Postup : 2011/2307(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0101/2012

Předložené texty :

A7-0101/2012

Rozpravy :

PV 20/04/2012 - 7
CRE 20/04/2012 - 7

Hlasování :

PV 20/04/2012 - 10.9
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2012)0146

ZPRÁVA     
PDF 286kWORD 331k
3. 4. 2012
PE 478.540v02-00 A7-0101/2012

na téma „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“

(2011/2307(INI))

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

Zpravodaj: Gerben-Jan Gerbrandy

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkumenergetiku
 STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj
 STANOVISKO Výboru pro zemědělstvírozvoj venkova
 STANOVISKO Výboru pro rybolov
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

na téma „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“

(2011/2307(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „ Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“ (COM(2011)0244),

–   s ohledem na vizi pro rok 2050 a hlavní cíl pro rok 2020, které přijaly hlavy států a vlád Evropské unie v březnu 2010,

–   s ohledem na závěry Rady pro životní prostředí ze dne 21. června a ze dne 19. prosince 2011 o „strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“,

   se zvláštním ohledem na výsledek desáté konference stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, zejména na strategický plán pro biologickou rozmanitost pro období 2011–2020 a cíle z Aiči, Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a vyváženém sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání a na strategii na mobilizaci zdrojů pro celosvětovou biologickou rozmanitost,

–   s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a na Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (CMS),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Budoucnost SZP po roce 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky“ (COM(2010)0672) a na návrhy Komise na reformu společné zemědělské politiky po roce 2013,

–   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Rozpočet – Evropa 2020“ (COM(2011)0500) spolu s podpůrnou dokumentací,

–   s ohledem na strategický finanční rámec pro období 2014–2020,

–   s ohledem na „Souhrnnou zprávu o stavu typů přírodních stanovišť a druhů z hlediska ochrany podle článku 17 směrnice o přírodních stanovištích“ (COM(2009)0358),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. září 2010 o provádění právních předpisů EU zaměřených na zachování biologické rozmanitosti(1),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010 o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013(2) a své usnesení ze dne 23. června 2011 o budoucnosti SZP do roku 2020: řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky(3),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise „Financování programu Natura 2000 a s tím spojené investice: přínos pro přírodu a pro člověka (SEK(2011)1573),

–   s ohledem na studii nazvanou „Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB)“(4),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro rybolov (A7-0101/2012),

A. vzhledem k tomu, že Evropská unie nesplnila svůj cíl v oblasti biologické rozmanitosti pro rok 2010;

B.  vzhledem k tomu, že Organizace spojených národů prohlásila období 2010–2020 za desetiletí věnované biologické rozmanitosti;

C. vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost je pro existenci lidského života a blaho společností nezbytná jak přímo, tak i nepřímo prostřednictvím ekosystémových služeb, které poskytuje – např. prospěch vyplývající ze sítě chráněných oblastí Evropské unie Natura 2000 se odhaduje na 200 až 300 miliard EUR a počet míst na plný pracovní úvazek, které jsou přímo podporovány z výdajů návštěvníků v těchto lokalitách a jejich okolí, představuje celkem asi 4,5 až 8 milionů;

D. vzhledem k tomu, že úbytek biologické rozmanitosti v současné době snižuje celoroční světové HDP o 3 %;

E.  vzhledem k tomu, že téměř 65 % typů přírodních stanovišť a 52 % druhů uvedených v příloze směrnice o přírodních stanovištích se nachází v nepříznivém stavu z hlediska jejich zachování;

F.  vzhledem k tomu, že 88 % populací ryb je loveno nad jejich maximální udržitelný výnos;

G. vzhledem k tomu, že na území EU již proniklo více než 11 000 cizích druhů, z nichž nejméně 15 % představují druhy invazivní, které narušují biologickou rozmanitost;

H. vzhledem k tomu, že zemědělci mají životně důležitou úlohu při dosahování cílů biologické rozmanitosti EU; vzhledem k tomu, že v roce 1992 byl dán prvotní podnět pro začlenění ochrany biologické rozmanitosti do společné zemědělské politiky (SZP) a vzhledem k tomu, že následná reforma z roku 2003 zavedla opatření, jako např. podmíněnost, jednotné platby pro zemědělský podnik (oddělování) a rozvoj venkova, které prospívají biologické rozmanitosti;

I.   vzhledem k tomu, že platby do režimů ekosystémových služeb představují slibný inovativní finanční nástroj pro zachování biologické rozmanitosti;

J.   vzhledem k tomu, že komplexní rámcová směrnice o půdě má zásadní význam pro EU z hlediska splnění cílů nové strategie v oblasti biologické rozmanitosti;

K. vzhledem k tomu, že stanoviště a druhy jsou ohrožovány změnou klimatu; vzhledem k tomu, že ochrana přírody a biologické rozmanitosti mají zásadní význam pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

Obecné poznámky

1.  lituje skutečnosti, že Evropská unie nesplnila svůj cíl v oblasti biologické rozmanitosti pro rok 2010;

2.  vítá a podporuje strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020, včetně jejích cílů a akcí; zastává nicméně názor, že některé akce mohou vyžadovat další posílení a jednoznačnější vymezení a že by měla být zavedena konkrétnější opatření, která zajistí účinnější provádění této strategie;

3.  zdůrazňuje, že je zapotřebí urychleně jednat a přisoudit vyšší politickou prioritu biologické rozmanitosti, aby byl splněn hlavní cíl EU 2020 v souvislosti s biologickou rozmanitostí a globální závazky týkající se biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že budou-li odpovídající finanční zdroje a politická vůle, existují nástroje na zastavení úbytku biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že zachování biologické rozmanitosti je kolektivním úkolem, který by měl být řešen se zapojením a účastí řady dotčených stran;

4.  vítá sdělení Komise o biologické rozmanitosti do roku 2020 a konstatuje, že změna klimatu, úbytek biologické rozmanitosti, hrozby přicházející od invazivních druhů a nadměrná spotřeba přírodních zdrojů patří mezi nadnárodní a nadregionální výzvy, které ovlivňují všechny občany Evropské unie, ať žijí v městských, nebo venkovských oblastech, a že ke zmírnění těchto dopadů je zapotřebí urychleně podniknout kroky na všech úrovních správy, tedy místní, regionální i vnitrostátní;

5.  vyzývá členské státy, aby proto začlenily tuto strategii do svých plánů, programů a/nebo vnitrostátních strategií;

6.  domnívá se, že záruky biologické rozmanitosti zakotvené ve stávajících právních předpisech EU nesmí být oslabeny;

7.  zdůrazňuje, že nová strategie nesmí opět selhat; vyzývá proto Komisi, aby každé dva roky předkládala Parlamentu zprávu o pokroku, v níž bude Rada a Komise informovat o aktuálním vývoji;

8.  zdůrazňuje, že pravou zkouškou závazku EU k dosažení cíle v oblasti biologické rozmanitosti a pravým klíčem k řešení této otázky není nová strategie, ale spíše nadcházející reformy v oblasti společné zemědělské politiky, rybářské politiky a víceletého finančního rámce; dále upozorňuje, že selhání první strategie bylo zapříčiněno nedostatečným začleněním ochrany biologické rozmanitosti do ostatních politik EU;

9.  domnívá se, že problémy při plnění cílů stanovených pro rok 2010 poukazují na nutnost provedení důkladného přezkumu dosud uplatňovaných metod; trvá na tom, že je třeba vypracovat strategické studie zahrnující všechny složky, které mohou ovlivnit chráněné oblasti a že by tyto studie měly být začleněny do plánů rozvoje měst a měly by být doprovázeny vzdělávacími a informačními kampaněmi o významu místních přírodních zdrojů a jejich zachování;

10. zdůrazňuje, že ztráta biologické rozmanitosti se nevztahuje pouze na stanoviště a druhy, ale rovněž na genetickou rozmanitost; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii pro zachování genetické rozmanitosti;

11. podotýká, že naše přírodní dědictví je důležitým ekologickým kapitálem, který má zásadní význam pro kvalitu života; domnívá se, že je nutné, aby všechny členské státy spolupracovaly a aby koordinovaly své úsilí o lepší využívání přírodních zdrojů a o zabránění čisté ztrátě biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb jak ve venkovských, tak i v městských oblastech;

Cíle – začleňování biologické rozmanitosti do všech politik Evropské unie

12. zdůrazňuje, že je důležité začlenit ochranu a zachování biologické rozmanitosti do rozvoje, provádění a financování všech politik EU – včetně oblastí jako je zemědělství, lesnictví, rybolov, regionální politika a soudržnost, energetika, průmysl, doprava, cestovní ruch, rozvojová spolupráce, výzkum a inovace – , aby se posílila provázanost odvětvových a rozpočtových politik Evropské unie a aby se zajistil soulad se závazky, které se týkají ochrany biologické rozmanitosti;

13. zdůrazňuje, že strategie v oblasti biologické rozmanitosti by měla být plně propojena se strategiemi pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí;

14. připomíná, že zásada předběžné opatrnosti představuje právní základ, který by měl být použit ve všech právních předpisech a rozhodnutích týkajících se biologické rozmanitosti;

15. zdůrazňuje, že ochrana, oceňování, mapování a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb je nezbytná pro splnění cílů plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje, a vyzývá Komisi a členské státy, aby jako součást konkrétních opatření zvážily předložení časového plánu pro mapování a posuzování ekosystémových služeb v EU, který umožní přijmout zacílená a účinná opatření k zastavení úpadku biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

16. zdůrazňuje, že úbytek biologické rozmanitosti má neblahý dopad na ekonomické náklady pro společnost a že dosud nebyl dostatečným způsobem v hospodářských a ostatních politikách zohledněn; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby posoudily hodnotu ekosystémových služeb a zařadily tyto hodnoty do účetních systémů, jež slouží jako základ pro udržitelnější politiky; zastává názor, že jakýkoli hospodářský model, který nebere zřetel na řádné zachovávání biologické rozmanitosti, není životaschopný; dále zdůrazňuje, že opatření na obnovu ekosystémů a biologické rozmanitosti významně přispívají k získávání nových dovedností i k vytváření pracovních míst a obchodních příležitostí;

17. zdůrazňuje potřebu provedení důkladného posouzení negativních dopadů jednotlivých hospodářských odvětví na biologickou rozmanitost;

18. zdůrazňuje, že strategie v oblasti biologické rozmanitosti je součástí stěžejní iniciativy pro Evropu účinněji využívající zdroje, a připomíná, že regionální politika hraje zásadní úlohu při zajišťování udržitelného růstu prostřednictvím činností, které podporuje v zájmu řešení klimatických, energetických a environmentálních otázek;

19. trvá na tom, že značný počet nově se objevujících infekčních onemocnění jsou zoonózy (nemoci přenosné mezi volně žijícími zvířaty, domácími zvířaty a lidmi), a uznává, že obchod s volně žijícími zvířaty i změny ve využívání půdy a v hospodaření s ní mohou vést k vytváření nových nebo ke změně stávajících styčných ploch mezi lidmi, domácími zvířaty a volně žijícími zvířaty, což může způsobit nemoci a ztrátu biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že začlenění politik v oblasti zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a obchodních politik do strategie v oblasti biologické rozmanitosti má zásadní význam;

20. zastává však názor, že v případě nedostatku údajů je třeba provést důkladné hodnocení environmentálních, hospodářských a sociálních dopadů;

Zachováváníobnova přírody

21. zdůrazňuje, že je nutné zastavit zhoršování stavu všech druhů a stanovišť, na které se vztahují právní předpisy EU upravující ochranu přírody, a dosáhnout významného a měřitelného zlepšení jejich stavu na úrovní EU; zdůrazňuje, že by se tak mělo dít prostřednictvím zlepšení přinejmenším jednoho parametru pro stav ochrany, definovaného v článku 1 směrnice o stanovištích, aniž by došlo ke zhoršení v kterémkoli jiném parametru;

22. vyzývá Komisi a členské státy, aby se zavázaly přijmout integrované strategie ke zjištění přírodních hodnot v případě každé zeměpisné oblasti a charakteristických prvků jejího kulturního dědictví spolu s nezbytnými podmínkami pro jejich zachování;

23. zdůrazňuje, že cíle v oblasti biologické rozmanitosti musí být dosaženy pomocí konkrétních kroků, aby byly účinné; s lítostí konstatuje, že přestože byla přijata opatření v boji proti ztrátě biologické rozmanitosti, je v EU v uspokojivém stavu pouze 17 % stanovišť a druhů a 11 % klíčových ekosystémů chráněných podle právních předpisů EU; vyzývá Komisi, aby neodkladně prozkoumala, proč nynější úsilí dosud nebylo úspěšné, a zvážila, zda je možné využít jiné, potenciálně účinnější nástroje;

24. zdůrazňuje, že za účelem stanovení jednoznačného postupu pro dosažení vize do roku 2050 musí být do roku 2020 alespoň 40 % všech stanovišť a druhů v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany; připomíná, že do roku 2050 musí být ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany 100 % (nebo téměř 100 %) stanovišť a druhů;

25. vyjadřuje obavy nad rostoucím zhoršováním stavu životně důležitých přírodních stanovišť, jako jsou mokřady, které by měly být vnímány jako prioritní a měly by být řešeny prostřednictvím naléhavých opatření, jež skutečně odpovídají zvláštnímu stavu ochrany, který jim EU přiznává;

26. uznává, že k tříštění ekosystémů a stanovišť nejvýrazněji přispívá budování infrastruktur, urbanizace, industrializace a obecně fyzické zásahy do krajiny; vyzývá místní, regionální a státní správní orgány, aby v rámci svých kompetencí a v souladu s předpisy a opatřeními v oblasti územního plánování tyto aspekty potenciální hrozby ekosystémům a stanovištím zohlednily ve svých projektech územního plánování a rozvoje velkého i malého rozsahu; uznává, že na místní a regionální úrovni existuje tlak a potřeba, aby byl zajištěn podstatný hospodářský rozvoj, a doporučuje místním a regionálním orgánům, aby dbaly na zachování rovnováhy mezi rozvojem a nutností chránit biologickou rozmanitost a přírodní stanoviště; podporuje další reformy a využívání regionálních i místních rozvojových politik, které mají být přínosné z hlediska biologické rozmanitosti a mají zastavit další úbytek stanovišť, a to obzvláště v období hospodářské a finanční krize;

27. podporuje větší využívání hodnocení dopadu na životní prostředí, hodnocení dopadu na udržitelný rozvoj, strategických hodnocení vlivů na životní prostředí a dalších nástrojů k tomu, aby byly při rozhodování na regionálním i místní úrovni zohledňovány dopady změny klimatu a úbytek biologické rozmanitosti; upozorňuje, že z projektů, které prosazují zmírňování změny klimatu a předcházení úbytku biologické rozmanitosti, budou mít prospěch všechny regiony, včetně těch méně rozvinutých;

28. vyzývá členské státy k tomu, aby zajistily, že proces vyhlášení lokalit spadajících pod síť Natura 2000 bude v souladu s cílem 11 z Aiči dokončen do roku 2012; vyjadřuje hlubokou lítost nad prodlevou při vyhlašování mořských lokalit; je znepokojen opětovným povolením lovu v deltě Dunaje a jeho možným negativním dopadem na biologickou rozmanitost; vyzývá Komisi, aby ověřila provádění článku 7 směrnice o ochraně volně žijících ptáků (2009/147/ES(5)) ze strany členských států, zejména pokud jde o lov;

29. připomíná, že je naléhavě potřeba zvýšit úsilí na ochranu oceánů a mořského prostředí, a to jak prostřednictvím opatření EU, tak zlepšením mezinárodního řízení oceánů a oblastí mimo jurisdikce jednotlivých států;

30. naléhavě vybízí členské státy k tomu, aby dodržovaly zákonné lhůty stanovené v článcích 4 a 6 směrnice o přírodních stanovištích (92/43/EHS(6)) pro rozvoj plánů řízení nebo odpovídajících nástrojů pro všechny lokality spadající pod síť Natura 2000;

31. je přesvědčen, že lepší přeshraniční spolupráce by mohla významně přispět ke splnění cílů programu Natura 2000; zdůrazňuje, že pokud jde o ochranu biologické rozmanitosti a přírodních zdrojů, je nezbytná užší spolupráce evropských, vnitrostátních, regionálních a místních orgánů; v tomto ohledu zdůrazňuje příležitosti v zájmu řešení úbytku biologické rozmanitosti prostřednictvím přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce a domnívá se, že by významně přispělo k dosažení tohoto cíle lepší využívání možností teritoriální spolupráce, výměny informací, zkušeností a osvědčených postupů; poukazuje na to, že začlenění priorit souvisejících s biologickou rozmanitostí do regionálních makrostrategií je důležitým krokem k její obnově a ochraně.

32. vyzývá Komisi a členské státy k tomu, aby zajistily řádné zachovávání sítě Natura 2000 tím, že lokalitám spadajícím pod tuto síť poskytnou náležité finanční prostředky; zejména vyzývá členské státy k tomu, aby vyvinuly závazné vnitrostátní nástroje ve spolupráci s jednotlivými zúčastněnými stranami, s jejichž pomocí definují prioritní ochranná opatření a určí související příslušný plánovaný zdroj financování (buď z fondů Evropské unie, nebo z vlastních rozpočtů členských států);

33. zastává názor, že by se mělo zlepšit vymáhání právních předpisů EU, zejména v oblasti ochrany přírody;

34. vyzývá Komisi, aby vzhledem ke značným rozdílům mezi členskými státy ohledně provádění právních předpisů Natura 2000 v případě potřeby vypracovala další upřesnění nebo pokyny, které budou vycházet z osvědčených postupů; rovněž vybízí Komisi k poskytnutí pokynů nebo ke sdílení osvědčených postupů pro správu lokalit sousedících s oblastmi sítě Natura 2000;

35. vyzývá Komisi, aby zvýšila svou kapacitu v oblasti zpracování a účinné kontroly stížností a porušování pravidel v souvislosti s řádným prováděním směrnic o ochraně volně žijících ptáků a přírodních stanovištích a aby vypracovala odpovídající pokyny pro členské státy s ohledem na kontrolu provádění těchto směrnic v praxi; dále vyzývá Komisi, aby začlenila opatření na zlepšení provádění a společné vymáhání směrnice o ochraně volně žijících ptáků a směrnice o přírodních stanovištích do současné činnosti týkající se lepšího provádění a inspekce právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí; domnívá se, že s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2008 o přezkoumání doporučení 2011/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí v členských státech(7), je nezbytné posílit síť Evropské unie pro provádění a vymáhání práva životního prostředí (IMPEL), a naléhavě vyzývá Komisi, aby podala zprávu o možnostech, jak to učinit, včetně možného vytvoření inspekce Společenství pro životní prostředí, a aby předložila návrh směrnice o inspekcích v oblasti životního prostředí;

36. podporuje iniciativu Komise ohledně školicích programů pro soudce a státní zástupce; zdůrazňuje však, že Komise a členské státy by měly zajistit, aby tyto školicí programy byly rovněž přístupné odborníkům, jejichž činnost souvisí se sítí Natura 2000, např. regionálním a místním orgánům působícím v oblasti vymáhání právních předpisů a dalším správním orgánům odpovědným za provádění směrnice o ochraně volně žijících ptáků a o přírodních stanovištích;

37. považuje za nezbytné, aby byly vypracovány digitalizované a přístupné mapy s přesnými informacemi o základních přírodních zdrojích, chráněných oblastech, využití půdy, vodních nádržích a ohrožených oblastech, které by regionálním a místním úřadům usnadňovaly dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí, zejména právních předpisů souvisejících s biologickou rozmanitostí;

38. bere na vědomí omezené povědomí veřejnosti EU o významu zachování biologické rozmanitosti a o značných ekologických a socioekonomických nákladech, jež by s sebou nesla ztráta biologické rozmanitosti; zdůrazňuje potřebu komplexnější komunikační strategie v souladu s cílem 1 z Aiči;

39. vítá záměr Komise zahájit společně s členskými státy do roku 2013 rozsáhlou komunikační kampaň pro síť Natura 2000, zlepšit uplatňování předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí a na podporu symbiózy ochrany životního prostředí, udržitelného hospodářského růstu a sociálního rozvoje jako rovnocenných zásad, které nejsou v rozporu; za tím účelem žádá o podporu úspěšných projektů a šíření informací veřejnosti o možnostech hospodářského rozvoje šetrného k životnímu prostředí v oblastech s velkou přírodní a kulturní hodnotou, například v rámci sítě Natura 2000;

40. zdůrazňuje, že je nutné zahájit informační a osvětové kampaně na téma biologické rozmanitosti, které by se zaměřovaly na všechny věkové kategorie a společenské skupiny, přičemž osvětové kampaně pro děti a dospívající mládež, jichž se tato tématika hluboce dotýká, by měly být organizovány v první řadě ve školách; zastává názor, že je nutné, aby se vzdělávací programy a odborné vzdělávání, a to přednostně v zemědělské oblasti, lesnictví a příbuzných odvětvích, více zaměřovaly na úlohu biologické rozmanitosti;

41. uznává, že při ochraně biologické rozmanitosti hrají důležitou úlohu nevládní organizace, a to svým příspěvkem do rozhodovacího procesu, coby aktéři působící přímo v terénu a při zvyšování povědomí veřejnosti o této problematice;

42.  doporučuje rozšíření správy věcí veřejných na mobilizaci občanů a také na neziskové organizace a hospodářské subjekty, přičemž v případě těchto hospodářských subjektů by měl být důraz kladen na začlenění biologické rozmanitosti do podnikových strategií; uznává hodnotu, znalosti a práci dobrovolného a komunitního sektoru v oblasti ochrany biologické rozmanitosti a žádá regionální i místní samosprávy, aby tyto skupiny zapojily do plánování a konzultování projektů navázáním partnerství mezi orgány, soukromým sektorem a nevládními organizacemi;

43. uznává, že je velmi důležité udržet úzký vztah s místními subjekty a přímými správci půdy, a vybízí proto Komisi, aby v této souvislosti vyvíjela větší úsilí a věnovala pozornost zkušenostem a zvláštním znalostem, kterými mohou tyto subjekty přispět k přípravě návrhů právních předpisů s cílem zajistit dobrý stav přírodních stanovišť, která jsou domovem biologické rozmanitosti, již chceme v EU zachovat;

44. domnívá se, že jedním z důvodů, proč se v celosvětovém měřítku nepodařilo zastavit postupující úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémů, je skutečnost, že nedostatečně chápeme komplexní povahu biologické rozmanitosti a interakce jejích složek mezi sebou a s životním prostředím či hodnotu biologické rozmanitosti pro současné a budoucí lidské generace; znovu opakuje, že biologická rozmanitost je nezbytným pilířem pro provádění jakékoli politiky;

45. proto zdůrazňuje, že je zapotřebí více investovat do výzkumu biologické rozmanitosti, a to včetně ve vztahu k jedné nebo více „společenským výzvám“, jimiž se zabývá program Horizont 2020, aby se zamezilo roztříštěnosti výzkumné politiky; domnívá se, že takového navýšení finančních prostředků na výzkum biologické rozmanitosti by se – vzhledem k jejich nízkému využívání – mohlo dosáhnout v rámci celkových stávajících prostředků; domnívá se, že tento výzkum by nám jednak mohl umožnit lépe pochopit biologickou rozmanitost a její význam pro všechny aspekty lidských činností, ale také pomocí inovativních koncepcí přispět k novým a vylepšeným politikám i strategiím řízení a vývoje;

46. zdůrazňuje, že je nutné, aby se dosáhlo víceoborového a přeshraničního výzkumného přístupu k otázce biologické rozmanitosti, jelikož ta je neoddělitelně spjata s ekologií, genetikou, epidemiologií, vědou o klimatu, ekonomií, sociální antropologií a teoretickým modelováním; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit politiky udržitelného nakládání s ekosystémy a přírodními zdroji, které budou založeny na vědeckých poznatcích, a to především v odvětvích jako je zemědělství, rybolov a lesnictví, jež jsou pro hospodářství i společnost zásadní;

47. považuje za zcela zásadní, aby dostupné vědecké poznatky o biologické rozmanitosti, příklady osvědčených postupů pro zastavení ztráty biologické rozmanitosti a její obnovu i informace o možnostech inovací a rozvojovém potenciálu, jež vycházejí z přírody, byly všeobecně známy a sdíleny mezi tvůrci politik a klíčovými zúčastněnými stranami a aby příslušné informační a komunikační technologie hrály při poskytování nových příležitostí a nástrojů rozhodující úlohu; vítá proto skutečnost, že Komise vytvořila platformu EU pro podnikání a biologickou rozmanitost, a vybízí ji, aby tuto platformu dále rozvíjela a podporovala užší spolupráci mezi úřady a evropskými podniky, včetně malých a středních podniků;

48. vyzývá k tomu, aby internetové stránky Evropského informačního systému pro biologickou rozmanitost (BISE) byly dostupné ve všech úředních jazycích EU, aby tak mohly přispět ke sdílení údajů a informací;

Zachováníobnova ekosystémůjejich služeb

49. bere na vědomí požadavek Úmluvy o biologické rozmanitosti na obnovu 15 % poškozených ekosystémů do roku 2020; nicméně to pokládá za minimum a žádá EU, aby stanovila výrazně vyšší cíl obnovy, který bude odrážet její vlastní ambicióznější cíl a vizi pro rok 2050 s ohledem na specifické přírodní podmínky každé země; vyzývá Komisi k tomu, aby jasně vymezila, co znamenají „poškozené ekosystémy“, a stanovila základ, podle něhož bude možné poměřovat pokrok;

50. uznává nicméně, že je nepravděpodobné, že se ambicióznější cíl EU na obnovu poškozených ekosystémů stane podnětem pro ambicióznější mezinárodní a vnitrostátní závazky smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti či států mimo tuto úmluvu;

51. vyzývá Komisi k tomu, aby nejpozději do roku 2012 přijala specifickou strategii ekologické infrastruktury, jejímž primárním cílem bude ochrana biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že tato strategie by se měla zaměřovat na cíle týkající se jak městské, tak venkovské oblasti, a to mimo jiné s cílem lepšího naplnění ustanovení článku 10 směrnice o přírodních stanovištích;

52. vyjadřuje politování nad tím, že se Komise chystá vypracovat strategii v oblasti ekologické infrastruktury jen pro rok 2012, zatímco energetické a dopravní koridory byly vymezeny již v návrhu evropského infrastrukturního balíčku; vyzývá proto Komisi, aby urychlila práci na strategii v oblasti zelené infrastruktury a zajistila uskutečnění navrhovaného druhého cíle; souhlasí s tím, že by se měla zvýšit součinnost mezi projekty v oblasti energetiky, dopravy a informačních a komunikačních technologií s cílem omezit negativní dopad na biologickou rozmanitost a že z prostředků EU by měla být financována pouze opatření, která jsou v souladu s právními předpisy a příslušnými politikami Unie;

53. zdůrazňuje, že vytváření přírodního prostředí by se nemělo omezovat pouze na vyhrazené oblasti, ale měly by se vyvinout snahy na jeho utváření v různých místech, jako např. ve městech, podél dálnic a železničních tratí či v průmyslových lokalitách, s cílem vytvořit skutečně zelenou infrastrukturu;

54. vyzývá Komisi k tomu, aby přednostně vypracovala účinný regulační rámec založený na iniciativě „Nulová čistá ztráta“, která zohledňuje získané zkušenosti členských států, a zároveň aby využívala norem, které tvoří součást programu vyrovnávání obchodu a biologické rozmanitosti;této souvislosti konstatuje, že je důležité uplatňovat takový přístup na všechna stanoviště a všechny druhy v EU, nikoli pouze na ty, na něž se již vztahují právní předpisy EU;

55. vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost ekonomické hodnotě druhů a přírodních stanovišť, jejichž „funkce“ jsou neocenitelné, protože úsilí o zachování biologické rozmanitosti se bude v budoucnu zaměřovat na oblasti, které přinesou v krátké době hospodářský užitek nebo u nichž se to bude předpokládat;

56. uznává, že biologická rozmanitost a ekosystémové služby představují pro průmyslová odvětví a další hospodářské aktéry významné nefinanční přínosy; vybízí organizace ze soukromého sektoru, aby předložily návrhy, jak nejlépe ve významném měřítku biologickou rozmanitost chránit a obnovovat;

57. uznává, že je třeba podporovat zelenou infrastrukturu, ekologické inovace a využívání inovativních technologií, s jejichž pomocí bude možné vytvořit zelenější hospodářství, a vyzývá Komisi, aby v tomto smyslu vypracovala příručku osvědčených postupů; vybízí Komisi, členské státy i místní a regionální orgány, aby vzaly v potaz doporučení ze studie Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB), jelikož tato studie má sloužit jako užitečný poradenský nástroj pro místní i regionální tvůrce politik, správce a manažery; zdůrazňuje nutnost rozšířit a zintenzívnit školení příjemců prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti a rovněž místních, regionálních a státních správních orgánů, pokud jde o komplexní evropské a vnitrostátní právní předpisy, jejichž účelem je chránit přírodu a zvyšovat povědomí o tom, jak zásadním tématem je úbytek biologické rozmanitosti; vybízí Komisi, aby zavedla mechanismy technické pomoci určené na podporu znalostí na regionální a místní úrovni, co se týče problémů souvisejících s prováděním předpisů;

Zemědělství

58. připomíná, že více než polovina území EU je spravována zemědělci, že zemědělská půda poskytuje důležité ekosystémové služby a má značnou socioekonomickou hodnotu a že financování společné zemědělské politiky (SZP) představuje významnou část rozpočtu EU; zdůrazňuje, že SZP se neomezuje pouze na zajištění potravin a na rozvoj venkova, nýbrž že je naprosto klíčovým nástrojem zachování biologické rozmanitosti, zmírnění změny klimatu a řízení ekosystémových služeb; konstatuje, že SZP již zahrnuje opatření zaměřená na ochranu životního prostředí, jako jsou oddělování, podmíněnost a agroenvironmentální režimy; nicméně vyjadřuje politování nad skutečností, že tato opatření dosud nebyla úspěšná při zastavení celkového úbytku biologické rozmanitosti v EU a že biologická rozmanitost zemědělské půdy neustále klesá; vyzývá proto k přeorientování SZP na náhrady zemědělcům za poskytování veřejných statků vzhledem k tomu, že trh v současné době nezačleňuje hospodářskou hodnotu důležitých veřejných statků, které zemědělství přináší;

59. zdůrazňuje souvislost mezi vodním hospodářstvím a biologickou rozmanitostí, jež tvoří nezbytnou složku zachování života a udržitelného rozvoje;

60. zdůrazňuje, že v zájmu posouzení účinnosti použitých nástrojů je potřeba přejít z přístupu založeného na prostředcích na přístup založený na výsledcích;

61. vyzývá k ekologizaci prvního pilíře SZP, která by zajistila zachování biologické rozmanitosti v širší zemědělské krajině, zlepšení spojení a přizpůsobení se dopadům změny klimatu; vítá návrh Komise na reformu SZP, která přináší „ekologizaci“ SZP ve formě přidělení prvního pilíře na balíček základních osvědčených postupů uplatňovaných na úrovni zemědělských podniků, které by měly zahrnovat i střídání plodin a diverzifikaci, stálé pastviny a minimální „plochy využívané v ekologickém zájmu“; zdůrazňuje, že taková ekologická opatření musí být proveditelná a nesmí vytvářet zbytečnou byrokratickou zátěž; znovu opakuje svou výzvu k zavedení plošných podpor pro síť Natura 2000 v rámci režimu přímých plateb; domnívá se, že zemědělské postupy, jež účinně využívají zdroje a jsou šetrné vůči klimatu, zajistí jednak udržitelnost zemědělských podniků, jednak dlouhodobou bezpečnost potravin, a uznává, že by SZP měla hrát při dosahování těchto cílů významnou roli;

62. vyzývá k postupům „ekologizace“ přizpůsobeným oblasti zemědělské rozmanitosti v jednotlivých členských státech, která zohledňuje např. specifickou situaci středomořských států, již navrhované mezní hodnoty v oblasti diverzifikace plodin a ekologicky významných ploch nezohledňují; konstatuje, že sklízené plodiny, trvalé plodiny (olivové háje, vinohrady, jabloňové sady) a pěstování rýže jsou jen příklady postupů, jež by vzhledem k vysoké hodnotě z hlediska ochrany a zachování životního prostředí, kterou mají některé z těchto zemědělských systémů, měly být v souladu s „ekologizací“;

63. zastává názor, že pomoc veřejným a soukromým subjektům, které chrání biologickou rozmanitost druhů, přírodních stanovišť a ekosystémových služeb, se musí v nové SZP zvýšit a způsobilost se musí rozšířit i na plochy sousedící s lokalitami sítě Natura 2000;

64. vyzývá k tomu, aby se všechny platby SZP, včetně všech uskutečněných plateb v roce 2014, opíraly o pevná pravidla podmíněnosti, která pomáhají zachovávat biologickou rozmanitost a ekosystémové služby a která budou zahrnovat směrnici o ochraně ptáků a směrnici o přírodních stanovištích (aniž by oslabovaly stávající normy použitelné od roku 2007 do roku 2013), a právní předpisy o pesticidech a biocidech a rámcovou směrnici o vodě(8) s okamžitou účinností od roku 2014; vyzývá, aby se na všechny dotčené subjekty vztahovala jednoduchá a transparentní pravidla;

65. vyzývá k posílení druhého pilíře a k výraznému zlepšení jeho environmentálního zaměření a účinnosti jeho agroenvironmentálních opatření ve všech členských státech, a to prostřednictvím minimálních povinných výdajů na environmentální opatření, jako např. agroenvironmentální opatření, opatření ohledně lesního prostředí a sítě Natura 2000, a podpora oblastí vysoké přírodní hodnoty a ekologického zemědělství; zdůrazňuje, že environmentální opatření obou pilířů by se měla vzájemně posilovat;

66. uznává kritickou zprávu Evropského soudního dvora o agroenvironmentálních režimech; konstatuje, že s prostředky ve výši 22,2 miliard EUR, které jsou k dispozici pro roky 2007–2013, bylo v oblasti životního prostředí dosaženo velmi omezených cílů; vyzývá Komisi, aby zajistila, že budoucí podpory budou schvalovány pouze při splnění přísných ekologických kritérií;

67. upozorňuje na skutečnost, že rostoucí poptávka po zemědělských palivech a následné zvyšování tlaku na jejich výrobu v rozvojových zemích ohrožuje biologickou rozmanitost zejména v rozvojových zemích vlivem znehodnocování a přeměny přírodních stanovišť a ekosystémů, jako jsou mimo jiné mokřady a lesy;

68. domnívá se, že by měly být posíleny inspekce zemědělských postupů s cílem zabránit ztrátě biologické rozmanitosti; domnívá se zejména, že by mělo být v zájmu zachování ekosystémů kontrolováno, a v nejcitlivějších oblastech dokonce zakázáno vylévání kalů;

69. žádá agroekologické zaměření evropského inovačního partnerství (EIP) v oblasti zemědělství posílit ekologické výkonnosti produkčních systémů;

70. vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly fenomén opouštění půdy v některých částech Evropy jako potenciální příležitost k obnově velkých částí krajiny jako oblastí volné přírody a tím cíleně podpořily zachování biologické rozmanitosti a zabránily rozšiřování pouští a přitom poskytly nové socioekonomické možnosti pro rozvoj venkova; zdůrazňuje však potřebu respektování stávajících vlastnických práv k půdě; zdůrazňuje rovněž důležitou úlohu evropských zemědělců jako „strážců“ krajiny;

71. varuje před skutečností, že různé a z hlediska zachování biologické rozmanitosti velmi hodnotné druhy a přírodní stanoviště, včetně druhů a stanovišť chráněných právními předpisy EU, jsou závislé na zemědělských ekosystémech, v nichž přítomnost člověka sehrává klíčovou úlohu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zastavit trend opouštění zemědělské půdy; je zastáncem zvýšené podpory pro drobné a středně velké zemědělské podniky, rodinná hospodářství a extenzivní hospodaření s půdou, které podporuje osvědčené postupy zachování přírodních zdrojů;

72. vyzývá Komisi, aby v souvislosti s novou reformou SZP vynaložila více úsilí na podporu těch odvětví zemědělství, která prokazatelně přispívají k ochraně biologické rozmanitosti, zejména na podporu včelařství; zdůrazňuje, že volně žijící a domestikované druhy hmyzu, jako jsou včely, zajišťují opylení 80 % kvetoucích rostlin a že hrozba poklesu jejich stavů představuje obrovský problém pro naši společnost, jejíž zemědělská výroba, a tudíž potraviny, závisí z velké části na opylení kvetoucích rostlin; zdůrazňuje proto, že by v rámci ochrany biologické rozmanitosti měla být zvláštní pozornost věnována chovu včel;

73. zdůrazňuje, že je důležité zastavit a zvrátit trend úbytku rozmanitosti druhů a plodin, který vede k erozi genetické základny, na níž je závislá výživa lidí i zvířat; zastává názor, že je třeba podporovat využívání tradičních zemědělských odrůd typických pro určité oblasti; vyzývá k přijetí vhodných právních předpisů a pobídek pro zachování a další rozvoj rozmanitosti genetických zemědělských zdrojů, např. plemen a odrůd přizpůsobených místním podmínkám;

74. zdůrazňuje, že je nutné zajistit na evropské úrovni užší spolupráci v oblasti vědeckého a aplikovaného výzkumu, který se týká rozmanitosti živočišných a rostlinných genetických zdrojů, a to v zájmu jejich zachování a s cílem zvýšit jejich schopnost přizpůsobit se klimatickým změnám a podpořit jejich účinné využití v rámci programů genetického šlechtění;

Lesní hospodářství

75. vyzývá, aby byla přijata zvláštní opatření na dosažení cíle 5 z Aiči, ve kterém se požaduje, aby se do roku 2020 rychlost úbytku veškerých přírodních stanovišť, včetně lesů, snížila alespoň na polovinu a přiblížila se pokud možno nule a aby se významným způsobem omezila degradace a fragmentace;

76. vyzývá Komisi, aby poté, co bude dokončena studie dopadů evropské spotřeby na odlesňování, navázala na svá zjištění novými politickými iniciativami s cílem řešit zjištěné dopady;

77. vyzývá členské státy, aby přijaly a zavedly plány lesního hospodářství zohledňující příslušné veřejné konzultace, včetně účinných opatření pro zachování a obnovu chráněných druhů a přírodních stanovišť, a související ekosystémové služby;

78. naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly přijetí lesních hospodářských plánů, mimo jiné i prostřednictvím uplatňování opatření na rozvoj venkova a programu LIFE+; zdůrazňuje potřebu začlenit do lesních hospodářských plánů zvláštní opatření v oblasti biologické rozmanitosti, především zvláštní opatření pro zachování chráněných druhů a přírodních stanovišť s cílem zlepšit jejich stav, a to jak v rámci oblastí spadajících do sítě Natura 2000, tak mimo tyto oblasti;

79. naléhavě vyzývá členské státy, aby vytvořily politiky v oblasti lesnictví způsobem, který bude plně zohledňovat význam lesů v ochraně biologické rozmanitosti, v prevenci eroze půd, ukládání uhlíku a čištění vzduchu a při zachování koloběhu vody;

80. naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci režimů prevence lesních požárů začlenily do svých lesních hospodářských plánů opatření založená na ekosystémech pro zvýšení odolnosti lesů proti požárům;

Rybolov

81. vítá návrhy Komise na reformu společné rybářské politiky (SRP), která by měla zajistit, že bude uplatňován ekosystémový přístup a že budou využívány aktualizované vědecké informace, jež budou sloužit jako základ pro dlouhodobé plány řízení týkající se všech komerčně využívaných druhů ryb; klade důraz na to, že hospodářskou a sociální životaschopnost evropského odvětví rybolovu můžeme zajistit pouze zajištěním dlouhodobé udržitelnosti rybích populací;

82. zdůrazňuje, že žádná země se nedokáže sama vyrovnat s problémem úbytku biologické rozmanitosti, především v mořských ekosystémech, a že chceme-li tento celosvětový problém řešit, musejí vlády členských států spolupracovat a účinněji koordinovat své úsilí; zdůrazňuje, že rozhodné provádění politiky biologické rozmanitosti je přínosem jak pro společnost, tak pro hospodářství;

83. vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly chráněné mořské oblasti, v nichž budou hospodářské činnosti, včetně rybolovu, podléhat zesílenému řízení založenému na ekosystémech, což umožní sladit ochranu životního prostředí s postupy udržitelného rybolovu;

84. zdůrazňuje, že nadále přetrvávají značné mezery ve znalostech o stavu mořských ekosystémů a rybolovných zdrojů, a vyzývá, aby EU zvýšila úsilí v oblasti mořského výzkumu;

85. žádá, aby Komise a členské státy upevnily své úsilí při sběru vědeckých informací o rybích populacích tam, kde jsou tyto informace neúplné, což jim umožní poskytovat spolehlivější vědecká doporučení;

86. vyzývá Komisi a členské státy, aby společnými silami zřídily „evropskou pobřežní stráž“, aby se posílila společná schopnost kontroly a inspekce a zajistilo se prosazování příslušných právních předpisů;

87. vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzívnily své snahy a zajistily, aby množství ulovených ryb bylo do roku 2015 pod hranicí maximálního udržitelného výnosu, a aby začlenily ekologické úvahy do definice maximálního udržitelného výnosu; klade proto důraz na to, že nedostatek odpovídajících vědeckých informací by neměl být záminkou pro nečinnost a že za těchto okolností je třeba na základě obezřetnosti snížit rybí úmrtnost způsobenou rybolovem; připomíná zákonnou povinnost – stanovenou v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí(9) – zajistit, aby do roku 2020 veškeré komerčně využívané rybí populace dosáhly bezpečných biologických limitů;

88. poukazuje na skutečnost, že závazek k zachování či obnovení populací ryb nad úroveň, při níž lze do roku 2015 dosáhnout maximálního udržitelného výnosu, jak stanoví balíček reforem v oblasti společné rybářské politiky, které navrhla Komise, byl podpořen vedoucími představiteli států a vlád na světovém summitu o udržitelném rozvoji, jenž se konal v roce 2002 v Johannesburgu;

89. zdůrazňuje, že řízení rybolovu by mělo přispívat k dosažení příznivého stavu z hlediska ochrany v souladu se směrnicí o ptácích a směrnicí o přírodních stanovištích a k dosažení cílů dobrého stavu mořského prostředí podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí; zdůrazňuje, že dlouhodobé plány řízení by měly vycházet z vícedruhového základu a neměly by být založeny na jediném druhu, přičemž uváží všechny aspekty týkající se rybích populací, zejména velikosti, věku a stavu reprodukce, aby tak lépe odrážely přístup založený na ekosystému, a že pro jejich přípravu by měly být stanoveny přísné lhůty;

90. zdůrazňuje, že nová SRP a všechna následná opatření přijatá členskými státy musí být v plném souladu se směrnicí 92/43/EHS, směrnicí 2009/147/ES a směrnicí 2008/56/ES;

91. zdůrazňuje, že společná rybářská politika by si rovněž měla vzít za cíl odstranění výmětů méně hodnotných cílových druhů a vedlejších úlovků chráněných necílových druhů ryb, včetně kytovců, mořských želv a mořských ptáků, a neprodleně tento cíl realizovat; nová SRP by navíc měla zahrnovat povinnost pouštět necílové druhy ryb s vysokou nadějí na přežití;

92. zdůrazňuje, že opatření vedoucí k odstranění výmětů nedospělých a podměrečných ryb nebo odlovům přesahujícím kvóty by měla být stanovena tak, aby neposkytovala žádné kontraproduktivní pobídky pro vykládky a komerční využití výmětů;

93. zdůrazňuje, že by měly být stanoveny cíle a lhůty pro snížení nadměrné kapacity s cílem provést čisté snížení kapacity loďstva;

94. konstatuje, že biologickou rozmanitost mořského prostředí vážně ohrožuje nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov (NNN), a zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi v boji proti NNN rybolovu;

95. konstatuje, že vytvoření rybolovných rezervací (tj. oblastí, v nichž je možné rybolov zakázat nebo omezit), je zvláště účinným a z hlediska nákladů efektivním opatřením k dosažení dlouhodobého zachování rybích populací; v této souvislosti vyzývá členské státy a Radu, aby vymezily rybolovné rezervace a vytvořily pravidla uplatňovaná pro jejich řízení se zvláštním zřetelem k oblastem, v nichž dochází k líhnutí a ke tření rybích populací;

96. vyzývá Komisi, aby vypracovala spolehlivé ukazatele udržitelnosti životního prostředí, včetně udržitelnosti mořského prostředí a pobřežních oblastí, s cílem zhodnotit úroveň pokroku na cestě k obecnému cíli ochrany biologické rozmanitosti;

Invazivní nepůvodní druhy

97. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že budou přijata opatření zabraňující proniknutí nových invazivních nepůvodních druhů na území EU a rozšíření již zjištěných invazivních nepůvodních druhů do nových oblastí; zejména požaduje přijetí jednoznačných pokynů v rámci nařízení o SZP a rozvoji venkova s cílem zajistit, aby zalesňování nepoškozovalo biologickou rozmanitost a s cílem zabránit poskytování finančních podpor pro pěstování invazivních nepůvodních druhů; zdůrazňuje nezbytnost ambiciózních strategií a aktuálních seznamů na úrovni EU i členských států; zastává názor, že tyto strategie by se neměly zaměřovat výhradně na tyto druhy, jež jsou považovány za „prioritní“, jak navrhuje cíl 5 strategie týkající se biologické rozmanitosti; vybízí Komisi, aby s ohledem na posílení znalostí podporovala činnosti podobné projektu DAISIE (evropská databáze poskytující souhrnné informace o cizích invazivních druzích);

98. žádá Komisi, aby v roce 2012 předložila legislativní návrh, v němž bude uplatněn celostní přístup k problému invazivních nepůvodních rostlinných a živočišných druhů s cílem vytvořit společnou politiku EU v oblasti prevence, sledování, vymýcení, řízení těchto druhů a systémů rychlého varování;

99. uznává, že prevence je nákladově efektivnější a z hlediska životního prostředí vhodnější než přijímání opatření reagujících na zavedení a rozšíření invazivních nepůvodních druhů; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby upřednostnily prevenci zavádění invazivních nepůvodních druhů v souladu s hierarchickým přístupem k těmto druhům přijatým  Úmluvou o biologické rozmanitosti (CBD);

100. zdůrazňuje potřebu zajistit, aby obchodování s ohroženými druhy, včetně druhů zařazených v červené knize ohrožených druhů Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN), podléhalo větším omezením, zvláště přísné regulaci; vyzývá dále Komisi a členské státy, aby sledovaly a pravidelně předkládaly zprávy o dovozu exotických druhů a nepůvodních druhů a aby zajistily plné provádění směrnice o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách(10); žádá Komisi, aby provedla hodnocení a předložila návrhy k zákazu využívání zvířat odchycených ve volné přírodě pro účely obchodování se zvířaty v zájmovém chovu;

101. vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí stávající vnitrostátní strategie a akční plány a zajistila, aby se ostrovním přírodním stanovištím dostalo přiměřené pozornosti v rámci budoucího nařízení o invazivních nepůvodních druzích;

Změna klimatu

102. připomíná vzájemnou vazbu mezi biologickou rozmanitostí a klimatickým systémem; je si vědom, že změna klimatu významným způsobem negativně ovlivňuje biologickou rozmanitost, a zdůrazňuje, že ztráta biologické rozmanitosti přirozeně zhoršuje stav klimatu v důsledku degradace úložišť uhlíku, které nabízí přírodní prostředí; klade důraz na naléhavost ochrany biologické rozmanitosti mimo jiné také jako prostředku na zmírnění změny klimatu a zachování přírodních úložišť uhlíku;

Mezinárodní rozměr

103. vybízí Komisi, aby navrhla právní předpisy k provedení Nagojského protokolu, aby EU mohla co nejdříve tento protokol ratifikovat;

104. zdůrazňuje, že vzhledem ke globální povaze biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb a jejich zásadní úloze pro globální cíle udržitelného rozvoje, musí strategie EU rovněž posílit mezinárodní snahy EU o odvrácení ztráty biologické rozmanitosti, a tím účinněji přispívat k dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015;

105. domnívá se, že tématu zachování biologické rozmanitosti moří musí být na vrcholném setkání Rio+20 v Riu de Janeiro v červnu 2012 věnována pozornost na nejvyšší úrovni;

106. vítá rezoluci Valného shromáždění OSN o zajištění udržitelnosti světového rybolovu ze dne 6. prosince 2011(11), která zdůrazňuje, že je třeba neprodleně vyvinout úsilí na dosažení udržitelného využívání světových oceánů a moří;

107. vítá plán, který byl představen v listopadu 2011 a vyvinut čtyřmi agenturami OSN (UNESCO, FAO, UNDP a IMO) a jehož cílem je přesvědčit země, aby obnovily své závazky k omezení degradace oceánů a k řešení hrozeb, jako je nadměrný odlov ryb, znečištění a úbytek biologické rozmanitosti.

108. vybízí Komisi a členské státy, aby nadále pokračovaly v propagování společného přístupu k ochraně přírody na celém území EU, a vítá, že Komise uznala, že pro zajištění účinné ochrany biologické rozmanitosti v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích EU, na nichž se vyskytuje více endemických druhů než na celém evropském kontinentu, je nezbytná její spolupráce s členskými státy; uvítal by posílení zvláštních nástrojů určených k zachování a ochraně biologické rozmanitosti na těchto územích, zejména přípravných prací k projektu BEST (Dobrovolný program pro služby v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů na území, která se nacházejí v nejvzdálenějších regionech, v zámořských zemích a územích EU), který Parlament podporuje od roku 2011, a přidělení náležitých finančních prostředků na ochranu biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích EU;

109. vyzývá Komisi a členské státy, aby důsledně prováděly a vymáhaly vícestranné dohody v oblasti životního prostředí, včetně (nikoli však výhradně) Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů (CMS);

110. vyzývá Komisi a členské státy, aby účinně začlenily hledisko udržitelnosti životního prostředí do vztahů se třetími zeměmi a do rámce globálních procesů, jakými jsou rozvojové cíle tisíciletí;

111. naléhá na Komisi, aby posílila příspěvek obchodní politiky EU k zachování biologické rozmanitosti, a proto podporuje její návrh začlenit kapitolu o udržitelném rozvoji obsahující ustanovení významná z hlediska obchodu do všech nových obchodních dohod, a to včetně cílů biologické rozmanitosti;

112. uznává, že se rozrůstá nezákonný obchod s druhy, na které se vztahuje Úmluva CITES; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby v této souvislosti navýšily kapacity Interpolu a učinily z otázky nezákonného obchodu se zvířaty a rostlinami prioritu v rámci dvoustranných jednání se třetími zeměmi;

113. uznává, že EU představuje jednoho z hlavních dovozců zvířat a rostlin a prostřednictvím svých politik a komerčních činností ovlivňuje zachování biologické rozmanitosti v ostatních částech světa; vyzývá EU, aby přijala opatření na snížení negativního dopadu modelů spotřeby EU na biologickou rozmanitost prostřednictvím začlenění iniciativ pro udržitelné zemědělství a obchod se zvířaty a rostlinami do všech obchodních dohod;

114. vyzývá, aby světový summit Země Rio +20 dospěl ke konkrétnímu pokroku v oblasti inovativních a nezávislých zdrojů financování ochrany biologické rozmanitosti v rozvojových zemích, a trvá na tom, aby se EU a její členské státy v této souvislosti aktivně zasazovaly o dosažení výsledků;

115. vyzývá Komisi a členské státy k rozvojové spolupráci EU, která „neohrožuje biologickou rozmanitost“, s cílem zabránit ztrátě biologické rozmanitosti, přičemž bere na vědomí skutečnost, že na ekosystémových službách jsou nejvíce závislí lidé s nejnižšími příjmy;

116. uznává, že je nezbytné nákladově efektivním způsobem dospět k hospodářství založenému na obnovitelných zdrojích, aniž by byly ohroženy cíle v oblasti biologické rozmanitosti, a že by takové hospodářství mohlo přispět k plnění těchto cílů; v této souvislosti považuje za nezbytné stanovit další záruky týkající se zdrojů, účinnosti a množství biomasy užívané v energetice; v této souvislosti také vyzývá Komisi, aby v co nejkratší době objasnila dopad biopaliv na biologickou rozmanitost, včetně dopadu na nepřímé využívání půdy, a požaduje zavedení účinných kritérií udržitelnosti pro výrobu a používání všech biopaliv, včetně pevné biomasy;

Financování

117. vyzývá Komisi a členské státy, aby identifikovaly všechny stávající dotace, které podle objektivních měřítek poškozují životní prostředí, a vybízí Komisi, aby do roku 2012 zveřejnila akční plán (včetně časového harmonogramu), kterým by tyto dotace do roku 2020 postupně zrušila v souladu se závazkem přijatým v rámci Nagojského protokolu;

118. zdůrazňuje význam mobilizace jak evropských, tak vnitrostátních finančních prostředků ze všech možných zdrojů, včetně vytvoření specifického nástroje financování biologické rozmanitosti, a důležitost rozvoje inovativních finančních mechanismů, zejména bank stanovišť ve spojení s vyrovnávacími režimy, k dosažení cílů stanovených v oblasti biologické rozmanitosti;

119. zdůrazňuje potřebu navýšit rozpočet pro výzkum v oblasti životního prostředí a biologické rozmanitosti v příštím rámcovém programu pro výzkum, který bude odpovídat obrovským potřebám a úkolům řešícím ztrátu biologické rozmanitosti i změnu klimatu, a to s cílem zacelit zjištěné nedostatečné znalosti a podporovat příslušné politiky;

120. vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je současný regulační režim dostatečně podnětný pro strategie posilující biologickou rozmanitost, a aby navrhla nákladově efektivní řešení, která přesunou výdaje v oblasti biologické rozmanitosti od byrokracie směrem k ochraně a zlepšování;

121. souhlasí s tím, že dobře navržené tržní nástroje, jejichž cílem je internalizovat externí náklady na spotřební a výrobní činnosti v oblasti životního prostředí, mohou přispět k naplnění cíle zastavit ztrátu biologické rozmanitosti, pokud jsou spojeny s pobídkami pro zelené investice v rámci odvětví, jichž se dotýkají;

122. vítá vytvoření platformy EU pro podnikání a biologickou rozmanitost ze strany Komise s cílem zapojit soukromý sektor do úsilí o zachování biologické rozmanitosti;

123. vyzývá Komisi, aby předložila Parlamentu a Radě zprávu o možnostech zavedení plateb za ekosystémové služby s přihlédnutím k úloze zachování biologické rozmanitosti;

124. vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto novou strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 plně prováděly a financovaly a přitom zajistily, aby každé z opatření EU v oblasti finanční podpory bylo v souladu s právními předpisy týkajícími se biologické rozmanitosti a ochrany vod;

125. zdůrazňuje, že je nezbytně nutné zajistit, aby příští víceletý finanční rámec (2014–2020) věnoval alespoň 1 % zdrojů na ochranu životního prostředí, aby podporoval dosažení šesti cílů stanovených ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti a aby bylo posíleno financování programu LIFE; klade důraz na potřebu soustředit pozornost na projekty sociální odpovědnosti podniků, které podporují biologickou rozmanitost;

126. dále konstatuje, že obrovská hospodářská hodnota, kterou biologická rozmanitost představuje, je cenným zhodnocením investic vynaložených na její zachování; proto vyzývá k navýšení finančních prostředků na opatření ochrany přírody;

127. vyzývá Komisi a členské státy, aby se s ohledem na zajištění nezbytných finančních prostředků pro síť Natura 2000 postaraly o to, že z finančních zdrojů EU i členských států bude ročně poskytnuto nejméně 5,8 miliardy EUR; dále žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že příslušné finanční prostředky budou k dispozici prostřednictvím různých fondů EU (např. prostřednictvím fondů SZP, Evropského námořního a rybářského fondu, fondů soudržnosti a fondu LIFE+) a zároveň lepší koordinaci a soudržnost mezi těmito fondy, mimo jiné prostřednictvím koncepce integrovaných projektů, což zlepší transparentnost v případě jednotlivých regionů, jež čerpají prostředky z evropských fondů; vyzývá EIB, aby se zapojila do vytváření inovativních finančních nástrojů a technických a poradenských služeb na spolufinancování projektů spojených s biologickou rozmanitostí;

128. vyjadřuje nespokojenost s navrženými prostředky na nový program LIFE, které navzdory značnému úspěchu za posledních dvacet let tvoří nadále jen nevýznamnou část rozpočtu EU; domnívá se, že úkoly, které stanoví plány na zachování biologické rozmanitosti a ochrany přírody, vyžadují podstatné navýšení prostředků přidělených na program LIFE;

129. se znepokojením konstatuje, že řada projektů financovaných v rámci programu LIFE+ je v jednotlivých členských státech každoročně pod hranicí orientační přidělené částky; vyzývá Komisi, aby posoudila důvody tohoto nedostatečného plnění a v případě potřeby navrhla změnu pravidel tohoto programu, zejména s ohledem na výši spolufinancování;

130. uznává význam zelených veřejných zakázek a domnívá se, že by se jejich využívání měla věnovat větší pozornost, a to zejména ze strany veřejných orgánů, jež čerpají prostředky z fondů EU; doporučuje orgánům pro systémy řízení a kontroly, které byly zřízeny v členských státech pro spravování strukturálních fondů a fondů soudržnosti, aby podporovaly projekty, jež takové postupy plánují;

131. vítá návrh Komise investovat ve finančním období 2014–2020 do ochrany a obnovy biologické rozmanitosti z prostředků Fondu soudržnosti; doporučuje také zvážit možnosti programu Natura 2000 pro místní ekonomiky a trhy práce;

132. uznává, že „zelené hospodářství“ je prostředkem k vytváření dovedností a zaměstnanosti, a vyzývá k tomu, aby bylo finančně podporováno, což napomůže k vytváření kapacity na místní úrovni a k navazování na místní a tradiční znalosti v boji za ochranu biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že zhruba 30 % celkového objemu finančních prostředků přidělených na politiku soudržnosti v období 2007–2013 je k dispozici na činnosti se zvláštním dopadem na udržitelný růst; vybízí členské státy, a zejména místní a regionální orgány, aby v souvislosti se snahou o zastavení úbytku biologické rozmanitosti vyvíjely více aktivity, zvýšily své úsilí při investování do přírodního kapitálu a využívaly finanční zdroje regionální politiky pro předcházení přírodním rizikům v rámci ochrany přírodních zdrojů a přizpůsobování se změně klimatu, zejména s ohledem na programové období 2014–2020;

133. vybízí členské státy, aby plně využívaly možnosti sladit stávající operační programy s cíli strategie Evropa 2020 v oblasti udržitelného rozvoje pomocí přehodnocení investičních priorit pro projekty, a naléhavě je vyzývá, aby dostupné zdroje využívaly efektivněji;

°

°    °

134. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. C 50E, 21.2.2012, s. 19.

(2)

Úř. věst. C 351E, 2.12.2011, s. 103.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0297.

(4)

http://www.teebweb.org

(5)

Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7.

(6)

Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.

(7)

Úř. věst C 16E, 22.1.2010, s. 67.

(8)

Směrnice 2000/60/ES, Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

(9)

Směrnice 2008/56/ES, Úř. věst. L 164, 25.06.08, s. 19.

(10)

Směrnice 1999/22/ES, Úř. věst. L 94, 09.04.99, s. 24.

(11)

A/RES/66/68.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V průběhu Mezinárodního roku biologické rozmanitosti (2010) jsme slyšeli překrásná prohlášení politických vůdců z celého světa o tom, jak obrovský význam biologická rozmanitost má a jak důležitou roli hraje pro lidstvo. Avšak zatímco oni hovořili, strategie Evropské unie pro zastavení úbytku biologické rozmanitosti do roku 2010 zcela selhala. Zatímco hovořili, druhy ubývaly stonásobně až tisícinásobně rychleji, než je přirozené. Zatímco hovořili, selhávalo veškeré jejich úsilí shodnout se na opatřeních pro boj proti změně klimatu.

Všechna krásná slova o tom, jak je biologická rozmanitost důležitá, se neproměnila v silná politická opatření. Statistiky však hovoří samy za sebe. 60 % všech světových ekosystémů je znehodnocováno nebo neudržitelně využíváno (Organizace OSN pro výživu a zemědělství, 2010); 90 % našich rybích populací je využíváno nadměrně a 25 % všech evropských druhů hrozí vyhynutí. Podle studie OSN s názvem Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB, 2010) přicházíme ročně o 3 % HDP kvůli úbytku biologické rozmanitosti. Cena za nečinnost je mnohem vyšší než investice, které nyní potřebujeme. Potřeba urychleně zavést určitá opatření se zdá být jednoznačná.

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 nám dává možnost podniknout nezbytná opatření, abychom zachovali přírodu a ekosystémové služby pro další generace. Potřebujeme pouze politické přesvědčení, odvahu a závazek vyhnout se dalšímu selhání.

Hlavní výzvou je začlenit biologickou rozmanitost do všech ostatních oblastí politiky. Teď je k tomu vhodná doba. Všechny významné evropské politiky se v současné době přezkoumávají. Společná zemědělská politika, politika soudržnosti, společná rybářská politika a evropské plány pro energii, dopravu, účinné využívání zdrojů se budou převádět do právních předpisů. Je vhodná doba dokázat, že krásná slova o biologické rozmanitosti jsou více než jen pouhá krásná slova a projeví se v konkrétních politických opatřeních.

Financování biologické rozmanitosti

Klíčové bude budoucí financování. Je jasné, že veřejné finanční prostředky nikdy nebudou jediným řešením, jak zastavit ubývání biologické rozmanitosti. Nicméně by mělo být v příštím víceletém finančním rámci k dispozici dostatečné financování. Hodnota biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb musí být začleněna do našich ekonomik. Teprve pak se jejich výhody a náklady na ně projeví v cenách našich produktů. Členské státy proto musí začlenit přírodní kapitál do svých národních účtů. Také bychom však ve spolupráci s podnikatelským sektorem měli vypracovat inovativní nástroje financování, např. Mechanismus zeleného rozvoje.

Kromě toho musíme změnit způsob našeho myšlení. Neměli bychom omezovat přírodu na určité vymezené oblasti, ale snažit se vnášet ji všude, podél dálnic, železnic, do měst, průmyslových lokalit apod.

Provádění

Pro biologickou rozmanitost je rovněž klíčové přísné a urychlené provádění celé environmentální politiky. Změna klimatu, kvalita ovzduší, půdy i vody má na biologickou rozmanitost obrovský vliv. Totéž platí i pro síť Natura 2000, směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně stanovišť. Pro mořský život je minimálním požadavkem společná rybářská politika, zakládající se přinejmenším na dosažení maximálního udržitelného výnosu spolu s přísnějšími vynucovacími opatřeními.

Mezinárodní rozměr

Evropa rovněž významně ovlivňuje biologickou rozmanitost v ostatních částech světa. Stopa, kterou po sobě zanecháváme, je obrovská. Následkem toho, jaké dřevo používáme, jaké pohonné hmoty spotřebováváme, jaké jídlo jíme a jaké oblečení nosíme, neseme odpovědnost za velkou část ztráty biologické rozmanitosti ve světě. Je třeba naši stopu zmenšit, a proto bychom měli dále vyvíjet nástroje, jak tuto stopu měřit.

Na mezinárodní úrovni by Evropská unie měla i nadále hrát svou vlivnou úlohu a vystupovat jednotně.

Závěr

Dosáhnout cílů stanovených ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 je možné. Vše, co potřebujeme, je, aby se politická podpora biologické rozmanitosti, kterou vyjadřuje mnoho světových vedoucích představitelů, proměnila v konkrétní politická opatření.

„Na světě je dostatek pro lidské potřeby, ne však pro lidskou nenasytnost.“ ~Móhandás K. Gándhí.


STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkumenergetiku (7. 2. 2012)

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

k tématu „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“

(2011/2307(INI))

Navrhovatelka: Romana Jordan Cizelj

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  souhlasí s analýzou Komise, že úbytek biologické rozmanitosti je nákladný nejen pro společnost jako celek, ale také pro hospodářské subjekty působící v odvětvích, které na ekosystémových službách a na dlouhodobé dostupnosti a různorodosti přírodního bohatství přímo závisejí; dále souhlasí, že inovace vycházející z přírody a opatření na obnovu ekosystémů a zachování biologické rozmanitosti významně přispívají k získávání nových dovedností i k vytváření pracovních míst a obchodních příležitostí;

2.  zdůrazňuje, že Evropská unie a členské státy by měly více zapojit veřejnost, poněvadž občané vnímají otázky životního prostředí obzvlášť citlivě, a to především mladí lidé, kteří jako představitelé budoucnosti EU projevují o tuto problematiku hluboký zájem; dále konstatuje, že obrovská hospodářská hodnota, kterou biologická rozmanitost představuje, je cenným zhodnocením investic vynaložených na její zachování; proto vyzývá k navýšení finančních prostředků na opatření ochrany přírody;

3.  zdůrazňuje, že cíle v oblasti biologické rozmanitosti musí být dosaženy pomocí konkrétních kroků, aby byly účinné; s lítostí konstatuje, že přestože byla přijata opatření v boji proti ztrátě biologické rozmanitosti, je v EU v uspokojivém stavu pouze 17 % stanovišť a druhů a 11 % klíčových ekosystémů chráněných podle právních předpisů EU; vyzývá Komisi, aby neodkladně prozkoumala, proč nynější úsilí dosud nebylo úspěšné, a zvážila, zda je možné využít jiné, potenciálně účinnější nástroje;

4.  vyzývá Komisi, aby ještě důrazněji usilovala o začlenění biologické rozmanitosti do rozvoje, provádění a financování dalších politik EU, a posílila tím provázanost odvětvových a rozpočtových politik EU a také zajistila soulad se svými závazky, které v oblasti ochrany biologické rozmanitosti učinila;

5.  zdůrazňuje však, že opatření týkající se biologické rozmanitosti by v rámci odvětvových politik neměla způsobovat další administrativní a regulační zátěž stranám, jichž se tyto politiky dotýkají, jako například zemědělskému odvětví; je přesvědčen, že navržená ekologická složka SZP by se i nadále měla zaměřovat na vytváření pobídek pro jednotlivé zemědělce s cílem zajistit udržitelnější aktivní zemědělskou výrobu;

6.  považuje za obzvláště důležité, aby byl zachován status všech chráněných stanovišť a druhů registrovaných v EU do roku 2020, včetně lokalit nacházejících se v oblastech sítě Natura 2000 i mimo ně, aby byl do roku 2050 zajištěn příznivý stav všech těchto stanovišť a druhů z hlediska jejich ochrany;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že se Komise chystá vypracovat strategii v oblasti ekologické infrastruktury až na rok 2012, zatímco energetické a dopravní koridory byly vymezeny již v návrhu evropského infrastrukturního balíčku; vyzývá proto Komisi, aby urychlila práci na strategii v oblasti zelené infrastruktury a zajistila uskutečnění navrhovaného druhého cíle; souhlasí s tím, že by se měla zvýšit součinnost mezi projekty v oblasti energetiky, dopravy a informačních a komunikačních technologií s cílem omezit negativní dopad na biologickou rozmanitost a že z prostředků EU by měla být financována pouze opatření, která jsou v souladu s právními předpisy a příslušnými politikami Unie;

8.  domnívá se, že záruky biologické rozmanitosti zakotvené ve stávajících právních předpisech EU nesmí být oslabeny;

9.  uznává, že je nezbytné nákladově efektivním způsobem dospět k hospodářství založenému na obnovitelných zdrojích, aniž by byly ohroženy cíle v oblasti biologické rozmanitosti, a že by takové hospodářství mohlo přispět k plnění těchto cílů; v této souvislosti považuje za nezbytné stanovit další záruky týkající se zdrojů, účinnosti a množství biomasy užívané v energetice; v této souvislosti také vyzývá Komisi, aby v co nejkratší době objasnila dopad biopaliv na biologickou rozmanitost, včetně dopadu na nepřímé využívání půdy, a požaduje zavedení účinných kritérií udržitelnosti pro výrobu a používání všech biopaliv, včetně pevné biomasy;

10. domnívá se, že jedním z důvodů, proč se v celosvětovém měřítku nepodařilo zastavit postupující úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémů, je skutečnost, že nedostatečně chápeme komplexní povahu biologické rozmanitosti a interakce jejích složek mezi sebou a s životním prostředím či hodnotu biologické rozmanitosti pro současné a budoucí lidské generace; znovu opakuje, že biologická rozmanitost je nezbytným pilířem pro provádění jakékoli politiky;

11. proto zdůrazňuje, že je zapotřebí více investovat do výzkumu v oblasti biologické rozmanitosti včetně jedné nebo více „společenských výzev“ v rámci programu Horizont 2020, aby se zamezilo roztříštěnosti výzkumné politiky; domnívá se, že případného navýšení finančních prostředků na výzkum v oblasti biologické rozmanitosti by se – vzhledem k jejich nízkému využívání – mohlo dosáhnout v rámci celkových stávajících prostředků; domnívá se, že výzkum by nám jednak mohl umožnit lépe pochopit biologickou rozmanitost a její význam pro všechny aspekty lidských činností, ale také pomocí inovativních koncepcí přispět k novým a vylepšeným politikám i strategiím řízení a vývoje;

12. zdůrazňuje, jak je důležité, zejména v současném hospodářském klimatu, občanům EU ukazovat, že ochrana biologické rozmanitosti není v rozporu s udržitelným hospodářským a sociálním rozvojem; za tím účelem žádá o podporu úspěšných projektů a šíření informací veřejnosti o možnostech hospodářského rozvoje šetrného k životnímu prostředí v oblastech s velkou přírodní a kulturní hodnotou, například v rámci sítě Natura 2000;

13. zdůrazňuje, že je zapotřebí k otázce biologické rozmanitosti zaujmout multidisciplinární přístup s prvkem mezinárodní spolupráce, poněvadž biologická rozmanitost je neoddělitelně spjata s ekologií, genetikou, epidemiologií, vědou o klimatu, ekonomií, sociální antropologií, teoretickým modelováním aj.; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit politiky udržitelného nakládání s ekosystémy a přírodními zdroji, které budou založeny na vědeckých poznatcích, a to především v odvětvích jako je zemědělství, rybolov a lesnictví, jež jsou pro hospodářství i společnost zásadní;

14. považuje za zcela zásadní, aby dostupné vědecké poznatky o biologické rozmanitosti, příklady osvědčených postupů pro zastavení ztráty biologické rozmanitosti a její obnovu i informace o možnostech inovací a rozvojovém potenciálu, jež vycházejí z přírody, byly všeobecně známy a sdíleny mezi tvůrci politik a klíčovými zúčastněnými stranami a aby příslušné informační a komunikační technologie hrály při poskytování nových příležitostí a nástrojů rozhodující úlohu; proto vítá skutečnost, že Komise vytvořila platformu EU pro podnikání a biologickou rozmanitost, a vybízí Komisi, aby tuto platformu dále rozvíjela a podporovala užší spolupráci mezi úřady a evropskými podniky, včetně malých a středních podniků;

15. vyzývá k tomu, aby internetové stránky Evropského informačního systému pro biologickou rozmanitost (BISE) byly dostupné ve všech úředních jazycích EU, aby tak mohly přispět ke sdílení údajů a informací;

16. vyzývá Komisi a členské státy, aby jako součást konkrétních opatření zvážily předložení časového plánu pro mapování a posuzování ekosystémových služeb v Evropě, což umožní přijmout zacílená a účinná opatření k zastavení úpadku biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

17. vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je současný regulační režim dostatečně podnětný pro strategie posilující biologickou rozmanitost, a aby navrhla nákladově efektivní řešení, která přesunou výdaje v oblasti biologické rozmanitosti od byrokracie směrem k ochraně a zlepšování;

18. vítá záměr Komise reformovat, postupně vyřazovat a odstraňovat škodlivé subvence v souladu se strategií Evropa 2020 a souhlasí s tím, že dobře navržené tržní nástroje, jejichž cílem je internalizovat externí náklady na spotřební a výrobní činnosti v oblasti životního prostředí, mohou přispět k naplnění cíle zastavit ztrátu biologické rozmanitosti, pokud jsou spojeny s pobídkami pro zelené investice v rámci odvětví, jichž se dotýkají; domnívá se, že v rámci vyjednávání o víceletém finančním rámci na období 2014–2020 by Komise měla mít na paměti, že je zcela zásadní poskytnout odpovídající finanční zdroje potřebné pro plné dosažení cílů strategie v oblasti biologické rozmanitosti;

19. uznává, že změna klimatu má na ztrátu biologické rozmanitosti stále větší vliv; proto souhlasí se stěžejní iniciativou Komise v oblasti účinnosti zdrojů, která zdůrazňuje jejich udržitelné využívání, zaměřuje se na spotřebu a zohledňuje nutnost přizpůsobit se změně klimatu;

20. vyzývá Komisi a členské státy, aby se zavázaly přijmout integrované strategie ke zjištění přírodních hodnot v případě každé zeměpisné oblasti a charakteristických prvků jejího kulturního dědictví spolu s nezbytnými podmínkami pro jejich zachování; za účelem dosažení ochrany biologické rozmanitosti a všech druhů je nezbytné zohlednit konkrétní ekosystémy, včetně jejich součástí jako je zemědělství, voda a další minimální nezbytné podmínky;

21. uznává, že biologická rozmanitost a ekosystémové služby představují pro průmyslová odvětví a další hospodářské aktéry významné nefinanční přínosy; vybízí organizace ze soukromého sektoru, aby předložily návrhy, jak nejlépe ve významném měřítku biologickou rozmanitost chránit a obnovovat;

22. žádá Komisi, aby soustavně prováděla zkoumání dopadu nových a stávajících politik, včetně evropského zákazu prodeje výrobků z tuleňů, na biologickou rozmanitost v členských státech EU a dotčených zemích, včetně členů ESVO a OCTA;

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

6.2.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

54

0

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Gabriele Albertini, Amelia Andersdotter, Josefa Andrés Barea, Jean-Pierre Audy, Ivo Belet, Maria Da Graça Carvalho, Giles Chichester, Pilar del Castillo Vera, Dimitrios Droutsas, Christian Ehler, Vicky Ford, Norbert Glante, Robert Goebbels, András Gyürk, Jacky Hénin, Kent Johansson, Romana Jordan, Krišjānis Kariņš, Béla Kovács, Philippe Lamberts, Marisa Matias, Judith A. Merkies, Jaroslav Paška, Vittorio Prodi, Herbert Reul, Michèle Rivasi, Jens Rohde, Paul Rübig, Amalia Sartori, Salvador Sedó i Alabart, Patrizia Toia, Evžen Tošenovský, Ioannis A. Tsoukalas, Claude Turmes, Marita Ulvskog, Kathleen Van Brempt, Alejo Vidal-Quadras, Henri Weber

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Antonio Cancian, António Fernando Correia De Campos, Françoise Grossetête, Cristina Gutiérrez-Cortines, Jolanta Emilia Hibner, Yannick Jadot, Seán Kelly, Bernd Lange, Werner Langen, Marian-Jean Marinescu, Zofija Mazej Kukovič, Morten Messerschmidt, Vladko Todorov Panayotov, Mario Pirillo, Silvia-Adriana Ţicău

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Marta Andreasen, Michael Theurer


STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj (2. 3. 2012)

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

k tématu „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“

(2011/2307(INI))

Zpravodajka: Catherine Bearder

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá sdělení Komise o biologické rozmanitosti do roku 2020 a konstatuje, že změna klimatu, úbytek biologické rozmanitosti, hrozby přicházející od invazivních druhů a nadměrná spotřeba přírodních zdrojů patří mezi nadnárodní a nadregionální výzvy, které mají dopad na všechny občany Evropské unie, ať už žijí v městských nebo venkovských oblastech, a že ke zmírnění těchto dopadů je zapotřebí urychleně podniknout kroky na všech úrovních správy;

2.  zdůrazňuje, že strategie je součástí stěžejní iniciativy pro Evropu účinněji využívající zdroje, a připomíná, že regionální politika hraje zásadní úlohu při zajišťování udržitelného růstu prostřednictvím činností, které podporuje v zájmu řešení klimatických, energetických a environmentálních otázek;

3.  vítá skutečnost, že Komise uznala, že pro zajištění účinné ochrany biologické rozmanitosti v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích EU, na nichž se vyskytuje více endemických druhů než na celém evropském kontinentu, je nezbytná její spolupráce s členskými státy; uvítal by posílení zvláštních nástrojů určených k zachování a ochraně biologické rozmanitosti na těchto územích, zejména přípravných prací k projektu BEST (Biologická rozmanitost a ekosystémové služby na zámořských územích EU), který Parlament podporuje od roku 2011, a přidělení náležitých finančních prostředků na ochranu biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích EU;

4.  uznává, že k tříštění ekosystémů a stanovišť nejvýrazněji přispívá budování infrastruktur, urbanizace, industrializace a obecně fyzické zásahy do krajiny; vyzývá místní, regionální a státní správní orgány, aby v rámci svých kompetencí a v souladu s předpisy a opatřeními v oblasti územního plánování tyto aspekty potenciální hrozby ekosystémům a stanovištím zohlednily ve svých projektech územního plánování a rozvoje velkého i malého rozsahu; uznává, že na místní a regionální úrovni existuje tlak a potřeba, aby byl zajištěn podstatný hospodářský rozvoj, a doporučuje místním a regionálním orgánům, aby dbaly na zachování rovnováhy mezi rozvojem a nutností chránit biologickou rozmanitost a přírodní stanoviště; podporuje další reformy a využívání regionálních i místních rozvojových politik, které mají být přínosné z hlediska biologické rozmanitosti a mají zastavit další úbytek stanovišť, a to obzvláště v období hospodářské a finanční krize;

5.  uznává, že „zelené hospodářství“ je prostředkem k vytváření dovedností a zaměstnanosti, a vyzývá k tomu, aby bylo finančně podporováno, což napomůže k vytváření kapacity na místní úrovni a k navazování na místní a tradiční znalosti v boji za ochranu biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že zhruba 30 % celkového objemu finančních prostředků přidělených na politiku soudržnosti v období 2007–2013 je k dispozici na činnosti se zvláštním dopadem na udržitelný růst; vybízí členské státy, a zejména místní a regionální orgány, aby v souvislosti se snahou o zastavení úbytku biologické rozmanitosti vyvíjely více aktivity, zvýšily své úsilí při investování do přírodního kapitálu a využívaly finanční zdroje regionální politiky pro předcházení přírodním rizikům v rámci ochrany přírodních zdrojů a přizpůsobování se změně klimatu, zejména s ohledem na programové období 2014–2020;

6.  vybízí členské státy, aby plně využívaly možnosti sladit stávající operační programy s cíli strategie Evropa 2020 v oblasti udržitelného rozvoje pomocí přehodnocení investičních priorit pro projekty, a naléhavě je vyzývá, aby dostupné výzkumy využívaly efektivněji;

7.  uznává, že je třeba podporovat zelenou infrastrukturu, ekologické inovace a využívání inovativních technologií, s jejichž pomocí bude možné vytvořit zelenější hospodářství, a vyzývá Komisi, aby v tomto smyslu vypracovala příručku osvědčených postupů; vybízí Komisi, členské státy i místní a regionální orgány, aby vzaly v potaz doporučení ze studie Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB), jelikož tato studie má sloužit jako užitečný poradenský nástroj pro místní i regionální tvůrce politik, správce a manažery; zdůrazňuje nutnost rozšířit a zintenzivnit školení příjemců prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti a rovněž místních, regionálních a státních správních orgánů, pokud jde o komplexní evropské a vnitrostátní právní předpisy, jejichž účelem je chránit přírodu a zvyšovat povědomí o tom, jak zásadní téma je úbytek biologické rozmanitosti; vybízí Komisi, aby zavedla mechanismy technické pomoci na podporu znalostí na regionální a místní úrovni, co se týče problémů souvisejících s prováděním předpisů;

8.  uznává význam zelených veřejných zakázek a domnívá se, že by se jejich využívání měla věnovat větší pozornost, a to zejména ze strany veřejných orgánů, jež čerpají prostředky z fondů EU; doporučuje orgánům pro systémy řízení a kontroly, které byly zřízeny v členských státech pro spravování strukturálních fondů a fondů soudržnosti, aby podporovaly projekty, jež takové postupy plánují;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly podporu a pokyny ohledně partnerství v oblasti biologické rozmanitosti, a to s cílem zvýšit povědomí a stanovit další případné partnery, kteří by se mohli pozitivními kroky zapojit do řešení otázek biologické rozmanitosti; domnívá se, že je ve spolupráci s místními a regionálními orgány nezbytné zahájit osvětové a informační kampaně na téma biologické rozmanitosti se zaměřením na všechny věkové i společenské vrstvy obyvatel; domnívá se, že vzdělávací programy, programy odborné přípravy a programy pro související oblasti by měly být více zaměřeny na ochranu biologické rozmanitosti;

10. vybízí ke zlepšení soudržnosti politik a klimatického a environmentálního testování v rámci finančních nástrojů EU, zejména strukturálních fondů a Fond soudržnosti, za účelem splnění cílů biologické rozmanitosti a cílů EU do roku 2020; vybízí k užitečnějšímu přidělování dostupných zdrojů a k účinnějšímu a koordinovanějšímu využívání prostředků, které nástroje politiky soudržnosti, rámcový program pro výzkum a rozvoj, program LIFE+ a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) věnují na projekty v oblasti ochrany životního prostředí, biologické rozmanitosti a klimatu, jakož i v případě potřeby na dodatečnou technickou pomoc; s ohledem na příští programové období naléhavě vyzývá k účinné koordinaci mezi pěti fondy společného strategického rámce, aby bylo zajištěno optimální plnění cíle udržitelného růstu Unie;

11. vítá návrh Komise investovat ve finančním období 2014–2020 do ochrany a obnovy biologické rozmanitosti z prostředků Fondu soudržnosti; doporučuje také zvážit možnosti programu Natura 2000 pro místní ekonomiky a trhy práce;

12. podporuje větší využívání hodnocení dopadu na životní prostředí, hodnocení dopadu na udržitelný rozvoj, strategických hodnocení vlivů na životní prostředí a dalších nástrojů k tomu, aby byly při rozhodování na regionálním i místní úrovni zohledňovány dopady změny klimatu a úbytek biologické rozmanitosti; upozorňuje, že z projektů, které uznávají zmírňování změny klimatu a předcházení úbytku biologické rozmanitosti, budou mít prospěch všechny regiony, včetně těch méně rozvinutých;

13. uznává hodnotu, znalosti a práci dobrovolného a komunitního sektoru v oblasti ochrany biologické rozmanitosti a žádá regionální i místní samosprávy, aby tyto skupiny zapojily do plánování a konzultování projektů navázáním partnerství mezi orgány, soukromým sektorem a nevládními organizacemi;

14. zdůrazňuje, že pokud jde o ochranu biologické rozmanitosti a přírodních zdrojů je nezbytná užší spolupráce evropských, vnitrostátních, regionálních a místních orgánů; v tomto ohledu zdůrazňuje příležitosti k řešení úbytku biologické rozmanitosti prostřednictvím přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce a domnívá se, že lepší využívání možností teritoriální spolupráce, výměny informací, zkušeností a osvědčených postupů by významně přispělo k dosažení tohoto cíle; poukazuje na to, že začlenění priorit souvisejících s biologickou rozmanitostí do regionálních makrostrategií je důležitým krokem k její obnově a ochraně.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

28.2.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

38

1

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Luís Paulo Alves, Catherine Bearder, Jean-Paul Besset, Victor Boştinaru, John Bufton, Salvatore Caronna, Nikos Chrysogelos, Ryszard Czarnecki, Francesco De Angelis, Tamás Deutsch, Rosa Estaràs Ferragut, Danuta Maria Hübner, Filiz Hakaeva Hyusmenova, María Irigoyen Pérez, Seán Kelly, Mojca Kleva, Constanze Angela Krehl, Petru Constantin Luhan, Riikka Manner, Iosif Matula, Erminia Mazzoni, Ana Miranda, Wojciech Michał Olejniczak, Younous Omarjee, Monika Smolková, Ewald Stadler, Csanád Szegedi, Nuno Teixeira, Lambert van Nistelrooij, Oldřich Vlasák, Hermann Winkler, Joachim Zeller, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Vasilica Viorica Dăncilă, Ivars Godmanis, James Nicholson, Elisabeth Schroedter, László Surján, Michael Theurer, Patrice Tirolien


STANOVISKO Výboru pro zemědělstvírozvoj venkova (5. 3. 2012)

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

k tématu „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“

(2011/2307(INI))

Navrhovatelka: Vasilica Viorica Dăncilă

NÁVRHY

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  podotýká, že naše přírodní dědictví je důležitým ekologickým kapitálem, který má zásadní význam pro kvalitu života; domnívá se, že je nutné, aby všechny členské státy Evropské unie spolupracovaly a aby koordinovaly své úsilí o lepší využívání přírodních zdrojů a o zabránění čisté ztrátě biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb jak ve venkovských, tak i v městských oblastech;

2.  vítá novou strategii Evropské unie v oblasti biologické rozmanitosti, avšak nepodporuje návrh Komise na vytvoření doplňkové „ekologické“ složky plateb, s nímž počítá návrh reformy SZP do roku 2020; má za to, že návrhy Komise zvýší administrativní náklady a půjdou proti cíli zjednodušit SZP;

3.  je přesvědčen, že dříve, než přistoupíme k další ekologizaci SZP, měli bychom posoudit dopad takových opatření na konkurenceschopnost zemědělství EU na světovém trhu;

4.  bere na vědomí návrhy Komise týkající se reformy SZP, které obsahují jasně formulovaná opatření jak v rámci prvního, tak i druhého pilíře, pokud jde o zachování a zvyšování biologické rozmanitosti; v této souvislosti poukazuje na zvláštní úlohu zemědělství, které již velkou měrou přispělo k zachování různorodosti živočišných a rostlinných druhů a biotopů a bude představovat výrazný příspěvek při úspěšném prosazování evropské strategie v oblasti biologické rozmanitosti, která se zakládá na správné zemědělské praxi, mj. i na udržitelném využívání vodních zdrojů;

5.  zdůrazňuje, že v zájmu posouzení účinnosti použitých nástrojů je potřeba přejít z přístupu založeného na prostředcích na přístup založený na výsledcích;

6.  je přesvědčen, že tzv. ekologizace SZP by měla být provedena účinně a nebyrokraticky a neměla by vést k diskriminaci vůči stávajícím agro-environmentálním opatřením; vzhledem k nezbytnému snížení administrativní zátěže vyzývá mimo jiné k tomu, aby veškeré platby v rámci SZP byly i po roce 2014 podporovány přísnými pravidly podmíněnosti, jejichž uplatňování a sledování by mělo být co nejtransparentnější a nejjednodušší;

7.  je přesvědčen, že na úrovni EU lze dosáhnout dalších environmentálních výsledků v rámci SZP, a to zejména prostřednictvím účinnějšího provádění pravidel podmíněnosti (a to i tak, že všechny členské státy budou uplatňovat požadavky na dobrý zemědělský a environmentální stav (GAEC) a že sjednotí způsob uplatňování směrnic) a na základě realizace agro-environmentálních programů a podpory lokalit sítě Natura 2000 v rámci finančně lépe zajištěného druhého pilíře SZP;

8.  připomíná klíčovou úlohu SZP při zajišťování dodávek kvalitních a cenově dostupných potravin pro spotřebitele; zdůrazňuje v této souvislosti, že návrh Komise na povinné plošné stanovení 7 % zemědělské půdy jako plochy využívané v ekologickém duchu je považován za nepřiměřený a neproveditelný, zejména tam, kde by tyto plochy již nebyly k dispozici pro výrobu potravin v produktivních oblastech;

9.  opakovaně zdůrazňuje význam zachování silného a hospodářsky konkurenceschopného zemědělství a lesnictví, aby byla zachována evropská krajina a biologická rozmanitost; zdůrazňuje, že nedostatečné užívání a opouštění zemědělské půdy může mít katastrofální dopad na přírodní prostředí; v této souvislosti požaduje, aby byl rozpočet na SZP po roce 2013 přinejmenším zachován na stávající úrovni s cílem zajistit životaschopnost venkovských oblastí a další využívání zemědělských postupů v Evropě;

10. vyzývá Komisi, aby v souvislosti s novou reformou SZP vynaložila více úsilí na podporu těch odvětví zemědělství, která prokazatelně přispívají k ochraně biologické rozmanitosti, zejména na podporu včelařství; zdůrazňuje, že volně žijící a domestikované druhy hmyzu, jako jsou včely, zajišťují opylení 80 % kvetoucích rostlin a že hrozba poklesu jejich stavů představuje obrovský problém pro naši společnost, jejíž zemědělská výroba, a tudíž potraviny, závisí z velké části na opylení kvetoucích rostlin; zdůrazňuje proto, že by v rámci ochrany biologické rozmanitosti měla být zvláštní pozornost věnována chovu včel;

11. vzhledem k tomu, že více než polovina rozlohy Evropy je spravována zemědělci, zdůrazňuje, že SZP je naprosto klíčovým nástrojem biologické rozmanitosti, protože evropští zemědělci výrazným způsobem přispívají k dosažení evropských cílů v oblasti biologické rozmanitosti a změny klimatu; podporuje přijetí souboru praktických postupů v zemědělských podnicích, které by byly zaměřeny na další přeorientování SZP na náhrady za poskytování veřejných statků;

12. domnívá se, že trh v současné době nepřihlíží k hospodářské hodnotě ekosystémových služeb a neodměňuje ty, kdo na půdě řádně hospodaří s cílem tyto služby zajistit; považuje tudíž za nutné platit za veřejné statky poskytované odvětvím zemědělství s cílem zajistit zachování a zvýšení biologické rozmanitosti; v této souvislosti se domnívá, že by se pozornost měla soustředit na neotřelá řešení a projekty spolupráce; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly projekty, do nichž jsou zemědělci zapojováni jako partneři;

13. zdůrazňuje, že jako součást SZP je již uplatňována řada opatření, jež pomáhají zvýšit ochranu životního prostředí a chránit přírodní zdroje a jež reagují na výzvy týkající se změny klimatu, ochrany biologické rozmanitosti, ubývání vodních zdrojů a poklesu úrodnosti půdy; zdůrazňuje, že půda hraje zásadní úlohu při plnění cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti; domnívá se, že zemědělci, kteří poskytují dodatečné ekosystémové služby, by měli být prostřednictvím přímých doplňkových plateb na plochu financovaných ze strany EU odměňováni rovněž za opatření pro zvýšení biologické rozmanitosti, uplatňovaná nad rámec povinností vyplývajících z dobré agro-environmentální podmíněnosti;

14. domnívá se, že opatření zaměřená na rozvoj venkova musejí i nadále reagovat na problémy v oblasti změny klimatu, ochrany biologické rozmanitosti, bezpečnosti potravin a udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a vést k vyvážené územní soudržnosti a zaměstnanosti; vyzývá tudíž k posílení druhého pilíře a k zásadním zlepšením, pokud jde o jeho zaměření na životní prostředí a o účinnost jeho agro-environmentálních opatření, a to i prostřednictvím povinných minimálních výdajů v oblasti zemědělské činnosti na agro-environmentální opatření;

15. zdůrazňuje, že pouze fungování udržitelného, rozsáhlého a produktivního zemědělství je s to zajistit další služby, jež požaduje společnost v podobě veřejných statků; je tudíž nakloněn vyváženému přístupu, jehož podstatou je zavedení dalších opatření na ochranu životního prostředí, kdy by klíčovou úlohu při zajištění účinné výroby hrála SZP;

16. zdůrazňuje, že je nutné zajistit na evropské úrovni užší spolupráci v oblasti vědeckého a aplikovaného výzkumu, který se týká rozmanitosti živočišných a rostlinných genetických zdrojů, a to v zájmu jejich zachování a s cílem zvýšit jejich schopnost přizpůsobit se klimatickým změnám a podpořit jejich účinné využití při genetickém zlepšování výrobních programů;

17. zdůrazňuje, že je v zájmu ochrany biologické rozmanitosti třeba podporovat zemědělské postupy šetrné k životnímu prostředí, včetně používání tradičního osiva a odrůd místních rostlin; zdůrazňuje, že rozmanitost druhů a biotopů, jež podle současného názoru zasluhuje ochranu, lze přičítat způsobu, jakým byla v Evropě půda pro zemědělskou a lesnickou činnost využívána v minulosti, a v němž by se mělo pokračovat, jelikož se jedná o součást udržitelné strategie využívání půdy; zdůrazňuje v této souvislosti, že lišící se podmínky, jako je klima, půda a dostupnost vody, lze najít zejména na místní a regionální úrovni, a že by se tedy měly vzít v úvahu regionální podmínky a měly by se nalézt různé možnosti využití;

18. doporučuje rozšíření správy věcí veřejných na mobilizaci občanů a také na neziskové organizace a hospodářské subjekty, přičemž v případě těchto hospodářských subjektů by důraz měl být kladen na začlenění biologické rozmanitosti do podnikových strategií; zdůrazňuje, že je nutné zahájit informační a osvětové kampaně na téma biologické rozmanitosti, které by se zaměřovaly na všechny věkové kategorie a společenské skupiny, přičemž osvětové kampaně pro děti a dospívající mládež by měly být organizovány zejména ve školách; zastává názor, že je nutné, aby se vzdělávací programy a odborné vzdělávání, a to přednostně v zemědělské oblasti, lesnictví a příbuzných odvětvích, více zaměřovaly na úlohu biologické rozmanitosti; je přesvědčen, že zemědělci hrají zásadní úlohu při ochraně biologické rozmanitosti, a že by tudíž měli být podporováni a motivováni k aktivní účasti na příslušných programech;

19. upozorňuje Komisi na to, že některé strategie na podporu biologické rozmanitosti mají negativní důsledky pro zemědělskou činnost, zejména pokud jde o vliv velkých predátorů (zejména medvěda a vlka) na zemědělské hospodářství, pracovní podmínky a psychiku zemědělců.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

28.2.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

32

5

1

Členové přítomní při konečném hlasování

John Stuart Agnew, Liam Aylward, Vasilica Viorica Dăncilă, Michel Dantin, Paolo De Castro, Albert Deß, Diane Dodds, Herbert Dorfmann, Robert Dušek, Hynek Fajmon, Iratxe García Pérez, Béla Glattfelder, Sergio Gutiérrez Prieto, Martin Häusling, Esther Herranz García, Peter Jahr, Elisabeth Jeggle, Jarosław Kalinowski, Elisabeth Köstinger, Agnès Le Brun, Mairead McGuinness, Mariya Nedelcheva, James Nicholson, Rareş-Lucian Niculescu, Wojciech Michał Olejniczak, Marit Paulsen, Britta Reimers, Alfreds Rubiks, Giancarlo Scottà, Czesław Adam Siekierski, Sergio Paolo Francesco Silvestris, Alyn Smith, Marc Tarabella

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Luís Paulo Alves, Margrete Auken, María Auxiliadora Correa Zamora, Marian Harkin, Sandra Kalniete, Christa Klaß, Anthea McIntyre, Milan Zver, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Rosa Estaràs Ferragut


STANOVISKO Výboru pro rybolov (25. 1. 2012)

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

k tématu „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“

(2011/2307(INI))

Navrhovatel: Crescenzio Rivellini

NÁVRHY

Výbor pro rybolov vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že žádná země se nedokáže sama vyrovnat s problémem úbytku biologické rozmanitosti, především v mořských ekosystémech, a že chceme-li tento celosvětový problém řešit, musejí vlády členských států spolupracovat a účinněji koordinovat své úsilí; zdůrazňuje, že rozhodné provádění politiky biologické rozmanitosti je přínosem jak pro společnost, tak pro hospodářství;

2.  poukazuje na skutečnost, že závazek k zachování či obnovení populací ryb nad úroveň, při níž lze do roku 2015 dosáhnout maximálního udržitelného výnosu, jak stanoví balíček reforem v oblasti společné rybářské politiky, které navrhla Komise, byl podpořen vedoucími představiteli států a vlád na světovém summitu o udržitelném rozvoji, jenž se konal v roce 2002 v Johannesburgu;

3.  vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela přístup založený na maximálním udržitelném výnosu, přičemž uváží všechny aspekty týkající se rybích populací, především velikost, věk a stav reprodukce, bude se zabývat otázkou populací sestávajících z více druhů ryb a bude brát v úvahu součinnost ekosystémů;

4.  vyzdvihuje význam vědeckého poradenství založeného na spolehlivých a dostatečných údajích pro účinné a udržitelné řízení rybolovu; zdůrazňuje, že v zájmu rozvíjení ekosystémového přístupu k rybolovu je nutné získat údaje o široké škále parametrů ekosystémů, a vyzývá členské státy, aby podstatně zvýšily své úsilí při shromažďování a poskytování takových údajů;

5.  vítá novou strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020, a zejména cíl 4, který se týká optimálního hospodaření s rybolovnými zdroji;

6.   vítá závazek k zamezení nežádoucím vedlejším úlovkům, k ochraně zranitelných mořských ekosystémů a k eliminaci výmětů;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto novou strategii plně prováděly a financovaly a přitom zajistily, aby každé z opatření EU v oblasti finanční podpory bylo v souladu s právními předpisy týkajícími se biologické rozmanitosti a ochrany vod;

8.  zdůrazňuje, že dosažení šesti cílů nové strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 záleží na dodržování právních předpisů, které EU již stanovila, a na řízení příslušných iniciativ a programů, zejména sítě chráněných oblastí Natura 2000 a programu LIFE+; vyzývá, aby bylo v novém finančním období zajištěno odpovídající financování lokalit sítě Natura 2000;

9.  zdůrazňuje, že pravou zkouškou závazku EU k dosažení cíle v oblasti biologické rozmanitosti a pravým klíčem k řešení této otázky není nová strategie, ale spíše nadcházející reformy v oblasti společné zemědělské politiky, společné rybářské politiky a víceletého finančního rámce; dále upozorňuje, že selhání první strategie bylo zapříčiněno nedostatečným začleněním ochrany biologické rozmanitosti do ostatních politik EU;

10. vyzývá Komisi, aby vypracovala spolehlivé ukazatele udržitelnosti životního prostředí, včetně udržitelnosti mořského prostředí a pobřežních oblastí, s cílem zhodnotit úroveň pokroku na cestě k obecnému cíli ochrany biologické rozmanitosti;

11. domnívá se, že tématu zachování biologické rozmanitosti moří musí být na vrcholném setkání Rio+20 v Riu de Janeiro v červnu 2012 věnována pozornost na nejvyšší úrovni;

12. vítá rezoluci Valného shromáždění OSN o zajištění udržitelnosti světového rybolovu přijatou dne 6. prosince 2011, která zdůrazňuje, že je třeba neprodleně vyvinout úsilí na dosažení udržitelného využívání světových oceánů a moří;

13. vítá plán, který byl představen v listopadu 2011 a vyvinut čtyřmi agenturami OSN (UNESCO, FAO, UNDP a IMO) a jehož cílem je přesvědčit země, aby obnovily své závazky k omezení degradace oceánů a k řešení hrozeb, jako je nadměrný odlov ryb, znečištění a úbytek biologické rozmanitosti.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.1.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

22

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Kriton Arsenis, Alain Cadec, Chris Davies, João Ferreira, Carmen Fraga Estévez, Pat the Cope Gallagher, Dolores García-Hierro Caraballo, Marek Józef Gróbarczyk, Carl Haglund, Ian Hudghton, Iliana Malinova Iotova, Werner Kuhn, Isabella Lövin, Gabriel Mato Adrover, Guido Milana, Maria do Céu Patrão Neves, Ulrike Rodust, Raül Romeva i Rueda, Struan Stevenson, Catherine Trautmann

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Izaskun Bilbao Barandica, Ioannis A. Tsoukalas

Náhradník (čl. 187 odst. 2) přítomný při konečném hlasování

Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

21.3.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

58

0

4

Členové přítomní při konečném hlasování

János Áder, Elena Oana Antonescu, Kriton Arsenis, Sophie Auconie, Pilar Ayuso, Paolo Bartolozzi, Sandrine Bélier, Lajos Bokros, Nessa Childers, Yves Cochet, Chris Davies, Esther de Lange, Anne Delvaux, Bas Eickhout, Edite Estrela, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Matthias Groote, Satu Hassi, Jolanta Emilia Hibner, Christa Klaß, Eija-Riitta Korhola, Holger Krahmer, Peter Liese, Kartika Tamara Liotard, Zofija Mazej Kukovič, Linda McAvan, Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė, Miroslav Ouzký, Vladko Todorov Panayotov, Gilles Pargneaux, Antonyia Parvanova, Andres Perello Rodriguez, Mario Pirillo, Pavel Poc, Frédérique Ries, Anna Rosbach, Oreste Rossi, Dagmar Roth-Behrendt, Kārlis Šadurskis, Daciana Octavia Sârbu, Carl Schlyter, Richard Seeber, Theodoros Skylakakis, Salvatore Tatarella, Anja Weisgerber, Åsa Westlund, Glenis Willmott, Marina Yannakoudakis

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Nikos Chrysogelos, Christofer Fjellner, Julie Girling, Filip Kaczmarek, Marisa Matias, Kyriakos Mavronikolas, Eva Ortiz Vilella, Christel Schaldemose, Thomas Ulmer, Peter van Dalen, Anna Záborská, Andrea Zanoni

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Peter Jahr

Právní upozornění - Ochrana soukromí