ZPRÁVA o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění)
15. 10. 2012 - (COM(2010)0748 – C7‑0433/2010 – 2010/0383(COD)) - ***I
Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Tadeusz Zwiefka
(Přepracování – článek 87 jednacího řádu)
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění)
(KOM(2010)0748 – C7‑0433/2010 – 2010/0383(COD))
(Řádný legislativní postup – přepracování)
Evropský parlament,
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2010)0748) a na posouzení dopadů provedené Komisí(SEC(2010)1547),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 2 písm. a), c) a e) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0433/2010),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená nizozemským senátem a nizozemskou poslaneckou sněmovnou v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 5. května 2011[1],
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů[2],
– s ohledem na příslib zástupce Rady obsažený v dopise ze dne X, že postoj Parlamentu bude schválen, v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na články 87 a 55 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0320/2012),
A. vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise daný návrh neobsahuje žádné jiné věcné změny než ty, které byly jako takové v návrhu označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění spolu s uvedenými pozměňovacími návrhy, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu,
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Pozměňovací návrh 1
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU[3]*
k návrhu Komise
---------------------------------------------------------
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. .../2012
ze dne
o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(přepracované znění)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 2 písm. a), c) a e) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
poté, co postoupila návrh legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[4],
v souladu s řádným legislativním postupem[5],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Komise dne 21. dubna 2009 přijala zprávu[6] o provádění nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[7] ▌. Z této zprávy vyplynulo, že fungování nařízení je v obecné rovině uspokojivé, ale je zapotřebí zdokonalit uplatňování některých jeho ustanovení, více zjednodušit volný pohyb soudních rozhodnutí a posílit přístup ke spravedlnosti. Vzhledem k řadě nových změn by uvedené nařízení mělo být v zájmu srozumitelnosti ▌přepracováno.
(1a) Evropská rada na svém zasedání ve dnech 10. a 11. prosince 2009 v Bruselu přijala nový víceletý program nazvaný „Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“[8] (dále jen „Program“). Evropská rada se v tomto programu domnívá, že v průběhu období, na něž se program vztahuje, je třeba pokračovat v procesu rušení všech přechodných opatření (doložka vykonatelnosti). Zrušení doložky vykonatelnosti by měla doprovázet řada záruk.
(2) Unie si stanovila cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, mimo jiné usnadňující přístup ke spravedlnosti, zejména uplatňováním zásady vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských věcech. Pro postupné vytváření takového prostoru by Unie měla ▌schválit nástroje týkající se oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s přeshraničním prvkem, zejména je-li to zapotřebí k řádnému fungování vnitřního trhu.
(3) Určité rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro určení příslušnosti a pro uznávání rozhodnutí ztěžují řádné fungování vnitřního trhu. Je třeba přijmout předpisy, které umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zajistí rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí přijatých členským státem.
(4) Tato ustanovení náleží do oblasti justiční spolupráce v občanských věcech ve smyslu článku 81 Smlouvy o fungování Evropské unie.
(5) Za účelem dosažení volného oběhu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nezbytné a vhodné, aby se pravidla upravující příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí řídila právním nástrojem Unie, který by byl závazný a přímo použitelný.
▌ (přesunuto do bodu odůvodnění 27a)
(7) Dne 27. září 1968 tehdejší členské státy Evropských společenství podle čl. 293 čtvrté odrážky Smlouvy o založení Evropského společenství uzavřely Bruselskou úmluvu o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve znění úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě (dále jen „Bruselská úmluva z roku 1968“)[9]. Dne 16. září 1988 tehdejší členské státy Evropských společenství a některé státy ESVO uzavřely Luganskou úmluvu o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Luganská úmluva z roku 1988)2, což je úmluva obdobná Bruselské úmluvě z roku 1968. Luganská úmluva z roku 1988 vstoupila v Polsku v platnost dne 1. února 2000.
(8) Rada dne 22. prosince 2000 přijala nařízení (ES) č. 44/2001 ▌, které nahradilo Bruselskou úmluvu z roku 1968 na území členských států, na než se vztahuje Smlouva o fungování Evropské unie a mezi všemi členskými státy, s výjimkou Dánska. Unie uzavřela rozhodnutím 2006/325/ES[10] ▌dohodu s Dánskem, jež zajišťuje uplatňování pravidel obsažených v nařízení (ES) č. 44/2001 v Dánsku. Luganská úmluva z roku 1988 byla pozměněna ▌úmluvou o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[11], uzavřenou v Luganu dne 30. října 2007 mezi Unií, Dánskem, Islandem, Norskem a Švýcarskem (dále jen “Luganská úmluva z roku 2007“). ▌
(8a) Bruselská úmluva z roku 1968 nadále zůstává použitelná pro území členských států, které spadají do oblasti působnosti uvedené úmluvy a které jsou z tohoto nařízení vyloučeny v souladu s článkem 355 Smlouvy o fungování Evropské unie . (bývalý bod odůvodnění 30)
▌
(10) Oblast působnosti tohoto nařízení by měla zahrnovat všechny hlavní věci spadající do oblasti občanského a obchodního práva kromě určitých přesně stanovených záležitostí, zejména vyživovacích povinností, které by měly být vyloučeny z působnosti tohoto nařízení na základě přijetí nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností[12]▌.
(10a) Pro účely tohoto nařízení by soudy členských států měly zahrnovat soudy společné několika členským státům, jako je Soudní dvůr Beneluxu, pokud rozhodují o záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení. Rozhodnutí takových soudů či tribunálů by tudíž měla být uznána a vykonána v souladu s tímto nařízením.
(11) Toto nařízení by se nemělo vztahovat na rozhodčí řízení ▌. Nic v tomto nařízení by nemělo bránit soudu členského státu, u něhož bylo zahájeno řízení ve věci, ohledně které strany uzavřely rozhodčí dohodu, aby v souladu s vnitrostátním právem odkázal strany na rozhodčí řízení, nebo aby řízení pozastavil nebo zastavil, a aby přezkoumal, zda je rozhodčí dohoda neplatná, neúčinná nebo nezpůsobilá k použití.
(11a) Rozhodnutí vydané soudem členského státu ohledně toho, zda je rozhodčí dohoda platná, účinná nebo způsobilá k použití či nikoliv, by nemělo podléhat pravidlům pro uznání a výkon stanoveným v tomto nařízení bez ohledu na skutečnost, zda o této otázce soud rozhodoval ve věci samé nebo jako o předběžné otázce.
(11b) Na druhou stranu, pokud soud vykonávající pravomoc podle tohoto nařízení nebo podle vnitrostátního práva stanovil, že rozhodčí dohoda je neplatná, neúčinná nebo nezpůsobilá k použití, nemělo by to bránit tomu, aby bylo rozhodnutí soudu ve věci samé uznáno a případně vykonáno v souladu s tímto nařízením. Tím by neměla být dotčena pravomoc soudů členských států rozhodnout o uznání a výkonu rozhodčích nálezů v souladu s Úmluvou o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřenou v NewYorku dne 10. června 1958 (dále jen „Newyorská úmluva z roku 1958“), která se uplatní přednostně před tímto nařízením.
(11c) Toto nařízení by se nemělo vztahovat na žaloby nebo podpůrná řízení týkající se zejména ustavení rozhodčího soudu, pravomoci rozhodců, vedení rozhodčího řízení nebo jakýchkoli jiných aspektů takového řízení, ani na žalobu či rozhodnutí týkající se zrušení, přezkumu, odvolání, uznání nebo výkonu rozhodčího nálezu.
(11d) Je nezbytné, aby existoval vztah mezi řízeními, na něž se toto nařízení uplatňuje, a územím členských států. Proto by společná pravidla pro určení příslušnosti měla být v zásadě používána v případech, kdy má žalovaný bydliště v členském státě.
(11e) Žalovaný, jehož bydliště se nenachází v některém z členských států, podléhá vnitrostátním pravidlům pro určení příslušnosti, použitelným na území členského státu, kde se koná řízení.
(11f) Některá pravidla pro určení příslušnosti by se však měla použít bez ohledu na místo bydliště žalovaného, aby se zajistila ochrana spotřebitelů a zaměstnanců, aby se zachovala soudní příslušnost soudů členských států v situacích, kde mají výlučnou příslušnost, a aby byla dodržena autonomie stran.
(12) Pravidla pro určení příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně vymezených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného spojujícího hlediska. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.
(13) Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Existence této úzké vazby by měla posílit právní jistotu a předejít možnosti, aby žalobce byl žalován před soudem členského státu, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat. To je důležité zejména ve sporech týkajících se mimosmluvních závazků, které vyplývají z porušení práva na soukromí a práv na ochranu osobnosti, včetně pomluvy.
(13a) Vlastník kulturních statků podle čl. 1 odst. 1 Směrnice Rady 93/7/EHS ze dne 15. března 1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu[13] by podle tohoto nařízení měl být schopen zahájit občanskoprávní řízení o navrácení kulturních statků na základě vlastnictví u jednoho ze soudů místa, kde se kulturní statky nacházejí v okamžiku zahájení řízení. Tímto řízením nejsou dotčena řízení podle směrnice 93/7/EHS.
(14) Pokud se týče pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, měla by být slabší strana chráněna pravidly pro určení příslušnosti, která jsou jejím zájmům příznivější než obecně použitelná pravidla.
(15) Pokud jde o volbu příslušného soudu, měla by být respektována smluvní volnost stran, s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena, aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.
(15a) Vyvstane-li otázka, zda je dohoda o volbě příslušného soudu ve prospěch soudu či soudů členského státu neplatná z hlediska své věcné platnosti, je nutné o tom rozhodnout v souladu s právními předpisy členského státu soudu nebo soudů uvedených v této dohodě. Odkaz na právo členského státu zvoleného soudu či soudů by měl být obsažen v pravidlech týkajících se kolizních norem tohoto státu.
▌
(18) V zájmu harmonického výkonu spravedlnosti je nezbytné minimalizovat možnost souběžných řízení a zajistit, aby ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí. Měl by existovat jasný a účinný mechanismus pro řešení souběžně probíhajících řízení, a rovněž pro zamezení obtíží vyplývajících z vnitrostátních rozdílů, pokud jde o stanovení doby, kdy se věc považuje za projednávanou. Pro účely tohoto nařízení by měla být tato doba stanovena samostatně.
(19) Pro posílení účinnosti dohod o výlučné volbě soudu ▌a zamezení nekalým taktikám při vedení sporu, je třeba stanovit výjimku z tohoto obecného mechanismu litispendence, aby bylo možné uspokojivě řešit konkrétní situace, v něž mohou vyústit souběžná řízení. Tak je tomu v situaci, kdy soudu, který nebyl určen v dohodě o výlučné volbě soudu, byla předložena žaloba a později byla určenému soudu předložena žaloba v téže věci mezi týmiž stranami. V takovém případě je soud, u něhož bylo řízení zahájeno nejdříve, povinen přerušit řízení, jakmile určený soud zahájil řízení a dokud tento určený soud neprohlásí, že podle dohody o výlučné volbě soudu není příslušný. Tím se má zajistit, aby v takových případech byla dána určenému soudu přednost v rozhodování o platnosti dohody a o rozsahu uplatnění dohody na spory probíhající u tohoto soudu. Určený soud by měl být schopen zahájit soudní řízení bez ohledu na to, zda jiný než určený soud již rozhodl o přerušení řízení.
(19a) Pravidlo popsané v bodě odůvodnění 19 se nevztahuje na situace, kdy strany uzavřely konfliktní dohodu o výlučné volbě soudu nebo pokud soud určený v takové dohodě zahájil řízení jako první. V takových případech se použije ustanovení tohoto nařízení o obecné litispendenci.
▌
(21) Toto nařízení by mělo vytvořit flexibilní nástroj, který by umožnil soudům v členských státech zohlednit řízení, která byla zahájena u soudů v třetích státech, a to především s ohledem na řádný výkon spravedlnosti a na to, zda lze rozhodnutí vydané v třetím státě uznat a vykonat v daném členském státě.
(21a) Při zohledňování řádného výkonu spravedlnosti za okolností popsaných v bodě odůvodnění 21 by měl soud posoudit všechny okolnosti konkrétního případu. Mezi ně může patřit souvislost mezi skutečnostmi případu a mezi stranami a předmětným třetím státem, fáze, do které řízení ve třetím státě dospělo v době, kdy je řízení zahájeno u soudu členského státu a zda lze očekávat, že soud třetího státu bude moci vynést rozsudek v přiměřené době.
(21b) Toto posouzení by mohlo rovněž zvážit, zda je soud třetího státu v tomto konkrétním příkladě výlučně příslušný za okolností, kdy by mohl mít výlučnou příslušnost soud členského státu.
(22) ▌Pojem předběžných nebo zajišťovacích opatření by měl zahrnovat například ochranné příkazy, jejichž účelem je získat informace nebo předložit důkazy, včetně příkazů k prohlídce a opatření k zajištění důkazů podle článků 6 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví[14]. Neměl by se vztahovat na opatření, jež nemají zajišťovací povahu, jako je opatření nařizující výslech svědka ▌. K tomu dochází, aniž je dotčeno uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech[15].
(23) Vzájemná důvěra při výkonu spravedlnosti v Unii odůvodňuje zásadu, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě by měla být uznána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Dále snaha o menší časovou náročnost a finanční nákladnost přeshraničních sporů odůvodňuje zrušení prohlášení vykonatelnosti před výkonem rozhodnutí v dožádaném členském státě ▌. V důsledku toho by mělo být rozhodnutí vydané soudy členského státu považováno ▌za rozhodnutí vydané v tom členském státě, kde se žádá o uznání rozhodnutí či se navrhuje jeho výkon. ▌
(23a) Pro účely volného pohybu rozhodnutí by rozhodnutí vydané v členském státě mělo být uznáno a vykonáno v jiném členském státě, i pokud je rozhodnutí vydáno proti osobě, jež má bydliště mimo tento členský stát.
(23b) Pokud je v rozhodnutí obsaženo opatření či nařízení, jež není známé v právu dožádaného členského státu, toto opatření nebo nařízení, včetně jakéhokoli práva v něm uvedeného, se v největší možné míře upraví na ekvivalent v rámci práva tohoto členského státu, se kterým jsou spojeny rovnocenné účinky a který sleduje obdobný účel a zájem. Členský stát určí, kdo a jakým způsobem tuto úpravu provede.
(23c) Přímý výkon v dožádaném členském státě rozhodnutí vydaného v jiném členském státě bez prohlášení vykonatelnosti by neměl ohrozit respektování práv na obranu. Proto by osoba, vůči níž je výkon navrhován, měla mít možnost podat návrh na zamítnutí uznání a výkonu rozhodnutí, domnívá-li se, že existuje jeden z důvodů pro jeho neuznání. Měl by být zahrnut důvod, který si tato osoba nemohla připravit na obhajobu, jelikož rozhodnutí v občanskoprávním řízení vztahujícím se k trestnímu řízení bylo vydáno v její nepřítomnosti. Rovněž by měly být zahrnuty důvody, které mohly být uznány na základě dohody uzavřené mezi dožádaným členským státem a třetím státem podle článku 59 Bruselské úmluvy z roku 1968.
(23d) Strana, která napadá výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, by měla být v co největší míře a v souladu s právním systémem dožádaného členského státu schopna uplatnit v rámci stejného řízení kromě důvodů odmítnutí stanovených v tomto nařízení i důvody odmítnutí stanovené v rámci vnitrostátních právních předpisů a v rámci časové lhůty určené těmito právními předpisy.
(23e) K odmítnutí uznání rozsudku by však mělo dojít jen pokud existuje jeden nebo více důvodů stanovených v tomto nařízení.
(23f) Dokud není proti výkonu rozhodnutí podaný opravný prostředek, soudy v dožádaném členském státě by měly mít možnost během celého řízení o tomto opravném prostředku povolit, aby došlo k výkonu, pokud se tento výkon nestal podmíněným či nebyla složena jistota.
(23g) S cílem informovat osobu, vůči níž je výkon navrhován, o výkonu rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, mělo by osvědčení vydané podle tohoto nařízení a doplněné v případě potřeby uvedeným rozhodnutím být doručeno dotyčné osobě v přiměřené době před prvním opatřením výkonu. V této souvislosti se prvním opatřením výkonu rozumí první opatření výkonu po doručení.
▌
(25) ▌Pokud tato předběžná i zajišťovací opatření nařídil soud příslušný k rozhodování ve věci samé, měl by být podle tohoto nařízení zajištěn jejich volný pohyb. Předběžná opatření včetně zajišťovacích, jež byla nařízena, aniž by byl žalovaný předvolán k soudu, by však podle tohoto nařízení neměla být uznána a vykonána, ledaže bylo uvedené rozhodnutí o opatření před výkonem doručeno žalovanému. Nemělo by to bránit tomu, aby byla tato opatření vykonána podle vnitrostátního práva. Byla-li však tato předběžná i zajišťovací opatření nařízena soudem členského státu, který není příslušný rozhodovat ve věci samé, účinky těchto opatření by měly být podle tohoto nařízení omezeny pouze na území tohoto členského státu. ▌
(26) Musí být zajištěna návaznost mezi Bruselskou úmluvou z roku 1968, nařízením (ES) č. 44/2001 a tímto nařízením a musí být za tímto účelem stanovena přechodná ustanovení. Stejná potřeba návaznosti platí, pokud jde o výklad Bruselské úmluvy z roku 1968 a nařízení, která ji nahrazují, Soudním dvorem Evropské unie.
(26a) Dodržování mezinárodních závazků přijatých členskými státy dokazuje, že nařízením nejsou dotčeny úmluvy, jejichž jsou členské státy smluvními stranami a které se vztahují na zvláštní oblasti. (bývalý bod odůvodnění 32)
(26b) Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle Smluv, není tímto nařízením dotčeno uplatňování dvoustranných úmluv a dohod mezi třetím státem a členským státem uzavřených přede dnem vstupu nařízení (ES) č. 44/2001 v platnost týkajících se otázek upravovaných tímto nařízením.
(26c) Aby se zajistilo, že osvědčení budou používána v souladu s uznáním a výkonem rozhodnutí, aktualizují se podle tohoto nařízení veřejné listiny a soudní smíry pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie by měla být přenesena na Komisi s ohledem na změny příloh I a II tohoto nařízení. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.
(27) Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie, a zejména práva na obranu a spravedlivý proces zaručená článkem 47 Listiny. ▌
(27a) Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a lze jej lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
(28) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Spojené království a Irsko účastnily přijímání a používání nařízení (ES) č. 44/2001. V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, Spojené království a Irsko oznámily své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení ▌.
(29) ▌Podle článku 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko přijetí tohoto nařízení neúčastní a není pro ně závazné ani použitelné, aniž je dotčena možnost, aby Dánsko použilo obsah změn nařízení (ES) č. 44/2001 s ohledem na článek 3 Dohody mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[16], která byla uzavřena dne 19. října 2005.
▌
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA IOBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
1. Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci („acta iure imperii“).
2. Toto nařízení se nevztahuje
a) věci osobního stavu nebo způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům, majetková práva plynoucí z manželských vztahů nebo vztahů, s nimiž právo pro ně rozhodné spojuje účinky obdobné manželství;
b) konkursy, vyrovnání a podobná řízení;
c) sociální zabezpečení;
d) rozhodčího řízení▌;
e) vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo příbuzenských vztahů.
f) závěti a dědění, včetně vyživovacích povinností vzniklých v důsledku smrti.
▌
Článek 2
Pro účely tohoto nařízení:
a) se „rozhodnutím“ rozumí každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, jak je označeno, včetně dekretů, nařízení, výroků či nařízení výkonu rozhodnutí a dále rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem nebo soudem.
Pro účely kapitoly III se „rozhodnutím“ rozumí předběžná i zajišťovací opatření nařízená soudem, který je podle tohoto nařízení příslušný rozhodovat ve věci samé. Nepatří sem předběžná opatření včetně zajišťovacích, případy, kdy je opatření nařizováno bez předvolání žalovaného k soudu, ledaže bylo uvedené rozhodnutí před výkonem doručeno žalovanému;
▌
d) se „soudním smírem“ rozumí smír, který schválil soud členského státu nebo který byl uzavřen v průběhu řízení před soudem členského státu;
e) se „veřejnou listinou“ rozumí písemnost, která byla vyhotovena nebo registrována jako veřejná listina v členském státě původu a jejíž pravost:
i) se vztahuje na podpis i obsah listiny a
ii) byla ověřena orgánem veřejné moci nebo jiným orgánem k tomu zmocněným;
f) se „členským státem původu“ rozumí členský stát, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, soudní smír schválen nebo uzavřen, nebo veřejná listina formálně vyhotovena či vykonatelná;
g) se „dožádaným členským státem ▌“ rozumí členský stát, u nějž se dovolává uznání rozhodnutí, popřípadě v němž má být proveden výkon rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listiny;
h) se „soudem původu“ rozumí soud, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání či výkon se jedná.
Článek 2a
Pro účely tohoto nařízení zahrnuje pojem „soud“ tyto orgány v rozsahu, ve kterém jsou příslušné v záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení:
a) v Maďarsku je tímto orgánem v případě zkráceného řízení o platebním rozkazu (fizetési meghagyásos eljárás) notář (közjegyző);
b) ve Švédsku je tímto orgánem v případě zkráceného řízení o platebním rozkazu (betalningsföreläggande) a pomoci (handräckning) vykonávající úřad (kronofogdemyndighet).
KAPITOLA IIPŘÍSLUŠNOST
Oddíl 1Obecná ustanovení
Článek 3
1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.
2. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.
Článek 4
1. Osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.
2. Na osoby uvedené v odstavci 1 nelze použít zejména pravidla vnitrostátní příslušnosti oznámená členskými státy Komisi podle čl. 88 odst. 1 písm. a).
Článek 4a
1. Nemá-li žalovaný bydliště na území členského státu, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou čl. 16 odst. 1, čl. 19 odst. 2 a článků 22 a 23.
2. Vůči takovému žalovanému se každá osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může v tomto členském státě odvolávat bez ohledu na svou státní příslušnost na pravidla pro určení vnitrostátní příslušnosti platná v tomto členském státě, zejména na pravidla oznámená členskými státy Komisi v souladu s čl. 88 odst. 1 písm. a), stejným způsobem jako jeho vlastní státní příslušníci.
Oddíl 2Zvláštní příslušnost
Článek 5
Osoba, která má bydliště v jednom členském státě, může být žalována v jiném členském státě:
1. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, soud místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
– v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno,
– v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty,
c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);
2. ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti soud místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;
▌
4. jedná-li se o žalobu na náhradu škody nebo žalobu o uvedení do původního stavu vyvolanou jednáním, které je trestným činem, soud, u něhož byla podána obžaloba, je-li tento soud podle práva pro něj platného oprávněn rozhodovat o občanskoprávních nárocích;
4a. v případě občanskoprávních řízení o navrácení kulturních statků na základě vlastnictví podle čl. 1 odst. 1 směrnice 93/7/EHS, které zahájila osoba dožadující se práva na navrácení takového statku, u soudu v místě, kde se nachází daný kulturní statek v okamžiku, kdy je věc předložena soudu;
5. jedná-li se o spor vyplývající z provozování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny, u soudu místa, kde se tyto složky nacházejí;
6. jedná-li se o spor proti zakladateli, členovi správní rady trustu nebo příjemci oprávněného z trustu, který byl zřízen zákonem nebo písemným nebo písemně potvrzeným ústním právním úkonem, u soudů členského státu, na jehož území má trust sídlo;
7. jedná-li se o spor o zaplacení odměny za pomoc nebo záchranu nákladu nebo zboží, u soudu, v jehož působnosti tento náklad nebo zboží
a) byly zadrženy k zajištění této platby nebo
b) mohly být zadrženy k tomuto účelu, avšak byla složena jistota nebo bylo poskytnuto jiné zajištění.
Toto ustanovení se použije pouze tehdy, pokud je tvrzeno, že žalovaný má práva k nákladu nebo zboží nebo tato práva měl v době poskytnutí pomoci nebo záchrany.
Článek 6
Osoba, jež má bydliště v některém členském státě, může být též žalována,
1. ▌ je-li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště některý ze žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních;
2. jedná-li se o žalobu o záruku nebo o intervenční žalobu, u soudu, u něhož byla podána původní žaloba, ledaže by toto řízení bylo zahájeno pouze proto, aby tato osoba byla odňata soudu, který je pro ni příslušný;
3. jedná-li se o vzájemnou žalobu, která se týká stejné smlouvy či stejné skutečnosti jako původní žaloba, u soudu, u něhož byla podána původní žaloba;
4. ve věcech týkajících se smlouvy nebo nároku ze smlouvy, kde žaloba může být spojena s žalobou týkající se věcných práv k nemovitostem proti témuž žalovanému, u soudu členského státu, na jehož území se nemovitost nachází.
Článek 7
Je-li soud členského státu podle tohoto nařízení příslušný k rozhodování v řízení o odpovědnosti vyplývající z používání či provozování lodi, rozhoduje tento nebo jiný soud, určený místo něj podle práva tohoto členského státu, také o žalobách na omezení této odpovědnosti.
Oddíl 3Příslušnost ve věcech pojištění
Článek 8
Ve věcech pojištění se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž je dotčen článek 4a a čl. 5 bod 5.
Článek 9
1. Pojistitel, který má bydliště ve členském státě, může být žalován
a) u soudů členského státu, v němž má bydliště nebo
b) v jiném členském státě v případě žaloby podané pojistníkem, pojištěným nebo oprávněnou osobou u soudu místa bydliště žalobce,
c) jedná-li se o spolupojistitele, u soudu členského státu, u kterého je žalován hlavní pojistitel.
2. Nemá-li pojistitel bydliště na území některého členského státu, avšak má v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště na území tohoto členského státu.
Článek 10
Ve věcech pojištění odpovědnosti nebo pojištění nemovitostí může být pojistitel kromě toho žalován u soudu místa, v němž nastala škodná událost. Totéž platí, jsou-li v téže pojistné smlouvě pojištěny a stejnou škodní událostí postiženy movité věci i nemovitosti.
Článek 11
1. Ve věcech pojištění odpovědnosti může být pojistitel žalován i u soudu, u něhož je podána žaloba poškozeného proti pojištěnému, pokud je to přípustné podle práva tohoto soudu.
2. Na žalobu, kterou poškozený podává přímo proti pojistiteli, se použijí články 8, 9 a 10, je-li taková přímá žaloba přípustná.
3. Stanoví-li právo, které je pro takovou přímou žalobu rozhodné, že se pojistník nebo pojištěný mohou k žalobě připojit, je týž soud příslušný i pro tyto osoby.
Článek 12
1. S výhradou čl. 11 odst. 3 může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba.
2. Tímto oddílem není dotčeno právo podat vzájemnou žalobu u soudu, u něhož byla podle tohoto oddílu podána původní žaloba.
Článek 13
Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze
1. dohodou, která byla uzavřena po vzniku sporu,
2. dohodou umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle,
3. dohodou uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná,
4. dohodou uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě, nebo
5. dohodou týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v článku 14.
Článek 14
Rizika uvedená v čl. 13 bodu 5 jsou tato:
1. veškeré škody
a) na námořních plavidlech, zařízeních při pobřeží a na volném moři nebo na letadlech, způsobené událostmi, které souvisí s jejich využíváním pro obchodní účely;
b) na přepravovaném zboží, s výjimkou zavazadel cestujících, při přepravě, která se uskutečňuje výlučně nebo z části těmito plavidly nebo letadly;
2. veškerá odpovědnost, s výjimkou odpovědnosti za škody na zdraví cestujících nebo za škody na jejich zavazadlech,
a) související s používáním nebo provozem námořních plavidel, zařízení nebo letadel uvedených v bodě 1 písm. a), pokud nejsou v případě letadel podle práva členského státu, v němž je letadlo registrováno, ujednání o příslušnosti pro pojištění takových rizik zakázána;
b) za škody, které jsou způsobeny na přepravovaném zboží během přepravy, ve smyslu bodu 1 písm. b);
3. veškeré finanční ztráty v souvislosti s používáním nebo provozem námořních plavidel, zařízení nebo letadel uvedeným v bodě 1 písm. a), zejména ztráty nákladu nebo charterové;
4. veškerá další rizika související s některým z rizik uvedených v bodech 1 až 3;
5. bez ohledu na body 1 až 4 všechna „velká rizika“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II)[17].
Oddíl 4Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv
Článek 15
1. Ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž je dotčen článek 4a a čl. 5 bod 5,
a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; nebo
b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí nebo
c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.
2. Nemá-li smluvní partner spotřebitele bydliště na území některého členského státu, avšak v některém členském státě má pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště na území tohoto členského státu.
3. Tento oddíl se nevztahuje na přepravní smlouvy, kromě případu, kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování zahrnutou v ceně.
Článek 16
1. Spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi buď u soudů členského státu, na jehož území má tento smluvní partner sídlo, nebo, bez ohledu na sídlo druhé strany, u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel.
2. Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště.
3. Tímto článkem není dotčeno právo podat vzájemnou žalobu u soudu, u něhož byla podle tohoto oddílu podána původní žaloba.
Článek 17
Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou,
1. která byla uzavřena po vzniku sporu, nebo
2. dohodou umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo
3. dohodou uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná.
Oddíl 5Příslušnost pro individuální pracovní smlouvy
Článek 18
1. Ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž je dotčen článek 4a, čl. 5 bod 5 a v případě návrhu na zahájení řízení proti zaměstnavateli čl. 6 bod 1.
2. Nemá-li zaměstnavatel, se kterým zaměstnanec uzavřel pracovní smlouvu, bydliště na území členského státu, avšak má v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště na území tohoto členského státu.
Článek 19
1. Zaměstnavatel, který má sídlo na území některého členského státu, může být žalován
a) u soudů členského státu, v němž má bydliště, nebo
b) v jiném členském státě:
i) u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy, nebo
ii) jestliže zaměstnanec obvykle nevykonává nebo nevykonával svou práci v jediné zemi, u soudu místa, kde se nachází nebo nacházela provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání.
2. Zaměstnavatel, který nemá sídlo v žádném členském státě, může být žalován u soudu některého členského státu v souladu s odst. 1 písm. b).
Článek 20
1. Zaměstnavatel může žalovat pouze u soudů toho členského státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště.
2. Tímto oddílem není dotčeno právo podat vzájemnou žalobu u soudu, u něhož byla podle tohoto oddílu podána původní žaloba.
Článek 21
Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou,
1. která byla uzavřena po vzniku sporu; nebo
2. která umožňuje zaměstnanci zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle.
Oddíl 6Výlučná příslušnost
Článek 22
Výlučnou příslušnost mají bez ohledu na bydliště stran následující soudy členského státu:
1. pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází. ▌
Pro řízení týkající se nájmu nemovitostí za účelem jejich dočasného soukromého užívání na dobu nejvýše šesti po sobě následujících měsíců jsou však příslušné i soudy toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, pokud je nájemcem fyzická osoba a pronajímatel i nájemce mají bydliště na území téhož členského státu ▌;
▌
2. pro řízení, jejichž předmětem je platnost založení, nulita nebo zrušení společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení právnických nebo fyzických osob nebo platnost usnesení jejich orgánů, soudy členského státu, na jehož území má společnost, právnická osoba nebo sdružení sídlo. Při určení sídla postupuje soud podle pravidel mezinárodního práva soukromého;
3. pro řízení, jejichž předmětem je platnost zápisů do veřejných rejstříků, soudy členského státu, na jehož území jsou tyto rejstříky vedeny;
4. pro řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů, ochranných známek a průmyslových vzorů nebo jiných podobných práv, která vyžadují udělení nebo zápis, bez ohledu na to, zda je tato otázka uplatněna prostřednictvím žaloby, nebo námitky, soudy členského státu, na jehož území bylo požádáno o udělení nebo zápis nebo kde byly uděleny nebo zapsány nebo platí za udělené nebo zapsané na základě právního aktu Unie nebo mezinárodní smlouvy.
Pro řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost evropského patentu uděleného dotčenému členskému státu, mají ▌ výlučnou příslušnost soudy tohoto členského státu, aniž je dotčena příslušnost Evropského patentového úřadu podle Úmluvy o udělování evropských patentů podepsané v Mnichově dne 5. října 1973;
5. pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.
Oddíl 7Ujednání o příslušnosti
Článek 23
1. Dohodnou-li se strany, bez ohledu na bydliště, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena
a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením nebo
b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo
c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
2. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody.
3. Je-li v zakládající listině trustu určeno, že o žalobách proti zakladateli, členovi správní rady nebo příjemci trustu má rozhodovat soud nebo soudy určitého členského státu, pak jsou tento soud nebo soudy výlučně příslušné, jestliže se jedná o vztahy mezi těmito osobami nebo o jejich práva nebo povinnosti v rámci trustu.
4. Dohody o příslušnosti ani obdobná ustanovení v zakládající listině trustu nemají právní účinek, jsou-li v rozporu s články 13, 17 nebo 21 nebo pokud mají soudy, jejichž příslušnost má být vyloučena, na základě článku 22 výlučnou příslušnost.
4a. Dohoda o příslušnosti, která je součástí smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních této smlouvy.
Platnost dohody o příslušnosti nelze zpochybnit pouze z důvodu neplatnosti smlouvy.
Článek 24
1. Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 22 výlučně příslušný.
2. Ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 a 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozená strana, spotřebitel nebo zaměstnanec, zajistí soud před uznáním vlastní příslušnosti podle odstavce 1, aby byl žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho dostavení se nebo nedostavení se k soudu.
▌
Oddíl 9Přezkoumání příslušnosti a přípustnosti
Článek 27
Soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž mají na základě článku 22 výlučnou příslušnost soudy jiného členského státu.
Článek 28
1. Pokud se žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu a je žalován před soudem jiného členského státu, k tomuto soudu nedostaví, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení.
1a. Řízení přeruší do té doby, než bude prokázáno, že žalovaný mohl obdržet návrh na zahájení řízení nebo jinou rovnocennou písemnost v dostatečném předstihu, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, nebo že k tomu byly učiněny veškeré nezbytné kroky.
2. Má-li být návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost zaslán podle ▌nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007[18] z jednoho členského státu do druhého, použije se místo odstavce 1a tohoto článku článek 19 uvedeného nařízení.
3. Pokud nelze použít nařízení (ES) č. 1393/2007, použije se článek 15 Haagské úmluvy ▌o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních uzavřené dne 15. listopadu 1965, pokud návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost měly být doručeny v cizině podle uvedené úmluvy.
Oddíl 10Překážka litispendence a závislá řízení
Článek 29
1. Aniž je dotčeno ustanovení čl. 32 odst. 2, je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první.
2. V případech uvedených v odstavci 1 ▌je soud, u něhož bylo zahájeno řízení, na vlastní žádost informován jakýmkoli jiným soudem, u něhož bylo zahájeno řízení v téže věci, o datu, kdy u něho bylo zahájeno řízení podle článku 33.
3. Jakmile je určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu.
▌
Článek 30
1. Jsou-li u soudů různých členských států zahájena řízení, která navzájem souvisejí, může soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, řízení přerušit.
2. Dokud není řízení o podané žalobě u soudu, který zahájil řízení jako první, skončeno v prvním stupni, může soud, u něhož byla žaloba podána později, na návrh strany řízení také prohlásit, že není příslušný, jestliže je soud, u něhož byla žaloba podána dříve, příslušný pro řízení o těchto žalobách a spojení těchto řízení je podle jeho práva přípustné.
3. Ve smyslu tohoto článku žaloby navzájem souvisejí, pokud je mezi nimi dán tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních.
▌
Článek 32
1. Je-li pro určité řízení dána výlučná příslušnost více soudů, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první.
2. Aniž je dotčen článek 24, je-li řízení zahájeno u soudu členského státu, jemuž dohoda uvedená v článku 23 svěřuje výlučnou příslušnost, přeruší soudy jiného členského státu ▌řízení, dokud soud, u něhož bylo zahájeno řízení na základě dohody, neprohlásí, že dle dohody není příslušný.
2a. Byla-li soudem určeným v dohodě určena příslušnost v souladu s dohodou, soud jiného členského státu se prohlásí za nepříslušný ve prospěch tohoto soudu.
2b. Odstavce 2 a 2a se neuplatní ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 a 5, pokud je žalobcem pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozená strana, spotřebitel nebo zaměstnanec a dohoda pro tyto oddíly neplatí.
Článek 33
1. Pro účely tohoto oddílu se okamžikem, kdy bylo zahájeno řízení, rozumí
a) okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti žalovanému, nebo
b) okamžik, kdy je písemnost předána úřadu, který provádí doručení, pokud musí být písemnost před svým podáním u soudu doručena žalovanému, za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti u soudu.
Úřadem, který provádí doručení podle písmene b) se rozumí úřad, který jako první obdržel písemnosti, jež mají být doručeny.
2. Soudy nebo orgány příslušné k doručení písemnosti podle odstavce 1 uvedou datum ▌ podání návrhu na zahájení řízení či rovnocenného dokumentu nebo ▌předání písemností, jež mají být doručeny.
▌
Článek 34
1. Je-li příslušnost založena na článku 3 a článcích 5 až 7 a jsou-li zahájena řízení ▌ před soudem ve třetím státě v době, kdy u soudu členského státu byla podána žaloba v téže věci a mezi týmiž stranami jako v řízení před soudem ve třetím státě, může ▌soud členského státu řízení přerušit, pokud
▌
b) se očekává, že soud třetího státu vydá ▌ rozhodnutí, které lze v tomto členském státě uznat a případně i vykonat; a
c) soud je přesvědčen, že přerušení je zapotřebí k řádnému výkonu spravedlnosti.
▌
3. Soud členského státu může kdykoli pokračovat v řízení ▌, pokud:
a) řízení u soudu třetího státu bylo přerušeno nebo nepokračuje,
b) soud členského státu má za to, že řízení před soudem třetího státu pravděpodobně neskončí v přiměřené době, nebo
c) je zapotřebí pokračovat v řízení s ohledem na řádný výkon spravedlnosti.
4. Soud členského státu ▌řízení zastaví, pokud byla řízení před soudem třetího státu ukončena a jejich výsledkem je rozhodnutí, které ▌může být uznáno a případně vykonáno v členském státě, u jehož soudu bylo řízení zahájeno.
4a. Soud členského státu, u něhož bylo řízení zahájeno, použije tento článek na návrh jedné ze stran, nebo, je-li to možné podle vnitrostátního práva, i bez návrhu.
Článek 34a
1. Je-li příslušnost založena na článku 3 a na článcích 5 až 7 a probíhá-li u soudu třetího státu řízení v době, kdy je u soudu členského státu podána žaloba ve věci, která souvisí se žalobou ve třetím státě, může soud členského státu přerušit řízení, pokud:
a) související žaloby je účelné projednat a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních;
b) se očekává, že soud třetího státu vydá rozhodnutí, které lze v tomto členském státě uznat a případně i vykonat; a dále
c) soud je přesvědčen, že přerušení je zapotřebí k řádnému výkonu spravedlnosti.
2. Soud členského státu může kdykoli pokračovat v řízení, pokud:
a) má za to, že již neexistuje nebezpečí vzájemně neslučitelných rozhodnutí; nebo
b) je řízení u soudu třetího státu přerušeno nebo nepokračuje; nebo
c) soud má za to, že řízení před soudem třetího státu pravděpodobně neskončí v přiměřené době; nebo
d) je zapotřebí pokračovat v řízení s ohledem na řádný výkon spravedlnosti.
3. Soud členského státu může řízení zastavit, pokud byla řízení před soudem třetího státu ukončena a jejich výsledkem je rozhodnutí, které může být uznáno a případně vykonáno v členském státě, u jehož soudu bylo řízení zahájeno.
4. Soud členského státu, u něhož bylo řízení zahájeno, použije tento článek na návrh jedné ze stran, nebo, je-li to možné podle vnitrostátního práva, i bez návrhu.
Oddíl 11Předběžná a zajišťovací opatření
▌
Článek 36
Předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto členského státu navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný soud jiného členského státu ▌.
KAPITOLA IIIUZNÁVÁNÍ ▌A VÝKON
▌
Oddíl 1Uznávání
▌
Článek 38a
1. Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.
2. Kterákoliv strana může v souladu s postupem stanoveným v oddílu 2a pododdílu 2 požádat o rozhodnutí o neexistenci důvodů zamítnutí uznání uvedených v článku 48.
3. Závisí-li výsledek řízení u soudu členského státu na rozhodnutí o zamítnutí uznání, přičemž zamítnutí je uplatňováno jako předběžná otázka, je tento soud příslušný v této věci.
Článek 39
1. Strana, která se hodlá v ▌členském státě dovolávat uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, musí předložit:
a) vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti; a dále
b) osvědčení vystavené podle článku 64a.
2. V případě potřeby může soud nebo orgán, u nějž se strana dovolává uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, požádat tuto stranu, aby předložila ▌v souladu s článkem 69 překlad nebo přepis obsahu osvědčení uvedeného v odstavci 1. Pokud soud nebo orgán nemůže pokračovat bez překladu samotného rozhodnutí, může požádat tuto stranu, aby předložila překlad rozhodnutí namísto překladu obsahu osvědčení.
▌
Článek 39a
Soud nebo orgán, u nějž se strana dovolává uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, může řízení zčásti nebo zcela přerušit:
a) jestliže je rozhodnutí napadeno v členském státě původu; nebo
b) jestliže je podán návrh na rozhodnutí o neexistenci důvodů zamítnutí uznání uvedených v článku 48 nebo rozhodnutí o zamítnutí uznání na základě uvedených důvodů.
Oddíl 2
Výkon
Článek 39b
Rozhodnutí vydané v jednom členském státě, jež je v tomto členském státě vykonatelné, je vykonatelné v jiných členských státech, aniž by bylo požadováno prohlášení vykonatelnosti.
▌
Článek 40
Vykonatelné rozhodnutí umožňuje ze zákona použít zajišťovací opatření stanovená právem dožádaného členského státu ▌.
Článek 41
1. S výhradou ustanovení tohoto oddílu se řízení o výkonu rozhodnutí vydaných v jiném členském státě řídí právem dožádaného členského státu ▌. Rozhodnutí vydané v některém členském státě, které je vykonatelné v dožádaném členském státě ▌, je vykonatelné za stejných podmínek jako rozhodnutí vydané v dožádaném členském státě ▌.
2. Bez ohledu na odstavec 1 se důvody pro zamítnutí uznání nebo odložení výkonu podle práva dožádaného členského státu ▌uplatní pouze tehdy, nejsou-li neslučitelné s důvody uvedenými v článku 48.
2a. Strana, která žádá o výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, nemusí mít poštovní adresu v dožádaném členském státě. Tato strana nemusí mít v dožádaném členském státě ani pověřeného zástupce, ledaže existuje povinnost mít takového zástupce bez ohledu na státní příslušnost nebo bydliště stran.
Článek 42
1. Pro výkon ▌rozhodnutí v členském státě, které bylo vydáno v jiném členském státě, předloží navrhovatel orgánům příslušným pro výkon:
a) vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti; a dále
b) osvědčení ▌vydané v souladu s článkem 64a osvědčující, že rozhodnutí je vykonatelné, případně s uvedením příslušných podmínek, a ▌obsahující výtah rozhodnutí a případně příslušné informace o nahrazovaných nákladech řízení a výpočet úroků.
2. Pro výkon rozhodnutí v členském státě, které bylo vydáno v jiném členském státě a které nařizuje předběžné nebo zajišťovací opatření, předloží navrhovatel orgánům příslušným pro výkon
a) vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti; a
b) osvědčení ▌vydané v souladu s článkem 64a obsahující popis opatření a osvědčující, že
i) soud měl příslušnost ve věci samé; ▌
ii) rozhodnutí je vykonatelné ve členském státě původu, případně s uvedením příslušných podmínek; a dále
c) důkaz o doručení rozhodnutí, v případech, kdy je opatření nařízeno bez předvolání žalovaného k soudu ▌.
3. Příslušný orgán výkonu může v případě potřeby po navrhovateli požadovat, aby v souladu s článkem 69 předložil překlad nebo přepis obsahu osvědčení uvedeného v odst. 1 písm. b) a v odst. 2 písm. b) ▌.
4. Příslušný orgán výkonu může po navrhovateli požadovat, aby předložil překlad rozhodnutí v souladu s článkem 69 pouze tehdy, nemůže-li bez překladu rozhodnutí pokračovat v řízení. ▌
Článek 42a
1. Je-li navrhován výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, doručí se osobě, vůči níž je výkon navrhován, osvědčení podle čl. 64a ještě před prvním opatřením výkonu. S tímto osvědčením se doručí i rozhodnutí, pokud již nebylo dané osobě doručeno dříve.
2. Má-li osoba, vůči níž je výkon navrhován, bydliště v jiném členském státě, než je členský stát původu, může vyžadovat překlad rozhodnutí za účelem napadení výkonu, pokud není rozhodnutí v písemné podobě nebo pokud jeho součástí není překlad do jednoho z těchto jazyků:
a) jazyk, kterému tato osoba rozumí, nebo
b) úřední jazyk členského státu, ve kterém má daná osoba bydliště, nebo v případě, že je v tomto členském státě více úředních jazyků, úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků místa, kde má daná osoba bydliště.
Je-li vyžadován překlad rozhodnutí podle prvního pododstavce, nemohou být až do poskytnutí překladu osobě, vůči níž je výkon navrhován, přijata kromě zajišťovacích opatření žádná jiná opatření výkonu.
Tento odstavec se nepoužije v případě, že již bylo osobě, vůči níž je výkon navrhován, rozhodnutí doručeno v jednom z jazyků uvedených v prvním pododstavci nebo společně s překladem do jednoho z těchto jazyků.
3. Tento článek se nepoužije na výkon zajišťovacích opatření obsažených v rozhodnutí, nebo pokud se navrhovatel uchyluje k zajišťovacím opatřením v souladu s článkem 40.
▌
Článek 44
1. Je-li podán návrh na zamítnutí výkonu rozhodnutí podle oddílu 2a pododdílu 2, může soud v dožádaném členském státě na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován:
a) omezit výkon rozhodnutí na zajišťovací opatření; nebo
b) podmínit výkon rozhodnutí složením jistoty, kterou sám stanoví; nebo
c) odložit zčásti nebo v celém rozsahu řízení o výkonu.
2. Příslušný orgán v dožádaném členském státě na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován, odloží řízení o výkonu, je-li vykonatelnost rozhodnutí odložena v členském státě původu.
Oddíl 2a
Zamítnutí uznání a výkonu
Pododdíl 1Zamítnutí uznání
▌
Článek 48
1. Na návrh kterékoli strany se uznání rozhodnutí zamítne:
a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu ▌;
b) jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost;
c) je-li rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím vydaným ▌mezi týmiž stranami v dožádaném členském státě;
d) je-li rozhodnutí neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v dožádaném členském státě ▌;
e) je-li rozhodnutí v rozporu s:
i) oddíly 3, 4 a 5 kapitoly II, pokud je žalovanou stranou pojistník, pojištěný, oprávněná osoba pojistné smlouvy, poškozená strana, spotřebitel nebo zaměstnanec; nebo
ii) oddílem 6 Kapitoly II.
2. Při posuzování důvodů pro určení příslušnosti podle odst. 1 písm. e) je soud, kterému byl návrh předložen, vázán zjištěným skutkovým stavem, na němž původní soud založil svou příslušnost.
3. Aniž je dotčen odst. 1 písm. e), příslušnost původního soudu nelze přezkoumat. Hledisko veřejného pořádku podle odst. 1 písm. a) nelze použít v případě pravidel pro určení příslušnosti.
4. Návrh na zamítnutí uznání se podává v souladu s postupy stanovenými v pododdílu 2 a případně oddílu 4.
▌
Pododdíl 2Zamítnutí výkonu
Článek 50a
Výkon rozhodnutí se na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován, zamítne z jednoho z důvodů uvedených v článku 48.
Článek 51
1. Návrh na zamítnutí výkonu se podává u soudu dožádaného členského státu ▌, který tento členský stát oznámil Komisi v souladu s čl. 87 písm. d).
2. Postup pro zamítnutí výkonu se v případě, že se na něj nevztahuje toto nařízení, řídí právem dožádaného členského státu.
2a. Navrhovatel předloží soudu vyhotovení rozhodnutí a v nezbytných případech překlad nebo přepis rozhodnutí.
Soud může upustit od požadavku na předložení dokumentů uvedených v prvním pododstavci, má-li je již k dispozici nebo má-li za to, že je nerozumné požadovat po navrhovateli jejich předložení. V takovém případě může soud požadovat předložení těchto dokumentů po druhé straně.
2b. Strana, která navrhuje zamítnutí výkonu rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, nemusí mít poštovní adresu v dožádaném členském státě. Tato strana nemusí mít v dožádaném členském státě ani pověřeného zástupce, ledaže existuje povinnost mít takového zástupce bez ohledu na státní příslušnost nebo bydliště stran.
▌
Článek 54
Soud rozhodne o návrhu na zamítnutí výkonu neprodleně.
▌
Článek 56
1. Proti rozhodnutí o návrhu na zamítnutí výkonu může kterákoli strana podat opravný prostředek.
2. Opravný prostředek se podává u soudu dožádaného členského státu ▌, který byl tímto členským státem oznámen Komisi v souladu s čl. 87 písm. e).
▌
Článek 57
Rozhodnutí vydané o opravném prostředku může být napadeno opravným prostředkem pouze tehdy, pokud byl soud, u něhož bylo zahájeno řízení pro další opravný prostředek, oznámen Komisi dotyčným členským státem v souladu s čl. 87 písm. f).
▌
Článek 59
1. Soud, u něhož byl podán návrh na zamítnutí výkonu, nebo soud, který projednává návrh podaný podle článku 56 nebo článku 57, může přerušit řízení, jestliže byl proti rozhodnutí v členském státě, v němž bylo vydáno, podán řádný opravný prostředek nebo jestliže lhůta pro podání takového opravného prostředku ještě neuplynula. V druhém případě může soud určit lhůtu, v níž se opravný prostředek má podat.
2. Pokud bylo rozhodnutí vydáno v Irsku, na Kypru nebo ve Spojeném království, je každý opravný prostředek, který je přípustný v členském státě, v němž bylo rozhodnutí vydáno, řádným opravným prostředkem ve smyslu odstavce 1.
▌
Oddíl 3Společná ustanovení
Článek 64
Rozhodnutí vydané v jednom členském státě nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé v dožádaném členském státě ▌.
Článek 64a
Soud původu vydá na žádost kterékoli dotčené strany osvědčení za použití formuláře uvedeného v příloze I.
▌
Článek 66
1. Pokud je v rozhodnutí obsaženo opatření či nařízení, jež není známé v právu dožádaného členského státu, toto opatření nebo nařízení se v největší možné míře upraví ▌na ekvivalent známý v rámci ▌práva tohoto členského státu, se kterým jsou spojeny rovnocenné účinky a který sleduje obdobný účel a zájem.
Tato úprava nevyvolá účinky, které by přesahovaly účinky stanovené v právních předpisech členského státu původu.
1a. Kterákoli strana může proti úpravě opatření nebo nařízení podat u soudu opravný prostředek.
1b. V případě nutnosti je možné po straně dovolávající se uznání nebo vyžadující výkon požadovat poskytnutí překladu nebo přepisu rozhodnutí.
Článek 67
Soudní rozhodnutí o zaplacení penále vydaná v jednom členském státě jsou v dožádaném členském státě ▌vykonatelná až poté, co byla výše penále s konečnou platností stanovena soudem původu.
Článek 68
Po straně, která v jednom členském státě navrhuje výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, nesmí být na základě skutečnosti, že je cizím státním příslušníkem nebo že nemá bydliště nebo pobyt v dožádaném členském státě ▌, požadována žádná záruka ani jistota, jakkoli označená.
Článek 69
1. V případě, že je vyžadován překlad nebo přepis ▌podle tohoto nařízení, provádí se tento překlad nebo přepis ▌do úředního jazyka dotyčného členského státu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde se strana dovolává uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě nebo kde podává návrh, v souladu s právem tohoto členského státu.
2. U formulářů uvedených v článcích 64a a 71a lze překlad nebo přepis ▌provést do jakéhokoli jiného úředního jazyka či jazyků orgánů Unie, které dotyčný členský stát označil za přijatelné.
3. Každý překlad podle tohoto nařízení musí být proveden osobou oprávněnou provádět překlady v některém členském státě.
KAPITOLA IVVEŘEJNÉ LISTINY A SOUDNÍ SMÍRY
Článek 70
1. Veřejné listiny, které jsou vykonatelné v ▌členském státě původu, se vykonávají v ostatních členských státech ▌. Výkon veřejné listiny může být odmítnut, pouze pokud je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem v dožádaném členském státě.
Na veřejné listiny se odpovídajícím způsobem použijí ustanovení oddílu 2, oddílu 2a pododdílu 2 a kapitoly III oddílu 3.
2. Předložená veřejná listina musí splňovat podmínky nezbytné pro uznání její pravosti v členském státě, v němž byla vydána. ▌
▌
Článek 71
Soudní smír, který je vykonatelný v členském státě, v němž byl uzavřen, se vykonává v jiném členském státě za stejných podmínek jako veřejné listiny. ▌
Článek 71a
Příslušný orgán členského státu původu vydá na návrh kterékoli zúčastněné strany osvědčení za použití formuláře uvedeného v příloze II, které obsahuje souhrn vykonatelných závazků uvedených ve veřejné listině nebo shrnutí dohody stran uvedené v soudním smíru.
KAPITOLA VOBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 72
V rámci tohoto nařízení se u dokumentů vydaných v členských státech nevyžaduje legalizace či obdobný formální požadavek.
Článek 73
1. Pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského státu, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo.
2. Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu.
Článek 74
1. Pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob „bydlištěm“ rozumí místo, kde má tato osoba své
a) sídlo nebo
b) ústředí nebo
c) hlavní provozovnu.
2. Pro účely Irska, Kypru a Spojeného království ▌se „sídlem“ rozumí „registered office“ nebo tam, kde takové sídlo neexistuje, místo vzniku společnosti („place of incorporation“) nebo tam, kde takové místo neexistuje, místo, podle jehož práva byly společnost, jiná právnická osoba nebo sdružení fyzických nebo právnických osob založeny („formation“).
3. K určení, zda má trust sídlo v členském státě, u jehož soudů byla žaloba podána, použije soud pravidla svého mezinárodního práva soukromého.
Článek 75
Aniž jsou dotčena výhodnější ustanovení vnitrostátních právních předpisů, může být osoba s bydlištěm na území členského státu, proti které je vedeno trestní řízení za nedbalostní trestný čin u soudů jiného členského státu, jehož není státním příslušníkem, obhajována k tomu způsobilými zástupci i v případě, že se k soudu nedostaví osobně. Soud vedoucí řízení však může její osobní účast nařídit; v případě, že se tato osoba nedostaví, nemusí být rozhodnutí vydané ve věci občanskoprávního nároku, pokud si dotyčná osoba nemohla zajistit obhajobu, uznáno ani vykonáno v jiných členských státech.
Článek 76
1. K soudní příslušnosti stanovené v čl. 6 bodu 2 a v článku 11 pro žaloby o záruku nebo pro intervenční žalobu se může přihlédnout v členských státech uvedených na seznamu vypracovaném Komisí v souladu s čl. 88 odst. 1 písm. b) a čl. 88 odst. 2 pouze tehdy, pokud je to přípustné podle vnitrostátního práva. Jakákoli osoba, která má bydliště v jiném členském státě, může být vyzvána, aby se připojila k řízení u soudů členských států podle pravidel ▌o oznámení sporu uvedených ve výše zmíněném seznamu.
▌
2. Soudní rozhodnutí vydaná členským státem na základě čl. 6 bodu 2 nebo článku 11 se uznají a vykonají v kterémkoli jiném členském státě ▌v souladu s kapitolou III. Veškeré účinky, které ▌mají soudní rozhodnutí vydaná v členských státech, jež jsou na seznamu uvedeném v odstavci 1, podle práva těchto členských států vůči třetím osobám, se uznají ve všech členských státech ▌.
2a. Členské státy na seznamu uvedeném v odstavci 1 poskytnou v rámci Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci vytvořené rozhodnutím Rady 2001/470/ES[19] (dále jen „Evropská soudní síť“) informace o tom, jak v souladu s jejich vnitrostátním právem stanovit účinky rozhodnutí uvedené v druhé větě odstavce 2.
KAPITOLA VIPŘECHODNÁ USTANOVENÍ
Článek 77
1. Toto nařízení se vztahuje pouze na řízení zahájená, na dokumenty formálně vyhotovené nebo registrované jako veřejné listiny a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni ▌použitelnosti tohoto nařízení nebo po něm.
2. Aniž je dotčen článek 92, nařízením (ES) č. 44/2001 se nadále řídí zahájená řízení, dokumenty formálně vyhotovené nebo registrované jako veřejné listiny a soudní smíry schválené či uzavřené před datem použitelnosti tohoto nařízení a spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 44/2001.
KAPITOLA VIIVZTAH K JINÝM NÁSTROJŮM
Článek 78
Tímto nařízením není dotčeno uplatňování ustanovení, kterými se upravuje příslušnost a uznání a výkon rozhodnutí ve zvláštních věcech a která jsou obsažena v právních aktech Unie nebo ve vnitrostátních právních předpisech harmonizovaných k provedení těchto aktů.
Článek 79
1. Toto nařízení nahrazuje mezi členskými státy Bruselskou úmluvu z roku 1968 kromě případů, kdy se jedná o území členských států, která spadají do územní působnosti uvedené úmluvy a která jsou z tohoto nařízení vyloučena v souladu s článkem 355 Smlouvy o fungování Evropské unie.
2. V rozsahu, v jakém toto nařízení nahrazuje mezi členskými státy ustanovení Bruselské úmluvy z roku 1968, se jakýkoli odkaz na uvedenou úmluvu považuje za odkaz na toto nařízení.
Článek 80
Aniž jsou dotčeny články 81 a 82, nahrazuje toto nařízení mezi členskými státy úmluvy upravující stejné věci, na které se vztahuje toto nařízení. Nahrazují se zejména úmluvy uvedené v seznamu vypracovaném Komisí v souladu s čl. 88 odst. 1 písm. c) a čl.88 odst. 2.
Článek 81
1. Úmluvy uvedené v článku 80 se i nadále použijí ve věcech, na něž se toto nařízení nevztahuje.
2. Nadále se použijí na rozhodnutí, veřejné listiny formálně vyhotovené či vykonatelné a soudní smíry schválené či uzavřené před vstupem nařízení (ES) č. 44/2001 v platnost.
Článek 82
1. Tímto nařízením nejsou dotčeny úmluvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech.
2. Aby byl zajištěn jednotný výklad, použije se odstavec 1 tímto způsobem:
a) toto nařízení nebrání tomu, aby soud členského státu, který je stranou úmluvy o zvláště vymezené věci, založil svoji příslušnost v souladu s takovou úmluvou i tehdy, když má žalovaný bydliště na území jiného členského státu, který není smluvní stranou takové úmluvy. V každém případě takový soud použije článek 28 tohoto nařízení;
b) rozhodnutí, která vydal v členském státě soud, který svou příslušnost založil v souladu s takovou úmluvou o zvláště vymezené věci, jsou v ostatních členských státech uznávána a vykonávána v souladu s tímto nařízením.
Stanoví-li úmluva o zvláště vymezené věci, jejímiž smluvními stranami jsou členský stát původu i dožádaný členský stát, podmínky uznání a výkonu rozhodnutí, použijí se tyto podmínky. V každém případě je však možno použít ustanovení tohoto nařízení ▌ o uznávání a výkonu rozhodnutí.
Článek 83
Tímto nařízením nejsou dotčeny dohody, kterými se členské státy zavázaly před vstupem ▌ nařízení (ES) č. 44/2001 v platnost neuznávat podle článku 59 Bruselské úmluvy z roku 1968 rozhodnutí vydaná v jiných smluvních státech uvedené úmluvy proti žalovaným s bydlištěm nebo obvyklým pobytem na území třetího státu, pokud by v případě stanoveném v článku 4 Bruselské úmluvy takové rozhodnutí mohlo být vydáno pouze na základě příslušnosti uvedené v čl. 3 druhém pododstavci uvedené úmluvy.
Článek 84
1. Tímto nařízením není dotčeno použití Luganské úmluvy z roku 2007 ▌.
1a. Tímto nařízením není dotčeno použití Newyorské úmluvy z roku 1958 ▌.
1b. Tímto nařízením není dotčeno uplatňování dvoustranných úmluv a dohod mezi třetím státem a členským státem uzavřených přede dnem vstupu nařízení (ES) č. 44/2001 v planost a zahrnujících otázky upravované tímto nařízením.
KAPITOLA VIIIZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
▌
Článek 86
Členské státy v rámci Evropské soudní sítě ▌s cílem zpřístupnit tyto informace veřejnosti sdělí popis vnitrostátních pravidel a postupů pro výkon, včetně orgánů příslušných pro výkon a informací o jakýchkoli omezeních výkonu, zejména pravidlech na ochranu povinného a pravidlech prekluze nebo promlčení.
Členské státy tyto informace průběžně aktualizují.
Článek 87
Do...[20]* členské státy sdělí Komisi:
▌
d) soudy, u kterých je nutné podat návrh na zamítnutí výkonu podle čl. 51 odst. 1;
e) soudy, u kterých se podává opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na zamítnutí výkonu podle čl. 56 odst. 2;
f) soudy, u kterých se podává jakýkoli další opravný prostředek podle článku 57;
g) jazyky přijatelné pro překlady formulářů uvedených v čl. 69 odst. 2.
Komise informace vhodným způsobem zpřístupní veřejnosti, zejména za pomoci Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci ▌.
Článek 88
1. Členské státy oznámí Komisi:
a) pravidla pro vnitrostátní příslušnost uvedená v čl. 4 odst. 2 a čl. 4a odst. 2,
b) pravidla pro oznámení sporu třetí straně uvedená v článku 76 a
c) úmluvy uvedené v článku 80.
2. Komise na základě oznámení od členských států vypracuje odpovídající seznamy.
3. Členské státy oznámí Komisi jakékoli následné změny těchto seznamů. Komise odpovídajícím způsobem seznamy pozmění.
4. Komise zveřejní seznamy a jakékoli následné změny v Úředním věstníku Evropské unie.
5. Všechny informace oznámené v souladu s odstavci 1 a 3 Komise zpřístupní veřejnosti za použití jakéhokoliv dalšího vhodného prostředku, zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě.
Článek 89
Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 90, pokud jde o změny příloh I a II.
Článek 90
-1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
-1a. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 89 je Komisi svěřena na dobu neurčitou od ...[21]*.
1. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedených v článku 89 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. ▌
1a. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
1b. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 89 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
▌
Článek 91a
Nejpozději do ...[22]* Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení. Tato zpráva obsahuje vyhodnocení případné potřeby dalšího rozšíření pravidel týkajících se příslušnosti na žalované s bydlištěm mimo členský stát s přihlédnutím k fungování tohoto nařízení a případnému vývoji na mezinárodní úrovni. Je-li to vhodné, je ke zprávě přiložen návrh změn tohoto nařízení.
Článek 92
▌ Toto nařízení zrušuje nařízení (ES) č. 44/2001. Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou stanovenou v příloze III.
▌
Článek 93
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .
Použije se ode dne ...[23]* s výjimkou článků 87 a 88, které se použijí ode dne ...[24]**.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v ▌členských státech v souladu se Smlouvami.
▌
V
Za Evropský parlament Za Radu
předseda předseda
PŘÍLOHA I
OSVĚDČENÍ O SOUDNÍM ROZHODNUTÍ V OBČANSKÝCH A OBCHODNÍCH VĚCECH ▌
Ustanovení článku 64a nařízení ___ Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
|
|
|
1. Soud původu
1.1. Název:
1.2 Adresa:
1.2.1. Ulice a číslo / PO box:
1.2.2. Místo a poštovní směrovací číslo:
1.2.3. Členský stát:
AT □ BE □ BU □ CY □ CZ □ DE □ EE □ EL □ ES □ FI □ FR □ HU □ IE □ IT □ LT □ LU □ LV □ MT □ NL □ PL □ PT □ RO □ SE □ SI □ SK □ UK □
1.3. Telefon ▌:
1.4. Fax:
1.5. E-mail (je-li k dispozici):
2. Žalobce / Žalobci[25]
2.1. Příjmení a jméno (jména) / název společnosti nebo organizace:
2.2. Identifikační číslo (je-li použitelné a k dispozici):
2.3. Datum (dd/mm/rrrr) a místo narození nebo, jedná-li se o právnickou osobu, vznik společnosti / založení / zápis do rejstříku (je-li relevantní a k dispozici):
2.4. Adresa:
2.4.1. Ulice a číslo / PO box:
2.4.2. Místo a poštovní směrovací číslo:
2.4.3. Stát:
AT □ BE □ BG □ CY □ CZ □ DE □ EE □ EL □ ES □ FI □ FR □ HU □ IE □ IT □ LT □ LU □ LV □ MT □ NL □ PL □ PT □ RO □ SE □ SI □ SK □ UK □ jiný (prosím uveďte) (kód ISO) □
2.5. E-mail (je-li k dispozici):
3. Žalovaný / Žalovaní[26]
3.1. Příjmení a jméno (jména) / název společnosti nebo organizace:
3.2. Identifikační číslo (je-li použitelné a k dispozici):
3.3. Datum (dd/mm/rrrr) a místo narození nebo, jedná-li se o právnickou osobu, vznik společnosti / založení / zápis do rejstříku (je-li relevantní a k dispozici):
3.4. Adresa:
3.4.1. Ulice a číslo / PO box:
3.4.2. Místo a poštovní směrovací číslo:
3.4.3. Stát:
AT □ BE □ BG □ CY □ CZ □ DE □ EE □ EL □ ES □ FI □ FR □ HU □ IE □ IT □ LT □ LU □ LV □ MT □ NL □ PL □ PT □ RO □ SE □ SI □ SK □ UK □ jiný (prosím uveďte) (kód ISO) □
3.5. E-mail (je-li k dispozici):
4. Soudní rozhodnutí
4.1. Datum (dd/mm/rrrr) soudního rozhodnutí:
4.2. Referenční číslo soudního rozhodnutí:
▌
4.3. Rozhodnutí soudu bylo vydáno v nepřítomnosti:
4.3.1. □ Ne
4.3.2. □ Ano (uveďte prosím datum (dd/mm/rrrr), kdy byl žalovanému doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost):
4.4. Rozhodnutí je vykonatelné v členském státě původu, aniž by bylo třeba splnit další podmínky:
4.4.1. □ Ano (je-li to relevantní, uveďte prosím datum (dd/mm/rrrr), kdy bylo rozhodnutí prohlášeno za vykonatelné):
▌
4.4.2. □ Ano, ale pouze vůči této osobě (těmto osobám) (prosím upřesněte):
▌
4.4.3. □ Ano, ale pouze v části (částech) soudního rozhodnutí (prosím upřesněte):
▌
4.4.4. □ Rozhodnutí neobsahuje vykonatelnou povinnost
▌
4.5. K datu vydání osvědčení bylo rozhodnutí doručeno žalovanému (žalovaným):
4.5.1. □ Ano (uveďte prosím datum doručení (dd/mm/rrrr), je-li známo):
4.5.1.1. Rozhodnutí bylo doručeno v tomto jazyce (těchto jazycích):
AT □ BE □ BG □ CY □ CZ □ DE □ EE □ EL □ ES □ FI □ FR □ HU □ IE □ IT □ LT □ LU □ LV □ MT □ NL □ PL □ PT □ RO □ SE □ SI □ SK □ UK □ jiný (prosím uveďte) (kód ISO) □
▌
4.5.2. □ Bez vědomí soudu[27]
4.6. Podmínky soudního rozhodnutí a úrok:
4.6.1. Soudní rozhodnutí o peněžním nároku[28]
4.6.1.1. Krátký popis předmětu dané věci:
4.6.1.2. Soud nařídil
………………. (příjmení a jméno (jména) / název společnosti nebo organizace)[29]
učinit platbu ve prospěch:
………….. (příjmení a jméno (jména) / název společnosti nebo organizace)
4.6.1.2.1. Pokud za uspokojení téhož nároku odpovídá více osob než jedna, může být celá částka získána od jakékoli z těchto osob:
4.6.1.2.1.1. □ Ano
4.6.1.2.1.2. □ Ne
4.6.1.3. Měna:
□ euro (EUR) □ bulharský lev (BGN) □ česká koruna (CZK) □ maďarský forint (HUF) □ litevský litas (LTL)□ lotyšský latas (LVL) □ polský zlotý (PLN) □ britská libra (GBP) □ rumunský leu (RON) □ švédská koruna (SEK) □ jiná (uveďte prosím kód ISO):
4.6.1.4. Základní částka:
4.6.1.4.1. □ Částka, jež má být zaplacena jednorázově:
4.6.1.4.2. □ Částka se vyplácí ve splátkách[30]
|
Datum splatnosti (dd/mm/rrrr) |
Částka |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
4.6.1.4.3. □ Částka, jež má být placena pravidelně
4.6.1.4.3.1. □ denně
4.6.1.4.3.2. □ týdně
4.6.1.4.3.3. □ jinak (upřesněte intervaly):
4.6.1.4.3.4. Počínaje dnem (dd/mm/rrrr) nebo událostí:
4.6.1.4.3.5. Je-li to relevantní, až do (datum (dd/mm/rrrr) nebo událost):
4.6.1.5. Úrok, je-li to relevantní
4.6.1.5.1. Úroky:
4.6.1.5.1.1. □ Neupřesněno v soudním rozhodnutí
4.6.1.5.1.2. □ Ano, v soudním rozhodnutí upřesněno takto:
4.6.1.5.1.2.1. Částka:
nebo
4.6.1.5.1.2.2. Sazba … %
4.6.1.5.1.2.3. Úrok počítaný od …... (data (dd/mm/rrrr) nebo události) do … (data (dd/mm/rrrr) nebo události)[31]
4.6.1.5.2. □ Zákonný úrok (je-li relevantní), který se vypočítá podle (prosím upřesněte příslušný právní předpis):
4.6.1.5.2.1. Úrok počítaný od … (data (dd/mm/rrrr) nebo události do … (data (dd/mm/rrrr) nebo události)1
4.6.1.5.3. □ Kapitalizace úroků (je-li relevantní, upřesněte prosím):
4.6.2. Rozhodnutí nařizující předběžné opatření, včetně zajišťovacího:
4.6.2.1. Stručný popis předmětu věci a nařízeného opatření:
4.6.2.2. Opatření bylo nařízeno soudem příslušným ve věci samé
4.6.2.2.1. □ Ano
4.6.3. Jiný druh soudního rozhodnutí:
4.6.3.1. Stručný popis předmětu věci a rozhodnutí soudu:
4.7. Náklady[32]
4.7.1. Měna:
□ euro (EUR) □ bulharský lev (BGN) □ česká koruna (CZK) □ maďarský forint (HUF) □ litevský litas (LTL)□ lotyšský latas (LVL) □ polský zlotý (PLN) □ britská libra (GBP) □ rumunský leu (RON) □ švédská koruna (SEK) □ jiná (uveďte prosím kód ISO):
4.7.2. Bylo nařízeno, že náklady ponese tato osoba (ponesou tyto osoby), vůči níž (nimž) je výkon navrhován:
4.7.2.1. Příjmení a jméno (jména) / název společnosti nebo organizace:[33]
4.7.2.2. Bylo-li nařízeno, že náklady ponese více osob než jedna, může být celá částka získána od jakékoli z těchto osob:
4.7.2.2.1. □ Ano
4.7.2.2.2. □ Ne
4.7.3. Požaduje se uhrazení těchto nákladů:[34]
4.7.3.1. □ Náklady byly v soudním rozhodnutí stanoveny jako celková částka (uveďte prosím výši částky):
4.7.3.2. □ Náklady byly v soudním rozhodnutí stanoveny jako procento celkových nákladů (uveďte prosím procento celkové částky):
4.7.3.3. □ V soudním rozhodnutí bylo stanoveno uhrazení nákladů a přesné částky jsou:
4.7.3.3.1. □ Soudní poplatky:
4.7.3.3.2. □ Náklady právního zastoupení:
4.7.3.3.3. □ Náklady na doručování písemností:
4.7.3.3.4. □ Jiné:
4.7.3.4. □ Jiná kategorie (prosím upřesněte):
4.7.4. Úroky z nákladů:
4.7.4.1. □ Nepoužije se
4.7.4.2. □ Úrok upřesněn v soudním rozhodnutí
4.7.4.2.1. □ Částka:
nebo
4.7.4.2.2. □ Sazba … %
4.7.4.2.2.1. Úrok počítaný od … (data (dd/mm/rrrr) nebo události do … (data (dd/mm/rrrr) nebo události)[35]
4.7.4.3. □ Zákonný úrok (je-li relevantní), který se vypočítá podle (prosím upřesněte příslušný právní předpis):
4.7.4.3.1. Úrok počítaný od … (data (dd/mm/rrrr) nebo události do … (data (dd/mm/rrrr) nebo události)[36]
4.7.4.4. □ Kapitalizace úroků (je-li relevantní, prosím upřesněte):
▌
Vystaveno v: …
Podpis nebo razítko soudu původu:
▌
PŘÍLOHA II
OSVĚDČENÍ TÝKAJÍCÍ SE VEŘEJNÉ LISTINY NEBO SOUDNÍHO ROZHODNUTÍ[37] V OBČANSKÝCH A OBCHODNÍCH VĚCECH ▌
Článek 71a nařízení ___ Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
1. Soud nebo příslušný orgán vydávající osvědčení
1.1. Název:
1.2. Adresa:
1.2.1. Ulice a číslo / PO box:
1.2.2. Místo a poštovní směrovací číslo:
1.2.3. Členský stát:
AT □ BE □ BU □ CY □ CZ □ DE □ EE □ EL □ ES □ FI □ FR □ HU □ IE □ IT □ LT □ LU □ LV □ MT □ NL □ PL □ PT □ RO □ SE □ SI □ SK □ UK □
1.3. Telefon ▌:
1.4. Fax:
1.5. E-mail (je-li k dispozici):
2. veřejná listina ▌
2.1. Orgán, který vydal veřejnou listinu (nejedná-li se o tentýž orgán jako orgán vydávající osvědčení)
2.1.1. Název a označení orgánu:
2.1.2. Adresa:
2.2. Datum (dd/mm/rrrr), kdy orgán uvedený v bodě 2.1 vydal veřejnou listinu:
▌
2.3. Referenční číslo veřejné listiny (je-li relevantní):
2.4. Datum (dd/mm/rrrr), kdy byla veřejná listina registrována v členském státě původu (vyplnit pouze, pokud datum registrace určuje právní účinnost nástroje a toto datum se liší od data uvedeného v bodě 2.2:
2.4.1. Referenční číslo v rejstříku (je-li relevantní):
3. soudní smír
3.1. Soud, u kterého byl schválen nebo uzavřen soudní smír (nejedná-li se o tentýž soud jako soud vydávající osvědčení)
3.1.1. Název soudu:
3.1.2. Adresa:
3.2. Datum (dd/mm/rrrr) soudního smíru:
3.3. Referenční číslo soudního smíru:
4. Strany veřejné listiny / soudního smíru:
4.1. Jméno (jména) věřitele (věřitelů) (příjmení, jméno (jména)/ název společnosti nebo organizace)[38]:
4.1.1. Identifikační číslo (je-li použitelné a k dispozici):
4.1.2. Datum (dd/mm/rrrr) a místo narození nebo, jedná-li se o právnickou osobu, vznik společnosti / založení / zápis do rejstříku (je-li relevantní a k dispozici):
4.2. Jméno (jména) dlužníka (dlužníků) (příjmení, jméno (jména)/ název společnosti nebo organizace)[39]:
4.2.1. Identifikační číslo (je-li použitelné a k dispozici):
4.2.2. Datum (dd/mm/rrrr) a místo narození nebo, jedná-li se o právnickou osobu, vznik společnosti / založení / zápis do rejstříku (je-li relevantní a k dispozici):
4.3. Jméno dalších stran (příjmení, jméno (jména) / název společnosti nebo organizace)[40]
4.3.1. Identifikační číslo (je-li použitelné a k dispozici):
4.3.2. Datum (dd/mm/rrrr) a místo narození nebo, jedná-li se o právnickou osobu, vznik společnosti / založení / zápis do rejstříku (je-li relevantní a k dispozici):
5. vykonatelnost veřejné listiny / soudního smíru v členském státě původu
5.1. Veřejná listina / soudní smír je vykonatelná/ý v členském státě původu.
5.1.1. □ Ano
5.2. Podmínky veřejné listiny / soudního smíru a úroky
5.2.1. Veřejná listina / soudní smír týkající se peněžního nároku
5.2.1.1. Stručný popis předmětu věci:
5.2.1.2. Ve veřejné listině / soudním smíru
………………. (příjmení a jméno (jména) / název společnosti nebo organizace)[41]
musí učinit platbu ve prospěch:
………….. (příjmení a jméno (jména) / název společnosti nebo organizace)
5.2.1.2.1. Pokud za uspokojení téhož nároku odpovídá více osob než jedna, může být celá částka získána od jakékoli z těchto osob:
5.2.1.2.1.1. □ Ano
5.2.1.2.1.2. □ Ne
5.2.1.3. Měna:
□ euro (EUR) □ bulharský lev (BGN) □ česká koruna (CZK) □ maďarský forint (HUF) □ litevský litas (LTL)□ lotyšský latas (LVL) □ polský zlotý (PLN) □ britská libra (GBP) □ rumunský leu (RON) □ švédská koruna (SEK) □ jiná (uveďte prosím kód ISO):
5.2.1.4. Základní částka:
5.2.1.4.1. □ Částka, jež má být zaplacena jednorázově:
5.2.1.4.2. □ Částka se vyplácí ve splátkách[42]
|
Datum splatnosti (dd/mm/rrrr) |
Částka |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
5.2.1.4.3. □ Částka, jež má být placena pravidelně
5.2.1.4.3.1. □ denně
5.2.1.4.3.2. □ týdně
5.2.1.4.3.3. □ jinak (upřesněte intervaly):
5.2.1.4.3.4. Počínaje dnem (dd/mm/rrrr) nebo událostí:
5.2.1.4.3.5. Je-li to relevantní, až do......... (data (dd/mm/rrrr) nebo události):
5.2.1.5. Úrok, je-li to relevantní
5.2.1.5.1. Úroky:
5.2.1.5.1.1. □ Neupřesněno ve veřejné listině / soudním smíru:
5.2.1.5.1.2. □ Ano, ve veřejné listině / soudním smíru upřesněno takto:
5.2.1.5.1.2.1. Částka:
nebo
5.2.1.5.1.2.2. Sazba … %
5.2.1.5.1.2.3. Úrok počítaný od …... (data (dd/mm/rrrr) nebo události) do ….... (data (dd/mm/rrrr) nebo události)[43]
5.2.1.5.2. □ Zákonný úrok (je-li relevantní), který se vypočítá podle (prosím upřesněte příslušný právní předpis):
5.2.1.5.2.1. Úrok počítaný od … (data (dd/mm/rrrr) nebo události) do … (data (dd/mm/rrrr) nebo události)1
5.2.1.5.3. □ Kapitalizace úroků (je-li relevantní, prosím upřesněte):
5.2.2. Veřejná listina / soudní smír týkající se nepeněžní vykonatelné povinnosti:
5.2.2.1. Stručný popis vykonatelné povinnosti:
5.2.2.2. Povinnost uvedená v bodě 5.2.2.1. je vykonatelná vůči této osobě (těmto osobám)[44] (příjmení, jméno (jména)/ název společnosti nebo organizace):
Vystaveno v: …
Podpis nebo razítko soudu či příslušného orgánu, který vydává osvědčení:
▌
PŘÍLOHA III
SROVNÁVACÍ TABULKA
|
Nařízení (ES) č. 44/2001 |
Toto nařízení |
|
|
Čl. 1 odst. 1 |
Čl. 1 odst. 1 |
|
|
Čl. 1 odst. 2 úvodní věta |
Čl. 1 odst. 2 úvodní věta |
|
|
Čl. 1 odst. 2 písm. a) až d) |
Čl. 1 odst. 2 písm. a) až d) |
|
|
________ |
Čl. 1 odst. 2 písm. e) |
|
|
________ |
Čl. 1 odst. 2 písm. f) |
|
|
Čl. 1 odst. 3 |
▌ ________ |
|
|
________ |
Článek 2 |
|
|
Článek 2 |
Článek 3 |
|
|
Článek 3 |
Článek 4 |
|
|
Článek 4 |
Článek 4a |
|
|
▌ |
▌ |
|
|
▌ |
________ |
|
|
Článek 5, úvodní věta |
Článek 5, úvodní věta |
|
|
Čl. 5 bod 1 |
Čl. 5 bod 1 |
|
|
Čl. 5 bod 2 |
________ |
|
|
Čl. 5 body 3 a 4 |
Čl. 5 body 3 a 4 |
|
|
________ |
Čl. 5 bod 4a |
|
|
Čl. 5 body 5 až 7 |
Čl. 5 body 5 až 7 |
|
|
Článek 6 |
Článek 6 |
|
|
Článek 7 |
Článek 7 |
|
|
Článek 8 |
Článek 8 |
|
|
Článek 9 |
Článek 9 |
|
|
Článek 10 |
Článek 10 |
|
|
Článek 11 |
Článek 11 |
|
|
Článek 12 |
Článek 12 |
|
|
Článek 13 |
Článek 13 |
|
|
Článek 14 |
Článek 14 |
|
|
Článek 15 |
Článek 15 |
|
|
Článek 16 |
Článek 16 |
|
|
Článek 17 |
Článek 17 |
|
|
Článek 18 |
Článek 18 |
|
|
Čl. 19 body 1 a 2 |
Čl. 19 bod 1 |
|
|
________ |
Čl. 19 bod 2 |
|
|
Článek 20 |
Článek 20 |
|
|
Článek 21 |
Článek 21 |
|
|
Článek 22 ▌ |
Článek 22 ▌ |
|
|
Čl. 23 odst. 1 a 2 |
Čl. 23 odst. 1 a 2 |
|
|
________ |
▌ |
|
|
▌ |
▌ |
|
|
▌ |
▌ |
|
|
Čl. 23 odst. 3 |
________ |
|
|
Čl. 23 odst. 4 a 5 |
Čl. 23 odst. 3 a 4 |
|
|
▌ ________ |
Čl. 23 odst. 5 |
|
|
Článek 24 |
Čl. 24 odst. 1 |
|
|
________ |
Čl. 24 odst. 2 |
|
|
________ |
▌ |
|
|
Článek 25 |
Článek 27 |
|
|
Článek 26 |
Článek 28 |
|
|
▌ |
▌ |
|
|
Čl. 27 odst. 1 |
Čl. 29 odst. 1 |
|
|
________ |
Čl. 29 odst. 2 |
|
|
Čl. 27 odst. 2 |
Čl. 29 odst. 3 |
|
|
________ |
▌ |
|
|
Článek 28 |
Článek 30 |
|
|
________ |
▌ |
|
|
Článek 29 |
Čl. 32 odst. 1 |
|
|
________ |
Čl. 32 odst. 2 |
|
|
________ |
Čl. 32 odst. 2a |
|
|
________ |
Čl. 32 odst. 2b |
|
|
Článek 30 |
Čl. 33 odst. 1 písm. a) a b) |
|
|
________ |
Čl. 33 odst. 1 druhý pododstavec |
|
|
________ |
Čl. 33 odst. 2 ▌ |
|
|
________ |
Článek 34 |
|
|
________ |
Článek 34a |
|
|
Článek 31 |
Článek 36 |
|
|
Článek 32 |
Čl. 2 písm. a) |
|
|
Článek 33 |
Článek 38a |
|
|
________ |
▌ |
|
|
________ |
Článek 39 |
|
|
________ |
Článek 39b |
|
|
________ |
Článek 40 |
|
|
________ |
Článek 41 |
|
|
________ |
Článek 42 |
|
|
________ |
Článek 42a |
|
|
________ |
Článek 44 |
|
|
Článek 34 |
Čl. 48 odst. 1 písm. a) až d) |
|
|
Čl. 35 odst. 1 |
Čl. 48 odst. 1 písm. e) |
|
|
Čl. 35 odst. 2 |
Čl. 48 odst. 2 |
|
|
Čl. 35 odst. 3 |
Čl. 48 odst. 3 |
|
|
▌ |
Čl. 48 odst. 4 |
|
|
Článek 36 |
Článek 64 |
|
|
Čl. 37 odst. 1 |
Čl. 39a písm. a) |
|
|
Článek 38 |
________ |
|
|
Článek 39 |
▌________ |
|
|
Článek 40 |
________ |
|
|
Článek 41 |
▌________ |
|
|
Článek 42 |
▌________ |
|
|
Článek 43 |
▌________ |
|
|
Článek 44 |
▌________ |
|
|
Článek 45 |
▌________ |
|
|
Článek 46 |
▌________ |
|
|
Článek 47 |
▌________ |
|
|
Článek 48 |
▌________ |
|
|
▌________ |
Článek 50a |
|
|
▌________ |
Článek 51 |
|
|
________ |
Článek 54 |
|
|
▌________ |
Článek 56 |
|
|
▌________ |
Článek 57 |
|
|
▌________ |
Článek 59 |
|
|
▌________ |
Článek 66 |
|
|
Článek 49 |
Článek 67 |
|
|
Článek 50 |
▌________ |
|
|
Článek 51 |
Článek 68 |
|
|
Článek 52 |
▌________ |
|
|
Článek 53 |
▌________ |
|
|
Článek 54 |
Článek 64a |
|
|
Čl. 55 odst. 1 |
▌________ |
|
|
Čl. 55 odst. 2 |
Čl. 39 odst. 2, čl. 51 odst. 2a a článek 69 |
|
|
▌________ |
▌________ |
|
|
Článek 56 |
Článek 72 |
|
|
Čl. 57 odst. 1 |
Čl. 70 odst. 1 |
|
|
Čl. 57 odst. 2 |
________ |
|
|
Čl. 57 odst. 3 |
Čl. 70 odst. 2 |
|
|
Čl. 57 odst. 4 |
Čl. 70 odst. 3 a článek 71a |
|
|
Článek 58 |
Článek 71 a článek 71a |
|
|
Článek 59 |
Článek 73 |
|
|
▌________ |
_______ |
|
|
Článek 60 |
Článek 74 |
|
|
Článek 61 |
Článek 75 |
|
|
Článek 62 |
Článek 2a |
|
|
Článek 63 |
_______ |
|
|
Článek 64 |
_______ |
|
|
Článek 65 |
Čl. 76 odst. 1 a 2 |
|
|
_______ |
Čl. 76 odst. 2a |
|
|
▌________ |
▌________ |
|
|
Článek 66 |
Článek 77 |
|
|
Článek 67 |
Článek 78 |
|
|
Článek 68 |
Článek 79 |
|
|
Článek 69 |
Článek 80 |
|
|
Článek 70 |
Článek 81 |
|
|
Článek 71 |
Článek 82 |
|
|
Článek 72 |
Článek 83 |
|
|
_______ |
Článek 84 |
|
|
Článek 73 |
Článek 91a |
|
|
Čl. 74 odst. 1 |
Čl. 87 odst. 1 písm. d), e) a f) a čl. 88 odst. 1 písm. a) |
|
|
Čl. 74 odst. 2 |
Článek 89 |
|
|
_______ |
▌________ |
|
|
▌________ |
▌________ |
|
|
▌________ |
▌________ |
|
|
_______ |
▌________ |
|
|
_______ |
Článek 90 |
|
|
_______ |
▌________ |
|
|
_______ |
Článek 92 |
|
|
Článek 75 |
_______ |
|
|
Článek 76 |
Článek 93 |
|
|
Příloha V |
Příloha I a příloha II |
|
|
Příloha VI |
Příloha II |
|
|
_______ |
Příloha III |
|
|
▌________ |
▌________ |
|
|
▌________ |
▌________ |
|
|
▌________ |
▌________ |
|
Or. en
- [1] Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 78.
- [2] Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.
- [3] * Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.
- [4] Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 78.
- [5] Postoj Evropského parlamentu ze dne ... [(Úř. věst. ...)] [(dosud nezveřejněno v Úř. věst.)] a rozhodnutí Rady ze dne …
- [6] Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému o sociálnímu výboru o uplatňování nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, COM(2009)0174 v konečném znění.
- [7] Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.
- [8] Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.
- [9] Úř. věst. L 299, 31.12.1972, s. 32, úř. věst. L 304, 30.10.1978, s. 1, úř. věst. L 388, 31.12.1982, s. 1, úř. věst. L 285, 3.10.1989, s. 1. úř. věst. C 15, 15.1.1997, s. 1. Úplné znění viz Úř. věst. C 27, 26.1.1998, s. 1.
- [10] Úř. věst. L 120, 5.5.2006, s. 22.
- [11] Úř. věst. L 147, 10.6.2009, s. 5.
- [12] Úř. věst. L 7, 10.1.2009, s. 1.
- [13] Úř. věst. L 74, 27.3.1993, s. 74.
- [14] Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45.
- [15] Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 1.
- [16] Úř. věst. L 299, 16.11.2005, s. 62.
- [17] Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1.
- [18] Úř. věst. L 324, 10.12.2007, s. 79.
- [19] Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25.
- [20] * Úř. věst.: vložte datum 12 měsíců přede dnem použitelnosti tohoto nařízení.
- [21] * Úř. věst.: vložte datum vstupu této směrnice v platnost.
- [22] * Úř. věst.: vložte datum sedm let ode dne použitelnosti tohoto nařízení.
- [23] * Úř věst.: vložte datum 24 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost.
- [24] ** Úř. věst.: vložte datum 12 měsíců před datem použitelnosti tohoto nařízení.
- [25] Týká-li se soudní rozhodnutí více než jednoho žalobce, uveďte příslušný počet žalobců.
- [26] Týká-li se soudní rozhodnutí více než jednoho žalovaného, uveďte příslušný počet žalovaných.
- [27] Pokud rozhodnutí soudu nebylo v období od data vydání osvědčení do data zahájení vykonávacího řízení v dožádaném členském státě doručeno osobě (osobám), vůči níž (nimž) je výkon navrhován, musí být v souladu s článkem 42a v případě, že je osvědčení doručeno osobě (osobám), vůči níž (nimž) je výkon navrhován, k rozhodnutí přiloženo osvědčení.
- [28] Týká-li se rozhodnutí pouze nákladů souvisejících s nárokem, o kterém bylo rozhodnuto v dřívějším soudním rozhodnutí, nevyplňujte bod 4.6.1 a pokračujte bodem 4.7.
- [29] Bylo-li provedení platby nařízeno více než jedné osobě, uveďte prosím příslušný počet osob.
- [30] Doplňte počet potřebných splátek.
- [31] Jedná-li se o více než jedno období, doplňte počet příslušných období.
- [32] Tento bod se rovněž týká situací, v nichž se o nákladech rozhoduje v odděleném soudním rozhodnutí.
- [33] Doplňte počet příslušných osob.
- [34] V případě, že náklady mohou být hrazeny několika osobami, uveďte prosím příslušné rozdělení zvlášť pro každou z těchto osob.
- [35] Jedná-li se o více než jedno období, doplňte počet příslušných období.
- [36] Jedná-li se o více než jedno období, doplňte počet příslušných období.
- [37] Nehodící se v celém osvědčení škrtněte.
- [38] Doplňte počet příslušných dlužníků.
- [39] Doplňte počet příslušných dlužníků.
- [40] Doplňte počet příslušných jiných stran (existují-li).
- [41] Bylo-li provedení platby nařízeno více než jedné osobě, uveďte prosím příslušný počet osob.
- [42] Doplňte počet potřebných splátek.
- [43] Jedná-li se o více než jedno období, doplňte počet příslušných období.
- [44] Jedná-li se o více než jednu osobu, doplňte jejich počet.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Nařízení č. 44/2001 a jeho předchůdce Bruselská úmluva patří k nejúspěšnějším právním předpisům EU: položilo základy pro vytvoření evropského soudního prostoru, poskytuje službu občanům a podnikům tím, že prosazuje právní jistotu a předvídatelnost rozhodnutí, a slouží jako referenční dokument a nástroj pro další předpisy. Proto je velmi důležité toto nařízení přepracovat. Zpravodaj je potěšen skutečností, že v souvislosti s níže uvedenými body bylo dosaženo dohody se spoluzákonodárcem.
1. Zrušení doložky vykonatelnosti
Namísto doložky vykonatelnosti Komise navrhuje, aby soudní rozhodnutí vykonatelné v členském státě původu bylo vykonatelné a vykonané jinde v EU po předložení původní kopie a potvrzení v předepsané podobě vydaného soudem původu, bez uplatnění mezitímního řízení. Rozhodnutí bude poté vykonáno stejně, jako kdyby bylo vydáno soudy členského státu výkonu.
Pokud strana, proti níž je výkon navrhován, se k řízení, na jehož konci je vydáno rozhodnutí, nedostaví, může se obrátit na soudy členského státu původu, aby rozhodnutí přezkoumaly, pokud a) jí nebyl doručen návrh na zahájení řízení v dostatečném předstihu a tak, aby mohla připravit svou obhajobu, nebo b) pokud nárok nemohla napadnout z důvodu vyšší moci nebo z důvodu mimořádných okolností bez jakéhokoli pochybení na své straně, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl příležitost.
Strana, proti níž je výkon navrhován, může kromě toho požádat soudy členského státu výkonu o zamítnutí výkonu, pokud by výkon nebyl přípustný podle základních zásad, na kterých stojí právo na spravedlivý proces.
Komise navrhuje zrušit současné právo napadnout uznání či výkon rozhodnutí členského státu z důvodu zjevného rozporu s veřejným pořádkem členského státu, který rozhodnutí výkonává/uznává, a nahradit je omezeným důvodem „spravedlivého procesu“. Až na jednu velmi nepatrnou výjimku by také nebyl povolen přezkum příslušnosti soudu původu, a to ani v omezených případech stanovených v současné době v nařízení Brusel I (rozpor s požadavky týkajícími se spotřebitelů, pojištění či výlučné příslušnosti).
Výbor se domnívá, že je nutné zachovat výjimku vztahující se k věcné či procesní veřejné politice. Výjimka by totiž mohla být požadována na základě mezinárodních závazků členských států, přičemž i nařízení Řím I a Řím II obsahují výjimky pro veřejnou politiku a stanovují přednost imperativních ustanovení. Členský stát, kde je řízení zahájeno, má právo zachovat si své základní hodnoty. To stejné se musí týkat i členského státu, v němž je navrhován výkon rozhodnutí.
Komise nicméně navrhuje, aby prohlášení o vykonatelnosti, které strana prosazující výkon rozhodnutí předkládá protistraně, bylo nadále vyžadováno u dvou kategorií rozhodnutí, za předpokladu, že protistrana si zachová právo na odvolání z omezených důvodů, které jsou stejné jako důvody uvedené v současné době v článku 34 stávajícího nařízení Brusel I, zejména pokud jde o rozhodnutí týkající se mimosmluvních závazků, které vyplývají z porušení práva na soukromí a práv na ochranu osobnosti, včetně pomluvy, a rozhodnutí v rámci řízení týkajících se kolektivních žalob, kdy je požadováno odškodnění za škodu způsobenou protiprávním obchodním jednáním, která splňují určité podmínky.
Výbor pro právní záležitosti se domnívá, že z důvodu právní jistoty by neměly existovat žádné výjimky. Tento postoj se rovněž setkal s podporou Rady.
2. Rozšíření působnosti pravidel o příslušnosti na spory týkající se žalovaných osob s bydlištěm mimo EU
Komise navrhuje, aby se pravidla nařízení o příslušnosti povinně vztahovala i na žalované osoby ze třetích zemí, čímž by byla zrušena stávající kritéria pro určení příslušnosti, která členské státy v těchto případech uplatňují. S cílem kompenzovat vzniklý omezený přístup k soudům v řadě členských států a nedostupnost obecného kritéria pro určení příslušnosti na základě bydliště Komise rovněž navrhuje, aby příslušnými byly soudy členského státu, kde se nachází movitý majetek, který náleží žalovanému, za předpokladu, že 1) žádný jiný soud členského státu není příslušný podle předchozích pravidel nařízení, 2) „hodnota tohoto majetku není ve vztahu k hodnotě uplatňovaného nároku nepřiměřená“ a 3) spor má „dostatečnou vazbu“ na členský stát, u jehož soudu bylo zahájeno řízení.
Pro výjimečné případy se navrhuje, aby bylo uplatněno forum necessitatis, tzn. právo zahájit řízení u soudu členského státu, na nějž má spor „významnou vazbu“, pokud to vyžaduje „právo na spravedlivý proces nebo právo na přístup ke spravedlnosti“ a pokud podle předchozích pravidel tohoto nařízení není příslušný žádný jiný soud členského státu. Řízení může být zahájeno především v případě, že a) je nelze rozumně zahájit nebo vést ve třetím státě, který vykazuje úzkou vazbu se sporem, nebo pokud by řízení bylo v tomto státě nemožné, b) rozhodnutí vydané ve třetím státě by nemohlo být uznáno či vykonáno v členském státě, u jehož soudu bylo zahájeno řízení, a toto uznání a výkon jsou nezbytné k tomu, aby bylo zajištěno uspokojení práv žalobce.
Výbor se ztotožňuje s postojem vyjádřeným v usnesení Parlamentu o zelené knize, podle něhož otázka, zda je třeba pravidla nařízení tímto způsobem rozšířit, vyžaduje široké konzultace a politickou rozpravu. Za této situace se proto navrhuje, aby do nařízení byla pro případy sporů v oblasti pracovních a spotřebitelských smluv a smluv týkajících se pojištění začleněna pravidla, která by měla alespoň částečný reflexivní účinek, za účelem ochrany slabší strany sporu.
3. Dohody o volbě soudu
Rozšíření účinnosti dohod o volbě soudu stanovením, že přednost by měl mít vždy soud, který si strany zvolí pro vyřešení jejich sporu bez ohledu na to, zda zahájil řízení jako první nebo ne, se jeví jako uskutečnitelné řešení. Čl. 32 odst. 2 stanoví, že svěřuje-li dohoda uvedená v článku 23 výlučnou příslušnost soudu nebo soudům jednoho členského státu, soudy jiného členského státu nejsou příslušné k řízení, dokud soud nebo soudy uvedené v této dohodě rozhodnou o své nepříslušnosti. Ustanovením o překážce věci (lis pendens) stanoveným v článku 29 navrhovaného nařízení není navíc dotčen čl. 32 odst. 2. Bod odůvodnění 19 poukazuje na potřebu posílit účinnost dohod o volbě soudu, „aby se zamezilo nekalým taktikám při vedení sporu“. Dále se uvádí, že „toto nařízení by mělo upravovat přednost soudů určených v těchto dohodách, aby rozhodly o vlastní příslušnosti bez ohledu na to, zda zahájily řízení jako první“. Kromě toho čl. 23 odst. 1 upravuje svěření příslušnosti zvolenému soudu slovy „pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná“.
4. Rozhodčí smlouvy
Komise se domnívá, že je zapotřebí posílit účinnost rozhodčích smluv, aby se zcela uplatňovala vůle stran. Mělo by se jednat zejména o případy, kdy je sjednáno nebo stanoveno, že se rozhodčí řízení koná v členském státě. Doporučuje zvláštní pravidla, jejichž cílem je zamezit za těchto okolností souběžným řízením a nekalým taktikám při vedení sporu.
V souvislosti s tímto bodem se výbor ztotožňuje s postojem, který Parlament přijal ve svém usnesení o zelené knize: rozhodčí řízení je dostatečně pokryto Newyorkskou úmluvou z roku 1958 a Ženevskou úmluvou o mezinárodní obchodní arbitráži z roku 1961. Vzhledem k tomu, že všechny členské státy jsou smluvními stranami výše uvedených úmluv, mělo by vyloučení dohodovacího řízení z působnosti nařízení zůstat zachováno. To vyjasňuje bod odůvodnění 11 a výše uvedené skutečnosti.
5. Další otázky
Výbor uznává, že bylo dosaženo zlepšení v souvislosti s předběžnými opatřeními.
Výbor podporuje návrh umožnit soudům členských států, aby přerušily řízení v situaci lis pendens, v níž jako první zahájí řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok soud třetí země.
6. Závěr
Výbor pro právní záležitosti je spokojený s kompromisem, jehož bylo dosaženo s Radou, neboť odpovídá postoji Parlamentu ve všech podstatných bodech. Přepracované nařízení urovnává některé nedostatky, které byly v této oblasti zaznamenány v posledních deseti letech, a zrušení doložky vykonatelnosti pro všechna rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je významným pokrokem v přístupu občanů a podniků ke spravedlnosti.
PŘÍLOHA: STANOVISKO PORADNÍ SKUPINY SLOŽENÉ Z PRÁVNÍCH SLUŽEB EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY A KOMISE
|
|
PORADNÍ SKUPINA PRÁVNÍCH SLUŽEB |
|
Brusel 8. března 2011
STANOVISKO
PRO EVROPSKÝ PARLAMENT
RADU
KOMISI
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění)
KOM(2010)0748 ze dne 14. 12. 2010 – 2010/0383(COD)
S ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů, a zejména s ohledem na bod 9 této dohody, se dne 13. ledna a 11. února 2011 sešla poradní pracovní skupina složená ze zástupců právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise, aby posoudila mimo jiné i výše uvedený návrh Komise.
Poradní pracovní skupina na těchto schůzích[1] dospěla na základě posouzení návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se přepracovává nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jednomyslně k následujícím závěrům.
1) Pokud jde o důvodovou zprávu, měla by v souladu s příslušnými požadavky interinstitucionální dohody uvádět, která ustanovení původního právního předpisu zůstávají v návrhu nezměněna, jak stanoví odst. 6 písm. a) bod iii) interinstitucionální dohody.
2) Níže uvedené části přepracovaného znění by měly být zvýrazněny použitím podkladu písma v šedém odstínu, který obecně označuje změny věcného obsahu:
- v první citaci slova „a e)“;
- druhá věta bodu odůvodnění 10;
- v čl. 47 odst. 1 slova „které se týká věcí uvedených v čl. 37 odst. 3“.
3) V čl. 28 odst. 2 by měl být odkaz na „odstavec 2“ změněn tak, aby zněl „odstavec 1“.
4) V čl. 47 odst. 2 by slova „článků 50 až 63“ měla být změněna tak, aby zněla „článků 50 až 65, 67, 68 a 72“.
5) V článku 64 by slova „vydané v jednom členském státě“ a slova „v členském státě, ve kterém bylo navrženo uznání, vykonatelnost nebo výkon“ měla být označena šipkami.
Na základě projednání návrhu došla poradní pracovní skupina k jednomyslnému závěru, že návrh neobsahuje žádné jiné věcné změny než ty, které jsou jako takové označeny v návrhu nebo v tomto stanovisku. Pokud jde o kodifikaci nezměněných ustanovení dosavadního aktu se změnami věcného obsahu, dospěla poradní pracovní skupina rovněž k závěru, že návrh je prostou kodifikací stávajících znění beze změny jejich věcného obsahu.
C. PENNERA H. LEGAL L. ROMERO REQUENA
vedoucí právní služby vedoucí právní služby generální ředitel
- [1] Poradní pracovní skupina měla k dispozici anglické, francouzské a německé znění návrhu a pracovala na základě anglického znění, které je původním zněním projednávaného textu.
STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (10. 11. 2011)
pro Výbor pro právní záležitosti
k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění)
(KOM(2010)0748 – C7‑0433/2010 – 2010/0383(COD))
Navrhovatelka: Evelyn Regner
STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ
Žádá, aby byl do nařízení vložen nový oddíl o soudní příslušnosti ve věci protestních akcí zaměstnanců. Z případů, které v minulosti řešil Evropský soudní dvůr, zejména pak z případu Viking, vyplývá, že v oblasti soudní příslušnosti existuje prostor pro tzv. forum shopping (převod soudních řízení z jednoho členského státu do druhého za účelem výhodnějšího právního postavení). Vzhledem k chybějící soudní příslušnosti ve věci protestních akcí zaměstnanců byl v případě protestní akce ve Finsku jmenován soudem příslušným pro rozhodnutí britský soud. V členských státech rozhodují v občanskoprávních věcech soudy nezávisle na protestní akci. Tato praxe je v rozporu s myšlenkou a cíli tohoto nařízení. V těchto případech by pravomoc rozhodovat měly mít soudy těch členských států, jež mají k protestní akci nejblíže, přirozeně tedy soudy v členském státě, v němž byla protestní akce uspořádána.
Žádá zrušení doložky vykonatelnosti, domnívá se ale, že než tak bude učiněno, musí být zaručeno, že tento krok bude vyvážen přísnými ochrannými opatřeními, jež budou dostatečná k ochraně práv soudem uznaného dlužníka a jež zajistí úplné dodržování základních práv.
Domnívá se zatím, že pravidla Společenství o výlučné příslušnosti, co se týče věcných práv k nemovitostem nebo nájmu nemovitostí, by mohla být rozšířena na řízení vedená ve třetím státě. Pravidla týkající se určení příslušnosti pro spotřebitele a zaměstnance platí i ve vztahu ke společnostem z třetích států.
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY
Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:
Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Bod odůvodnění 1 a (nový) | |
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh |
|
|
(1a) Nařízení (ES) č. 44/2001 vstoupilo v platnost v březnu 2002. Osm let poté přezkoumala Komise jeho fungování v praxi a má za to, že je nutné je pozměnit. Toto přepracované znění zlepší přístup ke spravedlnosti, mimo jiné tím, že zaměstnancům poskytne možnost podat žalobu proti vícero žalovaným stranám v oblasti zaměstnávání podle čl. 6 odst. 1. Tato možnost existovala podle Bruselské úmluvy z roku 1968. Z jejího znovuzavedení do nařízení budou mít prospěch zaměstnanci, kteří chtějí zahájit řízení proti společným zaměstnavatelům usazeným v různých členských státech. |
Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení Bod odůvodnění 1 b (nový) | |
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh |
|
|
(1b) Příslušnost ve věcech týkajících se protestní akce se tímto zavádí proto, aby nedocházelo k tzv. forum shopping a aby byl zajištěn soulad s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)1; příslušným soudem by měl být soud členského státu, v němž se protestní akce odehrávají. |
|
|
_______________ |
|
|
1 Úř. věst L 199, 31.7.2007, s. 40. |
Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Čl. 22 – bod 1 – písm. aa (nové) | |
|
Znění navržené Komisí |
Pozměňovací návrh |
|
|
aa) pro soudní řízení týkající se protestních akcí zaměstnanců uskutečněných v určitém členském státě jsou příslušné soudy tohoto členského státu; |
Odůvodnění | |
Podle bodu odůvodnění 7 nařízení Řím II by měly být ve vzájemném souladu právní nástroje Společenství, jejichž předmětem je rozhodné právo a soudní příslušnost. Aby nedocházelo k „forum shopping“, měla by být příslušnost, jež odpovídá článku 9 nařízení Řím II, zavedena také do nařízení Brusel I. Podniky mají v případě většího počtu žalovaných (protestní akce zaměstnanců) stále možnost zvolit si soudní příslušnost, která je pro jejich zájmy výhodnější, což ovšem není v souladu s cíli nařízení Brusel I. | |
POSTUP
|
Název |
Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) |
||||
|
Referenční údaje |
KOM(2010)0748 – C7-0433/2010 – 2010/0383(COD) |
||||
|
Příslušný výbor Datum oznámení na zasedání |
JURI 18.1.2011 |
|
|
|
|
|
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko Datum oznámení na zasedání |
EMPL 15.9.2011 |
|
|
|
|
|
Zpravodaj(ové) Datum jmenování |
Evelyn Regner 7.7.2011 |
|
|
|
|
|
Projednání ve výboru |
12.9.2011 |
5.10.2011 |
7.11.2011 |
|
|
|
Datum přijetí |
7.11.2011 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
20 15 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Edit Bauer, Jean-Luc Bennahmias, Pervenche Berès, Philippe Boulland, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Frédéric Daerden, Karima Delli, Frank Engel, Richard Falbr, Marian Harkin, Roger Helmer, Liisa Jaakonsaari, Ádám Kósa, Veronica Lope Fontagné, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Siiri Oviir, Konstantinos Poupakis, Sylvana Rapti, Elisabeth Schroedter, Jutta Steinruck, Traian Ungureanu, Andrea Zanoni |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Georges Bach, Raffaele Baldassarre, Edite Estrela, Julie Girling, Richard Howitt, Ria Oomen-Ruijten, Antigoni Papadopoulou, Emilie Turunen |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Catherine Bearder |
||||
POSTUP
|
Název |
Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) |
||||
|
Referenční údaje |
COM(2010)0748 – C7-0433/2010 – 2010/0383(COD) |
||||
|
Datum predložení EP |
14.12.2010 |
|
|
|
|
|
Příslušný výbor Datum oznámení na zasedání |
JURI 18.1.2011 |
|
|
|
|
|
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko Datum oznámení na zasedání |
EMPL 15.9.2011 |
|
|
|
|
|
Zpravodaj(ové) Datum jmenování |
Tadeusz Zwiefka 28.2.2011 |
|
|
|
|
|
Projednání ve výboru |
24.5.2011 |
11.7.2011 |
22.11.2011 |
|
|
|
Datum přijetí |
11.10.2012 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
20 0 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Luigi Berlinguer, Sebastian Valentin Bodu, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Gerald Häfner, Sajjad Karim, Klaus-Heiner Lehne, Antonio Masip Hidalgo, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Rebecca Taylor, Alexandra Thein, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Piotr Borys, Eva Lichtenberger, Axel Voss |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Sylvie Guillaume, Salvatore Tatarella |
||||
|
Datum předložení |
15.10.2012 |
||||