ZPRÁVA o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Viktor Uspaskich

25. 11. 2011 - (2011/2162(IMM))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Bernhard Rapkay

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Viktor Uspaskich

(2011/2162(IMM))

Evropský parlament,

–   s ohledem na žádost Viktora Uspaskicha o ochranu imunity ze dne 5. dubna 2011, která byla oznámena na plenárním zasedání dne 9. května 2011, a na jeho žádost o přezkum rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010 o zbavení pana Uspaskicha imunity[1] ze dne 11. dubna 2011, která byla oznámena na plenárním zasedání dne 4. července 2011,

–   poté, co Viktor Uspaskich dostal dne 10. října 2011 možnost vyjádřit se v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–   s ohledem na články 7 a 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie ze dne 8. dubna 1965 a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–   s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008 a 19. března 2010[2],

–   s ohledem na ustanovení článku 62 Ústavy Litevské republiky,

–   s ohledem na rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010 o zbavení Viktora Uspaskicha imunity[3],

–   s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0411/2011),

A. s ohledem na to, že by bylo vhodné se žádostmi Viktora Uspaskicha ze dne 5. dubna a 11. dubna 2011 zabývat společně, jelikož se týkají stejného soudního řízení;

B.  vzhledem k tomu, že proti poslanci Evropského parlamentu Viktoru Uspaskichovi bylo zahájeno trestní řízení na základě obvinění, jež bylo vzneseno v rámci řízení, které probíhá u krajského trestního soudu ve Vilniusu v souladu s čl. 24 odst. 4 společně s čl. 222 odst. 1, čl. 220 odst. 1, čl. 24 odst. 4 společně s čl. 220 odst.1, čl. 205 odst. 1 a čl. 24 odst. 4 společně s čl. 205 odst. 1 litevského trestního zákoníku;

C. vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají během zasedání Evropského parlamentu jeho poslanci na území vlastního státu stejné imunity jako poslanci národního parlamentu, přičemž imunity se nelze dovolávat v případě přistižení poslance při činu; vzhledem k tomu, že to nebrání Evropskému parlamentu v tom, aby uplatnil své právo zbavit svého poslance imunity;

D. vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 62 Ústavy Litevské republiky poslanec národního parlamentu (Seimas) nemůže být trestně odpovědný, zatčen a jeho svoboda nesmí být ani jinak omezena bez souhlasu Parlamentu;

E.  vzhledem k tomu, že v článku 62 se dále uvádí, že poslanec parlamentu nesmí být pronásledován pro své hlasování nebo projevy v parlamentu, může však podle obecného postupu nést odpovědnost za urážku osobnosti či pomluvu;

F.  vzhledem k tomu, že Viktor Uspaskich je v zásadě obviněn z trestných činů v souvislosti s nepravdivými údaji v účetních zápisech, jež se týkají financování politické strany v období před jeho zvolením do Evropského parlamentu;

G. vzhledem k tomu, že Parlament dne 7. září 2010 zbavil Viktora Uspaskicha imunity na základě toho, že nebyl předložen žádný přesvědčivý důkaz ohledně existence fumus persecutionis, a vzhledem k tomu, že trestné činy, z kterých je Viktor Uspaskich obviněn, nijak nesouvisejí s jeho činností ve funkci poslance Evropského parlamentu;

H. vzhledem k tomu, že dne 28. října 2010 podal Viktor Uspaskich žalobu u Tribunálu a požadoval zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010, v červenci 2011 však tuto žalobu stáhl;

I.   vzhledem k tomu, že ve svém dopise ze dne 5. dubna 2011, v němž Viktor Uspaskich žádá o ochranu imunity, uvádí, že trestní řízení zahájené litevskými orgány mu brání v plnění jeho parlamentních povinností nebo jejich plnění ztěžují, a to tím, že v rozporu s článkem 7 Protokolu o výsadách a imunitách omezují svobodu jeho pohybu;

J.   vzhledem k tomu, že cílem článku 7 Protokolu je chránit poslance proti omezení svobody jejich pohybu, pokud se nejedná o soudem nařízené omezení, a proto jeho obsahem není imunita, ale výsada, která nechrání před soudem nařízeným omezením svobody pohybu poslance[4];

K. vzhledem k tomu, že Parlament proto nemůže vyhovět žádosti Viktora Uspaskicha ze dne 5. dubna 2011 o ochranu jeho imunity podle článku 7 Protokolu;

L.  vzhledem k tomu, že ve svém dopise ze dne 11. dubna 2011 pan Uspaskich požaduje přehodnocení rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010 na základě údajně nových skutečností, na něž upozornil internetový portál WikiLeaks a které podle něj svědčí o tom, že se stal obětí fumus persecutionis;

M. vzhledem k tomu, že tuto žádost je nutné zamítnout na základě toho, že se nepodařilo najít dostatečnou spojitost mezi údajnými novými skutečnosti a zahájením trestního řízení proti Viktoru Uspaskichovi v souvislosti s nepravdivými údaji v účetních zápisech;

N. vzhledem k tomu, že žádost o přehodnocení rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010 navíc nepředstavuje žádost o ochranu imunity a výsad ve smyslu článků 6 a 7, což se týká také tvrzení Viktora Uspaskicha, že přijetím rozhodnutí ze dne 7. září 2010 došlo k porušení jeho základního práva na obhajobu a Evropské listiny základních práv;

1.  rozhodl, že neochrání imunitu a výsady, kterých Viktor Uspaskich požívá;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Litevské republiky.

• [1]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0296.
• [2]  Věc 101/63 Wagner vs. Fohrmann a Krier, Sb. rozh. 1964, s. 195; věc 149/85 Wybot vs. Faure a další, Sb. rozh. 1986, s. 2391; věc T-345/05 Mote vs. Parlament, Sb. rozh. 2008, s. II-2849; spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra vs. De Gregorio a Clemente, Sb. rozh. 2008, s. I-7929; věc T-42/06 Gollnisch vs. Parlament.
• [3]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0296.
• [4]  Věc T-345/05 Mote vs. Parlament, Sb. rozh. 2008, s. II-2849, body 48–52.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Základní údaje

Dne 14. července 2009 požádal nejvyšší státní zástupce Litevské republiky, aby byl poslanec Viktor Uspaskich zbaven imunity.

Na zasedání dne 7. října 2009 oznámil předseda s ohledem na čl. 6 odst. 2 jednacího řádu, že obdržel dopis zaslaný litevskými soudními orgány dne 14. července 2009, v němž žádají, aby byl pan Uspaskich zbaven poslanecké imunity.

Předseda podle čl. 6 odst. 2 postoupil žádost Výboru pro právní záležitosti.

Nejvyšší státní zástupce Litevské republiky byl rozhodnutím krajského trestního soudu ve Vilniusu ze dne 29. června 2009 pověřen, aby požádal Evropský parlament o zbavení poslance Viktora Uspaskicha, proti němuž bylo zahájeno trestní řízení ve věci č. 1-38/2009, imunity, aby toto řízení mohlo pokračovat a aby mohl být proveden soudní příkaz ke složení kauce jakožto preventivní opatření.

Viktor Uspaskich je obviněn v řízení, které probíhá u krajského trestního soudu ve Vilniusu podle čl. 24 odst. 4 společně s čl. 222 odst. 1, čl. 220 odst. 1, čl. 24 odst. 4 společně s čl. 220 odst. 1, čl. 205 odst. 1 a čl. 24 odst. 4 spolu s čl. 205 odst. 1 litevského trestního zákoníku.

V případě Viktora Uspaskicha se jedná o to, že jakožto předseda Strany práce v období od 13. července 2004 do 17. května 2006 ve Vilniusu jednal spolu s dalšími osobami s cílem a) nezákonně financovat politickou stranu, tj. Stranu práce, a b) vyhnout se řádnému dohledu nad financováním této strany a jejích politických kampaní, přičemž řídil organizovanou skupinu, kterou vytvořili s úmyslem spáchat několik trestných činů. Za tímto účelem od roku 2004 do roku 2006 nařizoval zaměstnancům ve Vilniusu, aby pro Stranu práce zřizovali nezákonné falešné účty, což vedlo k tomu, že není možné v plném rozsahu zjistit rozsah majetku a závazků strany, ani její strukturu v letech 2004, 2005 a 2006.

Viktor Uspaskich, který byl podle článku 21 zákona o účetnictví Litevské republiky odpovědný za správu vedení účetnictví strany a jako právnická osoba jednal ve prospěch a v zájmu Strany práce, je obviněn litevskými orgány z toho, že na jaře 2004 pověřil určitou osobu vedením „dvojího“ účetnictví pro Stranu práce. Kromě toho existuje podezření, že transakce a obchodní činnost, jež musely být povinně zaznamenávány v účetnictví, jakož i neoficiální přijímání a vyplácení peněžních prostředků a majetku v souvislosti s činností Strany práce byly zaznamenávány v neoficiálních účetních knihách. Je taktéž obviněn z toho, že vydal konkrétní instrukce, aby jisté obchodní a finanční operace byly prováděny, aniž by o tom byl veden záznam v účetnictví strany.

Dne 9. prosince 2008 se litevský parlament (Seimas) s ohledem na uvedené řízení rozhodl zbavit pana Uspaskicha imunity. Dále je třeba konstatovat, že pan Uspaskich nebyl v době, kdy došlo k údajnému spáchání trestných činů, z nichž je obviněn, poslancem Evropského parlamentu.

Dne 27. ledna 2010 byl pan Uspaskich vyslechnut v souladu s článkem 7 jednacího řádu Parlamentu.

Na základě tohoto slyšení se předseda Výboru pro právní záležitosti dne 2. února 2010 písemně obrátil na předsedu Parlamentu a požádal jej, aby za pomoci litevských orgánů objasnil tyto otázky:

●         Zdá se, že rozhodnutí krajského soudu ve Vilniusu ze dne 29. června 2009, na jehož základě byl litevský nejvyšší státní zástupce pověřen, aby požádal o zrušení imunity, bylo přijato jediným soudcem. Je to v souladu s litevskými právními předpisy?

●         Krajský soud ve Vilniusu nařídil dne 29. dubna 2008 Viktoru Uspaskichovi, aby jako preventivní opatření složil kauci ve výši 1 500 000 LTL (přibližně 436 000 EUR). Viktor Uspaskich během slyšení před výborem uvedl, že pokuta, která by mu mohla být uložena v případě, že by případ prohrál, činí pouze 14 000 EUR. Tvrdil, že kauce byla nepřiměřená a v rozporu s litevskými právními předpisy.

Litevské orgány zaslaly podrobnou odpověď dne 27. dubna 2010.

Dne 2. září 2009 vyslechl Výbor pro právní záležitosti pana Uspaskicha podruhé.

Dne 7. září 2010 rozhodl Evropský parlament o zbavení Viktora Uspaskicha poslanecké imunity (P7_TA(2010)0296), a to na základě těchto důvodů:

„A.vzhledem k tomu, že proti poslanci Evropského parlamentu Viktoru Uspaskichovi bylo zahájeno trestní řízení na základě obvinění, jež bylo vzneseno v rámci řízení, které probíhá u krajského trestního soudu ve Vilniusu v souladu s čl. 24 odst. 4 společně s čl. 222 odst. 1, čl. 220 odst. 1, čl. 24 odst. 4 společně s čl. 220 odst.1, čl. 205 odst. 1 a čl. 24 odst. 4 společně s čl. 205 odst. 1 litevského trestního zákoníku,

B.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají během zasedání Evropského parlamentu jeho poslanci na území vlastního státu stejné imunity jako poslanci národního parlamentu, přičemž imunity se nelze dovolávat v případě přistižení poslance při činu; vzhledem k tomu, že to nebrání Evropskému parlamentu v tom, aby uplatnil své právo zbavit svého poslance imunity,

C. vzhledem k tomu, že obvinění vznesená vůči panu Uspaskichovi se netýkají názorů ani hlasování během výkonu jeho funkce poslance Evropského parlamentu,

D. vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 62 Ústavy Litevské republiky poslanec národního parlamentu (Seimas) nemůže být trestně odpovědný, zatčen a jeho svoboda nesmí být ani jinak omezena bez souhlasu Parlamentu,

E.  vzhledem k tomu, že v článku 62 se dále uvádí, že poslanec parlamentu nesmí být pronásledován pro své hlasování nebo projevy v parlamentu, může však v souladu s obecným postupem nést odpovědnost za urážku osobnosti či pomluvu,

F.  vzhledem k tomu, že pan Uspaskich je v zásadě obviněn z trestných činů v souvislosti s nepravdivými údaji v účetních zápisech, jež se týkají financování politické strany v období před jeho zvolením do Evropského parlamentu,

G. vzhledem k tomu, že nebyl předložen žádný přesvědčivý důkaz ohledně existence fumus persecutionis, a vzhledem k tomu, že trestné činy, z kterých je pan Uspaskich obviněn, nijak nesouvisejí s jeho činností ve funkci poslance Evropského parlamentu.“

Parlament následně na plenárním zasedání dne 9. září 2010 prohlásil, že žádost pana Uspaskicha o ochranu jeho imunity je bezdůvodná, neboť se týká téhož trestního řízení, pro jehož účely již imunity zbaven byl. Pan Uspaskich o tom byl informován dopisem dne 20. září 2010.

Dne 28. října 2010 podal pan Uspaskich žalobu u Tribunálu a požadoval zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010 a náhradu za způsobenou nehmotnou újmu ve výši 10 000 EUR, přičemž tato žaloba byla do soudního rejstříku zařazena pod označením „věc T-507/10“[1]. V průběhu řízení dne 17. prosince 2010 předseda Tribunálu zamítl návrh na předběžné opatření (tj. aby bylo pozastaveno uplatňování rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010)[2]. Pan Uspaskich se proti usnesení předsedy odvolal (věc C-66/11 P (R)).

Na zasedání dne 9. května 2011 předseda Parlamentu podle čl. 6 odst. 3 jednacího řádu oznámil, že dne 5. dubna 2011 obdržel od Viktora Uspaskicha dopis, v němž ho žádá o ochranu své imunity a výsad ve vztahu k článku 7 Protokolu o výsadách a imunitách (dále jen „žádost ze dne 5. dubna 2011“).

Předseda dopisem ze dne 27. května 2011 postoupil podle čl. 6 odst. 3 jednacího řádu žádost Výboru pro právní záležitosti.

Předseda Parlamentu poté dne 1. června 2011 předal Výboru pro právní záležitosti druhý dopis pana Uspaskicha ze dne 11. dubna, který se týká přehodnocení rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010 (P7_TA-2010/0296), kterým byl zbaven imunity. Předseda výbor požádal: „aby tuto záležitost projednal při nejbližší vhodné příležitosti a následně [jej] informoval o výsledku diskusí ve Výboru pro právní záležitosti“.

Na schůzi koordinátorů, která se uskutečnila dne 20. června 2011, pan Rapkay oznámil, že od pana Uspaskicha obdržel zprávu, ve které sděluje, že se rozhodl stáhnout svou žalobu na Evropský parlament podanou u Tribunálu, a to z následujícího důvodu:

„Požádal jsem Evropský parlament, tj. koordinátory výboru JURI, aby znovu projednali rozhodnutí zbavit mě imunity. Dne 9. dubna 2011 internetový portál WikiLeaks zveřejnil tajnou depeši velvyslanectví USA ve Vilniusu, v níž se uvádí, že generální tajemník litevské vlády informoval americké diplomaty, že litevská vláda plánuje vypovědět mě kvůli mému etnickému původu z Litvy (etnický Rus znamená ruský špión).

Od dnešního dne už s Parlamentem nevedu žádný spor, takže Parlamentu nic nebrání v tom, aby se touto záležitostí znovu zabýval. V příloze naleznete dva dokumenty: můj dopis, v němž stahuji svou žalobu adresovanou předsedovi Tribunálu EU, a potvrzení z pošty o odeslání dopisu.“

Koordinátoři výboru proto rozhodli, že předsedu Parlamentu požádají, aby zajistil zveřejnění této záležitosti v Parlamentu a její předání výboru podle čl. 6 odst. 3 jednacího řádu. Předseda Parlamentu záležitost (dále jen „žádost ze dne 11. dubna 2011“) dne 4. července 2011 náležitě oznámil.

Téhož dne informoval Tribunál právní službu o tom, že pan Uspaskich stáhl svou žalobu (tentokrát patřičným způsobem, v litevštině, tedy jazyku případu, a prostřednictvím svého právníka). Případ byl ze soudního rejstříku vyňat usnesením Tribunálu ze dne 3. srpna 2011. Odvolání proti usnesení, kterým se zamítá návrh pana Uspaskicha na předběžná opatření, je proto bezdůvodné.

Pan Uspaskich souhlasil s tím, aby byl dne 10. října 2011 vyslechnut v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu.

Žádosti o ochranu imunity

a) Žádost ze dne 5. dubna 2011

Ve své žádosti ze dne 5. dubna 2011 žádá pan Uspaskich o ochranu své imunity v souladu s čl. 6 odst. 3 jednacího řádu Parlamentu.

Viní Litevskou republiku z toho, že proti němu a proti litevské Straně práce vede koordinovaný útok. Tvrdí, že tento útok vedl k „porušení jednoho z aspektů [jeho] imunity jako poslance Evropského parlamentu, totiž práva na volný pohyb zakotveného v článku 7 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie.“

Konkrétně uvádí, že termíny projednávání, které stanovil krajský soud ve Vilniusu, mu brání v účasti na schůzích Evropského parlamentu „například v pondělí dopoledne“ (ve skutečnosti z dalších dokumentů předložených panem Uspaskichem jednoznačně vyplývá, že jednání jsou podle něj plánována vždy na čtvrtek, což jej připravuje o tři pracovní dny Evropského parlamentu – středu, čtvrtek a pátek. Uvítal by, kdyby se jednání konala každý týden v pondělí dopoledne).

Pan Uspaskich cituje z usnesení předsedy Tribunálu ze dne 16. března 2007 ve věci T-345/05 R. V. vs. Parlament[3] a uvádí, že litevský soud tím, jak stanovuje termíny jednání, porušuje článek 7 Protokolu.

Pan Uspaskich dále tvrdí, že v podstatě neměl možnost vyjádřit své stanovisko předtím, než Parlament přijal rozhodnutí o zrušení jeho imunity. Podle jeho názoru se jedná o porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie[4] a základního práva na obhajobu. Stěžuje si, že Výbor pro právní záležitosti mu před přijetím rozhodnutí nedal možnost prostudovat si jeho návrh ani k němu vznést připomínky a že nebyl seznámen s otázkami, které byly položeny litevskému nejvyššímu státnímu zástupci.

Pan Uspaskich si dále stěžuje, že jej Parlament zbavil imunity na základě chybné domněnky, že podle litevského práva je tak třeba učinit, neboť trestné činy, kterých se měl pan Uspaskich dopustit, byly spáchány předtím, než byl zvolen do Evropského parlamentu, a nesouvisejí s jeho činností, kterou vykonával jako poslanec EP. Předmětem stížnosti je i skutečnost, že Parlament nevěnoval pozornost jeho tvrzením, že se jedná o politické pronásledování, a neuplatnil v jeho případě zásadu fumus persecutionis.

b) Žádost ze dne 11. dubna 2011

Ve svém druhém dopise ze dne 11. dubna 2011 pan Uspaskich tvrdí, že internetový portál WikiLeaks dne 9. dubna zveřejnil diplomatickou depeši z října 2006, která byla určena ministerstvu zahraničí USA a v níž se uvádí, že státní tajemník litevského ministerstva zahraničních věcí potvrdil, že pronásledování litevské Strany práce bylo organizováno litevskou vládou, a to z důvodu podezření, že pan Uspaskich udržoval kontakty s ruskou zahraniční zpravodajskou službou. Pan Uspaskich trvá na tom, že tato depeše je důkazem toho, že se stal obětí politického pronásledování a že zrušením jeho imunity se Evropský parlament dopustil pochybení, když neuplatnil zásadu fumus persecutionis.

Z těchto důvodů Viktor Uspaskich žádá, aby rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. září 2010 bylo přezkoumáno na základě čl. 6 odst. 2[5] nebo případně čl. 6 odst. 3[6].

Právní analýza

a) Žádost ze dne 5. dubna 2011

Pokud jde o jeho dopis ze dne 5. dubna 2011, v němž žádá o ochranu jeho imunity na základě toho, že trestní řízení zahájené litevskými orgány mu brání v plnění jeho parlamentních povinností nebo jejich plnění ztěžují, a to tím, že v rozporu s článkem 7 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské Unie[7] omezují svobodu jeho pohybu, je nutné uvést rozhodnutí ze dne 15. října 2008 ve věci T‑345/05 Mote vs. Parlament[8].

Stojí za to citovat úplné znění bodu 48 a násl.:

„Článek 8 [nyní článek 7] první pododstavec protokolu v důsledku zakazuje, aby členské státy vytvářely, zejména svou praxí v daňové oblasti, správní omezení volného pohybu členů Parlamentu (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 1981, Bruce of Donington, 208/80, Recueil, s. 2205, bod 14). Jak uvádí toto ustanovení, výsada má za cíl zajistit výkon volného pohybu členů Parlamentu, kteří jedou na místo zasedání Parlamentu nebo se z něj vracejí.

49.      Je však třeba zdůraznit, že ačkoli v čl. 8 prvním pododstavci, který se týká omezení správní „či jiné“ povahy, nejsou tato omezení vyjmenována taxativně, nezahrnují ta omezení, která vyplývají ze soudního stíhání, jelikož tato omezení spadají do působnosti článku 10 [nyní článek 9], který vymezuje právní režim imunit, kromě zvláštní oblasti hlasování či názorů poslanců během výkonu funkce, upravené v článku 9 [nyní článek 8]. Soudní stíhání je totiž výslovně uvedeno v čl. 10 prvním pododstavci písm. b) protokolu jako stíhání, kterému člen Parlamentu v průběhu zasedání Parlamentu nepodléhá na území všech ostatních členských států, jakož i na území vlastního členského státu. Stejně tak podle čl. 10 prvního pododstavce písm. a) protokolu člen Parlamentu po téže období požívá na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu, z nichž některé chrání poslance národních parlamentů před soudním stíháním, které by proti nim mohlo být vedeno. Konečně čl. 10 druhý pododstavec stanoví, že členové Parlamentu jsou chráněni imunitou rovněž během cesty na místo zasedání Parlamentu a při návratu z něj. Existence tohoto ustanovení, které stejně jako čl. 8 první pododstavec protokolu chrání členy Parlamentu před zásahy do jejich volného pohybu, potvrzuje, že omezení uvedená tímto posledně uvedeným ustanovením nezahrnují veškeré možné zásahy do volného pohybu členů Parlamentu, a že, jak uvádějí výše zkoumaná ustanovení článku 10, soudní stíhání musí být považováno za spadající do právního režimu zavedeného posledně uvedeným článkem.

50.      Článek 10 protokolu tak má za cíl zajistit nezávislost členů Parlamentu tím, že zabrání tomu, aby na ně v průběhu zasedání Parlamentu byl činěn nátlak spočívající v hrozbě zadržení nebo soudního stíhání (usnesení předsedy Soudu ze dne 2. května 2000, Rothley a další v. Parlament, T-17/00 R, Recueil, s. II-2085, bod 90).

51.      Účelem článku 8 protokolu je ochrana členů Parlamentu před jinými než soudními omezeními jejich volného pohybu.

52       Jelikož není tvrzeno, že rizika zásahu do výkonu poslaneckých funkcí A. N. Motea tkví v omezeních jiné povahy, nežli jsou omezení vyplývající ze stíhání zahájeného soudními orgány jeho země původu, je třeba konstatovat, že se Parlament nedopustil žádného nesprávného posouzení tím, že rozhodl zbavit A. N. Motea imunity, aniž by rozhodl o výsadě, která je mu přiznána v jeho postavení člena Parlamentu, a rovněž aniž by rozhodl, že v projednávané věci byl porušen článek 8.“[9]

Je třeba poznamenat, že usnesení předsedy Tribunálu ze dne 16. března 2007 ve věci T-345/05 R V. vs. Parlament[10], z něhož pan Uspaskich cituje, bylo vydáno v tomtéž řízení. V citovaných bodech Tribunál pouze v rámci zjišťování skutkového stavu shledal, že se plánované soudní řízení s panem Motem nepřekrývá s dílčím zasedáním Parlamentu.

Ve věci Mote vs. Parlament Tribunál jednoznačně konstatoval, že článek 7 Protokolu se týká výsady, a nikoliv imunity a nechrání poslance před omezením svobody pohybu ze strany soudu.

Parlament proto nemůže vyhovět žádosti pana Uspaskicha ze dne 5. dubna 2011 o ochranu jeho imunity podle článku 7 Protokolu.

Bezprostřední příčinou toho, proč se pan Uspaskich údajně nemohl účastnit schůzí Parlamentu vždy ve středu, čtvrtek a pátek, není v žádném případě skutečnost, že byl Parlamentem zbaven imunity, nýbrž rozhodnutí litevského soudu. Příslušným místem, kde se proti tomuto rozhodnutí může odvolat, je soud v Litvě nebo Lucembursku. Nehledě na výše uvedené zpravodaj navrhuje, aby byl předseda Parlamentu požádán, aby litevským orgánům zaslal dopis s žádostí, aby bylo zajištěno, že soudní řízení ve věci pana Uspaskicha bude v mezích možností organizováno tak, aby nenarušovalo práci, kterou vykonává z jeho funkce poslance Evropského parlamentu.

Pan Uspaskich dále tvrdí, že tím, že Výbor pro právní záležitosti přijal rozhodnutí č. P7_TA(2010)0296, porušil jeho „právo na obhajobu, tj. právo být vyslechnut před přijetím rozhodnutí v jeho neprospěch“. Následně si stěžuje, že neměl možnost prostudovat si návrh rozhodnutí výboru ani k němu vznést připomínky a že nebyl seznámen s otázkami, které byly položeny litevskému nejvyššímu státnímu zástupci. V důsledku toho se k nim nemohl vyjádřit. Tvrdí, že zákazem prostudovat si návrh tohoto rozhodnutí bylo nejen porušeno jeho základní právo na obhajobu a  čl. 41 odst. 1 a 2 písm. a) a b)[11] Listiny základních práv Evropské unie, ale vedlo to také k tomu, že Parlament jednal v rozporu se základními ustanoveními litevské ústavy.

Všechny tyto argumenty se týkají zákonnosti rozhodnutí Parlamentu zbavit pana Uspaskicha imunity a v konečném důsledku též zákonnosti jednacího řádu Parlamentu, který mu nedává možnost nahlédnout do návrhu zprávy příslušného výboru a vznést k němu připomínky. Příslušným místem, kde může žádat o vyřešení těchto záležitostí, je Soudní dvůr, nikoliv Výbor pro právní záležitosti, který podle jednacího řádu není příslušný k přehodnocení vlastních rozhodnutí.

Zpravodaj poznamenává, že ze slyšení s panem Uspaskichem konaného dne 10. října 2011 nevyplynuly v této souvislosti žádné nové skutečnosti.

b) Žádost ze dne 11. dubna 2011

V této žádosti pan Uspaskich požaduje, aby Parlament přehodnotil své rozhodnutí ze dne 7. září 2010 na základě čl. 6 odst. 2[12] nebo případně čl. 6 odst. 3[13] vzhledem k tomu, že se údajně objevily nové skutečnosti, na které upozornil internetový portál WikiLeaks a které podle něj svědčí o tom, že se stal obětí fumus persecutionis.

Důvodem, proč žádá o přehodnocení tohoto rozhodnutí, je skutečnost, že portál WikiLeaks uveřejnil dne 9. dubna 2011 diplomatickou depeši velvyslanectví Spojených států ve Vilniusu z října 2006, která byla určena ministerstvu zahraničí USA a v níž se uvádí, že státní tajemník litevského ministerstva zahraničních věcí Albinas Januška „prohlásil, že [litevská vláda] (a tím i on sám) se postarala o to, aby klíčová osoba Strany práce Viktor Uspaskich odcestovala ze země, a to vzhledem k jeho vazbám na ruskou SVR [zahraniční zpravodajskou službu].“

Zaprvé neexistuje žádná spojitost mezi výrokem, který měl pronést bývalý úředník litevského ministerstva zahraničních věcí po svém odstoupení z funkce v roce 2006 a soudním stíháním vedeným v roce 2009, která by ospravedlňovala tvrzení, že se jedná o fumus persecutionis. I kdyby existoval důkaz – ačkoliv tomu tak není – o tom, že se litevská vláda a Albinas Januška postarali o to, aby Viktor Uspaskich kvůli svým vazbám na ruskou SVR opustil Litvu, neznamenalo by to žádnou spojitost mezi touto skutečností a zahájením soudního stíhání proti panu Uspaskichovi z důvodu uvádění nepravdivých údajů v účetních zápisech.

Zadruhé, pomineme-li to, že jednací řád neumožňuje, aby příslušný výbor přehodnocoval rozhodnutí přijatá Parlamentem, – což je konečně úkolem Soudního dvora –, není poslanec, kterého již Parlament poslanecké imunity zbavil, chráněn žádnou imunitou, které by v takovém případě mohl být zbaven. Hledisko právní jistoty vyžaduje, aby, jakmile bylo rozhodnutí jednou na plenárním zasedání přijato, zůstalo kromě zcela výjimečných případů beze změny. V tomto případě však Výbor pro právní záležitosti, jakmile byl informován o rozhodnutí pana Uspaskicha stáhnout svou žalobu, kterou podal u Soudního dvora, důkladně a věcně posoudil poslancova tvrzení a vyslechl jej, aby zjistil, zda tato tvrzení jsou dostatečným důvodem pro ochranu jeho imunity.

Dále se konstatuje, že litevské orgány žádaly o zbavení pana Uspaskicha poslanecké imunity v červenci 2009 a že zpracování této žádosti trvalo déle než dva roky. Pan Uspaskich měl příležitost napadnout rozhodnutí Parlamentu u Soudního dvora. Svou žádost stáhl. Nyní má možnost napadnout samotné řízení před litevskými soudy, a to za využití všech dostupných opravných prostředků, včetně žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v Lucemburku a odvolání ve Štrasburku.

Zpravodaj poznamenává, že ze slyšení s panem Uspaskichem konaného dne 10. října 2011 nevyplynuly v této souvislosti žádné nové skutečnosti.

Závěr

Na základě výše uvedené argumentace, v souladu s čl. 6 odst. 2 jednacího řádu a vzhledem k tomu, že ze slyšení s panem Uspaskichem konaného dne 10. října 2011 nevyplynuly žádné nové skutečnosti, doporučuje Výbor pro právní záležitosti po zvážení důvodů pro a proti odnětí poslanecké imunity, aby Evropský parlament poslaneckou imunitu Viktora Uspaskicha nechránil.

• [1]  Úř. věst. C 13, 15.1.2011, s. 28, oprava v Úř. věst. C 72, 5.3.2011, s. 38.
• [2]  Úř. věst. C 55, 19.2.2011, s. 24.
• [3]  Sb. rozh. 2007, s. II-25, body 87 a 88.
• [4]  1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.
  2. Toto právo zahrnuje především:
  a) právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout;
  b) právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství;
  c) povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.
• [5]  2. Každá žádost o zbavení poslanecké imunity, se kterou se příslušný orgán členského státu obrací na předsedu, je oznámena v plénu a je postoupena příslušnému výboru.
• [6]  3. Každá žádost o ochranu imunity a výsad, se kterou se poslanec nebo bývalý poslanec obrací na předsedu, je oznámena v plénu a je postoupena příslušnému výboru.
• [7]  V článku 7 se uvádí, že „Volný pohyb členů Evropského parlamentu, kteří jedou na místo zasedání Evropského parlamentu nebo se z něj vracejí, nepodléhá žádným omezením správní či jiné povahy.
  Poslancům Evropského parlamentu při celním odbavení a při devizové kontrole
  a) přiznává jejich vlastní vláda stejné výhody, jaké přiznává vyšším úředníkům pohybujícím se v zahraničí při plnění dočasného úředního poslání; b) přiznávají vlády ostatních členských států stejné výhody, jaké přiznávají zástupcům zahraničních vlád při plnění dočasného úředního poslání.
• [8]  Sb. rozh. 2008, s. II-2849.
• [9]  Zvýraznění doplněno.
• [10]  Sb. rozh. 2007, s. II-25, body 87 a 88.
• [11]  1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.
  2. Toto právo zahrnuje především:
  a) právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout;
  b) právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství;
  povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí. ...
• [12]  2. Každá žádost o zbavení poslanecké imunity, se kterou se příslušný orgán členského státu obrací na předsedu, je oznámena v plénu a je postoupena příslušnému výboru.
• [13]  3. Každá žádost o ochranu imunity a výsad, se kterou se poslanec nebo bývalý poslanec obrací na předsedu, je oznámena v plénu a je postoupena příslušnému výboru.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	21.11.2011
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	9 5 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Raffaele Baldassarre, Luigi Berlinguer, Françoise Castex, Klaus-Heiner Lehne, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Alexandra Thein, Diana Wallis, Cecilia Wikström, Zbigniew Ziobro
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Kurt Lechner, Eva Lichtenberger, Dagmar Roth-Behrendt
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Jaroslav Paška