ZPRÁVA o vnější dimenzi společné rybářské politiky

27. 9. 2012 - (2011/2318(INI))

Výbor pro rybolov
Zpravodajka: Isabella Lövin

Pozměňovací návrhy

• 009-009 (PDF - 176 KB)
• 009-009 (DOC - 138 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o vnější dimenzi společné rybářské politiky

(2011/2318(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. července 2011 o vnější dimenzi společné rybářské politiky (sdělení) (COM(2011)0424),

–   s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982,

–   s ohledem na Dohodu o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací z roku 1995,

–   s ohledem na Kodex chování pro odpovědný rybolov Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) přijatý na konferenci FAO v říjnu 1995 (kodex chování),

–   s ohledem na Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně ve věcech životního prostředí přijatou v červnu 1998 v Aarhusu,

–   s ohledem na Mezinárodní akční plán FAO pro řízení rybolovné kapacity, který Rada FAO schválila v listopadu 2000 (mezinárodní akční plán pro kapacitu),

–   s ohledem na zprávu FAO o stavu rybolovu a akvakultury ve světě za rok 2010,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu)[1] a nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 ze dne 29. září 2008 o udělování oprávnění k rybolovným činnostem provozovaným rybářskými plavidly Společenství mimo vody Společenství a o přístupu plavidel třetích zemí do vod Společenství (nařízení o oprávněních k rybolovu)[2],

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné rybářské politice, který předložila Komise (základní nařízení) (COM(2011)0425),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o boji proti nelegálnímu rybolovu na celosvětové úrovni – úloze EU[3],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2010 o zelené knize o reformě společné rybářské politiky[4],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010 o režimu pro dovoz produktů rybolovu a akvakultury do EU z hlediska budoucí reformy SRP[5],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o dohodě o partnerství v odvětví rybolovu mezi EU a Mauritánií[6],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o budoucím Protokolu, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu[7],

–   s ohledem na závěry, které přijala Rada pro zemědělství a rybolov na zasedání k otázce vnějšího rozměru SRP konaném ve dnech 19. a 20. března 2012,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0290/2012),

A. vzhledem k tomu, že dvě třetiny světových oceánů se nacházejí v oblastech podléhajících státní jurisdikci, v nichž se jakýkoli komplexní a důkladný právní režim pro řízení rybolovu musí zakládat na Úmluvě OSN o mořském právu přijaté v roce 1982 a příslušných právních nástrojích; vzhledem k tomu, že udržitelné řízení rybolovu má pro pobřežní společenství závislá na rybolovu a pro zajišťování potravin strategický význam;

B.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějších odhadů FAO je 85 % toho malého počtu světových populací ryb, pro něž jsou k dispozici dostupné informace, využíváno plně nebo nadměrně, a to i přesto, že zpráva FAO za rok 2010 poukazuje na pokrok v obnově nadměrně lovených populací a mořských ekosystémů na celém světě v důsledku uplatňování osvědčených postupů řízení;

C. vzhledem k tomu, že EU je díky činnosti loďstva, investicím ze strany občanů EU, dvoustranným dohodám o rybolovu a účasti ve všech hlavních regionálních organizacích pro řízení rybolovu jedním z hlavních činitelů v oblasti rybolovu, který je ve všech světových oceánech výrazně zastoupen a vyvíjí v nich významnou činnost, přičemž podporuje osvědčené postupy a dodržování lidských práv;

D.  vzhledem k tomu, že EU je jedním z nejvýznamnějších trhů pro produkty rybolovu a největším světovým dovozcem těchto produktů, jenž spotřebuje 11 % světové produkce ryb z hlediska objemu a dováží 24 % produktů rybolovu z hlediska hodnoty, a to i přesto, že zajišťuje pouze 8 % světového odlovu (a pouze 2 % ve vnějších vodách);

E.  vzhledem k tomu, že kvóty stanovené v regionálních organizacích pro řízení rybolovu byly založeny především na historických záznamech úlovků, což vedlo k zachování přednostního přístupu ke světovým populacím ryb pro rozvinuté země; vzhledem k tomu, že tyto kvóty musí nyní zohlednit rybolovnou činnost pobřežních rozvojových zemí, které v minulosti závisely po celé generace na přilehlých rybolovných zdrojích, a že tuto novou skutečnost musí EU respektovat;

F.  vzhledem k tomu, že EU musí usilovat o soudržnost politiky ve prospěch rozvoje s ohledem na čl. 208 odst. 1 SFEU, podle kterého „Unie při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země, přihlíží k cílům rozvojové spolupráce“;

G. vzhledem k tomu, že EU musí ve vztahu k třetím zemím uplatňovat konzistentně a koordinovaně také všechny své další politiky, a to i v oblasti rybolovu, zdraví, obchodu, zaměstnanosti, životního prostředí, společných cílů vnější politiky a plnění cílů strategie Evropa 2020;

H. vzhledem k tomu, že je v zájmu zajištění udržitelného rybolovu často nutné zlepšit údaje o stavu rybích populací, které se loví v rámci EU nebo které jsou určeny pro trh EU, a zajistit, že budou k dispozici informace o jejich celkovém odloveném množství místními loďstvy a dalšími loďstvy třetích zemí;

I.    vzhledem k tomu, že bude zapotřebí důkladných vědeckých studií, jež určí, v kterých oblastech rybolovu je nebo by mohla být nadměrná kapacita loďstev;

J.    vzhledem k tomu, že společná rybářská politika musí představovat nástroj, s jehož pomocí bude moci EU v celosvětovém měřítku ukázat, jakým způsobem má být prováděna odpovědná rybolovná činnost, a přitom podpoří zlepšování mezinárodního řízení rybolovu zavedením evropských standardů v oblasti řízení loďstev;

K.  vzhledem k tomu, že EU musí převzít hlavní díl odpovědnosti za povzbuzení mezinárodního společenství k boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

1.  vítá sdělení Komise a mnohé pozitivní návrhy, které toto sdělení obsahuje a které slouží k podpoře udržitelnosti rybolovných a souvisejících činností EU probíhajících mimo vody EU, včetně nejvzdálenějších regionů; domnívá se však, že záběr tohoto sdělení není dostatečně široký a soustřeďuje se příliš na dvoustranné dohody a nadnárodní organizace, místo aby se uceleněji zabýval i jinými činnostmi, jejichž cílem je zajistit produkty určené pro trh EU;

2.  domnívá se, že vnější činnost SRP by měla vycházet z cíle chránit zájmy rybolovu Unie, v souladu s vnější politikou EU;

3.  trvá na tom, že je nezbytné, aby se činnost EU opírala o politickou soudržnost Unie, která povede k lepšímu řízení mezinárodního rybolovu;

4.  domnívá se, že zásadní význam má koordinace mezi vnější politikou a politikou zaměřenou na spolupráci, jejíž účelem je uzavírat dohody o udržitelném rybolovu, a vytváření synergií nezbytných k tomu, aby mohl být účinněji podpořen rozvoj partnerských třetích zemí;

5.  domnívá se, že velikost trhu EU s produkty rybolovu a zeměpisný rozsah činnosti plavidel plujících pod vlajkou EU či vlastněných subjekty z EU klade na Unii velkou zodpovědnost za zajištění toho, aby ekologická stopa a sociálně-ekonomický dopad jejího rybolovu byly udržitelné, aby rybolov nabízel spotřebitelům v Evropě i v jiných zemích, kde jsou evropské ryby a související produkty uváděny na trh, vysoce kvalitní mořské produkty a aby přispíval k sociální i hospodářské struktuře v pobřežních rybářských komunitách uvnitř i vně EU;

6.  domnívá se, že rybolov na základě zájmů EU ve vodách Unie i mimo ně a produkty rybolovu určené pro trh EU by měly vycházet ze stejných standardů ve smyslu ekologické a sociální udržitelnosti a transparentnosti, přičemž stejné zásady je třeba hájit a požadovat i ve vztahu ke třetím zemím, a to jak v rámci dvoustranných, tak vícestranných dohod; dále se domnívá, že je třeba uplatňovat i zákaz výmětů u stejných druhů , a to současně s jeho zavedením ve vodách EU, včetně kontrol pomocí televizních kamer s uzavřeným okruhem (CCTV) a pozorovatelů, s příslušnými odchylkami, které zabrání zvyšování cen místně spotřebovávané produkce;

7.   připomíná, že je třeba, aby byly politiky EU v souladu s rozvojovými cíli, jak ho stanoví článek 208 Smlouvy o fungování EU; konstatuje, že taková soudržnost vyžaduje koordinaci nejen v rámci samotné Komise, ale také v rámci vlád členských států a mezi Komisí a vládami jednotlivých členských států;

8.  znovu opakuje, že za účelem zlepšení soudržnosti rozhodnutí EU by měly její činnosti zahrnovat hlediska týkající se jejích politik v oblasti obchodu, zdraví, zaměstnanosti, sousedství a životního prostředí, námořní politiky a vnější politiky a naplnění strategie Evropa 2020;

9.  připomíná, že Mezinárodní akční plán FAO pro řízení rybolovné kapacity zavázal EU, aby nejpozději v roce 2005 vytvořila a provedla systém řízení rybolovné kapacity; žádá, aby Komise vysvětlila, proč zjevně zaujímá k řízení kapacity odporující si přístupy, kdy v některých regionálních organizacích pro řízení rybolovu navrhuje zmrazení a současně navrhuje v rámci loďstev EU odstranění hlavních regulačních limitů pro kapacitu; žádá Komisi, aby podporovala dvoustranné a vícestranné mechanismy úpravy rybolovné kapacity v závislosti na dostupných zdrojích, což je označováno za nezbytný krok k zajištění udržitelného využívání zdrojů ze strany všech loďstev působících v těchto oblastech;

10. domnívá se, že cíle a zásady vnější dimenze společné rybářské politiky by měly být zakotveny v základním nařízení;

Obecná ustanovení

11. připomíná, že hlavním cílem vnější rybářské politiky musí být zachování platných dohod o rybolovu a hledání nových příležitostí pro rybolov ve třetích zemích; uznává přitom, že pokud loďstvo EU ukončí svou činnost v lovištích některé ze třetích zemí, příslušná rybolovná práva se zpravidla rozdělují jiným loďstvům, která uplatňují mnohem nižší normy v oblasti zachování, řízení a udržitelnosti, než jaké stanoví a chrání EU;

12. naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila jasně definované zásady a cíle environmentálně, hospodářsky a sociálně udržitelného rybolovu na volném moři a ve vodách v jurisdikci států na všech mezinárodních fórech, jejichž je EU stranou, a aby urychleně a účinně provedla rozhodnutí na nich přijatá;

13. zdůrazňuje, že by EU měla vypracovat konkrétní strategii v oblasti rybolovu a řízení živých mořských zdrojů, do které zapojí všechny neevropské středomořské pobřežní státy;

14. naléhavě vyzývá Komisi, aby řídila světový a multilaterální program na podporu udržitelného rybolovu a zachování biologické rozmanitosti moří a přitom proměnila dialogy s klíčovými zeměmi, jako jsou Spojené státy, Japonsko, Rusko a Čína a další třetí země s významnou rybolovnou účastí ve světových oceánech, na funkční partnerství, která se budou zabývat zásadními otázkami, jako je vymýcení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, snížila nadměrný rybolov a v případě potřeby kapacitu loďstva a posílila kontrolu a správu na volném moři, v souladu se zásadami Úmluvy OSN o mořském právu a dalších příslušných nástrojů;

15. naléhavě žádá Komisi, aby podporovala mezinárodní právo, zejména Úmluvu OSN o mořském právu, a účast na úmluvách Mezinárodní organizace práce a aby kontrolovala dodržování těchto pravidel; vyzývá Komisi, aby spolupracovala se třetími zeměmi na všech příslušných fórech, především v regionálních správních organizacích pro rybolov;

16. domnívá se, že EU by měla zahájit iniciativu na úrovni OSN k vytvoření celosvětového systému dokumentace úlovků a sledovatelnosti pro všechny hlavní druhy ryb, jež se vyskytují v mezinárodním obchodě; tento systém by měl být založen na zásadě odpovědnosti vlajkového státu, měl by být slučitelný s nařízením o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu a měl by se stát klíčovým nástrojem pro posílení dodržování stávajících opatření pro zachování a řízení a v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, a podporovat tak odpovědnou spotřebu;

17. žádá Komisi, aby důrazněji prosazovala uplatňování nařízení (ES) č. 1005/2008 o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, zejména pokud jde o smluvní strany regionálních organizací pro řízení rybolovu, které se aktivně nepodílejí na zavádění a uplatňování hlavních nástrojů boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

18. domnívá se, že je nutno, aby EU vystupovala aktivně v rámci systému OSN s cílem prozkoumat způsoby, jakými by mohlo světové společenství řešit:

-    potřebu regionalizovanější a integrovanější správy světového oceánu, co se týče živých mořských zdrojů i jiných zdrojů,

-    znečištění a dopad změny klimatu na oceány, včetně ochrany a obnovy vzácných uložišť modrého uhlíku, a

-    sociální standardy a pracovní podmínky;

19. je si vědom významu jednání o dotační kázni v odvětví rybolovu v rámci Světové obchodní organizace (WTO) a vyzývá EU, aby v těchto jednáních hrála aktivnější úlohu;

20. poznamenává, že je třeba vytvořit programy na podporu produktů rybolovu pocházejících ze zdrojů, které jsou udržitelné z hlediska životního prostředí a sociálně spravedlivé, jak v EU, tak mimo ni;

21. poznamenává, že jedním z hlavních cílů v rámci vnějšího rozměru společné rybářské politiky musí být zajištění budoucnosti evropského zámořského loďstva, zejména v těch případech, kdy toto loďstvo vytvořilo prostřednictvím svých rybolovných práv základy pro hospodářský a sociální rozvoj zemí, v nichž působí;

Dvoustranné dohody o rybolovu

22. domnívá se, že dvoustranné dohody o rybolovu, neboli dohody o udržitelném rybolovu, jak je navrhuje označovat Komise, vyjednané mezi partnery a spravedlivě prováděné, by měly být založeny na zodpovědném a udržitelném využívání zdrojů ze strany plavidel EU a měly by být ku prospěchu obou stran tím, že usnadní poskytování hospodářských zdrojů, technických a vědeckých odborných znalostí a podpory pro lepší řízení rybolovu a řádnou správu dané třetí zemi a zároveň umožní pokračování rybolovné činnosti, která je významná ze sociálně-ekonomického hlediska a je zdrojem zásobování čerstvými i konzervovanými produkty jak pro EU, tak pro trhy v některých rozvojových zemích;

23. žádá, aby se EU co nejdříve zaměřila na uzavření dohod o spolupráci v odvětví udržitelného rybolovu se sousedními zeměmi, kterým EU poskytuje finance a technickou podporu pro zajištění intenzivnější a soudržnější politiky s cílem dosáhnout harmonizované a udržitelné politiky rybolovu ve všech společných přímořských oblastech, čímž se zvýší účinnost společné rybářské politiky ve všech příslušných regionech; žádá, aby tyto dohody byly uzavřeny v duchu poctivé a spravedlivé spolupráce a s ohledem na dodržování lidských práv a aby usilovaly o dosažení spravedlivě sdílené odpovědnosti mezi Unií a příslušnou partnerskou zemí;

24. vyzývá EU, aby v zájmu zlepšení spolupráce se soudními zeměmi a řízení společných rybolovných zdrojů usilovala o uzavření dohod o spolupráci v oblasti udržitelného rybolovu s těmito zeměmi, jejichž cílem by nemělo být získání oprávnění k rybolovu pro plavidla EU, nýbrž dosažení stavu, kdy EU bude poskytovat finanční prostředky a technickou podporu, a partnerská třetí země tak bude moci uplatňovat srovnatelná pravidla udržitelného řízení jako EU;

25. připomíná, že při posuzování dopadu tzv. dohod o udržitelném rybolovu je důležité správně rozlišovat mezi pomocí zaměřenou na rozvoj odvětví rybolovu ve třetích zemích a na pomoc, která je poskytována z poplatků za rybolovná práva;

26. vyjadřuje však politování nad tím, že dvoustranné dohody EU výše uvedený potenciál ne vždy využily, ačkoliv je třeba uznat, že od předchozí reformy došlo k velkému zlepšení, přičemž zdůrazňuje potřebu provést posouzení dopadu pro dotčené nejvzdálenější regiony s přihlédnutím k článku 349 Smlouvy; domnívá se, že pro dosažení úspěšných dohod je zásadní lépe prováděné vědecké posouzení stavu populací, transparentnost, soulad s cíli, opatření přinášející užitek místnímu obyvatelstvu a lepší způsob řízení rybolovu;

27. vítá záměr Komise zahrnout do budoucích dvoustranných dohod několik ustanovení, včetně: dodržování zásady omezení přístupu ke zdrojům, u nichž je vědecky potvrzeno, že jde o přebytek lovné kapacity pobřežního státu, v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu; ochrany lidských práv v souladu s mezinárodními dohodami o lidských právech; a doložky o výlučnosti, třebaže tu je třeba posílit a formálně uznat prostřednictvím dohod s cílem zajistit, aby byly vždy co nejpřísněji dodržovány demokratické zásady;

28. domnívá se, že dvoustranné dohody EU musí dodržovat nejen článek 62 Úmluvy OSN o mořském právu ohledně nadbytečných zdrojů, ale také články 69 a 70 o právech vnitrozemských a zeměpisně znevýhodněných států v regionu, zejména s ohledem na nutriční a sociálně-ekonomické potřeby místních obyvatel;

29. zastává názor, že ustanovení o lidských právech musí mít nediskriminační povahu, musí být uplatňováno pro všechny země stejně a nejen na dohody o rybolovu, ale i na obchodní dohody; domnívá se, že v rámci WTO je třeba penalizovat produkci zemí, které dosud nedodržují lidská práva a/nebo používají při produkci ve svých továrnách dětskou pracovní sílu, stejně jako produkci zemí, které diskriminují ženy tím, že neodměňují ani neuznávají jejich činnost a hospodářský přínos v odvětví rybolovu a akvakultury;

30. podporuje začlenění integrovaného řízení založeného na ekosystémovém přístupu do nových i stávajících dohod;

31. domnívá se, že posílení úlohy podniků v budoucích dohodách o rybolovu musí být v souladu se zvýšením vlivu celého odvětví na normy a technická opatření, které Komise v těchto dohodách projednává;

32. domnívá se, že nařízení o oprávněních k rybolovu by mělo být změněno tak, aby plavidlům pod vlajkou EU, která dočasně opustila rejstřík členského státu se záměrem hledat rybolovná práva jinde, nebyla po dobu 24 měsíců přiznána rybolovná práva v rámci dohod o udržitelném rybolovu a jejich protokolů, které jsou v okamžiku vyjmutí z rejstříku již v platnosti, poté, co se znovu do rejstříku EU vrátí; domnívá se, že stejná zásada by měla platit pro plavidla, která dočasně změní vlajku, jež provozují rybolov v rámci hlavních regionálních organizací pro řízení rybolovu;

33. domnívá se, že by v současnosti užívaná sociální doložka měla být posílena tak, aby zahrnovala dodržování Úmluvy 188 Mezinárodní organizace práce, doporučení Mezinárodní organizace práce č. 199 o práci v odvětví rybolovu i osm základních úmluv Mezinárodní organizace práce[8], a měla by zajistit, aby pracovní podmínky pro členy posádek s trvalým bydlištěm mimo EU pracující na palubě plavidel plujících pod vlajkou některého z členských států EU byly stejné jako pro pracovníky s trvalým bydlištěm v EU;

34. domnívá se, že by dohoda o udržitelném rybolovu měla přispět k udržitelnému rozvoji ve třetích partnerských zemích a podporovat místní soukromý sektor, se zvláštním důrazem na drobný rybolov a malé a střední podniky, a za tímto účelem vyzývá ke zvýšení zaměstnanosti místních rybářů a rozvoji místních udržitelných zpracovatelských odvětví a marketingových aktivit;

35.     podporuje úsilí Komise, která se snaží získat od pobřežních států stále kompletnější a spolehlivější údaje o celkovém objemu rybolovu včetně úlovků, k nimž v jejich vodách dochází, jako jednu z podmínek obtížného úkolu, jímž je zjistit přebytek a zabránit nadměrnému využívání; poznamenává, že politika EU v oblasti rybolovu a rozvoje by mohla prosazovat nezbytná zlepšení, pokud jde o schopnost třetích zemí takovéto informace poskytovat;

36.  vyzývá dále Komisi, aby zajistila větší transparentnost při stanovování míry využívání populací ryb ve vodách spadajících do pravomoci pobřežních států;

37. zdůrazňuje, že by plavidla EU neměla v souladu se zásadou respektování tradičního propojení mezi pobřežními komunitami a vodami, v nichž tyto historicky provozovaly rybolov, soupeřit s místními rybáři o tytéž zdroje nebo místní trhy a že by měla být usnadňována spolupráce mezi místními provozovateli a provozovateli z EU, proto zdůrazňuje potřebu přesného výpočtu přebytku;

38. domnívá se, že EU musí více usilovat o to, aby pomohla třetím zemím, s nimiž jedná o dvoustranných dohodách, získat dostatečné údaje a informace pro spolehlivé vyhodnocení populací, přičemž poskytnutím evropských finančních prostředků vědeckovýzkumným plavidlům v regionech, v nichž loďstvo EU vyvíjí činnost, by byly významně posíleny vědecké analýzy rybích populací, které jsou nezbytnou podmínkou pro jakoukoli dohodu o udržitelném rybolovu;

39. žádá, aby se v oblastech, v nichž působí loďstvo EU, co nejvíce podporovala výzkumná činnost prováděná plavidly různých členských států a aby byla prováděna ve spolupráci s dotčenými pobřežními zeměmi a aby byl umožněn přístup místních vědeckých pracovníků; vyzývá, aby se v tomto ohledu rozvinula větší spolupráce mezi členskými státy a Komisí a aby byly poskytnuty větší finanční prostředky za účelem rozšíření vědeckého výzkumu na vody mimo EU;

40. domnívá se, že by současně mělo být zvýšeno úsilí na získání potřebných údajů od třetích zemí, s nimiž má EU dvoustranné dohody o rybolovu, aby bylo možné posoudit účinnost dohody a splnění podmínek, jako je např. přínos pro místní obyvatele;

41. vyzdvihuje význam společných vědeckých skupin pověřených předkládáním vědeckých stanovisek ohledně stavu rybolovných zdrojů vycházejících z nejlepších dostupných údajů s cílem zamezit nadměrnému rybolovu, neboť odvětví rybolovu – a obzvláště odvětví drobného rybolovu – má v mnoha rozvojových zemích zásadní úlohu pro zajištění dodávek potravin; trvá na tom, aby měly tyto týmy k dispozici dostatečné finanční, technické a lidské zdroje, a mohly tak plnit svou funkci a pracovat společně s regionálními organizacemi pro řízení rybolovu;

42. vyzývá Komisi, aby v rámci dohod o udržitelném rybolovu prosazovala posílení cílené vědecké a technické spolupráce, včetně posílení úlohy smíšených vědeckých výborů; vyzývá rovněž k usilování o harmonizaci hygienických a zdravotních podmínek mezi EU a třetími zeměmi;

43. plně podporuje koncept oddělení finanční kompenzace za přístup k rybolovným zdrojům od odvětvové podpory rozvoje; pevně trvá na tom, že majitelé lodí, kteří v rámci dvoustranných dohod o rybolovu získají práva přístupu do rybolovných oblastí, by měli hradit spravedlivou a tržně stanovenou část nákladů; žádá, aby byla provedena podrobná analýza, pokud jde o část nákladů, kterou mají hradit majitelé lodí v souvislosti s oprávněním k rybolovu, včetně potenciálních úlovků a provozních nákladů; je přesvědčen, že zcela nezbytné je zlepšit dohled nad odvětvovou podporou, včetně možnosti pozastavení plateb v případě, že pobřežní stát nebude plnit své závazky;

44. trvá na tom, že finanční rámec odvětvové podpory musí být účinnější a musí přinášet lepší výsledky a vyšší kvalitu, přičemž se musí soustředit zejména na vědecký výzkum, sběr údajů a kontrolu a řízení rybolovných činností;

45. vyzývá Komisi k zajištění toho, aby finanční prostředky vyčleněné v rámci dohod o udržitelném rybolovu na podporu tohoto odvětví byly zaměřeny na správní a vědecké kapacity třetích zemí a aby podporovaly malé a středně velké podniky, posilovaly cíle rozvojové spolupráce EU a byly v souladu s národními plány rozvoje signatářské země; žádá, aby tyto prostředky nenahrazovaly spolupráci v oblasti rybolovu stanovenou v jiných dohodách nebo nástrojích spolupráce, ale aby ji doplňovaly soudržným, transparentním, účinným a lépe zaměřeným způsobem;

46. naléhavě žádá Komisi, aby během jednání o dohodách o udržitelném rybolovu usilovala o dosažení toho, že pobřežní stát věnuje minimální část odvětvové podpory na rozvoj poskytnuté v rámci dohod o udržitelném rybolovu na projekty, jejichž cílem je uznání, podpora a diverzifikace role žen v rybářském odvětví, čímž se zajistí uplatnění zásady rovného zacházení a rovných příležitostí pro ženy a muže, především pokud jde o odbornou přípravu a přístup k financím a úvěrům;

47. domnívá se, že veškerá relevantní rozhodnutí, která mají být v budoucnosti přijímána, musí zohledňovat rovněž odvětvovou podporu rozvoje;

48. trvá na tom, aby Komise provádění dvoustranných dohod pečlivě sledovala, přičemž výroční zprávy by měly být zaslány Parlamentu a Radě, stejně jako by měla být těmto spolutvůrcům právních předpisů ve stanovené lhůtě před jednáním o nových protokolech zaslána posouzení provedená nezávislými externími odborníky a vše by mělo být dostupné také veřejnosti, v souladu s příslušnými pravidly o ochraně údajů a přeloženo nejméně do tří úředních jazyků EU;

49. zdůrazňuje, že Parlament musí být přiměřeně zapojen jak do procesu přípravy a vyjednávání, tak do dlouhodobého sledování a vyhodnocování fungování dvoustranných dohod, v souladu s ustanoveními SFEU; trvá na tom, že Parlament by měl být okamžitě a úplně informován, za stejných podmínek jako Rada, o všech fázích postupu týkajícího se dohod o udržitelném rybolovu, v souladu s čl. 13 odst. 2 a čl. 298 odst. 10 SFEU; připomíná své přesvědčení, že Parlament by na zasedáních Smíšeného výboru, jež dohody o rybolovu předpokládají, měl být zastoupen pozorovateli, a trvá na tom, aby se těchto zasedání v úloze pozorovatelů účastnila i občanská společnost, včetně zástupců rybolovu z EU i ze třetích zemí;

50. podporuje zahajování vědeckých auditů, které zhodnotí populace ryb před vyjednáním nových dohod, a žádá, aby v zájmu dosažení účinnosti těchto cílů měla třetí země povinnost oznámit intenzitu rybolovu, který v jejích vodách provádějí loďstva jiných zemí;

51. je přesvědčen, že plná transparentnost, co se týče lovu, plateb a provádění odvětvové podpory, je nástrojem nezbytným k rozvoji odpovědného a udržitelného rybolovu, založeného na řádné správě, boji proti zneužití pomoci poskytované EU a boji proti korupci;

52. rovněž zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit transparentnost během vyjednávání dohod o rybolovu i po dobu platnosti těchto dohod, a to jak ze strany EU, tak ze strany třetích zemí;

53. trvá na tom, aby členské státy každodenně hlásily úlovky pobřežním státům a plně dodržovaly pravidla použitelná ve vodách partnerských zemí;

54. je pevně přesvědčen, že by Komise měla zajistit, aby byla jednání se třetími zeměmi předjímající nové dohody nebo protokoly k dvoustranným dohodám o rybolovu zahájena v dostatečném předstihu před uplynutím doby platnosti těchto ustanovení; v této souvislosti zdůrazňuje význam včasného zapojení Parlamentu, aby se zabránilo prozatímnímu uplatňování těchto ustanovení, což vede k nezvratným skutečnostem a neslouží to zájmům EU ani třetí země;

55. je přesvědčen, že evropský rybářský průmysl by měl přebrat při získání práv přístupu do rybolovných oblastí mimo EU v rámci dvoustranné nebo vícestranné dohody o rybolovu značný finanční podíl na nákladech;

56. domnívá se, že by měl být přijat regionální přístup k vyjednávání a provádění dvoustranných dohod EU, zejména dohod týkajících se loďstev lovících tuňáka, a popřípadě by měla existovat jednoznačná spojitost mezi podmínkami, které tyto dohody obsahují, a opatřeními v oblasti řízení a činností příslušných regionálních organizací pro řízení rybolovu;

57. je nucen sdělit Komisi své znepokojení v souvislosti s jednoznačným obratem politiky na regionální úrovni, pokud jde o opatření týkající se najímání námořníků, neboť ve většině případů dochází k opětovnému návratu k neudržitelné politice uzavírání smluv s těmito členy posádky na základě jejich státní příslušnosti, a nikoli obecně na základě jejich původu v rámci zemí AKT;

58. zastává názor, že by měly být uzavírány dvoustranné dohody zaměřené na investice Unie v odvětví rybolovu, a to v zemích, s nimiž zatím nejsou uzavřeny dohody o partnerství vzhledem k neexistenci přebytku rybolovné kapacity, s cílem přispět k rozvoji udržitelného rybolovu; dále se domnívá, že zásadní otázkou je i v těchto případech koordinace mezi evropskými rozvojovými fondy a fondy pro dvoustranné dohody;

Regionální organizace pro řízení rybolovu (RFMO)

59. naléhavě vyzývá EU, aby se ujala vedoucí úlohy při posilování regionálních organizací pro řízení rybolovu s cílem zlepšit jejich výkon, a to i prostřednictvím pravidelných přezkumů toho, do jaké míry naplňují své cíle, prováděných nezávislými orgány, a zajistila, aby byla doporučení obsažená v těchto přezkumech urychleně a bez výjimek provedena; naléhavě žádá, aby EU usilovala o to, aby všechny regionální organizace pro řízení rybolovu měly výbor pro účinné dodržování pravidel, a domnívá se, že v případě, že daný stát podmínky jednoznačně nesplňuje, musí mu být uloženy odrazující, přiměřené a nediskriminační sankce, včetně snížení kvót, intenzity, povolené kapacity apod.;

60. vyzývá Komisi, aby bylo regionálním organizacím pro řízení rybolovu přiděleno více finančních prostředků, neboť tyto organizace mají klíčovou úlohu v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

61. domnívá se, že je třeba, aby EU pracovala na zlepšení systému rozhodování v regionálních organizacích pro řízení rybolovu s cílem překonat přístup „nejnižšího společného jmenovatele“, který může vyplývat z konsenzu, a aby uznala nezbytnost debaty, k níž se má přistoupit před hlasováním, jestliže není možné konsenzu dosáhnout; domnívá se, že je třeba prosazovat víceleté plány;

62. zastává nor, že Unie musí lépe koordinovat svou rybářskou politiku a politiku rozvoje a zapojit se do systematických, dlouhodobých a intenzivních dialogů a partnerství s ostatními státy vlajky, státy trhu a pobřežními státy, s cílem dosáhnout zlepšení řízení rybolovu a zajištění potravin po celém světě;

63.  vyzývá Komisi, aby se postavila do čela úsilí o prosazení vzniku globální sítě pokryté regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, aby byly všechny rybolovné oblasti na volném moři řízeny účinně, s ohledem na ekosystémy a v souladu se zásadou předběžné opatrnosti, která posiluje ochranu zdrojů; připomíná proto, že podporuje vznik nových regionálních organizací pro řízení rybolovu tam, kde zatím neexistují, a rozšiřování pravomocí stávajících regionálních organizací pro řízení rybolovu prostřednictvím revize příslušných ujednání;

64. konstatuje, že v arktických vodách se v důsledku změny klimatu a posunech v distribuci druhů otevírají nová loviště; domnívá se, že by EU měla dát podnět k zajištění účinného řízení rybolovných činností (stávajícími regionálními organizacemi pro řízení rybolovu nebo vytvořením nové organizace), aby bylo zajištěno udržitelné řízení a zachování populací v těchto vodách; je přesvědčen, že rybolov by měl být zpočátku omezen, aby bylo možné provést vědecké zhodnocení arktických zásob a lovišť, které mohou udržitelně podporovat;

65. konstatuje, že by oblasti Černého moře prospělo vytvoření nové regionální organizace pro řízení rybolovu, a naléhavě vyzývá Komisi, aby její vytvoření navrhla;

66. je přesvědčen, že regionální organizace pro řízení rybolovu musí v zájmu udržení populací nad úrovní maximálního udržitelného výnosu vytvořit udržitelný systém řízení, který pomocí pobídek opírajících se o environmentální a sociální kritéria, ale i kritérium historického záznamu úlovků umožní transparentní a spravedlivé přidělování zdrojů a získání rybolovných práv, tedy včetně legitimních práv / aspirací rozvojových států i očekávání loďstev, která v těchto vodách provádí udržitelný rybolov, a současně zajistí, aby opatření k řízení a zachování zdrojů plně prováděli všichni členové;

67. staví se rozhodně proti tomu, aby EU v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu prosazovala přijetí systémů převoditelné koncese k rybolovu; domnívá se, že žádný systém řízení založený na rybolovných právech, který by byl přijat v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu, by neměl vést k ohrožení obživy závislých rybářských komunit v rozvojových zemích;

68. domnívá se, že řádnou správu lze zajistit účastí všech zainteresovaných stran, počínaje vytvářením politik a konče jejich prováděním;

69. požaduje, aby bylo provedeno podrobné posouzení rybolovné kapacity loďstev EU, která mají oprávnění k lovu mimo vody EU, za použití spolehlivých ukazatelů schopnosti plavidel lovit ryby a s přihlédnutím k technologickému vývoji a na základě doporučení Technických konzultací FAO ohledně měření rybolovné kapacity z roku 1999[9]; je přesvědčen, že EU by měla zjistit, ve kterých regionálních organizacích pro řízení rybolovu existují problémy týkající se nadměrné kapacity, a zajistit zmrazení či úpravu kapacity loďstev, se zvláštním důrazem na práva pobřežních zemí;

Další aspekty vnější dimenze

70. domnívá se, že i když může činnost podniků EU v zahraničí přesáhnout vnější dimenzi společné rybářské politiky, obchodní činnost prováděná mimo jiné v rámci dvoustranných politik zaměřených na spolupráci musí být stejně jako soukromé dohody mezi majiteli lodí z EU a třetími zeměmi legitimně uznávána a chráněna, za předpokladu, že je prováděna v souladu s mezinárodním právním rámcem;

71. domnívá se, že evropské investice do rybolovu by se měly stát součástí třetí složky vnějšího rozměru SRP, spolu s dohodami o rybolovu a regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, a že v rámci SRP je nezbytné pobízet k investicím do udržitelného zahraničního rybolovu;

72. domnívá se, že v rámci SRP musí být podporovány strategie zaměřené na sociální odpovědnost podniků, aby bylo možné nést v plném rozsahu sociální odpovědnost ve smyslu strategie EU na období 2011–2014 pro sociální odpovědnosti podniků;

73. domnívá se, že informace o soukromých dohodách mezi majiteli lodí z EU a třetími zeměmi i společných podnicích ve třetích zemích, včetně údajů o počtu a typu plavidel, která jsou činná v rámci těchto dohod a společných podniků, musí členské státy poskytnout Komisi a zveřejnit, s ohledem na předpisy v oblasti ochrany osobních a obchodních údajů, jak stanoví nařízení o oprávněních k rybolovu;

74. vybízí EU, aby podpořila komplexní a vícestrannou agendu, jejíž součástí bude i odpovědnost za rozvoj udržitelné rybolovné činnosti;

75. vyzývá Komisi a členské státy, aby důkladně zvážily způsob, jak vytvářet silné pobídky, které budou plavidla pod vlajkou EU motivovat k tomu, aby zůstaly v rejstříku EU, kromě případů, kdy se přeregistrují pod vlajku státu, který si v rámci všech odpovídajících regionálních organizacích pro řízení rybolovu řádně plní povinnosti; domnívá se, že nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je zajistit spravedlivou soutěž mezi vlajkami EU a vlajkami států mimo EU stanovením požadavku, že třetí země musí splňovat tytéž standardy, pokud jde o ekologickou a sociální udržitelnost, a to v rámci dvoustranných i vícestranných vztahů, a uplatňováním tržních opatření;

76. vyjadřuje svou nespokojenost s tím, že Komise nezařadila na seznam plavidel provozujících nezákonný, nehlášený a neregistrovaný rybolov v EU jiná plavidla než ta, která na seznamu uvádějí regionální organizace pro řízení rybolovu, ani nenavrhla seznam nespolupracujících zemí, třebaže nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu je v účinnosti již více než dva roky, a naléhavě ji žádá, aby tak učinila co nejdříve; trvá na tom, že je třeba hledat u našich hlavních partnerů podporu při potírání nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu ve všech oceánech;

77. trvá na tom, aby subjektem, který bude udělovat rostlinolékařská osvědčení pro plavidla třetích zemí, jež umožní přímý vývoz produktů rybolovu do EU, byla Komise, a nikoli třetí země;

78. domnívá se, že směrnice o státních podporách pro odvětví rybolovu by měla být aktualizována ve smyslu zvýšení konkurenceschopnosti a odstranění diskriminace rybářských loďstev, která působí ve vnějších vodách, ve vztahu k ostatním námořním odvětvím;

79. připomíná, že stropy stanovené pro kapacitu vnějšího loďstva EU je třeba řídit diferencovaně, ve spolupráci s regionálními organizacemi pro řízení rybolovu a s přihlédnutím ke zvláštním podmínkám, v nichž tato složka loďstva působí;

80.  zastává názor, že na rybolov prováděný zámořskými plavidly Unie, která působí mimo výhradní hospodářské zóny EU, by se měl vztahovat stejný daňový a pracovní režim jako na obchodní loďstva plující pod vlajkou členských států Unie, která neprovádějí kabotáž mezi přístavy EU;

81. vybízí banky a další úvěrové instituce, aby před udělením přístupu ke kapitálu posoudily hospodářskou, sociální a environmentální udržitelnost daných činností, a ne pouze jejich krátkodobou ziskovost;

82. věří, že obchodní politika EU by měla také přispět k zajištění udržitelného rybolovu na celém světě tím, že bude prosazovat dodržování příslušných mezinárodních úmluv a dohod, které se týkají správy rybolovu v rámci preferenčních obchodních dohod;

83. vyzývá Komisi, aby zajistila posílení spravedlivého, transparentního a udržitelného trhu s rybami v rámci dvoustranných a mnohostranných obchodních dohod EU;

84. domnívá se, že současně by měly být stanoveny pobídky k tomu, aby třetí země, které neuplatňují standardy EU, užívaly osvědčené postupy, a případně by měla být zavedena obchodní opatření, například zákaz dovozu produktů pocházejících z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a produktů rybolovu a akvakultury získaných na základě porušování lidských práv a úmluv OSN v pracovní oblasti (ILO) a v námořní oblasti (IMO);

85. vybízí Komisi, aby podpořila mezinárodní spolupráci v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, přičemž by měla zvážit, zda je vhodné, aby se do ní zapojily i další dvě země, které tvoří spolu s EU hlavní světové trhy s rybami, a sice Spojené státy americké a Japonsko, přičemž jednou z forem společné činnosti by mohlo být zavedení specifického identifikačního čísla pro všechna plavidla, což by zaručilo úplnou sledovatelnost produktu, a to zcela transparentním způsobem;

86. zdůrazňuje, že závažné a systematické porušování cílů týkajících se ochrany a řízení rybolovných zdrojů přijatých regionálními organizacemi pro řízení rybolovu nebo mezinárodních dohod, jichž je EU členem, ze strany některé z partnerských zemí může vést k přechodnému odnětí preferenčních celních sazeb; vyzývá Komisi, aby Parlamentu pravidelně podávala zprávy o provádění opatření souvisejících s ochranou a řízením rybolovu, která jsou zahrnuta v návrhu Komise na revizi systému všeobecných celních preferencí;

87. domnívá se, že EU musí zajistit, že produkty dovážené prostřednictvím mezinárodního trhu budou splňovat stejná pravidla a předpisy jako produkty EU;

88. vyzývá Komisi, aby zajistila, aby ryby a produkty rybolovu ze třetích zemí splňovaly stejné hygienické podmínky jako ryby a produkty z udržitelného rybolovu, a byly tím vytvořeny rovné podmínky pro rybolov v zemích EU i mimo EU;

89. vyzývá Komisi, aby ještě více zefektivnila politiku EU týkající se cílů politiky rozvoje, obchodu a rybolovu;

90. trvá na tom, že dvoustranné a mnohostranné dohody o obchodu vyjednané EU by :

– měly být doprovázeny posouzením hospodářského, sociálního a environmentálního dopadu spojeného s hrozbou nadměrného využívání rybolovných zdrojů, a to jak pro země mimo EU, tak pro země v rámci ní, přičemž by měly být brány v potaz sítě vytvořené v rámci již existujících dohod,

– měly dodržovat pravidla původu,

– měly požadovat sledovatelnost produktu, aby zajistily, že pochází ze zákonných a udržitelných rybolovů,

– neměly pomíjet nařízení o nezákonném, nehlášením a neregulovaném rybolovu či jiná ustanovení SRP,

– měly obsahovat ustanovení zajišťující obchodování pouze s produkty pocházejícími z náležitě řízených rybolovů,

– neměly vést ke zvýšení obchodu, jehož důsledkem by bylo nadměrné využívání a pustošení rybolovných zdrojů,

– měly zajistit, aby se produkty neudržitelného rybolovu nemohly dostat na trh EU,

– měly zahrnovat ustanovení o pozastavení a revizi plateb finančních příspěvků a pozastavení provádění protokolu v případě porušování podstatných a základních ustanovení týkajících se lidských práv stanovených článkem 9 dohody z Cotonou nebo nedodržení Deklarace Mezinárodní organizace práce o zásadách a základních právech při práci;

91. připomíná, že kvůli odlišným právním předpisům mnoha obchodních partnerů EU jsou otázky související s pravidly původu a jejich kumulací při obchodních jednáních kontroverzní a citlivou záležitostí; vyzývá proto Komisi, aby této záležitosti věnovala zvláštní pozornost a nalezla vyvážená řešení, jež nebudou znevýhodňovat rybolovná odvětví v EU;

92. vítá návrhy Komise, aby na země povolující neudržitelné rybolovné postupy byla uplatňována opatření související s obchodem, jako jsou omezení dovozu ryb a rybolovných produktů, která by byla slučitelná s pravidly Světové obchodní organizace;

93. naléhavě žádá EU, aby vypracovala a prováděla regionální strategie zaměřené na moře a oceány, zejména na ty, kde lze udržitelného rybolovu dosáhnout pouze prostřednictvím mezinárodní spolupráce;

94. vyjadřuje uspokojení nad tím, že v rámci operace Atalanta byla rybářská plavidla označena za zranitelná, a požaduje, aby byla loďstva EU nadále podporována a chráněna;

95. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

• [1]  Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1.
• [2]  Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 33.
• [3]  Přijaté texty, P7_TA(2011)0516.
• [4]  Úř. věst. C 348E, 21.12.2010, s. 15.
• [5]  Úř. věst. C 351E, 2.12.2011, s. 119.
• [6]  Přijaté texty, P7_TA(2011)0232.
• [7]  Přijaté texty: Přijaté texty, P7_TA(2011)0573.
• [8]  Úmluva (č. 29) o nucené práci (Forced Labour Convention) z roku 1930, Úmluva (č. 87) o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (Freedom of Association and Protection of the Right to Organise Convention) z roku 1948, Úmluva (č. 98) o právu se organizovat a kolektivně vyjednávat z roku 1949 (Right to Organise and Collective Bargaining Convention), Úmluva o rovnosti v odměňování (č. 100) z roku 1951 (Equal Remuneration Convention), Úmluva o odstranění nucené práce (č. 105) z roku 1957 (Abolition of Forced Labour Convention), Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání) (č. 111) z roku 1958 (Discrimination (Employment and Occupation) Convention), Úmluva o minimálním věku (č. 138) z  roku 1973 (Minimum Age Convention), Úmluva o nejhorších formách dětské práce (č. 182) z roku 1999 (Worst Forms of Child Labour Convention);
• [9]  ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/010/ah947e/ah947e00.pdf

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Vnější dimenze společné rybářské politiky je komplexní a spletitá. Její úplný popis by měl zahrnovat:

· ryby dovezené do EU za účelem spotřeby bez ohledu na to, kde byly uloveny;

· ryby ulovené prostřednictvím plavidel nebo zájmů EU činných mimo vody EU, bez ohledu na to, jaké je jejich konečné místo určení;

· ryby ulovené ve vodách EU, které byly vyvezeny;

· ryby ulovené ve vodách EU, které byly před spotřebou v EU zpracovány ve třetí zemi.

Tak široké téma nelze řádně obsáhnout v jediné zprávě. Pracovní dokument[1], který této zprávě předcházel, některé z těchto činností popsal a naznačil otázky, zda a jak by měly být upraveny, aby se zajistilo udržitelné a právně podložené fungování veškerých aspektů rybolovných zájmů EU. Tři příklady z různých členských států poukazují na související problémy.

Jedno sdružení, Cluster, sdružuje 118 společností a provozuje 321 rybářských plavidel plujících pod 24 různými vlajkami, včetně těch, s nimiž má EU dvoustranné dohody ze současné nebo nedávno uplynulé doby. Ročně vyloví zhruba 450 000 t ryb, které směřují primárně na trh EU.

Skupina plavidel lovících pomocí košelkových nevodů ve vlastnictví členských společností syndikátu Orthongel, která plují pod vlajkou Francie a jsou registrována pod vlajkou Mayotte, má soukromou dohodu s Madagaskarem týkající se rybolovu v jeho vodách.

Skupina lodí lovících vlečnými sítěmi plujících pod litevskou vlajkou loví malé pelagické druhy v Senegalu, zemi, s níž EU sice stále má dvoustrannou dohodu, avšak v důsledku toho, že nebyl obnoven protokol, není využívána.

To vše je součástí vnější dimenze EU a přesto tyto případy nejsou plně pokryty vnějšími nařízeními pro SRP, takže fakticky jde o „šedou zónu“ EU. Je potřeba si položit otázku, do jaké míry by tyto případy měly být do společné rybářské politiky zahrnuty, jestliže jde o evropský kapitál a trh je také evropský?

Další důležitý bod se týká současné a budoucí úlohy EU v oblasti světového rybolovu. EU je v současnosti stále jedním z největších světových trhů, má jedno z největších loďstev plujících pod jejími vlajkami a zpravidla se řadí ke třem nejlepším z hlediska úlovku ryb. Nové trhy v rozvíjejících se ekonomikách však procházejí rychlým vývojem, zejména v Asii, a řada zemí rozvíjí svůj rybářský průmysl, přičemž i zde je Asie v čele. Mnohé zjevně neplní své povinnosti vlajkového, přístavního a tržního státu, někdy dokonce nerespektují základní lidská práva, čímž vytvářejí kruté až neúnosné podmínky hospodářské soutěže.

Bylo by strašnou chybou, pokud by se EU snažila tyto země v hospodářské soutěži porazit tzv. závodem ke dnu. Jediným řešením pro EU a evropský rybářský průmysl je soupeřit tím, že bude lepší z hlediska environmentální a sociální udržitelnosti řízení rybolovu, přísného provádění mezinárodních dohod a regulace trhu.

Jelikož tyto otázky zkoumal již pracovní dokument, zpráva se soustředí na dvě hlavní témata ve sdělení Komise, a to na dvoustranné dohody se třetími zeměmi a mnohostranné dohody zahrnující regionální organizace pro řízení rybolovu a dále na téma mezinárodní spolupráce.

Základní zásadou činnosti EU mimo EU by mělo být nastolení stejných standardů činnosti, jakým podléhají subjekty v EU. Pokud má regionální organizace pro řízení rybolovu vyšší standard, než jaký se vztahuje dle společné rybářské politiky na plavidla EU, která jsou v dané oblasti činná, pak by rovněž tyto standardy měly být zevšeobecněny na společnou rybářskou politiku.

Dvoustranné dohody o rybolovu

Zdá se, že při každé reformě SRP dostanou dvoustranné dohody nový název. Komise má nyní v úmyslu označovat je jako dohody o udržitelném rybolovu (SFA). EU má v současnosti síť 20 dohod s dvanácti aktivními protokoly v celkové hodnotě zhruba 150 milionů EUR.

Komise ve svém sdělení uvedla řadu dobrých návrhů, jak dohody zdokonalit, které by Parlament měl podpořit. Některé z těchto změn jsou součástí návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné rybářské politice (základní nařízení)[2]. Nedávné usnesení Parlamentu o dohodě s Mauretánií[3], které si získalo širokou podporu, rovněž obsahuje podrobnější přehled názorů Parlamentu na tyto dohody.

Mezi nejdůležitější podmínky uzavření dohody o udržitelném rybolovu se třetí zemí, má-li tato dostát svému jménu, je, že jakákoli rybolovná práva by měla být omezena na vědecky potvrzený přebytek – ryby, které převyšují kapacitu odlovu, kterou pobřežní stát má. O ubývající přebytky se vede stále ostřejší boj a některé rybářské země v zámořských vodách využívají sporné taktiky. Šíří se mnohé zvěsti o korupci a přístupu „na nic se neptat“ při jednáních, opomíjení otázek, jako je udržitelnost rybolovu, dodržování lidských práv atd. EU musí při jednání postupovat neústupně, aby získala legitimní přebytky za spravedlivou cenu a současně nabídla podporu rozvoje pobřežního státu. Komise by měla i nadále usilovat o to, aby od třetích zemí získala jasné informace o celkové intenzitě rybolovu vyvíjené v dané populaci, a to i vnitrostátními loďstvy (drobnými i průmyslovými) a dalšími třetími zeměmi, tzv. „doložku transparentnosti“.

EU navrhuje oddělit kompenzaci rybolovných práv od odvětvové rozvojové pomoci, již by měl Parlament podporovat. Jinak by pobřežní státy mohly čelit pokušení nabídnout co největší množství ryb, aby získaly další odvětvovou podporu. Potlačení vazby mezi těmito dvěma instituty umožňuje přizpůsobení odvětvové pomoci skutečným potřebám země a její navýšení i v případě poklesu rybolovných práv. Navíc by ke složce spočívající v kompenzaci rybolovných práv mohli stále více přispívat majitelé lodí, zatímco složka odvětvové podpory musí zůstat v rukou EU, jelikož rozvojová pomoc není odpovědností soukromého sektoru.

Jelikož by do oblasti odvětvové podpory ve třetích zemích, jejíž podrobnosti budou sjednány v jednotlivých protokolech, měly směřovat značné objemy peněz, EU musí být schopna zajistit, aby byly tyto prostředky vynaloženy správně a přispěly k naplnění stanovených cílů. Do dohod o udržitelném rybolovu by měla být zařazena ustanovení umožňující podrobné sledování realizace projektů odvětvové podpory a v krajním případě i pozastavení těchto plateb při vážných a opakovaných nedostatcích, kdy třetí země nevykazuje výsledky.

S tím souvisí to, že je nutná lepší spolupráce mezi jednotlivými poskytovateli prostředků EU v zemích, s nimiž jsou dohody o udržitelném rybolovu sjednávány. V konkrétním případě mohou peníze plynout z dohody o udržitelném rybolovu, z Evropského rozvojového fondu nebo vnitrostátních programů pomoci jednotlivých členských států. Může tak dojít ke zdvojení úsilí, či dokonce může nastat střet programů s odlišnými až protichůdnými cíli. Komise musí zdokonalit svou vnitřní koordinaci mezi generálními ředitelstvími i ve vztahu k členským státům. Rozvojová pomoc pro rybolov by měla být i nadále dostupná zemím, s nimiž má EU dvoustrannou dohodu, jelikož programy odvětvové pomoci nemohou pokrýt veškeré potřeby těchto zemí.

Po mnoho let mají dvoustranné dohody doložku výlučnosti, aby se zabránilo uzavírání soukromých dohod v zemích, kde již EU uzavřela dvoustrannou dohodu, třebaže se tyto doložky mezi jednotlivými smlouvami liší v konkrétních podmínkách. Tato doložka je zásadním pilířem dohod o udržitelném rybolovu a měla by být nejen zachována, ale navíc i standardizována. S tím souvisí pojem „nekalé vyměňování vlajek“ používaný Komisí, jímž se zabývá pracovní dokument a které by mělo být zakázáno.

Zákaz provádění výmětů, navrhovaný základním nařízením, by se měl vztahovat i na některé druhy lovené při činnosti EU mimo vody EU. Stejně jako v případě zákazu ve vodách EU musí být každý takový zákaz mimo EU doprovázen programy ke zlepšení selektivity, aby se tak snížilo množství nechtěně ulovených ryb, které jsou chyceny, a zabránilo se tak jejich uvedení na trh.

Ačkoli je pravda, že k dispozici je mnohem víc informací o síti dvoustranných dohod EU než o rybářích v zámořských vodách, v řadě případů nelze informace získat. EU by měla publikovat hodnocení každé dohody o udržitelném rybolovu a údaje o odlovech v jejich rámci by měly být veřejné, stejně jako by tomu mělo být u plavidel, která mají podle dohody oprávnění k rybolovu v dané oblasti.

Komise navrhuje, aby dodržování lidských práv bylo povinným požadavkem uzavření a trvání dvoustranných dohod. To je třeba jednoznačně podpořit.

Třebaže to Komise nezmiňuje, sociální doložka, již lze nalézt v několika předchozích dohodách, by měla být i nadále užívána a posílena.

Regionální organizace pro řízení rybolovu

Jak bylo zmíněno v úvodu, boj o rybí populace se neustále vyostřuje. Na půdě regionálních organizací pro řízení rybolovu je diskutována otázka přidělování dostupných zdrojů (ať už jde o kvóty odlovu či intenzity rybolovu), přičemž svůj podíl si nárokuje stále více účastníků. Například v rámci Komise pro tuňáky Indického oceánu započal proces, jehož cílem je definovat, kdo je oprávněn k jakému objemu na základě kterých historických záznamů a kritérií.[4]

Je naléhavě nutné přijmout nové, spravedlivé a nestranné systémy přidělování zdrojů členům regionální organizace pro řízení rybolovu na základě transparentních environmentálních a sociálních kritérií rozdělování při zajištění toho, že budou všichni účastníci účinně provádět a vymáhat opatření k řízení a zachování zdrojů.

S diskusí o přidělování je přímo spjata otázka rybolovné kapacity. Přestože EU nejeví ochotu řešit nadměrnou kapacitu ve vlastních vodách, pravidelně tuto otázku připomíná na půdě regionálních organizací pro řízení rybolovu, zejména pokud jde o lov tuňáků, a požaduje zmrazení zbývající kapacity do doby, než bude přijat systém přidělování.

Jen pro připomenutí, v červnu roku 1999 přijala FAO Mezinárodní akční plán pro řízení rybolovné kapacity[5], jehož okamžitým cílem bylo, aby „státy a regionální rybolovné organizace na celém světě nejlépe do roku 2003, nejpozději však do roku 2005 dosáhly účinného, spravedlivého a transparentního řízení rybolovné kapacity“. Odkazuje na článek 5 kodexu chování FAO v souvislosti s „posílením schopnosti rozvojových zemí vybudovat vlastní rybolov a podílet se na rybolovu na volném moři, včetně přístupu k takovému rybolovu, v souladu s jejich legitimními právy a povinnostmi dle mezinárodního práva“. Dále požaduje „okamžité kroky pro významný rybolov přesahující hranice státu, rybolov tažných populací a populací vysoce stěhovavých ryb a rybolov na volném moři, které vyžadují neprodlená opatření“.

Komise navrhuje vypořádat se s těmito otázkami práva na zdroje – které jsou v zásadě politické povahy – prostřednictvím systému řízení na základě rybolovných práv. Třebaže to není v dokumentu specifikováno jednoznačně, lze toto chápat jako odkaz na systém podobný přenositelným licencím k rybolovu, které jsou navrhovány pro rybolov v EU. Takový tržní přístup by např. v rámci regionální organizace pro řízení rybolovu mohl ohrozit práva rozvojových zemí, jak bylo naznačeno výše. S ohledem na obavy z budoucích trendů v oblasti rybolovu, jak je uvedeno výše, není dokonce ani zřejmé, zda by EU v takovém systému v dlouhodobém výhledu získala dostatečná rybolovná práva.

EU se musí ujmout vedoucí role v prosazování vysoké výkonnosti stávajících regionálních organizací pro řízení rybolovu a rozšíření jejich pokrytí tak, aby byl regulován veškerý rybolov na volném moři. Jak ukazuje případ makrel v severním Atlantiku (a předtím tresek), je naléhavě třeba vytvořit účinné mechanismy k řízení rybolovu ve spolupráci s našimi sousedy.

Výslovným cílem řízení v rámci regionální organizace pro řízení rybolovu by mělo být zachování rybích populací na vyšší úrovni, než jaká je nezbytná pro produkci maximálních udržitelných výnosů (jak navrhuje Komise pro provádění rybolovu v EU ), a dále přístup k řízení založený na ekosystému. Řízení regionální organizace pro řízení rybolovu se musí zakládat rovněž na zásadě odpovědnosti vlajkového státu; ta nesmí být delegována na stát, který si plavidlo pronajal, ani nikoho jiného.

Několik návrhů bylo uvedeno v usnesení Parlamentu ze dne 17. listopadu 2011 o boji proti nelegálnímu rybolovu na celosvětové úrovni – úloze EU. Dalšími opatřeními by mohly být:

· rozvoj a provádění nediskriminačních sankcí v případech jasného nedostatečného dodržování předpisů nebo politického zapojení jednotlivých smluvních stran;

· rozvoj mechanismů řízení v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu, které by byly přizpůsobeny drobnému rybolovu, aby tento nebyl vyloučen vinou nedostatečných údajů o historických záznamech úlovků a aby se posílila schopnost rozvojových zemí rozvíjet svůj rybolov, a to i v oblasti volného moře;

· spravedlivé přidělování přístupu k rybolovu, které by nebylo založeno výhradně na historických záznamech úlovků, ale i na environmentálních, vědeckých a sociálních kritériích a kritériu dodržování právních předpisů, jak EU navrhuje v rámci usnesení IOTC);

· měření a řízení kapacity loďstev, které by vycházelo z více údajů než jen z tonáže plavidel a výkonu motorů.

V souhrnu obsahuje sdělení Komise řadu dobrých nápadů, ale i jeden nebo dva nepřijatelné návrhy (podpora systému vlastnických práv ve vnějším rozměru). S touto výjimkou by Parlament měl podpořit sdělení Komise, ale také by měl posílit a rozšířit své navrhované kroky týkající se vnější dimenze. Podstatné prvky této dimenze by měly být obsaženy v základním nařízení.

• [1]             PE478.693.
• [2]  KOM(2011)0425.
• [3]  Přijaté texty, P7_TA(2011)0232.
• [4]  http://www.iotc.org/files/proceedings/2011/tcac/IOTC-2011-SS4-R[E].pdf
• [5]  http://www.fao.org/DOCREP/006/X3170E/X3170E00.HTM

STANOVISKO Výboru pro rozvoj (28. 3. 2012)

pro Výbor pro rybolov

k vnější dimenzi společné rybářské politiky
(2011/2318(INI))

Navrhovatel: Maurice Ponga

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro rybolov jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vyzývá Komisi a rozvojové země, aby s ohledem na přeshraniční rozměr rybolovné činnosti a na to, že některé druhy ryb jsou stěhovavé, vypracovaly regionální přístup k zachování a využívání rybolovu;

2.  připomíná, že je třeba, aby byly politiky EU v souladu s rozvojovými cíli, jak ho stanoví článek 208 Smlouvy o fungování EU;

3.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby rozvojové země, s nimiž se podepisují dohody o udržitelném rybolovu dodržovaly podstatné a základní prvky lidských práv a demokratických zásad v souladu s článkem 9 Dohody z Cotonou,

4.  vítá závazek Komise zavést novou generaci dohod o udržitelném rybolovu s cílem podporovat zachování zdrojů, ekologickou udržitelnost, řádnou správu a účinnost sektorové pomoci v partnerských zemích, a to prostřednictvím posílení podmíněnosti;

5.  žádá Komisi, aby se ujistila, že dohody o udržitelném rybolovu mezi EU a rozvojovými zeměmi jsou založeny na skutečném partnerství, v němž náklady na přístup k rybolovným zdrojům spravedlivě odrážejí jejich hodnotu; opakuje dále žádost regionálního poradního sboru pro zámořské loďstvo (LDRAC), aby se rozlišovalo mezi náklady na přístup zámořského loďstva EU, které bude hradit majitel plavidla, a jejich protihodnotou, jejímž cílem je podpořit rozvoj;

6.  zastává názor, že úlovky evropských loďstev ve vodách rozvojových zemí, které jsou uvedeny v dohodách o udržitelném rybolovu, by měly vycházet z existence přebytku zdrojů, který nemohou odlovit místní rybolovná loďstva, a že „místní úlovky“ je třeba chápat ve smyslu článku 70 Úmluvy OSN o mořském právu, který stanoví, že zahrnují rovněž úlovky pobřežních států, jejichž zeměpisná situace způsobuje, že závisejí na využívání živých mořských zdrojů z výlučné hospodářské zóny třetích států dané oblasti či podoblasti;

7.  vyzdvihuje význam společných vědeckých skupin pověřených předkládáním vědeckých stanovisek ohledně stavu rybolovných zdrojů vycházejících z nejlepších dostupných údajů s cílem zamezit nadměrnému rybolovu, neboť odvětví rybolovu – a obzvláště odvětví drobného rybolovu – má v mnoha rozvojových zemích zásadní úlohu pro zajištění dodávek potravin; trvá na tom, aby měly tyto týmy k dispozici vhodné finanční, technické a lidské zdroje, a mohly tak plnit svou funkci a pracovat společně s regionálními organizacemi pro řízení rybolovu;

8.  přeje si, aby dohody o udržitelném rybolovu posilovaly začlenění rozvojových zemí do světového hospodářství, zvýhodňovaly investice při zajištění toho, aby nevedly k nadměrnému rybolovu nebo k soutěži s místními komunitami, jejichž obživa závisí na rybolovu, a podporovaly rozvoj místního soukromého sektoru, především malých podniků a drobného rybolovu, prostřednictvím zaměstnávání místních rybářů a vykládky a podporou určenou na rozvoj zpracovatelských odvětví a marketingu;

9.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby finanční prostředky vyčleněné v rámci dohod o udržitelném rybolovu na podporu tohoto odvětví byly zaměřeny na správní a vědecké kapacity třetích zemí a aby podporovaly malé a středně velké podniky, posilovaly cíle rozvojové spolupráce EU a byly v souladu s národními plány rozvoje signatářské země; žádá, aby tyto prostředky nenahrazovaly spolupráci v oblasti rybolovu stanovenou v jiných dohodách nebo nástrojích spolupráce, ale aby ji doplňovaly soudržným, transparentním, účinným a lépe zaměřeným způsobem;

10. vyzývá Komisi, aby do budoucích dohod o udržitelném rybolovu začlenila doložku o řízení, v níž budou uznána jak práva rozvojových zemí rozvíjet odvětví místního rybolovu udržitelným způsobem, tak zásady řádné správy, transparentnosti a boje proti korupci;

11. připomíná, že pro řádné provádění dohod o udržitelném rybolovu jsou důležité společné výbory, a vyzývá k tomu, aby v zájmu zvýšení transparentnosti a přispění k řádné správě v rámci dohod o udržitelném rybolovu byly tyto výbory zpřístupněny subjektům z odvětví rybolovu a poslancům rozvojových zemí i EU;

12. vyzývá Komisi a partnerské země, aby do diskusí ohledně dohod o udržitelném rybolovu a do opatření na jejich uplatňování a monitorování ve větší míře zapojovaly místní společenství a občanskou společnost s cílem zajistit transparentnost, odpovědnost a řádnou správu;

13. žádá Komisi, aby podporovala partnerské třetí země, aby shromažďovaly veškeré relevantní informace o rybolovných činnostech v jejich vodách, pokud takové informace již nejsou k dispozici, a aby je zveřejňovaly;

14. vyzývá Komisi, aby bylo regionálním organizacím pro řízení rybolovu přiděleno více finančních prostředků, neboť tyto organizace mají klíčovou úlohu v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

15. žádá Komisi, aby systematicky zveřejňovala studie o posouzení dopadu, z nichž vychází dohody o udržitelném rybolovu a jejich protokoly, jakož i zprávy o uplatňování uvedených dohod, včetně vědeckých posouzení populací ryb; vyzývá dále Komisi, aby zajistila větší transparentnost při stanovování míry využívání populací ryb ve vodách spadajících do pravomoci pobřežních států.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	27.3.2012
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	26 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Michael Cashman, Ricardo Cortés Lastra, Corina Creţu, Nirj Deva, Leonidas Donskis, Charles Goerens, Catherine Grèze, Filip Kaczmarek, Franziska Keller, Gay Mitchell, Norbert Neuser, Bill Newton Dunn, Maurice Ponga, Birgit Schnieber-Jastram, Michèle Striffler, Alf Svensson, Eleni Theocharous, Patrice Tirolien, Ivo Vajgl, Anna Záborská, Iva Zanicchi, Gabriele Zimmer
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Enrique Guerrero Salom, Edvard Kožušník, Cristian Dan Preda, Patrizia Toia

STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (26. 4. 2012)

pro Výbor pro rybolov

k vnější dimenzi společné rybářské politiky
(2011/2318(INI))

Zpravodajka: Josefa Andrés Barea

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro rybolov jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  uvědomuje si význam vnější dimenze společné rybářské politiky; domnívá se, že EU jako jeden z nejvýznamnějších aktérů v odvětví rybolovu a jeden z největších trhů s dováženými rybami má povinnost i váhu aktivně prosazovat osvědčené postupy řízení rybolovu, zejména se zřetelem na ochranu živobytí a zájmů drobných rybářů, ochranu biologické rozmanitosti a životního prostředí na celém světě;

2.  zastává názor, že by EU měla být silněji zastoupena v mezinárodních a regionálních organizacích pro rybolov; trvá na tom, že regionální organizace pro řízení rybolovu hrají klíčovou úlohu, a zdůrazňuje, že je třeba zlepšit jejich fungování a rozhodování; vybízí EU, aby aktivně podporovala zúčastněné strany v dodržování větších závazků s cílem zvýšit udržitelnost; zdůrazňuje, že je nutné posílit úlohu regionálních poradních sborů, které mají rozsáhlé praktické znalosti ryb;

3.  vybízí Komisi, aby se ujala své vedoucí úlohy a jednala s ostatními významnými dovozci s cílem vymýtit nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov; zdůrazňuje, že je nutné dále rozvinout koncept odpovědnosti státu za trh, neboť je to způsob, jak uzavřít trh pro produkty pocházející z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu; je přesvědčen, že je naléhavě nutné, aby EU jednala s dalšími velkými státy, které se na tomto trhu podílí, mimo jiné včetně Spojených států, Japonska a Číny o možnostech vzájemné spolupráce, vytvoření účinných mechanismů zpětné vysledovatelnosti a o co nejrychlejším rozvoji mezinárodních právních nástrojů, jež by mohly zastavit, soudně stíhat a trestat obchod s rybami pocházejícími z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, a to v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) a v rámci Organizace spojených národů;

4.  vítá závazek Komise ohledně nové generace dohod o udržitelném rybolovu; zdůrazňuje, že je důležité posoudit jejich hospodářský a sociální dopad a dopad na životní prostřední; zdůrazňuje, že dodržování lidských práv musí být nezbytnou podmínkou pro uzavírání dohod o udržitelném rybolovu a že je nutné zajistit, aby partnerské země dodržovaly základní pracovní normy Mezinárodní organizace práce;

5.  připomíná své usnesení o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu[1]; je přesvědčen, že zásady sociální odpovědnosti podniků by měly být začleněny do dohod o udržitelném rybolovu; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zhodnotila stávající iniciativy s mnoha zúčastněnými stranami, které se soustředí na udržitelné metody rybolovu (jako je například Rada pro správu akvakultury a Rada pro správu moří), a aby tyto iniciativy podpořila;

6.  zdůrazňuje, že závažné a systematické porušování cílů týkajících se ochrany a řízení rybolovných zdrojů přijatých regionálními organizacemi pro řízení rybolovu nebo mezinárodních dohod, jichž je EU členem, ze strany některé z partnerských zemí může vést k přechodnému odnětí preferenčních celních sazeb; vyzývá Komisi, aby Parlamentu pravidelně podávala zprávy o provádění opatření souvisejících s ochranou a řízením rybolovu, která jsou zahrnuta v návrhu Komise na revizi systému všeobecných celních preferencí;

7.  zdůrazňuje, že transparentnost je nezbytnou součástí udržitelného řízení rybolovu a je důležitá pro sladění poptávky spotřebitelů s příslušnými informacemi; zdůrazňuje, že je třeba provádět předběžné hodnocení dvoustranných dohod, včetně vědeckých posouzení populací, aby se zjistila jejich udržitelnost; vyzývá Komisi, aby zajistila, že se na plavidla EU budou vztahovat vysoké standardy udržitelnosti i při rybolovu ve vodách třetích zemí;

8.  uznává, že soudržnost různých politik EU vede k vyšší součinnosti; vítá návrhy Komise, aby na země povolující neudržitelné rybolovné postupy byla uplatňována opatření související s obchodem, jako jsou omezení dovozu ryb a rybolovných produktů, která by byla slučitelná s pravidly Světové obchodní organizace;

9.  připomíná, že kvůli odlišným právním předpisům mnoha obchodních partnerů EU jsou otázky související s pravidly původu a jejich kumulací při obchodních jednáních kontroverzní a citlivou záležitostí; vyzývá proto Komisi, aby této záležitosti věnovala zvláštní pozornost a nalezla vyvážená řešení, jež nebudou znevýhodňovat rybolovná odvětví v EU;

10. je si vědom významu jednání o dotační kázni v odvětví rybolovu v rámci Světové obchodní organizace a vyzývá EU, aby v těchto jednáních hrála aktivnější úlohu.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	26.4.2012
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	17 0 3
Členové přítomní při konečném hlasování	William (The Earl of) Dartmouth, Maria Badia i Cutchet, David Campbell Bannerman, Yannick Jadot, Metin Kazak, Bernd Lange, Vital Moreira, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Niccolò Rinaldi, Peter Šťastný, Keith Taylor, Jan Zahradil, Paweł Zalewski
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Josefa Andrés Barea, George Sabin Cutaş, Albert Deß, Béla Glattfelder, Elisabeth Köstinger, Marietje Schaake, Jarosław Leszek Wałęsa

• [1]  P7_TA(2010)0446