Postup : 2011/0047(NLE)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0274/2011

Předložené texty :

A7-0274/2011

Rozpravy :

Hlasování :

PV 13/09/2011 - 5.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0355

DOPORUČENÍ     ***
PDF 161kWORD 84k
15. 7. 2011
PE 466.969v03-00 A7-0274/2011

týkající se návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy o zachování a řízení rybolovných zdrojů v oblasti volného moře jižního Tichého oceánu jménem Evropské unie

(08135/2011 – C7‑0098/2011 – 2011/0047 (NLE))

Výbor pro rybolov

Navrhovatelka: Carmen Fraga Estévez

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

týkající se návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy o zachování a řízení rybolovných zdrojů v oblasti volného moře jižního Tichého oceánu jménem Evropské unie

(08135/2011 – C7‑0098/2011 – 2011/0047(NLE))

(Souhlas)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (08135/2011),

–   s ohledem na Úmluvu o zachování a řízení rybolovných zdrojů v oblasti volného moře jižního Tichého oceánu (08135/2011),

–   s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 43 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7‑0098/2011),

–   s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 8 jednacího řádu,

–   s ohledem na doporučení Výboru pro rybolov (A7-0274/2011),

1.  uděluje svůj souhlas s uzavřením úmluvy;

2.  vyzývá Komisi, aby na všech mezinárodních i dvoustranných fórech, kde mohou být přítomny státy, jejichž rybářská loďstva mají zájmy v oblasti, které se úmluva týká, aktivně vyvíjela činnosti na podporu podpisu, ratifikace a provádění této úmluvy za účelem urychlení jejího vstupu v platnost;

3.  pověřuje svého předsedu, aby tento postoj předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě Nového Zélandu jako depozitáři úmluvy.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Rybolov v oblasti jižního Tichého oceánu byl dosud řízen dvěma regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, a to Meziamerickou komisí pro tropické tuňáky a Komisí pro rybolov v západním a středním Tichém oceánu, známou pod anglickou zkratkou WCPFC.

Cílem obou těchto organizací je však řízení vysoce stěhovavých druhů, a proto nebyl rybolov jiných zdrojů v této rozlehlé oblasti regulován, s výjimkou výlučných ekonomických zón pobřežních států, jež uplatňují své vlastní předpisy.

Aby bylo toto vakuum vyplněno a s přihlédnutím ke skutečnosti, že rybolov probíhá nejen ve výlučných ekonomických zónách, ale i v oblasti volného moře, se vlády Austrálie, Chile a Nového Zélandu v roce 2006 rozhodly zahájit postup mezinárodních konzultací ohledně vytvoření regionální organizace pro řízení rybolovu v jižním Tichomoří s cílem spolupracovat při odstraňování nedostatků v oblasti řízení a zachování druhů, jež nejsou vysoce stěhovavé, a ochrany biologické rozmanitosti v oblasti volného moře jižního Tichého oceánu, a to v souladu s mezinárodním právem.

Počet lodí Společenství, které loví v této oblasti (jedná se především o lov kranase a spíše symbolický lov určitých hlubinných druhů, jako je červenice obecná a pivonoš), není vysoký, ale přesto zavazuje Evropskou unii, v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, ke spolupráci s ostatními zúčastněnými stranami na řízení a zachování zdrojů v této oblasti, přičemž Evropská unie se na tomto procesu od počátku velmi aktivně podílela a výsledkem je, že znění úmluvy bylo rozšířeno o několik povinností, které – přestože jsou stále velmi mírné – jsou krokem vpřed ve vztahu k ostatním regionálním organizacím pro řízení rybolovu, zejména k WCPFC.

Znění úmluvy bylo přijato v listopadu 2009 a k podpisu byla úmluva otevřena dne 1. února 2010. Evropská unie úmluvu podepsala dne 26. července 2010 v souladu s rozhodnutím Rady ze dne 24. července 2010 týkajícím se zmíněného podpisu.

Úmluva se nyní nachází v procesu ratifikace jejími signatáři a účelem tohoto legislativního aktu je umožnit ratifikaci úmluvy ze strany Evropské unie prostřednictvím návrhu rozhodnutí Rady.

Pro to, aby úmluva vstoupila plně v platnost, je zapotřebí, aby ji ratifikovalo 8 zúčastněných stran, včetně 3 států, jejichž pobřeží je zároveň hranicí dané oblasti, a 3 států, jež s oblastí nehraničí. V době sepsání tohoto návrhu doporučení úmluvu již ratifikovaly tři státy, které s oblastí nehraničí – Belize, Kuba a Dánsko (jménem Faerských ostrovů), a jeden stát, jehož pobřeží hraničí s danou oblastí – Cookovy ostrovy.

Vyjádření navrhovatelky

Návrh Rady obsahuje shrnutí procesu utváření regionální organizace pro řízení rybolovu v jižním Tichomoří a navrhovatelka se jím dále nezabývá, přestože čtenář po přečtení shrnutí absolutně nezíská představu o obrovském úsilí, které vyjednávači EU museli vyvíjet po dobu čtyř let, aby se dosáhlo poněkud vyšších cílů než pouze těch, jež jsou striktně stanoveny v Úmluvě Organizace spojených národů o tažných a vysoce stěhovavých populacích ryb z roku 1982. Pokud jde o uplatňování předpisů ve výlučných ekonomických zónách a mimo ně, zmíněná úmluva obsahuje pouze minimum nejnutnějších ustanovení a byla již překonána pokročilejšími myšlenkami, které mají rozhodnou podporu Evropské unie a podle nichž by ochrana biologické rozmanitosti, zajišťovaná mimo jiné řízením osvědčených postupů v oblasti rybolovu, měla být globálním cílem, který se týká všech moří světa a nerozlišuje mezi oblastmi volného moře a volnými ekonomickými zónami.

Navrhovatelku proto v prvé řadě napadá, že by se mělo ozřejmit, do jaké míry je většina států stále neochotna přijmout ve svých vodách opatření na řízení rybolovu, která jsou v souladu s mezinárodním právem. A je tedy velice demoralizující, že příkladem takového kladení odporu jsou regionální organizace pro řízení rybolovu vedené zeměmi, které jsou zdánlivě největšími zastánci osvědčených postupů v oblasti rybolovu, nebo se tak alespoň prezentují, jako jsou Austrálie, Nový Zéland nebo Chile, které podaly podnět k vytvoření této nové regionální organizace pro řízení rybolovu.

Skutečnost, že ani jedna z těchto tří zemí ještě úmluvu nepodepsala (přestože se chopily iniciativy) a že ratifikace je v zemích, jejichž pobřeží tvoří hranice oblasti, které se úmluva týká, obecně opožděna, je dalším důvodem ke znepokojení.

Také je to důkazem, do jaké míry v Evropské unii, a to i přes opakovanou kritiku namířenou proti sobě samotné, zakořenila myšlenka zodpovědné globální správy – hledisko, v jehož případě, zdá se, začíná docházet k prohlubování neshod mezi Evropou a zeměmi, jako je Austrálie a Nový Zéland. Navrhovatelka se domnívá, že tuto otázku je třeba zmínit.

V současné době existuje kromě EU devět dalších zemí (Belize, Chile, Čína, Cookovy ostrovy, Faerské ostrovy, Korea, Peru, Vanuatu a Ruská federace), jejichž loďstva jsou v oblasti přítomna.

Strany úmluvy přijaly do doby, než úmluva plně vstoupí v platnost, dohodu o opatřeních pro rybolov pelagických druhů ryb, která stanoví celkový přípustný odlov pro každou jednotlivou stranu a omezuje rybolovnou činnost specifickými limity. Podle vědeckých zpráv se populace kranase v posledních letech znepokojivě snížila, což předurčilo výši přidělených práv rybolovu. Podle vědecké zprávy z roku 2011 Evropské unii náleží 40 000 tun s intenzitou rybolovu maximálně 78 600 GT. V říjnu dojde k nové revizi údajů o biomase, avšak předpokládá se, že pokud jde o rybolovná práva, v nejlepším případě bude zachován současný stav.

Přestože rybolovná práva Evropské unie by umožňovala lovit až 10 plavidlům najednou, což je více než běžně se vyskytující počet 2 až 4 unijních plavidel, která v této oblasti obvykle loví, má se každopádně za to, že i kdyby byly podány žádosti o povolení lovit s výše uvedeným maximálním počtem plavidel, bylo by s ohledem na vzdálenost přístavů původu velmi obtížné zajistit, aby všech 10 plavidel bylo v oblasti přítomno současně.

S ohledem na skutečnost, že úmluva se zabývá lovem tažných druhů v oblasti, což je i případ kranase, navrhovatelku zneklidňuje čl. 20 odst. 4. písm. a) úmluvy, a zejména bod iii). Úmluva na začátek stanoví, že její komise určí celkový přípustný odlov či celkovou přípustnou intenzitu odlovu daného rybolovného zdroje na celou oblast jeho výskytu.

Bod iii) však stanoví, že pokud jedna smluvní strana z pobřežních států nesouhlasí se zmíněným celkovým přípustným odlovem, může ve svých vodách stanovit jiný celkový přípustný odlov. V případě tažných druhů by tato možnost vyhnout se zmíněné povinnosti mohla okamžitě zmařit účel daného opatření pro řízení rybolovu.

Jistého úspěchu však bylo dosaženo zahrnutím odstavce 5 do článku 20, který stanoví, že komise může přijmout nouzová opatření v případě, kdy dospěje k závěru, že rybolov představuje vážnou hrozbu pro udržitelnost rybolovného zdroje.

Teprve v budoucnu se ukáže, k jakému výsledku toto řešení může vést, poněvadž nouzová opatření mohou být platná pouze dočasně, ale každopádně se jedná o řešení nesporně pokrokové a vítané.

V průběhu jednání o znění úmluvy EU také získala další záruky, pokud jde o postup pro vznesení námitek. Na rozdíl od postupu v ostatních regionálních organizacích pro řízení rybolovu nestačí, aby jedna smluvní strana jednoduše vznesla námitku vůči určitému opatření s cílem vyhnout se povinnosti jeho provádění. V tomto případě se jedná o mnohem přísnější postup pro vznesení námitek, který stanoví omezení ohledně důvodů, jež mohou být základem pro vznesení námitky, a – což je zásadnější – zavazuje stát, který námitku vznesl, aby přijal alternativní opatření s obdobným výsledkem jako opatření, vůči němuž byla námitka vznesena.

Dále se zdá, že znění úmluvy zajišťuje plavidlům jednotlivých smluvních stran přístup do přístavů ostatních států, které jsou smluvními stranami úmluvy, což by přinejmenším mohlo umožnit lodím společenství pro rybolov pelagických druhů přístup do chilských přístavů.

Závěrem, a vzhledem k obrovskému odporu států, jejichž pobřeží jsou hranicemi této oblasti světa, začlenit do svých výlučných ekonomických zón mezinárodní opatření pro řízení rybolovu, se navrhovatelka domnívá, že argumenty ve prospěch úmluvy převažují nad argumenty proti ní, a každopádně si stojí za přesvědčením, že EU by měla být přítomna ve všech regionálních organizacích pro řízení rybolovu, a to jednak za účelem prosazování svých priorit, pokud jde o otázku, jak by mělo vypadat udržitelné řízení rybolovu, a dále za účelem prosazování priorit svého loďstva, přičemž by měla, pokud je to příhodné, být protiváhou zajišťující, že nedojde k pokusům o obcházení úsilí vynakládaného na boj proti nezákonnému, neregulovanému a nehlášenému rybolovu.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

12.7.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Josefa Andrés Barea, Antonello Antinoro, Kriton Arsenis, Alain Cadec, Carmen Fraga Estévez, Marek Józef Gróbarczyk, Carl Haglund, Iliana Malinova Iotova, Werner Kuhn, Isabella Lövin, Gabriel Mato Adrover, Guido Milana, Maria do Céu Patrão Neves, Crescenzio Rivellini, Ulrike Rodust, Struan Stevenson, Jarosław Leszek Wałęsa

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Chris Davies, Estelle Grelier, Raül Romeva i Rueda, Nikolaos Salavrakos

Právní upozornění - Ochrana soukromí