby vypracovala podrobné hodnocení dopadů a studii proveditelnosti ohledně nákladů, přínosů a možné struktury řízení zcela nezávislé Evropské ratingové agentury (ERA), která by své odborné služby rozšířila na všechny tři sektory, pro něž se rating provádí; domnívá se, že by Komise měla stanovit výdaje na zahájení provozu a první tři až nejvýše pět let činnosti ERA a že je třeba je pečlivě posoudit; zdůrazňuje, že veškeré legislativní návrhy k tomuto účelu je třeba vypracovávat se značnou pečlivostí s cílem zabránit narušování paralelních politických iniciativ ke snižování přílišné závislosti na ratinzích a podpořit vstup nových ratingových agentur na trh;

17. žádá Komisi, aby pro tento účel spolu s činností uvedenou v bodu 9 vypracovala podrobné hodnocení dopadu, analýzu životaschopnosti a odhad nákladů, pokud jde o potřebné finanční prostředky; je pevně přesvědčen, že finanční náklady by za žádných okolností neměli nést daňoví poplatníci a domnívá se, že by nemělo být poskytováno žádné další financování a že nová ERA by měla být po počátečním období plně finančně soběstačná;

18. domnívá se, že má-li být zaručena její důvěryhodnost, musí být vedení, zaměstnanci a řídící struktura nové ERA plně nezávislé a samostatné, tj. nesmí být vázáni pokyny členských států, Komise i všech ostatních veřejných orgánů ani odvětvím finančnictví nebo jinými ratingovými agenturami, a nutně jednat v souladu s pozměněným nařízením (ES) č. 1060/2009;

19. žádá Komisi, aby provedla podrobné šetření ohledně nákladů, přínosů a řídících struktur takovéto sítě evropských ratingových agentur, včetně zohlednění jak by ratingové agentury, které jsou činné v rámci jednotlivých členských států, mohly být vybízeny k navazování partnerství a vytváření společných sítí, aby mohly využívat stávající zdroje a zaměstnance, což jim umožní zvýšit pokrytí a konkurovat ratingovým agenturám působícím na přeshraniční úrovni; navrhuje, aby Komise přezkoumala způsoby podpory sítí ratingových agentur, zastává však názor, že jakákoli síť tohoto druhu by měla být iniciativou ze strany odvětví;

20. domnívá se, že zřejmě bude třeba vybudování takové sítě finančně podpořit, avšak že by tato síť měla být soběstačná a rentabilní na základě vlastních výnosů; žádá Komisi, aby posoudila, zda bude nutné počáteční fázi financovat, a případně způsoby financování, jakož i možné právní formy tohoto projektu;

Zveřejňování informací a přístup k těmto informacím

21. domnívá se, že ratingové agentury musí sloužit k lepšímu informování trhu za účelem poskytnutí investorům konzistentnější posouzení úvěrového rizika mezi jednotlivými odvětvími a zeměmi; považuje za důležité umožnit uživatelům lepší kontrolu ratingových agentur a v tomto ohledu upozorňuje na ústřední úlohu zvýšení transparentnosti jejich činností;

22. zdůrazňuje, že mají-li být investoři schopni náležitě posuzovat rizika, provádět hloubkové kontroly a plnit své povinnosti při správě svěřeného majetku, je nezbytné rozšířit zveřejňování informací o produktech týkajících se strukturovaných finančních nástrojů, aby mohli investoři situaci informovaně posoudit; domnívá se, že dobře informovaní investoři by měli být schopni ohodnotit podkladové úvěry, z nichž mohou odvodit rizika sekuritizovaných produktů; podporuje v této souvislosti všechny stávající iniciativy ECB a ostatních subjektů k lepšímu zpřístupnění informací o strukturovaných finančních nástrojích, vyzývá Komisi, aby posoudila potřebu zlepšit zveřejňování informací o všech produktech v oblasti finančních nástrojů;

23. konstatuje, že mimo svoji ratingovou činnost většina ratingových agentur vydává řadu výhledů, přezkumů, varování a sledování, které mohou mít podstatný vliv na trhy; zastává dále stanovisko, že tyto dokumenty by měly být zveřejňovány podle předem stanovených kritérií a protokolů, které zajišťují transparentnost a důvěrnost;

24. žádá Komisi, aby navrhla revizi směrnic 2003/71/ES a 2004/109/ES s cílem zajistit větší dostupnost dostatečně přesných a úplných informací o strukturovaných finančních nástrojích;

25. považuje v tomto ohledu za důležité, aby při přijímání jakýchkoli možných budoucích opatření byla plně zohledněna hlediska ochrany údajů;

26. zvažuje, zda by bylo prospěšné uložit emitentům povinnost projednat obsah a metodu strukturovaného finančního nástroje s třetí stranou, která buď provádí nevyžádaný úvěrový rating nebo interní hodnocení rizik;

27. znovu opakuje povinnost Komise uvedenou v bodě odůvodnění č. 5 pozměněného nařízení (ES) č. 1060/2009 ohledně transparentnosti informací; žádá Komisi, aby provedla nezbytné analýzy s cílem předložit výsledky s potenciálními pozměňovacími návrhy právních předpisů Parlamentu a Radě jako součást probíhajícího přezkumu nařízení (ES) č. 1060/2009, který provádí;

28. bere na vědomí pokrok dosažený transparentností a zveřejněním ratingových agentur 1 a 2; vybízí Komisi k provedení hodnocení dopadu těchto nařízení po dokončení registračního procesu ratingové agentury za účelem zdůraznění budoucích oblastí, ve kterých by další zveřejňování pro uživatele mohlo být prospěšné;

29. společně se zvýšenou transparentností ratingového procesu a jeho interního auditu požaduje zvýšený dohled nad ratingovými agenturami prováděný evropskými orgány dohledu a přísnější dohled ze strany vnitrostátních orgánů dohledu nad používáním ratingů finančními institucemi a závislostí těchto institucí na ratinzích;

Dva povinné ratingy

30. zastává názor, že by Komise měla zvážit okolnosti, za nichž je vhodné zavést dva povinné ratingy, jako jsou například strukturované finanční nástroje, a pokud je jakýkoli externí úvěrový rating použit pro regulační účely a zda by konzervativnější, tj. méně příznivý externí úvěrový rating měl být pro regulační účely brán jako referenční; žádá Komisi, aby vypracovala posouzení dopadů případného používání dvou povinných ratingů;

31. domnívá se, že náklady obou ratingů by měl hradit emitent a že první externí úvěrový rating by měla vypracovat ratingová agentura zvolená emitentem, zatímco v případě druhého externího úvěrového ratingu by měly být zváženy různé možnosti, včetně možnosti zadání Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy jiné ratingové agentuře na základě konkrétních, definovaných a objektivních kritérií, s přihlédnutím k její dosavadní činnosti a s podporou zřizování nových ratingových agentur bez jakéhokoli narušování hospodářské soutěže;

32. poukazuje na to, že dobré jméno nemůže být stanoveno regulačním orgánem, ale každá nová ratingová agentura bude přijímána, když si získá důvěryhodnost;

Rating státních dluhů

33. je si vědom odmítavého postoje účastníků trhu ke kolísavým úvěrovým ratingům kvůli vysokým nákladům (při rozhodování o prodeji či nákupu) na jejich aktualizaci; domnívá se však, že ratingy tím směřují k procykličnosti a zaostávání za vývojem na finančním trhu;

34. konstatuje, že ratingové agentury by měly používat jasná kritéria pro hodnocení výkonnosti jednotlivých zemí, je si vědom toho, že skutečná úroveň země není mechanickým zvážením těchto faktorů; požaduje, aby toto odvětví objasnilo, jakou metodologii a odhady používá pro porovnání hodnocení jednotlivých států, a aby vysvětlilo odchylky od modelových hodnocení a od předpovědí hlavních mezinárodních finančních institucí;

35. konstatuje, že podle MMF by ratingy mohly vysvětlit až 70% rozpětí swapů úvěrového selhání; je znepokojen procyklickými účinky, které mohou ratingy mít, a požaduje, aby se těmto citlivým otázkám věnovala zvláštní pozornost;

36. je přesvědčen, že za účelem snížení škodlivých náhlých změn cen a rozpětí, které vyplývají ze změn ratingu, by mělo být zrušeno nařízení, jež podřizuje rozhodnutí o koupi nebo prodeji ratingům;

37. domnívá se, že vzhledem k tomu, že jsou zveřejňovány téměř všechny informace o státních financích, měly by být tyto informace zveřejňovány snadno dostupným, konzistentnějším a srovnatelnějším způsobem, aby byli větší a zasvěcení účastníci trhu vybízeni spoléhat se na svůj vlastní úsudek, pokud jde o hodnocení rizik státních dluhů;

38. je přesvědčen, že vzhledem k účinkům, které mohou mít ratingy státních dluhů na trh, je v této oblasti třeba zvýšit transparentnost metod a důvodů pro rozhodnutí i odpovědnost ratingových agentur;

39. podporuje rozšířené zveřejňování a vysvětlování metodologií, modelů a klíčových hodnotících předpokladů, které přijaly ratingové agentury, rovněž s ohledem na systémový dopad, který může mít snížení státního dluhu;

Evropský ratingový index (EURIX)

40. domnívá se, že veřejné informace o průměru stávajících externích ratingů od akreditovaných ratingových agentur jsou hodnotné; navrhuje proto zřídit evropský ratingový index (EURIX), jenž v sobě zahrne všechny ratingy registrovaných ratingových agentur, které jsou na trhu k dispozici;

Mikroúroveň: podnikový model

Platební modely

41. podporuje v tomto odvětví existenci různých platebních modelů, ale zdůrazňuje, že existují rizika střetu zájmů, které je třeba řešit vhodnými transparentními a regulačními prostředky a nevnucovat žádný nezaručený model; vyzývá na základě nedávných konzultací Komisi k předložení návrhů alternativních a schůdných platebních modelů, na nichž by se podílely emitenti i uživatelé; vyzývá Komisi v tomto ohledu, aby věnovala zvláštní pozornost možnému využití modelu, kdy platí investor, a jeho výhod i nevýhod s cílem učinit rating odolnějším vůči střetu zájmů;

42. zastává názor, že pro zajištění kvality hodnocení je zásadní řádné řízení v ratingových agenturách, a od ratingových agentur požaduje úplnou transparentnost, pokud jde o zavedené mechanismy řízení;

Veřejná odpovědnost, pravomoci a ručení

43. zdůrazňuje, že orgán ESMA odpovídá za provádění a vymáhání souladu ratingových agentur s nařízením (ES) č. 1060/2009; domnívá se, že jsou-li externí ratingy prováděny pro regulační účely, neměly by být chápány pouze jako stanoviska, a že ratingové agentury by měly odpovídat za konzistentní používání stanovené metodiky svých ratingů; doporučuje proto, že by ratingové agentury měly podléhat občanskoprávní odpovědnosti v případě hrubé nedbalosti nebo nesprávného jednání stanovených konzistentně v celé EUa že by Komise měla určit způsoby, jak by členské státy do svého občanského zákoníku tuto občanskoprávní odpovědnost zapracovaly;

44. zdůrazňuje, že za investiční rozhodnutí zcela odpovídá účastník na finančním trhu; konstatuje, že centrální archiv (CEREP) zřízený podle nařízení o ratingových agenturách, který ve standardizované formě zveřejní údaje o hodnoceních vydaných ratingovými agenturami registrovanými v EU, také přispěje ke zvýšení odpovědnosti, protože to umožní investorů provést své vlastní posouzení některých ratingových agentur, a tedy bude vytvářet větší tlak na pověst těchto agentur; zdůrazňuje, že tito investoři by měli mít schopnosti účinně řídit rizika pod podmínkou přiměřeného dohledu ze strany správních orgánů;

45. navrhuje, aby každá registrovaná ratingová agentura každoročně posoudila své ratingové operace a aby tyto informace shrnula v hodnotící zprávě určené orgánu dohledu; navrhuje, aby tyto zprávy pravidelně namátkově kontroloval Evropský orgán pro cenné papíry a trhy s cílem zajistit vysokou kvalitu úvěrových hodnocení;

º º

46. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských zemí.

Úvod

Ratingové agentury plní několik užitečných funkcí – shromažďují informace o úvěrové bonitě emitentů v globálním prostředí s asymetrickými informacemi mezi emitenty dluhopisů a investory, umožňují emitentům přístup na světový a domácí trh, snižují náklady na získávání informací a rozšiřují potenciální skupinu vypůjčovatelů, a tak zajišťují likviditu trhů a napomáhají stanovovat ceny. V důsledku změn v regulačním rámci se však z těchto „zprostředkovatelů informací“ de facto stali „zákonem stanovení udělovatelé licencí“.

Nedávná finanční krize upozornila na tři klíčové problémy tohoto odvětví: nefungující hospodářskou soutěž, přílišnou závislost regulačního rámce na externích ratingových hodnoceních a na skutečnost, že ratingové agentury neposkytují za své ratingy žádné záruky.

Zpravodaj by rád zdůraznil, že je třeba mít na paměti, že opatření, jež přichází v úvahu, musí být podrobena hodnocení dopadu a prověřena, a že by neměla být přijímána „naslepo“, neboť by tak vznikaly nové překážky pro vstup na trh a rostlo by riziko konzervativnějšího provádění ratingů, což by se odrazilo v reálné ekonomice a poskytování úvěrů.

Zpravodaj začal tuto problematiku zkoumat od nejvyšší úrovně – posouzením makroekonomické úlohy ratingových agentur při regulaci světového finančního trhu – a poté přešel k nižší úrovni a otázkám týkajícím se hospodářské soutěže a struktury tohoto odvětví. Na závěr zpravodaj hodnotí střety zájmů v podnikovém modelu, tj. na mikroúrovni.

Během diskuse bychom měli mít na zřeteli hlavně koordinaci celkového přístupu, neboť se jedná o velmi komplexní odvětví napojené na světový kapitálový trh. Z tohoto důvodu je důležité sledovat vývoj v USA.

Makroúroveň

Přílišná závislost na externích úvěrových ratinzích a spoléhání se na ně

Prvním záměrem této zprávy je co nejvíce odstranit závislost na externích úvěrových ratinzích v přiměřené časové době a v celém systému. Úloha externích ratingů jako významného spouštěcího mechanismu je důležitá zejména tehdy, pokud dochází k přechodu z vyššího stupně investování na nižší. Zpravodaj podporuje zásady, které vyjádřila Rada pro finanční stabilitu[1], a konkrétněji návrhy uvedené ve veřejné konzultaci Komise[2], avšak rovněž se domnívá, že musí být doprovázeny zlepšením schopnosti účastníků finančních trhů ohodnotit rizika a lépe porozumět významu úvěrových ratingů jako takových.

V tomto ohledu je třeba rozlišovat mezi třemi tržními sektory, které ratingové agentury oceňují: společnostmi, veřejným sektorem a strukturovanými finančními nástroji. Problém přílišné závislosti se projevuje zejména v odvětví strukturovaných finančních nástrojů, kde musela být prováděna většina korekcí v důsledku selhání ratingu. Zpravodaj se proto domnívá, že v případě strukturovaných finančních nástrojů by účastníci trhu do těchto aktiv měli investovat, pouze pokud prokáží, že chápou a jsou schopni sami zhodnotit úvěrová rizika spojená s těmito produkty, nebo že by v těchto případech měli uplatňovat nejvyšší rizikovou váhu pro regulační účely.

Je třeba pokud možno odstranit či co nejvíce snížit závislost na standardech, právních předpisech a předpisech týkajících se například zvýšeného využívání externích úvěrových ratingů pro stanovení regulatorních kapitálových požadavků. Nezbytná je diferenciace v souladu se zásadou proporcionality s cílem zohlednit různou velikost a úroveň sofistikovanosti finančních institucí. Protože méně sofistikované instituce nemají možnosti a ekonomickou sílu na to, aby zavedly svá vlastní úvěrová hodnocení, budou se muset i nadále spoléhat na externí ratingy. Drobné subjekty mohou i nadále využívat externích úvěrových ratingů, ale pouze pokud chápou s tím spojená rizika a samy se chovají náležitě odpovědně.

Je třeba snížit nejen regulační závislost, ale obecné spoléhání trhu na externí úvěrové ratingy. Důležitost ratingů rostě v méně závažných případech, jako jsou investiční politiky a pravidla pro fondy nebo nástroje inkorporace, a tím poukazuje na možný nedostatek, pokud jde o hloubkové kontroly. Zpravodaj se proto domnívá, že potřebujeme obnovit schopnost investorů provádět vlastní hloubkou kontrolu a posouzení rizik.

Závislost centrální banky na externím úvěrovém hodnocení je další důležitou součástí tohoto problému závislosti. Rozhodnutí ECB o obchodovatelných aktivech pro záruky, pokud jde o operace na získání likvidity, je v prvé řadě založeno na využívání externího úvěrového hodnocení. To by jistě mělo být revidováno.

Orgány dohledu

V této souvislosti by měly být regulační orgány a orgány dohledu schopny posoudit využívání interních modelů obchodování na vlastní účet, což by umožnilo zkontrolovat vhodnost procesů hodnocení úvěrových rizik, protože dochází k inherentnímu střetu zájmů, pokud finanční subjekty mohou vypracovat vlastní modely na stanovení úrovně regulatorních kapitálových požadavků, kterou musí dodržet.

Jde o první krok ke snížení potřeby ratingů; avšak v některých případech je použití externí úvěrových ratingů potřebné a užitečné. S cílem snížit dominaci tří velkých ratingových agentur bychom měli prodiskutovat možnost zavést pro strukturované finanční produkty dva povinné ratingy. Je třeba zavést záruky, aby se předešlo tomu, že se tento systém stane „chráněným trhem“, a je třeba pečlivě zvážit, kdo by měl zadávat druhý rating. Tento návrh je v souladu se současným návrhem v reformě právních předpisů ve finančním odvětví USA:

Střední úroveň

Největší problém z hlediska nedostatečné konkurence představuje samotná struktura tohoto odvětví, protože bariéry bránící vstupu na trh jsou velmi vysoké. Problém nespočívá v počtu aktivních ratingových agentur, ale v jejich místní povaze a soustředění se na velmi specializované produkty, což vede k malému nebo žádnému akceptování či významu na světových kapitálových trzích, takže jsou nekonkurenceschopné zejména v případě regulačních standardů.

Evropská ratingová agentura

Zpravodaj se domnívá, že je třeba zvážit zřízení plně nezávislé a neveřejné Evropské ratingové agentury (ERA).

Měly by být pečlivě přezkoumány finanční potřeby nové ERA a zpravodaj navrhuje jednu paušální platbu agentuře s cílem zajistit její nezávislost. Toto počáteční financování by mělo postačovat na první roky činnosti nové ERA, která by po této době měla být plně soběstačná a financovaná trhem z poplatků za rating. Nová ERA by měla oceňovat aktiva všech tří sektorů – veřejného sektoru, společností a strukturovaných finančních nástrojů – a měla by mít k dispozici dostatečné personální zajištění a finanční zdroje, aby mohla provádět vysoce kvalitní ratingy.

Zpravodaj si je dobře vědom možných konfliktů a úskalí takového projektu. Neexistuje žádná záruka pro to, že nová ERA si získá dobré jméno a stane se skutečným novým hráčem mezi ratingovými agenturami, a proto by základní podmínkou mělo být vytvoření co nejdůvěryhodnější řídící a organizační struktury, která bude bezpodmínečně nezávislá na jakémkoli veřejném orgánu, ať již to jsou členské státy, Evropská komise či jakýkoli jiný veřejný subjekt. Její důvěryhodnost bude důležitá zejména v souvislosti s ratingy státních dluhů.

Síť ratingových agentur

Zpravodaj dále navrhuje podpořit zřízení sítě evropských ratingových agentur. Spolupráce ratingových agentur aktivních na vnitrostátní úrovni při využívání dostupných lidských a finančních zdrojů by mohla zvýšit konkurenci v tomto odvětví tím, že by pokryla širokou škálu aktiv a různé trhy, kterým umožní dostat se na stejnou úroveň jako velké ratingové agentury s celosvětovou působností. Je třeba důkladně prodiskutovat potřebu vytvořit pobídku nebo rámec, který podpoří malé a regionální ratingové agentury k vytvoření partnerské struktury.

Zveřejňování

Zpravodaj je toho názoru, že pro snížení závislosti na externích úvěrových ratinzích je nezbytné poskytovat více informací investorů, aby mohli splnit požadavek náležité péče a povinnosti při správě svěřeného majetku a provádět vlastní hodnocení rizik, a že je nezbytné rovněž umožnit jiným ratingovým agenturám ohodnotit daný nástroj, i když k tomu nebyly přímo vybrány či jmenovány, tj. poskytovat nevyžádaný rating.

To je obecný bod, kterému je třeba se věnovat v budoucích ustanoveních o přezkumu kapitálových požadavků, ale je třeba jej rovněž zařadit do přezkumu směrnice o prospektech a směrnice o transparentnosti. Zejména by měla být změněna směrnice o prospektech pro strukturované finanční nástroje, což je jediný způsob, jak získat informace na trhu a umožnit účastníkům snížit závislost na ratinzích.

To by mohlo vést i k menší procykličnosti, protože snížení ratingů by okamžitě nevedlo k prodeji aktiv, protože investoři by mohli provést svá vlastní hodnocení a nespoléhat se plně na externí ratingy, které by mohly spustit rozhodnutí o nákupu nebo prodeji.

Rating státních dluhů

Ratingové agentury používají metody vyrovnání s cílem omezit kolísání svých ratingů státních dluhů. Je to spojeno s většími možnými náklady pro účastníky trhu v případě úprav ratingů (vedoucí k možným rozhodnutím o nákupu nebo prodeji). To způsobuje větší cykličnost ratingů a tzv. „cliff effect“ (náhlá změna v chování). Načasování ratingů státního dluhu je problematické, neboť vlády zveřejňují různé údaje v různých momentech a rovněž spolehlivost údajů je někdy sporná. Ratingy státního dluhu hrají významnější úlohu teprve v posledních letech. Zpravodaj zastává názor, že v případě ratingů státního dluhu je není téměř třeba se přehnaně spoléhat na externí ratingové agentury, protože většina informací je veřejně dostupná. Všichni významnější a sofistikovanější účastníci trhu by tak měli být schopni provést hodnocení státního dluhu sami a nespoléhat se pouze na externí ratingové agentury.

Mikroúroveň

Platební modely

Předplatitelský model, který převažoval do 70. let 20. století byl nahrazen modelem, kdy platí emitent, a tento model se stal novou normou. Všechny platební modely vykazují vady nebo praktické problémy, které je jen stěží umožňují považovat za skutečnou alternativu.

Nevýhody modelu, kdy platí emitent, vyznačující se vnitřním střetem zájmu, je možné řešit tím, že se ratingovým agenturám zakáže poskytovat poradenské služby a že se vybaví nezávislejší správní radou.

Předplatitelský model má vnitřní problémy: významný investor by se mohl pokusit ovlivnit ratingové agentury, aby vydaly nižší rating (vyšší výnos), nebo naopak finanční instituce, která si přeje snížit kapitálové požadavky může s ohledem na regulační požadavky vyvíjet tlak na vyšší rating. Předplatitelský model opomíjí skutečnost, že ratingy se staly téměř veřejnými statky. Tento druh modelu by rovněž mohl v globální a informační společnosti vést k širokému problému „černých pasažérů“, kteří si službu nepředplatili.

Model založený na platbách za výkon, kdy se platí pouze malý vstupní poplatek a zbylá část poplatku je hrazena postupně v závislosti na přesnosti ratingu, je v souladu s přístupem v jiných oblastech regulace, jako je odměňování ve směrnici o kapitálových požadavcích, ale tento koncept vyžaduje velké množství práce na straně regulace i dohledu, aby byl uskutečnitelný.

Zpravodaj podporuje v tomto odvětví existenci různých platebních modelů za předpokladu, že hrozící střety zájmů jsou řešeny regulačními prostředky.

Odpovědnost

V řádně fungujícím tržním prostředí postačuje k zajištění kvality úvěrových ratingů dobrá pověst agentury. Protože však stávající struktura je oligopolní, mají ratingové agentury ze své podstaty zaručený trh, což znamená, že efekt ztráty pověsti je zanedbatelný, tzn. neexistují skutečné hrozby ohrožující pověst.

Zpravodaj se domnívá, že ratingové agentury nevyjadřují pouhá stanoviska, ale měly by za své ratingy odpovídat, a proto by měla být zvýšena jejich občanskoprávní odpovědnost, aby to pro ně znamenalo skutečnou hrozbu.

Protože v souvislosti se zavedením občanskoprávní odpovědnosti vyvstávají některé otázky, např. kdy nese ratingová agentura právní odpovědnost a za jaká selhání a jak je možné tuto odpovědnost založit, aniž by se zaváděla další překážka vstupu na trh, vyžaduje tento aspekt zvláště podrobnou diskusi.

[1] Dokument Rady pro finanční stabilitu ze dne 27. října 2010 s názvem „Zásady snižování závislosti na hodnocení ratingových agentur“
[2] Veřejná konzultace Evropské komise o ratingových agenturách ze dne 5. listopadu 2010.

pro Hospodářský a měnový výbor

o ratingových agenturách: výhled do budoucna
(2010/2302(INI))

Navrhovatelka: Evelyn Regner

NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že vítá probíhající práci na regulaci odvětví ratingových agentur a nabádá všechny zúčastněné strany – na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni –, aby probíhající regulační proces posílily,

B. vzhledem k tomu, že struktura odvětví ratingových agentur se vyznačuje značnou koncentrací, a vzhledem k tomu, že obchodní orientace ratingových agentur, které mají na trhu vedoucí postavení, je založena především na obchodních modelech Spojených států, přičemž hodnocení, která tyto agentury vypracovávají, jen velmi málo zohledňují evropské obchodní modely, zejména MSP,

C. vzhledem k tomu, že na ratingové agentury se vztahují ustanovení nařízení (ES) č. 1060/2009 v pozměněném znění s cílem udělit Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy kontrolní pravomoci,

1. doporučuje, aby byly finanční instituce nabádány k tomu, aby hodnotily vnitřní riziko, menší finanční instituce by pak měly přinejmenším znát metody úvěrového ratingu, které využívají, a zveřejnit koncept vnitřního hodnocení, který je nutné dodržovat;

2. vyzývá Komisi, aby nabádala stávající podniky k tomu, aby se registrovaly jako ratingové agentury podle evropských právních předpisů tím, že na všech úrovních omezí překážky vstupu či rozšíření v rámci odvětví ratingových agentur; zastává názor, že by tento postup mohl posílit v daném odvětví hospodářskou soutěž, ale rozhodně upozorňuje, že tato opatření by neměla snižovat kvalitu nebo standard ratingů; navrhuje, aby Komise přezkoumala způsoby podpory sítí ratingových agentur, zastává však názor, že jakákoli síť tohoto druhu by měla být iniciativou ze strany odvětví, a zdůrazňuje, že je třeba zlepšovat konkurenceschopnost evropských ratingových agentur, neboť právě ony jsou schopny lépe porozumět běžnému evropskému podniku a dobře znají evropské MSP, průmyslová odvětví a země, na něž se při své činnosti zaměřují;

3. žádá Komisi, aby evropské ratingové agentury nabádala k poskytování nezávislých a nestranných ratingů, aniž by jejich činnost byla ovlivňována či omezována obchodními hledisky;

4. konstatuje, že za určitých okolností může být získání nejméně dvou ratingů, například pro výpočet kapitálových požadavků, výhodné; domnívá se však, že počet získaných ratingů by se měl určovat podle potřeb trhu;

5. vyzývá Komisi, aby zavedla společná pravidla odpovědnosti týkající se úmyslného a nedbalostního porušení ustanovení nařízení (ES) č. 1060/2009 ratingovými agenturami, zejména v případech, kdy investorům vznikla škoda v důsledku investičního rozhodnutí vycházejícího z chybného ratingu;

6. zdůrazňuje, že by měla být učiněna veškerá opatření pro to, aby nebyly vypracovávány zkreslené ratingy; dále je žádoucí poskytnout vysvětlení metod a systematického dopadu na snížení klasifikace státního dluhu; konstatuje nicméně, že všechny platební modely nutně obnášejí střet zájmů, a vyzývá Komisi, aby přezkoumala opatření na snížení nebo identifikaci střetů zájmů u různých platebních modelů používaných v odvětví úvěrových ratingů; vyzývá Komisi, aby prozkoumala proveditelnost všech používaných platebních modelů, včetně modelu „platby na požádání“.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

Členové přítomní při konečném hlasování

Raffaele Baldassarre, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Klaus-Heiner Lehne, Antonio Masip Hidalgo, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Alexandra Thein, Cecilia Wikström, Zbigniew Ziobro, Tadeusz Zwiefka

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Piotr Borys, Sergio Gaetano Cofferati, Sajjad Karim, Eva Lichtenberger, Toine Manders

Právní upozornění - Ochrana soukromí