Postup : 2011/0806(NLE)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0337/2011

Předložené texty :

A7-0337/2011

Rozpravy :

Hlasování :

PV 13/10/2011 - 6.4
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0437

ZPRÁVA     
PDF 289kWORD 263k
10. 10. 2011
PE 473.807v02-00 A7-0337/2011

o doporučení Rady o jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky

(14862/2011 – C7‑0312/2011 – 2011/0806(NLE))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodajka: Sharon Bowles

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 PŘÍLOHA 1: ŽIVOTOPIS JörgA AsmussenA
 PŘÍLOHA 2: ODPOVĚDI JörgA AsmussenA NA DOTAZNÍK
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o doporučení Rady o jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky

(14862/2011 – C7‑0312/2011 – 2011/0806(NLE))

(Konzultace)

Evropský parlament,

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 4. října 2011 (14862/2011)(1),

–   s ohledem na čl. 283 odst. 2 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, podle něhož Evropská rada konzultovala návrh s Parlamentem (C7‑0312/2011),

–   s ohledem na článek 109 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7‑0337/2011),

A. vzhledem k tomu, že dopisem ze dne 4. října 2011 Evropská rada konzultovala s Evropským parlamentem jmenování Jörga Asmussena do funkce člena Výkonné rady Evropské centrální banky na osmileté funkční období od 1. listopadu 2011;

B.  vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor zhodnotil profesní způsobilost navrženého kandidáta, zejména s ohledem na požadavky uvedené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a nutnost zajistit plnou nezávislost ECB podle článku 130 této smlouvy; vzhledem k tomu, že v rámci tohoto hodnocení obdržel od kandidáta jeho životopis a odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán;

C. vzhledem k tomu, že poté výbor dne 10. října 2011 uspořádal 90minutové slyšení, během něhož kandidát pronesl úvodní proslov a poté zodpověděl otázky členů výboru;

1.  vydává kladné stanovisko k doporučení Rady o jmenování Jörga Asmussena členem Výkonné rady Evropské centrální banky;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě, Radě a vládám členských států.

(1)

Úř. věst. L 0, 0.0.0000, s. 0.


PŘÍLOHA 1: ŽIVOTOPIS JörgA AsmussenA

Životopis

Jörg Asmussen

narozen ve Flensburgu v roce 1966

státní tajemník, německé spolkové ministerstvo financí

Pracovní zkušenosti

od července 2008        státní tajemník na spolkovém ministerstvu financí zodpovědný za:

-          sekci I (fiskální politika a makroekonomické záležitosti)

-          sekci VII (politika finančního trhu)

-          sekci E (evropská politika)

březen 2003–             vedoucí sekce VII

červen 2008               politika finančního trhu

říjen 2002–                 vedoucí podsekce E A

únor 2003                  zodpovědný za stěžejní oblasti problematiky evropských záležitostí a

                                   obecné finanční záležitosti spojené s evropskými záležitostmi

červenec 1999–           vedoucí ministerského úřadu a osobní referent

říjen 2002                   spolkového ministra financí

1998–1999                 osobní referent státního tajemníka

s odpovědností za evropské záležitosti, měnové záležitosti a problematiku úvěrů a za mezinárodní finanční a měnovou politiku

1996–1998                 referent v útvaru pro mezinárodní hospodářský a měnový rozvoj, Mezinárodní měnový fond a hospodářské summity

od roku 1996              spolkové ministerstvo financí, Berlín

1994–1996                 vedoucí projektů v oblasti evropské hospodářské a sociální

                                   politiky a politiky trhu práce na Institutu sociologického výzkumu a sociální politiky (Institut für Sozialforschung und Gesellschaftspolitik GmbH), Kolín nad Rýnem

Členství a mandáty

-    člen Hospodářského a finančního výboru EU a pracovní skupiny Eurogroup

-    zástupce Německa ve skupinách G7 a G20 pro oblast financí

-    člen Rady pro finanční stabilitu

-    zástupce člena Rady guvernérů Světové banky

-    zástupce člena Rady guvernérů Evropské banky pro obnovu a rozvoj

-    předseda generální rady německého Spolkového úřadu pro finanční dohled

-    člen dozorčí rady společnosti Deutsche Telekom AG

-    člen dozorčí rady v Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit (GIZ)

-    úřadující šerpa zastupující Německo ve skupině G20

-    předseda pracovní skupiny G20 pro mezinárodní měnový systém

-    Světové ekonomické fórum: člen řídícího výboru pro projekt týkající se budoucnosti mezinárodního měnového systému

-    člen skupiny správců pro principy stabilních toků kapitálu a spravedlivé restrukturalizace dluhu (Principles for Stable Capital Flows and Fair Debt Restructuring)

Vzdělání

1991–1992                 studium řízení podniků (Master in Business Administration, MBA), Bocconiho univerzita v Miláně

1988–1994                 studium ekonomie na univerzitě v Gießenu a

                                na univerzitě v Bonnu, titul: diplomovaný národohospodář (Diplom-                            Volkswirt), specializace: měnová politika


PŘÍLOHA 2: ODPOVĚDI JörgA AsmussenA NA DOTAZNÍK

A.     Osobní a odborný profil

1.     Popište prosím své hlavní odborné zkušenosti v měnové, finanční a obchodní oblasti.

V průběhu své profesní kariéry jsem se v rámci různých pozic, které jsem vykonával, zabýval rozličnými hledisky měnové, finanční a obchodní oblasti.

Než jsem začal v roce 1996 působit na německém ministerstvu financí, pracoval jsem jako projektový manažer ve výzkumném a konzultačním institutu Institut für Sozialforschung und Gesellschaftspolitik, který sídlí v Kolíně nad Rýnem. Řídil jsem projekty PHARE v přistupujících zemích ve východní Evropě a pobaltských státech. Můj první post na ministerstvu financí (1996–1998) byl v oddělení pro záležitosti světového hospodářství, Mezinárodního měnového fondu (MMF) a G7, bylo to v době asijské krize. Od roku 1999 do roku 2002 jsem byl nejprve osobním tajemníkem státního tajemníka a poté jsem se stal osobním tajemníkem ministra a vedoucím úřadu ministerstva. V říjnu 2002 jsem převzal řízení odboru v rámci ředitelství pro evropskou politiku a v březnu 2003 jsem byl povýšen na generálního ředitele ředitelství pro politiku finančních trhů a na tomto postu jsem působil více než pět let.

Měl jsem velmi rozsáhlou odpovědnost v měnových, finančních a obchodních záležitostech, protože v červenci 2008 jsem byl jmenován státním tajemníkem na ministerstvu financí. V současné době mám na starost tři (z devíti) ředitelství:

Ředitelství I – fiskální politika a makroekonomické záležitosti, mezinárodní finanční a měnová politika – slouží jako interní skupina odborníků ministerstva pro hospodářskou politiku, ale zabývá se také provozními úkoly, jako je rozdělování finančních prostředků z balíčku na podporu hospodářství z roku 2009 a správa spolkového záručního režimu. Mezinárodní odbor má mimo jiné odpovědnost v oblasti postupu ministrů financí zemí G7 a G20, v otázkách MMF, dvoustranných vztahů mimo Evropu, mezinárodních rozvojových bank a restrukturalizace dluhu.

Ředitelství VII – politika finančních trhů – se zabývá regulací finančních trhů v oblastech bankovnictví, pojišťovnictví, správy aktiv a cenných papírů na mezinárodní (Rada pro finanční stabilitu a G20), evropské a vnitrostátní úrovni. Ředitelství VII navíc nese odpovědnost za dohled nad Spolkovou dluhovou agenturou (Finanzagentur), bankovní skupinou KfW, Spolkovou agenturou pro stabilizaci finančního trhu (FSMA) a Spolkovým úřadem pro dohled nad finančním trhem (BaFin).

Ředitelství E – evropská politika – je naším ústředním ředitelstvím pro řešení veškerých otázek, které souvisí se současnou krizí státního dluhu v některých okrajových zemích eurozóny. Je odpovědné za záležitosti týkající se evropské měnové unie, včetně otázek Evropské centrální banky (ECB) a dvoustranných vztahů v Evropě. Ředitelství E se kromě toho zabývá všemi rozpočtovými otázkami, které se týkají evropské politiky a Evropské investiční banky (EIB).

Od listopadu 2009 do ledna 2011 jsem byl rovněž odpovědný za odbor pro spolkové rezervy, zejména spolkové nemovitosti a úkoly spojené s ukončením činnosti privatizační agentury Treuhandanstalt.

Mimoto jsem vykonával různé mandáty v dozorčích radách spolkových podniků a agentur. V současné době jsem členem dozorčí rady společnosti Deutsche Telekom AG a agentury Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit GmbH (GIZ – agentura spolkové vlády pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Předsedám meziresortnímu řídícímu výboru ve Spolkové agentuře pro stabilizaci finančního trhu (FSMA), jež byla zřízena na konci roku 2008 jakožto německý režim záchrany bank. Řídící výbor je pověřen činit politická rozhodnutí v oblasti stabilizace finančního trhu a restrukturalizace bank. Jsem předsedou generální rady německého Spolkového úřadu pro dohled nad finančním trhem (BaFin) a jsem členem vládního výboru odborníků pro záležitosti akciového trhu (Börsensachverständigenkommission).

Poté, co jsem se v roce 2002 stal vedoucím odboru, byl jsem pověřen významnými řídícími povinnostmi, které souvisí s organizací ministerstva, jeho pracovníků a rozpočtu. Uvedená tři ředitelství, která spadají do mojí kompetence, zahrnují sedm odborů se 43 odděleními a přibližně 370 pracovníky.

2.     Co považujete za své hlavní zkušenosti na evropské a mezinárodní úrovni?

Od prvního dne mojí profesní kariéry pracuji v oblasti, která se zabývá evropskými a/nebo mezinárodními otázkami. Pro podrobnosti viz otázka č. 1.

Od roku 2003 – kdy jsem se stal generálním ředitelem ředitelství pro politiku finančních trhů (které v té době zahrnovalo odbor pro mezinárodní finanční a měnovou politiku) – a dokonce ještě ve větší míře od roku 2008, kdy jsem se stal státním tajemníkem, jsem členem několika evropských a mezinárodních výborů na vysoké úrovni a zastupuji Německo zejména v těchto funkcích:

-          náměstek ministra financí pro G7,

-          náměstek ministra financí pro G20,

-          úřadující tajemník spolkové kancléřky ve věcech G20 pro rok 2011,

-          člen Hospodářského a finančního výboru,

-          člen pracovní skupiny pro euro,

-          člen správní rady evropského nástroje finanční stability,

-         člen Rady pro finanční stabilitu, člen Stálého výboru pro implementaci standardů Rady pro finanční stabilitu,

-          náhradník guvernéra ve Světové bance,

-         náhradník guvernéra v Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD),

-         člen pracovní skupiny č. 3 organizace OECD.

Jako generální ředitel pro politiku finančních trhů jsem byl členem Výboru pro finanční služby a v letech 2003/2004 jsem předsedal ad hoc pracovní skupině pro finanční integraci.

Doprovázel jsem německého ministra financí na ministerských zasedáních Euroskupiny, Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN), EIB, EBRD, skupiny G7, G8 a G20 i Mezinárodního měnového a finančního výboru (IMFC) a několikrát jsem ho na těchto zasedáních zastupoval, jestliže se jich nemohl zúčastnit.

Jako generální ředitel pro politiku finančních trhů jsem byl odpovědný za oblast dvoustranných vztahů se všemi zeměmi mimo EU. Zde jsem se soustředil na USA, Čínu a africké země. Jako státní tajemník mám odpovědnost v oblasti všech dvoustranných vztahů ministerstva financí v Evropě i mimo ni. Zde je pozornost samozřejmě zaměřena na členské státy EU, ale v rámci svých časových možností nadále udržuji úzké vazby zejména s USA a africkými zeměmi.

V roce 2011 jsem se stal spolupředsedou pracovní skupiny G20 (která sestává z úředníků ministerstev financí a představitelů centrálních bank) pro reformu mezinárodního měnového systému. Jsem členem řídící rady projektu Světového ekonomického fóra týkajícího se budoucnosti mezinárodního měnového systému a byl jsem jmenován členem skupiny správců principů stabilních kapitálových toků a spravedlivé restrukturalizace dluhů.

3.     Popište prosím hlavní aspekty svého akademického vzdělání a nejvýznamnější publikace v oblasti měnové a hospodářské politiky a otázek finanční regulace.

Studoval jsem ekonomii na univerzitách v Griessenu a Bonnu v letech 1988 až 1994 a na Institutu pro mezinárodní hospodářskou politiku v Bonnu jsem se zaměřil na měnovou a devizovou politiku. V Bonnu jsem získal magisterský titul na základě diplomové práce „Důsledky inflace pro růst – teoretická a empirická analýza“ („Die Implikationn von Inflation für Wachstum – eine theoretische und empirische Analyse“). V letech 1991/1992 jsem absolvoval program studia MBA na Scuola di Direzione Aziendale při univerzitě Bocconi v Miláně (Itálie). Tam jsem se specializoval na strategii a organizaci.

Publikoval jsem následující články a příspěvky:

-         Asmussen, J. a Bruch, E., „Nobelpreis für die Spieltheorie: Die Methoden der Spieltheorie und ihre Anwendung auf Arbeitsmarktfragen“, 1995.

-         Asmussen, J. a Schneider, C., „Haushaltskonsolidierung heißt Gerech-tigkeit für kommende Generationen“, 2002.

-          Asmussen, J., „Rating-Agenturen und Finanzaufsicht“,

Betriebswirtschaftliche Forschung und Praxis, č. 3/2005.

-         Asmussen, J., Mai, S. a Nawrath, A., „Zur Weiterentwicklung der EU-Finanzmarktintegration“, Zeitschrift für das gesamte Kreditwesen, č. 4/2004.

-         Asmussen, J., „Ein Jahr Pfandbriefgesetz aus Sicht des Bundesministeri-ums der Finanzen“,

Immobilien & Finanzierung, červenec 2006.

-         Asmussen, J., „Verbriefungen aus Sicht des Bundesfinanzministeriums“,

Zeitschrift für das gesamte Kreditwesen, č. 19/2006.

-         Asmussen, J., „Politische Antworten auf die Finanzmarktkrise“,

Neue Gesellschaft Frankfurter, č. 11/08.

-         Asmussen, J., „Politische Antworten auf die Finanzmarktkrise“,

WPg - Die Wirtschaftsprüfung, 15. listopad 2008.

-         Asmussen, J., „Der Pfandbrief - eine Stütze des deutschen Finanzsystems“,

Immobilien & Finanzierung, 23 - 2008.

-         Asmussen, J., „Mastering Global Financial Crises: A German Perspective“,

The Washington Quarterly, červenec 2009.

-         Asmussen, J., „Finanz- und wirtschaftspolitische Herausforderungen für Deutschland und Europa“,

ifo Schnelldiens, č. 4/10, 26. únor 2010.

-         Asmussen, J., „Die KfW als Partner des Bundes und der Wirtschaft in der Krise“,

Unternehmermagazin, č. 3/2010, červen 2010.

-         Asmussen, J., „Restrukturierungsverfahren für Kreditinstitute“,

Die Wirtschaftsprüfung, č. 13/2010, 1. červenec 2010.

-          Asmussen, J., „Neue Eigenkapital- und Liquiditätsvorschriften“,

VDMA-Nachrichten, říjen 2010.

-         Asmussen, J., „Die Verhandlungsziele der Bundesregierung bei der EU-Umsetzung von Basel III“,

Recht der Finanzinstrumente, č. 2/2011, 21. březen 2011.

-         Asmussen, J., „Umbruch im Weltwährungssystem: Sollte die Zeit freier Wechselkurse beendet werden?“,

ifo Schnelldiens, č. 7/11, 8. duben 2011.

-         Asmussen, J., „Position des BMF zur Reform der EU-Einlagensicherungsrichtlinie“,

Zeitschrift für das gesamte Kreditwesen, č. 15/2011, 1. srpen 2011.

Kromě toho jsem publikoval řadu článků v novinách a v současné době pracuji na dvou příspěvcích pro souborná vydání. Jeden se týká eura („The Euro: Past, Present and Future“) a bude součástí kompilace o měnách, jejíž editorkou je Sara Eisenová ze společnosti Bloomberg a kterou vydá společnost McGraw Hill na konci roku 2011. Druhý se týká finanční krize a rozvojových zemí a bude součástí kompilace o rozvojové pomoci, která má být vydána v roce 2012.

4.     Na jakých nejdůležitějších rozhodnutích jste se ve svém profesním životě podílel?

Podílel jsem se na mnoha rozhodnutích v hospodářských a finančních záležitostech na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni; mezi nejdůležitější z nich patří následující:

-         Od propuknutí krize státního dluhu v některých okrajových zemích eurozóny jsem intenzivně zapojen do řešení krizí, mimo jiné včetně zřízení evropského nástroje finanční stability, reformy správy ekonomických záležitostí eurozóny a přípravy Evropského mechanismu stability (ESM).

-         Po pádu banky Lehman Brothers na podzim 2008 jsem společně s Jensem Weidmannem, který v té době působil na úřadě kancléřky, koordinoval reakci německé vlády na finanční krizi, mimo jiné včetně stabilizace banky Hypo Real Estate (HRE), návrhu zákona o stabilizaci finančního trhu, zřízení fondu pro stabilizaci finančních trhů a později agentury (SOFFin/FMSA) a získání postu předsedy jejího meziresortního řídícího výboru. V této funkci jsem se později zabýval mimo jiné případy bank WestLB a Commerzbank. Tento úkol však zahrnoval nejen vnitrostátní úroveň, ale rovněž evropskou (mimo jiné hlediska státní podpory) a mezinárodní koordinaci reakce.

-         Aby se zabránilo proniknutí finanční krize do reálné ekonomiky, německá vláda v roce 2009 rozhodla o sestavení balíčku na podporu hospodářství a zde jsem se opět podílel na jeho návrhu a provádění a byl jsem členem meziresortního řídícího výboru tzv. fondu pro Německo (Deutschlandfonds). Zabýval jsem se tedy mimo jiné záchranou poboček automobilek Opel a General Motors v Německu.

-         Doposud jsem připravoval všechny summity vedoucích představitelů G20, které pojednávaly zejména o finanční nápravě a programu reforem po finanční krizi, a těchto summitů jsem se účastnil. Mezi předcházející významné summity se řadí summit G8 konaný v roce 1999 v Kolíně nad Rýnem, který se zabýval odpuštěním bilaterálních dluhů, a summit G8 konaný v roce 2005 v Gleneagles, který se zabýval odpuštěním multilaterálních dluhů. Na summitu G20 v Soulu v roce 2010 jsem se intenzivně podílel na návrhu reformního balíčku MMF.

-         Co se týče regulace finančních trhů, rád bych zdůraznil, že v průběhu německého předsednictví Rady v roce 2007 jsem byl pověřen sestavením německého postoje pro jednání na evropské úrovni související např. se směrnicí o trzích finančních nástrojů, směrnicí o nabídkách převzetí a směrnicí o platebních službách. Na vnitrostátní úrovni vedu mimo jiné provádění dřívějších projektů a rámce Basilej II.

5.     Máte nějaké obchodní nebo finanční podíly nebo jiné závazky, které by mohly být v konfliktu s vašimi budoucími povinnostmi, a existují jakékoli relevantní osobní či jiné faktory, které musí Parlament zohlednit, jestliže zvažuje vaše jmenování?

Ne.

6.     Jak si zachováte nezávislost, když přicházíte rovnou z ministerstva pana Schäubleho?

Je mnoho úspěšných představitelů centrálních bank, kteří svoji kariéru zahájili na ministerstvu financí nebo na jiném ministerstvu a jejichž nezávislost v roli představitelů centrálních bank přesto nelze zpochybňovat. V Německu to platí zejména v případě Hanse Tietmeyera a Jürgena Starka, také mohu uvést velmi aktuální příklad, jímž je prezident německé centrální banky Bundesbank, Jens Weidmann, který do tohoto úřadu nastoupil přímo z úřadu kancléřky. Dalším nedávným příkladem je Klass Knot, který se stal guvernérem nizozemské centrální banky De Nederlandsche Bank a který tam v červenci 2011 přešel přímo z nizozemského ministerstva financí. Na evropské úrovni lze vzpomenout Jean-Clauda Tricheta a Maria Draghiho a mimo Evropu není neobvyklé přestoupit z postu ve vládě do centrální banky, nedávnými příklady jsou guvernér kanadské centrální banky Bank of Canada a jeho náměstek, Mark Carney a Tiff Macklem. Dalším příkladem je Lesetja Kganyago z Jihoafrické rezervní banky.

Jsem přesvědčen, že v každé veřejné funkci je zásadní přijmout mandát dané instituce, institucionální podmínky a kulturu a stejně tak historické pozadí instituce za vlastní. Jsem velmi dobře obeznámen se všemi těmito aspekty ECB jakožto instituce, protože jsem úzce spolupracoval s ECB a jejími pracovníky v různých skupinách, výborech a formacích od doby jejího založení a dokonce i před tím, když jsem byl v kontaktu s Evropským měnovým institutem. Pokud se stanu členem rady ECB, moje loajalita bude náležet euru a ECB.

7.     Na jaké hlavní cíle byste se během svého mandátu v Evropské centrální bance zaměřil?

Hlavní zásadou bude respektování mandátu ECB, který stanoví Smlouva, zejména se jedná o cíle a úkoly ECB. To znamená, že primárním cílem je udržování cenové stability a – aniž je dotčena cenová stabilita – podpora obecných hospodářských politik v Unii. Jakožto další hlavní cíl bych navíc rád zdůraznil úkol ECB přispívat ke stabilitě finančního systému, jak stanoví Smlouva.

Budu jednat nezávisle a v souladu s mandátem, který ECB stanoví Smlouva, zároveň budu jednat v obecném zájmu občanů Evropské unie, a zejména eurozóny jako celku. Jsem si plně vědom, že žádný člen rady ECB by neměl vystupovat jako zástupce členského státu, jehož je občanem.

Vysoce oceňuji kvalifikovanost, jasnost, soudržnost a věrohodnost.

B.     Měnová politika ECB

8.     Jak hodnotíte měnovou politiku, kterou Evropský systém centrálních bank (ESCB) prosazoval v posledních dvanácti letech? Jaké změny byste případně navrhl?

Smlouva ukládá ECB mandát udržovat v celé eurozóně cenovou stabilitu ve střednědobém horizontu. Podíváme-li se na průměrnou míru inflace od doby, kdy začala ECB uplatňovat měnovou politiku, nelze dospět k jinému závěru, než že ECB si počíná velmi úspěšně. Průměrná míra inflace v eurozóně se pohybuje kolem 2 %; pro porovnání se průměrná míra inflace německé marky v jejích posledních 30 letech pohybovala kolem 3 %. Tohoto úspěchu bylo dosaženo i přes četné potíže, kterým musela eurozóna čelit, a to od velkých nárůstů v cenách komodit po tlaky na snižování inflace, které pramení z velmi závažné a celosvětové hospodářské recese.

Ještě důležitější je silné přesvědčení a jasná důvěra veřejnosti a finančních trhů v to, že ECB splní svoje cíle. Inflační očekávání zůstala ukotvena přibližně na úrovních, které jsou v souladu s cílem Rady guvernérů zachovat ve střednědobém horizontu míry inflace pod 2 %, ale blízko této úrovně. I v období vážné hospodářské krize, kdy se míra inflace v eurozóně na několik měsíců dostala do záporných hodnot, si střednědobá inflační očekávání zachovala stabilitu v souladu s cílem Rady guvernérů ECB. To svědčí o velmi vysoké věrohodnosti měnové politiky ECB, což je hlavní předností centrální banky. Nevidím žádný důvod pro změnu tohoto úspěšného kursu měnové politiky.

9.     Často se uvádí, že v důsledku strukturálních změn ve světovém hospodářství se inflace posunula od inflace ve spotřebitelských cenách k inflaci v cenách aktiv. Měla by ECB na základě zkušeností plynoucích ze stávající krize přehlížet vývoj v cenách aktiv?

Snížení úrovně a proměnlivosti inflace v cenách zboží a služeb je známou skutečností, která charakterizuje posledních 30 let hospodářského vývoje po celém světě. Jedním významným faktorem, který stojí za tímto vývojem, je zásadní zlepšení v kvalitě institucí, které vytváří politiky, a v obecném vnímání cenové stability jako sociální hodnoty, jíž je třeba chránit v zájmu všech občanů. Rovněž strukturální změna v podobě globalizace světových hospodářství pravděpodobně přispěla k dosažení cenové stability, ale zásadní hybnou silou je nadále řádná tvorba politiky.

Měnová politika ale nemůže stabilitu domácí inflace v cenách zboží a služeb považovat za samozřejmou. Velmi pečlivé sledování všech relevantních vývojových trendů je nutné.

Finanční krize, která začala v polovině roku 2007, je zároveň pouze poslední, mimořádně závažnou epizodou, která potvrzuje, jak důležité je, aby centrální banky sledovaly vývojové trendy v cenách aktiv. Mezinárodní diskuse o finanční a hospodářské krizi v akademickém světě a mezi tvůrci hospodářské politiky, jak to sleduji, vedly k tomu, že na roli státu a centrálních bank, pokud jde z obecného hlediska o makroekonomické výkyvy a konkrétně pak o nepříznivý vývoj v cenách aktiv, se všeobecně pohlíží proaktivním způsobem. Strategie pasivního přihlížení byla bezpochyby upravena, neboť jak celkem nedávno uvedl profesor Ottmar Issing: „Otázka, co dělat, když bublina praskne, zůstává nevyřešená. Měla by ale být až na druhém místě v případě, že nebylo i přes veškeré úsilí možné zabránit vzniku ještě větší bubliny.“

Neznamená to ovlivňování cen některých aktiv, ale spíše nutnost zabránit, aby se neudržitelný vývoj v cenách aktiv zvrhl v plnohodnotnou finanční krizi, která by případně mohla – i daleko do budoucnosti – ochromit schopnost centrální banky udržovat cenovou stabilitu, a mohla by tedy být velmi nákladná, pokud jde o výstup a cenovou stabilitu.

Strategie měnové politiky ECB začleňuje dynamiku cen aktiv do úvah o měnové politice, nepovažuje ji za cíl, ale spíše za základního ukazatele budoucí hospodářské činnosti kvůli jejímu dopadu na blahobyt, náklady na kapitál a rozvahové pozice různých odvětví eurozóny. Střednědobá orientace měnové politiky ECB navíc umožňuje zohlednění rizik, která ohrožují finanční stabilitu a která obvykle ve srovnání s jinými hospodářskými otřesy vznikají v dlouhodobějším horizontu. Zejména v souvislosti s měnovou analýzou ECB je možné sledovat vzájemné působení mezi tvorbou cen na trzích aktiv a tvorbou úvěru a likvidity ve finančním sektoru, a to v neposlední řadě proto, že finanční nerovnováhy často doprovází nadměrný měnový a úvěrový růst. Tato informace přispívá k celkovému hodnocení, na jehož základě se formuje střednědobý až dlouhodobý výhled ECB v oblasti vývoje cen.

Celkově střednědobá orientace měnové strategie ECB a přední role měnové analýzy v širším rámci ECB pro tvorbu měnové politiky orientovaném na stabilitu zajišťuje, že jsou dopady finančních nerovnovah a nevyrovnanosti cen aktiv a způsoby jejich odstranění předmětem řádných uvážení, když ECB činí rozhodnutí v oblasti měnové politiky.

10.   Jak hodnotíte důsledky nárůstu cen komodit pro měnovou politiku? Existuje rozpor mezi bojem proti recesi a stálou ostražitostí týkající se inflace (očekávání), pokud jde o měnovou politiku?

Při zodpovězení této otázky je zásadní odlišit mezi dočasnými a trvalými účinky zvyšování cen komodit a dále posoudit, zda v jejich důsledku hrozí vyvolání druhotných účinků. V případě dočasných účinků měnová politika nepotřebuje hrát aktivní úlohu, vzhledem ke střednědobé orientaci měnové politiky. Zvyšování cen komodit se však měnové politiky významně týká v případě trvalého trendu zvyšování cen komodit, nebo jestliže se prvotní dočasné účinky začnou měnit na druhotné účinky na inflaci spotřebitelských cen prostřednictvím vývoje růstu mezd a vyšší očekávané inflace. To se by mohlo dít například kvůli indexaci mezd a cen podle inflace, nebo obecněji ovlivňovat inflační očekávání. Mohla by být nutná úprava orientace měnové politiky, aby se tak navrátil stav cenové stability a inflační očekávání byla ve střednědobém horizontu dobře ukotvena.

Co se týče druhé části otázky, neexistuje v dlouhodobějším horizontu závislost mezi růstem a inflací. Udržení cenové stability ve střednědobém horizontu je hlavním a nezbytným příspěvkem měnové politiky k podpoře udržitelného hospodářského růstu a tvorby pracovních míst v ekonomice eurozóny.

11.   Jaký je Váš názor na nesourodost měnových podmínek v eurozóně a její dopad na jednotnou měnovou politiku ECB?

Určitý stupeň nesourodosti v měnové unii je normální. Současná nesourodost měnových podmínek uvnitř eurozóny – čímž máte předpokládám na mysli rozdíly v inflaci a hospodářském růstu – vyplývá zejména z nápravy neudržitelného makroekonomického rozvoje v některých zemích, který je nezřídka charakterizován cenovým boomem aktiv, schodkem běžného účtu a vysoce spekulativním bankovním a soukromým sektorem.

Měnová politika ECB je zaměřena na cenovou stabilitu ve střednědobém horizontu v celé eurozóně. Účinky podmínek specifických pro danou zemi, co se týče provádění měnové politiky, si uvědomíme pouze do té míry, v jaké takový rozvoj ovlivňuje (nebo bude ovlivňovat) rozvoj na úrovni eurozóny prostřednictvím efektu přelévání do druhých zemí, a to běžnou obchodní cestou nebo skrze šíření nákazy nebo ztrátu důvěry způsobem, kterým může být nepříznivě dotčena stabilita v eurozóně ve střednědobém horizontu. Samotná existence jednotné měnové politiky a tím i jednotná politika úrokových sazeb napříč eurozónou nenabízí možnost používání měnové politiky k ovlivňování podmínek specifických pro danou zemi. Je to úkol pro jiné hospodářské politiky, široký okruh strukturálních a fiskálních politik a politiky v oblasti mezd.

12.   Myslíte, že došlo k přílišnému spoléhání bank eurozóny na poskytování likvidity ze strany ECB?

Jak víte, v říjnu 2008 v reakci na další zesilování finanční krize, když zkrachovala společnost Lehman Brothers, zavedla ECB řadu nestandardních opatření měnové politiky, která byla (vzhledem k finanční struktuře eurozóny) zaměřená na bankovní oblast, včetně postupů plného přidělení s dlouhodobou fixací ve všech svých refinančních operacích. Tyto postupy znamenají, že banky eurozóny mají možnost ucházet se o neomezené objemy likvidity z Eurosystému způsobem, který si samy stanoví, s pevnou sazbou, pokud jsou tyto banky schopny poskytnout dostatečné množství způsobilého zajištění. ECB v zásadě neposuzuje banky podle jejich chování při refinančních operacích, neboť poskytování likvidity je jedním z hlavních úkolů centrální banky. Krom toho může z důvodu struktury finančního systému podléhat poptávka bank v každé takovéto operaci značným výkyvům. Zároveň se v současné době u bankovních systémů v několika zemích eurozóny kvůli potížím vnějšího financování objevuje mimořádná míra spoléhání na operace ECB. Ve vážnějších případech mají tyto země zavedené programy hospodářských změn, jež by měly časem vést k postupnému poklesu zvýšené poptávky po likviditě centrální banky, která se u bank těchto zemí projevuje. Rada guvernérů ECB situaci velice pozorně sleduje s cílem zajistit, že podpora likvidity nenaruší provádění měnové politiky prostřednictvím řízení krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu v souladu s postojem měnové politiky.

13.      Aniž je dotčen cíl cenové stability, jak by měla ECB podle Vašeho názoru plnit podpůrné povinnosti podle Smlouvy (tj. přispívat k hospodářskému růstu a plné zaměstnanosti) a jaké nástroje by k tomu měla používat?

Existuje široká shoda na tom, že udržení stabilních cen ve střednědobém horizontu je nejlepší příspěvek měnové politiky k udržitelnému hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst. Je nyní dobře známo, že centrální banka nemůže udržitelným způsobem ovlivňovat hospodářský růst tím, že změní množství peněz. Cenová stabilita například zlepšuje transparentnost relativních cen, snižuje inflační rizikovou prémii v dlouhodobých úrokových sazbách a omezuje deformace daňových systémů a systémů sociálního zabezpečení. Proto je cenová stabilita nejdůležitějším příspěvkem měnové politiky k vytvoření příznivého hospodářského prostředí a vysoké zaměstnanosti. Krátce řečeno – cenová stabilita je základem růstu. Článek 27 Smlouvy o fungování EU přiděluje Eurosystému prvotní cíl udržování cenové stability. Cenová stabilita je tudíž nejen primárním cílem měnové politiky ECB, ale též cílem EU jako celku. Rada guvernérů ECB stanovila jasné číselné kritérium pro dosažení cenové stability. Jeho cílem je udržet inflaci ve střednědobém horizontu těsně pod 2 % a od začátku tento cíl plní.

Aniž je dotčen cíl cenové stability, předpokládá Smlouva podpůrné povinnosti ECB v podpoře obecných hospodářských politik v Unii, což zahrnuje vyvážený hospodářský růst a plnou zaměstnanost. Smlouvy tak stanovují jasnou hierarchii cílů Eurosystému, která jasně říká, že věrohodné dosažení prostředí cenové stability podporuje celkovou makroekonomickou stabilitu, která hospodářství nejlépe chrání před důsledky nepředvídaných otřesů. V průběhu finanční krize reagovala ve skutečnosti měnová politika na hospodářské a finanční otřesy odpovídající střednědobou orientací tak, aby zajistila pevné ukotvení inflačních očekávání a stabilizovala makroekonomický vývoj. ECB poskytla hospodářstvím trvalou podporu tím, že svůj postoj měnové politiky učinila velice pružným, aniž by ve střednědobé perspektivě působila negativně na cenovou stabilitu, a pevně tak inflační očekávání ve střednědobém horizontu ukotvila.

14.   Co si myslíte o nedávno přijatém „balíčku pro správu ekonomických záležitostí“? Co považujete za další nutné kroky pro to, aby se hospodářské řízení v EU posílilo?

Vítám, že byl přijat balíček pro správu ekonomických záležitostí, rok po zveřejnění legislativních návrhů Komise, který vyslal pozitivní signál důvěry občanům EU a finančnímu trhu, což je za současné situace zvlášť důležité. Nemůže být pochyb o tom, že dohodnutá opatření míří z hlediska upevnění a rozšíření hospodářského dohledu správným směrem. Klíčový význam má nyní přísné uplatňování nových právních předpisů a doprovázejících prohlášení (např. je nutné se řídit zásadou „dodržujte nebo vysvětlujte“), a to nejen co do litery, ale i ducha. To ale vyžaduje, aby přijaly zodpovědnost za dohodnutá pravidla všechny příslušné vnitrostátní orgány. Ustanovení o přezkumu, jež bylo zahrnuto do právních předpisů, bude představovat příležitost k dalšímu zdokonalení hospodářského řízení v EU a eurozóně. Bude umožňovat posílit režim podložený pravidly a řešit některé přetrvávající nedostatky ve správě ekonomických záležitostí.

Za účelem posílení správy ekonomických záležitostí by dále měly členské státy zavést silné vnitrostátní fiskální rámce, jako je „dluhová brzda“ v národních ústavách. Měly by rovněž být provedeny institucionální reformy k posílení správy eurozóny, jako je například to, aby ten, kdo vykonává funkci předsedy Hospodářského a finančního výboru / pracovní skupiny pro euro, měl funkci na plný úvazek. Pak by také mohly být závazky v rámci Paktu euro plus a strategie Evropa 2020 zakotveny sekundárním právem a tyto závazky by se mohly stát závazné, ve formě Evropského paktu pro konkurenceschopnost. Další pokrok je zapotřebí učinit i v provádění jednotného trhu, zejména v oblasti služeb, kde cílem je posílit růstový potenciál EU. A konečně, další pokrok směrem k hospodářské unii nebude úplný, pokud nebudou podniknuty další kroky k výraznějšímu evropskému rozměru v regulaci finančního trhu a dohledu nad tímto trhem v EU, a zvlášť v eurozóně, a zejména ve spojení s nástroji krizového řízení ve finančnictví (fondy pro řešení problémů bank, systémy pojištění vkladů). Hospodářskou unii bude potřeba doplnit o patřičný pokrok směrem k integrovanější fiskální a politické unii, což bude vyžadovat změny Smlouvy.

15.   Jaké funkce, vztahy a výzvy se mají podle Vás týkat ECB a chystaného Evropského mechanismu stability?

Evropský mechanismus stability (ESM) a Evropská centrální banka (ECB) mají odlišné mandáty, které musí plnit. Evropský systém stability bude aktivován, jestliže to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku, přičemž poskytne podporu stabilitě v rámci určitých podmínek ve prospěch členů Evropského mechanismu stability a jako takový bude mít širokou makroekonomickou orientaci. ECB byl přiřazen prvořadý cíl udržovat ve střednědobém horizontu cenovou stabilitu v eurozóně. Tyto mandáty Evropské centrální banky a Evropského systému stability se tedy doplňují, zejména vzhledem k tomu, že cenová stabilita je podmínkou nezbytnou pro širokou makrofinanční stabilitu.

Smlouva o Evropském mechanismu stability kromě toho specifikuje úlohu ECB v rámci Evropského mechanismu stability ve čtyřech hlavních oblastech.

Zaprvé, na základě žádosti o finanční pomoc, kterou podá členský stát eurozóny, bude ECB ve spolupráci s Komisí a MMF posuzovat, zda je ohrožena finanční stabilita eurozóny jako celku a zda je tato situace důvodem pro aktivaci ESM.

Zadruhé, tam, kde je důvod pro aktivaci, ECB ve spolupráci s Komisí a MMF posoudí aktuální finanční potřeby dotčeného členského státu.

Zatřetí, pracovníci ECB budou případně svými odbornými technickými znalostmi přispívat k vyjednání memoranda o porozumění, jež bude obsahovat příslušnou podmíněnost politiky, a k následnému monitorování, pokud jde o provádění takového memoranda.

Začtvrté, v souladu se závěry vrcholné schůzky o eurozóně ze dne 21. července se očekává, že bude aktivace sekundárních zásahů na trzích ze strany ESM možná na základě analýzy ECB, v níž bude rozpoznána mimořádná situace na finančních trzích a odhaleno ohrožení finanční stability.

Cenné papíry vydané ESM budou kvalifikovány jakožto způsobilé zajištění pro operace měnové politiky ECB, stejně jako v případě evropského nástroje finanční stability. Avšak vzhledem k zákazu peněžního financování stanovenému v článku 123 SFEU nebude ESM způsobilou protistranou pro operace měnové politiky ECB.

Prvotním cílem ECB je a zůstane zachování cenové stability v eurozóně. Všechny činnosti spojené s provozem systému ESM jsou v každém případě pomocné a podpůrné a měly by být prováděny ze strany ECB, jen pokud všichni jasně porozumí tomu, že jimi není dotčeno plnění mandátu ECB, jak je stanoven ve Smlouvách o EU.

16.   Nedávno se objevila myšlenka zapojit ECB do pákového efektu operací evropského nástroje finanční stability. Jak hodnotíte tento návrh?

Panuje široká shoda ohledně toho, že zdroje evropského nástroje finanční stability by měly být využívány co nejúčinněji. Poslouží to dvojímu cíli – maximalizuje se přínos pro eurozónu jako celek související s každým eurem vydaným jako součást kteréhokoli programu a chrání se peníze evropských daňových poplatníků účastných na procesu. V této souvislosti je rovněž prvořadé, aby vlády rychle zavedly nové nástroje evropského nástroje finanční stability ve shodě s rozhodnutím hlav států a vlád ze dne 21. července. Je důležité, že evropský nástroj finanční stability má schopnost plnit svou funkci, pokud jde o účinné a efektivní zajišťování finanční stability.

Co se týče účasti ECB v pákovém efektu evropského nástroje finanční stability, mělo by být podle mého názoru jasné, že ECB bude vždy přísně dodržovat jak ducha, tak právní rozměr zákazu peněžního financování obsaženého ve Smlouvě.

Vzhledem k výhradnímu účelu evropského nástroje finanční stability poskytovat financování členským státům eurozóny ve finančních obtížích by účast ECB v takovém financování porušovala zákaz peněžního financování podle článku 123 SFEU. Avšak, nezávisle na takovémto právním posouzení, financování v rámci evropského nástroje finanční stability prostřednictvím ECB bude vnímáno jako porušování ducha ustanovení Smlouvy ze strany ECB, což by představovalo výrazné ohrožení důvěryhodnosti a pověsti ECB. Na základě tohoto vnímání, že měnová politika by byla podrobená zájmům fiskální politiky, by hlavní zásada, která je známkou rámců moderní měnové politiky v oblasti centrálního bankovnictví – ta, od níž je odvozena nezávislost centrální banky – byla nalomena, a byla by tedy v důsledku ohrožena schopnost měnových orgánů poskytovat cenovou stabilitu.

17.   Co bude znamenat vydání eurobondů pro hospodářské řízení eurozóny?

Eurobondy je termín, který v sobě nese mnoho různých myšlenek. Návrhy na eurobondy se liší mimo jiné podle struktury poskytované záruky, kapitálové struktury a správní struktury, a tudíž nejsou ve všech případech důsledky pro hospodářské řízení stejné.

V souladu s tím znamenají návrhy vydávání eurobondů v podstatě vydávání společného dluhu mezi členskými státy eurozóny a jistou formu vzájemné záruky. Tam, kde je toto ručení společné a nerozdílné, mělo by se mu Smlouvou v její současné podobě zamezit. Obecněji, takové vzájemné záruky neposkytují dostatečný podnět ke zdravým fiskálním (a makro)politikám v jednotlivých zúčastněných zemích. Je důležité, aby řídící struktura jakéhokoli takového ujednání mezi státy zajišťovala, aby byly ostatními mechanismy tyto nepříznivé dopady na podněty plně vyrovnány. Stávající návrhy podle mne nestanovují takové rámce, které jsou slučitelné s podněty, pokud by současně nedošlo k výrazným změnám ve struktuře řízení EU (včetně změn Smlouvy). Mimoto rozsah, v jakém by takové vydávání vyrovnávalo úrokové sazby mezi účastnícími se členskými státy, by vytvářel implicitní podporu ze strany fiskálně zdravých členských států ve prospěch fiskálně méně zdravých členských států, což by ještě víc oslabovalo podněty k fiskální kázni v rámci hospodářské a měnové unie.

18.   Potřebuje podle Vás ECB další nové nástroje, s jejichž pomocí by se vyrovnala s krizí eurozóny?

Dovolte mi nejprve uvést, že během finanční krize ECB poskytla bankovnímu systému eurozóny výrazně vysokou míru podpory likvidity a je odhodlána v tom pokračovat tak dlouho, dokud bude podpora potřeba. Banky eurozóny mají od října 2008 možnost získat proti širokému okruhu způsobilých dluhových cenných papírů jako zajištění a za pevnou úrokovou sazbu neomezené částky likvidity centrální banky (při každé z refinančních operací ECB, s dobou splatnosti od jednoho týdne do v současné době tří měsíců). Tento postup plného přidělení s dlouhodobou fixací ve skutečnosti bankám poskytuje zabezpečení proti rizikům v oblasti likvidity za poměrně nízkých nákladů. Toto zabezpečení je, za aktuálních podmínek, vysoce poptávané a je jen velmi nákladné nebo nemožné ho na mezibankovním trhu získat.

Nesmíme zapomínat na dočasnou povahu tohoto nástroje, přesto však ECB již uvedla, že toto opatření zůstane v praxi tak dlouho, jak bude potřeba, přinejmenším však do začátku roku 2012. ECB průběžně celý vývoj sleduje.

A konečně, jelikož současné problémy na finančním trhu eurozóny přesahují rámec překážek likvidity na straně solventních bank a spíše se týkají solventnostních obav, je třeba řešení hledat jinde, konkrétně na straně vnitrostátních vlád, které budou muset stanovit podpůrná opatření pro rekapitalizaci, v souladu se závěry nedávných zátěžových testů, nebude-li možné získat tržní financování pro dotyčné banky. Hlavní příčina současných problémů však nemůže a neměla by být řešena za pomoci zásahů centrální banky. Proto nepovažuji za nutné vytvářet další nové nástroje pro ECB.

19.   Jakou úlohu v politice ECB by podle Vás měly hrát ratingy států? Myslíte si, že by ECB měla v zásadě akceptovat jakékoli vládní dluhopisy v eurozóně jako zajištění?

Při posuzování úvěrových standardů způsobilých aktiv jako zajištění při operacích měnové politiky jsou ratingy vydávané ratingovými agenturami jedním, nikoli však jediným, z používaných vstupů. Eurosystém přihlíží i k dalším charakteristikám zajišťujícím vysokou ochranu před rizikem. V případě země, v níž je uplatňován program změn, má zásadní význam dodržování programu danou zemí a hodnocení tohoto programu ze strany ECB.

Co se týče vládních dluhopisů v eurozóně, stejně jako v případě jiných dluhových cenných papírů stanovil Eurosystém standardy ve svém rámci Eurosystému pro úvěrová hodnocení. Eurosystém si zcela správně vyhrazuje právo určit, zda vydání, emitent, dlužník nebo ručitel splňují požadavky pro přísné úvěrové standardy na základě jakékoli informace, kterou považuje za relevantní, a může zamítnout či omezit použití aktiv nebo uplatnit dodatečné škrty z těchto důvodů, jestliže je to nutné k zajištění adekvátní ochrany Eurosystému před rizikem v souladu s článkem 18.1 statutu Evropského systému centrálních bank.

20.   Jaký máte názor na Evropskou ratingovou agenturu?

Případný vznik nové nezávislé Evropské ratingové agentury by mohl být možná prospěšný, zejména v tom, že by tato agentura posílila hospodářskou soutěž mezi ratingovými agenturami a vedla tak k lepším posouzením, případně by také dokázala lépe zohledňovat některá evropská finanční specifika. Taková agentura by si však musela udržet absolutní nezávislost na politickém či jiném vlivu. Navíc je možné, že bude nějakou dobu trvat, než bude agentura schopna vydávat důvěryhodné ratingy, které jsou přesné, kvalitní a stabilní a které podléhají vyhodnocování založenému na zkušenostech z minulosti, a vyhovět tak požadavkům stanoveným nařízením o úvěrových ratingových agenturách.

S ohledem na to považuji za důležité poukázat na základní problém, který spočívá v přílišném spoléhání na externí ratingy. Rada pro finanční stabilitu, Komise EU a Basilejský výbor pro bankovní dohled se v této věci v současnosti velmi významně angažují.

21.   Jaký je váš názor na program pro trh s cennými papíry? Konkrétně, myslíte si, že se tak Evropská centrální banka stala de facto fiskálním subjektem a je tedy případně ohrožena její nezávislost?

Program pro trhy s cennými papíry prezentovaný ECB byl zaveden v květnu roku 2010 na podporu přenosu rozhodnutí měnové politiky kvůli nefunkčním segmentům finančního trhu s cílem zajistit cenovou stabilitu eurozóny jako celku. Rozhodnutí opětovně v srpnu 2011 zahájit nákup dluhopisů bylo přijato vzhledem ke značnému riziku, že bez zásahu se některé trhy se státními dluhovými cennými papíry stanou nefunkčními a napětí se rozšíří na jiné trhy. Nefunkční trhy s cennými papíry – obzvláště se státními dluhopisy – mohou mít závažný negativní dopad na přenos postoje měnové politiky do reálné ekonomiky (a v konečném důsledku na ceny). Při pohledu zvnějšku je prakticky nemožné posoudit, zda a do jaké míry k takovým nepříznivým účinkům na přenos postoje měnové politiky do reálné ekonomiky skutečně dochází. Takové informace by měly být v maximální možné míře zveřejněny v publikacích ECB, tedy měsíčním věstníku. Z mého pohledu je nezbytné, aby byl program pro trhy s cennými papíry jen dočasný a omezený a aby bylo možno v okamžiku, kdy bude možné využít posílený evropský nástroj finanční stability k provádění operací na sekundárním trhu, počítat s jeho ukončením. Druhým důležitým aspektem je, aby operace na sekundárním trhu nijak neovlivňovaly trh s cennými papíry, aby tak nedošlo k narušení provádění měnové politiky prostřednictvím řízení krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu v souladu s postojem měnové politiky.

Cílem ECB je pouze stabilizovat ty trhy, které přestaly řádně fungovat. Ovšem první – a zcela nezbytnou – podmínkou úspěchu je, aby vlády urychlily fiskální konsolidaci a vytrvale prováděly přísná opatření, která jsou nevyhnutelná. Narušení trhu je v případě trhů s cennými papíry v některých zemích zaviněno tím, že jednotlivé vlády dosud nezajistily svou plnou důvěryhodnost na trzích a nebyl řádně vykonáván vzájemný dohled požadovaný v Paktu o stabilitě a růstu. Není sporu o tom, že ECB byla tehdy jedinou zainteresovanou stranou v eurozóně, která byla schopna jednat, přesto by, obecně řečeno, měly být fiskální politika a měnová politika striktně odděleny. Proto musí eurozóna jednat a provádět opatření (opatření změn na vnitrostátní úrovni, posílení evropského nástroje finanční stability, Evropský mechanismus stability, lepší struktura řízení), která jsou nezbytná k obnovení její plné schopnosti jednat, tak aby se ECB mohla z těchto činností stáhnout, jakmile to bude s ohledem na tržní podmínky možné.

22.   Kdy bude podle Vás možné v praxi ukončit současná nestandardní opatření ze strany ECB?

Nestandardní opatření měnové politiky byla přijata ve snaze posílit proces přenosu měnové politiky v kontextu oslabených finančních trhů. Ukončení těchto opatření je proto spjato s vývojem situace finančních trhů v čase, která naopak do značné míry závisí na přijetí a realizaci vhodných vnitrostátních politik. Zásadní fiskální konsolidace a strukturální reformy v zemích procházejících finanční krizí by omezily rizikové prémie u výnosů z dluhopisů. Zásadní opatření k rekapitalizaci bank, které mají finanční problémy, by výrazně přispěla k oživení přístupu těchto bank k peněžním trhům, což by ECB umožnilo omezit její zprostředkovatelskou úlohu.

Program pro trh s cennými papíry je – stejně jako veškerá další nestandardní opatření měnové politiky ze strany ECB přijatá v reakci na krizi – dočasné povahy. Doplňuje, nikoli nahrazuje, rozhodnutí Rady guvernérů ECB ohledně jejích hlavních úrokových sazeb, jelikož posiluje proces přenosu měnové politiky. Stejně jako veškerá nestandardní opatření měnové politiky by měl být program pro trh s cennými papíry co nejdříve postupně ukončen, jakmile pominou podmínky, které vedly k jeho vzniku.

23.   Předpokládáte, že ECB postoj změní, s ohledem na silnou opozici proti restrukturalizaci řeckého dluhu?

Co se týče restrukturalizace řeckého dluhu, ECB dlouhodobě trvá na třech klíčových prvcích. Zaprvé ECB říká, že jakákoli účast soukromého sektoru musí být ve své podstatě dobrovolná – a to se děje. Zadruhé ECB uvedla, že je nutné zabránit jakékoli formě „úpadku“, a zdá se, že k němu skutečně nedojde. Zatřetí ECB také řekla, že by nemělo nastat „selektivní selhání“, aby Řecko dostálo svým dlužným závazkům a přísně dodržovalo schválený program a pomohlo tak zajistit minimalizaci nákladů ve smyslu ztrát, efektu přelévání do druhých zemí či šíření nákazy v eurozóně. Rozhodnutí, které přijaly hlavy států a vlád dne 21. července, zahrnuje nezbytná předběžná opatření k řešení obav ECB v tomto ohledu.

Co se týče konkrétní angažovanosti soukromého sektoru, s níž se v Řecku počítá, hlavy států a vlád eurozóny dne 21. července uznaly, že přístup uplatněný v případě Řecka byl mimořádný a jedinečný v reakci na mimořádnou a jedinečnou situaci. Veškeré další členské země eurozóny znovu vážně potvrdily, že jsou pevně odhodlány plně dostát svému vlastnímu státnímu dluhu a dostát svým závazkům k udržitelné fiskální konsolidaci a strukturálním reformám. ECB vnímá toto pevné odhodlání jako zcela nezbytné a považuje důvěryhodnost všech státních dluhů za rozhodující prvek zajištění finanční stability v eurozóně jako celku.

Ve světle plánovaného druhého programu MMF a eurozóny pro Řecko, o němž bylo rovněž 21. července rozhodnuto, musí Trojka předložit analýzu udržitelnosti zadlužení. Program a zapojení soukromého sektoru musí být takové, aby v Řecku zachovaly či nastolily udržitelnou dluhovou situaci. Evropská centrální banka je jedním z členů Trojky a bude se řídit jejím postojem k zajištění finanční stability v eurozóně jako celku.

24.   Jakým způsobem zajistíte transparentnost programu pro trhy cenných papírů a programu nákupu krytých dluhopisů?

ECB je bezvýhradným zastáncem zásad transparentnosti a otevřenosti. Současně však může nastat situace, která si žádá odchýlení od těchto zásad. Co se týče poskytování větších podrobností ohledně transakcí, které se uskuteční v rámci programu pro trh s cennými papíry a programu nákupu krytých dluhopisů, mohla by se tím snížit účinnost těchto programů. Účastníci finančního trhu by mohli předvídat nákupy Eurosystému a rozvíjet obchodní strategie tak, aby se mohli obohatit na zásazích ECB. Eurosystém by pak k dosažení svého zamýšleného cíle musel nakupovat větší objem dluhopisů. Pokud jde o nákupy v rámci programu pro trhy cenných papírů, které ještě stále probíhají, ECB již jednou týdně poskytuje agregované informace o objemu dluhopisů, ohledně nichž na trzích dluhopisů intervenovala.

25.   Jak hodnotíte rozšíření závazků a pohledávek členů ECB v rámci cíle II?

Velké přeshraniční toky plateb mezi bankami eurozóny jsou v měnové unii běžným jevem. Před finanční krizí byly toky mezi zeměmi prakticky ve všeobecné rovnováze: bankovní systém země mohl široce kompenzovat platební odliv spojený s čistým dovozem zboží a služeb či akvizicí aktiv v zahraničí přílivem, zejména navýšením finančních prostředků na přeshraničním mezibankovním trhu. Ovšem po nástupu finanční krize a krize státních dluhů to již neplatí: v některých zemích eurozóny je odliv z bankovního systému vyšší než příliv (například v Řecku, Portugalsku a Irsku), zatímco v jiných zemích eurozóny je to naopak (například v Německu). Tyto nevyrovnané toky přeshraničních plateb přinášejí situaci, kdy bankovní systém v některých zemích potřebuje vyšší likviditu centrální banky než v jiných zemích, kam přitékají peníze komerčních bank. V důsledku toho je výsledné rozložení likvidity v rámci Eurosystému nerovnoměrné: některé národní centrální banky poskytují ve výsledku více likvidity (v poměru k velikosti bankovního systému v dané zemi) než jiné. To přináší rovnováhu v rámci Eurosystému: některé národní centrální banky si vytvářejí vůči ECB pohledávku, jiné závazek Tato rovnováha národních centrálních bank je označována jako pohledávky a závazky z cíle 2, jelikož nerovnováha platebních toků, která v platebním systému vzniká, zpravidla zreguluje a vyrovná tyto toky v peněžních prostředcích centrální banky, což pro Eurosystém je cíl 2.

Nerovnováha vzniklá mezi národními centrálními bankami, pokud jde o cíl 2 (která se v součtu rovná nule), tedy odráží nerovnoměrné rozložení likvidity centrální banky mezi národními centrálními bankami Eurosystému. Takové nerovné rozložení v rámci Eurosystému je zdrojem stability, jelikož umožňuje finančně zdravým bankám – i v zemích, které mají finanční potíže – pokrýt své potřeby likvidity na základě způsobilého zajištění. To přispívá k účinnému přenosu měnové politiky v širší ekonomice eurozóny, a tím k udržení cenové stability v eurozóně ve střednědobém horizontu.

V hospodářské a měnové unii pohledávky národní centrální banky z cíle 2 samy o sobě neříkají nic o tom, do jaké míry je taková banka vystavena finančnímu riziku. Vystavení Eurosystému riziku souvisí s poskytováním likvidity bankám, a tedy se samotnými operacemi měnové politiky. Provozní riziko je zmírněno spolehlivým rámcem řízení rizik a případné zbývající riziko je zpravidla sdíleno mezi národními centrálními bankami Eurosystému v souladu s jejich příslušnými podíly na kapitálu ECB; nesouvisí s pozicí jednotlivých centrálních bank v cíli 2.

26.   Co považujete za nejdůležitější cíle strategie pro růst a zaměstnanost do roku 2020? Jak by mohly k úspěchu této strategie přispět ECB a nástroje koordinace hospodářské politiky? Uveďte prosím, v pořadí podle důležitosti strukturální reformy, co považujete za priority EU, a svůj výběr zdůvodněte.

Všechny členské státy eurozóny musí provádět věcné a komplexní strukturální reformy ve snaze posílit svou konkurenceschopnost a zaměstnanost, zvýšit pružnost svých ekonomik a posílit svůj dlouhodobý růstový potenciál. K obnovení důvěry jsou nezbytné ambiciózní strukturální reformy.

Nástroje koordinace hospodářské politiky by měly směřovat k podpoře těchto cílů. Od zavedení evropského semestru jsou nyní současně předkládány a posuzovány programy stability a konvergence a národní programy reforem, včetně závazků přijatých v rámci Paktu euro plus, ve snaze posílit soudržnost politických doporučení na evropské úrovni. Nyní je podstatné, aby byla politická doporučení jednotlivých zemí v plném rozsahu provedena. Členské státy eurozóny by měly jít dál a být v čele těchto ambiciózních reforem. Také v rámci nového postupu při nadměrné nerovnováze budou mít členské státy, v nichž existuje největší hospodářská a fiskální nerovnováha, povinnost tento stav prováděním vhodných opatření hospodářské a fiskální politiky napravit. Proto je klíčové, aby byly beze zbytku provedeny nově schválené nástroje v oblasti dohledu nad politikami členských států ve snaze podpořit cíle strategie pro zaměstnanost a růst. Zajištěním cenové stability a příspěvkem k finanční stabilitě ECB přispívá rovněž k prostředí podporujícímu růst.

Při úvahách o strukturální reformě by měly být největší prioritou cíle posílení konkurenceschopnosti a zvýšení růstového potenciálu Evropské unie s cílem konkurovat vyspělým i nově se rozvíjejícím zemím na celosvětové úrovni. To souvisí s celou řadou oblastí, jako jsou například vzdělávání, služby, trhy práce, udržitelnost, výzkum a vývoj a posílení vnitřního trhu. Budou-li tyto oblasti řešeny zároveň, může to celý proces zintenzivnit a vyvolat vzájemné pozitivní účinky. Konkrétními opatřeními v těchto oblastech může být:

-         Ve vzdělávání dostatečné investice z veřejných zdrojů, dostupnost vzdělání bez ohledu na sociální původ a přeshraniční uznávání diplomů.

-         V odvětví služeb další liberalizace například v uzavřených řemeslných profesích. Velký potenciál skýtá i odvětví zdravotních služeb.

-         Na pracovních trzích další přeshraniční liberalizace. Nutno ovšem podotknout, že práce má mnoho rozměrů. Nejde jen o aspekt produkce, důležitá je i účast a zapojení do společnosti. Neměla by být zpochybňována svoboda kolektivního vyjednávání, na druhé straně by však měl být plošně zrušen způsob výpočtu mezd dle tabulek.

-         Co se týče udržitelnosti, finanční udržitelnost je klíčová v souvislosti s demokratickými změnami. Stárnoucí společnost a také mobilita v rámci vnitřního trhu i mimo něj jsou výzvou pro udržitelnost systémů sociálního zabezpečení. Musí se zvýšit účinnost veřejného sektoru.

-          V oblasti výzkumu a vývoje je třeba usnadnit přístup k rizikovému kapitálu.

-         Překážky obchodu – otevřené i skryté – by měly být dále odstraňovány ve snaze posílit vnitřní trh, současně je však nutno zachovat vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména v oblasti finančních služeb.

27.   Jaký je Váš názor na rychlost, jakou by měly nové členské státy přistupovat k měnové unii a přijímat euro, po zvážení všech konvergenčních kritérií a účasti v mechanismu směnných kurzů (ERM II)?

Dovolte mi na úvod podotknout, že hospodářská a měnová unie není uzavřená, jak v poslední době ukázal případ Estonska.

Členské státy, které v roce 2004 přistoupily k EU, se podepsáním Smlouvy zavázaly k přijetí eura. Konvergenční rámec, který je součástí Smlouvy a Protokolu, stanoví, že členské státy mohou přijmout euro, jakmile dosáhnou vysokého stupně trvalé konvergence, z čehož naopak vyplývá, že vstup de eurozóny nemá jasně stanovený časový rámec.

V neposlední řadě mi dovolte na základě zkušeností z prvních třinácti let existence hospodářské a měnové unie podotknout, že kromě čtyř hlavních kritérií konvergence Smlouva stanoví soubor dalších ukazatelů, konkrétně „výsledky integrace trhů, situaci a vývoj běžného účtu platební bilance a posouzení vývoje nákladů na jednotku pracovní síly a jiných cenových indexů“. (článek 140 Smlouvy o fungování EU). Tyto aspekty a také udržitelnost dosažené konvergence budou hrát při posuzování významnou roli.

Klíčovým prvkem procesu konvergence je účast v ERM II. Ukazuje to, zda je členský stát schopen dosáhnout klíčových politických cílů, jako je udržení cenové stability, rozpočtová disciplína a konkurenceschopnost, a současně dodržovat běžné fluktuační rozpětí, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům – a zejména aniž by došlo k devalvaci jeho bilaterálního středního kurzu vůči euru z vlastního podnětu – a to po dobu nejméně dvou let před posouzením konvergence.

28.   Jaký je váš názor na zdanění krátkodobých finančních transakcí? Myslíte si, že by daň z měnových transakcí, které zahrnují euro, mohla mít blahodárný dopad – mohla by například stabilizovat kurzy zemí, které se v budoucnosti chtějí připojit k eurozóně?

V současné době probíhá diskuse o různých způsobech zdanění finančních činností: dani z finančních transakcí, dani z finančních činností či Tobinově dani. Užitečnost každé daně je třeba zhodnotit ze dvou úhlů pohledu. ve vztahu k cíli usměrňování chování a z hlediska výnosové funkce.

Podpořil bych zavedení komplexní daně z finančních transakcí. Taková daň by ideálně měla být zavedena na světové úrovni. S ohledem na intenzivní debatu na toto téma, která proběhla na vrcholné schůzce skupiny G-20 v Torontu, je to však v nejbližší době pravděpodobně nereálné. Druhou nejlepší volbou by bylo předpokládat zavedení této daně v rámci Evropské unie, případně je nutné prověřit možnost jejího zavedení v rámci eurozóny.

Co se týče usměrňovací funkce: zastánci jakékoli daně z finanční činnosti často zdůrazňují naději, že se díky takovým daním sníží cenová nestabilita, toto tvrzení však neobstojí proti většině teoretických i empirických analýz. Následný nárůst nákladů na transakce by ve skutečnosti mohl snížit tržní likviditu a mohl by přinést nárůst cenové nestability.

Daň z finančních transakcí je tudíž jako nástroj nutno vnímat v souvislostech. Je třeba o ní uvažovat v souvislosti s posílenou právní úpravou, zejména co se týče rychlých automatických obchodů, a zhodnotit ji ve srovnání s alternativami z členských států (případně v budoucnosti z Evropské unie), a také musí zvýšit výnosy. Vcelku se těším na legislativní návrh, který bude brzy předkládat Komise EU.

29.   Jaká je podle vás v zastupování eurozóny navenek úloha Rady a ECB?

Zastupování eurozóny navenek odráží institucionální uspořádání EMU: měnová politika i politika v oblasti směnných kurzů jsou v kompetenci Unie, proto tyto politiky zastupují orgány EU (ECB zastupuje měnovou politiku a Rada EU ve složení pro eurozónu společně s ECB zastupuje politiku směnných kurzů). Naproti tomu zastoupení hospodářských politik sjednocené není a odráží skutečnost, že příslušné kompetence jsou nadále převážně v rukou národních vlád, které je také zastupují navenek (např. v MMF).

Nicméně jedním z velkých ponaučení z nynější finanční a hospodářské krize je zvýšené úsilí směřující k hlubší hospodářské integraci v eurozóně, čehož jsme nyní svědky. Hlubší hospodářská integrace v eurozóně je také cílem balíčku pro hospodářskou správu, který byl přijat nedávno, i dalších návrhů, na nichž se v současné době pracuje. Tento větší „evropský rozměr“ v rozhodnutích týkajících se hospodářských politik se podle mého názoru bude muset časem odrazit také v jejich zastoupení navenek, například tím, že bude postupováno podle ustanovení článku 138 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tento článek stanoví, že Rada – po konzultaci s ECB – přijme společné postoje a vhodná opatření pro zajištění jednotného zastoupení v mezinárodních finančních institucích a konferencích. Jde samozřejmě o politické rozhodnutí a nikoli o záležitost, o níž by měly rozhodovat centrální banky.

30.   Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu USD/EUR?

Úřady odpovědné za všechny významné plovoucí měny mají stejný zájem na silném a stabilním mezinárodním finančním systému, v němž budou směnné kurzy odrážet základní hospodářské parametry. Tato skutečnost je uvedena v různých komuniké skupiny G7. Přílišná nestabilita a chaotický pohyb směnných kurzů mají nepříznivé dopady na hospodářskou a finanční stabilitu.

Směnný kurz USD/EUR vykazuje od začátku roku značnou nestabilitu. Tato nestabilita byla z velké části odrazem velké nejistoty týkající se makroekonomických změn a politik, zejména v oblasti řešení fiskální situace na obou stranách Atlantiku. Ve skutečnosti se mimořádně velká úroveň nestability projevovala obecně na všech devizových trzích, nejen v oblasti směnného kurzu eura k dolaru.

31.   Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu renminbi/EUR? Jsou podle vás centrální banky schopny účinně bojovat proti přílišné nestálosti finančních trhů? Je podle vás nezbytné posílit mezinárodní úlohu eura?

Od skončení faktické vázanosti na USD v červnu 2010 renminbi posílil ke konci července 2011 vůči USD téměř o 6 %, ale oslabil o 9 % vůči euru a o 5 % v nominálním efektivním kurzu. Od vypuknutí nynější finanční nestability USD významně posílil vůči euru a v rámci vedlejších důsledků došlo k tomu, že renminbi znovu posílil vůči euru a v nominálním efektivním kurzu a dosáhl úrovně z června 2010. Obecně podporujeme čínské úřady, aby využívaly pružnost, kterou jim nabízí nový politický rámec, a umožnily skutečné postupné posilování renminbi.

Co se týče rozvíjejících se tržních ekonomik, které mají přebytky běžného účtu a jejichž směnné kurzy nejsou dostatečně pružné, mezinárodní společenství souhlasí s tím, jak opakovaně zaznělo na summitech G20, že posun k tržněji orientovaným systémům směnného kurzu a podpora stability směnného kurzu tak, aby odrážel základní hospodářské parametry, je v zájmu dotčených ekonomik i mezinárodního společenství. Rozvíjející se ekonomiky, které mají přebytek běžného účtu, souhlasily na summitu v Torontu a v Soulu s tím, že provedou reformy zaměřené na zvýšení pružnosti směnného kurzu, a proto bychom uvítali další úsilí čínských tvůrců politik směřující k tomuto cíli.

Co se týče nadměrné nestability, společně s orgány odpovědnými za další významné plovoucí měny máme stejný zájem na silném a stabilním mezinárodním finančním systému a podporujeme tržně orientované směnné kurzy. Přílišná nestabilita a chaotický pohyb směnných kurzů mají nepříznivé dopady na hospodářskou a finanční stabilitu. Proto je potřeba úzce konzultovat vývoj na devizových trzích a patřičným způsobem spolupracovat.

V akademické literatuře se objevuje názor, že za výjimečných okolností může být účinná spolupráce například v podobě devizových intervencí, zejména pokud tyto intervence probíhají koordinovaným způsobem a v souladu se základními parametry a oficiální komunikací a jsou prováděny v případě, kdy jsou poměrně velké nesrovnalosti v úrokové sazbě. V této souvislosti se obecně považují za úspěšné koordinované intervence ze strany ekonomik G7 (například intervence v roce 2000 ve prospěch eura nebo v roce 2011 ve prospěch jenu).

Co se týče mezinárodní role eura, beru na vědomí neutrální postoj, který k této věci zaujala ECB v roce 1999, s tím, že se jeho používání v mezinárodním měřítku nesnaží ani bránit ani je zvlášť podporovat. Mezinárodní používání měn by mělo být výsledkem procesu řízeného trhem. Protože však mezinárodní měnový systém přechází směrem k multipolárnímu měnovému systému, mohla by být tato politika přezkoumána.

32.   Jak hodnotíte úspěchy G20? Jak hodnotíte současnou úroveň koordinace?

Skupina G20 jakožto hlavní fórum pro globální hospodářskou správu hraje klíčovou roli, protože na vysoké politické úrovni vyslala podnět ke zvládnutí krize, k jejímu řízení a k předcházení krizím v budoucnosti. Soudržnost G20 musí být zajištěna i po odeznění krize. Proto vřele vítám, že vedoucí představitelé států G20 zdůrazňují význam další mezinárodní politické spolupráce, jejímž cílem je odhalit vlastní příčiny finanční krize a položit základy zdravého celosvětového hospodářského růstu. Sám jsem se zúčastnil mnoha setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank zemí G20 i schůzek na vrcholné úrovni vedoucích představitelů zemí G20 a musím říci, že vysoká úroveň kolektivní odpovědnosti členů skupiny G20 je pro mne povzbudivá.

Mezi různými body, které má skupina G20 na programu, bych zdůraznil následující:

Zaprvé, pod letošním francouzským předsednictvím byla učiněna celá řada kroků k posílení fungování mezinárodního měnového systému. Společně s mexickým kolegou jsem předsedal pracovní skupině G20 na toto téma. Dosáhli jsme pokroku mimo jiné v oblasti posílení dohledu, vytváření koncepce jednotných závěrů týkajících se řízení kapitálových toků a také monitorování a hodnocení globální likvidity. Za důležitý úspěch považuji skutečnost, že státy G20 se dohodly na tom, aby se obě oblasti – společně se záležitostmi směnných kurzů a hnacími mechanismy akumulace rezerv – staly běžnou součástí dohledu, vzhledem k případným externalitám, jež mohou mít politiky zemí v těchto oblastech na jiné. Co se týče globální likvidity, chtěl bych zdůraznit, že je bezpochyby důležité zahájit pravidelné monitorování a hodnocení a že centrální banky mají v rámci struktury spolupráce centrálních bank v rámci BIS a Basilejského výboru nejlepší pozici pro sledování vývoje globální likvidity. Vzhledem k zajištění likvidity po velkých šocích byly v rámci G20 zahájeny a v MMF budou pokračovat diskuse o tom, zda a jak dále posilovat soubor nástrojů pro půjčky MMF.

Zadruhé, vedoucí představitelé států G20 schválili nejdůležitější stavební kameny globální regulační reformy, včetně práce, kterou vykonal Basilejský výbor a Rada pro finanční stabilitu. Nyní je naprosto nezbytné, aby členové G20 dále pokročili v oblasti realizace dohod, jichž se podařilo dosáhnout, a šli plněním svých závazků příkladem. Mezi klíčové záležitosti patří: (i) plně provést pravidla Basilej II a III ve schválených lhůtách; (ii) zavést rámec BCBS pro systémově důležité banky a rozšířit jej tak, aby zahrnoval všechny systémově důležité finanční instituce; (iii) dohodnout se na doporučeních k posílení dohledu a regulace stínového bankovnictví; (iv) plně a důsledně provádět doporučení týkající se OTC derivátů. K důležitým oblastem dále patří snížit nadměrnou závislost na ratingových agenturách, posílit zároveň jejich regulaci a dohled a také posílit správu a zdroje FSB.

Zatřetí, klíčovým mechanismem v mnohostranné spolupráci je rámec G20 pro silný, udržitelný a vyrovnaný růst. Cílem tohoto rámce je pomáhat s řízením přechodu z fáze reakce na krizi do fáze silného, udržitelného a vyváženého globálního růstu a současně řešit problémy globální nerovnováhy, které k této finanční krizi přispěly. Nyní je důležité, aby všichni členové G20 důsledně plnili své závazky přijaté v souvislosti s tímto rámcem. V tomto ohledu jsou rozhodující razantní opatření zaměřené na zachování fiskální udržitelnosti a ambiciózní strukturální reformy.

C.     Finanční stabilita a dohled

33.   Jak vnímáte úlohu ECB v bankovním dohledu v budoucnu?

Významným krokem vpřed je vytvoření tří evropských orgánů dohledu, což umožňuje využít zkušeností a práce výborů třetí úrovně Lamfalussyho procesu, které sehrály důležitou úlohu na cestě k posílení sbližování dohledu v Evropě a upevnění vzájemné důvěry mezi vnitrostátními orgány dohledu. Vytvořením evropských orgánů dohledu by měla být odstraněna jedna z největších slabin těchto výborů, a to nezávazná povaha jejich pokynů. Možnost vydávat právně závazné technické normy na základě nařízení/směrnic přijatých Parlamentem a Radou v procesu spolurozhodování umožní vytvořit kodex EU pro finanční služby, který podpoří rovné podmínky pro všechny a přispěje k adekvátní ochraně vkladatelů, investorů a spotřebitelů v Evropě.

Co se týče případné role ECB v bankovním dohledu, můžeme vzít v úvahu tyto skutečnosti: zaprvé, zkušenost s finanční krizí obecně posílila argumenty, které hovoří pro zapojení centrálních bank do obezřetnostního dohledu. Ve finančním systému, který je stále provázanější a více založen na trhu, je pravděpodobné, že se případné problémy dotknou klíčových mechanismů trhu, jako je rozložení likvidity, budou mít přeshraniční dopad a jejich šíření bude obtížněji předvídatelné. Adekvátní hodnocení takové dynamiky vyžaduje přeshraniční systémový pohled, ale i náležité zdroje a odbornost pro analýzu finanční stability, jako je tomu v případě centrálních bank. Mimoto byla během finanční krize zcela samozřejmá součinnost mezi centrálním bankovnictvím a funkcemi dohledu, a to zejména s ohledem na shromažďování a vyhodnocování informací.

Zadruhé, na základě zkušeností z krize byla v řadě členských států výrazně posílena role centrálních bank v obezřetnostním dohledu. Tento vývoj může časem podpořit další úvahy ohledně institucionální úlohy ECB a Smlouvou danou možnost převést konkrétní úkoly v oblasti obezřetnostního dohledu na ECB, mimo jiné i v souvislosti s dalším rozšiřováním eurozóny.

Institucionální rámec Eurosystému se opírá o decentralizované uspořádání, které umožňuje plné využití odbornosti vnitrostátních orgánů a existujících infrastruktur. Ukázalo se, že takové uspořádání je účinné při plnění institucionálních úkolů svěřených Smlouvou i v době finanční krize. Mohlo by poskytnout vhodný rámec pro výkon povinností v oblasti dohledu.

Tento mikroobezřetnostní dohled doplňuje role ECB v nově vytvořeném ESRB pro makroobezřetnostní dohled.

D. Fungování ECB a demokratická odpovědnost a transparentnost

34.   Domníváte se, že by se měly jednotlivé povinnosti členů rady v průběhu času měnit, a to v souladu se změnami, k nimž dochází v úkolech a prioritách ECB?

Povinnosti Výkonné rady ECB stanoví článek 12 Statutu ESCB a ECB (dále jen „statut“). Tento článek ukládá Výkonné radě provádět měnovou politiku v souladu s rozhodnutími, jež učiní Rada guvernérů, a připravovat zasedání Rady guvernérů. Článek 11 statutu dále stanoví, že Výkonná rada odpovídá za běžné záležitosti ECB, avšak přesná definice pojmu „běžné záležitosti“ není ve statutu uvedena.

Oba články odkazují na Výkonnou radu jako celek a nestanoví konkrétní úkoly jednotlivým členům této rady, protože Výkonná rada je kolektivní rozhodovací orgán. To znamená, že rozhodnutí přijímá celá Výkonná rada a nikoli její jednotliví členové. Navíc jednotlivé záležitosti jsou často provázané a rozhodnutí musí zohledňovat všechny aspekty dané problematiky, tedy právní, provozní a strategické faktory. Všichni členové Výkonné rady se proto zabývají všemi oblastmi kompetencí Výkonné rady, ať už se jedná o měnovou politiku, platební systémy, bankovky atd.

Při pohledu zvenčí se zároveň zdá, že pro usnadnění účinné administrativní správy záležitostí se členové Výkonné rady mezi sebou dohodli na tom, že každému členu Výkonné rady přidělí odpovědnost za určitou oblast činnosti ECB, což však nemá vliv na kolektivní odpovědnost celé Výkonné rady.

Tento postup přináší další výhodu umožňující maximálně využít zkušenosti a znalosti jednotlivých členů Výkonné rady. Přidělení odpovědnosti za určitou oblast činnosti je průběžně přehodnocováno, zejména pokud dojde ke změně ve složení Výkonné rady. Přesouvání odpovědností v portfoliu jednotlivých členů Výkonné rady přispívá také k posílení kolektivního principu.

35.   Jaký systém podle vás vhodně zajistí, aby ve Výkonné radě probíhala spravedlivá rotace členů z hlediska státní a pohlavní příslušnosti?

Pro výběr členů Výkonné rady je Smlouvou výlučně stanoveno kritérium profesních zkušeností a odborných znalostí. Smlouva vyžaduje, aby byli členové Výkonné rady jmenováni z „uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“. Jediným kritériem týkajícím se státní příslušnosti – které je v podstatě samozřejmostí – je požadavek, aby byl budoucí člen Výkonné rady příslušníkem státu, jenž patří do eurozóny. Právní texty se vědomě zdržují veškerých požadavků týkajících se státní příslušnosti či pohlaví kandidáta na členství, protože by to bylo jen stěží v souladu s výběrem na základě kvalifikace. Bez ohledu na tyto právní aspekty však já osobně považuji za důležitou rozmanitost orgánů, což se týká státní příslušnosti, pohlaví, věku a profesních i osobních zkušeností.

Vzhledem nadnárodnímu charakteru ECB musí být navíc její rozhodnutí přijímána výhradně s ohledem na eurozónu, což jednoznačně vylučuje možnost přihlížet k zájmům jednotlivých států. Základním kamenem struktury Eurosystému je princip, že členové rozhodovacích orgánů ECB se na jejím rozhodování podílejí jako soukromé osoby a nezastupují své členské státy.

V procesu jmenování hraje význačnou roli Evropský parlament, čímž je zajištěn objektivní proces splňující stanovená kritéria.

36.   Jaký je váš názor na potřebu přijmout „nejlepší tým“ (tedy nejlépe fungující kolektiv) členů Výkonné rady, na rozdíl od „nejlepších jednotlivců“ v užším smyslu slova?

Právní rámec říká velmi jasně, jakou musí mít člen Výkonné rady kvalifikaci. Bylo by proto poněkud nebezpečné vytvářet další „soft“ kritéria, která je těžké zavést a měřit. Vzhledem k tomu, že Výkonná rada je kolektivní orgán s kolektivní odpovědností za všechna přijatá rozhodnutí, je samozřejmě nezbytným předpokladem, aby dobře fungovala jako tým. Lze očekávat, že osoby, které budou na pozici členů Výkonné rady navrženy, budou mít kromě uznávaných profesionálních zkušeností v měnových nebo bankovních záležitostech také tyto další dovednosti. V tomto smyslu v podstatě neexistuje kompromis mezi významnými profesními znalostmi a zkušenostmi jednotlivce a skutečností, že je daná osoba součástí skvěle fungujícího kolektivu. Jak vím ze své praxe – a bylo to demonstrováno i v kurzech obchodní školy v Miláně –, obecně platí, že trvalých řešení a kreativity lépe dosahují týmy než jednotlivci (což se nemusí týkat velmi nadaných osob, ale s těmi se člověk setkává jen zřídka).

37.   Jaký je váš názor na potřebu zvýšit rozmanitost oblastí zastoupených v radě ECB – rada by tak již nebyla tvořena pouze představiteli centrálních bank?

Smlouva a statut k tomu opět nic neříkají. Být „uznávanou osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“ samozřejmě neznamená, že daná osoba musí být nutně představitelem centrální banky. Není však překvapivé, že bohaté zkušenosti z centrální banky jsou často důležité a musí být zohledněny. Sám jsem v tomto směru typickým příkladem dokládajícím, že i zkušenosti z jiných oblastí, v mém případě z Ministerstva financí, mohou být potřebnou profesní kvalifikací člena Výkonné rady ECB. Mé profesní zkušenosti a důkladné znalosti oboru by mi při působení v ECB jistě dobře posloužily.

Z toho jednoznačně vyplývá, že znalosti a profesní zkušenosti z jiných oblastí mohou být velmi cenné. Vzdělání a profesní zkušenosti současných i bývalých členů Výkonné rady dokazují, že široká škála odborných znalostí a zkušeností je v rozhodovacím procesu určitě cenným přínosem.

38.   Jaký bude váš osobní přístup k otázce sociálního dialogu v ECB?

Rozumný sociální dialog je podle mého názoru jedním z klíčových faktorů dobře fungující organizace. Vyplývá to z mých zkušeností, které mám ze svého současného zaměstnání na německém Ministerstvu financí. Jsem plně odhodlán účastnit se dialogu se zaměstnanci ECB i s jejich zástupci a očekávám, že s nimi budu mít plodnou a účinnou výměnu názorů týkající se například pracovních podmínek a dalších sociálních záležitostí.

Podporuji zejména přístup, kdy jsou informace sdělovány zástupcům zaměstnanců a relevantní záležitosti jsou s nimi konzultovány již v počátečním stádiu. Tento přístup vyžaduje otevřenost a smysl pro odpovědnost obou stran, tak aby bylo dosaženo konečného cíle, tedy vynikající činnosti ECB, která slouží zájmům občanů zemí, jež přijaly euro, i Evropské unie jako celku. Do této spolupráce se rozhodně zapojím s otevřenou myslí a na základě postoje vyjadřujícího důvěru, partnerství a respekt.

Myslím si, že na úrovni ESCB, kde ECB vede dialog se zástupci zaměstnanců jednotlivých centrálních bank a jejich odborových svazů, umožňují například setkání zástupců ECB, jejích zaměstnanců a zástupců odborových svazů, která se konají dvakrát ročně ve Frankfurtu, vést obohacující a užitečné diskuse o projektech ESCB/Eurosystému. Tyto výměny názorů jsou rovněž příležitostí k posílení spolupráce v rámci systému a týmové atmosféry, což z celého srdce podporuji.

39.   Jste zastáncem schvalovacího postupu Evropského parlamentu (bez ohledu na ústavní záležitosti, které by taková změna přinesla)?

Smlouva stanoví jasný postup jmenování členů Výkonné rady ECB. Tito členové jsou vybíráni a jmenováni „z uznávaných osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“. Smlouva stanoví pro Evropský parlament konzultativní úlohu. V praxi organizuje Hospodářský a měnový výbor (ECON) veřejná slyšení s kandidátem (kandidáty) navrženými Radou.

Zkušenosti z minulých let ukazují, že tento systém je vyhovující. Od založení ECB zajišťoval bezproblémový a důvěryhodný postup jmenování a výběr osob, které se vyznačují vysokou odbornou způsobilostí, nezávislostí a čestným jednáním. S ohledem na tyto skutečnosti není podle mého názoru žádná změna stávajícího postupu odůvodněná. Pokud bude třeba v budoucnosti tento postup přehodnotit, je přirozeně na stranách zapojených do provádění změn Smlouvy, aby k této věci zaujaly stanovisko.

40.   Jaký je Váš názor na problém „efektu otáčivých dveří“ mezi dozorčími či regulačními orgány a soukromými institucemi působícími v téže oblasti? Domníváte se, že by mezi profesními činnostmi ve veřejných a soukromých institucích mělo existovat „abstinenční období“ ?

Pokud jde o členy Rady guvernérů a Výkonné rady ECB, existence konfliktu zájmů byla potvrzena a tento problém byl odstraněn. Co se týče členů Rady guvernérů, etická pravidla Rady guvernérů stanoví čekací lhůtu v délce jednoho roku po ukončení výkonu jakékoli nové soukromé či profesní činnosti, u níž by mohl vyvstat konflikt zájmů. Národní centrální banky mohou v rámci pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání stanovit pro své guvernéry dodatečná pravidla. Pokud jde o členy Výkonné rady, jejich pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání stanoví, že nesmí přijmout žádnou zaměstnaneckou, manažerskou, poradní či konzultační funkci, bez ohledu na to, zda placenou či neplacenou, ve společnosti či subjektu, který byl protistranou ESCB v rámci měnových nebo devizových operací, ani v jakékoli společnosti či subjektu, která náleží ke konsolidované skupině ESCB, po dobu jednoho roku od skončení výkonu jejich funkce, s výhradou rozhodnutí Rady guvernérů. Závěrem bych rád uvedl, že tuto 12měsíční čekací lhůtu považuji za přiměřenou.

41.   Mohl byste podrobněji vysvětlit Vaše názory na koncept demokratické odpovědnosti, pokud jde o ECB a centrální bankovnictví obecně?

Mám za to, že nezávislost a odpovědnost jsou „dvě strany jedné mince“. Nezávislost centrálních bank je nezbytným prvkem režimů měnové politiky našich moderních ekonomik obecně, a zejména nezbytným prvkem „měnové ústavy“ HMU. Aby si nezávislá centrální banka zachovala legitimitu, musí být zároveň odpovědná demokratickým institucím a veřejnosti za svou činnost vykonávanou v rámci svých pravomocí. Jinými slovy, musí řádně vysvětlit a odůvodnit svá rozhodnutí občanům a jejich zástupcům.

Koncept demokratické odpovědnosti je jádrem vztahů ECB s Evropským parlamentem, jelikož tento orgán přímo zastupuje evropské občany. ECB jde při plnění povinností týkajících se odpovědnosti nad rámec povinností, jež pro ni vyplývají z právních předpisů Kupříkladu předseda ECB jednou za čtvrt roku předstupuje před výbor ECON; Evropskému parlamentu je předkládána výroční zpráva ECB; členové Výkonné rady se účastní slyšení ad hoc na konkrétní témata.

Odpovědnost a transparentnost je mimo jiné podporována rovněž prostřednictvím měsíčních tiskových konferencí ECB s úvodním prohlášením předsedy ECB, měsíčního zpravodaje ECB, projevů členů Výkonné rady a rozhovorů s nimi. Domnívám se, že ECB během prvních 13 let od svého vzniku prokazovala plnou angažovanost ve věci demokratické odpovědnosti. V případě svého jmenování do Výkonné rady ECB hodlám v této praxi pokračovat.

42.   Jaké závěry vyvozujete ze srovnání mezi transparentními politikami sledovanými Federální rezervní bankou a ECB? Co si myslíte o zveřejňování bankou Fed a Bank of England jejich zápisů z jednání? Domníváte se, že by tuto politiku mohla uplatňovat ECB?

Centrální banka musí v zájmu transparentnosti jasně vysvětlit, jak pojímá své pravomoci a jakým způsobem uplatňuje svou strategii měnové politiky k posouzení stavu hospodářství a přijímání rozhodnutí v oblasti měnové politiky. To nejen napomáhá veřejnosti sledovat a hodnotit činnost centrální banky, ale přispívá rovněž ke snížení nejistoty ohledně budoucích politických opatření, a tudíž ke snížení volatility inflace. Celkově transparentnost a jasnost komunikace přispěla k lepšímu pochopení měnové politiky, jejímž cílem je měnová stabilita, což činí měnovou politiku důvěryhodnější a účinnější.

V mezinárodním měřítku patří ECB mezi instituce, které nejvíce usilují o transparentnost. ECB oznámila formální strategii měnové politiky a vysvětluje rozhodnutí v oblasti měnové politiky, která se řídí touto strategií. ECB v rámci své strategie jasně uvedla za pomoci kvantitativních údajů, co je to cenová stabilita. Jasný a jednoznačný cíl spočívající v udržení cenové stability se významně odráží ve všech rozhodnutích ECB a vytvořil ústřední bod pro koordinaci očekávání soukromého sektoru. Ačkoli banka Fed – rovněž vzhledem ke své dvojí pravomoci – se v minulosti nevyjadřovala tak explicitně, z nedávných sdělení vyplývá, že definuje cenovou stabilitu podobně jako ECB.

Centrální banka má několik možností, pokud jde o vysvětlení rozhodnutí, jež přijala, oznámení politických záměrů a odhalení různorodosti v rámci procesu měnové politiky. Z akademické literatury a praktické zkušenosti není vždy zřejmé, jaký druh transparentnosti je za daných okolnosti nejvhodnější. V tomto ohledu by zveřejňování zápisů mohlo poskytnout dodatečné informace o různorodosti výboru a důvodech, jež vedly k přijetí rozhodnutí. V případě Výboru pro měnovou politiku Bank of England, který uplatňuje individuální odpovědnost, je zcela logické, že zveřejňuje zápisy z politických zasedání. Režim odpovědnosti ECB je odlišný, tj. členové Rady guvernérů nesou za svá rozhodnutí kolektivní odpovědnost. Kromě toho statut ESB vyžaduje, aby ESB zachovala důvěrnost jednání Rady guvernérů, což vylučuje možnost zveřejňovat zápisy ze zasedání. To umožňuje Radě guvernérů přijímat rozhodnutí v oblasti měnové politiky zcela nezávisle a s cílem zdůraznit kolektivní odpovědnost výboru. ECB používá jiné komunikační nástroje, které poskytují informace, jež lze srovnat se zápisy jiných zmíněných centrálních bank. Zejména úvodní prohlášení předsedy na tiskové konferenci poskytuje souhrnný přehled posouzení hospodářského vývoje v oblasti příslušné politiky. Mimoto měsíční tisková konference zahrnuje interpelace a poskytuje platformu pro včasné a nestranné vysvětlení rozhodnutí přijatých v oblasti měnové politiky a vnitřní různorodosti veřejnosti.

43.   Jaký máte názor na vedení dialogu ohledně měnových záležitostí s Evropským parlamentem? Mohou členové Výkonné rady ECB projednávat měnovou politiku a svá rozhodnutí s ostatními politickými činiteli, nebo by to ohrozilo nezávislost banky?

Čtvrtletní slyšení předsedy ECB před výborem ECON představují základní složku demokratické odpovědnosti ECB. Tato slyšení jsou nejen velmi významnou příležitostí pro ECB k vysvětlení a odůvodnění jí prováděných politik, a umožňují tak lepší porozumění rozhodnutím ECB v celé Evropě, ale rovněž příležitostí pro zástupce občanů Evropy ke kladení otázek a požadování vysvětlení ECB. Slyšení umožnila vedení důkladného a plodného dialogu mezi oběma orgány nejen o hospodářských a měnových záležitostech, ale rovněž o důležitých právních otázkách (např. reforma rámce dohledu EU, úprava týkající se správy hospodářských záležitostí).

ECB udržuje úzké vztahy s dalšími tvůrci politik EU, jako je například Evropská skupina, Rada ECOFIN a na nižší úrovni Hospodářský a sociální výbor, pracovní skupiny pro zavedení eura a Výbor pro hospodářskou politiku EU. ECB dále hraje specifickou a jasně definovanou úlohu v provádění finanční pomoci a rámců krizového řízení, které byly nedávno zřízeny.

Všechny tyto kontakty probíhají při plném dodržování pravomocí a nezávislosti ECB. Nedomnívám se však, že by projednávání měnové politiky a rozhodnutí přijatých v této oblasti s těmito subjekty ohrozila nezávislost ECB.

E.     Obecně

44.   Jaká jsou podle Vás nejzávažnější rizika a výzvy, jimž čelí ECB?

ECB v této mimořádné době stojí před mnoha problémy. Dovolte mi, abych se zde soustředil na tři nejdůležitější otázky, které spolu vzájemně souvisí.

Rád bych se nejprve zmínil o hlavním cíli ECB, tj. udržení cenové stability v eurozóně ve střednědobém horizontu. To je v současné situaci poměrně obtížné vzhledem k vysoké míře nejistoty a poškozeným kanálům přenosu měnové politiky. Úrokové sazby by měly být v rámci politiky ECB stanoveny tak, aby byla ve střednědobém horizontu udržena cenová stabilita v celé eurozóně. Nestandardní opatření měnové politiky musí podpořit fungování mechanismu přenosu měnové politiky tak, aby úrokové sazby ECB ovlivnily hospodářství a v konečném důsledku i ceny obvyklým či méně obvyklým způsobem. Vzhledem k vysoké míře nejistoty, pokud jde o makroekonomický vývoj v zahraničí a v eurozóně, a měnícím se finančním podmínkám v souvislosti s krizí svrchovaného dluhu, se jedná o velmi náročný úkol, který vyžaduje nepřetržitou bdělost a v případě potřeby rázný politický zásah. Současně musí ECB v souladu se střednědobou orientací své měnové politiky předvídat budoucnost a být připravena stáhnout mimořádná opatření, jakmile se finanční trh normalizuje.

Další klíčovým úkolem, s nímž se musí ECB vypořádat, je přispět k udržení finanční stability. Finanční krize o mnoha fázích tento úkol vynesla do popředí zájmu. Účinná podpora fungování ESRB je a nadále zůstává náročnou výzvou, která vyžaduje průběžné určování a posuzování zdrojů makroobezřetnostního rizika, ačkoli pro tento účel lze rovněž použít stávající nástroje. Bude důležité zajistit, aby nedošlo k záměně, pokud jde o velmi odlišné pravomoci ESRB a Rady guvernérů ECB: Zejména je třeba zdůraznit, že není možné činit kompromis mezi cílem cenové stability a úlohou, kterou může hrát ECB při posilování finanční stability. V tomto ohledu finanční krize vyvolala řadu otázek týkajících se vztahu mezi měnovou politikou a finanční stabilitou. Lepší pochopení úlohy finančního odvětví v rámci mechanismu přenosu je v tomto ohledu zásadní.

Poslední a s výše uvedenými úkoly související klíčová výzva spočívá v celkovém rozvoji Evropy, a zejména eurozóny. Krize státního dluhu odhalila nedostatky v hospodářském řízení Evropy, které je třeba co nejdříve odstranit. Účast na hospodářské a měnové unii skýtá obrovské výhody, které však nepřicházejí samovolně. Členství v hospodářské a měnové unii vyžaduje silnou politickou vůli vlád zemí eurozóny, pokud jde o plnění závazků a dodržování společných pravidel. Vlády členských států, které jsou přímo zasaženy krizí státního dluhu, se především potřebují vypořádat se svými vlastními problémy na vnitrostátní úrovni. Dále je třeba posílit institucionální základy HMU, jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni, aby lépe odrážely vysokou úroveň integrace ekonomik eurozóny. Měnová unie musí být doplněna hlubší integrací směrem k daňové a politické unii, což vyžaduje provedení změn ve Smlouvě EU. Tento krok by měl napomoci zabránit opětovnému vzniku nerovnováhy. Řešení těchto problémů je pro ECB důležité, neboť tyto problémy ovlivňují prostředí, v němž ECB vyvíjí svou činnost. I mně osobně, jako oddanému Evropanovi, který si uvědomuje velké výhody, jež Evropská unie společně s eurem přináší svým občanům, na vyřešení těchto problémů velmi záleží.

...


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

10.10.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

20

2

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Sharon Bowles, Udo Bullmann, Pascal Canfin, Nikolaos Chountis, George Sabin Cutaş, Leonardo Domenici, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Sylvie Goulard, Gunnar Hökmark, Jürgen Klute, Werner Langen, Íñigo Méndez de Vigo, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Peter Skinner, Ivo Strejček, Ramon Tremosa i Balcells, Corien Wortmann-Kool

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Elena Băsescu, Iliana Ivanova, Danuta Jazłowiecka, Olle Ludvigsson

Právní upozornění - Ochrana soukromí