Postup : 2012/2098(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0017/2013

Předložené texty :

A7-0017/2013

Rozpravy :

PV 05/02/2013 - 14
CRE 05/02/2013 - 14

Hlasování :

PV 06/02/2013 - 7.10
CRE 06/02/2013 - 7.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0049

ZPRÁVA     
PDF 291kWORD 313k
28. 1. 2013
PE 500.415v02-00 A7-0017/2013

o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst

(2012/2098(INI))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: Raffaele Baldassarre

Navrhovatel (*):

Richard Howitt, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

(*) Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (*)
 STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci
 STANOVISKO Výboru pro rozvoj
 STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst

(2012/2098(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na usnesení Rady ze dne 3. prosince 2001 o krocích v návaznosti na zelenou knihu o sociální odpovědnosti podniků(1),

–   s ohledem na usnesení Rady ze dne 6. února 2003 o sociální odpovědnosti podniků(2),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Modernizace práva společností a efektivnější řízení podniků – plán postupu“ (COM(2003)0284) (akční plán řízení podniků),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané Balíček „Odpovědné podniky“ (COM(2011)0685),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Iniciativa pro sociální podnikání – Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací“ (COM(2011)0682),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 30. května 2012 o zelené knize Komise o podpoře evropského rámce sociální odpovědnosti podniků(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. května 2003 o sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků: příspěvek podnikání k udržitelnému rozvoji(4),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2007 o sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství(5),

–   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 24. května 2012 ke sdělení Komise nazvanému „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“(6),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“, (COM(2011)0681),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0017/2013),

Na cestě k modernímu pojetí sociální odpovědnosti podniků: předběžné úvahy

1.  zdůrazňuje, že pokud jde o podporu, provádění a kontrolu sociálních a environmentálních norem, nemohou podniky zaujímat místo orgánů veřejné správy;

2.  zdůrazňuje, že současnou celosvětovou hospodářskou krizi způsobily zásadní chyby související s transparentností, odpovědností a upřednostňováním krátkodobých hledisek a že EU je povinna zajistit, aby se z nich všichni poučili; vítá záměr Komise provést průzkum Eurobarometru ohledně důvěry v podniky; vyzývá k tomu, aby se do diskuse o výsledcích průzkumu zapojily všechny zúčastněné strany a aby podle nich začaly jednat; rozhodně podporuje sociální odpovědnost podniků a zastává názor, že je-li řádně prováděna všemi společnostmi, a nikoli jen většími podniky, může významným způsobem přispět k obnovení ztracené důvěry, což je nezbytný předpoklad k udržitelnému hospodářskému oživení, a zmírnit sociální důsledky hospodářské krize; poznamenává, že převezme-li podnik odpovědnost za společnost, životní prostředí a zaměstnance, přináší to prospěch všem stranám, neboť vzniká širší důvěra nezbytná k hospodářskému úspěchu; domnívá se, že je v zájmu podniků i celé společnosti, aby se sociální odpovědnost podniků stala součástí udržitelné obchodní strategie; poukazuje na skutečnost, že mnohé podniky – zejména ty malé a střední – poskytují v této oblasti vynikající příklad;

3   je toho názoru, že podniky mohou přispět k rozvoji sociálně tržního hospodářství a k dosažení cílů strategie Evropa 2020 tím, že nabídnou pracovní místa a umožní hospodářskou obnovu;

4.  domnívá se, že diskusi o sociální odpovědnosti podniků je třeba zasadit do širšího kontextu, který by sice zachovával její primárně dobrovolné zaměření, ale tam, kde je to vhodné, by umožnil dialog o opatřeních vyplývajících z regulačních opatření;

5.  schvaluje novou definici sociální odpovědnosti podniků navrženou Komisí, která odstraňuje rozpor mezi dobrovolným a závazným přístupem;

6.  domnívá se, že základním prvkem sociální odpovědnosti podniků je řízení podniku, zejména co se týče vztahu s veřejnými orgány a s pracovníky a organizacemi, které je zastupují, a co se týče politiky daného podniku v oblasti bonusů, prémií a odměňování; domnívá se, že přehnaně vysoké bonusy, prémie a odměny pro vedoucí pracovníky – zejména v případě, kdy daný podnik čelí problémům – jsou v rozporu se sociálně odpovědným chováním;

7.  domnívá se, že daňová politika podniku by měla být považována za součást jeho sociální odpovědnosti a že vyhýbání se daňovým povinnostem a využívání daňových rájů není v souladu se sociálně odpovědným chováním;

8.  domnívá se, že při hodnocení sociální odpovědnosti podniku je třeba zohlednit i chování podniků v jeho dodavatelském řetězci a jeho případných subdodavatelů;

Posílení vazby mezi sociální odpovědností podniků, širokou veřejností, konkurenceschopností a inovací

9.  žádá Komisi a vnitrostátní orgány, aby podpořily inovativní modely podnikání, jejichž cílem je posílit provázanost mezi podniky a sociálním kontextem, v němž působí;

10. vyzývá Komisi, aby zohlednila diskusi, která probíhá o revizi směrnice o průhlednosti a směrnice o účetních závěrkách, tak aby nová navržená strategie sociální odpovědnosti podniků doplnila revidovanou směrnici;

11. zdůrazňuje význam podpory inovativních řešení, která by podnikům umožnila reagovat na sociální a environmentální výzvy, jako je zavedení inteligentních systémů dopravy a ekologicky účinných výrobků, které by byly všeobecně dostupné a určené všem uživatelům;

12. podporuje Komisi v její snaze o větší zviditelnění sociální odpovědnosti podniků a šíření osvědčených postupů a rozhodně podporuje zavedení evropského certifikačního systému pro podniky a partnerství, jež uplatňují koncepci sociální odpovědnosti; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby mimo jiné zvážila, zda by bylo možné pro tyto účely zavést evropskou sociální značku;

13. vítá vytvoření mnohostranných platforem zúčastněných stran v oblasti sociální odpovědnosti podniků a schvaluje zvolený odvětvový přístup;

14. uznává význam a potenciál iniciativy „Enterprise 2020“ sítě CSR Europe, která může zásadním způsobem přispět k upevnění vazby mezi sociální odpovědností podniků a konkurenceschopností tím, že zlepší šíření osvědčených postupů; vyzývá Komisi a členské státy, aby usilovaly o větší součinnost při provádění politik a iniciativ ve prospěch sociálních inovací a vytváření pracovních míst; naléhavě vybízí Komisi, aby podpořila snahu sítě CSR Europe zejména o posílení spolupráce mezi podniky a členskými státy, aby tak byly položeny základy vnitrostátních akčních plánů a šíření osvědčených postupů;

15. podporuje návrh Komise na provádění pravidelných průzkumů důvěry a postojů veřejnosti vůči podnikovým strategiím v oblasti sociální odpovědnosti; doporučuje spojit obsah těchto průzkumů s přezkumem akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu s cílem určit překážky odpovědnější spotřeby;

Zlepšení transparentnosti a efektivity politik sociální odpovědnosti podniků

16. naléhavě vyzývá Komisi, aby nad rámec směrnice o nekalých obchodních praktikách vypracovala konkrétní opatření namířená proti zavádějícím a nepravdivým informacím o přijatých závazcích v oblasti sociální odpovědnosti podniků, která se týkají environmentálního a sociálního dopadu výrobků a služeb, a to se zvláštním důrazem na otevřené a jasné postupy podávání a projednávání stížností a zahájení šetření; domnívá se, že dezinformace ohledně environmentálních přínosů, tzv. greenwashing, není jen klamavou a pro spotřebitele, veřejné orgány a investory zavádějící praktikou, ale že také snižuje důvěru v sociální odpovědnost podniků jakožto účinný nástroj na podporu udržitelného a inkluzívního růstu;

17. souhlasí s tím, že při zadávání veřejných zakázek by se měla více zohledňovat sociální a environmentální hlediska; v této souvislosti vyzývá k tomu, aby nejnižší cena nebyla rozhodujícím kritériem k udělení zakázky a aby se v celém subdodavatelském řetězci zvýšila odpovědnost;

18. vyzývá Komisi, aby přijala další iniciativy s cílem rozvinout a posílit potenciál sociální odpovědnosti podniků v oblasti boje proti změně klimatu (tím, že bude spojena s účinnějším využíváním zdrojů a s energetickou účinností), např. v rámci postupů, které společnosti uplatňují při nákupu surovin;

19. zdůrazňuje, že pomoc, kterou EU poskytuje vládám třetích zemí za účelem uplatňování sociálních a environmentálních právních předpisů, a účinný režim kontrol představují nezbytný doplněk snah na podporu koncepce sociální odpovědnosti v evropských podnicích po celém světě;

20. zdůrazňuje, že součástí procesu, v jehož rámci se při rozhodování o investicích uplatňuje koncepce sociální odpovědnosti podniků, jsou sociálně odpovědné investice; konstatuje, že ačkoliv pro sociálně odpovědné investice v současnosti neexistuje univerzální definice, obvykle se jimi rozumí propojení finančních cílů investora s hledisky sociálními, environmentálními a etickými a s otázkami týkajícími se správy a řízení společnosti;

21. uznává, že je důležité, aby společnosti zveřejňovaly informace o udržitelnosti, např. o sociálních a environmentálních faktorech, s cílem zjistit rizika udržitelnosti a zvýšit důvěru investorů a spotřebitelů; v tomto ohledu připomíná významné průběžné pokroky a vyzývá Komisi, aby podpořila cíl Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv, kterým je učinit z integrovaného podávání zpráv v příštím desetiletí celosvětový standard;

22. zdůrazňuje, že v zájmu zajištění sociální odpovědnosti podniků v rámci celého dodavatelského řetězce, zjišťování bilance udržitelnosti evropských podniků a boje proti daňovým únikům a nezákonným peněžním tokům je zapotřebí i nadále přísně dodržovat lidská práva a zásadu náležité péče a transparentnosti;

23. zdůrazňuje, že odpovědnost podniků nesmí být zredukována na pouhý marketingový nástroj a že sociální odpovědnost podniků lze plně rozvinout jedině tak, že se stane nedílnou součástí celkové obchodní strategie podniků, které ji budou v praxi uplatňovat ve své každodenní činnosti a finanční strategii; uvítal by propojení řádné odpovědnosti podniků s jejich řádnou správou; domnívá se, že by Komise měla podniky vyzývat k tomu, aby rozhodnutí o strategii v oblasti sociální odpovědnosti podniků přijímaly na úrovni představenstev; vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly kodexy správy podniků, které by odrážely význam odpovědnosti všech osob působících v podniku a které by vytvořily pevnou vazbu mezi výsledky podniku v oblasti životního prostředí, v sociální oblasti a v oblasti lidských práv a jeho finančními výsledky;

24. zdůrazňuje, že investoři a spotřebitelé by měli být schopni jednoduše zjistit, které podniky uplatňují zásady sociální odpovědnosti, což tyto podniky podpoří v jejich úsilí;

25. zdůrazňuje, že sociálně odpovědné investování, jež je součástí procesu uplatňování sociální odpovědnosti podniků při přijímání investičních rozhodnutí, propojuje finanční a ekonomické cíle investorů se sociálními, environmentálními, etickými, kulturními a vzdělávacími hledisky;

26. pečlivě sleduje probíhající diskusi o legislativním návrhu o transparentnosti sociálních a environmentálních informací poskytovaných podniky; podporuje přijetí legislativního návrhu, který by umožnil co nejflexibilnější činnost, jež by zohledňovala vícerozměrnou povahu sociální odpovědnosti podniků a různé způsoby jejího uplatňování ze strany podniků; dále se přimlouvá za dostatečnou srovnatelnost, která vyjde vstříc potřebám investorů a ostatních zúčastněných stran a spotřebitelům umožní snadný přístup k informacím o dopadech činnosti podniku na společnost, včetně metodiky správy a řízení a metodiky nákladů během životního cyklu; domnívá se, že informace o udržitelnosti by se měly případně týkat také dodavatelského a subdodavatelského řetězce a měly by vycházet z celosvětově uznávaných metodik, jako je např. metodika iniciativy Global Reporting Initiative nebo Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv; dále požaduje, aby byla malým a středním podnikům udělena výjimka nebo aby se na ně vztahoval zjednodušený rámec;

27. vyzývá ke zvýšenému, inkluzivnějšímu a transparentnějšímu monitorování zásad sociální odpovědnosti podniků v rámci obchodní politiky EU, a to pomocí jasného souboru kritérií k hodnocení pokroku s cílem podpořit důvěru v tento systém;

28. vybízí EU a členské státy, aby poskytovaly konkrétní informace o sociální odpovědnosti podniků, stejně jako vzdělávání a odbornou přípravu v této oblasti, aby podniky mohly tuto koncepci plně využívat a mohly ji zahrnout do své organizační kultury;

29. vybízí mediální společnosti, aby do své politiky sociální odpovědnosti podniků začlenily transparentní standardy žurnalistiky, včetně záruk ochrany zdroje a práv oznamovatelů;

30. vyzývá Komisi, aby dále posoudila závazná i nezávazná opatření, jejichž cílem je usnadnit uznávání a podporu úsilí podniků v oblasti transparentnosti a zveřejňování nefinančních informací;

31. rozhodně odmítá zavádění zvláštních parametrů, jako jsou ukazatele výkonnosti platné pro celou EU, jež by mohly vést ke zbytečné administrativní zátěži a neúčinným provozním strukturám; namísto toho vyzývá Komisi, aby podnikům poskytla mezinárodně uznávané metodiky, jako jsou metodiky iniciativy Global Reporting Intiative a Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv (IIRC), a podporovala jejich používání;

32. považuje nicméně za zásadní, aby Komise co nejdříve vyvinula ohlašovanou společnou metodiku pro hodnocení vlivu na životní prostředí na základě nákladů během životního cyklu; domnívá se, že by tato metodika byla užitečná z hlediska transparentnosti informací poskytovaných podniky i z hlediska hodnocení dopadů podniků na životní prostředí, které provádí veřejné orgány;

33. vítá záměr Komise zřídit „podpůrnou skupinu“ zabývající se sociální odpovědností podniků a jejich činností v sociální oblasti; je přesvědčen, že současně musí být vypracován kodex osvědčených postupů pro společnou regulaci a samoregulaci, který umožní všem zúčastněným stranám zapojit se do procesu společného získávání poznatků, aby se zlepšila a posílila účinnost a odpovědnost při činnostech zahrnujících více zúčastněných subjektů;

34. vyzývá k tomu, aby se při přípravě, uplatňování a sledování procesů a struktur realizace sociální odpovědnosti podniků v rámci jednotlivých společností v plné míře a aktivně vedly konzultace za účasti zastupujících organizací včetně odborů a aby tyto organizace se zaměstnavateli spolupracovaly ve skutečně partnerském duchu;

35. vyzývá Komisi, aby zajistila, že povinnost systematického podávání zpráv o zásadních informacích týkajících se udržitelnosti nebude podniky příliš zatěžovat, neboť jakákoliv nová strategie sociální odpovědnosti podniků musí být z jejich strany vítaná; vyzývá Komisi, aby předtím, než pro podniky začne platit povinnost podávat pravidelné nefinanční zprávy, zavedla přechodné období, které by podnikům nejprve umožnilo začít sociální odpovědnost podniků správně interně uplatňovat a řádně a podrobně ji začlenit do svých interních systémů řízení;

36. podporuje návrh Komise povinně požadovat, aby všechny investiční fondy a finanční instituce informovaly všechny své zákazníky (občany, podniky, veřejné orgány apod.) o případných etických kritériích nebo kritériích odpovědného investování, která uplatňují, nebo o normách a kodexech, jimiž se řídí;

37. podporuje směrnici Komise o minimálních standardech pro oběti; požaduje, aby součástí politik sociální odpovědnosti podniků v příslušných odvětvích (jako je cestování, pojišťovnictví, ubytování a telekomunikace) byly pozitivní a praktické strategie a struktury na podporu obětí trestného činu a jejich rodin během krize a aby byly zavedeny zvláštní politiky pro zaměstnance, kteří se stanou obětí trestného činu, ať už na pracovišti či mimo něj;

38. uznává značnou hodnotu a potenciál nástrojů samoregulace a společné regulace, jako jsou kodexy chování na úrovni jednotlivých odvětví; vítá tedy přání Komise zlepšit stávající nástroje prostřednictvím kodexu správných postupů pro tuto oblast; nesouhlasí však se zavedením jednotného postupu, který by nezohledňoval specifika jednotlivých odvětví a zvláštní požadavky podniků;

Sociální odpovědnost podniků a malé a střední podniky: od teorie k praxi

39. připomíná specifické rysy malých a středních podniků, které působí zejména na místní a regionální úrovni a v rámci určitých odvětví; z toho důvodu považuje za zásadní, aby politiky Unie ve věci sociální odpovědnosti podniků, včetně národních akčních plánů v oblasti sociální odpovědnosti podniků, zohledňovaly specifické požadavky malých a středních podniků a aby byly v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“ a uznávaly neformální a intuitivní přístup malých a středních podniků k sociální odpovědnosti;

40. zdůrazňuje význam zapojení malých a středních podniků do sociální odpovědnosti podniků a uznání jejich úspěchů v této oblasti;

41. uznává, že mnoho malých a středních podniků v Evropě již uplatňuje politiky sociální odpovědnosti podniků, jako je místní zaměstnávání, zapojení do komunity, uplatňování politik řádného řízení v rámci svého dodavatelského řetězce apod.; zdůrazňuje však, že většina těchto malých a středních podniků neví, že vlastně v praxi uplatňují postupy udržitelnosti, sociální odpovědnosti podniků a řádného řízení podniků; vyzývá proto Komisi, aby předtím, než bude zvažovat specifické strategie sociální odpovědnosti podniků pro malé a střední podniky, nejprve posoudila stávající postupy, které malé a střední podniky používají;

42. odmítá veškerá opatření, jež by mohla vést k dodatečné byrokratické nebo finanční zátěži malých a středních podniků; naopak podporuje opatření, jež by malým a středním podnikům umožňovala uskutečňovat společné kroky;

43. žádá členské státy a regionální orgány, aby na podporu činností, které pro posílení sociální odpovědnosti podniků vykonávají zprostředkovatelské organizace pro malé a střední podniky, inteligentně využívaly Fond soudržnosti, a vycházely přitom z příkladů, jako je hlavní německý program spolufinancovaný Evropským sociálním fondem;

44. žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy, zprostředkovatelskými organizacemi pro malé a střední podniky a dalšími zúčastněnými stranami vytvořila strategie a opatření, jež by malým a středním podnikům umožnily sdružovat osvědčené postupy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, například prostřednictvím databáze, která by shromažďovala informace o politikách v oblasti sociální odpovědnosti podniků prováděných malými a středními podniky a obsahovala podrobnosti o projektech prováděných v různých členských státech;

45. doporučuje vypracovat příručky a manuály o sociální odpovědnosti podniků určené malým a středním podnikům; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné zahájit intenzivnější akademický výzkum zaměřený na způsoby, jak zlepšit přijetí sociální odpovědnosti podniků ze strany malých a středních podniků, a na zvýšení ekonomického, sociálního a environmentálního dopadu sociální odpovědnosti podniků na místní a regionální úrovni;

46. je toho názoru, že má-li mít sociální odpovědnost podniků skutečný vliv na snížení chudoby, měl by se v rámci její agendy klást důraz na malé a střední podniky, neboť tyto mají ze sociálního a environmentálního hlediska značný kumulativní účinek;

47. vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily strategie rozvoje a podpory pro šíření sociální odpovědnosti podniků mezi malými a středními podniky; zvláště doporučuje vypracování konkrétních opatření pro malé podniky a mikropodniky;

48. zdůrazňuje, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost musí být Parlament plně informován o tom, jak jsou závěry posouzení dopadu dohod na udržitelný rozvoj začleňovány do jednání, která předcházejí uzavření těchto dohod, a jaké kapitoly těchto dohod byly změněny s cílem zabránit negativním dopadům uvedeným v tomto posouzení;

49. zdůrazňuje, že budoucí dvoustranné investiční dohody EU musí zaručit spravedlivou rovnováhu mezi ochranou investorů a možností státního zásahu, především s ohledem na dodržování sociálních, zdravotních a environmentálních norem;

50. vyzývá k propagaci myšlenky sponzorství mezi zaměstnavateli;

51. připomíná, že pro řešení obchodních sporů nebo získání náhrady škod za negativní vnější dopady nezodpovědné nebo nezákonné podnikatelské činnosti již existují jak soudní řízení, tak alternativní způsoby řešení; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby o těchto prostředcích dále zvyšovala povědomí u podnikatelské komunity i široké veřejnosti; připomíná, že Mezinárodní obchodní komora (ICC) poskytuje služby v oblasti řešení sporů pro jednotlivce, společnosti, státy, státní subjekty a mezinárodní organizace, které hledají alternativu k soudnímu řízení, jež mohou přispět ke zlepšení účinného přístupu obětí ke spravedlnosti v případě porušení zodpovědných obchodních postupů způsobujících hospodářskou, sociální a environmentální újmu v EU nebo v zahraničí;

52. zdůrazňuje, že zvyšování povědomí na podnikové úrovni o významu sociální odpovědnosti podniků a důsledcích nedodržování těchto zásad musí být – jakožto úkol Komise – doprovázeno odpovídající informovaností a zvyšováním kapacit na úrovni vlád hostitelských zemí s cílem účinně zajistit uplatňování práv vyplývajících ze sociální odpovědnosti podniků a přístup ke spravedlnosti;

53. domnívá se, že by Komise a členské státy měly podniky EU vybízet k tomu, aby uskutečňovaly kroky ve prospěch sociální odpovědnosti podniků a zapojily se do výměny osvědčených postupů se zahraničními partnery;

Závěry

54. zdůrazňuje, že je nezbytné vypracovat regulační předpisy v rámci stabilního právního rámce a v souladu s mezinárodními normami s cílem vyvarovat se rozdílných výkladů v jednotlivých státech a rizika zvýhodnění nebo znevýhodnění v hospodářské soutěži na regionální, vnitrostátní nebo makroregionální úrovni;

55. podporuje úsilí Komise zaměřené na podporu sociální odpovědnosti podniků ve vztazích s jinými zeměmi a regiony ve světě; v tomto ohledu vyžaduje větší úsilí za účelem zakotvení zásady reciprocity v oblasti obchodu;

56. připomíná, že k rozvoji sociální odpovědnosti podniků by mělo docházet zejména prostřednictvím přístupu zahrnujícího mnoho zúčastněných stran, přičemž hlavní roli by měly sehrávat podniky, které musí mít možnost rozvíjet přístup odpovídající jejich situaci; podporuje potřebu zvláštních opatření a přístupů k rozvoji sociální odpovědnosti podniků mezi malými a středními podniky;

57. konstatuje, že stávající strategie Komise pro oblast sociální odpovědnosti podniků zahrnuje období 2011–2014; žádá Komisi, aby zajistila, že na období po roce 2014 bude včas přijata ambiciózní strategie;

58. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. C 86, 10.4.2002, s. 3.

(2)

Úř. věst. C 39, 18.2.2003, s. 3.

(3)

Úř. věst. C 187 E, 7.8.2003, s. 180.

(4)

Úř. věst. C 67 E, 17.3.2004, s. 73.

(5)

Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 45.

(6)

Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 77.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1. Předběžné připomínky k procedurálním aspektům

Výbor pro právní záležitosti a Výbor pro zaměstnanost a sociální věci se rozhodly úzce spolupracovat s cílem zajistit soudržný přístup, pokud jde o stanovisko Parlamentu k obnovené strategii EU na období 2011–2014 ve věci sociální odpovědnosti podniků na období 2011–2014(1). V souladu s výše uvedeným cílem a s ohledem na konkrétní pravomoci a odpovědnost se oba výbory rozhodly vypracovat dvě zprávy z vlastního podnětu zaměřené na odlišné oblasti, na něž se použije článek 50 jednacího řádu.

Výhradní pravomoci každého výboru vyplývají ze tří klíčových slov:

– lidé: sociální otázky a dlouhodobá pracovní místa;

– zisk : nespekulativní chování a udržitelný růst;

– planeta : opatření zaměřená na ochranu životního prostředí.

Pravomoci Výboru pro zaměstnanost a sociální věci byly stanoveny na základě slova „lidé“ a pravomoci Výboru pro právní záležitosti na základě slova „zisk“. Oblasti určené slovem „planeta“ jsou rozděleny mezi oba výbory podle toho, zda více souvisí se slovem „zisk“ nebo se slovem „lidé“.

2. Úvod: obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků

V nové strategii navrhuje Evropská komise novou definici(2) sociální odpovědnosti podniků jakožto „odpovědnosti podniků za dopad jejich činnosti na společnost(3). V souladu s touto definicí musí podniky vytvořit procesy pro začleňování sociálních, environmentálních a etických otázek, otázek v oblasti lidských práv a zájmů spotřebitelů do svých obchodních postupů. Cílem tohoto procesu musí být vytváření společné hodnoty pro vlastníky/podílníky, další zúčastněné strany a společnost jako celek, aby bylo možné zjistit případný nepříznivý dopad činnosti podniku, předcházet mu a zmírňovat jej.

Na základě nové definice navrhuje Komise řadu konkrétních opatření s cílem dále posílit dopad politik sociální odpovědnosti podniků prostřednictvím kroků v osmi oblastech:

– zviditelnění sociální odpovědnosti podniků a šíření osvědčených postupů;

– zlepšení a sledování úrovně důvěry v podniky;

– zlepšení postupů v oblasti samoregulace a společné regulace;

– lepší tržní ocenění sociální odpovědnosti podniků;

– lepší zveřejňování sociálních a environmentálních informací ze strany podniků;

– další začleňování sociální odpovědnosti podniků do vzdělávání, odborné přípravy a výzkumu;

– zdůrazňování významu politik v oblasti sociální odpovědnosti podniků na vnitrostátní nebo nižší úrovni;

– lepší slaďování evropských a celosvětových přístupů k sociální odpovědnosti podniků.

3. Postoj zpravodaje k otázkám, které spadají do výhradní pravomoci Výboru pro právní záležitosti

3.1 Předběžné připomínky k nové definici a ke specifikům sociální odpovědnosti podniků

Stále větší uznání „sociálně odpovědné“ úlohy podniků může být vykládáno různými způsoby. Proces globalizace a zrodu „globálních“ trhů podněcuje rozvoj sociálních a environmentálních norem ze strany podniků(4). Také stále pozornější a informovanější občanská společnost vyžaduje od podniků zodpovědnější přístup(5). Tato dvojí hnací síla, která stojí za rozvojem sociální odpovědnosti podniků v mezinárodním (dalo by se dokonce říci postnacionálním(6)) systému řízení, odráží zájmové společenství mezi podniky a společností jako celkem, což vyžaduje, aby byl k tomuto tématu zaujat širší a prozíravější přístup umožňující plně využít potenciál sociální odpovědnosti podniků.

Na základě výše uvedených úvah podporuje zpravodaj novou definici, již navrhuje Komise a která odstraňuje protiklad mezi dobrovolným a povinným přístupem, který až doposud polarizoval diskuse o sociální odpovědnosti podniků. Široká škála odvětví, v nichž se sociální odpovědnost podniků uplatňuje, i celá řada strategií a legislativních přístupů používaných podniky, dokazují, že se tato odpovědnost vyvíjí na základě různých procesů. Z tohoto důvodu považuje zpravodaj za důležité zasadit diskusi o sociální odpovědnosti podniků do širšího rámce, který by sice zachovával prvotní dobrovolnost, ale zároveň by umožňoval dialog o případných regulačních opatřeních.

Zpravodaj však odmítá jakýkoli přístup k této oblasti, který by vedl k tomu, aby podniky převzaly primární odpovědnost veřejných orgánů za podporu, provádění a monitorování sociálních a environmentálních norem. Z tohoto důvodu se zpravodaj přiklání k takové sociální odpovědnosti podniků, již rozvíjejí především podniky samotné, a to na základě vlastních možností a potřeb, a která je vhodným způsobem podporována orgány veřejné správy s cílem vyvážit zájmy podniků a společnosti jako celku.

3.2 Posílení vazby mezi sociální odpovědností podniků, konkurenceschopností a občany

Sociální odpovědnost podniků je také klíčovým faktorem pro konkurenceschopnost(7). To neznamená, že by každý krok v oblasti sociální odpovědnosti podniků automaticky posiloval konkurenceschopnost podniku. Jedná se o to, že opatření, která vytvářejí sdílenou hodnotu pro podnik, jeho zúčastněné strany a společnost obecně, mohou daný podnik posílit(8).

V této souvislosti se zpravodaj domnívá, že v první řadě je třeba upevnit vazby mezi sociální odpovědností podniků, konkurenceschopností a veřejností pomocí řady široce pojatých opatření, která by měla posílit propojení obchodních strategií podniků se sociálním kontextem, v němž tyto podniky působí. Zpravodaj tedy souhlasí s podporou inovačních řešení, která podnikům umožní čelit sociálním a environmentálním výzvám, jako je zavedení systémů inteligentní dopravy a ekologicky účinných výrobků.

Za účelem většího zviditelnění sociální odpovědnosti podniků a šíření osvědčených postupů zpravodaj také podporuje zavedení evropského certifikačního systému pro podniky a partnerství, jež uplatňují koncepci sociální odpovědnosti, a vytváření příslušných mnohostranných platforem zúčastněných stran. V tomto ohledu podporuje iniciativu „Enterprise 2020“ sítě CSR Europe, která může zásadním způsobem přispět k upevnění vazby mezi sociální odpovědností podniků a konkurenceschopností.

3.3 Zlepšení transparentnosti a efektivity politik v oblasti sociální odpovědnosti podniků

Zpravodaj se ztotožňuje s obecným cílem zlepšení transparentnosti, postupů samoregulace a společné regulace a oceňování sociální odpovědnosti podniků trhem. V těchto oblastech je totiž naprosto nezbytné dosáhnout pozitivních výsledků, aby se zvýšila důvěra občanů v podniky a zmírnil rozdíl mezi jejich očekáváním a vnímáním toho, jak se tyto podniky skutečně chovají.

Na základě toho se zpravodaj domnívá, že je velmi důležité nezapomínat na vícerozměrnou povahu sociální odpovědnosti podniků a jejich diferencovaný přístup k této problematice. Je tudíž přesvědčen o tom, že jakýkoli regulační akt by měl podnikům ponechat co největší flexibilitu, neboť nesou hlavní odpovědnost za další rozvoj tohoto přístupu.

Týká se to zejména připravovaného legislativního návrhu o transparentnosti sociálních a environmentálních informací poskytovaných podniky a přípravy kodexu zásad pro samoregulaci a společnou regulaci, který by měl postupy sociální odpovědnosti podniků zefektivnit. V obou případech zpravodaj odmítá univerzální řešení, která neberou v úvahu specifika různých trhů a odvětví, v nichž podniky působí, a která by tudíž mohla vést ke zbytečné administrativní zátěži a neproduktivním provozním omezením.

3.4 Uznání a podpora úlohy malých a středních podniků v oblasti sociální odpovědnosti podniků

Malé a střední podniky, které představují více než 90 % evropské podnikatelské základny a jsou úzce spjaty s regionem nebo městem svého působiště, mohou významně podpořit přijímání modelu sociální odpovědnosti podniků(9). Malé a střední podniky ze stejného odvětví mohou navíc kolektivně čelit podobným sociálním a environmentálním problémům, a snižovat tak náklady na potřebná opatření a dosáhnout zlepšení, jakých by jednotlivé podniky mohly stěží docílit.

Bez ohledu na potenciální úlohu malých a středních podniků v diskusi o sociální odpovědnosti podniků je na mikroúrovni bohužel zřejmé, že tyto podniky nejsou obeznámeny se sociální odpovědnosti podniků, která pro ně často představuje neurčitou koncepci, s níž se těžko ztotožňují, pokud již předtím nerozvinuly skutečné sociální povědomí(10).

Další problém je spojen s tím, že jsou především vnímány náklady, nikoli možné hospodářské přínosy sociální odpovědnosti podniků. Vzhledem k tomu, že sociální odpovědnost podniků vyžaduje ekonomickou investici, jejíž výsledky nejsou bezprostředně viditelné, je často považována za další zátěž pro podniky, které mají již tak omezené zdroje. Tento pohled má na svědomí mimo jiné i skutečnost, že mnoho malých a středních podniků si není vědomo pozitivních dopadů, jaké může mít sociální odpovědnost podniků na jejich ekonomické výsledky, a nejsou informovány o osvědčených postupech, které by tyto výhody mohly umocnit(11).

Zpravodaj proto zastává názor, že Parlament by měl z většího zapojení malých a středních podniků do sociální odpovědnosti podniků učinit politickou prioritu dalších let. Domnívá se, že za tímto účelem by mělo být přijato několik opatření:

– v první řadě je velmi důležité, aby žádná opatření, ať dobrovolná nebo povinná, nevytvářela další administrativní nebo finanční zátěž pro malé a střední podniky a aby byla v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“;

– všechna přijatá opatření by měl mít za cíl zlepšování informovanosti o sociální odpovědnosti podniků a dosažení maximálního potenciálu; k různým otázkám by se tedy mělo přistupovat řádně a interdisciplinárně na základě jasně stanovených strategických cílů;

– zejména orgány veřejné správy by měly více propagovat šíření sociální odpovědnosti podniků mezi malými a středními podniky tím, že podpoří činnost zprostředkovatelských organizací v zájmu snazšího šíření informací a osvědčených postupů;

– Komise by měla podpořit opatření přijímaná vládami členských států tím, že zintenzívní svou koordinační činnost, bude systematicky shromažďovat informace o tom, jak malé a střední podniky provádějí politiky v oblasti sociální odpovědnosti podniků, s cílem lépe evidovat osvědčené postupy a poskytnout materiál pro příslušný akademický výzkum, a to zejména ekonomického, sociálního a environmentálního dopadu sociální odpovědnosti podniků na místní a regionální úrovni;

– vzhledem ke zvláštnostem malých a středních podniků vyzývá zpravodaj Komisi, aby zahájila širokou konzultaci s cílem nalézt a stanovit strategie sociální odpovědnosti podniků vyhovující potřebám malých a středních podniků, včetně zvláštních opatření pro mikropodniky.

(1)

COM(2011)0681.

(2)

Dříve Evropská komise definovala sociální odpovědnost podniků jako „dobrovolné začlenění sociálních otázek a otázek týkajících se životního prostředí do podnikatelské strategie a do vztahů se zúčastněnými subjekty“. Viz COM(2001)0366.

(3)

Viz COM(2011) 0681, s. 7.

(4)

Viz Scherer, A./ Palazzo, G. (2008): Globalisation and Corporate Social Responsibility. V: Crane, A. a kol. (2008): The Oxford Handbook of Corporate Social Responsibility. Oxford, s. 413.

(5)

Viz Di Pascale, Alessia (2010): La responsabilità sociale dell'impresa nel diritto dell'Unione europea. Milán: vydavatelství Giuffre' , s. 33-39.

(6)

Viz Habermas, J. (2002): La costellazione postnazionale. Milán: Feltrinelli.

(7)

Viz: Martinuzzi, A. a kol. (2010): Does Corporate Responsibility Pay Off? Exploring the Links between CSR and Competitiveness in Europe's Industrial Sectors. Studie analyzuje vztah mezi sociální odpovědností podniků a konkurenceschopností ve stavebnictví, v textilním průmyslu a chemickém průmyslu.

(8)

Tento složitý řetězec vztahů mezi podnikem, občany a konkurenceschopností lze vysvětlit, připomeneme-li si slova Michaela Eugena Portera, která napsal již před více než deseti lety a jež představují jeden z nejdůležitějších příspěvků k teorii řízení. Lze je shrnout takto: „úspěšné podniky potřebují zdravou společnost a zdravá společnost potřebuje úspěšné podniky“. Viz Porter, M.E./Kramer, M.R. (2006): Strategy and Society: The Link Between Competitive Advantage and Corporate Social Responsibility. V: Harvard Business Review, prosinec 2006, s. 78-93.

(9)

Viz Evropská komise – GŘ pro podniky (2007): Opportunity and Responsibility. How to help more small business to integrate social and environmental issues into what they do (Příležitost a odpovědnost: jak pomoci malým podnikům zahrnout sociální a environmentální otázky do jejich činnosti).

(10)

Viz Perrini (2006): SMEs and CSR Theory: Evidence and Implications from an Italian Perspective. V: Journal of Business Ethics, svazek 67, 305–316. Článek se opírá o italskou realitu a zdůrazňuje nezbytnost diferencovaného přístupu k sociální odpovědnosti podniků, která by se v případě malých a středních podniků měla opírat o koncepci „sociálního kapitálu“, nikoli o klasické zásady „stakeholder theory“. Ke stejné problematice viz také: Morsing, M./Perrini, F. (2009): CSR in SMEs: do SMEs matter for the CSR agenda? V: Business Ethics, svazek 18, vydání 1.

(11)

Viz MacGregor, S./Fontrodona, J. (2011): Strategic CSR for SMEs: paradox or possibility?. V: Universia Business Review.


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (*) (15. 1. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst

(2012/2098(INI))

Zpravodaj(*): Richard Howitt

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 50 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že současnou celosvětovou hospodářskou krizi způsobily zásadní chyby související s transparentností, odpovědností a upřednostňováním krátkodobých hledisek a že EU je povinna zajistit, aby se z nich všichni poučili; vítá záměr Komise provádět šetření Eurobarometru týkající se důvěry v podniky; vyzývá k tomu, aby se do diskuse o výsledcích šetření zapojily všechny zúčastněné strany a aby podle nich začaly jednat; rozhodně podporuje sociální odpovědnost podniků a zastává názor, že je-li řádně prováděna všemi společnostmi, a nikoli jen většími podniky, může významným způsobem přispět k obnovení ztracené důvěry, což je nezbytný předpoklad pro udržitelné hospodářské oživení, a může také zmírnit sociální důsledky hospodářské krize; poznamenává, že převezme-li podnik odpovědnost za společnost, životní prostředí a zaměstnance, přináší to prospěch všem stranám, neboť vzniká širší důvěra nezbytná pro hospodářský úspěch; domnívá se, že učinit sociální odpovědnost podniků součástí udržitelné obchodní strategie je v zájmu podniků i celé společnosti; poukazuje na skutečnost, že mnohé podniky – zejména ty malé a střední – poskytují v této oblasti vynikající příklad;

2.  je přesvědčen, že společná regulace a samoregulace sice nemohou nahradit odpovídající odvětvovou regulaci v případech, kdy je nezbytná např. v souvislosti se sociálními a environmentálními požadavky, postupy v oblasti práce a zaměstnanosti či lidskými právy, ani v žádné z oblastí, jichž se týká sociální odpovědnost podniků, přesto by však mohly podepřít stávající soukromé a dobrovolné iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků tím, že stanoví minimální zásady a zajistí tak soudržnost, významnost, zapojení více zúčastněných subjektů a transparentnost, a tím, že usnadní vytváření environmentálních a sociálních ratingových agentur specializujících se na sociální odpovědnost podniků; zdůrazňuje, že v rámci všech forem sociální odpovědnosti podniků založených na samoregulaci a sebeorganizaci musí být v souladu s třetím pilířem obecných zásad Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských práv zajištěn přístup k prostředkům nápravy; současně poznamenává, že potřebnou podporu by měla zajistit veřejná správa tím, že vytvoří vhodné podmínky pro spolupráci v rámci sociální odpovědnosti podniků a poskytne k tomu vhodné nástroje, jako je systém pobídek; je přesvědčen, že filantropická činnost podniků by měla ze zásady zůstat činností dobrovolnou;

3.  domnívá se, že je naprosto nutné zajistit řádné zadávání zakázek v oblasti služeb a dodržování zásad spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu; navrhuje proto, aby se při přidělování zakázek učinilo zohledňování sociálních kritérií a ustanovení ILO nezbytnou podmínkou, a to při zachování naprosté transparentnosti , aby se zajistil sociální přínos sociálně odpovědného jednání podniků; zdůrazňuje, že takovéto opatření by mohlo rovněž podpořit vhodnější a účinnější realizaci sociálně odpovědného jednání podniků v rámci průmyslových odvětví;

4.  odmítá názor, že malé podniky mají menší odpovědnost než podniky velké jednoduše proto, že nemají samostatnou infrastrukturu pro sociálně odpovědné jednání; je přesvědčen, že v rámci veškerých legislativních návrhů týkajících se sociální odpovědnosti podniků, které budou předloženy, bude v zájmu zohlednění potřeb malých podniků nezbytné stanovit rozumné prahové hodnoty; nicméně žádá, aby byla na evropské úrovni přijata opatření, která budou vycházet ze zkušeností Itálie, která svůj systém založila na regionálních obchodních komorách, a Francie, která se zaměřila na spořitelny (Cordé Initiative), s cílem zvýšit informovanost o přínosech malých podniků a zajistit jejich větší viditelnost vytvářením seskupení podniků v rámci oblasti nebo odvětví;

5.  vítá záměr Komise zřídit „podpůrnou skupinu“ zabývající se sociální odpovědností podniků a jejich činností v sociální oblasti; je přesvědčen, že ruku v ruce s tím musí jít vypracování kodexu osvědčených postupů pro společnou regulaci a samoregulaci, který umožní všem zúčastněným stranám zapojit se do procesu kolektivního získávání poznatků, aby se zlepšila a posílila účinnost a odpovědnost při činnostech zahrnujících více zúčastněných subjektů;

6.  domnívá se, že transparentnost a důvěryhodnost činností souvisejících se sociálně odpovědným jednáním podniků by se zajistila, pokud by byly stanoveny minimální standardy; poznamenává, že na minimálních standardech v této oblasti by se měli v každém případě podílet zástupci zaměstnanců a odbory společně s dalšími zúčastněnými stranami, a to pokud jde o obsah, prosazování i sledování, a že by tyto standardy měly by zahrnovat hodnotový řetězec a nezávislou kontrolu dodržování dobrovolně přijatých povinností;

7.  schvaluje záměr Komise předložit návrh týkající se „zveřejňování nefinančních informací“ ze strany podniků, který EU umožní vybízet evropské podniky k tomu, aby uplatňovaly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv(1) a iniciativu OSN nazvanou Global Compact; vítá skutečnost, že tento návrh vychází z široké veřejné diskuse a řady praktických seminářů se zapojením příslušných zúčastněných stran; zdůrazňuje, že užívání pojmu „nefinanční“ by nemělo zastřít skutečnost, že sociální, environmentální a lidskoprávní dopady mají pro podniky reálné finanční důsledky; upozorňuje na to, že dopad činnosti podniků a sociálního zapojení lze vyjádřit také z hlediska finančního; žádá, aby byl předložen návrh, který Evropské unii v kontextu mnoha současných mezinárodních iniciativ ve věci podávání zpráv podniků o udržitelnosti zajistí čelné místo a který bude plně v souladu s cílem pozvednout do konce desetiletí integrované podávání zpráv, jak jej v současné době rozvíjí Mezinárodní výbor pro integrované podávání zpráv, na pozici celosvětového standardu; zdůrazňuje však, že výsledkem žádného zvoleného řešení nesmí být nadměrná administrativní zátěž, zejména pro malé a střední podniky; je přesvědčen, že filantropická činnost podniků by neměla vést ke vzniku administrativní zátěže a nákladů, které by mohly ohrožovat jejich dobrovolné závazky; vítá záměr odhalovat porušování lidských práv a protiprávní chování a naléhavě žádá jednotlivé státy, aby je nekompromisně trestaly;

8.  vyzývá Komisi, aby se s ohledem na směrnici o nekalých obchodních praktikách zabývala otázkou zavádějících marketingových praktik souvisejících s environmentálními a sociálními dopady působení podniků;

9.  co nejostřeji odsuzuje korupci v korporátní sféře a daňové úniky, ale domnívá se, že Komise by měla jasněji rozlišovat mezi 1) filantropickou činností, 2) sociální činností podniků a 3) antisociálním jednáním podniků (příkladem takového jednání může být využívání nucené práce dětí); tvrdě odsuzuje antisociální jednání podniků a je přesvědčen, že je třeba vyvíjet větší tlak na jednotlivé země a přimět je k tomu, aby převedly mezinárodní standardy do svého práva a následně prosazovaly jejich dodržování; odmítá však paušální odsuzování všech podniků na základě toho, že se nekalých praktik a porušování práva dopustilo několik společností; domnívá se, že ačkoliv podniky mají povinnost vyjadřovat se k důležitým otázkám, které zajímají veřejnost, včetně lidských práv, jejich lobbování musí být plně transparentní a respektovat demokratické zásady; zdůrazňuje, že je důležité nabízet speciální vzdělávací kursy věnované sociální odpovědnosti podniků na univerzitách a školách se zaměřením na podnikání a management;

10. zdůrazňuje, že v zájmu zajištění sociální odpovědnosti podniků v rámci celého dodavatelského řetězce, zjišťování bilance udržitelnosti evropských podniků a boje proti daňovým únikům a nezákonným peněžním tokům je zapotřebí i nadále přísně dodržovat lidská práva a zásadu náležité péče a transparentnosti; poukazuje na to, že probíhající parlamentní diskuse o návrhu právního rámce EU týkajícího se transparentnosti těžebního průmyslu a odvětví těžby dřeva (2011/0307(COD)), o přezkumu směrnice o praní špinavých peněz a o očekávaném návrhu právního předpisu o podávání nefinančních zpráv poskytují příležitost ke zlepšení transparentnosti podniků v tomto směru;

11. zdůrazňuje, že odpovědnost podniků se nesmí omezovat pouze na marketingový nástroj, avšak jediný způsob, jak sociální odpovědnost podniků plně rozvinout, je začlenit ji do celkové obchodní strategie a následně ji v praxi uplatňovat při každodenní činnosti a finanční strategii podniku; uvítal by propojení řádné odpovědnosti podniků s jejich řádnou správou; je přesvědčen, že by Komise měla podniky vyzývat k tomu, aby rozhodnutí o strategii v oblasti sociální odpovědnosti podniků přijímaly na úrovni představenstev; vyzývá Komisi a členské státy k tomu, aby zavedly kodexy týkající se správy podniků (corporate stewardship codes), které by odrážely význam odpovědnosti pro všechny osoby působící v daném podniku a které by vytvořily pevnou vazbu mezi výkonností podniku v oblasti životního prostředí, v sociální oblasti a v oblasti lidských práv a jeho finančními výsledky.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

14.1.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

37

6

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Regina Bastos, Jean-Luc Bennahmias, Phil Bennion, Pervenche Berès, Vilija Blinkevičiūtė, Philippe Boulland, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Minodora Cliveti, Emer Costello, Frédéric Daerden, Karima Delli, Sari Essayah, Thomas Händel, Marian Harkin, Nadja Hirsch, Martin Kastler, Ádám Kósa, Jean Lambert, Patrick Le Hyaric, Veronica Lope Fontagné, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Csaba Őry, Siiri Oviir, Konstantinos Poupakis, Sylvana Rapti, Elisabeth Schroedter, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Jutta Steinruck, Traian Ungureanu, Andrea Zanoni, Inês Cristina Zuber

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Georges Bach, Malika Benarab-Attou, Richard Howitt, Anthea McIntyre, Ria Oomen-Ruijten, Antigoni Papadopoulou, Evelyn Regner, Csaba Sógor

(1)

Zpráva Johna Ruggieho, zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN, k otázce lidských práv a nadnárodních společností a jiných forem podnikání: obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, jimiž se provádí rámcový program Organizace spojených národů nazvaný„Chránit, dodržovat a napravovat“, 21. března 2011.


STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (5. 12. 2012)

pro Výbor pro právní záležitosti

k sociální odpovědnosti podniků: odpovědné a transparentní chování podniků a udržitelný růst

(2012/2098(INI))

Navrhovatel: Andrzej Grzyb

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá skutečnost, že nová definice, která je stanovena ve sdělení Komise ze dne 25. října 2011 o sociální odpovědnosti podniků, zdůrazňuje, že dodržování platných právních předpisů a kolektivních smluv je předpokladem zodpovědného jednání, a upřesňuje nezbytný rámec pro sociální odpovědnost podniků tím, že žádá, aby „sociální, ekologické a etické otázky a hlediska týkající se lidských práv a zájmů spotřebitelů“ byly v úzké spolupráci s příslušnými zúčastněnými stranami zakotveny v činnostech a hlavní strategii podniků; opakuje, že sociální odpovědnost podniků se musí vztahovat také na jejich činnost ve vztahu ke třetím zemím a ve třetích zemích;

2.  vítá úsilí Evropské unie a jejích členských států o sladění jejich politik s pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, které byly aktualizovány v roce 2011, a s obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv(1) a zdůrazňuje, že toto úsilí, především v oblasti celosvětových obchodních aktivit, stále ještě nevedlo k přijetí skutečného závazku, co se týče dodržování příslušných standardů v oblasti životního prostředí, sociálních standardů a standardů v oblasti lidských práv a jejich kontroly;

3.  zdůrazňuje, že při hodnocení toho, zda jednotlivé podniky respektují požadavky na sociální odpovědnost, je důležité zohlednit celý dodavatelský řetězec; domnívá se, že je nanejvýš důležité, aby existovaly účinné a transparentní ukazatele, které umožní systematickým způsobem vyhodnotit přesné dopady činností podniků;

4.  trvá na tom, že každý z 27 členských států musí urychlit revizi svých národních akčních plánů týkajících se sociální odpovědnosti podniků a rozvoj vnitrostátních plánů provádění příslušných pokynů OECD a obecných zásad OSN, přičemž obojí by mělo být dokončeno nejpozději v prosinci roku 2013; domnívá se, že členské státy by měly zajistit, aby tyto plány byly navrženy za účasti všech příslušných zainteresovaných stran, včetně nevládních organizací, občanské společnosti, odborů, organizací zaměstnavatelů a vnitrostátních organizací pro lidská práva; vyzývá EU, aby usnadnila zprostředkování zkušeností těch členských států, které tímto procesem právě procházejí; vybízí členské státy, aby se inspirovaly zásadami obsaženými v normě ISO 26000, nejnovější verzí zásad iniciativy Global Reporting a pokyny vypracovanými Evropskou skupinou vnitrostátních organizací pro lidská práva;

5.  zdůrazňuje, že sociální odpovědnost podniků v rámci EU i ve třetích zemích by měla být rozšířena také na oblasti, jako jsou organizace práce, kvalita zaměstnání, rovné příležitosti, zapojení do společnosti, boj proti diskriminaci a průběžné odborné vzdělávání;

6.  vyzývá k nastolení větší politické soudržnosti na úrovni EU uvedením veřejných zakázek, vývozních úvěrů, řádné správy věcí veřejných, hospodářské soutěže, rozvoje, obchodu, investic a dalších politik a dohod v soulad s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv, sociálními standardy a standardy v oblasti životního prostředí, jež jsou stanoveny v příslušných pokynech a zásadách OECD a OSN; v této souvislosti vyzývá jak ke spolupráci se zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů a spotřebitelů, tak i k využívání poradenství ze strany příslušných vnitrostátních organizací pro lidská práva, jež je obsaženo například ve stanovisku Evropské skupiny vnitrostátních organizací pro lidská práva Komisi k otázce lidských práv a zadávání zakázek; žádá smysluplné a odpovídající zhodnocení dopadů legislativních návrhů s ohledem na možný nesoulad s obecnými zásadami OSN a trvá na koordinaci s pracovní skupinou OSN pro podnikání a lidská práva, aby se předešlo nesourodým a nedůsledným výkladům těchto obecných zásad; připomíná, že uznává význam rámce OSN pro lidská práva stanoveného pro sociální odpovědnost podniků a význam Listiny základních práv Evropské unie, včetně článku 16 této listiny, který zaručuje základní právo na svobodu podnikání, jenž by mělo být náležitě zohledněno a mělo by sloužit jakožto odkaz na podporu politik v oblasti sociální odpovědnosti podniků v EU; zdůrazňuje, že je důležité nalézt rovnováhu mezi svobodou podnikání a dalšími právy, která tato listina zaručuje, jakož i s ostatními mezinárodně uznávanými pravidly a zásadami v oblasti sociální odpovědnosti podniků; vítá v této souvislosti úsilí Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) o shromáždění důkazů a odborných znalostí týkajících se existence a výkladu svobody podnikání;

7.  zavazuje se i nadále trvale zvyšovat požadavky na orgány EU a jejich zaměstnance, včetně zvláštního představitele EU pro lidská práva a zvláštních představitelů EU v jednotlivých zemích a regionech, aby usilovali o prosazování sociálních standardů a standardů v oblasti životního prostředí a lidských práv ve všech vnějších vztazích a činnostech EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby ještě před uzavřením vícestranných a dvoustranných dohod o obchodu a investicích i při jejich přezkumu a při přidělování rozvojové pomoci v rámci jejich hodnocení prováděly hodnocení jejich dopadu na základní práva a aby zaručily dodržování těchto práv;

8.  uznává, že vnitrostátní organizace pro lidská práva, které se řídí pařížskými zásadami, mají vhodné postavení k tomu, aby poskytly podporu provádění obecných zásad OSN a aby usnadnily a dokonce zajistily přístup k nápravě; vyzývá EU a její členské státy, aby kromě podniků a orgánů zastupujících zaměstnance, zaměstnavatele a spotřebitele uznaly vnitrostátní organizace pro lidská práva jakožto klíčové partnery pro prosazování lidských práv a podnikatelských programů, rozvoj vztahů mezi podniky, státem a občanskou společností a podporu mezinárodně uznávaných standardů a zásad v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí a lidských práv; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby posílily a v případě potřeby rozšířily pravomoci vnitrostátních organizací pro lidská práva tak, aby tyto organizace mohly působit efektivněji, nebo v případě, že žádná vnitrostátní organizace pro lidská práva působící v duchu pařížských zásad neexistuje, aby podnikly kroky k jejímu založení, a EU vyzývá, aby vytvořila odpovídající strategickou podporu; zavazuje se k pravidelné každoroční výměně názorů s vnitrostátními organizacemi pro lidská práva v rámci výboru LIBE nebo podvýboru DROI, přičemž bude vycházet ze zkušeností s výměnami názorů pořádanými podvýborem DROI na „vrcholné schůzce veřejných ochránců práv v EU a v zemích Východního partnerství v roce 2011“, a zavazuje se tyto dialogy doplnit cílenými semináři na téma lidských práv a podnikání;

9.  vítá skutečnost, že Mezinárodní organizace práce přijala dne 14. června 2012 doporučení č. 202 týkající se minimální vnitrostátní úrovně sociální ochrany; zavazuje se, že bude otázku lidských práv a sociální odpovědnosti podniků zařazovat na pořad jednání nadcházejících setkání EU s třetími zeměmi, zejména pak s těmi, s nimiž EU pojí zvláštní vztahy; vyzývá k tomu, aby sociální odpovědnost podniků byla začleněna do smluvních vztahů mezi EU a třetími zeměmi, a bude-li to nezbytné, požaduje, aby byly překlady obecných zásad OSN provedeny za využití kapacit EP nebo jiných orgánů EU;

10. vyzývá EU, a zejména Komisi, aby zajistila, aby finanční nástroje, včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, chápaly vnitrostátní organizace pro lidská práva jednající ve shodě s pařížskými zásadami jako stěžejní partnery pro dosažení svých cílů a pomohly jim účinně využít jejich jedinečného postavení a odborných zkušeností v oblasti lidských práv, aby mohl vzniknout prostor pro dialog mezi různými zúčastněnými stranami včetně státních orgánů, občanské společnosti a podniků, a za tímto účelem, aby:

1)  zajistily, aby se otázka sociální odpovědnosti podniků a lidských práv stala jednou z hlavních priorit jednotlivých finančních nástrojů v novém víceletém finančním rámci (VFR) pro období 2014–2020; a

2)  vytvořily v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva zvláštní podporu pro odbornou přípravu a celkové zvyšování kapacit organizací občanské společnosti, vnitrostátních organizací pro lidská práva, ochránců lidských práv, odborů a jiných organizací hájících lidská práva v oblasti sociální odpovědnosti podniků a lidských práv;

11. trvá na tom, že k tomu, aby provádění nové strategie EU v oblasti sociální odpovědnosti podniků podporovalo zájmy společnosti v celé její rozmanitosti, dodržování lidských práv a cestu k udržitelné obnově a rozvoji podporujícímu začlenění, musí pokyny EU týkající se zveřejňování nefinančních informací podniky (včetně informací o životním prostředí, sociálním hledisku a řízení) zajistit transparentnost tím, že vytvoří jasný, jednoznačný, společný a předem daný rámec, který bude výslovně odkazovat na lidská práva a bude plně v souladu s pokyny a zásadami OECD a OSN a bude vycházet z objektivních ukazatelů rovnosti mezi ženami a muži, včetně rozdílů v jejich odměňování a zaměstnávání žen ve vedoucích funkcích; platů mladých lidí; možnosti pracovníků sdružovat se v odborech a vést kolektivní jednání; účinných záruk bezpečnosti na pracovišti; zaměstnávání lidí s postižením;

12. vyzývá EU, aby řešila nedostatečnou vnitřní kapacitu a odborné znalosti zavedením značného množství školicích programů o lidských právech a podnikání ve všech orgánech EU a ve všech oblastech politiky;

13. opakuje svou výzvu EU a jejím členským státům, aby zlepšily vymáhání stávajících právních předpisů v oblastech upravujících sociální odpovědnost podniků a lidská práva a aby vypracovaly další řešení, jak zajistit rovné podmínky pro domácí podniky a společnosti ze třetích zemí za účelem boje proti sociálnímu dumpingu;

14. vyzývá, aby byly na úrovni EU přijaty pečlivé standardy lidských práv a dodavatelského řetězce, které by mimo jiné splňovaly požadavky stanovené v pokynech OECD pro náležitou péči odpovědných dodavatelských řetězců minerálů z oblastí postižených konflikty a z vysoce rizikových oblastí a které by se mimo jiné soustředily na oblasti s případným významným negativním nebo pozitivním dopadem na lidská práva, jako jsou celosvětové a místní dodavatelské řetězce, nerostné suroviny pocházející z nelegálních zdrojů, zajišťování služeb třetími stranami a zabírání půdy, a na regiony, v nichž pracovní právo a ochrana pracovníků nejsou dostatečné nebo v nichž se produkují výrobky nebezpečné pro životní prostředí a zdraví; vítá programy, které EU již zavedla, především program FLEGT – prosazování práva, správa a obchod v oblasti lesnictví, a podporuje soukromé iniciativy, jako je EITI iniciativa usilující o transparentnost těžebního průmyslu;

15. požaduje, aby v případech, kdy jsou EU nebo její členské státy obchodními partnery (např. v případě veřejných zakázek, státních podniků, společných podniků, vývozních úvěrových záruk a rozsáhlých projektů ve třetích zemích), stalo prioritou dodržování pokynů a zásad OECD a OSN, jež by se měly promítnout do konkrétních smluvních ujednání, která by stanovila postihy za hrubé porušování standardů v sociální oblasti, oblasti životního prostředí a lidských práv; doporučuje, aby připravovaná „platforma EU pro vnější spolupráci a rozvoj“ zastávala významnou úlohu při určování opatření, jejichž cílem bude zvýšit kvalitu a účinnost vnější spolupráce EU, slučovacích mechanismů a finančních nástrojů, a také spolupráce a koordinace mezi EU, finančními institucemi a dalšími zúčastněnými stranami v této oblasti;

16. zdůrazňuje význam rámce OSN „Chránit, respektovat a napravovat“ a domnívá se, že jeho tři pilíře – odpovědnost státu za ochranu lidských práv, odpovědnost podniků za dodržování lidských práv a nutnost účinnějšího přístupu k nápravě – by měly být podpořeny vhodnými opatřeními, jež umožní jejich provádění;

17. zdůrazňuje, že evropské podniky, jejich dceřiné společnosti a jejich subdodavatelé zastávají vzhledem ke svému podílu na mezinárodním obchodu zásadní úlohu v podpoře a šíření sociálních a pracovních standardů ve světě; uznává, že stížnosti na společnosti EU, které působí v zahraničí, jsou často snáze řešitelné přímo v místě působení; vyjadřuje uznání státům OECD za zřízení vnitrostátních kontaktních míst coby mimoprávního prostředku ke smírnému řešení široké škály sporů v oblasti podnikání a lidských práv; vyzývá nicméně společnosti, aby více usilovaly o vytvoření mechanismů pro řešení stížností v souladu s kritérii efektivity vytyčenými v obecných zásadách OSN a aby usilovaly o závaznější postupy, které budou vyžadovány v mezinárodně uznávaných pravidlech a zásadách, zejména v nedávno aktualizovaných pokynech OECD pro nadnárodní podniky, deseti zásadách OSN nazvaných Global Compact, normě ISO 26000 pro oblast společenské odpovědnosti a tripartitní deklaraci MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku;

18. vítá záměr Komise pozměnit ustanovení mezinárodního práva soukromého obsažená v nařízení Brusel I, a zejména pak zavedení zásady „forum necessitatis“; zdůrazňuje, že je třeba dále zefektivňovat přístup k odškodňování obětí porušování lidských práv, pokud k němu došlo v důsledku působení společnosti mimo EU, prostřednictvím reforem nařízení Brusel I a Řím II; vyzývá k přijetí účinných opatření, která povedou k odstranění překážek při vymáhání práva, jako jsou např. nepřiměřené náklady na soudní řízení, a sice prostřednictvím iniciativ, mezi něž patří např. vypracování minimálních standardů pro kolektivní odškodnění nebo řešení problému „oddělené právní subjektivity“ společností;

19. vyzývá k vypracování účinnějších standardů v oblasti transparentnosti a odpovědnosti společností EU vyvážejících technologie, které mohou být zneužity k porušování lidských práv nebo k ohrožení bezpečnostních zájmů EU;

20. vítá záměr Komise přistoupit k otázce sociální odpovědnosti podniků v kontextu rozšiřování; nicméně vyjadřuje politování nad tím, že v rámci přístupových jednání s kandidátskými zeměmi není tato otázka zvlášť řešena a ani není zmíněna ve sdělení Komise nazvaném „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012–2013“ (COM(2012)0600);

21. vítá záměr Komise pracovat na provedení celosvětových kampaní, mezinárodních zásad a doplňkových právních předpisů s cílem zajistit, aby podniky EU kladně působily na zahraniční společnosti; konstatuje, že kladné působení podniků v zahraničních společnostech lze mimo jiné měřit přístupem místního obyvatelstva ke zdrojům, potravinovou soběstačností obyvatelstva a vnitřním rozvojem těchto společností;

22. vyzývá k uplatňování zásady „poznej svého koncového uživatele“ s cílem zajistit, aby nedocházelo k porušování lidských práv na nižších nebo vyšších stupních výrobního či tržního oběhu.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

3.12.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

42

1

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Sir Robert Atkins, Arnaud Danjean, Marietta Giannakou, Andrzej Grzyb, Anna Ibrisagic, Liisa Jaakonsaari, Anneli Jäätteenmäki, Jelko Kacin, Tunne Kelam, Nicole Kiil-Nielsen, Evgeni Kirilov, Maria Eleni Koppa, Andrey Kovatchev, Paweł Robert Kowal, Eduard Kukan, Alexander Graf Lambsdorff, Krzysztof Lisek, Mario Mauro, Francisco José Millán Mon, María Muñiz De Urquiza, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Raimon Obiols, Ria Oomen-Ruijten, Pier Antonio Panzeri, Alojz Peterle, Bernd Posselt, Cristian Dan Preda, Tokia Saïfi, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Saryusz-Wolski, György Schöpflin, Werner Schulz, Marek Siwiec, Charles Tannock, Kristian Vigenin, Sir Graham Watson

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Laima Liucija Andrikienė, Marije Cornelissen, Elisabeth Jeggle, Agnès Le Brun, Marietje Schaake, Helmut Scholz

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Lara Comi, Danuta Jazłowiecka, Giovanni La Via

(1)

Rada OSN pro lidská práva, 17. zasedání dne 21. března 2011, zpráva Johna Ruggieho, zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN, k otázce lidských práv a nadnárodních společností a jiných forem podnikání: „Obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv, jimiž se provádí rámec Organizace spojených národů ,Chránit, respektovat a napravovat‘“ (A/HRC/17/31) (dále jen: „obecné zásady OSN“).


STANOVISKO Výboru pro rozvoj (6. 12. 2012)

pro Výbor pro právní záležitosti

k sociální odpovědnosti podniků: odpovědné a transparentní chování podniků a udržitelný růst

(2012/2098(INI))

Navrhovatelka: Catherine Grèze

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  poznamenává, že vzhledem k nesourodému pojímání sociální odpovědnosti podniků, kdy si různé společnosti vytvořily odlišné standardy pro účetnictví, kontrolu a podávání zpráv, je srovnávání úrovní sociální odpovědnosti podniků velmi obtížné; zdůrazňuje, že mezinárodně dohodnutá regulace v oblasti sociální odpovědnosti podniků by do obchodních vztahů přinesla důvěru, spravedlnost a prospěch v podobě jistoty, stále lepší vymahatelnosti, univerzální platnosti a posílení pravomocí jednotlivých zúčastněných stran;

2.  souhlasí s Komisí, že sociální odpovědnost podniků musí zahrnovat také postupy v oblasti lidských práv, práce a zaměstnanosti, otázky životního prostředí (např. biologickou rozmanitost, změnu klimatu, účinnost zdrojů) a boje proti úplatkářství a korupci, tj. pomocí řádné správy daní (zejména transparentnosti, výměny informací a spravedlivé hospodářské soutěže v daňové oblasti);

3.  připomíná, že sociální odpovědnost podniků zahrnuje mnoho sociálních norem, ale ty nejsou většinou brány v potaz, neboť nebyly určeny ukazatele, na základě nichž by bylo možno měřit pokrok v sociální oblasti;

4.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby investoři a spotřebitelé věděli, které podniky uplatňují zásady sociální odpovědnosti podniků, a mohli je tak podpořit v jejich úsilí;

5.  trvá na tom, že EU by měla zvážit možnost označovaní podniků, které uplatňují zásady sociální odpovědnosti podniků, a to prostřednictvím značek či etiket, které by se připojovaly za název podniku nebo k danému výrobku;

6.  zdůrazňuje, že sociální odpovědnost podniků je nejlepším nástrojem, pomocí něhož mohou společnosti vyjádřit svůj závazek, solidaritu a zodpovědnost vůči společnosti, a že má také zásadní význam pro dosažení cíle soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; vítá závazek Komise prosazovat sociální odpovědnost podniků v plném souladu se stávajícími mezinárodními zásadami, k nimž se řadí mimo jiné nedávno aktualizované pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní podniky, 10 zásad sociální odpovědnosti podniků iniciativy Organizace spojených národů Global Compact, norma ISO 26000 Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti, tripartitní deklarace Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku a obecné zásady Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských práv; vyjadřuje však politování nad tím, že se o otázce sociální odpovědnosti podniků hovoří většinou jako o dobrovolné záležitosti;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že malé a střední podniky nemají k dispozici dostatek informací o existenci mezinárodního paktu, na jehož základě se podniky zavazují, že se v rámci své činnosti a strategií budou řídit deseti všeobecně přijímanými zásadami, které se týkají lidských práv, pracovních norem, životního prostředí a boje proti korupci;

8.  zdůrazňuje, že mezinárodní pakt OSN a normy ISO 26000 nejsou dostatečně přizpůsobeny malým a středním podnikům, což vede k tomu, že sociální odpovědnost podniků je na evropské úrovni i nadále uplatňována jen v omezené míře;

9.  zdůrazňuje, že je třeba, aby se na evropské i vnitrostátní úrovni hledaly způsoby daňového zvýhodnění, které by umožnilo prosadit sociální odpovědnost podniků u mnohem většího počtu podniků;

10. zdůrazňuje, že zůstane-li sociální odpovědnost podniků čistě dobrovolným závazkem, nebudou se pravděpodobně v jejím rámci moci řešit vnější faktory vyplývající z působení nadnárodních společností, včetně porušování lidských práv a poškozování životního prostředí; znovu opakuje svou výzvu, aby zahraniční investoři a společnosti působící v rozvojových zemích plně dodržovali mezinárodní právně závazné povinnosti týkající se dodržování lidských práv, norem životního prostředí a základních pracovních norem MOP, stejně jako obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv; žádá, aby byla v rámci politik v oblasti sociální odpovědnosti podniků přijata také konkrétní opatření na potírání nezákonných postupů, jakým je zařazování pracovníků na černou listinu a bránění jejich přijetí do zaměstnání, a to často v souvislosti s jejich členstvím a činností v odborech nebo s úlohou, kterou plní jako zástupci pro oblast zdraví a bezpečnosti;

11. zdůrazňuje, že společnosti by měly být vybízeny k uplatňování postupů sociální odpovědnosti podniků a ty, které tyto postupy již zavedly, by měly být vybízeny k plnění stanovených cílů v této oblasti; žádá Komisi, aby zvážila možnost zavedení pobídek, jako je např. upřednostnění při zadávání veřejných zakázek EU, s cílem dosáhnout toho, aby společnosti na sociální odpovědnost podniků nahlížely nikoli jako na hrozbu, ale jako na příležitost;

12. zdůrazňuje, že sociální odpovědnost podniků by měla vést k jasným závazkům, že budou dodržována práva pracujících a bude zajištěna jejich ochrana a dobré pracovní podmínky, přičemž tyto závazky by měly být doplněny o ukazatele plnění a jasná kritéria pro posouzení, zda došlo ke zlepšení, a že je třeba zavést mechanismy objektivního, inkluzívního a transparentního dohledu, skutečné odpovědnosti a prosazování pro řešení případů nedodržení závazků, a to včetně otevřenějšího a jasnějšího postupu pro podávání a projednávání stížností a případně pro zahájení šetření;

13. znovu opakuje, že sociální odpovědnost podniků by se měla vztahovat na všechny podniky, aby byly zajištěny spravedlivé a rovné podmínky pro všechny; zdůrazňuje však, že vzhledem ke způsobu, jakým těžební společnosti působí v rozvojových zemích, je nutné od dobrovolnosti závazků upustit; zdůrazňuje, že investice ropných podniků v Nigérii jsou dobrým příkladem omezení, na něž naráží sociální odpovědnost podniků za současných podmínek, kdy se společnostem nedaří přijmout takové iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, které by vedly k vytvoření udržitelných obchodních postupů nebo které by přispěly k rozvoji hostitelských zemí; plně podporuje legislativní návrh týkající se vykazování, které bude založeno na normách iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu (EITI) a v rámci něhož budou podniky podle jednotlivých zemí dokládat prodeje a zisky, ale i daně a příjmy, aby se zamezilo korupci a vyhýbání se daňovým povinnostem; vyzývá evropské těžební společnosti, které působí v rozvojových zemích, aby šly příkladem a uplatňovaly sociální odpovědnost a prosazovaly důstojnou práci;

14. vyzývá Komisi, aby přijala další iniciativy s cílem rozvinout a posílit potenciál sociální odpovědnosti podniků v oblasti boje proti změně klimatu (tím, že bude spojena s účinnějším využíváním zdrojů a s energetickou účinností), např. v rámci postupů, které společnosti uplatňují při nákupu surovin;

15. zdůrazňuje, že sociální odpovědnost podniků musí platit pro celý dodavatelský řetězec, včetně všech úrovní subdodávek a bez ohledu na to, zda se jedná o dodávky zboží, pracovníků nebo služeb, a že by měla zahrnovat ustanovení, která zvýší ochranu migrujících pracovníků, zaměstnanců agentury práce a vyslaných pracovníků, a že by měla být založena na spravedlivé odměně za práci a důstojných pracovních podmínkách a zajišťovat odborová práva a svobody; zastává názor, že koncept odpovědného řízení dodavatelského řetězce je třeba dále rozvíjet jako mechanismus zajišťující sociální odpovědnost podniků;

16. je toho názoru, že má-li mít sociální odpovědnost podniků skutečný vliv na snížení chudoby, měl by se v rámci její agendy klást důraz na malé a střední podniky, neboť tyto mají ze sociálního a environmentálního hlediska značný kumulativní účinek;

17. domnívá se, že by společnosti EU měly být právně odpovědné a že by mezi těmito společnostmi a jejich pobočkami a subjekty v rozvojových zemích, nad nimiž mají kontrolu, měly být uplatňovány různé druhy mechanismů odpovědnosti; vítá také činnost vykonávanou občanskou společností EU, která se aktivně zasazuje o zvýšení informovanosti o porušování práv, jehož se tyto společnosti dopouštějí v zahraničí;

18. trvá na tom, že povinností státu je chránit občany před porušováním lidských a pracovních práv, a to i ze strany podniků, prosazovat odpovědnost podniků, podporovat svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání a zajišťovat obětem přístup ke spravedlnosti; vyzývá Komisi, aby přijala účinná opatření k provádění rámcového programu OSN nazvaného „Chránit, dodržovat a napravovat“, který předložil zvláštní zástupce OSN pro podnikání a lidská práva John Ruggie.

19. zdůrazňuje, že lepší uplatňování obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv přispěje ke plnění cílů EU týkajících se konkrétních otázek lidských práv a základních pracovních norem; vyzývá proto Komisi, aby usilovala o jasný mezinárodní právní rámec, který by stanovil odpovědnost a povinnosti podniků, pokud jde o lidská práva;

20. vítá skutečnost, že v posledních letech významně stoupá počet podniků, které zveřejňují informace o své výkonnosti z hlediska životního prostředí, sociální oblasti a správy; poukazuje však na to, že tyto podniky představují v rámci celosvětového podnikání stále pouze nepatrnou část; poznamenává, že i když směrnice EU přinášející modernizaci účetních závěrek (2003/51/ES)(1) zajišťuje minimální úroveň zveřejňování klíčových výkonnostních ukazatelů z finančních i jiných oblastí, nestanovuje žádné povinnosti, pokud jde o druh ukazatelů, jež mají být uvedeny ve výročních zprávách; vyzývá Komisi, aby zjistila, jaká další opatření lze přijmout, aby informace o výkonnosti z hlediska životního prostředí, sociální oblasti a správy byly na evropské úrovni zveřejňovány ve větší míře;

21. zdůrazňuje, že pomoc, kterou EU poskytuje vládám třetích zemí za účelem přijímání právních předpisů v oblasti sociální a v oblasti životního prostředí, a účinný režim kontrol představují nezbytný doplněk snah o prosazení sociální odpovědnosti evropských podniků v celém světě;

22. zdůrazňuje, že součástí procesu, v jehož rámci se při rozhodování o investicích uplatňuje sociální odpovědnost podniků, jsou sociálně odpovědné investice; poznamenává, že ačkoliv pro sociálně odpovědné investice v současnosti neexistuje žádná univerzální definice, obvykle se jimi rozumí propojení finančních cílů investora s hledisky sociálními, environmentálními a etickými a s kritérii týkajícími se správy a řízení společnosti;

23. naléhavě žádá EU a její členské státy, aby přijímaly další politické iniciativy na podporu lepší informovanosti o sociálně odpovědných investicích a na posílení jejich rozvoje, a to např. zvážením možnosti přijmout právní úpravu stanovující minimální standardy sociálně odpovědných investic, zejména v rámci dohod o investicích a obchodu, které EU uzavírá s rozvojovými zeměmi;

24. poznamenává, že sociální odpovědnost podniků je mechanismus, jehož prostřednictvím mohou zaměstnavatelé podporovat své pracovníky a místní společenství v rozvojových zemích a který může zajistit rovnoměrné rozdělení zisků vedoucí k udržitelnému hospodářskému a sociálnímu rozvoji a snížit chudobu, zejména v době finanční krize; vyjadřuje politování nad tím, že protokoly o sociální intervenci jsou v současnosti pouze dobrovolnou záležitostí, a naléhavě žádá Komisi, aby je učinila závaznými;

25. vyzývá k tomu, aby se při přípravě, uplatňování a sledování procesů a struktur realizace sociální odpovědnosti podniků v rámci jednotlivých společností v plné míře a aktivně vedly konzultace za účasti zastupujících organizací včetně odborů, a to i prostřednictvím dalšího rozvoje dovedností a kvalifikace pracovníků v rámci školení a celoživotního učení, přičemž tyto organizace se zaměstnavateli spolupracují v partnerském duchu.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

6.12.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

1

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Thijs Berman, Michael Cashman, Nirj Deva, Leonidas Donskis, Charles Goerens, Catherine Grèze, Eva Joly, Filip Kaczmarek, Miguel Angel Martínez Martínez, Gay Mitchell, Norbert Neuser, Bill Newton Dunn, Birgit Schnieber-Jastram, Michèle Striffler, Alf Svensson, Keith Taylor, Patrice Tirolien, Ivo Vajgl, Daniël van der Stoep, Anna Záborská, Iva Zanicchi

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Enrique Guerrero Salom, Cristian Dan Preda

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Ioan Enciu, Emilio Menéndez del Valle, Helmut Scholz

(1)

Úř. věst. L 178, 17.7.2003, s. 16.


STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (15. 1. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst

(2012/2098(INI))

Navrhovatel: Bernd Lange

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  se zájmem konstatuje, že Komise začala do obchodních dohod EU začleňovat odkazy na sociální odpovědnost podniků; domnívá se, že sociální a environmentální odpovědnost podniků se s ohledem na značný význam velkých podniků, jejich dceřiných společností a dodavatelských řetězců pro mezinárodní obchod musí v rámci kapitoly o udržitelném rozvoji stát součástí obchodních dohod EU; vyzývá Komisi, aby vypracovala podrobné návrhy na provádění těchto zásad sociální odpovědnosti podniků v rámci obchodní politiky;

2.  zavazuje se i nadále trvale zvyšovat požadavky na orgány EU a její představitele, včetně zvláštního představitele EU pro lidská práva, aby byli povinni prosazovat sociální standardy a standardy v oblasti životního prostředí a lidských práv ve všech vnějších vztazích a činnostech EU;

3.  zdůrazňuje, že podpora sociální odpovědnosti podniků je jedním z cílů podporovaných Evropskou unií, a proto musí Unie zajistit, aby vnější politiky, které uskutečňuje v dotčených zemích, přispívaly k udržitelnému rozvoji a k sociálnímu rozvoji dotčených zemí;

4.  vyzývá Komisi, aby se při vypracovávání konkrétních návrhů k zakotvení zásad sociální odpovědnosti podniků opírala o pokyny OECD pro nadnárodní podniky, včetně postupu OECD pro podávání stížností;

5.  vyjadřuje své uznání veškerým členským státům OECD za jejich komplexní práci týkající se pokynů OECD pro nadnárodní podniky, které byly zveřejněny dne 25. května 2011; konstatuje, že 44 příslušných vlád, které se k jejich provádění zavázaly, zastupuje všechny světové regiony a představuje 85 % z přímých zahraničních investic, vybízí své podniky, aby dodržovaly tato dalekosáhlá doporučení pro odpovědné podniky nezávisle na tom, kde působí;

6.  souhlasí s tím, že stávající naléhavé otázky životního prostředí a změny klimatu a rozvoj celosvětových výrobních řetězců vyžadují širší pojetí koncepce sociální odpovědnosti podniků, než jaké se předpokládalo při jejím prvním návrhu; považuje proto za nezbytné, aby byla aktualizovaná koncepce sociální odpovědnosti podniků jasně vyložena v souvislosti s lidskými a pracovními právy a otázkami zaměstnanosti, jakož i s ochranou životního prostředí, otázkami změny klimatu a s bojem proti korupci a daňovým únikům;

7.  požaduje, aby nejpozději od 1. lednu 2014 všechny evropské společnosti s více než 1000 zaměstnanci, které provozují svou činnost ve třetích zemích, byly povinny uplatňovat pokyny OECD pro nadnárodní podniky;

8.  žádá Komisi, aby do všech bilaterálních obchodních a investičních dohod podepsaných EU začleňovala závaznou doložku o sociální odpovědnosti podniků, a to v souladu se zásadami o sociální odpovědnosti podniků, jak jsou vymezeny a uznávány na mezinárodní úrovni, s důrazem kladeným na udržitelný rozvoj a řádnou správu a s jednoznačným zaměřením na prosazování lidských práv, důstojné práce, pracovních norem, svobody sdružování, práva na kolektivní vyjednávání a jiných sociálních hledisek, zejména s ohledem na aktualizaci pokynů OECD v roce 2010; navrhuje, aby tato doložka sjednocovala řadu stávajících norem a pojetí s cílem zajistit srovnatelnost, spravedlnost a důvěryhodnost a aby obsahovala opatření pro zavedení těchto zásad na úrovni EU a aby byla zřízena vnitrostátní kontaktní místa coby fóra pro obecné dotazy k pokynům OECD, jako jsou požadavky na monitorování činností podniků a jejich dceřiných společností a dodavatelských řetězců a povinnost postupovat s náležitou péčí;

9.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby všechny společnosti působící na jednotném trhu, včetně nadnárodních společností, jejichž dceřiné společnosti nebo dodavatelské řetězce se nacházejí v EU, plnily všechny svoje povinnosti na vnitrostátní úrovni i úrovni EU s cílem zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž a maximalizaci výhod pro spotřebitele EU; rovněž vyzývá Komisi, aby u společností, které sídlí v EU, ale provozují činnost za jejími hranicemi, aktivně podporovala odpovědné chování podniků se zvláštním důrazem na to, aby bylo zajištěno přísné dodržování všech povinností vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů nebo z jakýchkoli dvoustranných či mezinárodních právních závazků, kterým podléhá jejich podnikatelská činnost, a v neposlední řadě plný soulad s mezinárodními normami a pravidly v oblasti lidských, pracovních a environmentálních práv; navrhuje proto Komisi, aby aktivně spolupracovala se svými partnery v rozvojových a rozvíjejících se zemích, a to za účelem výměny osvědčených postupů a znalostí o způsobech a prostředcích ke zlepšení podnikatelského prostředí a zvýšení povědomí o odpovědném chování podniků;

10. navrhuje vládám členských států požádat EIB, aby zahrnula doložku o sociální odpovědnosti podniků do svých činností;

11. žádá Komisi, aby zavedla otevřenější a jasnější postup pro podávání a projednávání stížností týkajících se nedodržování zásad sociální odpovědnosti podniků a v případě potřeby i mechanismy pro prosazování a zahájení šetření;

12. vyzývá Komisi, aby naléhala na společnosti, aby začaly uplatňovat zásadu sociální odpovědnosti podniků; zdůrazňuje, že je důležité podporovat rozšiřování takové praxe v malých a středních podnicích a současně omezit s tím spojené náklady a administrativní zátěž na minimum;

13. vyzývá Komisi, aby doložku o sociální odpovědnosti podniků začlenila do dohod s nevládními organizacemi, zejména pro takové činnosti, které jsou ve prospěch rozvoje;

14. žádá Komisi, aby účinnějším způsobem využívala opatření založená na pobídkách a aby pozorněji monitorovala a zajišťovala, aby nadnárodní společnosti, jejichž dceřiné společnosti nebo dodavatelské řetězce působí v zemích zapojených do systémů GSP a GSP+, ať už mají či nemají sídlo v Evropské unii, a dotčené země postupovaly v souladu s povinnostmi vyplývajícími z vnitrostátního a mezinárodního práva v oblasti lidských práv, sociálních a pracovních norem a pravidel na ochranu životního prostředí, vyvíjely skutečné úsilí v oblasti práv, ochrany a blahobytu jejich zaměstnanců a občanů všeobecně, prosazovaly svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání a rychle a účinně řešily všechny případy porušování;

15. vyzývá Komisi, aby prosazovala sociální odpovědnost podniků na vícestranných fórech prostřednictvím podpory posílené spolupráce mezi WTO a dalšími vícestrannými fóry zabývajícími se otázkami sociální odpovědnosti podniků, jako např. Mezinárodní organizace práce a OECD;

16. připomíná, že pro řešení obchodních sporů nebo získání náhrady škod za negativní vnější dopady nezodpovědné nebo nezákonné podnikatelské činnosti již existují jak soudní řízení, tak alternativní řešení soudních sporů; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby o těchto prostředcích dále zvyšovala povědomí u podnikatelské komunity i široké veřejnosti; připomíná, že Mezinárodní obchodní komora (ICC) poskytuje služby pro řešení sporů pro jednotlivce, společnosti, státy, státní subjekty a mezinárodní organizace, které hledají alternativu k soudnímu řízení, jež může přispět ke zlepšení účinného přístupu obětí ke spravedlnosti v případě porušení zodpovědných obchodních postupů způsobujících hospodářskou, sociální a environmentální újmu v EU nebo v zahraničí;

17. vyzývá ke sledování restriktivních opatření (sankce, bojkoty, embarga), jakož i k zavedení systémů udělování licencí pro zboží dvojího využití na úrovni EU;

18. vyzývá, aby byly zavedeny mechanismy, na jejichž základě by zásady sociální odpovědnosti podniků musely dodržovat nejenom společnosti či dodavatel využívající obchodní dohodu, nýbrž i všichni subdodavatelé či dodavatelské řetězce, jichž by tato společnost mohla využívat, a to bez ohledu na to, zda se jedná o dodávky zboží, zajišťování zaměstnanců či poskytování služeb, což zajistí rovné podmínky pro všechny založené na spravedlivé odměně za práci a důstojných pracovních podmínkách a zaručí odborová práva a svobody;

19. žádá Komisi, aby zlepšila svůj model posuzování dopadu na udržitelný rozvoj ve snaze náležitě zohlednit hospodářské, sociální a environmentální dopady obchodních jednání a jejich dopady na oblast lidských práv a dále cíle, které si Unie předsevzala v oblasti zmírňování změny klimatu; vyzývá Komisi, aby navázala na obchodní dohody s partnerskými zeměmi EU a před podpisem i po podpisu obchodní smlouvy vypracovala studie posouzení dopadu a aby při tom zohlednila zejména citlivá odvětví;

20. zdůrazňuje, že v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost musí být Parlament plně informován o tom, jak jsou závěry posouzení dopadu dohod na udržitelný rozvoj začleňovány do jednání, která předcházejí uzavření těchto dohod, a jaké kapitoly těchto dohod byly změněny s cílem zabránit negativním dopadům uvedeným v tomto posouzení dopadu;

21. vyzývá k tomu, aby EU a třetí země, které podepsaly dvoustranné obchodní dohody, vytvořily systém nadnárodní právní spolupráce s cílem zajistit stranám poškozeným v důsledku porušení sociálních nebo environmentálních právních předpisů ze strany nadnárodních společností nebo v důsledku nedodržení závazků sociální odpovědnosti podniků účinný přístup k právní ochraně v zemi, v níž došlo k jejich nedodržení, a aby podpořily vytváření mezinárodních soudních postupů určených k případnému potrestání porušení předpisů ze strany podniků;

22. vyzývá k rozvoji účinnějších standardů v oblasti transparentnosti a odpovědnosti technologických společností EU zapojených do vývozu technologií, které mohou být využity k porušování lidských práv nebo k činnosti ohrožující bezpečnostní zájmy EU;

23. vyzývá ESVČ k zajištění toho, aby úředníkům EU pracujícím v oblasti obchodu, kteří působí na velvyslanectvích EU, byla poskytována pravidelná odborná příprava v souvislosti s otázkami sociální odpovědnosti podniků, zejména pokud jde o uplatňování zásad OSN „Chránit, dodržovat a napravovat“, a aby velvyslanectví EU v případě stížností týkajících se podniků EU a jejich dceřiných společností fungovala jako kontaktní místa EU, neboť vnitrostátní kontaktní místa OECD jsou umístěna pouze v zemích patřících do OECD a v praxi proto nejsou dostupná zaměstnancům takových společností v zemích, které nejsou členy OECD;

24. vyzývá k tomu, aby hodnocení dopadu na lidská práva bylo provedeno již ve fázi výzkumu a vývoje nových technologií, včetně možných studií a úvah, pokud jde o dodržování lidských práv v rámci navrhovaných norem (tzv. Human Rights by Design);

25. zdůrazňuje, že zvyšování povědomí o významu sociální odpovědnosti podniků a důsledcích nedodržování těchto zásad na úrovni celé korporace musí být – jakožto úkol Komise – doprovázeno odpovídající informovaností a zvyšováním kapacit na úrovni vlád hostitelských zemí s cílem účinně zajistit uplatňování práv sociální odpovědnosti podniků a přístup ke spravedlnosti;

26. vyzývá k uplatňování zásady „poznej svého koncového uživatele“ s cílem zajistit zvýšený dohled a prevenci, aby nedocházelo k porušování lidských práv na nižších nebo vyšších stupních dodavatelského řetězce a výrobního či tržního oběhu;

27. zdůrazňuje, že investiční dohody, které EU uzavře v budoucnu, musí zaručit spravedlivou rovnováhu mezi ochranou investorů a možností zásahu ze strany státu, především s ohledem na dodržování sociálních, hygienických a environmentálních norem;

28. všímá si pozitivních kroků v rámci současné reformy směrnice o průhlednosti (2004/109/ES) a směrnice o účetních závěrkách (2003/51/ES), pokud jde o řešení otázky sociální odpovědnosti podniků a souběžné zachování rovnováhy mezi transparentností a odpovědností podniků; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby podniky, na něž se tyto směrnice vztahují, byly povinny podávat pravidelně zprávy o své činnosti v oblasti sociální odpovědnosti podniků, a to v souladu s pokyny OECD pro nadnárodní podniky, a byly současně zajištěny zvláštní podmínky pro MSP, aby podávání zpráv bylo proveditelné z finančního i administrativního hlediska;

29. zdůrazňuje, že zásady sociální odpovědnosti podniků by měly být začleněny do vícestranných obchodních dohod, a vyzývá proto Komisi, aby podpořila příslušné návrhy na úrovni mezinárodních fór, zejména v OECD a v Mezinárodní organizaci práce, a to i na úrovni WTO v souvislosti s opatřeními navazujícími na jednání z Dohá;

30. žádá, aby byl v budoucnu do činností v oblasti sociální odpovědnosti podniků zahrnut celý hodnotový řetězec – od těžby přírodních surovin, přes obchod až po jejich recyklování;

31. žádá, aby byla politika v oblasti sociální odpovědnosti podniků začleněna do všech úrovní obchodních dohod uzavřených s EU a aby tyto dohody byly doplněny o ustanovení, která zvýší ochranu migrujících pracovníků, zaměstnanců agentury práce a vyslaných pracovníků;

32. domnívá se, že by Komise a členské státy měly podniky z EU vybízet k tomu, aby podnikaly kroky ve prospěch sociální odpovědnosti podniků a uskutečňovaly výměny osvědčených postupů se zahraničními partnery;

33. žádá, aby byla politika v oblasti sociální odpovědnosti podniků a základní pracovní práva a odborová práva, např. právo na soukromí a svobodu sdružování, dodržována ze strany společností EU a platila pro veškeré jejich činnosti, ať už tuto činnost vyvíjejí v EU či ve třetích zemích;

34. vyzývá k tomu, aby se při přípravě, uplatňování a sledování procesů a struktur realizace sociální odpovědnosti podniků v rámci jednotlivých společností v plné míře a aktivně vedly konzultace za účasti zastupujících organizací včetně odborů; vyzývá takovéto zastupující organizace, aby spolupracovaly se zaměstnavateli v rámci přístupu založeného na skutečném partnerství;

35. vyzývá ke zvýšenému, otevřenějšímu a transparentnějšímu monitorování zásad sociální odpovědnosti podniků v rámci obchodní politiky EU, a to s jasnými kritérii pro posouzení toho, zda došlo ke zlepšení, s cílem podpořit důvěru v systém;

36. poznamenává, že sociální odpovědnost podniků je mechanismus, jehož prostřednictvím mohou zaměstnavatelé podporovat své zaměstnance a místní společenství v rozvojových zemích, že dodržování zásady sociální odpovědnosti podniků a pracovních norem umožňuje zemím další prospěch z mezinárodního obchodu a že tato zásada může zajistit rovnoměrné rozdělení zisků vedoucí k udržitelnému hospodářskému a sociálnímu rozvoji a snížit chudobu, zejména v době finanční krize; vyjadřuje politování nad tím, že protokoly o sociální intervenci jsou v současnosti pouze dobrovolnou záležitostí, a naléhavě žádá Komisi, aby je učinila závaznými.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

18.12.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

2

1

Členové přítomní při konečném hlasování

William (The Earl of) Dartmouth, Maria Badia i Cutchet, Nora Berra, Daniel Caspary, María Auxiliadora Correa Zamora, George Sabin Cutaş, Christofer Fjellner, Yannick Jadot, Franziska Keller, Vital Moreira, Paul Murphy, Cristiana Muscardini, Niccolò Rinaldi, Helmut Scholz, Peter Šťastný, Robert Sturdy, Gianluca Susta, Henri Weber, Iuliu Winkler, Paweł Zalewski

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Salvatore Iacolino, Silvana Koch-Mehrin, Maria Eleni Koppa, Katarína Neveďalová, Marietje Schaake

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Norbert Neuser, Birgit Schnieber-Jastram, Derek Vaughan


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (19. 12. 2012)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné chování podniků a udržitelný růst

(2012/2098(INI))

Navrhovatel: Morten Løkkegaard

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vybízí EU, aby se aktivně podílela na zvyšování povědomí o příspěvku v oblasti kultury, vzdělávání, sportu a mládeže, který mohou podniky poskytnout společnosti prostřednictvím sociální odpovědnosti podniků;

2.  vybízí EU a členské státy, aby poskytovaly konkrétní informace o sociální odpovědnosti podniků, stejně jako vzdělávání a odbornou přípravu v této oblasti, aby podniky mohly tuto odpovědnost plně využívat a byly schopny zahrnout ji do své organizační kultury;

3.  vyzývá členské státy, aby zavedly osvobození od daně pro firmy, které financují dobrovolnou práci a neziskové iniciativy;

4.  upozorňuje na to, že sociální odpovědnost podniků je třeba začlenit do osnov vzdělávacích institucí na všech úrovních, včetně obchodních škol, a do vzdělávacích programů pro řídicí pracovníky a zaměstnance malých a středních podniků;

5.  vybízí členské státy, aby koncepci sociální odpovědnosti podniků zařadily do příslušných učebních osnov;

6.  zdůrazňuje význam vztahu mezi podniky a školami poskytujícími vyšší střední vzdělání, a zejména na vysokoškolské úrovni, a upozorňuje na úlohu, kterou může sociální odpovědnost podniků hrát při poskytování praktických zkušeností studentům během studia, ať již v podobě placené práce na částečný úvazek, nebo placených stáží v jednotlivých firmách;

7.  vybízí podniky, aby poskytovaly kvalitní stáže se silnou vzdělávací složkou, které usnadní přechod ze školy do zaměstnání, umožní rozvoj dovedností potřebných na trhu práce a podpoří autonomii mladých lidí;

8.  vybízí podniky, aby v souvislosti s občanskou angažovaností podporovaly v rámci svých politik v oblasti sociální odpovědnosti podniků kreativitu a kulturní projekty a aby stimulovaly udržitelný růst a tvorbu pracovních míst;

9.  zdůrazňuje význam zapojení malých a středních podniků do sociální odpovědnosti podniků a uznání jejich úspěchů v této oblasti;

10. vybízí podniky, aby ve spolupráci mezi řídicími pracovníky a řadovými pracovníky školily a informovaly své zaměstnance o hlavních sociálních výzvách týkajících se Evropy a zapojovaly je do nich, zejména pokud jde o hospodářství, společnost, životní prostředí a mezinárodní hlediska;

11. vyzývá k propagaci myšlenky sponzorství mezi zaměstnavateli;

12. upozorňuje na skutečnost, že sociální odpovědnost podniků může prostřednictvím vysoké úrovně interakce se společností a také mezigeneračních aktivit, jako je vzájemné poradenství a předávání znalostí mezi staršími a mladými lidmi, významně přispět k vytváření příležitostí pro vzdělávání a růst, vytváření a podpoře sociálních přístupů, občanské angažovanosti, profesionální etiky a sociálního začlenění; zdůrazňuje zejména příspěvek sociální odpovědnosti podniků k vytváření příležitostí pro mladé lidi a rozvíjení jejich nadání;

13. zdůrazňuje význam dodržování lidských práv ve vztazích se zeměmi mimo EU;

14. vítá Evropské ceny za partnerství mezi podniky a dalšími zúčastněnými stranami, k nimž patří i vzdělávací instituce a sportovní organizace, v oblasti sociální odpovědnosti podniků coby důležitý krok ve snaze o posílení viditelnosti této oblasti;

15. zdůrazňuje, že sociálně odpovědné investování jako součást procesu uplatňování sociální odpovědnosti podniků v investičních rozhodnutích propojuje finanční a ekonomické cíle investorů se sociálními, environmentálními, etickými, kulturními a vzdělávacími otázkami;

16. vybízí členské státy a Unii, aby v sociální odpovědnosti podniků zohlednily, že kulturní a kreativní malé a střední podniky mohou mít významný dopad na změnu společnosti a životního prostředí, neboť začleňují sociální hledisko a přinášejí dlouhodobá řešení v oblasti boje proti chudobě tím, že na trh práce vnášejí nové impulsy;

17. vyzývá k tomu, aby se výzkum zaměřil na důvody účinnosti nebo neúčinnosti různých uplatňovaných strategií sociální odpovědnosti podniků;

18. vyzývá členské státy, aby podporovaly dobrovolnickou činnost zaměstnanců a dobrovolnickou činnost podporovanou zaměstnanci a posilovaly její postavení rovněž v souvislosti se sociální odpovědností podniků, jak je uvedeno v usnesení ze dne 12. června 2012 o uznání a propagaci přeshraničních dobrovolných činností v EU(1); zdůrazňuje, že dobrovolnictví by v žádném případě nemělo ovlivnit plat nebo práci zaměstnanců a že dobrovolnická činnost a placená práce by se měly navzájem doplňovat;

19. je přesvědčen, že společnosti v oblasti kultury a sdělovacích prostředků mají sociální odpovědnost podniků při zajišťování ochrany základních práv uživatelů, a domnívá se, že samoregulace a hloubková inspekce paketů představuje riziko, že policejní a právní vymáhání přejde do rukou soukromého sektoru;

20. vybízí mediální společnosti, aby do své politiky sociální odpovědnosti podniků začlenily transparentní standardy žurnalistiky, včetně záruk ochrany zdroje a práv oznamovatelů.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

18.12.2012

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Piotr Borys, Jean-Marie Cavada, Silvia Costa, Santiago Fisas Ayxela, Lorenzo Fontana, Mary Honeyball, Petra Kammerevert, Morten Løkkegaard, Emma McClarkin, Emilio Menéndez del Valle, Katarína Neveďalová, Doris Pack, Marie-Thérèse Sanchez-Schmid, Marietje Schaake, Marco Scurria, Hannu Takkula, Helga Trüpel, Milan Zver

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Nadja Hirsch, Stephen Hughes, Iosif Matula, Raimon Obiols, Rui Tavares

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Leonardo Domenici

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0236.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

22.1.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

0

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Raffaele Baldassarre, Luigi Berlinguer, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sajjad Karim, Antonio Masip Hidalgo, Jiří Maštálka, Alajos Mészáros, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Dimitar Stoyanov, Rebecca Taylor, Rainer Wieland, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Piotr Borys, Sergio Gaetano Cofferati, Vytautas Landsbergis, Eva Lichtenberger, Dagmar Roth-Behrendt, József Szájer, Axel Voss

Právní upozornění - Ochrana soukromí