Postup : 2012/2115(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0354/2012

Předložené texty :

A7-0354/2012

Rozpravy :

PV 19/11/2012 - 22
CRE 19/11/2012 - 22

Hlasování :

PV 20/11/2012 - 6.16
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2012)0427

ZPRÁVA     
PDF 174kWORD 127k
25. 10. 2012
PE 494.648v02-00 A7-0354/2012

o stínovém bankovnictví

(2012/2115(INI))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodaj: Saïd El Khadraoui

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o stínovém bankovnictví

(2012/2115(INI)).

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrhy Komise a její sdělení ze dne 12. září 2012 o bankovní unii,

–   s ohledem na závěry skupiny G20 ze dne 18. června 2012, v nichž se vyzývá k dokončení práce v oblasti stínového bankovnictví s cílem dosáhnout úplného provedení reforem,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám(1),

–   s ohledem na prozatímní zprávu pracovní skupiny pro repo obchody a půjčování cenných papírů zřízené Radou pro finanční stabilitu (FSB) zveřejněnou dne 27. dubna 2012 a na konzultační zprávu o fondech peněžního trhu zveřejněnou Mezinárodní organizací komisí pro cenné papíry (IOSCO) téhož dne,

–   s ohledem na příležitostný dokument Evropské centrální banky č. 133 o stínovém bankovnictví v eurozóně vydaný dne 30. dubna 2012,

–   s ohledem na zelenou knihu Komise o stínovém bankovnictví (COM(2012)0102),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. července 2012 s názvem „Pravidla pro produkty, řízení likvidity, depozitář, fondy peněžního trhu a dlouhodobé investice pro SKIPCP“,

–   s ohledem na zprávu FSB o posílení regulace stínového bankovnictví a dohledu nad ním zveřejněnou dne 27. října 2011 v reakci na výzvy skupiny G20 ze summitu v Soulu v roce 2010 a ze summitu v Cannes v roce 2011,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0354/2012),

A. vzhledem k tomu, že FSB definuje systém stínového bankovnictví jako systém zprostředkování úvěrů, který zahrnuje subjekty a činnosti mimo standardní bankovní systém;

B.  vzhledem k tomu, že regulované subjekty standardního bankovního systému se ve velké míře podílejí na činnostech definovaných jako součást stínového bankovního systému a jsou se subjekty stínového bankovnictví mnoha způsoby propojeny;

C. vzhledem k tomu, že podstatná část činností stínového bankovnictví zasahuje do regulovaného bankovního sektoru, což by mělo být plně zohledněno ve stávajícím regulačním rámci;

D. vzhledem k tomu, že některé prvky, které patří do sféry definované jako stínové bankovnictví, jsou zásadní pro financování reálné ekonomiky, a proto by měl být s náležitou rozvahou definován rozsah jakéhokoli nového regulačního opatření nebo rozšíření opatření stávajícího;

E.  vzhledem k tomu, že v některých případech je stínové bankovnictví prospěšné v tom, že odděluje rizika od bankovního sektoru, a tím i od dopadů na daňové poplatníky nebo na celý systém; vzhledem k tomu, že i přesto je úplnější porozumění operacím stínového bankovnictví a jejich vazbám na finanční instituce a regulace zaměřená na zajištění transparentnosti, snížení systémového rizika a odbourání veškerých nevhodných postupů nezbytnou součástí finanční stability;

F.  vzhledem k tomu, že za účelem ozřejmení stínového bankovnictví je třeba, aby se veškerá regulace v plném rozsahu věnovala otázkám rozložitelnosti, komplexity a neprůhlednosti finančních aktivit s ním spojených, zejména v krizových situacích;

G. vzhledem k tomu, že podle odhadů FSB dosáhl objem celosvětového systému stínového bankovnictví v roce 2011 přibližně 51 bilionů EUR oproti 21 bilionům EUR v roce 2002; vzhledem k tomu, že tento podíl představuje 25–30 % objemu celého finančního systému a polovinu celkových aktiv bank;

H. vzhledem k tomu, že přes určité možné kladné účinky, jako je nárůst efektivity finančního systému, rozmanitější produkty a zvýšená konkurence, bylo stínové bankovnictví identifikováno jako jedna z hlavních možných příčin finanční krize či jeden z faktorů přispívající k jejímu prohloubení a může ohrozit stabilitu systému; vzhledem k tomu, že FSB žádá posílený dohled nad rozsahem činnosti stínového bankovnictví, což vyvolává obavy i) ohledně systémového rizika, zejména v důsledku transformace splatnosti, případně likvidity, míry pákového efektu a nedostatečného převádění úvěrového rizika a ii) ohledně regulatorní arbitráže;

I.   vzhledem k tomu, že návrhy týkající se stínového bankovnictví a struktury retailových a investičních odnoží věřitelů jsou významnými prvky účinného provádění rozhodnutí skupiny G20 z roku 2008 regulovat každý produkt a každého aktéra; vzhledem k tomu, že Komise musí tuto oblast prověřit rychleji a kritičtěji;

J.   vzhledem k tomu, že stínové bankovnictví jakožto celosvětový jev vyžaduje ucelený celosvětový regulační přístup vycházející z doporučení FSB (jež budou zveřejněna v nadcházejících týdnech), která je třeba doplnit i doporučeními jiných příslušných vnitrostátních či mezinárodních regulačních orgánů;

A. Definice stínového bankovnictví

1.  vítá zelenou knihu Komise, která představuje první krok k přísnějšímu monitorování stínového bankovnictví a dohledu nad ním; schvaluje přístup Komise založený na nepřímé regulaci a vhodném rozšíření nebo revizi stávajících pravidel stínového bankovnictví; zároveň klade důraz na potřebu přímé regulace některých jeho funkčních aspektů v případech, kdy bude zjištěno, že stávající regulace není dostačující, a to způsobem, který bude předcházet zdvojování a zajistí soulad se stávajícími nařízeními; žádá celostní přístup ke stínovému bankovnictví, v jehož rámci bude kladen důraz na obezřetnostní hledisko a hledisko chování na trhu; konstatuje narůstající přechod na financování založené na trhu a maloobchodním prodeji vysoce komplexních finančních produktů; zdůrazňuje proto, že by mělo být bráno v úvahu chování na trhu a ochrana spotřebitelů;

2.  zdůrazňuje skutečnost, že jakékoli posílení regulace úvěrových institucí, investičních firem a pojišťoven či zajišťoven nutně poskytne pobídky pro přesun činností mimo rozsah působnosti stávajících odvětvových právních předpisů; zdůrazňuje proto potřebu posílit postupy pro systematický a preventivní přezkum možného dopadu změn právních předpisů upravujících finanční odvětví na tok rizik i kapitálu prostřednictvím méně regulovaných či neregulovaných finančních subjektů a potřebu náležitě rozšířit regulační režim s cílem vyhnout se arbitráži;

3.  souhlasí s FSB, jež systém stínového bankovnictví definuje jako „systém zprostředkovatelů, nástrojů, subjektů či finančních smluv, které vytvářejí kombinaci funkcí podobných funkcím bank, avšak mimo rámec regulovaných činností nebo v rámci regulačního režimu, jenž je buď mírný, nebo řeší jiné otázky než systémová rizika, a které nemají zaručený přístup k likviditním facilitám centrální banky či úvěrovým zárukám veřejného sektoru“; poukazuje na skutečnost, že i přes možné konotace tohoto výrazu, stínové bankovnictví netvoří nutně neregulovanou či nelegální součást finančního odvětví; zdůrazňuje, že uplatnění této definice v oblasti monitorování, regulace a dohledu bude znamenat náročný úkol, rovněž ve vztahu k přetrvávající neprůhlednosti tohoto systému, nedostatku údajů o něm i nedostatečnému porozumění jeho fungování;

B. Mapování údajůanalýza

4.  poukazuje na to, že od počátku krize vymizelo pouze několik praktik stínového bankovnictví; konstatuje nicméně, že inovativní povaha stínového bankovního systému může vést k novým vývojovým trendům, jež se mohou stát zdrojem systémového rizika, což je třeba řešit; zdůrazňuje proto, že je nutné shromáždit na evropské i celosvětové úrovni větší množství kvalitnějších údajů o transakcích stínového bankovnictví, účastnících trhu, finančních tocích a vzájemných vazbách, aby bylo možné získat úplný přehled o tomto odvětví;

5.  domnívá se, že úzká mezinárodní spolupráce a spojení úsilí na globální úrovni je zcela zásadní pro to, aby bylo dosaženo celostního vnímání systému stínového bankovnictví;

6.  je přesvědčen, že ucelenější přehled a lepší monitorování a analýza umožní odhalit jak ty aspekty stínového bankovního systému, které jsou pro reálnou ekonomiku přínosné, tak ty, jež jsou zdrojem obav souvisejících se systémovým rizikem či regulatorní arbitráží; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí razantnější postupy pro posuzování rizik, zveřejňování údajů a dohled u všech systémově relevantních institucí s rizikovým profilem; připomíná závazky přijaté skupinou G20 na summitu v Los Cabos s cílem zřídit systém identifikátorů právního subjektu a zdůrazňuje potřebu zajistit adekvátní zastoupení evropských zájmů v jeho správě;

7.  konstatuje, že je nezbytné, aby orgány dohledu měly znalosti, alespoň v souhrnném smyslu, o úrovni dohod institucí o zpětném odkupu, výpůjček cenných papírů a všech formách břemen nebo ujednání o zpětném získání; dále konstatuje, že s cílem řešit tento problém požaduje zpráva Hospodářského a měnového výboru o směrnici CRD IV, která je v současné době projednávána s Radou, aby tyto informace byly předány do registru obchodních údajů nebo do centrálního depozitáře cenných papírů, s cílem umožnit mj. přístup orgánů EBA, ESMA, relevantních příslušných orgánů, ESRB a příslušných centrálních bank a Evropského systému centrálních bank; rovněž poukazuje na to, že zpráva požaduje, aby neregistrovaná ujednání o zpětném získání neměla právní dopad na postupy likvidace;

8.  podporuje proto myšlenku, aby pravděpodobně ECB vytvořila a spravovala ústřední databázi zahrnující repo obchody prováděné v eurech, která bude čerpat informace z infrastruktur a depozitářů, a to v míře, v níž internalizují vypořádání repo transakcí ve svých vlastních účtech; domnívá se však, že taková databáze by měla pokrývat transakce ve všech měnových denominacích, aby orgány dohledu měly úplnou představu a pochopení globálního repo trhu; vyzývá Komisi, aby rychle přijala (počátkem roku 2013) soudržný přístup k ústřednímu shromažďování údajů, určila chybějící údaje a propojila úsilí prostřednictvím stávajících iniciativ jiných orgánů a vnitrostátních úřadů, zejména registry obchodních údajů zavedené EMIR; vyzývá Komisi, aby do poloviny roku 2013 předložila zprávu, která se bude zabývat mimo jiné požadovaným institucionálním složením (např. ECB, ESRB, nezávislý ústřední registr), obsahem a frekvencí shromažďování údajů, zejména o repo obchodech prováděných v eurech, přenosech finančních rizik a výši požadovaných zdrojů;

9.  domnívá se, že i přes podstatné množství údajů a informací požadovaných CRD v rámci povinnosti podávat zprávy o repo obchodech by Komise měla prověřit dostupnost, včasnost a úplnost údajů pro mapovací a monitorovací účely;

10. vítá vytvoření identifikátoru právního subjektu (LEI) a domnívá se, že v závislosti na jeho užitečnosti by měly být vyvinuty podobné společné normy ve vztahu k podávání zpráv o repo a cenných papírech, aby bylo pokryto hledisko jistiny, úvěrových sazeb, kolaterálů, „haircuts“ (poměrů finančního zajištění), „tenoru“(doby splatnosti), protistran a jiných hledisek, která napomáhají formování agregátů;

11. zdůrazňuje, že je zásadní mít společné formáty pro podávání zpráv založené na otevřených odvětvových normách, aby se zajistil společný globální přístup pro regulační orgány, aby mohly analyzovat údaje a sdílet je, přijímat nezbytná opatření s cílem předcházet vytváření systémového rizika a chránit finanční stabilitu;

12. dále zdůrazňuje, že je třeba získat ucelenější přehled o převodech rizik prováděných finančními institucemi, včetně mj. přehledu o převodech ovlivněných derivátovými transakcemi, o nichž se budou údaje poskytovat podle nařízení o infrastruktuře evropských trhů a podle směrnice MiFID/MiFIR, aby bylo možné určit, kdo zakoupil co od koho a jakou mají přenesená rizika oporu; zdůrazňuje, že cílem by mělo být dosáhnout mapování transakcí v reálném čase u všech finančních služeb a že by tomu mohlo napomoci standardizované rozpoznávání zpráv a údajů, které by mohlo celý tento proces zautomatizovat; vyzývá proto Komisi, aby po konzultaci s Evropským výborem pro systémová rizika a s mezinárodními orgány, jako je Rada pro finanční stabilitu, do své zprávy o ústředním shromažďování údajů zahrnula současné výsledky práce o standardizovaném rozpoznávání zpráv a údajů a o proveditelnosti zřízení ústředního registru přenesených rizik, jenž by měl být schopen zachycovat a monitorovat údaje o převodech rizik v reálném čase, přičemž by plně využíval údaje poskytované na základě požadavků na poskytování údajů podle stávajících i budoucích právních předpisů a zahrnoval by mezinárodně dostupné údaje;

13. domnívá se, že požadavky na podávání informací ze strany bank jsou důležitým a cenným nástrojem, jak zachytit činnosti stínového bankovnictví; znovu upozorňuje na to, že účetní pravidla by měla odrážet skutečnost a že by se měly v rozvaze v maximální možné míře objevit agregované údaje;

14. zdůrazňuje, že tyto nové úkoly budou vyžadovat dostatečnou výši nových zdrojů;

C. Řešení systémových rizik stínového bankovnictví

15. zdůrazňuje, že některé činnosti a subjekty stínového bankovnictví mohou být v závislosti na konkrétní zemi regulované i neregulované; zdůrazňuje význam zajištění rovných podmínek pro všechny země i pro celé odvětví bankovnictví a subjekty stínového bankovnictví s cílem vyhnout se regulatorní arbitráži, která by vedla k narušení regulačních pobídek; dále konstatuje, že vzájemná finanční závislost bankovního sektoru a subjektů stínového bankovnictví je v současnosti příliš velká;

16. podotýká, že v současné době, kdy dochází k narušení úvěrového rizika a toků peněz, je téměř nemožné zajistit důslednou regulaci, přesné hodnocení a přesný audit;

17. domnívá se, že fondy a jejich manažeři by měli prokázat, že jsou zajištěni proti selhání, a že příslušné funkce mohou řádně pochopit a převzít jiné osoby;

18. zdůrazňuje, že je nutné zaplněním mezer v mezinárodních standardech účetního výkaznictví zlepšit zveřejňování převodů finančních aktiv z rozvahy; poukazuje na odpovědnost „strážců“ finanční oblasti, jako jsou účetní a interní auditoři, při upozorňování na potenciálně škodlivý vývoj a hromadění rizik;

19. domnívá se, že účetní předpisy by měly odrážet skutečnost a že to, že je aktiva možné ohodnotit na základě kupní ceny, i pokud je tato cena mnohem vyšší než tržní cena, přispívá k nestabilitě bankovních a jiných subjektů, a proto by takový postup neměl být povolen; vyzývá Komisi, aby vybídla ke změně mezinárodního standardu účetního výkaznictví, kromě toho by měla být větší pozornost věnována agregovaným částkám bez vzájemného započítávání a měření rizika;

20. domnívá se, že cílem finančního nařízení by mělo být řešení komplikovanosti a nesrozumitelnosti finančních služeb a produktů, přičemž určitou úlohu při odrazování od zajišťování pomocí složitých derivátových nástrojů by měly hrát regulační opatření, jako jsou vyšší kapitálové požadavky a odstranění snížených měr rizika; domnívá se, pokud nebudou v případě nových finančních nástrojů předloženy regulačním orgánům jasné důkazy o tom, že je lze bez problémů používat, neměly by být uváděny na trh či schvalovány;

21. navrhuje penalizovat informační nerovnováhu, zejména pokud jde o dokumentaci a prohlášení o vyloučení odpovědnosti v případě finančních služeb a produktů; domnívá se, že v případě nutnosti by se na tato prohlášení o zřeknutí se odpovědnosti měl vztahovat poplatek za „petit“ účtovaný za stránku takového prohlášení;

22. zdůrazňuje, že zprávy Hospodářského a měnového výboru o směrnici CRD IV(2), které v současnosti projednává Rada, představují významný krok při řešení otázky stínového bankovnictví pozitivním způsobem, neboť zavádějí kapitálové požadavky týkající se likvidních linek pro strukturované investiční nástroje a tzv. conduits, stanovují vysoký limit expozice odpovídající 25 % vlastních finančních prostředků pro veškeré neregulované subjekty, což pomůže banky nasměrovat k používání ukazatele čistého stabilního financování, a uznávají v ustanoveních o obezřetnosti ve vztahu k rizikům spojeným s likviditou vyšší riziko, kterému čelí regulované a nefinanční subjekty;

23. podotýká, že jedním z poučení z finanční krize je, že zatímco se od sebe pojistná rizika a úvěrová rizika obvykle jasně liší, tento rozdíl může být méně zřetelný např. u produktů úvěrového pojištění; vyzývá Komisi, aby přehodnotila právní předpisy vztahující se na bankovní, pojistné a zejména finanční konglomeráty s cílem zajistit stejné podmínky pro banky a pojistné společnosti a zabránit regulatorním, příp. dohledovým arbitrážím;

24. dále se domnívá, že navrhované rozšíření působnosti některých aspektů CRD IV na finanční společnosti, které nepřijímají vklady a na něž se nevztahuje definice v nařízení o kapitálových požadavcích, je nezbytné, přičemž je třeba zohlednit potřebu přizpůsobit některá ustanovení zvláštní povaze těchto subjektů, aby se zabránilo nepřiměřenému dopadu na tyto instituce;

25. domnívá se, že nelze dopustit, aby Evropský orgán pro bankovnictví vyloučil/opomíjel odvětví stínového bankovnictví;

26. zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby všechny subjekty stínového bankovnictví sponzorované bankami nebo napojené na banky byly z důvodu konsolidace pro účely obezřetnosti zahrnuty do rozvahy banky; vyzývá Komisi, aby do začátku roku 2013 prozkoumala způsoby, jak zajistit, aby subjekty, jež nejsou konsolidované z účetního hlediska, byly konsolidované pro účely obezřetnosti, aby došlo k upevnění celosvětové finanční stability; vybízí Komisi, aby přihlédla k veškerým pokynům Basilejského výboru pro bankovní dohled či dalších mezinárodních orgánů, pokud jde o větší sjednocení účetního a rizikového rámce konsolidace;

27. zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit větší transparentnost struktury a činností finančních institucí; vyzývá Komisi, aby zohlednila závěry Liikanenovy zprávy a navrhla opatření týkající se strukturálního vybudování evropského bankovnictví s přihlédnutím jak k výhodám, tak i potenciálním rizikům spojení činností obchodního a investičního bankovnictví;

28. bere na vědomí význam trhu s repo obchody a půjčováním cenných papírů; vyzývá Komisi, aby do začátku roku 2013 přijala opatření s cílem zejména pro klienty zvýšit transparentnost, mezi něž může patřit povinnost hlásit regulačním orgánům souhrnně identifikátor kolaterálů a jejich opětovné použití, a umožnit regulačním orgánům zavést doporučené minimální snížení hodnoty nebo úrovně marží pro zajištěné finanční trhy, avšak aniž by došlo k jejich standardizaci; v této souvislosti uznává, že je nutné jasně stanovit vlastnictví cenných papírů a zajistit jeho ochranu; vyzývá nicméně Komisi, aby kromě toho, že se již účastní odvětvových postupů, zahájila rozsáhlou diskuzi o maržích a aby zvážila a prozkoumala možnost omezení dalšího používání kolaterálů; zdůrazňuje, že je nutné přehodnotit právní předpisy týkající se úpadku, jak pokud jde o repo obchody, tak i pokud jde o půjčování cenných papírů a sekuritizaci s cílem provést harmonizaci a řešit otázky přednosti vypořádání regulovaných finančních institucí spojeného s ukončením jejich činnosti; vyzývá Komisi, aby zvážila nejrůznější možnosti omezení výsad v případě úpadku, včetně návrhů na omezení těchto výsad u centrálně zúčtovávaných transakcí a u kolaterálů, které splňují harmonizovaná předem stanovená kritéria způsobilosti;

29. je přesvědčen, že je nutné náležitě řešit pobídky související se sekuritizací; zdůrazňuje, že požadavky na solventnost a likviditu sekuritizace by měly podporovat vznik kvalitního a diverzifikovaného investičního portfolia, čímž by se mělo zabránit „stádnímu chování“; vyzývá Komisi, aby prozkoumala sekuritizační trh, včetně přehodnocení krytých dluhopisů, které se mohou na rozvaze bank projevit vyšším rizikem; vyzývá Komisi, aby navrhla kroky, které značně zvýší jeho transparentnost; vyzývá Komisi, aby nejpozději začátkem roku 2013 v případě potřeby aktualizovala platné právní předpisy, aby byly v souladu s novým sekuritizačním rámcem Basilejského výboru pro bankovní dohled, který se v současné době projednává; navrhuje, aby byl omezen počet, kolikrát může být finanční produkt sekuritizován a aby byly stanoveny konkrétní požadavky pro poskytovatele sekuritizace (např. původce nebo sponzory), pokud jde o ponechání si části účinně vyhodnocených rizik souvisejících se sekuritizací, čímž se zajistí, že si rizika skutečně ponechají poskytovatelé sekuritizace a že nebudou předávána dále správcům aktiv, přičemž budou přijata opatření za účelem dosažení transparentnosti; vyzývá zejména k zavedení důsledné metodologie oceňování podkladových aktiv a standardizace sekuritizovaných produktů v rámci různých právních předpisů a jurisdikcí;

30. konstatuje, že se s koši aktiv zachází jako s repo obchody podle modelu „originate to repo“ a že v některých případech se jim dostává lepšího ratingu; zdůrazňuje, že tyto transakce by se neměly používat jako regulační opatření k zajištění likvidity, jak je uvedeno ve zprávě výboru ECON k nařízení CRD IV;

31. uznává, že fondy peněžního trhu hrají významnou roli při zajišťování finančních prostředků pro finanční instituce v krátkodobém horizontu a v tom, že umožňují diverzifikaci rizika; uznává, že úloha a struktura fondů peněžního trhu je v EU a v USA odlišná; je si vědom, že pokyny orgánu ESMA na rok 2010 zavedly přísnější standardy pro fondy peněžního trhu (úvěrová kvalita, splatnost podkladových cenných papírů a lepší zpřístupnění investorům); konstatuje nicméně, že některé fondy peněžního trhu, především ty, které investorům nabízejí stabilní čistou hodnotu obchodního majetku, jsou zranitelné vůči masivním výběrům hotovosti (tzv. runům); zdůrazňuje proto, že je třeba přijmout dodatečná opatření s cílem zlepšit odolnost těchto fondů a pokrýt riziko likvidity; podporuje doporučení Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry týkající se regulace a správy fondů peněžního trhu v jurisdikcích různých států zveřejněná v závěrečné zprávě z října 2012; domnívá se, že na fondy peněžního trhu, které investorům nabízejí stabilní čistou hodnotu obchodního majetku, by se měla vztahovat opatření vytvořená v zájmu snížení rizika spojeného se stabilní čistou hodnotu obchodního majetku a internalizace nákladů spojených s těmito riziky; domnívá se, že regulace by v případech, kde je to možné, měla vyžadovat konverzi na variabilní čistou hodnotu obchodního majetku, nebo by jako alternativa měly být zavedeny záruky na podporu fondů peněžního trhu, které nabízejí stabilní čistou hodnotu obchodního majetku, aby byly odolné a schopné vyrovnat se s velkým objemem vyplácení; vyzývá Komisi, aby začátkem roku 2013 předložila přepracovaný rámec pro SKIPCP se zvláštním zaměřením na problematiku fondů peněžního trhu, který od nich bude vyžadovat, aby buď přijaly variabilní hodnotu majetku, jež bude každodenně hodnocena, nebo – pokud si uchovají stabilní hodnotu – aby musely požádat o omezenou bankovní licenci a aby se na ně vztahovaly kapitálové požadavky a další obezřetnostní pravidla; zdůrazňuje, že je třeba omezit regulatorní arbitráž;

32. vyzývá Komisi, aby v souvislosti s přepracováním rámce SCIPCP dále projednala možnost zavedení konkrétních ustanovení týkajících se likvidity fondů peněžního trhu, a to na základě stanovení minimálních požadavků na likviditu přes noc a týdenní a měsíční likviditu [20 %, 40 %, 60 %], a aby na základě spouštěcího mechanismu, který také vede k povinnosti informovat přímo příslušný dozorčí orgán a orgán ESMA, vybírala poplatky za likviditu;

33. je si vědom toho, jakým přínosem jsou fondy obchodované na burze pro retailové investory, neboť jim poskytují přístup k širšímu spektru aktiv (zejména např. ke komoditám), zdůrazňuje však rizika, jež s sebou fondy obchodované na burze nesou, pokud jde o komplexnost, riziko protistrany, likviditu produktů a možnou regulatorní arbitráž; varuje před riziky spojenými s uměle vzniklými fondy obchodovanými na burze, které jsou důsledkem jejich nepřehlednosti a složitosti, zejména pokud jsou tyto fondy nabízeny drobným investorům; vyzývá proto Komisi, aby posoudila a řešila tyto potenciální strukturální slabiny při probíhajícím přepracování rámce SCIPCP a přihlédla přitom k různým kategoriím zákazníků (např. drobným investorům, profesionálním investorům, investičním institucím) a k jejich rozdílnému rizikovému profilu;

34. vyzývá Komisi, aby provedla rozsáhlé hodnocení dopadu všech nových legislativních návrhů na financování reálné ekonomiky;

35. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Radě pro finanční stabilitu.

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0331.

(2)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0000 a P7_TA(2012)0000.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Od počátku finanční krize v roce 2007 rozhodla skupina G20 o celé sérii regulačních opatření, která mají finanční systém učinit bezpečnějším a udržitelnějším. Od té doby byly kromě mnoha dalších opatření posíleny kapitálové požadavky pro finanční instituce, učiněn první krok k přísnější regulaci ratingových agentur a vyvinut nový systém finančního dohledu. Navzdory těmto novým regulačním rámcům, nebo možná kvůli nim, zůstává obrovská část zprostředkovávání úvěrů stále nedostatečně monitorovaná a regulovaná. Stínové bankovnictví jako takové se uskutečňuje prostřednictvím subjektů či finančních smluv, které vytvářejí kombinaci funkcí podobných funkcím bank, avšak mimo rámec regulovaných činností nebo v rámci regulačního režimu, jenž je buď mírný, nebo neřeší otázku systémových rizik, a které nemají přístup k likviditním facilitám centrální banky či úvěrovým zárukám veřejného sektoru. Subjekty, jako jsou jednotky pro speciální účel, přidružené subjekty vykazované mimo rozvahu (tzv. conduits), fondy peněžního trhu, fondy obchodované na burze či investiční fondy, lze podle zelené knihy Komise chápat jako subjekty stínového bankovnictví. Mezi činnostmi stínového bankovnictví Komise rozlišuje repo obchody, půjčování cenných papírů a sekuritizaci.

V globálním měřítku se vůdčí role v oblasti lepší regulace stínového bankovního systému a dohledu nad ním ujala Rada pro finanční stabilitu (FSB). Pro různé aspekty stínového bankovnictví bylo jmenováno pět různých pracovních skupin. Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) bude pracovat na další regulaci vzájemných vztahů mezi bankami a subjekty stínového bankovnictví; Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) bude pracovat na regulaci za účelem zmírnění systémových rizik fondů peněžního trhu (včetně rizik typu tzv. runů); IOSCO s pomocí BCBS provede hodnocení stávajících požadavků na sekuritizaci; podskupina FSB přezkoumá regulaci ostatních subjektů stínového bankovnictví a další podskupina FSB se bude věnovat půjčování cenných papírů a repo obchodům.

Jakmile budou zveřejněny konečné výsledky všech pracovních skupin, FSB představí několik doporučení, jak otázku stínového bankovního systému řešit. V návaznosti na práci zahájenou FSB představila Komise dříve v tomto roce zelenou knihu o stínovém bankovnictví, v níž se zaměřuje na možná rizika stínového bankovního systému v EU a na to, jak je lze řešit z regulačního hlediska.

Je zřejmé, že stínové bankovnictví neexistuje samo o sobě. V průběhu krize nebyly banky vážně zasaženy pouze celkovým propadem trhů, ale rovněž tím, že byly vystaveny stínovému bankovnímu systému. Banky investovaly do sekuritizovaných produktů (banky coby investoři tyto sekuritizované produkty refinancovaly tím, že je využívaly jako kolaterál v repo obchodech) a mnoha subjektům stínového bankovního systému poskytovaly podporu v podobě úvěrových záruk. Navzdory možným kladným účinkům sekuritizace zůstaly banky svázány s podrozvahovými subjekty a nesly převážnou část ztrát. Finanční krize začala tehdy, když si trh uvědomil, že sekuritizace půjček podléhá chybným pobídkám a vede k nízkým úvěrovým standardům (např. rizikovým úvěrům). Zvláštní investiční jednotky (SIV) a tzv. conduits obsahující komerční papíry zajištěné aktivy (ABCP) a ostatní jednotky, za něž se nakupovaly sekuritizované produkty, nedokázaly překlenout své financování a musely být zachraňovány svými sponzory, převážně bankami. Úvěrové zajišťovací fondy, banky a další instituce, které do sekuritizovaných produktů investovaly, utrpěly velké tržní ztráty. Tyto zajišťovací fondy a banky svoje investice do sekuritizovaných produktů financovaly rovněž prostřednictvím repo obchodů, přičemž tyto sekuritizované produkty využívaly jako kolaterál. Když hodnota sekuritizovaných produktů, především pak těch, které obsahovaly rizikové úvěry, klesla, protistrany v repo obchodech ještě více snížily hodnotu kolaterálu (čímž dlužníky přinutily, aby poskytli více kolaterálu) nebo odmítly překlenout financování. To přispělo k selhání dlužníků (jako v případě banky Lehman), případně byly mateřské společnosti donuceny poskytnout masivní podporu (jako banka Bear Stearns svým zajišťovacím fondům).

Vzájemné propojení mezi „tradičními bankami“ a podrozvahovými jednotkami a činnostmi by se proto mělo stát transparentnějším a mělo by být řešeno z regulačního hlediska.

Navzdory tomuto potenciálně nebezpečnému propojení zpravodaj zastává názor, že některé ze subjektů a činností podílejících se na stínovém bankovnictví, jak jej definuje FSB, by mohly být pro oficiální ekonomiku a podporu růstu přínosem, a to díky tomu, že přispívají k lepšímu rozložení rizika mimo tradiční bankovní sektor. Lepší rozložení rizika však může být pro oficiální ekonomiku přínosem pouze tehdy, pokud bude naprosto transparentní a nebude-li zvyšovat systémové riziko. V sekuritizaci tudíž musí existovat jasná hranice mezi původními bankami a jednotkami pro zvláštní účel. Měli bychom usilovat o to, aby se rozlišovalo mezi žádoucími a nežádoucími účinky stínového bankovnictví.

Jak je zdůrazněno v zelené knize Komise, již byla přijata nejrůznější opatření, která mají systémová rizika způsobená stínovým bankovnictvím řešit. Zareagoval i trh, takže od počátku krize některé z praktik stínového bankovnictví vymizely. Inovativní povaha stínového bankovního systému může nicméně vést k novým vývojovým trendům, jež se mohou stát zdrojem systémového rizika, což je třeba řešit. Aby bylo toto řešení odpovídající, měly by být vytvořeny nezbytné monitorovací nástroje s cílem získat konkrétní představu o celém systému zprostředkování úvěrů.

Zaprvé, abychom získali úplný přehled o oblasti stínového bankovnictví, naléhavě potřebujeme více spolehlivých údajů a kapacity pro analýzu. Jsem přesvědčen, že ECB (spolu s ESRB) by v tomto ohledu měly hrát významnou roli. Iniciativa za databázi údajů o repo obchodech může představovat zásadní krok k větší průhlednosti. Abychom vnesli světlo do otázky přenosů rizik ve finančním sektoru a mohli určit, kdo zakoupil co od koho a jakou mají přenesená rizika oporu, Komise by měla naléhavě zvážit, nakolik je proveditelné vytvoření veřejného nástroje.

Zadruhé, toto mapování údajů by mělo umožnit určit jak ty aspekty stínového bankovního systému, které jsou pro reálnou ekonomiku přínosné, tak ty, jež představují systémové riziko nebo vzbuzují obavy související s regulatorní arbitráží, například nepřiměřená transformace splatnosti a likvidity, pákový efekt či regulatorní arbitráž.

Jakmile se podaří tato systémová rizika odhalit, měla by být řešena lepším monitorováním a regulací. Zpravodaj se tudíž domnívá, že by bylo vhodné/možné se v průběhu nadcházejících měsíců vážně zabývat těmito návrhy:

A. Podle názoru Hospodářského a měnového výboru ohledně CRD IV bychom se měli vážně zabývat možností zavést kapitálové požadavky týkající se likvidních linek pro strukturované investiční jednotky a tzv. conduits a stanovit vysoký limit expozice odpovídající 25 % vlastních finančních prostředků pro veškeré neregulované subjekty, a dále zvážit, zda nerozšířit působnost požadavků CRD IV na nebankovní subjekty.

B. Aby byly rozvahy bank důvěryhodnější, Komise by měla do začátku roku 2013 prozkoumat způsoby, jak zajistit, aby subjekty, jež nejsou konsolidované z účetního hlediska, byly konsolidované pro účely obezřetnosti.

C. Zpravodaj dále vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh ohledně oddělení retailových a investičních činností bank.

D. Trh s repo obchody a půjčováním cenných papírů plní významnou úlohu při financování finančních institucí. Je však naléhavě zapotřebí větší transparentnost, a proto by regulační orgány měly mít možnost zavést minimální snížení hodnoty nebo úrovně marží pro zajištěné finanční trhy.

E. Metoda sekuritizace může mít kladný účinek v rozložení rizika. Větší transparentnost je však naprosto nezbytná. Komise by proto začátkem roku 2013 měla předložit legislativní návrh s cílem omezit, kolikrát může být finanční produkt sekuritizován. Dále je nutné podniknout další kroky, pokud jde o standardizaci sekuritizovaných produktů a přísnější požadavky na ponechání si rizika.

F. Fondy peněžního trhu sehrály v souvislosti s finanční krizí významnou úlohu. Parlament si uvědomuje rozdíly mezi fondy peněžního trhu v EU a v USA a vyzývá Komisi, aby začátkem roku 2013 předložila legislativní návrh, podle nějž budou fondy peněžního trhu buď muset přijmout proměnnou hodnotu majetku, jež bude každodenně hodnocena, nebo – pokud si uchovají stabilní hodnotu – budou podléhat kapitálovým požadavkům.

G. Zpravodaj uznává význam fondů obchodovaných na burze coby investičního nástroje. Nesou s sebou však rizika, pokud jde o komplexnost, riziko protistrany, likviditu produktů a možnou regulatorní arbitráž. Legislativní návrh předložený začátkem roku 2013 by měl tyto strukturní slabiny řešit.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

22.10.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

39

0

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Burkhard Balz, Elena Băsescu, Leonardo Domenici, Derk Jan Eppink, Diogo Feio, Markus Ferber, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Sven Giegold, Sylvie Goulard, Liem Hoang Ngoc, Syed Kamall, Wolf Klinz, Jürgen Klute, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Philippe Lamberts, Hans-Peter Martin, Ivari Padar, Alfredo Pallone, Anni Podimata, Olle Schmidt, Edward Scicluna, Peter Simon, Peter Skinner, Theodor Dumitru Stolojan, Kay Swinburne, Sampo Terho, Marianne Thyssen, Ramon Tremosa i Balcells, Corien Wortmann-Kool, Pablo Zalba Bidegain

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Jean-Pierre Audy, Saïd El Khadraoui, Sari Essayah, Roberto Gualtieri, Danuta Maria Hübner, Sophia in ‘t Veld, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Sirpa Pietikäinen, Gianni Pittella, Nils Torvalds

Právní upozornění - Ochrana soukromí