ZPRÁVA o doporučení Rady ohledně jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky
22.10.2012 - (C7‑0195/2012 – 2012/0806(NLE))
Hospodářský a měnový výbor
Zpravodajka: Sharon Bowles
NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o doporučení Rady ohledně jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky
(C7‑0195/2012 – 2012/0806(NLE))
(Konzultace)
Evropský parlament,
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. července 2012[1],
– s ohledem na čl. 283 odst. 2 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, podle něhož Evropská rada konzultovala návrh s Parlamentem (C7–0195/2012),
– s ohledem na článek 109 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0348/2012),
A. vzhledem k tomu, že dopisem ze dne 13. července 2012 obdrženým dne 18. července 2012 Evropská rada konzultovala s Evropským parlamentem jmenování Yvese Mersche do funkce člena Výkonné rady Evropské centrální banky (ECB) na osmileté funkční období;
B. vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor Parlamentu zhodnotil profesní způsobilost navrženého kandidáta, zejména s ohledem na požadavky uvedené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a nutnost zajistit plnou nezávislost ECB v oblasti měnové politiky podle článku 130 SFEU; a vzhledem k tomu, že v rámci tohoto hodnocení obdržel od kandidáta jeho životopis a odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán;
C. vzhledem k tomu, že výbor poté uspořádal dne 22. října 2012 s navrženým kandidátem slyšení, na němž kandidát pronesl úvodní prohlášení a poté odpovídal na otázky členů výboru;
D. vzhledem k tomu, že bylo dosaženo široké shody na tom, že kandidát je ve svém oboru autoritou a že má v oblasti měnové politiky a bankovnictví odborné kvalifikace a zkušenosti, které jsou zapotřebí k výkonu funkce člena výkonné rady ECB;
E. vzhledem k tomu, že před odchodem paní Tumpel-Gugerellové z funkce členky výkonné rady ECB poslanci neformálně vznesli otázku zastoupení žen v ECB;
F. vzhledem k tomu, že od vzniku ECB až do odchodu paní Tumpel-Gugerellové byla mezi členy výkonné rady ECB vždy alespoň jedna žena;
G. vzhledem k tomu, že v souladu se zásadou loajální spolupráce mezi členskými státy a Unií podle čl. 4 odst. 3 SEU výbor zajistil, aby před koncem mandátu pana Gonzaleze-Parama v květnu 2012 byla Rada informována (dopisem ze dne 8. května 2012, který předseda výboru zaslal jménem všech politických skupin předsedovi euroskupiny) o nedostatku diverzity ve výkonné radě ECB a o tom, že je třeba navrhnout ženskou kandidátku;
H. vzhledem k tomu, že v témže dopise vyzval předseda Hospodářského a měnového výboru euroskupinu k tomu, aby ve střednědobém horizontu realizovala plán na zvýšení počtu žen ve vlivných funkcích v ECB, národních centrálních bankách a národních ministerstvech financí;
I. vzhledem k tomu, že na dopis ze dne 8. května 2012 nebyla obdržena žádná oficiální odpověď;
J. vzhledem k tomu, že v článku 2 Smlouvy o Evropské unii jsou stanoveny zásady rovnosti mezi ženami a muži;
K. vzhledem k tomu, že článek 19 SFEU svěřuje Unii pravomoc bojovat proti diskriminaci založené na pohlaví;
L. vzhledem k tomu, že vyvážené zastoupení mužů a žen ve správních radách a vládách zajišťuje větší kompetenci a širší perspektivu, a vzhledem k tomu, že pokud jsou vybíráni pouze muži nebo pouze ženy, je výběr příliš úzký a hrozí riziko, že budou odmítnuti vynikající kandidáti;
M. vzhledem k tomu, že funkční období současné výkonné rady ECB potrvá až do roku 2018, takže se může stát, že ve výkonné radě nebude až do té doby zajištěna genderová rozmanitost;
N. vzhledem k tomu, že dopisem ze dne 19. září předseda Evropského parlamentu po schůzi Konference předsedů požádal, aby se předseda Evropské rady zavázal, že zajistí, aby všechny unijní instituce v jeho působnosti budou uplatňovat konkrétní opatření vedoucí k vyváženému zastoupení obou pohlaví;
O. vzhledem k tomu, že Komise přijala dne 21. září 2010 svou strategii rovnosti žen a mužů 2010–2015 (COM(2010)0491) a dne 16. dubna 2012 zprávu o pokroku v oblasti rovnosti mezi ženami a muži v roce 2011 (SWD (2012/0085);
P. vzhledem k tomu, že návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky (směrnice o kapitálových požadavcích (CRD4)) předložen Komisí obsahuje požadavek, aby instituce prováděly politiku podporující genderovou rozmanitost ve správních orgánech;
Q. vzhledem k tomu, že Evropská rada přijala dne 7. března 2011 Evropský pakt pro rovnost žen a mužů na období 2011 až 2020;
R. vzhledem k tomu, že Parlament přijal dne 13. března 2012 usnesení o ženách v politickém rozhodovacím procesu[2], dne 8. března 2011 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2010[3] a dne 6. července 2011 o ženách a řízení podniků[4];
1. vydává záporné stanovisko k doporučení Rady jmenovat Yvese Mersche členem Výkonné rady ECB a žádá Radu, aby toto doporučení vzala zpět a předložila Parlamentu doporučení nové;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě, Radě a vládám členských států.
- [1] Úř. věst. C 215, 21.7.2012, s. 4.
- [2] Přijaté texty, (P7_TA(2012)0070).
- [3] Přijaté texty, (P7_TA(2011)0085).
- [4] Přijaté texty, (P7_TA(2011)0330).
PŘÍLOHA 1: Životopis Yvese Mersche
Narozen dne 1. října 1949 v Lucemburku. Státní příslušnost: lucemburská
Vzdělání
1973 magistr práv
Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne
1974 titul z postgraduálního studia v oboru mezinárodního práva veřejného
magistr politologie
Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne
1975 titul z postgraduálního studia v oboru politologie
Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne
Pracovní zkušenosti
1974 přijat do asociace právních zástupců Luxembourg Bar
vyučující asistent v oboru práva veřejného
Univerzita Paříž-Jih 11
1975 asistent, Ministerstvo financí
1976–1978 vyslaný odborník v Mezinárodním měnovém fondu (MMF), Washington, D.C.
1978–1979 přidělenec, Ministerstvo financí
1980–1981 finanční poradce, stálé zastoupení Lucemburska při OSN, New York
1981 poradce, mezinárodní finanční a měnové vztahy, Ministerstvo financí
1983–1999 člen rady Lucemburského měnového institutu
(orgán pro dohled a kontrolu)
1985–1989 vládní komisař pro lucemburský akciový trh
(orgán pro trh s cennými papíry)
1989–1998 ředitel Ministerstva financí
zástupce Ministerstva financí během jednání o Maastrichtské smlouvě
od 1. června 1998 guvernér Banque Centrale du Luxembourg (třetí funkční období od 11. června 2010)
člen Rady guvernérů a Generální rady Evropské centrální banky
od roku 2000 Předseda neziskové asociace The Bridge Forum Dialogue a.s.b.l, založené v roce 2000 za účasti orgánů a institucí Evropské unie se sídlem v Lucemburku
od roku 2003 člen akademické rady, Institut Universitaire International Luxembourg (IUIL)
od roku 2006 člen rady nadace Luxembourg School of Finance (LSF)
od roku 2010 člen „Section des sciences morals et politique de l’Institut Grand-Ducal“ (Ústavu filozofie, práva a politologie státní akademie Lucemburského velkovévodství)
místopředseda správní rady International Islamic Liquidity Management Corporation (Mezinárodní islámské společnosti pro řízení likvidity)
od roku 2011 volený spolupředseda Regionální poradní skupiny pro Evropu v rámci Rady pro finanční stabilitu
člen Generální rady Evropské rady pro systémová rizika s hlasovacím právem
člen Výboru pro audit ECB
předseda nadace „Fondation de la Banque centrale du Luxembourg“ (nadace Lucemburské centrální banky), která podporuje výzkum a vysokoškolské vzdělávání v oblasti činností Lucemburské centrální banky
Další oficiální funkce
Zástupce Lucemburska v následujících orgánech:
– Měnový výbor Evropských společenství (od roku 1982 do roku 1985 náhradník, od roku 1989 do roku 1998 řádný člen)
– Mezinárodní měnový fond (MMF) (náhradník guvernéra)
– Světová banka (náhradník guvernéra)
– Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBOR) (náhradník guvernéra)
– Evropská investiční banka (EIB) (člen rady)
– Rozvojová banka Rady Evropy (člen rady)
– Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD) (guvernér)
Správce zastupující stát v radách následujících subjektů:
– ARBED S.A. (výroba oceli)
– Société Européenne de Satellites (SES) (družicové služby)
– Entreprise des Postes et Télécommunications (Poštovní a telekomunikační společnost)
– Société Nationale des Habitations à Bon Marché (Státní společnost zajišťující bytovou výstavbu)
– Banque et Caisse d’Epargne de l’Etat
předseda Úřadu pro pojištění exportních úvěrů (Office du Ducroire)
předseda Fondu pro boj proti obchodu s omamnými látkami
místopředseda banky Société Nationale de Crédit et d’Investissement
Vyznamenání
Yves Mersch je důstojníkem řádu Čestné legie (Francie) a vysokým důstojníkem řádu Kříže uznání (Lotyšsko).
PŘÍLOHA 2: ODPOVĚDI YVESE MERSCHE NA DOTAZNÍK
A. Osobní a odborný profil
1. Popište prosím své hlavní odborné zkušenosti v měnové, finanční a obchodní oblasti.
2. Co považujete za své hlavní zkušenosti na evropské a mezinárodní úrovni?
K otázce 1 i 2:
Po celou svoji profesní kariéru se soustředím na měnové a finanční záležitosti. To platí pro nejrůznější pozice, které jsem zastával jako státní úředník i jako pracovník centrální banky, a to v evropském i mezinárodním kontextu.
Od května 1998 jsem guvernérem Lucemburské centrální banky, jež byla založena v souvislosti se zavedením eura a zřízením ECB a Eurosystému.
V rámci této funkce jsem rovněž členem Rady guvernérů a Generální rady Evropské centrální banky (ECB). Od založení Evropské rady pro systémová rizika v roce 2011 jsem jejím členem s hlasovacím právem. Rada guvernérů mě v červenci 2011 jmenovala do Výboru pro audit ECB.
V roce 2011 jsem byl zvolen spolupředsedou Regionální poradní skupiny pro Evropu v rámci Fóra pro finanční stabilitu.
V roce 2010 jsem byl jmenován místopředsedou správní rady Mezinárodní islámské společnosti pro řízení likvidity (International Islamic Liquidity Management Corporation).
V době, kdy jsem jako asistent vyučoval na Univerzitě Paříž-Jih I, jsem byl přijat do asociace právních zástupců Luxembourg Bar. O rok později jsem zahájil svou kariéru na rozpočtovém odboru Ministerstva financí, odkud jsem odešel do Washingtonu k Mezinárodnímu měnovému fondu. Po opětovném zařazení na Ministerstvo financí jsem se zabýval daňovými záležitostmi a strukturálními politikami.
V roce 1980 jsem byl přeřazen na Ministerstvo zahraničních věcí, kde jsem se stal členem stálého zastoupení Lucemburska při OSN v New Yorku. V následujících letech jsem se jako poradce na Ministerstvu financí věnoval oblasti měnových záležitostí a mezinárodních finančních vztahů. V roce 1985 jsem se stal vládním komisařem pro lucemburský akciový trh a posléze v roce 1989 ředitelem Ministerstva financí; tuto funkci jsem zastával téměř deset let.
Plnil jsem řadu mandátů v rámci firem a institucí. Mimo jiné jsem byl členem představenstva Evropské investiční banky, Lucemburského měnového institutu, společností ARBED S.A. a Société Européenne de Satellites, Státní spořitelny, Poštovní a telekomunikační společnosti a Státní společnosti zajišťující bytovou výstavbu.
Byl jsem rovněž prezidentem Úřadu pro pojištění exportních úvěrů, předsedou Fondu pro boj proti obchodu s omamnými látkami a místopředsedou lucemburské Státní rozvojové banky.
Mimo to jsem působil jako guvernér Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj a jako náhradník guvernéra Světové banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Byl jsem také členem evropského Měnového výboru a předsedal jsem skupině zástupců ministerstev financí EU, která vypracovala návrh paktu o evropské měnové unii obsaženého v Maastrichtské smlouvě.
Kromě svých odborných zkušeností jsem rovněž působil jako předseda neziskové organizace The Bridge Forum Dialogue a.s.b.l, a to od jejího založení v roce 2000. Tohoto fóra se účastní orgány a instituce Evropské unie se sídlem v Lucemburku, aby si zde vyměňovaly názory týkající se evropské integrace.
3. Na jakých nejdůležitějších rozhodnutích jste se ve svém profesním životě podílel?
Měl jsem tu výsadu účastnit se mnoha jednání a připravovat rozhodnutí v hospodářských a finančních záležitostech na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni. Dovolte mi uvést pouze několik případů, které považuji za důležité.
Ve funkci zástupce Ministerstva financí Lucemburska jsem předsedal skupině, která vypracovávala návrhy při jednáních o Maastrichtské smlouvě.
Ve své pozici u MMF jsem byl svědkem přechodu k současnému měnovému systému, jak jej vymezila druhá změna stanov MMF.
Od jejího založení v roce 1998 stojím v čele Banque Centrale du Luxembourg.
Bez přerušení jsem od zavedení eura členem Rady guvernérů a Generální rady ECB a přispívám tak k naplňování jejího mandátu.
Za významnou zkušenost považuji zejména problémy, které přinesla finanční krize a krize státních dluhopisů. Od vypuknutí těchto krizí jsem se podílel na rozhodnutích přijatých Radou guvernérů ECB s cílem zmírnit jejich důsledky pro finanční sektor a reálnou ekonomiku v rámci eurozóny.
4. Máte nějaké obchodní nebo finanční podíly nebo jiné závazky, které by mohly být v konfliktu s vašimi budoucími povinnostmi, a existují jakékoli relevantní osobní či jiné faktory, které musí Parlament zohlednit, jestliže zvažuje vaše jmenování?
Ne.
5. Na jaké hlavní cíle byste se během svého osmiletého mandátu člena Výkonné rady Evropské centrální banky zaměřil?
Za svoji hlavní povinnost považuji především plně respektovat mandát ECB, který jí svěřuje Smlouva.
Podle Smlouvy je prvořadým cílem ECB udržovat ve střednědobém měřítku v eurozóně jako celku stabilitu cen a – aniž by byla cenová stabilita dotčena – podporovat obecné hospodářské politiky Unie.
Kromě toho má ECB podle Smlouvy ještě jeden cíl, a to – opět aniž by byla dotčena stabilita cen – přispívat ke stabilitě finančního systému.
V souladu s pravomocemi ECB budu jednat nezávisle v obecném zájmu eurozóny a celé EU. To znamená, že jako člen rady ECB nebudu prosazovat zájmy státu, jehož jsem občanem.
Dále si vysoce cením kompetentnosti, integrity, transparentnosti a zodpovědnosti.
Jsem přesvědčen, že hlavními přednostmi ECB jsou kolektivní rozhodování a vysoce odborný personál.
B. Měnová politika ECB
6. Domníváte se, že by mohla nastat situace, kdy bychom se museli rozhodovat mezi nízkou inflací a rozpadem eurozóny? Jaké možnosti byste dal v takové situaci přednost?
Evropská měnová unie se zakládá na shodě na tom, že prostředí s nízkou inflací je nejlepším způsobem, jak může měnová politika přispět k hospodářskému růstu, tvorbě pracovních míst, sociální soudržnosti a finanční stabilitě. Pro zachování podpory pro společnou měnu a integrity eurozóny má proto nesmírný význam, aby ECB naplňovala svůj mandát a zajišťovala stabilitu cen.
Smlouva nejenže svěřuje ECB jednoznačný mandát zajistit zachování stability cen, ale také vymezuje jasné hranice toho, co všechno může ECB dělat. Jsem přesvědčen, že řešení strukturních hospodářských problémů či finanční nerovnováhy leží mimo dosah centrální banky a musí se jím zabývat příslušné hospodářské a finanční politiky.
V tomto ohledu vyjádřily vlády členských států eurozóny své pevné odhodlání udělat cokoli, co bude k vyřešení přetrvávající krize státních dluhopisů v eurozóně a k zachování eura nezbytné. Tento závazek potvrzuje povzbudivý pokrok směrem k obnovení zdravé finanční situace v celé eurozóně a provádění strukturálních reforem s cílem znovu získat konkurenceschopnost, zejména ve zranitelnějších členských státech, přestože bude zapotřebí dalšího rozhodného úsilí. Tento závazek se rovněž odráží v ochotě evropských vůdčích představitelů pokračovat v institucionálních reformách na evropské úrovni, jejichž cílem je, aby se evropská měnová unie stala skutečnou měnovou unií v pravém slova smyslu.
Měnové politice ECB se v průběhu krize také podařilo zabránit nejhoršímu. Jsem přesvědčen, že strategie ECB v oblasti měnové politiky má velmi dobré předpoklady k tomu, aby dokázala problémy přetrvávající krize řešit. Dobře zakotvená dlouhodobá inflační očekávání v prostředí s nízkým inflačním tlakem umožnila ECB snížit úrokové sazby na velmi nízkou úroveň, čímž podpořila hospodářský růst. ECB kromě toho přijala celou škálu nestandardních opatření v rámci měnové politiky, jimiž podpořila přenos měnové politiky s cílem zachovat stabilitu cen, a podpořila tak úvěrový tok směřující do reálné ekonomiky a rovněž stabilitu finančního systému eurozóny.
7. Jaký je váš názor na nesourodost měnových podmínek v eurozóně a její dopad na jednotnou měnovou politiku ECB?
Ačkoli je určitá míra rozdílnosti mezi hospodářskými a finančními podmínkami jednotlivých států běžným znakem měnové unie, nesourodost v eurozóně v průběhu krize vzrostla. Zejména mezi měnovými podmínkami v jednotlivých zemích vznikají čím dál tím větší rozdíly. Peněžní trhy jsou oslabeny, obzvlášť ty, které přesahují hranice států Změny přeshraničních finančních toků omezily vývoj v oblasti financí a úvěrů v řadě zemí eurozóny. To znamená výzvu pro provádění a přenos jednotné měnové politiky.
Stávající míra nesourodosti odráží daňovou, makroekonomickou a finanční nerovnováhu, která postupně vygradovala v několika zemích eurozóny, stejně jako různé tempo, jímž se zemím daří tuto nerovnováhu napravovat. Tato nerovnováha souvisí především s vysokým zadlužením veřejného i soukromého sektoru a slabinami finančního sektoru. Obnova konkurenceschopnosti těchto zemí vyžaduje podstatné uzpůsobení relativních cen. Pro zajištění návratu k udržitelnému růstu budou rovněž zapotřebí zdravé strukturální a daňové politiky.
Měnová politika ECB se zaměřuje na zachování stability cen v eurozóně jako celku. Řada nestandardních opatření v rámci měnové politiky přijatých během krize přispěla k zajištění stejnorodějšího přenosu měnové politiky v eurozóně, jehož cílem je zachování stability cen. Díváme-li se do budoucna, měnová politika nemůže poskytnout trvalé řešení základních příčin nesourodosti. Ačkoli opatření ECB mohou pomoci zajistit hladší proces přizpůsobení se a nabídnout dočasnou úlevu, nelze jimi nahradit nezbytné strukturální změny v ekonomikách eurozóny. Budoucí politická opatření musí přinést zlepšení v celé řadě oblastí a posílit rámec pro správu. Nejnaléhavějším úkolem je urychleně provést opatření, která již byla označena za odrazový můstek k další integraci.
Jak naznačil prezident ECB u příležitosti tiskové konference konané 2. srpna, Rada guvernérů se domnívá, že finanční roztříštěnost brání účinnému fungování měnové politiky. Ve své diskusi jsme přezkoumali nejrůznější příznaky roztříštěnosti finančního trhu. Patří mezi ně podíl přeshraničních půjček na peněžním trhu, který z 60 % do poloviny roku 2011 poklesl na nynějších 40 %. Zahraniční mezibankovní vklady jsou v několika zemích na nejnižší úrovni od začátku roku 2008. Dalším projevem této roztříštěnosti je stále větší příklon k operacím zajišťujícím likviditu v rámci Eurosystému v některých zemích. V refinančních operacích ECB došlo k podstatnému nárůstu domácího zajištění. Podíl přeshraničního využití kolaterálu v rámci eurozóny v současnosti dosahuje přibližně 20 % oproti 50 % v roce 2006. Existují velké rozdíly ve všeobecných kolaterálních repo sazbách mezi okrajovými oblastmi eurozóny a hlavními státy, které se poprvé projevily koncem roku 2011. Objevuje se mnoho dalších znaků měnové roztříštěnosti. Souhlasím s prezidentem, že tuto roztříštěnost musíme překonat.
8. Myslíte, že došlo k přílišnému spoléhání bank eurozóny na poskytování likvidity ze strany ECB?
ECB svoji politiku přidělování v říjnu roku 2008 změnila na nabídkové řízení s pevnou úrokovou sazbou, a to kvůli nesprávnému fungování peněžních trhů v eurozóně a rychlému úpadku důvěry ve finanční trhy po celém světě v důsledku bankrotu americké investiční banky Lehman Brothers. Podle této politiky přidělování určuje objem rezerv centrální banky nacházejících se v držení bank v každém jednotlivém období celková poptávka bank v těchto dražbách. Vysoká poptávka po zprostředkování centrální bankou a velká převažující nejistota vedly k vysoké poptávce bank po úvěrech od Eurosystému, čímž byly překročeny přísné požadavky na likviditu bankovních odvětví. Peněžní trhy v eurozóně v současnosti vykazují nezvykle vysoký stupeň roztříštěnosti, která ve stále větší míře sleduje hranice jednotlivých států a jež vedla k výrazně zvýšeným úrovním zprostředkování centrální bankou a k nadměrné likviditě ve výši přibližně 800 miliard EUR. Toto vysoké celkové číslo však zahrnuje značně nesourodou situaci bank, ba dokonce celých bankovních systémů. V některých zemích mohou existovat případy nadměrného spoléhání se na finanční prostředky z Eurosystému.
Celkově vzato jsem přesvědčen, že na úrovni jednotlivých bank je třeba závislost monitorovat, zejména proto, abychom zabránili šíření nezdravých obchodních modelů. V souhrnu závislost odráží spíše stupeň roztříštěnosti peněžního trhu a napětí na finančních trzích, které je v současnosti velmi vysoké.
Je to zejména právě vazba mezi státy a bankami, co bankovním systémům v zemích s horším stavem rozpočtu ztěžuje udržení si přístupu na trh nebo jeho opětovné získání za přijatelných podmínek. Rád bych tedy zdůraznil, že důvěryhodná zlepšení rozpočtové dynamiky mají zásadní význam i z hlediska snížení závislosti bankovních systémů v některých členských státech na centrálních bankách. K přílišnému spoléhání se na zprostředkování centrální bankou může přispívat rovněž nejistota ohledně změn v regulaci.
9. Aniž je dotčen cíl cenové stability, jak by měla ECB podle vašeho názoru plnit podpůrné povinnosti podle Smlouvy (tj. přispívat k hospodářskému růstu a plné zaměstnanosti) a jaké nástroje by k tomu měla používat?
Článek 127 Smlouvy uvádí, že prvořadým cílem Eurosystému je udržovat stabilitu cen. Rada guvernérů ECB tento cíl vyčíslila tak, že usiluje o udržení inflace ve střednědobém horizontu těsně pod 2 %.
Tato definice zohledňuje rovněž potřebu podporovat „obecné hospodářské politiky ve Společenství se záměrem přispět k dosahování cílů Společenství, jak jsou vymezeny v článku 2“. Jsem hluboce přesvědčen, že stabilita cen sama o sobě představuje nejlepší způsob, jak může měnová politika přispět k vytvoření příznivých podmínek pro udržitelný hospodářský růst, a že podporuje obecné hospodářské politiky Společenství. Posiluje fungování cenového mechanismu a podporuje efektivní přidělování zdrojů. Stabilita cen rovněž minimalizuje inflační rizikovou přirážku v dlouhodobých úrokových sazbách a zachovává kupní sílu spotřebitelů, výdělečně činných osob, důchodců i střadatelů.
Střednědobá orientace měnové politiky ECB dále pomáhá pevně zakotvit inflační očekávání a současně vhodným způsobem reagovat na hospodářské a finanční otřesy postihující ekonomiku v eurozóně, přičemž bere v úvahu časové prodlevy před tím, než měnová politika začne na hospodářství působit. Jasným příkladem důležitosti střednědobé orientace je provádění měnové politiky v průběhu současné finanční krize. Navzdory tomu, že se míra inflace bude v nadcházejících měsících pohybovat těsně nad 2 %, ECB svým rozhodnutím z počátku července 2012 ukázala, že je připravena za situace stále menších inflačních tlaků v horizontu relevantním pro politiku přivést úrokové sazby na historicky nízkou úroveň.
ECB také přijala celou škálu nestandardních opatření v rámci měnové politiky s cílem vyřešit nedostatky v mechanismu přenosu. Tato opatření byla přijata obzvlášť s ohledem na nejistoty a omezení, pokud jde o tržně založené financování bank, u nějž vskutku hrozí, že naruší systém bankovních půjček a bude vyvíjet tlak na rozsáhlé omezování pákového efektu. V tomto ohledu byla cílem opatření ECB podpora úvěrového toku do domácností a společností, aby tak naplnila svůj prvořadý mandát udržovat stabilitu cen, současně však významně přispěla k podpoře hospodářského růstu a zaměstnanosti v eurozóně.
10. Jaké funkce, vztahy a výzvy se mají podle vás týkat ECB a chystaného Evropského mechanismu stability? Potřebuje podle vás ECB další nové nástroje, s jejichž pomocí by se vyrovnala s krizí eurozóny?
Mandáty ECB a budoucího Evropského mechanismu stability (ESM) jsou jasně definované a rozdílné. Prvořadým a hlavním cílem ECB je udržovat stabilitu cen v eurozóně, zatímco ESM ponese odpovědnost za zachování finanční stability v eurozóně jako celku. Cíle těchto dvou orgánů – jednoho měnového, druhého fiskálního – se vzájemně doplňují, neboť stabilita cen je nezbytnou podmínkou pro širší makrofinanční stabilitu a finanční stabilita podporuje hladký přenos měnové politiky do reálné ekonomiky, čímž přispívá ke stabilitě cen.
Oba orgány mají k dispozici nástroje k naplňování svých mandátů. ECB udržuje stabilitu cenu prostřednictvím změn své kurzovní politiky – což je pro ni standardní nástroj – a nestandardních opatření s cílem řešit nesprávné fungování mechanismu přenosu měnové politiky. ESM má k dispozici nástroje na ochranu finanční stability a předcházení dominovému efektu, včetně půjček a obezřetnostních úvěrových linek pro členské státy eurozóny, nakupování státních dluhopisů na primárním a sekundárním trhu a půjček na rekapitalizaci finančních institucí. Veškerá podpora z ESM je podmíněná.
Úloha ECB v rámci budoucího ESM je jasně definována smlouvou o ESM. Před přijetím rozhodnutí o udělení podpory z ESM se bude ECB podílet na posuzování toho, zda je ohrožena finanční stabilita eurozóny jako celku, přičemž určí, jaká výše finančních prostředků je v případě daného člena ESM zapotřebí, a naváže spojení s ostatními orgány s cílem jednat o memorandech o porozumění, která podrobně vymezují podmíněnost politiky, a dohlížet na jejich dodržování. ECB dále posoudí, zda došlo k výjimečným otřesům na finančních trzích a zda existují rizika pro finanční stabilitu, která by ESM opravňovala k zahájení nákupů na sekundárním trhu. ECB a evropský nástroj finanční stability (EFSF) rovněž podepsaly zprostředkovatelskou smlouvu, jež ECB uděluje mandát k provádění operací na trhu jménem EFSF, a předpokládá se, že obdobná smlouva bude uzavřena s ESM.
Co se týče nástrojů k řešení krize eurozóny, ECB má k tomu, aby v souladu se svým mandátem a v mezích Smlouvy udržela stabilitu cen, veškeré potřebné nástroje. Řešení širších aspektů krize eurozóny nespadá do sféry měnové politiky a je nutné se jím zabývat prostřednictvím rozhodných opatření členských států eurozóny.
Na své schůzi dne 2. srpna Rada guvernérů ECB uvedla, že vlády musí být i nadále připraveny aktivovat EFSF/ESM na trhu s dluhopisy v případě, že na finančním trhu nastanou výjimečné okolnosti a objeví se ohrožení finanční stability – za přísných a účinných podmínek v souladu se stanovenými pokyny.
Nezbytnou podmínkou je to, aby vlády dodržovaly své závazky a EFSF/ESM plnily svoji úlohu. Jak uvedl prezident na tiskové konferenci 2. srpna, Rada guvernérů může – v rámci svého mandátu udržovat stabilitu cen ve střednědobém horizontu a při zachování své nezávislosti v určování měnové politiky – přímo provádět operace na otevřeném trhu, a to v rozsahu, který je úměrný dosažení jejího cíle. V této souvislosti budou řešeny obavy soukromých investorů týkající se seniority. Rada guvernérů může rovněž zvážit přijetí dalších nestandardních opatření v rámci měnové politiky podle toho, co je k nápravě přenosu měnové politiky nutné. Jakákoli přesvědčivá činnost na trhu je nicméně podmíněna důvěryhodným plánem další integrace v daňové, finanční a politické oblasti.
11. Jakým způsobem zajistíte transparentnost programu pro trhy cenných papírů a programu nákupu krytých dluhopisů?
ECB zveřejňuje dlužné částky v rámci programu pro trhy cenných papírů a programu nákupu krytých dluhopisů jednou týdně.
12. ECB v průběhu posledních čtyř let prováděla nestandardní operace v rámci měnové politiky. Označil byste je za významné dotace pro bankovní sektor? Pokud ano, jaké finanční částce by odpovídaly? Jak by podle vašeho názoru měla ECB postupovat, aby mohla od stávajících nestandardních opatření upustit?
Hlavním cílem nestandardních opatření přijatých ECB je přispět k fungování mechanismu přenosu měnové politiky. ECB například usilovala o poskytnutí podpory při refinancování finančních rozvah bank v eurozóně prostřednictvím dlouhodobých refinančních operací s tříletou splatností a prostřednictvím postupu s plným přidělením ve všech operacích. Jak také uvedl prezident ECB při svém slyšení před Hospodářským a měnovým výborem Evropského parlamentu, tato opatření se stala nezbytnými za situace, kdy byla riziková přirážka v souvislosti s likviditou zvýšená v důsledku značné nejistoty a nestálosti finančního trhu, a proto, že se banky v eurozóně potýkaly se stále většími problémy při refinancování svého podnikání. Opatření ECB přispěla ke snížení těchto přirážek a stabilizovala financování bank a obojí lze vnímat jako opatření s cílem omezit narušení trhu.
Nestandardní opatření byla přijata za účelem zabezpečení přenosu jednotné měnové politiky, jež usiluje o zachování stability cen v eurozóně. Jako všechna opatření v rámci měnové politiky mají dopad na rozvahy bank a jiných hospodářských subjektů, což je součástí procesu přenosu.
Nestandardní opatření platí tak dlouho, dokud jsou zapotřebí. Vzhledem k jejich výraznému dopadu na tržní ceny je však zásadní důsledně monitorovat vývoj situace a kontrolovat, zda jsou stále nezbytná, abychom zabránili jejich možným nepříznivým vedlejším účinkům. Tato opatření jsou dočasná jak ze své povahy, tak svou strukturou. Jejich užitečnost je pravidelně sledována.
13. Jakou úlohu v politice ECB by podle vás měly hrát ratingy států? Myslíte si, že by ECB měla v zásadě akceptovat jakékoli vládní dluhopisy v eurozóně jako zajištění?
Eurosystém při posuzování úvěrových standardů aktiv způsobilých jakožto zajištění v operacích v rámci měnové politiky zohledňuje mnoho rysů. Hodnocení ratingových agentur hraje v této souvislosti důležitou roli , nejedná se však o jediný aspekt, který se používá k posouzení kvality aktiv a k zajištění vysoké úrovně ochrany před rizikem. Například v případě států procházejících ozdravným programem MMF-EU hraje zásadní roli posouzení tohoto programu ze strany ECB a zhodnocení toho, nakolik daná země tento program dodržuje.
Rámec Eurosystému pro rating byl navržen tak, aby Eurosystému v jeho operacích v rámci měnové politiky zajišťoval přiměřenou úroveň ochrany před rizikem. Stanoví normy, které ECB uplatňuje na cenné papíry, včetně vládních dluhopisů zemí eurozóny. Eurosystém může omezit používání těchto cenných papírů, zamítnout je nebo na ně uplatnit dodatečné srážky, a to na základě jakýchkoli informací, které považuje za významné, jestliže je třeba zajistit, aby riziko podstupované v operacích v rámci měnové politiky zůstalo přiměřené.
Podporuji závazek skupiny G20 dále omezit závislost na ratingových agenturách, k čemuž rovněž v souvislosti s přezkumem právních předpisů EU o ratingových agenturách opakovaně vyzýval Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu. Pokud vím, Eurosystém v tomto směru vyvíjí aktivní úsilí, zejména tak, že posiluje své vlastní interní kapacity pro posuzování úvěrových rizik a zlepšuje svou schopnost kontrolovat externí ratingové systémy. To vyžaduje postupný přístup, aby mohla být vyvinuta důvěryhodná a vhodná interní alternativa k posuzování bonity.
14. Jak hodnotíte úspěšnost nedávné iniciativy za zapojení soukromého sektoru do restrukturalizace řeckého dluhu? Jak si můžeme být jisti, že nebude zapotřebí znovu?
Restrukturalizace řeckého dluhu provedená v březnu až dubnu roku 2012 snížila zbývající hodnotu řeckého dluhu o 106 miliard eur neboli 50 % HDP.
Tento výsledek umožnilo využití ujednání o společném postupu, jež pomohla dosáhnout míry účasti 96 %. Zatímco však tato restrukturalizace dluhu přispěla k obnovení udržitelnosti veřejného dluhu Řecka, tohoto cíle bude nakonec možné dosáhnout pouze tehdy, jestliže řecké orgány projeví vytrvalost při provádění ekonomického ozdravného programu. Došlo ale bohužel k tomu, že po schválení druhého programu pro Řecko uvízlo provádění opatření na mrtvém bodě, zatímco se makroekonomické vyhlídky dále zhoršovaly. Tyto faktory měly na udržitelnost řeckého dluhu nepříznivý dopad. Současnou prioritou nové vlády je uvést program znovu do pohybu. V této fázi nepovažuji diskuse o dalším kole restrukturalizace dluhu za užitečné. Zaprvé by takovéto diskuse dále poškodily motivaci řecké vlády k realizaci programu. Zadruhé by mohly ohrozit rovněž motivaci k provedení fiskální konsolidace a strukturálních reforem v dalších zranitelných zemích eurozóny.
15. Jak hodnotíte rozšíření závazků a pohledávek členů ECB v rámci cíle II?
Závazky a stejně tak i pohledávky vůči finančním rozvahám státních centrálních bank v eurozóně v rámci cíle II v průběhu finanční krize podstatně vzrostly. Důvodem je to, že bankovní systémy některých zemí čelí odlivu plateb, jenž není vyrovnáván přílivem plateb a který nelze kompenzovat finančními prostředky získanými na trhu. Kompenzace se namísto toho dosahuje půjčováním od státních centrálních bank oproti zajištění. Země, kam tok plateb míří, současně vykazují požadavky cíle II.
Bilance v rámci cíle II odráží podporu Eurosystému, která zajišťuje, že nebude omezována likvidita bank s dostatečnou platební schopností a že se kapitál může volně pohybovat mezi členskými státy. Pasivní bilanci v rámci cíle II ve stávajícím rozsahu by bylo možné zabránit, kdyby se podařilo odstranit ničivou vazbu mezi bankami a vládami, kdy slabé banky stahují vlády ke dnu a naopak, jinými slovy kdyby se banky staly v dlouhodobém horizontu skutečně evropskými. Pokud by vznikla důvěryhodná unie finančních trhů, doprovázená dobře fungujícím fiskálním paktem a postupem pro případ makroekonomické nerovnováhy, pasivní bilance v rámci cíle II by se staly mnohém méně výraznými.
Na tuto nerovnováhu mohou mít dopad rovněž zápočty infrastruktur, které fungují na mezinárodní úrovni a nachází se pouze v několika zemích.
16. Jaký je váš názor na rychlost, jakou by měly nové členské státy přistupovat k měnové unii a přijímat euro, po zvážení všech konvergenčních kritérií a účasti v mechanismu směnných kurzů (ERM II)?
Smlouva hovoří velmi jasně: před přijetím eura musí země dosáhnout „vysokého stupně trvalé konvergence“. To znamená, že pouhé mechanické chápání konvergenčních kritérií, stanovených článkem 140 Smlouvy, nestačí. Co potřebujeme, je posouzení „životnosti“ přijetí eura. Jestliže není hospodářská konvergence udržitelná, země se dříve či později začne potýkat s problémy, jako je ztráta konkurenceschopnosti či konjunkturní cykly. Zkušenosti eurozóny poskytují nesmírné množství důkazů o tom, jak je důležité pečlivě posuzovat připravenost země na přijetí eura na základě spolehlivých statistických údajů. Totéž platí pro účast v ERM II, jež je pro přijetí eura nezbytným předpokladem. Členský stát musí prokázat, že dokáže udržet stabilitu cen, fiskální disciplínu a konkurenceschopnost, aniž by musel významně měnit směnné kurzy.
Celkově vzato se tempo přijímání eura v jednotlivých zemích liší, neboť závisí na dosaženém stupni konvergence. Pokud jde o nové členské státy, které euro dosud nepřijaly (tj. Bulharsko, Česká republika, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko a Rumunsko), Evropská komise a Evropská centrální banka provedly poslední posouzení ve svých konvergenčních zprávách pro rok 2012, které byly zveřejněny dne 30. května. V danou chvíli žádná z uvedených zemí nesplňovala všechny hospodářské a zákonné podmínky k tomu, aby mohla euro přijmout.
17. Jaký je váš pohled na iniciativu „Překročit HDP“?
Klíčovým úkolem tvůrců politiky je vymýšlet cesty, jak udržitelným způsobem dosáhnout pro své občany co největšího blahobytu. V tomto ohledu je zásadní trvalé úsilí o co nejlepší měřítko životních podmínek a takové úsilí je třeba ocenit. Jak vyplývá z debaty v Hospodářském a měnovém výboru, v závislosti na cíli, o nějž se jedná, jsou vhodná různá měřítka. Výhodou HDP je to, že poměrně dobře zachycuje makroekonomickou aktivitu dané země. Jeho použití je vhodné, kdykoli analyzujeme hospodářskou činnost nebo ji uvádíme do souvislosti s jinou ekonomickou proměnnou, například výší veřejného dluhu.
Vysoce kvalitní statistiky týkající se HDP (a případného výstupu) jsou proto zásadní. Zdá se však přirozené doplnit měřítka zachycující pouze výstupy, jako je HDP, dalšími ukazateli, jestliže posuzujeme celkovou životní úroveň obyvatelstva, zejména z dlouhodobějšího hlediska. Mezi tyto ukazatele může mimo jiné patřit stav životního prostředí, sociální začlenění nebo systém zdravotnictví. Údaje z právě probíhajícího průzkumu prováděného Eurosystémem, který se týká financí a spotřeby v domácnostech, doplní zajímavé informace o rozložení dluhů a majetku.
18. Jaké jsou podle vás hlavní výzvy, jimž bude muset Evropský statistický systém čelit v příštím desetiletí?
Nedávná finanční krize ukázala, jak je důležité, aby byly evropské statistiky včasné, spolehlivé a vysoce kvalitní. Význam statistik pro tvorbu politiky pravděpodobně ještě vzroste. Zajištění důvěryhodnosti oficiálních evropských hospodářských a finančních statistik bude nezbytnou podmínkou, o niž se bude opírat rámec integrované správy ekonomických záležitostí v EU a globální makroekonomický dohled při posuzování udržitelného a vyváženého růstu v rámci skupiny G20. K tomu budou zapotřebí srovnatelné, vysoce kvalitní a strukturované údaje o jednotlivých zemích. V nedávné době aktualizované mezinárodní statistické normy bude nutné uplatňovat koordinovaným způsobem a v celé EU. Stejně důležitá je důvěryhodnost – a nezávislost – institucí, jež tyto statistiky vytvářejí, a to, aby byly jejich výsledky snadno a zdarma sdělovány a zpřístupňovány veřejnosti.
Evropské statistiky jsou vyvíjeny, vypracovávány a šířeny jak Evropským statistickým systémem (ESS), tak Evropským systémem centrálních bank (ESCB). Eurostat a vnitrostátní statistické úřady, ESS, budou muset čelit výzvám souvisejícím s posílením svých systémů řízení kvality na základě Kodexu evropské statistiky a své nezávislosti. Všechny země EU budou muset podepsat plánované Závazky o důvěryhodnosti statistiky. ESS bude navíc muset ještě těsněji spolupracovat s ESCB v úspěšném rámci Výboru pro měnovou a finanční statistiku a statistiku platební bilance (CMFB), a to na koordinaci a usměrňování postupů shromažďování a tvorby údajů. To by mělo pomoci zachovat kvalitu evropských statistik, nebo ji dokonce zvýšit, a současně snížit celkové náklady na jejich vypracovávání.
C. Názory na hospodářskou politiku EU
19. Jaké kroky by měly být podniknuty k zastavení krize?
Krizi je třeba řešit jak na vnitrostátní úrovni – prostřednictvím fiskální konsolidace a strukturálních reforem za účelem zvýšení růstového potenciálu –, tak na úrovni evropské – prostřednictvím posílené správy a integrace.
Pro boj s krizí je nutné řešit její základní příčiny: nadměrné zadlužení vlád, nedostatečnou konkurenceschopnost a nežádoucí vývoj ve finančním sektoru. Vysoce zadlužené vlády proto musí ve střednědobém horizontu snížit poměr svého dluhu vůči HDP v plném souladu s posíleným rámcem EU pro správu. To je o to důležitější, že vysoké zadlužení vlády samo o sobě zatěžuje růst. Aby se jeho možný nepříznivý dopad na růst omezil, měla by se fiskální konsolidace zaměřit na vyšší efektivitu výdajů a měla by se vyhnout zbytečným škrtům ve veřejných investicích. Takovéto přesvědčivé fiskální změny ve střednědobém horizontu zvýší důvěru finančního trhu a povedou k nižší rizikové přirážce. To nepřímo ovlivní soukromý sektor a v konečném důsledku přinese vyšší růst.
Nezbytná komplexní fiskální konsolidace v Evropě musí být doprovázena mnohem důraznějšími strukturálními reformami zaměřenými na zvýšení růstového potenciálu a zlepšení schopnosti ekonomik jednotlivých států odolávat otřesům. Většina zemí, které jsou v současnosti vystaveny tlaku ze strany finančního trhu, již začala zavádět významné reformy. Ačkoli další opatření s cílem omezit stávající nepružnost trhů s produkty i trhu práce se v současné atmosféře potlačeného růstu jeví jako politicky obzvlášť problematická, je nutné je provést pro dosažení udržitelného růstu ve středně- až dlouhodobém horizontu.
Hospodářská soutěž na trzích s produkty by proto měla být dále posílena, v neposlední řadě dokončením jednotného trhu, a platy by se měly pružně přizpůsobovat a odrážet tak podmínky na trhu práce a produktivitu.
Dále je třeba podporovat udržitelný růst produktivity, mimo jiné prostřednictvím investic do výzkumu a vývoje a zajištěním vysoké kvality vzdělávání a celoživotního učení. Obdobná opatření jsou stejně tak zapotřebí k posílení tzv. necenové konkurenceschopnosti. Spolu se zlepšeními v oblasti cenové konkurenceschopnosti by takováto opatření měla podpořit výkonnost vývozu členských států a posílit firmy vystavené konkurenci ze strany dovozu tím, že umožní opětovné vyrovnání tam, kde dosud převládá makroekonomická nerovnováha.
Aby byl zajištěn udržitelný růst, stabilita a prosperita, je nezbytné rozhodně postupovat směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii. Návrhy představené v červnu 2012 předsedou Evropské rady v úzké spolupráci s předsedy Komise a Euroskupiny a prezidentem ECB ukazují správným směrem. Přestože krize podnítila potřebné posílení fiskálního rámce založeného na pravidlech, je zapotřebí dále postupovat směrem k fiskální unii, aby se zajistilo, že všechny země eurozóny – a eurozóna jako celek – budou za všech okolností provádět udržitelnou fiskální politiku. Eurozóna musí rovněž směřovat k integrovanému rámci hospodářské politiky, aby tak zvýšila vzájemný tlak zemí na provedení nezbytných strukturálních reforem.
Ve většině členských států jsou kromě toho nutné reformy finančního sektoru. Politický závazek zavést jednotný režim dohledu podle čl. 127 odst. 6 SFEU je třeba splnit.
A konečně je velmi důležité, aby hlubší integraci evropské měnové unie doprovázela posílená odpovědnost, zejména vůči Evropskému parlamentu, a to kvůli zajištění demokratické legitimity tohoto procesu.
20. Co bude znamenat vydání dluhopisů stability / eurobondů pro správu ekonomických záležitostí eurozóny? Upřednostnil byste některou z možností, jež Komise představila ve své zelené knize?
Zavedení eurobondů či jakéhokoli společného dluhového nástroje zahrnujícího rozsáhlé vzájemné fiskální závazky je zásadním způsobem závislé na vhodném načasování. Bude proveditelné teprve poté, co bude daňová svrchovanost ve značné míře přenesena na úroveň EU s cílem dosáhnout v eurozóně skutečné hospodářské unie. Bez tohoto přenesení suverenity, které umožní účinnou správu ekonomických záležitostí, by vydávání společných dluhopisů bylo nedůvěryhodné, vedlo by k morálnímu hazardu a hrozilo by oslabení pobídek k provádění zdravé fiskální politiky, jež je pro hospodářskou a měnovou unii zásadní. Zdravá fiskální politika rovněž napomáhá udržování stability cen, o nějž usiluje Eurosystém.
Správně načasované vydání společných dluhopisů nicméně nabízí možné přínosy pro finanční integraci, fungování trhu i finanční stabilitu. Jakmile tedy bude dosaženo vytvoření důvěryhodné fiskální unie s náležitou demokratickou legitimitou, bude vydání společných dluhopisů členskými státy eurozóny podle mého názoru vhodným doplňkovým opatřením.
21. Co považujete za nejdůležitější cíle pro příští strategii pro růst a zaměstnanost do roku 2020? Jak by mohly k úspěchu této strategie přispět ECB a nástroje koordinace hospodářské politiky? Uveďte, prosím, v pořadí podle důležitosti strukturální reformy, které považujete za priority EU, a svůj výběr zdůvodněte.
Členské státy potřebují udržitelným způsobem zvýšit růstový potenciál svých ekonomik, který je poměrně skromný a ve většině evropských zemí se během posledních let snižoval. Aby toho bylo možné dosáhnout, hospodářská politika členských států by měla podporovat inovace, zajišťovat prostředí příznivé pro podnikání a posilovat konkurenceschopnost díky omezení stávající nepružnosti trhu s produkty a trhu práce. Takové prostředí by vytvořilo optimální podmínky pro udržitelný hospodářský růst a tvorbu pracovních míst.
Dohodnutá strategie Evropa 2020 a Pakt euro plus, k nimž se zavázal značný počet zemí EU, zdůrazňují významné oblasti strukturálních reforem, o něž musí státy usilovat. Pořadí důležitosti těchto strukturálních reforem do velké míry závisí na konkrétní zemi a v různých státech EU se liší. Bez ohledu na to jsou ve většině členských států zapotřebí strukturální reformy na podporu růstu sestávající z ambiciózních reforem s cílem posilovat pružnost a hospodářskou soutěž na trhu s produkty a trhu práce a zejména pak v eurozóně, kde je klíčovým mechanismem pro přizpůsobení se pružnost cen a platů. Reformy trhu práce by měly zajistit, že se platy budou vyvíjet v souladu s produktivitou, neboť mají přímý dopad na konkurenceschopnost zemí. Pružnost platů je nezbytná zejména v obdobích s omezeným růstem produktivity. Aby jí bylo možné dosáhnout, měly by se přestat používat doložky o automatické indexaci platů, měly by se podrobně přezkoumat právní předpisy o ochraně zaměstnanosti a posílit dohody na úrovni jednotlivých firem. Kromě toho by změny systémů pojištění v nezaměstnanosti a aktivní politika týkající se trhu práce měly umožnit přerozdělení prostředků ve prospěch konkurenceschopnějších společností a odvětví. Pokud jde o trhy s produkty, je třeba naléhavě řešit problém nadměrných odměn, zejména v chráněných profesích. Odvážný postup proti lobbingu privilegovaných a odvětvových zájmových skupin zajistí posílení hospodářské soutěže, otevření dosud uzavřených profesí a liberalizaci přistěhovalectví. Nadměrné zisky převládají zejména u vnitrostátních služeb.
Inovace by měly být podporovány prostřednictvím investic do výzkumu a vývoje, ale také do vysokoškolského vzdělávání a celoživotního učení. V některých členských státech se ukázalo, že odborné přípravě se obzvlášť úspěšně daří udržovat nízkou míru nezaměstnanosti mladých lidí, a země, v nichž je míra nezaměstnanosti mladých lidí v současnosti vysoká, by se mohly tímto příkladem řídit. Mnohé členské státy by také mohly zlepšit podnikatelské prostředí tím, že by omezily byrokracii. Provádění těchto opatření zůstává jednou z hlavních povinností členských států. V souvislosti se stávající krizí, která mimo jiné odhalila slabiny stávajících mechanismů EU pro koordinaci hospodářské politiky, bychom měli hledat cesty, jak členské státy přesvědčivěji motivovat k provádění nezbytných strukturálních reforem, včetně způsobů, jak posílit vzájemný tlak jednotlivých zemí.
Podle mého názoru přispívá ECB k udržitelnému růstu a podpoře dlouhodobých investic soukromého sektoru nejlépe tím, že zajišťuje stabilitu cen.
22. Jaký je váš názor na zdanění finančních transakcí? Myslíte si, že by daň z měnových transakcí, které zahrnují euro, mohla být přínosná – mohla by například stabilizovat kurzy zemí, které se v budoucnosti chtějí připojit k eurozóně? Jaký je váš názor na možnost, že by daň z finančních transakcí byla zavedena jen v některých členských státech?
Existuje mnoho různých návrhů týkajících se zdanění finančních transakcí. Zdanění měnových transakcí je obzvlášť problematické, neboť omezuje volný pohyb kapitálu. Nejnovější návrh Komise měnové transakce nezahrnuje, podle mého názoru má však daň z finančních transakcí stále řadu nevýhod. Její zastánci tvrdí, že daň z finančních transakcí by 1) omezila nestálost finančních trhů, 2) ochránila integritu jednotného finančního trhu a 3) zvýšila výnosy, které by mohly posloužit k internalizaci nákladů na řešení bankovních krizí. Ačkoli je každý z těchto cílů sám o sobě žádoucí, pochybuji, zda by jich daň z finančních transakcí mohla dosáhnout. Například zamýšlené omezení nestálosti nepotvrdil žádný teoretický ani empirický výzkum. Právě naopak: zvýšením transakčních nákladů by byla omezena tržní likvidita.
Kromě toho byly pro každý z uvedených cílů navrženy vhodnější politické nástroje, o nichž se diskutuje. Některé praktiky algoritmického obchodování by bylo možné řešit prostřednictvím regulace. Fondy pro řešení bankovních krizí by mohlo být vhodnější financovat pomocí bankovních odvodů.
Jestliže by daň z finančních transakcí měla být zavedena, bylo by na místě připomenout, že jejím nedostatkem je velice pružný daňový základ, který by se stal předmětem nejrůznějších podob daňových úniků, pokud by nebyla zavedena celosvětově. Zavedení daně z finančních transakcí jen v určitých zemích by dosažení některých původních cílů zcela znemožnilo, zejména harmonizaci v rámci jednotného finančního trhu EU.
23. Jaká je podle vás úloha Rady a ECB v zastupování eurozóny navenek?
Úloha Rady a ECB, pokud jde o zastupování navenek, vychází z jejich příslušných politických pravomocí, které jsou stanoveny Smlouvou. To znamená, že ECB má výhradní pravomoc zastupovat eurozónu v oblasti jednotné měnové politiky a svých dalších úkolů. Politika směnného kurzu eura spadá do pravomocí jak Rady, tak ECB. Naproti tomu hospodářské politiky jsou z větší části i nadále odpovědností členských států, které tyto politiky rovněž zastupují navenek. Evropa – a především eurozóna – se v současnosti nachází v procesu významného posilování svých struktur pro správu ekonomických záležitostí. Tento proces se bude časem odrážet v posílené koordinaci vnějšího zastupování těchto politik na celosvětové úrovni. V této souvislosti poskytuje cestu, jak zajistit společné zastupování evropské měnové unie ve věcech jejího zvláštního zájmu na mezinárodních fórech, článek 138 SFEU. Ve výsledku se však jedná o politickou otázku, a proto by o ní měly rozhodnout členské státy.
24. Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu USD/EUR?
Zároveň s prohloubením dluhové krize v eurozóně v druhé polovině roku 2011 ztratilo euro v porovnání s americkým dolarem na hodnotě, přičemž směnný kurz ve zvýšené míře kolísal. Od července roku 2011 ztratilo euro vůči dolaru na hodnotě přibližně 15 %. Oslabení eura souviselo převážně s výraznějším vyhýbáním se riziku ve světě, napětím na některých trzích s dluhopisy v eurozóně a zhoršením výhledu globálního růstu.
Z dlouhodobého hlediska zůstalo euro pozoruhodně stabilní měnou, a to i ve srovnání s ostatními významnými měnami. Při směnném kurzu 1,20 až 1,25 USD za 1 EUR se euro na přelomu července a srpna 2012 blížilo dlouhodobému průměru od svého zavedení v roce 1999. To jen podtrhuje skutečnost, že současná krize eurozóny neohrozila hodnotu této měny, ať už jde o hodnotu v rámci eurozóny nebo mimo ni.
25. Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu renminbi/EUR?
Jsou podle vás centrální banky schopny účinně bojovat proti přílišné nestálosti finančních trhů? Je podle vás vhodné podporovat mezinárodní úlohu eura?
Jelikož se kurz čínské měny vůči americkému dolaru nadále pohybuje v poměrně úzkém pásmu, vývoj směnného kurzu renminbi/EUR do značné míry závisí na vývoji kurzu eura vůči dolaru. Nárůst hodnoty čínského RMB oproti euru od začátku roku ve výši téměř 4 % byl v tomto ohledu důsledkem poklesu hodnoty eura vůči americkému dolaru (5 %), přičemž RMB oproti dolaru ztratilo přes 1 %. Od okamžiku, kdy Čínská lidová banka v polovině dubna 2012 oznámila zvýšení denního fluktuačního pásma RMB vůči americkému dolaru, hodnota RMB oproti dolaru přestala růst. Zatímco toto oznámení nelze vnímat jako hlubší závazek Čínské lidové banky umožnit trend výraznějšího nárůstu hodnoty, rozhodnutí je z pohledu eurozóny vítané, neboť větší měnová pružnost je předpokladem dalšího otevírání kapitálového účtu Číny.
To účastníkům trhu doufejme pomůže posílit kapacity pro oceňování a pro řízení rizik a podpoří další tolik potřebné reformy finančního sektoru.
Podporuji neutrální přístup Eurosystému, podle nějž by mezinárodní využívání eura nemělo být aktivně podporováno ani by se mu nemělo bránit. Mezinárodní používání měn by mělo být výsledkem procesu řízeného trhem. Mezinárodní společenství nese odpovědnost za zajištění toho, že proces internacionalizace měn bude probíhat hladce a nebude sám o sobě zdrojem finanční nestability. Jak ukazují poměrně stálé směnné kurzy eura vůči ostatním významným rezervním měnám, zůstala v průběhu krize státních dluhopisů v eurozóně relativně stabilní i mezinárodní úloha eura.
26. Jak hodnotíte úspěchy G20? Jak hodnotíte současnou úroveň koordinace?
Skupina G20 je hlavním fórem pro spolupráci v oblasti hospodářské politiky na celosvětové úrovni. Sehrála důležitou úlohu především v průběhu globální finanční krize v letech 2008–2009 a nyní během krize v Evropě, kdy se stala fórem pro výměnu názorů a spolupráci v celé škále hospodářských a finančních záležitostí. Jako taková je skupina G20 úspěšná už od roku 2008, kdy začala hrát svoji roli.
Její úsilí o zlepšení fungování mezinárodního měnového systému je vítané, stejně jako její podpora klíčových stavebních kamenů reformy globální regulace prováděné Basilejským výborem a Radou pro finanční stabilitu (FSB).
V této souvislosti obzvlášť vítám zřízení šesti regionálních poradních skupin Rady pro finanční stabilitu, jejichž účelem je umožnit spolupráci finančních orgánů členských i nečlenských zemí FSB s cílem podporovat finanční stabilitu a vyměňovat si názory ohledně nedostatků, jež mají negativní dopad na finanční systémy. FSB v listopadu roku 2010 oznámila, že hodlá rozšířit a formalizovat svůj dosah i mimo své členy. Spolu s mým britským kolegou máme tu výsadu být spolupředsedy regionální poradní skupiny pro Evropu.
Úspěch těchto mezinárodních snah bude nicméně záviset na jejich uplatňování na vnitrostátní úrovni v souladu s rámcem pro silný, udržitelný a vyrovnaný růst. Jak na evropské, tak na celosvětové úrovni je rozhodné provádění politických závazků vskutku klíčové.
D. Finanční stabilita a dohled
27. Jste pro vytvoření bankovní unie? Pokud ano, jakou by měla mít podobu? Měla by ECB hrát roli v dohledu nad finančními institucemi, a jestliže ano, jakou? Jaké by měly být zavedeny změny týkající se odpovědnosti? Měly by být některé pravomoci v oblasti dohledu přeneseny na orgán EBA?
Aby se dokázala vypořádat se strukturálními nedostatky rámce pro finanční stabilitu, a zejména aby přerušila vazby mezi bankovním sektorem a státy, potřebuje eurozóna bankovní unii s jednotným orgánem bankovního dohledu doprovázené řešeními na celoevropské úrovni v souladu s klíčovými zásadami FSB a časem i mechanismus EU pro pojištění vkladů.
Na zasedání Evropské rady a summitu zemí eurozóny v červnu roku 2012 se hlavy států a předsedové vlád zavázali uplatnit čl. 127 odst. 6 SFEU a svěřit ECB úkoly v oblasti dohledu nad bankami v eurozóně.
Podle mého názoru by ECB měly být uděleny pravomoci dohledu v souladu s těmito zásadami:
Zaprvé, provádění dohledu by mělo být založeno na jasném a účinném oddělení od provádění jednotné měnové politiky. Prvořadým cílem ECB zakotveným ve Smlouvě je zajišťování stability cen v eurozóně.
Zadruhé, povinnosti v oblasti dohledu by měly být účinné a široké, aby se minimalizovala možná rizika týkající se dobrého jména i rizika pro ekonomiku. Z toho vyplývá, že rozsah dohledu ECB by měl zahrnovat všechny banky v eurozóně, přičemž úkoly v oblasti dohledu jako takové by byly strukturovány decentralizovaným způsobem.
Zatřetí, provádění úkolů v oblasti dohledu v praxi by mělo být v maximální míře decentralizované až na úroveň vnitrostátních orgánů dohledu. To zajistí těsnou blízkost se subjekty, jež jsou předmětem dohledu, a současně to bude v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity. Úkoly v oblasti dohledu na vnitrostátní úrovni by měly být prováděny v úzké spolupráci s ESCB tak, že ECB bude včas a prostřednictvím pravidelně podávaných zpráv umožněn přístup ke všem relevantním informacím.
Začtvrté, úkoly v oblasti dohledu by měly být prováděny s nezbytnými zárukami nezávislosti. Pokud jde o měnovou politiku, nezávislost centrální banky má zásadní význam a může rovněž dohled ochránit před nepatřičnými zásahy zvenčí i rizikem regulačního zajetí (regulatory capture).
Poslední zásadou je, že dohled by měl splňovat vysoké nároky na demokratickou odpovědnost, aby se v eurozóně zajistila důvěra v plnění této veřejné funkce. Odpovědnost za dohled by musela být v maximální možné míře oddělena od měnové politiky.
Co se týče vztahů s orgánem EBA, ECB by prováděla dohled v souladu s právními předpisy EU a normami orgánu EBA. ECB by tak dále podpořila určité klíčové činnosti orgánu EBA, jako jsou ty, jež prosazují sbližování dohledu na úrovni EU. Nenahradila by žádné funkce orgánu EBA, ale pouze vnitrostátních orgánů dohledu. V důsledku toho by pravomoci ECB nebyly v rozporu ani s právními předpisy EU, ani s úlohou orgánu EBA.
28. Jaký je váš názor na regulaci subjektů stínového bankovnictví?
Z hlediska obezřetnosti je důležité, aby byla rizika neoddělitelně spjatá s činnostmi bank řešena komplexně a systematicky a aby se řešení neomezovalo jen na instituce definované jako regulované banky. FSB a Evropská komise v současnosti pracují na vymezení oblastí možného regulačního zásahu. Domnívám se, že by se regulační iniciativy mohly věnovat následujícím oblastem:
Zaprvé je důležité podporovat vhodné řízení rizik bank při jejich vystavení stínovému bankovnictví a v regulačním rámci minimalizovat pobídky, které upřednostňují obchodování se stínovými bankami namísto bank regulovaných.
Zadruhé, pokud jde o fondy peněžního trhu, stále se diskutuje o tom, zda v případě proměnné čisté hodnoty aktiv postupovat závazným způsobem s cílem omezit u fondů peněžního trhu riziko tzv. runů. Eurosystém se domnívá, že jsou zapotřebí dodatečná opatření, která omezí změny splatnosti a úvěrové riziko.
Zatřetí by bylo vhodné důkladněji zvážit, zda by se určitá opatření směrnice CRD IV neměla vztahovat na finanční společnosti, které nepřijímají vklady, s cílem omezit rozsah budoucí regulatorní arbitráže poskytovatelů úvěrů.
Začtvrté, důležitá oblast činnosti FSB souvisí s možnými iniciativami týkajícími se repo obchodů a půjčování cenných papírů. Mezi témata, která se v současnosti řeší, patří procyklická povaha maržových požadavků používaných v transakcích zahrnujících financování cenných papírů a rizika související s opětovným použitím kolaterálu a majetku klientů. FSB koncem tohoto roku předloží o této problematice zprávu. Tato zpráva se stane základem pro úvahy o tom, jaké konkrétní kroky by měly být v EU podniknuty.
Co se týče repo operací obecně, podporuji nedávný návrh Eurosystému ohledně vhodných iniciativ na úrovni EU, prováděných společnými silami orgánů veřejné správy a finančního odvětví, s cílem zřídit ústřední databázi, díky níž by bylo možné získat lepší přehled o financování cenných papírů a o repo trzích. Získat více informací o činnostech na repo trhu je důležité jak pro provádění měnové politiky, tak s ohledem na finanční stabilitu.
E. Fungování ECB a demokratická odpovědnost a transparentnost
29. Domníváte se, že by se měly jednotlivé povinnosti členů rady v průběhu času měnit, a to v souladu se změnami, k nimž dochází v úkolech a prioritách ECB?
Podle ustanovení o správě a řízení uvedených ve Smlouvě a statutu ECB/ESCB je Výkonná rada ECB kolektivním rozhodovacím orgánem. Odpovědnost je skutečně svěřena Výkonné radě jako takové, nikoli jejím jednotlivým členům. Právě to umožňuje zužitkovat nejrůznější profily a odborné zkušenosti členů Výkonné rady. Takováto kombinace dovedností a přístupů je a prokázala se být neobyčejně cennou výhodou pro jakoukoli instituci; a o to více je jí v obtížných časech, které nyní prožíváme.
S cílem umožnit každodenní fungování ECB byly zároveň zavedeny informační linie mezi jednotlivými členy Výkonné rady a nejrůznějšími odděleními ECB, a to na základě rozdělení oblastí působnosti, o němž rozhodli členové rady. Kolektivní povaha rozhodování Výkonné rady není tímto administrativním rozdělením řídicích pravomocí dotčena. Rozdělení oblastí působnosti se čas od času přezkoumává.
30. Jaký systém podle vás vhodně zajistí, aby ve Výkonné radě probíhala spravedlivá rotace členů z hlediska státní a pohlavní příslušnosti?
Rozmanitost je cenným přínosem. Umožňuje konfrontovat i usmiřovat odlišné přístupy, čímž obohacuje a posiluje rozhodování. Podpora rozmanitosti je proto důležitá.
Pokud však jde o jmenování členů Výkonné rady ECB, Smlouva a statut ECB/ESCB stanoví pouze podmínky, které souvisí s jejich odbornými znalostmi a zkušenostmi: „členové výkonné rady jsou jmenováni z uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“. Použitelný právní rámec neponechává žádný prostor pro stanovení dalších kritérií kromě těch, jež jsou uvedena ve stávajícím ustanovení Smlouvy.
31. Jaký je váš názor na potřebu zvýšit rozmanitost oblastí zastoupených v radě ECB – rada by tak již nebyla tvořena pouze představiteli centrálních bank?
Jaký je váš názor na problém „efektu otáčivých dveří“ mezi dozorčími či regulačními orgány a soukromými institucemi působícími v téže oblasti?
Jak jsem již uvedl ve své odpovědi na předchozí otázku, rozmanitost je cennou výhodou, která obohacuje a posiluje rozhodování. Totéž ve stejné míře platí pro příslušný odborný profil a zkušenosti: podněcuje reflexi, obohacuje utváření názorů a napomáhá zdravému a podloženému rozhodování.
Smlouva neomezuje oblast náboru členů Výkonné rady ECB na konkrétní profesi, ve vlastním zájmu se však ECB při výběru zaměřuje na znalosti a zkušenosti kandidátů. Smlouva skutečně vyžaduje, aby kandidáti pocházeli z „uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“, bez ohledu na to, kde svého uznání dosáhli a kde získali zkušenosti.
Mimochodem, je-li pracovník centrální banky vybrán, aby se stal členem Výkonné rady ECB, neznamená to, že v centrálním bankovnictví strávil celou kariéru. Ve skutečnosti má mnoho z nás (včetně mě) profesní zkušenosti buď z jiné oblasti veřejného sektoru (ministerstva financí), nebo z akademického prostředí či soukromého (finančního) sektoru. Moje právnické zkušenosti a vzdělání by mohly do Výkonné rady ECB vnést další aspekt rozmanitosti.
Riziko střetu zájmů po skončení mandátu člena Výkonné rady ECB řeší příslušný právní rámec. Kodex chování členů Rady guvernérů například stanoví jednoleté období, během nějž se bývalí členové musí vyhýbat jakýmkoli střetům zájmů, které by mohly vyplývat z jejich nových soukromých či profesních aktivit. Kromě toho podmínky zaměstnávání členů Výkonné rady ECB těmto členům zabraňují přijímat jakékoli pracovní, řídicí, poradní nebo konzultační pozice, ať placené či nikoli, v rámci subjektu, který byl protějškem Eurosystému v měnové politice nebo devizových operacích.
Tento zákaz platí jeden rok po skončení jejich povinností, nerozhodne-li Rada guvernérů jinak.
32. Jaký bude váš osobní přístup k otázce sociálního dialogu v ECB?
Udržování plodného dialogu mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem nemá zásadní význam pouze pro motivaci pracovníků, ale i pro zdravé řízení organizace.
Jsem si vědom toho, že ECB konzultuje zástupce pracovníků ohledně změn v podmínkách zaměstnávání a souvisejících opatření, a hodlám v této praxi pokračovat. Coby kandidát na člena Výkonné rady ECB rovněž vítám současnou praxi přímých setkání se zástupci pracovníků na výročních zasedáních nebo při jiných příležitostech, v závislosti na jejich odpovědnosti a okolnostech. Obecně vzato pokládám za důležité zachovávat důvěru a porozumění mezi představiteli ECB a zástupci pracovníků.
ECB rovněž vede dialog se zástupci pracovníků ESCB, aby je informovala o rozhodnutích, jež mají být přijata rozhodovacími orgány ECB a která by mohla mít významný dopad na zaměstnání v centrálních bankách.
33. Stavěl byste se příznivě k zavedení postupu schvalování, které by prováděl Evropský parlament (bez ohledu na ústavní otázky, které by s sebou taková změna nesla)?
Podle článku 283 SFEU je hlavním cílem postupu jmenování člena Výkonné rady ECB zajistit, aby na tuto pozici byly vybrány „uznávané a zkušené osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“. Smlouva svěřuje právo na jmenování člena Evropské radě, ta tak ovšem může učinit pouze „po konzultaci s Evropským parlamentem“.
Soudě podle dřívějších i současných členů se stávajícímu systému daří přinášet nanejvýš vhodné kandidáty, kteří své povinnosti plní obdivuhodně dobře. Z tohoto úhlu pohledu proto nevím o ničem, co by naznačovalo, že je třeba tuto praxi přezkoumat. Není však věcí pracovníka centrální banky, aby rozhodoval o takovýchto procedurálních otázkách, které – po právu – spadají čistě do pravomoci smluvních stran Smlouvy.
34. Můžete rozvést své postoje ke koncepci demokratické odpovědnosti z hlediska ECB a centrálního bankovnictví obecně?
Demokratická odpovědnost má zásadní význam pro zajištění legitimity a naplnění primárního mandátu ECB vůči veřejným a politickým orgánům. Evropský parlament jakožto jediný přímo volený evropský orgán hraje v kontrole odpovědnosti ECB zásadní roli. Mechanismy odpovědnosti tudíž zajišťují, aby ECB jednala v souladu se svým mandátem. ECB byla Smlouvou svěřena značná nezávislost, a to na základě důkazů, že takovéto uspořádání je pro zajišťování stability cen nejvhodnější.
Současně se ECB zavázala splňovat nejvyšší nároky na odpovědnost vůči veřejnosti obecně, Evropskému parlamentu i účastníkům finančního trhu a při svém pravidelném podávání zpráv dalece překračuje meze svých statutárních povinností. ECB především vydává výroční zprávu, měsíčník, týdenní finanční výkazy a celou řadu dodatečných zpráv a studií, které jsou dostupné široké veřejnosti na internetové stránce ECB. Internetové stránky ECB veřejnosti dále poskytují právní stanoviska ECB, právní akty ECB – například co se týče operací měnové politiky –, širokou škálu statistik a podrobné informace pro uživatele se zvláštními zájmy. Jednou měsíčně ECB vysvětluje svá rozhodnutí v oblasti měnové politiky na tiskové konferenci a odpovídá na otázky novinářů, což představuje výjimečně otevřený a transparentní přístup ke komunikaci centrální banky. Závazek ECB k odpovědnosti a transparentnosti dokládají rovněž četné projevy přednesené členy Rady guvernérů. Rozhodně podporuji přístup ECB, který zahrnuje aktuální, pravidelné a komplexní vysvětlování jejího hodnocení měnové politiky a jejích rozhodnutí v této oblasti. Informační technologie, například internet, jsou cennou příležitostí, jak informace zpřístupnit širokému publiku za velmi nízké náklady.
Evropský parlament ze své funkce demokraticky zvoleného orgánu na evropské úrovni kontroluje odpovědnost ECB. Jednou ročně přijímá Evropský parlament usnesení o výroční zprávě ECB, která je zveřejňována v den, kdy je Parlamentu předložena.
Ve čtvrtletním dialogu o měnové politice podává prezident ECB zprávu o činnostech v oblasti měnové politiky. Domnívám se, že tento dialog byl po celou dobu krize velmi přínosný, neboť vysvětloval politická opatření ECB. Slyšení opakovaně vyvolala rozsáhlou veřejnou debatu o opatřeních k překonání hospodářských problémů.
Státní centrální banky jsou v souladu se svým právním rámcem v obdobném vztahu vůči svým vnitrostátním parlamentům. Ze své funkce guvernéra Lucemburské centrální banky mám zkušenosti s přijímáním pozvání vnitrostátního parlamentu, kde jsem se vyjadřoval k hospodářské situaci, finanční stabilitě, fiskální situaci, strukturálním otázkám atd.
35. Jaké závěry vyvozujete ze srovnání politiky transparentnosti v pojetí Federální rezervní banky a ECB? Jaký je váš názor na zveřejňování zápisů ze zasedání Federální rezervní banky nebo Bank of England? Domníváte se, že ECB by měla uplatňovat stejnou politiku?
Transparentní měnová politika poskytuje veřejnosti informace důležité pro lepší pochopení a předvídání měnové politiky centrální banky. Transparentnost pomáhá veřejnosti hodnotit výkon centrální banky. Kromě toho veřejnosti pomáhá vytvářet si představu o budoucím politickém směřování centrální banky, čímž usnadňuje naplňování jejího mandátu. Transparentní komunikace a vzájemný kontakt s veřejností jsou proto v současnosti obecně uznávaným způsobem, jak posílit důvěryhodnost, předvídatelnost a účinnost měnové politiky. ECB už od počátku zdůrazňuje, že transparentnost je významnou součástí jejího přístupu k měnové politice, kdy svá politická rozhodnutí otevřeně, jasně a včas prezentuje a vysvětluje široké veřejnosti.
ECB oznámila formální strategii měnové politiky s kvantitativní definicí cenové stability. Politická rozhodnutí kromě toho objasňuje prezident ECB každý měsíc na tiskových konferencích, v tiskových zprávách a v mnoha dalších publikacích ECB. Je spravedlivé říci, že přístup Federální rezervní banky se v současnosti do značné míry přiblížil praxi ECB. V lednu roku 2012 Federální rezervní banka uvedla stanovisko, že míra inflace ve výši 2 % v dlouhodobém horizontu je v současnosti nejvíce v souladu s jejím mandátem. Tato definice cenové stability je velmi podobná definici ECB, podle níž má být inflace udržována těsně pod 2 %. V roce 2011 předseda Bernanke rovněž začal po některých schůzích Federálního výboru pro otevřený trh pořádat tiskové konference; tuto praxi ECB zavedla již ve svých začátcích, tj. v roce 1998 – toto záměrné rozhodnutí si pamatuji velmi dobře.
Transparentnost nejenže centrální bance pomáhá účinněji naplňovat její mandát, ale také umožňuje, aby byla snáze povolávána k odpovědnosti za své kroky. Jelikož však existují různé nástroje, s jejichž pomocí mohou centrální banky rozšířit svoji komunikaci, musí si zvolit komunikační kanál, který nejlépe odpovídá konkrétním okolnostem. Výbory pro měnovou politiku mohou především podléhat různým režimům odpovědnosti. Zatímco pro mnoho výborů platí systém kolektivní odpovědnosti (Federální rezervní banka i ECB), jinde mohou individuální odpovědnost nést jednotliví tvůrci politiky, jako v případě Bank of England. Oba přístupy mají své výhody i nevýhody a ovlivňují komunikaci centrální banky. Tam, kde zveřejňování zápisů z jednání o měnové politice může veřejnosti pomoci lépe předvídat budoucí změny úrokových sazeb, je nutné tuto výhodu porovnat s rizikem, že veřejnost bude na základě téže informace přikládat větší význam individuálním názorům namísto relevantních ekonomických argumentů a přijatému většinovému rozhodnutí, zejména neexistuje-li politická unie.
Kromě toho v případě ECB sama Smlouva stanoví, že průběh zasedání Rady guvernérů ECB má být tajný. Cílem tohoto ustanovení je zaručit nezávislost rozhodování v oblasti měnové politiky a zajistit kolektivní odpovědnost členů Rady guvernérů jako celku. Tyto okolnosti zdůvodňují, proč ECB poskytuje informace se zaměřením na kolektivní hodnocení Rady guvernérů. Úvodní příspěvek prezidenta ECB na tiskových konferencích přináší veřejnosti celkové shrnutí politicky relevantního hodnocení hospodářského vývoje. Tisková konference konaná každý měsíc bezprostředně po zasedáních věnovaných měnové politice, včetně doby vyhrazené pro otázky a odpovědi, představuje platformu, kde je možné včas vysvětlovat jednání a rozhodnutí v oblasti měnové politiky.
ECB na svých internetových stránkách rovněž na konci každého měsíce zveřejňuje krátké shrnutí rozhodnutí přijatých Radou guvernérů mimo oblast měnové politiky. Vzhledem k tomu, že prostřednictvím těchto kanálů má veřejnost v reálném čase přístup ke komplexním informacím, nevidím žádný pádný důvod ke změně stávající praxe.
36. Jaký je váš názor na dialog o měnové politice s Evropským parlamentem? Měli by členové rady ECB jednat o měnové politice a o rozhodnutích rady s dalšími politickými subjekty, nebo by to poškodilo nezávislost banky?
Stávající pravidelná čtvrtletní slyšení jsou jedním z klíčových mechanismů demokratické odpovědnosti ECB. Usnadňují komunikaci mezi poslanci a ECB a v poslední době v souvislosti s krizí umožnila cennou diskusi o potenciálních opatřeních, která by situaci řešila. Zásadní význam má i to, že ECB díky nim může vysvětlovat logiku a důvody, jež ji k přijatým rozhodnutím vedly. Čtvrtletní dialog o měnové politice je proto významným nástrojem pro komunikaci s Parlamentem i veřejností obecně. Přestože je potřeba udržovat efektivní pracovní vztahy s ostatními politickými subjekty, jako je Euroskupina nebo Rada ECOFIN, zejména v souvislosti s řešením finanční krize a krize státních dluhopisů, je velmi důležité, aby Evropský parlament zůstal jediným orgánem, vůči němuž je ECB odpovědná. Vzhledem k mandátu ECB udržovat stabilitu cen v eurozóně jako celku je Evropský parlament vhodným orgánem pro výkon demokratické odpovědnosti v podobě dialogu o měnové politice.
37. Co považujete za nejdůležitější hrozby a výzvy pro ECB?
Eurozóna v současnosti čelí krizi s mnoha aspekty, jejíž faktory jsou vzájemně úzce propojeny – velice nestálé trhy se státními dluhopisy, nestabilní finanční sektor a nízký nebo záporný růst v několika jejích členských státech. ECB se proto musí vypořádat s mnoha významnými problémy.
V jádru odpovědnosti ECB leží provádění měnové politiky s cílem udržovat stabilitu cen v eurozóně jako celku.
Krize však naneštěstí narušila náležitý přenos postoje ECB v oblasti měnové politiky na ekonomiky členských států. Konkrétněji to znamená, že úrokové sazby v rámci měnové politiky nejsou přenášeny do ekonomiky tak, jako tomu bylo před krizí. V reakci na to se ECB uchýlila k nestandardním opatřením v rámci měnové politiky, jejichž cílem je zachovat mechanismus přenosu a zajistit, aby byly úrokové sazby náležitým způsobem přenášeny do reálné ekonomiky. Zapotřebí je neustálé monitorování a ECB musí podniknout odvážné kroky, pokud to vyžaduje plnění jejího mandátu.
Vzhledem k tomu, že krize má na různé země eurozóny různý dopad, jsme rovněž svědky rostoucích rozdílů v ekonomických ukazatelích napříč eurozónou. V tomto prostředí zvýšené nesourodosti musí ECB pokračovat v plnění svého mandátu udržovat stabilitu cen v eurozóně jako celku. Pečlivě vypracovaná politická reakce ECB pomohla omezit nesourodé finanční podmínky, umožnila přijetí odstupňovaných nestandardních opatření v celé eurozóně a usnadnila přenos měnové politiky. Nesourodost zůstane nicméně pro ECB i nadále politickou výzvou, dokud budou ekonomiky eurozóny zranitelné.
Nadále převažují především rizika pro finanční stabilitu eurozóny, , vzhledem k přetrvávající krizi státních dluhopisů a jejím dopadům na bankovní sektor. V souladu se svým mandátem zachovávat stabilitu cen podnikla ECB rychlé a rozhodné kroky s cílem zajistit bankám v eurozóně likviditu v období zvýšené nejistoty. To do značné míry zabránilo tomu, aby se problémy týkající se likvidity proměnily v problémy se solventností, což přispělo k finanční stabilitě. Zásadnější nerovnováhu v bankovním systému však musí řešit příslušné orgány. Je zapotřebí, aby tvůrci politiky podnikli rozhodné kroky pro vytvoření unie finančních trhů v eurozóně, s cílem budovat budoucí bankovní systém na pevných základech. V tomto ohledu je významným krokem zřízení jednotného mechanismu dohledu.
Současná krize také odhalila slabiny v rámci řízení evropské měnové unie. Politická opatření přijatá evropskými státy nebyla v souladu s členstvím v měnové unii a v některých případech narušila důvěru finančních trhů v dlouhodobou udržitelnost vnitrostátních rozpočtů. V mnoha případech byly strukturální reformy a fiskální konsolidace před krizí nedostatečné. Naléhavě potřebujeme výrazně posílit evropský rámec pro správu ekonomických záležitostí. Přestože bylo dosaženo značného pokroku – posílení Paktu stability a růstu, zavedení evropského semestru, přijetí fiskálního paktu a zřízení evropského mechanismu pro řešení krizí – je třeba vykonat víc. Kromě vytvoření unie finančních trhů musí eurozóna postupovat směrem k integrovaným politickým rámcům pro fiskální i hospodářskou politiku a také směrem k politické unii, aby zajistila politickou legitimitu tohoto procesu. V neposlední řadě pak musí vlády zemí eurozóny sdílet mnohem větší část své svrchovanosti v oblasti hospodářské a fiskální politiky a politiky finančních trhů na evropské úrovni.
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
22.10.2012 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
20 13 12 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Burkhard Balz, Elena Băsescu, Sharon Bowles, Leonardo Domenici, Derk Jan Eppink, Diogo Feio, Markus Ferber, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Sven Giegold, Sylvie Goulard, Liem Hoang Ngoc, Syed Kamall, Wolf Klinz, Jürgen Klute, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Philippe Lamberts, Werner Langen, Astrid Lulling, Hans-Peter Martin, Ivari Padar, Alfredo Pallone, Anni Podimata, Olle Schmidt, Edward Scicluna, Peter Simon, Theodor Dumitru Stolojan, Kay Swinburne, Sampo Terho, Marianne Thyssen, Corien Wortmann-Kool, Pablo Zalba Bidegain |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Jean-Pierre Audy, Pervenche Berès, Saïd El Khadraoui, Sari Essayah, Robert Goebbels, Roberto Gualtieri, Danuta Maria Hübner, Sophia in ‘t Veld, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Sirpa Pietikäinen, Gianni Pittella, Nils Torvalds |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Julie Girling, Charles Goerens, Erminia Mazzoni |
||||