Postup : 2010/2310(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0144/2012

Předložené texty :

A7-0144/2012

Rozpravy :

PV 21/05/2012 - 18
CRE 21/05/2012 - 18

Hlasování :

PV 22/05/2012 - 6.3
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2012)0208

ZPRÁVA     
PDF 170kWORD 117k
24. 4. 2012
PE 454.679v03-00 A7-0144/2012

o přístupu EU k trestnímu právu

(2010/2310(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodaj: Cornelis de Jong

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o přístupu EU k trestnímu právu

(2010/2310(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na její třetí část, hlavu pátou, kapitolu 4 nazvanou „Justiční spolupráce v trestních věcech“,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na hlavu VI této listiny o soudnictví,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Na cestě k politice EU v oblasti trestního práva: zajištění účinného provádění politik EU prostřednictvím trestního práva“ (COM(2011)0573),

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 30. listopadu 2009 o vzorových ustanoveních pro vedení jednání Rady v oblasti trestního práva,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o organizované trestné činnosti v Evropské unii(1),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 s návrhem doporučení Evropského parlamentu Radě o rozvoji prostoru trestního soudnictví v EU(2),

–   s ohledem na své studie nazvané „Harmonizace trestního práva v EU“(3) a „Rozvoj prostoru trestního soudnictví EU“(4),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0144/2012),

A. vzhledem k tomu, že podle čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se mimo jiné předcházení a potírání zločinnosti,

B.  vzhledem k tomu, že Parlament a Rada mohou v souladu s článkem 83 Smlouvy o fungování EU stanovit minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí,

C. vzhledem k tomu, že čl. 83 odst. 3 Smlouvy o fungování EU zároveň zavádí postup tzv. záchranné brzdy v případě, že se člen Rady domnívá, že by se navrhované legislativní opatření dotklo základních aspektů jeho systému trestního soudnictví, čímž uznává, že trestní právo často odráží základní hodnoty, zvyky a volby každé dané společnosti, třebaže musí být v plném souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv,

D. vzhledem k tomu, že zásada subsidiarity a zásada proporcionality, jak jsou uvedeny v článku 5 Smlouvy o EU, tedy mají zvláštní význam v případě legislativních návrhů, které upravují trestní právo,

E.  vzhledem k tomu, že systémy trestního práva hmotného a procesního vznikaly v členských státech po staletí a každý členský stát má své zcela specifické formy a zvláštnosti, a že v důsledku toho musí být klíčové oblasti trestního práva nadále ponechány v kompetenci členských států;

F.  vzhledem k tomu, že zásada vzájemného uznávání je přijímána ve stále větším počtu oblastí politiky, zejména v souvislosti s rozsudky a soudními rozhodnutími a že tato zásada předpokládá vzájemnou důvěru, která vyžaduje zavedení minimálních standardů ochrany na co nejvyšší úrovni;

G. vzhledem k tomu, že harmonizace trestního práva v EU by měla přispět k rozvíjení společné právní kultury EU v oblasti boje proti trestné činnosti, která doplňuje, ale nenahrazuje vnitrostátní právní tradice a má pozitivní vliv na vzájemnou důvěru v rámci právních systémů členských států EU;

H. vzhledem k tomu, že trestní právo musí představovat ucelený legislativní systém, který se řídí souborem základních zásad a standardy řádné správy, přičemž je plně respektována Listina základních práv EU, Evropská úmluva o lidských právech a další mezinárodní dohody o lidských právech, jež podepsaly členské státy;

I.   vzhledem k tomu, že trestní právo může ze své podstaty omezovat některá lidská práva a některé základní svobody podezřelých, obviněných nebo odsouzených osob a kromě toho mohou mít trestní vyšetřování stigmatizující účinek, a s ohledem na to, že přílišné využívání trestněprávních předpisů vede k poklesu jejich účinnosti, musí být uplatňováno jako poslední možnost (ultima ratio) a musí se zaměřovat na jednoznačně definované a vymezené jednání, jež nelze účinně řešit méně přísnými prostředky a jež závažně poškozuje společnost nebo jednotlivce,

J.   vzhledem k tomu, že trestněprávní předpisy EU by obecně měly stanovovat tresty pouze za činy, které byly spáchány úmyslně, nebo ve výjimečných případech za činy spáchané z hrubé nedbalosti, a musí vycházet ze zásady individuální viny (nulla poena sine culpa), ačkoli pro některé instance může být odůvodněné zavést odpovědnost právnických osob pro některé trestné činy;

K  vzhledem k tomu, že v souladu s požadavkem lex certa musí být přesně formulováno, co tvoří zásadní prvky trestného činu, aby byla zajištěna předvídatelnost, pokud jde o používání, rozsah a smysl tohoto pojmu,

L.  vhledem k tomu, že v případě směrnic mohou členské státy využít určitou míru vlastního uvážení ohledně toho, jak daná ustanovení provedou do svých vnitrostátních právních předpisů, což znamená, že aby byl splněn požadavek lex certa, musí být co nejkvalitnější nejen samotné právní předpisy EU, ale i jejich provedení do vnitrostátních právních předpisů,

M. vzhledem k tomu, že zavádění trestněprávních ustanovení EU není omezeno pouze na prostor svobody, bezpečnosti a práva, ale může mít vztah k mnoha různým politikám,

N. vzhledem k tomu, že Evropská unie často vytváří trestněprávní ustanovení ad hoc, což vede k potřebě zvýšené soudržnosti,

O. vzhledem k tomu, že je nutné, aby Parlament vytvořil vlastní postupy s cílem zajistit společně se spolutvůrcem právních předpisů soudržný systém trestního práva co nejvyšší kvality,

P.  vzhledem k tomu, že za účelem usnadnění spolupráce mezi Komisí, Radou a Parlamentem v oblasti trestního práva je třeba uzavřít interinstitucionální dohodu,

Q. vzhledem k tomu, že čl. 67 odst. 1 SFEU stanoví, že Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva, při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států,

1.  zdůrazňuje, že návrhy ustanovení trestního práva hmotného EU musí v plné míře respektovat zásadu subsidiarity a zásadu proporcionality;

2.  připomíná, že trestní právo musí plně respektovat základní práva podezřelých, obviněných nebo odsouzených osob;

3.  zdůrazňuje, že v tomto ohledu nestačí odkazovat na abstraktní pojmy či symbolické účinky, ale že nutnost zavést nová ustanovení trestního práva hmotného musí být prokázána prostřednictvím nutných konkrétních důkazů, které objasní, že:

–   ustanovení trestního práva se zaměřují na jednání, které způsobuje vážné majetkové nebo nemajetkové škody společnosti, jednotlivcům nebo skupině jednotlivců;

–   nejsou k dispozici jiná, méně invazivní opatření, která by se zabývala takovým jednáním,

–   uvažovaný trestný čin je obzvláště závažný a má přeshraniční rozměr nebo má přímý negativní dopad na účinné provádění politiky Unie v oblasti, která podléhá harmonizačním opatřením,

–   existuje potřeba potírat dotčený trestný čin společně, to znamená, že společný přístup EU poskytuje skutečnou přidanou hodnotu, vezme-li se mimo jiné v úvahu, jak rozšířený a častý takový trestný čin je v členských státech, a

–   v souladu s čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv EU není výše navrhovaného trestu nepřiměřená trestnému činu;

4.  uznává význam ostatních obecných zásad, kterými se řídí trestní právo, jako je:

–   zásada individuální viny (nulla poena sine culpa), na základě níž jsou stanovovány tresty pouze za činy, které byly spáchány úmyslně, nebo ve výjimečných případech za činy spáchané z hrubé nedbalosti,

–   zásada právní jistoty (lex certa): základní prvky trestného činu musí být přesně popsány, aby byl jednotlivec schopný předvídat, jaké činy ho dovedou k trestní odpovědnosti,

–   zásada zákazu retroaktivity a zásada lex mitior: výjimky ze zásady retroaktivity jsou povoleny pouze tehdy, pokud jsou ku prospěchu pachatele;

–   zákaz dvojího trestu (ne bis in idem), podle něhož ten, kdo již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby podle zákona v jednom členském státě, nesmí být znovu stíhán nebo potrestán v jiném členském státě;

–   zásada presumpce neviny, podle níž každý, kdo je obžalován z trestného činu, musí být až do prokázání viny zákonným způsobem považován za nevinného;

5   vítá, že Komise ve svém nedávném sdělení o politice EU v oblasti trestního práva uznává, že prvním krokem v otázce trestně právních předpisů by vždy mělo být rozhodnutí o tom, zda je vůbec nutné přijímat opatření trestního práva hmotného;

6.  vybízí Komisi, aby navrhla opatření, která by umožnila důslednější a koherentnější prosazování platných předpisů EU v oblasti trestního práva hmotného na vnitrostátní úrovni, a to aniž by byly dotčeny zásady nezbytnosti a subsidiarity;

7.  zdůrazňuje, že by harmonizační opatření měla být v první řadě navrhována proto, aby bylo podporováno uplatňování zásady vzájemného uznávání v praxi, a nikoli proto, aby byla pouze rozšiřována oblast působnosti harmonizovaného trestního práva EU;

8.  vybízí Komisi, aby do svých posouzení dopadu nadále zahrnovala posouzení z hlediska nezbytnosti a proporcionality, aby přebírala osvědčené postupy členských států s vysokými zárukami procesního práva a aby zavedla posouzení založené na jejím seznamu základních práv a test, který určí, jak její návrhy odrážejí výše zmíněné obecné zásady, jimiž se trestní právo řídí;

9.  zdůrazňuje, že je nutné pro posílení vzájemné důvěry vypracovat jednotné minimální standardy ochrany na nejvyšší možné úrovni pro podezřelé a obviněné v trestním řízení;

10. vybízí Komisi a členské státy, aby zvážily také nelegislativní opatření, jež upevní důvěru mezi rozdílnými právními systémy členských států, zlepší soudržnost a podpoří vytvoření společné právní kultury EU v oblasti boje proti trestné činnosti;

11 zdůrazňuje, že je nutné, aby EU zaujala soudržnější a vysoce kvalitní přístup k trestnímu právu, a vyjadřuje politování nad tím, že dosavadní přístup je roztříštěný;

12. vítá existenci koordinační skupiny mezi útvary Komise zaměřené na trestní právo a žádá Komisi, aby Parlamentu poskytla konkrétnější informace o jejím mandátu a fungování;

13. požaduje jednoznačnou koordinační odpovědnost Komise za všechny návrhy obsahující trestněprávní ustanovení, aby tak byl zajištěn soudržný přístup;

14. vítá existenci Pracovní skupiny Rady pro trestní právo hmotné a žádá Radu, aby Parlamentu poskytla konkrétní informace o tom, v jakém vztahu vystupuje vůči ostatním pracovním skupinám Rady, které se zabývají trestněprávními ustanoveními v jiných politických oblastech, než jsou spravedlnost a vnitřní věci;

15. vyzývá, aby byla uzavřena interinstitucionální dohoda o zásadách a pracovních metodách, kterými se řídí návrhy budoucích ustanovení trestního práva hmotného EU, a vyzývá Komisi a Radu, aby sestavily interinstitucionální pracovní skupinu, v jejímž rámci tyto orgány a Parlament mohou sestavit takovou dohodu a projednávat obecné záležitosti a případně přitom konzultovat nezávislé odborníky, s cílem zajistit soudržnost trestního práva EU;

16. je přesvědčen, že tato interinstitucionální pracovní skupina by měla pomoci při stanovení vlastního obsahu a uplatňování sankcí trestního práva na úrovni EU i při přezkumu stávajících právních předpisů s cílem snížit roztříštěnost a střet jurisdikcí, které charakterizují současný přístup;

17. rozhodl se prověřit, jakým způsobem je možné co nejlépe zajistit soudržný přístup k právním předpisům EU v oblasti trestního práva hmotného v rámci Parlamentu, a v tomto ohledu poukazuje na to, že v současné době neexistuje koordinační výbor, a rovněž na potenciálně významnou roli své právní služby;

18. zdůrazňuje význam vytvoření vědecké služby Parlamentu, která může podpořit jednotlivé poslance v každodenní práci, a zajistit tak kvalitu práce Parlamentu jakožto spolutvůrce právních předpisů;

19. zdůrazňuje, že pro účely soudržného přístupu Parlament musí mít před přijetím jakéhokoli legislativního návrhu týkajícího se trestního práva hmotného k dispozici právní analýzu návrhu, která ukáže, zda byly splněny všechny požadavky uvedené v tomto usnesení, nebo jaká zlepšení jsou ještě potřebná;

20. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0459.

(2)

Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 116.

(3)

http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=30499

(4)

http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=30168


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zanikla struktura pilířů a byl vytvořen základ pro rozvoj trestního práva jako součásti práva EU. Vzhledem k tomu, že trestní právo bylo v minulosti dlouho považováno za výlučnou pravomoc členských států a první krok směrem k vývoji trestního práva EU byl učiněn až prostřednictvím Maastrichtské smlouvy v roce 1992, to lze považovat za zásadní rozhodnutí.

Ačkoli z formálního hlediska Smlouva nyní obsahuje základ pro nová trestněprávní ustanovení EU, neznamená to, že by bylo trestní právo méně citlivé. Smlouva tedy stanoví postup tzv. záchranné brzdy, pokud se členský stát domnívá, že se navrhovaný právní předpis dotýká základních aspektů jeho systému trestního soudnictví. Smlouva tento postup považuje za mimořádný.

Trestní právo se navíc liší od ostatních právních oblastí v tom, že ze své podstaty omezuje některá lidská práva a základní svobody obviněné nebo odsouzené osoby. V mnoha případech je omezena svoboda pohybu, nicméně i když lze trestný čin potrestat pouze pokutami, je omezeno přinejmenším právo na vlastnictví. Taková omezení jsou v zásadě legální a legitimní, jsou však podmíněna „kritériem nutnosti“. I když určitá osoba není odsouzena, samotné trestní vyšetřování může mít stigmatizující účinek: ostatní mohou mít tendenci myslet si, že není kouře bez ohně.

Kromě toho by se měla vzít v úvahu i praktická hlediska. Příval nových iniciativ EU v oblasti trestního práva hmotného může snadno přetížit správní orgány členských států. Návrhy musí být takové povahy, aby bylo možné je plně uplatňovat a vymáhat. Zdroje příslušných vnitrostátních orgánů jsou omezené, zejména za současné hospodářské krize. Hrozí, že přijetí nových právních předpisů nebude mít za následek lepší vymahatelnost předpisů, čímž bude ohrožena jak důvěryhodnost, tak účinnost trestního práva hmotného EU.

Ze všech těchto důvodů musí EU přistupovat k sestavování dodatečných trestněprávních ustanovení nebo k revizi těch stávajících velmi pečlivě. Její dosavadní výsledky nejsou dokonalé, jak příhodně ukázala skupina akademických pracovníků, kteří vytvořili iniciativu zaměřenou na evropskou politiku v oblasti trestního práva. Mimo jiné se zmínili o používání mnoha křížových odkazů v právních textech, což považují za porušování zásady lex certa: právní předpisy musí být jednoznačné a snadno pochopitelné, aby byl každý schopen předvídat, zda určité jednání je, nebo není trestným činem. To platí ještě více v případě směrnic, protože směrnice musí být provedeny do vnitrostátního práva a jakýkoli nedostatek jednoznačnosti může vést k rozdílným výkladům, což může snadno nejasnosti spíše posílit než omezit.

EU nevytvořila samostatnou oblast pro trestněprávní ustanovení. Lze je nalézt v nástrojích, které se týkají spravedlnosti a vnitřních věcí, ale lze je rovněž nalézt v mnoha dalších politických oblastech Unie. Ve svém nedávném sdělení o politice EU v oblasti trestního práva Komise uvádí např.: finanční sektor (manipulace s trhem nebo obchodování zasvěcených osob), podvody, padělání, závažné porušování sociálních, technických, bezpečnostních a tržních předpisů stanovených na úrovni EU pro profesionální dopravu, závažné porušování pravidel EU na ochranu osobních údajů, celní delikty, trestné činy proti životnímu prostředí, nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a aspekty politik vnitřního trhu.

Vyvstává otázka, jak zajistit soudržnost a vysokou kvalitu v oblasti práva, které podle všeho zasahuje do mnoha různých politických oblastí. Na vnitrostátní úrovni se lze často setkat s tím, že v rámci ministerstva spravedlnosti je vytvořeno oddělení odpovědné za celkovou koordinaci trestního práva. To znamená, že bez ohledu na skutečnost, které ministerstvo vyvine iniciativu v otázce nových navrhovaných právních předpisů, vždy dochází k závěrečné kontrole ze strany tohoto ústředního oddělení, dříve než vnitrostátní vláda takový návrh právního předpisu přijme.

V orgánech EU je situace odlišná. Komise zřídila meziútvarovou koordinační skupinu zaměřenou na trestní právo, která má mít podobnou úlohu jako výše zmíněné ústřední oddělení v rámci ministerstva spravedlnosti na vnitrostátní úrovni. Není však stále jasné, jaký mandát má tato skupina, a co se stane, pokud nedojde ke shodě. Je samozřejmé, že různí komisaři nesou částečnou odpovědnost, ale není stanoven žádný koordinující komisař.

V Radě se snaží zajistit koordinaci legislativních návrhů, které obsahují ustanovení o trestním právu, ministři spravedlnosti a vnitřních věcí. Zřídili zvláštní Pracovní skupinu pro trestní právo hmotné, která nejenže projednává typické návrhy související se spravedlností a vnitřními věcmi, ale skutečně uplatňuje pravomoc nad jakýmkoli trestněprávním ustanovením bez ohledu na předmět úpravy. Přesto tato struktura není schopná zabránit stávající roztříštěnosti a někdy také nízké kvalitě trestněprávních ustanovení EU.

Zdá se, že Parlament bohužel disponuje nejméně rozvinutým systémem. Parlament má sice zvláštní výbor, jenž se zabývá otázkami spravedlnosti a vnitřních věcí, Výbor pro občanské svobody, ten však není koordinačním výborem a nemá pravomoc v případě všech legislativních návrhů, které obsahují trestněprávní ustanovení.

Během slyšení o přístupu EU k trestnímu právu, jež se konalo dne 8. prosince 2011, právní služba Parlamentu uvedla, že by teoreticky mohla nabídnout své služby a Parlamentu poskytovat právní poradenství ohledně kvality a soudržnosti navrhovaných právních předpisů, které souvisí s trestním právem. To by však znamenalo dodatečný (tj. nový) úkol, protože právní služba se v současnosti takové činnosti na strukturálním základě nevěnuje. Přidělení takového úkolu právní službě by tedy přineslo nutnost zajistit jí dodatečné prostředky.

V zájmu zajištění vysoké kvality a soudržnosti přístupu EU k trestnímu právu by měly být nejen zdokonaleny vnitřní struktury tří zmíněných orgánů EU, ale tyto tři orgány by se rovněž měly dohodnout na vhodných zásadách a pracovních metodách.

V roce 2009 Rada přijala závěry o vzorových ustanoveních pro vedení jednání Rady v oblasti trestního práva. V roce 2011 Komise představila své názory ve sdělení. Ve stávajícím usnesení Parlament objasní, jaké zásady jsou významné pro jeho jednání. Nyní se tedy rychle dostáváme do situace, kdy všechny tři orgány vyjasnily své postavení, ale pouze pokud jde o jejich vlastní vnitřní legislativní postupy.

Pro usnadnění spolupráce v budoucnosti je zásadní, aby se orgány dohodly na určitém typu společného rámce. Takový rámec by mohl zahrnovat vhodný soubor zásad, kterými by se měl řídit každý nástroj trestního práva. Navíc by mohl být doplněn o modelová ustanovení, jaká jsou např. obsažena v závěrech Rady z listopadu 2009. Takový rámec by mohl sloužit jako základ pro posouzení dopadu, která připravuje Evropská komise, a mohl by být nápomocný při sestavování vhodných právních analýz pro Radu a Parlament. Rámec by mimoto mohl obsahovat přesné pokyny pro vnitřní postupy každého orgánu, aby byl zajištěn soudržný přístup.

Zejména zásady by se teoreticky mohly hodit také pro kodifikaci prostřednictvím formálnější legislativní metody, která vychází z návrhu Komise, po němž následuje formální přijetí ze strany Rady a Parlamentu. Dohody o interních pracovních metodách však nejsou pro takový formálnější nástroj vhodné, takže by hrozilo, že rámec bude roztříštěný do několika částí. Z čistě praktických důvodů by tedy interinstitucionální rámec nejlépe fungoval na méně formálním základě, a to prostřednictvím interinstitucionální pracovní skupiny.

Zpravodaj je toho názoru, že trestněprávní ustanovení jsou až příliš často navrhována pro své údajně symbolické a odrazující účinky: jsou tedy určena k tomu, aby ujistila evropské občany, že EU bere jejich bezpečnost vážně, a aby případným pachatelům trestného činu dala najevo, že budou přísně potrestáni. Ve skutečnosti to však není samotné trestněprávní ustanovení, které vede k menší míře trestné činnosti v EU. Stíhání trestných činů je stejně tak důležité, ne-li důležitější: pouhá skutečnost, že EU přijala nové právní předpisy, míru trestné činnosti nesníží. Vymáhání právních předpisů může být účinné jedině tehdy, pokud budou právní ustanovení naprosto jasná a budou v souladu se stávajícími vnitrostátními systémy. Kombinace existence trestněprávních ustanovení a jejich vymáhání má obvykle vliv na trestnou činnost.

Nelze dostatečně zdůraznit, jak významné je při sestavování nových trestněprávních ustanovení plně respektovat Listinu základních práv EU a další mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv. Kontrola dodržování lidských práv je vždy žádoucí, jelikož jde o opatření, která patří k těm nejvíce zasahujícím do soukromí, jaká vláda může uvalit na své občany. V celé zprávě nebyl tento druh kontroly výslovně uveden, ale považuje se za samozřejmé, že v souvislosti se zásadami, jež byly zmíněny, bude nutné důsledně takovou kontrolu provádět.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

12.4.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

49

4

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Sonia Alfano, Mario Borghezio, Rita Borsellino, Simon Busuttil, Philip Claeys, Carlos Coelho, Rosario Crocetta, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Ioan Enciu, Frank Engel, Cornelia Ernst, Tanja Fajon, Monika Flašíková Beňová, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Juan Fernando López Aguilar, Monica Luisa Macovei, Svetoslav Hristov Malinov, Véronique Mathieu, Nuno Melo, Louis Michel, Claude Moraes, Jan Mulder, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Csaba Sógor, Renate Sommer, Axel Voss, Renate Weber, Josef Weidenholzer, Cecilia Wikström, Tatjana Ždanoka, Auke Zijlstra

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Alexander Alvaro, Vilija Blinkevičiūtė, Birgit Collin-Langen, Cornelis de Jong, Franziska Keller, Ádám Kósa, Antonio Masip Hidalgo, Hubert Pirker, Kārlis Šadurskis, Carl Schlyter, Bogusław Sonik

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Giles Chichester, Zita Gurmai

Právní upozornění - Ochrana soukromí