ZPRÁVA o bezpečnosti letectví, se zvláštním zřetelem na otázku bezpečnostních skenerů

30. 5. 2011 - (2010/2154(INI))

Výbor pro dopravu a cestovní ruch
Zpravodaj: Luis de Grandes Pascual


Postup : 2010/2154(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A7-0216/2011

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o bezpečnosti letectví, se zvláštním zřetelem na otázku bezpečnostních skenerů (2010/2154 (INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o používání bezpečnostních skenerů na letištích EU (KOM(2010)0311),

–   s ohledem na usnesení ze dne 23. října 2008 o dopadu opatření pro bezpečnost letecké přepravy a detektorů pro fyzickou kontrolu na lidská práva, soukromí, lidskou důstojnost a ochranu údajů[1],

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy[2],

–   s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 272/2009 ze dne 2. dubna 2009, kterým se doplňují společné základní normy ochrany civilního letectví před protiprávními činy stanovené v příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008[3],

–   s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti[4],

–   s ohledem na pátou zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o provádění nařízení (ES) č. 2320/2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví (KOM(2010)0725),

–   s ohledem na svůj postoj ze dne 5. května 2010 ve zprávě k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o poplatcích za ochranu letectví před protiprávními činy[5],

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 12. července 1999 o omezení expozice osob elektromagnetickým polím (od 0 Hz do 300 GHz)[6],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/40/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (elektromagnetickými poli) (osmnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS)[7],

–    s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/25/ES ze dne 5. dubna 2006 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (optickým zářením z umělých zdrojů) (devatenáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS)[8],

–    s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[9],

–    s ohledem na směrnici Rady 96/29/EURATOM ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření[10],

–    s ohledem na stanovisko specializované sekce „Doprava, energetika, infrastruktura, informační společnost“ Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o používání bezpečnostních skenerů na letištích EU,

–   s ohledem na článek 48 svého jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a na stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0216/2011),

Bezpečnostní skenery

A.  vzhledem k tomu, že obecným pojmem „bezpečnostní skener“ se označuje technologie, která je schopna odhalit kovové i nekovové předměty ukryté v oděvech; vzhledem k tomu, že bezpečnostní skenery se považují za účinné, pokud mají schopnost odhalit jakýkoliv nepovolený předmět, který kontrolovaná osoba ukryla ve svém oděvu,

B.   vzhledem k tomu, že právní rámec EU v oblasti bezpečnosti letectví stanoví několik metod a technologií užívaných pro účely prohlídek, o nichž se předpokládá, že mohou sloužit k odhalování zakázaných předmětů ukrytých v oděvech, a z nichž si členské státy mohou zvolit jednu či více možností; vzhledem k tomu, že bezpečnostní skenery nejsou v současné době na tomto seznamu uvedeny,

C.  vzhledem k tomu, že některé členské státy v současné době bezpečnostní skenery dočasně používají – po dobu nejvýše 30 měsíců – na svých letištích, a to na základě svého práva vyzkoušet nové technologie (kapitola 12.8 přílohy nařízení Komise (EU) č. 185/2010),

D.  vzhledem k tomu, že členské státy mají právo uplatňovat přísnější opatření, než jsou společné základní normy, které vyžadují evropské právní předpisy, a proto mohou na svém území zavést používání bezpečnostních skenerů; vzhledem k tomu, že přitom jednají na základě posouzení rizika a v souladu s právem Společenství; vzhledem k tomu, že uvedená opatření musí být relevantní, objektivní, nediskriminační a úměrná danému riziku (článek. 6 nařízení (ES) č. 300/2008),

E.   vzhledem k tomu, že zavedení bezpečnostních skenerů členskými státy ve kterémkoliv z obou výše uvedených případů znemožňuje provádění skutečných jednorázových bezpečnostních kontrol; vzhledem k tomu, že při zachování současného stavu se může stát, že funkční podmínky, které existují v členských státech, nebudou jednotné, což bude mít negativní dopad na cestující,

F.  vzhledem k tomu, že debaty o bezpečnostních skenerech by se neměly odehrávat mimo rámec obecné debaty o integrované bezpečnostní politice pro evropská letiště;

G.  vzhledem k tomu, že zdraví představuje hodnotu, kterou je třeba uchovat, a každý má právo na jeho ochranu; vzhledem k tomu, že expozice ionizujícímu záření představuje riziko, kterému je nezbytné se vyhnout; vzhledem k tomu, že skenery vyzařující rentgenové záření, které má kumulativní účinky a škodlivé dopady na lidské zdraví, by tudíž neměly být v Evropské unii povoleny,

H.  vzhledem k tomu, že v právních předpisech EU i v zákonech členských států již existují ustanovení týkající se ochrany proti možnému ohrožení zdraví v důsledku používání technologií uvolňujících ionizující záření, jakož i omezení expozice tomuto druhu záření; vzhledem k tomu, že s ohledem na tuto skutečnost by skenery využívající ionizující záření měly být v Evropské unii zakázány;

I.    vzhledem k tomu, že Evropská komise si vyžádala stanoviska evropského inspektora ochrany údajů, pracovní skupiny zřízené podle článku 29 a Agentury pro lidská práva, a že jejich odpovědi obsahují důležité informace o tom, za jakých podmínek lze používání bezpečnostních skenerů na letištích považovat za slučitelné s ochranou základních práv,

J.   vzhledem k tomu, že obavy ohledně zdraví a dodržení práv na soukromí a na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, nediskriminace a ochrany údajů musí být vyřešeny jak z hlediska dané technologie, tak použití ještě předtím, než může být zvažováno zavedení tělesných skenerů;

K. vzhledem k tomu, že bezpečnostní skenery by kromě zajištění větší bezpečnosti, než kterou zaručují stávající zařízení, měly napomoci ke zrychlení kontrol cestujících a zkrátit dobu čekání;

Financování bezpečnosti letectví

L.   vzhledem k tomu, že Rada dosud nevyjádřila svůj postoj v souvislosti s postojem Evropského parlamentu ke směrnici o poplatcích za ochranu letectví před protiprávními činy,

Opatření k zajištění bezpečnosti nákladu

M.  vzhledem k tomu, že cílem teroristických útoků, které byly v nedávné době odhaleny tajnými službami, bylo využít nákladu jakožto prostředku k provedení útoků,

N.  vzhledem k tomu, že přiměřená bezpečnostní opatření se týkají a nadále musí týkat nejen cestujících osob, ale i nákladu a pošty,

O. vzhledem k tomu, že náklad a pošta na palubě letadel určených k přepravě osob představují terč teroristických útoků; vzhledem k tomu, že bezpečnostní kontroly nákladu a pošty jsou mnohém mírnější než kontrola cestujících, musí být zpřísněna bezpečnostní opatření pro náklad a poštu nakládané na palubu letadel určených k přepravě osob,

P.   vzhledem k tomu, že bezpečnostní opatření jsou zaměřena nejen na letiště, ale na celý dodavatelský řetězec,

Q.  vzhledem k tomu, že poskytovatelé poštovních služeb hrají v oblasti bezpečnosti letectví významnou úlohu při řízení procesu předávání poštovních a balíkových zásilek a že v souladu s evropskými právními předpisy investovali značné částky a zavedli nové technologie s cílem zajistit splnění mezinárodních i evropských norem bezpečnosti,

Mezinárodní vztahy

R.   vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby opatření zaměřená na zajištění bezpečnosti letectví byla koordinována na mezinárodní úrovni, což zajistí vysokou úroveň ochrany a zamezí provádění zbytečných detekčních kontrol cestujících, které by vedly k omezování a k nadbytečným nákladům,

Školení bezpečnostních pracovníků

S.  vzhledem k tomu, že úvodní a navazující školení bezpečnostních pracovníků je zásadním předpokladem pro zajištění vysoké úrovně bezpečnosti letectví, přičemž tato musí být současně v souladu s přístupem k cestujícím, v němž se klade důraz na ochranu jejich osobní důstojnosti a chrání jejich osobní údaje,

Obecně

1.   domnívá se, že v oblasti bezpečnosti letectví je třeba zavést integrovaný přístup, který by zahrnoval jednorázovou bezpečnostní kontrolu, tak, aby na letišti v EU nebylo nutné provádět další kontroly cestujících, zavazadel a nákladu z jiného letiště v EU;

2.   je toho názoru, že přidanou hodnotu v oblasti bezpečnosti letectví představují takové metody skenování, které jsou účinné a z hlediska cestujících rychlé, a to vzhledem k množství času strávenému na místech, kde se kontrola provádí;

3.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala použití jiných technik detekce výbušnin, včetně pevných látek, v oblasti bezpečnosti v letectví;

4.  žádá Komisi a členské státy, aby vytvořily integrovaný systém analýzy rizik týkajících se cestujících, kteří mohou být z opodstatněných důvodů podezříváni, že představují bezpečnostní riziko, a prohlídek zavazadel a nákladu, přičemž by měly být využity veškeré dostupné a spolehlivé informace, zejména informace ze strany policie, zpravodajských služeb, celnic a dopravních podniků; tento systém by měl klást důraz zejména na dosažení účinnosti, současně však i na dodržení zásady zákazu diskriminace;

5. žádá Komisi a členské státy, aby zajistily účinnou spolupráci, řízení bezpečnosti a výměnu informací mezi všemi zúčastněnými orgány a službami a rovněž mezi orgány a bezpečnostními firmami a leteckými dopravci, a to na evropské i vnitrostátní úrovni;

6.  žádá Komisi, aby s cílem zohlednit možné problémy, praktické zkušenosti a technologický rozvoj, pravidelně aktualizovala seznam povolených metod detekční kontroly a podmínek a minimálních standardů jejich používání, čímž bude zajištěna vysoká účinnost detekčních kontrol a budou zajištěna práva cestujících a pracovníků a jejich zájmy odpovídající danému stupni rozvoje;

7.  zdůrazňuje význam boje proti terorismu a organizovanému zločinu, které jsou hrozbou pro bezpečnost Evropské unie, jak již bylo uvedeno ve stockholmském programu, a za tímto účelem podporuje výhradně v této oblasti použití účinných bezpečnostních opatření, jejichž cílem je předcházet teroristickým činům a která jsou stanovena zákonem, jsou svobodná a otevřená demokratické společnosti, nezbytná a přiměřená cíli, jehož mají dosáhnout, a jsou plně v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s Evropskou úmluvou o lidských právech; připomíná, že důvěra občanů v jejich instituce je zásadní, a že tudíž musí být nastolena náležitá rovnováha mezi potřebou zajistit bezpečnost a zárukou základních práv a svobod;

8.   v této souvislosti zdůrazňuje, že veškerá protiteroristická opatření by měla být v plném souladu se základními právy a povinnostmi Evropské unie, které jsou v demokratické společnosti nezbytné, a musí být přiměřená, nezbytně nutná, stanovená zákonem, a tedy vymezena pro jejich konkrétní účel;

Bezpečnostní skenery

9.  požaduje, aby Komise navrhla zařadit bezpečnostní skenery na seznam povolených metod detekční kontroly za podmínky, že současně k seznamu přiloží pokyny a společné minimální standardy pro jejich používání, jak je stanoveno v tomto usnesení, teprve tehdy, bude-li provedeno posouzení dopadu, které Evropský parlament požadoval v roce 2008 a které prokáže, že uvedená zařízení nepředstavují riziko pro zdraví cestujících, osobní údaje, osobní důstojnost a soukromí cestujících a účinnost těchto skenerů;

10. je přesvědčen, že používání bezpečnostních skenerů musí být upraveno společnými předpisy, postupy a normami, v nichž by měla být určena nejen kritéria účinnosti detekční kontroly, ale i záruky nezbytné pro ochranu zdraví a základních práv a zájmů cestujících, členů posádky a bezpečnostních zaměstnanců;

11. je přesvědčen o tom, že bezpečnostní skenery by měly sloužit k urychlení tempa kontrol na letištích a ke zvýšení pohodlí cestujících, a vyzývá proto Komisi, aby tento aspekt zohlednila ve svém legislativním návrhu;

12. konkrétně navrhuje, že by Komise, v návaznosti na stanovení společných předpisů týkajících se používání bezpečnostních skenerů, měla tyto předpisy pravidelně a na základě potřeby revidovat tak, aby ustanovení o ochraně zdraví, soukromí, osobních údajů a základních práv přizpůsobila rozvoji technologií;

Nutnost a přiměřenost

13. je přesvědčen, že vzhledem k eskalaci teroristických hrozeb musí veřejné orgány přijmout ochranná a preventivní opatření, která si demokratické společnosti žádají;

14. domnívá se, že bezpečnostní skenery jsou účinnější než současné detektory kovů, zejména pokud jde o nekovové předměty a kapaliny, a že provádění osobních prohlídek (kompletních ručních prohlídek) je nepříjemnější, trvá déle a vzbuzuje větší nevoli než používání skenerů;

15. domnívá se, že používání bezpečnostních skenerů je vhodnější než méně náročné metody, které nemohou poskytnout obdobnou míru ochrany, za předpokladu, že budou poskytnuty přiměřené záruky; připomíná, že pokud jde o oblast bezpečnosti v letectví, měly by našimi ústředními prioritami zůstat využívání zpravodajských služeb v širším smyslu a řádně proškolený bezpečnostní personál na letištích;

16. domnívá se, že obavy a požadavky, které existují v souvislosti s otázkou ochrany soukromí a zdraví, lze vyřešit za pomoci dostupných technologií a metod; domnívá se, že technologie, která je v současnosti předmětem vývoje, se jeví jako slibná a že musí být používána ta nejlepší z dostupných technologií;

17. má za to, že otázka zavedení či nezavedení bezpečnostních skenerů spadá do pravomocí členských států EU, které mají v tomto smyslu volnost rozhodování; domnívá se však, že má-li být vytvořena jednotná evropská oblast bezpečného letectví, je nutné používání skenerů více sladit;

18. domnívá se, že členské státy EU, které zavedou bezpečnostní skenery, musí zajistit, aby tyto skenery vyhovovaly minimálním standardům a požadavkům, které pro všechny členské státy EU stanoví právní úprava EU, aniž by bylo dotčeno právo členských států zavést přísnější opatření;

19. domnívá se, že členské státy by měly zvýšit počet kontrolních stanovišť a bezpečnostních pracovníků, aby se cestujících nedotkla instalace bezpečnostních skenerů;

20. je toho názoru, že osoby, které podstupují kontrolu, by měly mít možnost si zvolit, zda budou použity tělesné skenery, přičemž v případě, že odmítnou, budou nuceny podrobit se jiným druhům detekční kontroly, které zajistí bezpečnost na takové úrovni, která odpovídá přinejmenším účinnosti bezpečnostních skenerů, a zaručí plné dodržování práv a respektování důstojnosti; zdůrazňuje, že takovéto odmítnutí by nemělo vést k jakémukoli podezřívání daného cestujícího;

Zdraví

21. připomíná, že evropské a vnitrostátní právní předpisy je třeba uplatňovat zejména s ohledem na dodržení zásady ALARA (nejnižší přiměřeně dosažitelné úrovně);

22. vyzývá členské státy, aby používaly technologii, která je pro lidské zdraví nejméně škodlivá a která představuje přijatelné řešení obav veřejnosti ohledně ochrany soukromí;

23. zastává názor, že nelze připustit, aby docházelo k expozici dávkám kumulativního ionizujícího záření; domnívá se proto, že by mělo být výslovně zakázáno používat při bezpečnostních kontrolách jakékoli formy technologie využívající ionizujícího záření;

24. vyzývá Komisi, aby v rámci příštího rámcového programu pro výzkum přezkoumala, zda lze uplatnit technologii, která by byla pro všechny osoby zcela neškodná a současně by zajišťovala bezpečnost letectví;

25. vyzývá členské státy, aby pravidelně sledovaly dlouhodobé dopady vystavení bezpečnostním skenerům a zohlednily při tom vědecký vývoj a aby kontrolovaly, zda zařízení byla náležitě instalována a jsou řádně používána a provozována;

26. trvá na tom, aby byl brán patřičný ohled na zvláštní případy a aby byl uplatňován spravedlivý a individuální přístup ke zranitelným (zdravotně a komunikačně znevýhodněným) cestujícím, např. těhotným ženám, dětem, osobám vyššího věku, zdravotně postiženým osobám, osobám s implantovanými zdravotnickými prostředky (např. ortopedickými protézami nebo kardiostimulátory) a také ke všem osobám, které u sebe mají léčivé přípravky nebo zdravotnické prostředky nezbytné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu (např. jehly, inzulín);

Snímky těl

27. je přesvědčen, že by měla být používána pouze schématická zobrazení, a trvá na tom, aby nesměly být pořizovány žádné snímky těl;

28.  trvá na tom, aby data získaná prostřednictvím skenování mohla být používána pouze za účelem detekce zakázaných předmětů, využívána pouze po dobu nezbytnou pro postup kontroly a byla zničena bezprostředně poté, co daná osoba projde bezpečnostní kontrolou, a nesměla být ukládána;

Zákaz diskriminace

29. domnívá se, že provozní normy musí zajistit, aby byl používán nahodilý postup výběru a aby cestující, u nichž má být použit bezpečnostní skener, nebyli vybíráni na základě diskriminačních kritérií;

30. zdůrazňuje, že jakákoli forma profilování na základě např. pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení je jako součást postupu výběru cestujících pro kontrolu skenerem či odmítnutí takové kontroly nepřijatelná;

Ochrana údajů

31. domnívá se, že bezpečnostní skenery by měly využívat schematického zobrazení obrysů těla, aby se chránila identita cestujících a zajistilo se, aby nemohli být identifikováni na základě jakýchkoli částí jejich těla;

32. klade důraz na to, že používaná technologie nesmí mít kapacitu ke skladování či ukládání údajů;

33. připomíná, že používání bezpečnostních skenerů musí být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů;

34. zdůrazňuje, že členské státy, které se rozhodnou bezpečnostní skenery používat, by měly mít na základě zásady subsidiarity možnost uplatňovat přísnější normy než ty, jež stanoví evropské právní předpisy o ochraně občanů a jejich osobních údajů;

Poskytování informací skenovaným osobám

35. domnívá se, že osoby, které jsou předmětem detekční kontroly, musí předem obdržet komplexní informace, které se týkají zejména způsobu fungování příslušného skeneru, povahy pořizovaných snímků, jakož i podmínek zaručujících právo na důstojnost, soukromí a na ochranu osobních údajů, a také možnosti odmítnout podstoupit kontrolu skenerem;

36. vyzývá Komisi, aby pořádala informační kampaně o právech cestujících v letecké dopravě, jejichž součástí bude podrobné vysvětlení práv cestujících v souvislosti s bezpečnostními kontrolami a bezpečnostními skenery;

Zacházení se skenovanými osobami

37. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že bezpečnostní pracovníci obdrží zvláštní školení ohledně používání bezpečnostních skenerů, které zajistí, aby byla respektována základní práva cestujících, jejich důstojnost a ochráněny jejich údaje a zdraví; v této souvislosti se domnívá, že by pro bezpečnostní pracovníky obsluhující skenery mohl být velice užitečný kodex chování;

Financování bezpečnosti letectví

38. připomíná svůj postoj ze dne 5. května 2010 k otázce poplatků za ochranu letectví před protiprávními činy;

39. má za to, že poplatky za ochranu musí být transparentní, že musí být užívány výhradně k pokrytí nákladů na zajištění bezpečnosti a že členské státy, které se rozhodnou uplatnit přísnější opatření, musí hradit dodatečné náklady, které z nich plynou;

40. vybízí Radu, aby ohledně poplatků za ochranu letectví před protiprávními činy přijala okamžitě postoj v prvním čtení, jelikož právní předpisy v oblasti bezpečnosti letectví a příslušných poplatků spolu vzájemně úzce souvisí;

41. doporučuje, aby na každé letence cestujících byly uvedeny náklady na bezpečnostní opatření;

Zákaz kapalin, aerosolů a gelů (LAG)

42. znovu opakuje a zdůrazňuje své stanovisko, že by měl by být v roce 2013 ukončen zákaz přepravování tekutin, jak stanoví právní předpisy EU; vyzývá proto všechny zúčastněné strany, Komisi, členské státy a odvětví průmyslu, aby úzce spolupracovaly s cílem zajistit, aby byla zrušena omezení týkající se přepravy tekutin na palubě letadla, a to ku prospěchu cestujících;

43. vyzývá členské státy a letiště, aby učinily veškeré kroky nezbytné k včasnému získání vhodných technologií s cílem, aby ukončení zákazu přepravy kapalin ve stanovených termínech nenarušilo bezpečnost;

44. zastává proto názor, že všechny zúčastněné subjekty by měly usilovat o to, aby se od zákazu přepravy kapalin, aerosolů a gelů přešlo k detekčním kontrolám, které budou prováděny pokud možno optimálním a jednotným způsobem a při nichž bude vždy kladen důraz na dodržování práv cestujících;

Opatření k zajištění bezpečnosti nákladu

45. zastává názor, že prohlídky nákladu a pošty musí být podloženy analýzou rizik a musí být přiměřené nebezpečím spojeným s jejich přepravou, a že je nutné zajistit nezbytnou bezpečnost, zejména v případě, že se náklad a pošta přepravují v letadlech pro osobní přepravu;

46. připomíná, že 100% kontroly nákladu nejsou proveditelné; žádá členské státy, aby pokračovaly ve svém úsilí při provádění nařízení (ES) č. 300/2008, jakož i příslušného nařízení Komise (EU) č. 185/2010 s cílem posílit bezpečnost v celém dodavatelském řetězci;

47. domnívá se, že úroveň bezpečnosti nákladu se dosud v jednotlivých členských státech liší a že chceme-li dosáhnout jednorázové bezpečnostní kontroly (one-stop security), měly by členské státy zajistit řádné uplatnění opatření platných v oblasti evropské přepravy nákladu a pošty a uznávání regulovaných agentů schválených jiným členským státem;

48. je toho názoru, že bezpečnostní opatření členských států zaměřená na leteckou přepravu nákladu a pošty byla posílena a byla zintenzívněna inspekční činnost Komise týkající se těchto opatření, považuje tedy za naprosto zásadní, aby byla vypracována technická zpráva s cílem určit nedostatky současného systému přepravy nákladu a možnosti jejich řešení;

49. žádá Komisi a členské státy, aby posílily kontroly v oblasti letecké nákladní dopravy, včetně kontrol týkajících se ověřování schválených agentů pro známé odesilatele; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit větší počet osob, které tyto kontroly provádějí na vnitrostátní úrovni;

50. podtrhuje potenciál celních informací pro výpočet rizik spojených se zvláštními zásilkami a žádá Komisi, aby pokračovala ve své práci ohledně možného využití celního elektronického systému pro účely bezpečnosti letectví, především využitím systému kontroly dovozu EU s cílem zlepšit spolupráci mezi celními orgány;

51. žádá Komisi, aby přijala veškerá opatření nezbytná k zajištění bezpečné přepravy nákladu pocházejícího ze třetích zemí, počínaje letištěm původu, a stanovila kritéria pro určení vysoce rizikového nákladu, přičemž by měla upřesnit zejména odpovědnost jednotlivých subjektů;

52. žádá Evropskou komisi, aby v bezpečnostním programu zohlednila zvláštní rysy všech zúčastněných subjektů a aby uvedla bezpečnostní opatření týkající se přepravy nákladu a pošty do souladu s potřebou zajištění dynamického hospodářství, v němž jsou nadále podporovány obchodní výměny, kvalita služeb a rozvoj elektronického obchodu;

53. žádá Komisi, aby v souvislosti s otázkou přepravy nákladu navrhla harmonizovaný systém úvodního i dalšího školení bezpečnostních pracovníků s cílem udržovat se na úrovni posledního technického vývoje v oblasti bezpečnosti;

Mezinárodní vztahy

54. žádá Komisi a členské státy, aby v oblasti bezpečnosti letectví spolupracovaly s Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO) a se třetími zeměmi při hodnocení rizik a v rámci systémů tajných služeb;

55. žádá Komisi a členské státy, aby podpořily zavedení globálních normativních standardů v rámci ICAO, s cílem podpořit úsilí třetích zemí o zavedení těchto standardů, učinit další krok na cestě ke vzájemnému uznání bezpečnostních opatření a sledovat cíl spočívající v zavedení účinné jednorázové bezpečnostní kontroly;

o

o o

56. je přesvědčen, že postup projednávání ve výborech je pro oblast bezpečnosti letecké dopravy nevhodný, alespoň pokud jde o opatření s dopadem na práva občanů, a vyzývá k plnému zapojení Parlamentu prostřednictvím postupu spolurozhodování;

57. očekává, že mu Komise v rámci tohoto volebního období Parlamentu předloží legislativní návrh na změnu nařízení (ES) č. 300/2008, přičemž zohlední prohlášení samotné Komise ze dne 16. prosince 2010 týkající se přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí;

58. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

  • [1]  Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 71.
  • [2]  Úř. věst. L 97, 9.4.2008, s.72
  • [3]  Úř. věst. L 91, 3.4.2009, s.7
  • [4]  Úř. věst. L 55, 5.3.2010, s.1
  • [5]  Přijaté texty P7_TA (2010) 0123
  • [6]  Úř. věst. L 199, 30.7.1999, s. 59
  • [7]  Úř. věst. L 184, 24.5.2004, s. 1
  • [8]  Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 3.
  • [9]  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
  • [10]  Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Globální vize bezpečnosti letectví

Obsah sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě o používání bezpečnostních skenerů, které bylo původně předmětem této zprávy o bezpečnosti letectví, nelze již považovat za aktuální vzhledem k událostem, které nastaly po jeho vypracování.

V důsledku teroristických útoků, z nichž první se odehrál ve Spojeném království, kde došlo k nálezu výbušniny v nákladním letadle, a při dalším zadržela řecká policie několik balíčků s výbušninou, které měly být zaslány vysokému zmocněnci a velvyslanectvím v Aténách, pociťuje EU nutnost zavést opatření, která budou přiměřená nově odhaleným hrozbám.

Evropský parlament přijímá proto úkol, který spočívá v analýze přijatých opatření a v případném navržení dalších, která by vedla k prevenci rizik z globálního pohledu zajištění bezpečnosti letectví.

V této zprávě se tedy budeme zabývat otázkou bezpečnostních skenerů, analýzou rozhodnutí, která byla přijata v souvislosti s kapalinami, aerosoly a gely (LAG), a bezpečnostními opatřeními týkajícími se nákladu a pošty.

Boj proti terorismu a bezpečnost civilního letectví

Žijeme v době, kdy globalizace není pracovní hypotézou, ale nespornou skutečností. Současný svět představuje vzájemně propojenou síť a terorismus tedy bohužel není izolovaným jevem, který by se týkal pouze některých zemí. V demokratické společnosti nelze ospravedlnit žádnou formu terorismu a neexistuje žádný důvod k jeho obhajobě.

Příslušné demokratické orgány mají tedy naléhavou povinnost přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění bezpečnosti občanů. Často se stává, že přijetím rozhodnutí, která mají posílit bezpečnost, dochází k částečnému omezení svobod, v každém případě pak k nepohodlí, obtěžování a překračování běžných norem chování.

Bohužel právě bezpečnost musí být v hodnotovém žebříčku moderních společností považována za hodnotu, kterou je třeba chránit, neboť není zaručena. Demokratické společnosti zmocňují své zástupce v orgánech k tomu, aby je chránili, avšak současně požadují, aby tak nečinili jakýmkoliv způsobem a za jakoukoliv cenu. Evropští občané žádají, aby nebyla přijímáním bezpečnostních opatření porušována jejich základní práva.

Nezbytnost zvýšení bezpečnosti civilního letectví

Bezpečnost civilního letectví představuje bezpochyby jednu z nejzásadnějších výzev, jimž Evropská unie čelí. Od okamžiku, kdy došlo k atentátům ze dne 11. září 2001, byla uskutečněna celá řada různých akcí, které vyústily v přijetí několika nařízení Společenství; tato nařízení mají za cíl předcházet a případně zamezit veškerým teroristickým útokům nebo jakémukoliv narušení bezpečnosti občanů.

Právní předpisy v oblasti bezpečnosti letectví prošly tedy následujícím vývojem:

· Po teroristických útocích ze dne 11. září 2001 byly položeny základy pro politiku Společenství, která měla zatím pouze vnitrostátní rozměr, a bylo přijato nařízení č. 2320/2002.

· V prosinci 2001 se tzv. „terorista s botou“ pokusil ukrýt nálož v podrážce svých bot. V důsledku toho byla na evropské úrovni zavedena zvláštní opatření pro účinnější kontrolu obuvi cestujících.

· V srpnu 2006 byly v několika letadlech nad Atlantickým oceánem provedeny pokusy o atentát s pomocí kapalných výbušnin. Okamžitým důsledkem byl zákaz přepravy kapalin na palubě letadel.

· Vzhledem ke zkušenostem nabytým v oblasti bezpečnosti civilního letectví se objevila potřeba aktualizovat nařízení č. 2320/2002; bylo tedy přijato nařízení č. 300/2008, které představuje základ evropských právních předpisů týkajících se bezpečnosti civilního letectví. Tímto nařízením byly zjednodušeny, sjednoceny a upřesněny právní předpisy, které v této oblasti dosud existovaly.

· Dne 25. prosince 2009 došlo při letu z Amsterodamu do Detroitu k pokusu o teroristický atentát, při němž byla použita ukrytá výbušnina. Tato událost upozornila na nedostatečnost stávajících systémů detekční kontroly na evropských letištích, které neumožňují odhalení nekovových zakázaných předmětů. V důsledku toho začaly mnohé státy provádět zkoušky, případně zavedly přísnější bezpečnostní opatření, jejichž součástí bylo i zavedení bezpečnostních skenerů jakožto metody detekční kontroly.

· Nedávné atentáty z konce října 2010, při nichž byly použity zásilky s výbušninou, které byly zaslány do Spojených států amerických a odhaleny ve Spojeném království a v Dubaji, byly příčinou zpřísnění bezpečnostních opatření týkajících se letecké nákladní dopravy. Tato opatření vyústila v přijetí evropského akčního plánu na příští období.

V oblasti bezpečnosti civilního letectví tedy existují tato tři hlavní nařízení:

· nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

· nařízení Komise (ES) č. 272/2009, kterým se doplňují společné základní normy ochrany civilního letectví před protiprávními činy stanovené v příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008.

· nařízení Komise (EU) č. 185/2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti.

Odůvodnění této zprávy z vlastního podnětu

Bezpečnostní skenery

Souvislosti

Vzhledem k tomu, že normativní rámec EU v oblasti bezpečnosti civilního letectví stanoví seznam metod a technologií užívaných při inspekcích a kontrolách, z něhož si členské státy a/nebo letiště mají vybírat, je nezbytné, aby byly stávající právní předpisy pozměněny ve smyslu zařazení bezpečnostních skenerů na uvedený seznam (aniž by přitom byla dotčena možnost zavést skenery na zkoušku či jako přísnější bezpečnostní opatření).

Předchozí stav

Když Evropská komise v roce 2008 předložila Evropskému parlamentu svůj návrh nařízení, v němž byly uvedeny bezpečnostní skenery jakožto jedna z povolených metod detekční kontroly osob, Evropský parlament se k tomuto návrhu kriticky vyjádřil v usnesení ze dne 23. října 2008, v němž uvedl, že bezpečnostní skenery nemají žádnou přidanou hodnotu, naopak vyvolávají pochyby ohledně ochrany základních práv. Toto usnesení Evropského parlamentu upozornilo na dopad bezpečnostních skenerů na lidská práva, soukromí, důstojnost osob a ochranu osobních údajů a požadovalo hloubkovou analýzu situace.

Sdělení Komise

Evropská komise v odpověď na usnesení Evropského parlamentu z roku 2008 předložila sněmovně sdělení, v němž částečně vyřešila obavy, na něž Parlament upozornil:

· konzultace s evropským inspektorem ochrany údajů;

· vědecká a lékařská analýza dopadů na zdraví;

· pokud možno i hodnocení hospodářsko-obchodního dopadu z pohledu hospodárnosti, a;

· hodnocení dopadu na základní práva.

Cílem této zprávy je reagovat na výzvu Komise k zahájení diskuse a ke společným úvahám všech tří orgánů, což umožní učinit pokrok v tomto společném úsilí, které by mělo vést k ochraně evropských občanů.

Vyjádření zpravodaje

Sdělení Komise hodnotí zpravodaj kladně. Důvodné obavy, na něž Evropský parlament upozornil v roce 2008, Komise podle názoru zpravodaje vyřešila uspokojivě.

Zastává názor, že by měly být zavedeny harmonizované právní předpisy pro celou EU, jimiž by byly upraveny provozní podmínky a společné standardy pro detekční účinnost skenerů.

Zdá se, že bezpečnostní skenery nové generace jsou vhodné pro zvýšení bezpečnosti letecké dopravy v EU. V oblasti účinnosti bezpečnostních kontrol na letištích EU představují přidanou hodnotu a navíc jsou přiměřené hrozbám, jimž mají zamezit.

Kapaliny, aerosoly a gely (LAG)

Předchozí situace týkající se kapalin, aerosolů a gelů na evropských letištích.

Od roku 2006 je zakázáno přepravovat v příručním zavazadle kapaliny, gely a aerosoly, jejichž objem je vyšší než 100 ml.

V září 2007 přijal Evropský parlament usnesení P6-TA (2007) 0374, v němž žádal Komisi, aby „bez odkladu přezkoumala otázku zákazu přepravy kapalin a pokud nebude později předložena žádná rozhodující skutečnost, aby zrušila nařízení č. 1546/2006“. Poté, co se objevily pokusy o ukončení uvedeného zákazu, přijaly všechny tři orgány společný postoj, na jehož základě je postupně zaváděna odchylka od zákazu přepravy kapalin.

Současný stav právních předpisů v oblasti kapalin, aerosolů a gelů

Nařízením Komise (EU) č. 297/2010 ze dne 9. dubna 2010 byla ukončena omezení týkající se přepravy kapalin, aerosolů a gelů, a to vytvořením systému postupného přechodu od zákazu k systému detekční kontroly kapalných výbušnin.

V uvedeném nařízení se vyžaduje zavedení efektivního mechanismu do doby, než budou letiště schopna instalovat spolehlivá detekční zařízení. Tohoto cíle by mělo být dosaženo do 29. dubna 2013. K tomuto datu by schopnost detekční kontroly kapalin, aerosolů a gelů měla mít všechna letiště.

Stanoveny jsou tyto fáze:

Do vyhrazených bezpečnostních prostor a na palubu letadel se povoluje vnášení kapalin, aerosolů a gelů, pokud se podrobí detekční kontrole nebo pokud jsou od detekční kontroly osvobozeny v souladu s požadavky prováděcích pravidel:

· Do 29. dubna 2011 se povolí vnášení kapalin, aerosolů a gelů získaných na letišti třetí země nebo na palubě letadla leteckého dopravce třetí země do vyhrazených bezpečnostních prostor a na palubu letadel.

· Nejpozději od 29. dubna 2013 musí každé letiště provádět detekční kontrolu kapalin, aerosolů a gelů v souladu s požadavky prováděcích pravidel přijatých podle čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 300/2008.

Náklad a pošta

Evropský systém zajištění bezpečnosti nákladu se opírá o dva navzájem se doplňující pilíře:

· Bezpečnostní kontroly nákladu a pošty: veškerý náklad a pošta musí být před naložením do letadla podrobeny bezpečnostní kontrole. Tyto bezpečnostní kontroly provádí: schválený agent (letecká společnost, agent či jakýkoliv jiný subjekt provádějící bezpečnostní kontroly), známý odesílatel (odesílatel, jenž odesílá náklad nebo poštu na vlastní účet a jehož postupy splňují společná bezpečnostní pravidla a normy dostatečné k tomu, aby tento náklad nebo pošta mohly být přepravovány v jakémkoli letadle) nebo stálý odesílatel (odesílatel, jenž odesílá náklad nebo poštu na vlastní účet a jehož postupy splňují společná bezpečnostní pravidla a normy dostatečné k tomu, aby tento náklad mohl být přepravován v letadlech, která jsou k této dopravě výhradně určena). Náklad, který nebyl podroben předběžné bezpečnostní kontrole, nesmí být naložen do letadla.

· Ochrana nákladu a pošty v dodavatelském řetězci: Náklad a pošta, které mají být letadlem přepraveny, musí být od okamžiku, kdy jsou provedeny bezpečnostní kontroly, do odletu letadla, v němž mají být přepraveny, chráněny před neoprávněnými činy (ochrana). Náklad a pošta, které nejsou po provedení bezpečnostních kontrol dostatečně chráněny před neoprávněnými činy, se podrobují detekční kontrole.

Souvislosti

Po událostech z konce října a začátku prosince roku 2010 zavedla Evropská unie neodkladně dodatečná opatření k zajištění bezpečnosti nákladu, zejména s ohledem na skutečnost, že tento náklad bývá často přepravován v letadlech pro osobní přepravu.

Na doporučení odborníků z oblasti bezpečnosti letectví EU bylo okamžitě přijato několik zásad jednání; bezpečnostní kontroly nákladu a pošty musí být založeny jednak na společném hodnocení rizik, do nichž je potřeba zahrnout i charakteristiku zásilky, jednak na kvalitě předběžných bezpečnostních kontrol, na druhu letecké dopravy (letadlo pro osobní přepravu, letadlo určené výhradně k přepravě nákladu či pošty), a rovněž na místě původu.

Kromě toho bylo ujednáno, že má být zřízena pracovní skupina, která předloží nové návrhy na posílení bezpečnosti letectví. Současný rámec činnosti se opírá o uvedený plán, který předložil Výbor na vysoké úrovni s cílem posílit bezpečnost letecké přepravy zboží.

Pro zlepšení kontroly letecké nákladní přepravy byly navrženy tři hlavní akční oblasti:

· Posílit a harmonizovat evropské právní předpisy v oblasti letecké nákladní přepravy. Konkrétně jde o bezpečnostní kontroly nákladu a pošty ze třetích zemí. Zlepšit školení a inspekční činnost na evropské i vnitrostátní úrovni.

· Zlepšit koordinaci a výměnu informací v rámci EU. Od 1. ledna 2011 byl posílen stávající celní režim. Nezbytností je řádná výměna informací mezi členskými státy.

· Zvýšit světové normy. Pro tyto účely je nutné, aby v plném rozsahu pokračovala spolupráce s Mezinárodní organizací pro civilní letectví, s cílem dosáhnout toho, aby zásilky pocházející ze třetích zemí vyhovovaly při přechodu přes naše hranice evropským právním předpisům či jiným právním předpisům se stejným dosahem.

Zpravodaj zaujímá tedy své stanovisko s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem a žádá Komisi, aby navázala na toto úsilí o zlepšení. Navrhuje jí přitom několik opatření, o nichž se domnívá, že jsou klíčová pro vyřešení nedostatečné bezpečnosti nákladní přepravy.

Je třeba vzít v potaz rovněž skutečnost, že zásadní součástí definice bezpečnosti letectví jakožto celku jsou také inspekce, tajné a dozorčí služby, výměna policejních informací a analýza lidského faktoru.

To vše lze označit za integrovaný přístup k otázce bezpečnosti v oblasti letectví, který si klade za cíl dosáhnout nejvyššího možného stupně ochrany evropských občanů, což zůstává základním a nevyhnutelným úkolem evropských zákonodárců. Jedná se tedy o ochranu demokratických hodnot a o boj proti terorismu, který je pro ně hrozbou.

STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (27. 1. 2011)

pro Výbor pro dopravu a cestovní ruch

o bezpečnosti letectví, se zvláštním ohledem na bezpečnostní scannery
(2010/2154(INI))

Navrhovatel: Crescenzio Rivellini

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro dopravu a cestovní ruch jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že členské státy a letištní správy čím dál více využívají tělesné scannery, neboť jsou přesvědčeny, že mohou posílit schopnost bezpečnostního personálu odhalit zakázané předměty, jako např. tekutou či plastickou výbušninu, které nelze odhalit stávajícími detektory kovu, a současně odstraňují potřebu podrobit cestující nepříjemné a ponižující tělesné prohlídce;

2.  uznává, že členské státy mají právo trvat na využívání tělesných scannerů v případech, kdy se domnívají, že to posílí bezpečnost nad rámec požadavků právních předpisů EU, nebo pro účely testování, a je přesvědčen, že testy, které v současnosti probíhají ve Finsku, Francii, Nizozemsku, Itálii a Spojeném království, poskytnou údaje, jež Komisi napomohou vypracovat celoevropské standardy osvědčených postupů a kodexy chování, které zajistí ochranu osobních údajů a ochrání lidské zdraví;

3.  bere na vědomí sdělení Komise ze dne 15. června 2010 o používání bezpečnostních skenerů na letištích EU (KOM(2010)0311 v konečném znění) a v něm obsažené závěry a doporučení;

4.  uznává význam bezpečnostních scannerů jakožto doplňkového nástroje na ochranu cestujících, avšak zdůrazňuje zásadní význam řádného využívání přeshraničních zpravodajských informací, monitorování centrálních rezervačních systémů a profilování cestujících pro odhalení potenciálních teroristických hrozeb;

5.  vyzývá Komisi, aby v rámci příštího rámcového programu pro výzkum přezkoumala, zda lze uplatnit technologii, která by byla pro všechny osoby zcela neškodná a současně by zajišťovala bezpečnost letecké dopravy;

6.  vyzývá členské státy, aby vyvinuly technologii, která je pro lidské zdraví nejméně škodlivá a představuje přijatelnou odpověď na obavy veřejnosti týkající se ochrany osobních údajů;

7.  konstatuje, že je již v provozu celá škála tělesných scannerů využívajících různé technologie; je přesvědčen, že každý z nich musí být vyhodnocen na základě vlastních předností a podporuje názor vyjádřený Komisí v jejím nedávném sdělení, podle nějž by shodná úroveň ochrany evropských občanů mohla být zaručena prostřednictvím technických standardů a provozních podmínek, které by musely stanovit právní předpisy EU;

8.  poukazuje na to, že ze zdravotního hlediska je nejbezpečnějším řešením technologie založená na systémech pasivního snímání obrazu milimetrových vln, neboť jde o systémy, které nevyzařují žádné záření;

9.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh využívající pasivní scannery doplněný hodnocením dopadů týkajícím se relativních nákladů, účinnosti a respektování integrity cestujících v případě využití této technologie ve srovnání s ostatními protiteroristickými opatřeními;

10. navrhuje jako vhodnější – tj. jako nejlepší možný kompromis mezi pravděpodobností efektivního výsledku a riziky pro lidské zdraví – řešení založené na systémech zpracování obrazu vytvářeného aktivními milimetrovými vlnami, které využívají neionizující záření a jsou považovány za neškodné, pokud expozice nedosáhne prahových hodnot stanovených v současných právních předpisech;

11. upozorňuje na skutečnost, že technologie založená na zpětném rozptylu rentgenového záření emituje nízkou dávku tohoto záření, a proto navrhuje, aby tato technologie nebyla využívána, neboť je zřejmé, že jakákoli expozice ionizujícímu záření, i nízká, může mít dlouhodobé dopady na zdraví v důsledku kumulativních účinků záření;

12. v souvislosti s využíváním technologie založené na zpětném rozptylu rentgenového záření požaduje, aby byl v případech, kdy se jejímu využití nelze vyhnout, použit zvláštní přístup zejména pro cestující citlivé vůči ionizujícícímu záření (například těhotné ženy, děti, seniory a zdravotně postižené), a domnívá se, že je nezbytné udělit výjimku osobám s lékařskými implantáty (např. ortopedickými protézami, kardiostimulátory a defibrilátory);

13. zdůrazňuje, že technologie založená na prozařování rentgenovým zářením emituje vysokou dávku tohoto záření, a proto ji nelze brát úvahu pro systematický screening pro účely bezpečnosti letecké dopravy;

14. žádá členské státy, aby pravidelně sledovaly dlouhodobé účinky expozice tělesným scannerům, zohledňovaly pokrok vědeckých poznatků a kontrolovaly správné nastavení, řádné používání a fungování těchto přístrojů;

15. zdůrazňuje, že cestující musí být řádným způsobem informováni o možných zdravotních dopadech a rizicích spojených jak s použitím tělesného scanneru, tak s následným letem;

16. vyzývá členské státy, aby cestujícím poskytovaly relevantní, komplexní a jednoznačné informace o všech aspektech využívání tělesných scannerů v rámci bezpečnostních opatření;

17. vyzývá k tomu, aby – dokud přetrvávají rozumné pochybnosti týkající se bezpečnosti využívání tělesných scannerů pro lidské zdraví – byli cestující s dostatečným předstihem informováni, že budou procházet tělesným scannerem, a existovala skutečná alternativa k takovým kontrolám s možností podstoupit jiný druh kontroly;

18. vyzývá Komisi, aby navrhla, aby bylo bezpečnostnímu personálu zodpovědnému za používání tělesných scannerů poskytováno specifické školení, které zohlední dopady na osobní důstojnost, zdraví a ochranu osobních údajů;

19. vyzývá Komisi, aby v součinnosti s členskými státy vypracovala kodex chování týkající se používání bezpečnostních scannerů, který by po letištích požadoval ohleduplnost při jejich používání a přihlížení k soukromí cestujících;

20. vyzývá dotčené odvětví, aby ve spolupráci s Komisí a členskými státy vypracovalo profesionální etický kodex určený osobám odpovídajícím za obsluhu tělesných scannerů, který by zohledňoval potřeby nejzranitelnějších osob a pracovníků v odvětví, právo na osobní soukromí a důstojnost a příslušné právní předpisy upravující ochranu osobních údajů;

21. vyzývá Komisi, aby po dvou letech předložila zprávu o příslušných nákladech a přínosech a dopadech na zdraví;

22       požaduje, aby Komise bezodkladně předložila právní rámec upravující používání tělesných scannerů na letištích v EU, který by plně zajišťoval dodržování základních práv a řešil by problém obav týkajících se zdravotních otázek.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

25.1.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

45

12

1

Členové přítomní při konečném hlasování

János Áder, Kriton Arsenis, Paolo Bartolozzi, Sandrine Bélier, Sergio Berlato, Martin Callanan, Nessa Childers, Chris Davies, Bairbre de Brún, Bas Eickhout, Edite Estrela, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Julie Girling, Nick Griffin, Satu Hassi, Jolanta Emilia Hibner, Dan Jørgensen, Karin Kadenbach, Christa Klaß, Jo Leinen, Peter Liese, Kartika Tamara Liotard, Linda McAvan, Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė, Gilles Pargneaux, Antonyia Parvanova, Andres Perello Rodriguez, Sirpa Pietikäinen, Mario Pirillo, Pavel Poc, Vittorio Prodi, Oreste Rossi, Horst Schnellhardt, Richard Seeber, Bogusław Sonik, Catherine Soullie, Salvatore Tatarella, Marina Yannakoudakis

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Margrete Auken, Inés Ayala Sender, Tadeusz Cymański, José Manuel Fernandes, Jacqueline Foster, Gaston Franco, Matthias Groote, Jutta Haug, Marisa Matias, Judith A. Merkies, Miroslav Mikolášik, Crescenzio Rivellini, Renate Sommer, Eleni Theocharous, Michail Tremopoulos, Thomas Ulmer, Marita Ulvskog, Vladimir Urutchev, Adina-Ioana Vălean

STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (27. 4. 2011)

pro Výbor pro dopravu a cestovní ruch

k bezpečnosti letectví, se zvláštním ohledem na bezpečnostní skenery
(2010/2154(INI))

Navrhovatelka: Judith Sargentini

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro dopravu a cestovní ruch jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje význam boje proti terorismu a organizovanému zločinu, které jsou hrozbou pro bezpečnost Evropské unie, jak již bylo uvedeno ve stockholmském programu, a za tímto účelem podporuje jedině použití účinných bezpečnostních opatření, jejichž cílem je předcházet teroristickým činům a která jsou stanovena zákonem, jsou ve svobodné a otevřené demokratické společnosti nezbytná a přiměřená cíli, jehož mají dosáhnout, a jsou plně v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s Evropskou úmluvou o lidských právech; připomíná, že důvěra občanů v jejich instituce je zásadní, a že tudíž musí existovat náležitá rovnováha mezi potřebou zajistit bezpečnost a zárukou základních práv a svobod;

2.  v této souvislosti zdůrazňuje, že veškerá protiteroristická opatření by měla být v plném souladu se základními právy a povinnostmi Evropské unie, které jsou v demokratické společnosti nezbytné, a musí být přiměřená, nezbytně nutná, stanovená zákonem, a tedy vymezena v rámci konkrétního cíle, jehož chtějí dosáhnout;

3.  připomíná, že používání tělesných skenerů musí být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[1];

4.  zdůrazňuje, že cíle a očekávaný přínos používání tělesných skenerů musí být jasně stanoveny;

5.  v tomto ohledu naléhavě žádá, aby byl přesně a náležitě vymezen cíl, jehož má být dosaženo; vyzývá k provedení rozsáhlého technického hodnocení užitečnosti tělesných skenerů; dále naléhavě požaduje zákaz používání tělesných skenerů v případě jakéhokoli nejednoznačného či jiného než kladného hodnocení;

6.  připomíná, že pouze několik členských států provedlo zkoušky tělesných skenerů[2] a mnoho z nich od jejich používání následně upustilo vzhledem k vysokým nákladům, ke zpožděním a neúčinnosti[3], zatímco většina členských států tělesné skenery nezavedla nebo se proti nim postavila či prohlásila, že nemá v úmyslu tyto skenery zakoupit, zavést ani používat;

7.  poznamenává, že členské státy, které již tělesné skenery používají, jsou bez ohledu na zařazení tělesných skenerů na seznam přípustných metod kontroly zavázány k zajištění dodržování, ochrany a prosazování základních práv občanů, která jsou uvedena v Evropské úmluvě o lidských právech a v Listině základních práv, a to zejména práva na soukromí a zdraví, jak také požadoval Parlament;

8.  zdůrazňuje, že členské státy, jež tělesné skenery používaly, vyloučily některé kategorie zranitelných osob, jako jsou děti, těhotné ženy, starší osoby, zdravotně postižené osoby nebo osoby s implantovanými zdravotnickými prostředky a pracovníci, kteří jsou často vystaveni radiaci, a že na úrovni EU musí být uplatňována společná pravidla v této oblasti, jakmile členské státy tělesné skenery začnou zavádět a používat;

9.  je přesvědčen, že postup projednávání ve výborech je pro oblast bezpečnosti letecké dopravy nevhodný, alespoň pokud jde o opatření s dopadem na práva občanů, a vyzývá k plnému zapojení Parlamentu prostřednictvím postupu spolurozhodování;

10. zdůrazňuje, že rozhodnutí zavést bezpečnostní skenery na letištích spadá do oblasti pravomoci členských států a že v této souvislosti musí tyto skenery splňovat minimální společné normy a požadavky stanovené Evropskou unií;

11. v této souvislosti se domnívá, že rozhodnutí používat tělesné skenery na letištích by nemělo být pro členské státy závazné; zdůrazňuje, že pokud se členských stát rozhodne tělesné skenery na svých letištích zavést, měly by tyto skenery splňovat minimální normy a požadavky stanovené na úrovni EU;

12. zdůrazňuje, že členské státy, které se rozhodnou tělesné skenery používat, by měly mít na základě zásady subsidiarity možnost uplatňovat přísnější normy než ty, jež stanoví evropské právní předpisy o ochraně občanů a jejich osobních údajů;

13. požaduje, aby každý tělesný skener splňoval minimální soubor technických požadavků před tím, než bude moci být umístěn na seznam povolených metod kontroly, a domnívá se, že by tyto požadavky měly mimo jiné zajistit prevenci všech možných zdravotních rizik pro cestující a zaměstnanců, a to včetně dlouhodobých rizik; požaduje v této souvislosti, a s ohledem na současný stav technologií, aby bylo omezeno používání skenerů využívajících ionizující záření, například rentgenové záření, které mohou mít kumulativní účinek, a požaduje další výzkum jejich dopadů;

14. vyzývá v této souvislosti členské státy, aby pravidelně sledovaly dlouhodobé dopady vystavení bezpečnostním skenerům a zohlednily při tom nejnovější vývoj v oblasti vědeckého výzkumu a aby kontrolovaly, zda zařízení byla náležitě instalována a jsou řádně používána a provozována;

15. dále trvá na tom, aby byly tělesné skenery vybaveny pouze technologií, která neumožňuje získat detailní zobrazení těla, nýbrž pouze standardizované a z hlediska pohlaví neutrální zobrazení „schematického panáčka“, která jsou zcela anonymní, a že nesmí být možné nijak zpracovávat či ukládat jakákoli data;

16. vyzývá Komisi, aby za nedovolené zaznamenávání či šíření obrazů z bezpečnostních kontrol ukládala odrazující sankce;

17. vyzývá, aby příslušný orgán prováděl pravidelné technické kontroly za účelem přezkumu neporušenosti zařízení a jeho souladu s podmínkami stanovenými v bodech 13 a 15;

18. zdůrazňuje, že každý cestující a zaměstnanec musí mít právo kontrolu tělesným skenerem odmítnout, aniž by byl povinen poskytnout jakékoli vysvětlení, a právo požádat o standardní bezpečnostní kontrolu při plném respektování jeho práv a důstojnosti; požaduje v této souvislosti, aby všichni bezpečnostní pracovníci absolvovali náležité a podrobné školení; trvá na tom, že pokud by se omezilo používání skenerů, které využívají ionizujícího záření, například rentgenového záření, nebylo by nutné stanovit jasné výjimky pro zranitelné osoby, jako jsou například těhotné ženy, děti, osoby s postižením či osoby se zdravotními obtížemi, v jejichž případě by takové kontroly nebyly vhodné;

19. zdůrazňuje, že odmítnutí podrobit se kontrole tělesným skenerem by nemělo samo o sobě vzbuzovat jakékoli podezření vůči dotčenému cestujícímu či zaměstnanci ani by nemělo vést k dalším obtížím, včetně důkladných prohlídek či zdržení, a že během postupu, který předchází skenování těla nebo se týká odmítnutí skenování, je nepřijatelná jakákoli forma profilování např. na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického či národnostního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení;

20. vyzývá k tomu, aby cestujícím a zaměstnancům byly předem poskytnuty náležité a detailní informace o tělesném skeneru a postupu kontroly pomocí tohoto zařízení, a to včetně jejich práva odmítnout projít tělesným skenerem a práva stěžovat si a požadovat účinnou právní nápravu v případě nesrovnalostí týkajících se kontroly pomocí tělesného skeneru nebo odmítnutí podrobit se jí a následné standardní bezpečnostní kontroly; zdůrazňuje, že informace o tělesném skeneru a postupu kontroly pomocí tohoto skeneru by cestujícím a zaměstnancům měly být poskytnuty nejen v okamžiku provedení rezervace u letecké společnosti nebo na internetových stránkách letiště, ale také na místě kontroly; zdůrazňuje, že je třeba, aby byli bezpečnostní pracovníci v této souvislosti řádně proškoleni;

21. zdůrazňuje, že jakýkoli návrh, který by umožnil zavedení a používání tělesných skenerů jako přípustné metody kontroly, by měl být podrobně odůvodněn v posouzení dopadů, které bude v souvislosti s tělesnými skenery mimo jiné zahrnovat otázky základních práv, zásady proporcionality a nezbytnosti, a to s přihlédnutím k jejich přidané hodnotě v souvislosti s bojem proti terorismu, dále otázky nákladů vynaložených na pořízení, instalaci a provoz tělesných skenerů a možných zdravotních rizik pro cestující a zaměstnance, a to zejména pro zranitelné cestující a zaměstnance, a přihlédne také ke stanoviskům Evropské unie, mezinárodních i vnitrostátních orgánů v oblasti lidských práv a ochrany údajů, jako je evropský inspektor ochrany údajů, pracovní skupina zřízená podle článku 29, Agentura pro základní práva, Světová zdravotnická organizace a zvláštní zpravodaj OSN pro ochranu lidských práv v boji proti terorismu;

22. očekává, že Komise bude ve svém návrhu vycházet z rozsáhlého souboru nezávislých a objektivních vědeckých informací shromážděných od odborníků EU v této oblasti a že návrh zpracuje bez zásahů odvětví průmyslu, vlád členských států a třetích zemí;

23. zdůrazňuje, že technické specifikace technické pracovní skupiny Evropské konference pro civilní letectví a smlouvy o nákupu tělesných skenerů by měly být odtajněny a zpřístupněny veřejnosti;

24. doporučuje, aby na každé letence cestujících byly uvedeny náklady na bezpečnostní opatření;

25. požaduje, aby ke každému návrhu týkajícímu se zavedení a používání tělesných skenerů byla požádána Agentura Evropské unie pro základní práva o podrobné stanovisko k hledisku dodržování základních práv;

26. žádá Komisi, aby prozkoumala alternativy používání tělesných skenerů a zohlednila přitom další opatření, která jsou již používána pro odhalování hrozeb v letecké dopravě, a aby prokázala potřebu nahradit stávající opatření pro sledování bezpečnosti letecké dopravy těmito skenery;

27. vyzývá Komisi, Radu a příslušný výbor, aby všude tam, kde se míní používání skenerů pro kontrolu osob, nahradily slova „bezpečnostní skener(y)“ slovy „tělesný(é) skener(y)“, a to i v názvu zprávy, čímž se zabrání nepatřičným a zbytečným nedorozuměním a nejasnostem.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

19. 4. 2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

41

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Roberta Angelilli, Gerard Batten, Vilija Blinkevičiūtė, Emine Bozkurt, Simon Busuttil, Carlos Coelho, Rosario Crocetta, Luis de Grandes Pascual, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Cornelia Ernst, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Timothy Kirkhope, Juan Fernando López Aguilar, Monica Luisa Macovei, Nuno Melo, Louis Michel, Claude Moraes, Jan Mulder, Antigoni Papadopoulou, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Csaba Sógor, Rui Tavares, Wim van de Camp, Daniël van der Stoep, Axel Voss

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Edit Bauer, Ioan Enciu, Ana Gomes, Monika Hohlmeier, Franziska Keller, Hubert Pirker, Zuzana Roithová, Joanna Senyszyn, Michèle Striffler, Cecilia Wikström

  • [1]  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
  • [2]  Spojené království, Nizozemsko, Německo, Dánsko.
  • [3]  Itálie a Finsko.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.5.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

37

2

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Inés Ayala Sender, Georges Bach, Izaskun Bilbao Barandica, Antonio Cancian, Michael Cramer, Ryszard Czarnecki, Luis de Grandes Pascual, Christine De Veyrac, Saïd El Khadraoui, Ismail Ertug, Knut Fleckenstein, Jacqueline Foster, Mathieu Grosch, Jim Higgins, Juozas Imbrasas, Ville Itälä, Dieter-Lebrecht Koch, Georgios Koumoutsakos, Werner Kuhn, Jörg Leichtfried, Bogusław Liberadzki, Eva Lichtenberger, Marian-Jean Marinescu, Gesine Meissner, Hubert Pirker, Vilja Savisaar-Toomast, Olga Sehnalová, Debora Serracchiani, Brian Simpson, Dirk Sterckx, Keith Taylor, Silvia-Adriana Ţicău, Giommaria Uggias, Thomas Ulmer, Dominique Vlasto, Artur Zasada, Roberts Zīle

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Philip Bradbourn, Guido Milana, Dominique Riquet, Alfreds Rubiks, Laurence J.A.J. Stassen