ZPRÁVA o energetickém plánu do roku 2050, budoucnosti s energií

    7. 2. 2013 - (2012/2103(INI))

    Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku
    Zpravodajka: Niki Tzavela


    Postup : 2012/2103(INI)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A7-0035/2013

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o energetickém plánu do roku 2050, budoucnosti s energií

    (2012/2103(INI))

    Evropský parlament,

    –   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Energetický plán do roku 2050“ a doprovodné pracovní dokumenty (COM(2011)0885),

    –   s ohledem na směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti[1],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012[2] o zahájení spolupráce s partnery za našimi hranicemi v oblasti energetické politiky: Strategický přístup k zabezpečeným, udržitelným a konkurenceschopným dodávkám energie,

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050[3],

    –   s ohledem na své usnesení o průmyslových, energetických a ostatních hlediscích břidlicového plynu a ropy[4] a na usnesení o dopadech těžby břidlicového plynu a břidličné ropy na životní prostředí[5], která byla přijata dne 21. listopadu 2012,

    –   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

    –   s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0035/2013),

    A. vzhledem k tomu, že je třeba připomenout, že pilíři energetické politiky EU jsou bezpečnost dodávek (rozmanitost zdrojů), výhodné ceny a energetická účinnost, které doplňuje politický cíl snížení emisí skleníkových plynů;

    B.  vzhledem k tomu, že je třeba zohlednit konkurenceschopnost evropského průmyslu, a to prostřednictvím odpovídajících politik a nástrojů a přizpůsobením se procesu reindustrializace hospodářství EU;

    C. vzhledem k tomu, že je v zájmu členských států snížit svou závislost na dovozu energie s nestabilními cenami a diverzifikovat dodávky energie;

    D. vzhledem k tomu, že obtížným úkolem v oblasti energetické bezpečnosti je omezit nejistotu, která vyvolává napětí mezi státy, a snížit neúčinnost trhu, která brání dodavatelům i spotřebitelům ve využívání přínosů obchodu;

    E.  vzhledem k tomu, že je důležité co nejdříve zjistit, zda jsou náročné cíle energetického plánu dosažitelné, a posoudit jejich dopad na hospodářství EU, zejména pokud jde o globální konkurenceschopnost, zaměstnanost a sociální zabezpečení;

    F.  vzhledem k tomu, že členské státy, energetické společnosti a veřejnost musí mít jasnou představu o směřování energetické politiky EU, která musí být podepřena větší jistotou, včetně milníků a cílů pro rok 2030, s cílem stimulovat dlouhodobé investice a snižovat jejich rizikovost;

    Cíle energetického plánu EU do roku 2050

    1.  uznává přínosy, které členským státům poskytuje spolupráce na transformaci energetického systému; podporuje proto energetický plán Komise do roku 2050 jakožto základ pro navrhování legislativních a dalších iniciativ v oblasti energetické politiky s cílem vytvořit politický rámec pro období do roku 2030, včetně milníků a cílů v oblasti emisí skleníkových plynů, energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, za účelem vytvoření ambiciózního a stabilního právního a regulačního rámce; poznamenává, že předpokladem pro vymezení energetických cílů do roku 2050 a pro mezidobí je celoevropská správa; navrhuje přijmout v duchu solidarity strategii, která členským státům umožní, aby v rámci energetického plánu navázaly solidární spolupráci – vytvoření evropského energetického společenství; vyzývá k zahájení práce s cílem vymezit politický rámec do roku 2030 ve vhodné časové lhůtě, která investorům zajistí bezpečnost;

    2.  konstatuje, že navrhované scénáře do roku 2050 nejsou ze své povahy deterministické, ale slouží spíše jako základ pro konstruktivní dialog o tom, jak transformovat evropský energetický systém tak, aby byl splněn dlouhodobý cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 až 95 % pod úroveň roku 1990; zdůrazňuje, že veškeré budoucí plány týkající se energetiky, včetně energetického plánu, jsou založeny na určitých předpokladech týkajících se technologického a hospodářského vývoje; vyzývá proto Komisi, aby plán pravidelně aktualizovala; zdůrazňuje, že posouzení dopadů vypracované Komisí nepřináší podrobnější analýzu možného vývoje do roku 2050 pro každý členský stát, skupinu členských států či regionální uskupení;

    3.  vítá skutečnost, že energetický plán Komise do roku 2050 poskytuje přehled různých scénářů; zdůrazňuje, že jak scénáře vycházející ze současných směrů vývoje, tak i ty, které se zakládají na dekarbonizaci, jsou jen odhadem možného vývoje; poznamenává, že z tohoto důvodu rozhodně nepokrývají celou škálu možností, a nemohou proto přinést nic víc než představy o budoucí struktuře dodávek energie v Evropě;

    4.  zdůrazňuje, že je třeba prognózy energetického plánu Komise do roku 2050 dále rozvíjet, a to i na základě jiných modelů, než je model energetických systémů PRIMES, a že je nutné připravit i další nízkouhlíkové scénáře (např. větší podíl jaderné energie a intenzivnější využívání zemního plynu s CCS) s cílem podpořit lepší pochopení alternativních přístupů k rozvoji bezpečných, nákladově efektivních a nízkoemisních dodávek energie pro Evropu v budoucnu;

    5.  uznává, že elektřina z nízkouhlíkových zdrojů je nepostradatelná pro dekarbonizaci, která vyžaduje téměř bezuhlíkové odvětví elektrické energie v EU do roku 2050;

    6.  zdůrazňuje význam energetické politiky EU během hospodářské a finanční krize; podtrhuje roli, jakou energetika hraje v podpoře hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst v EU; vyzývá Komisi, aby navrhla strategie pro období po roce 2020 a představila co nejdříve politický rámec energetické politiky EU do roku 2030; je přesvědčen, že tento politický rámec by měl být v souladu s programem EU pro dekarbonizaci do roku 2050 a že by měl zohledňovat možnosti, které jsou podle energetického plánu z ekonomického a environmentálního hlediska dobrou; vyzývá k přijetí opatření s cílem minimalizovat negativní dopad odvětví energetiky na životní prostředí, a to s ohledem na dopady opatření přijatých v souvislosti s konkurenceschopností hospodářství členských států a EU i s ohledem na zajištění dodávek energie pro obyvatele;

    7.  konstatuje, že provádění politik v oblasti životního prostředí a klimatu bez zohlednění úkolů, jako je energetická bezpečnost, nemůže nahradit energetickou politiku vedenou v souladu se zásadou udržitelného rozvoje, jež zaručuje současné i budoucí generaci rovný, univerzální a konkurenční přístup ke zdrojům energií při respektování přírodního prostředí;

    8.  vybízí členské státy, aby zintenzívnily své současné úsilí o dosažení stávajících cílů v oblasti energetické politiky EU do roku 2020, a to zejména 20% cíle zvýšení energetické účinnosti, který se v současnosti nedaří plnit tak, jak by bylo potřeba; zdůrazňuje, že včasné a úplné provedení všech ustanovení směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů[6] je nezbytné pro splnění závazného cíle alespoň 20 % zvýšení účinnosti do roku 2020;

    9.  vyzývá Komisi, aby přijala strategii regionální energetické specializace, která umožní regionům rozvíjet ty zdroje energie, které jsou pro splnění evropských cílů do roku 2050 nejúčinnější, například solární energii na jihu a větrnou na severu; je přesvědčen, že na základě této specializace by měla EU přejít k poměřování evropských energetických cílů v celoevropském měřítku namísto vnitrostátních cílů;

    10. má za to, že přechod na nízkouhlíkové a energeticky účinné hospodářství je příležitostí nejen pro udržitelnost, ale i pro bezpečnost dodávek a konkurenceschopnost v Evropě, a že snížení emisí skleníkových plynů se může na rostoucím globálním trhu energetického zboží a služeb stát konkurenční výhodou; zdůrazňuje, že se jedná o příležitost pro evropské malé a střední podniky působící na trhu s obnovitelnou energií, která výrazně povzbudí rozvoj podnikání a inovací a může se stát hlavním zdrojem pracovních míst;

    11. zdůrazňuje, že jasný, jednotný a důsledný politický a regulační rámec má zásadní význam pro povzbuzení nezbytných investic do technologií, které jsou z ekonomického a environmentálního hlediska dobrou volbou, jak stanoví energetický plán, a to z hospodářského hlediska účinným a udržitelným způsobem; zdůrazňuje základní cíle strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a vyzývá k zaujetí tohoto politického přístupu i v období po roce 2020; konstatuje, že v zájmu přijetí informovaného a objektivního rozhodnutí ohledně strategie pro období po roce 2020 bude nutné provést přezkum stávajících strategií do roku 2020; podtrhuje význam energetické strategie zaměřené na vyšší míru zabezpečení dodávek energie pro EU, na konkurenceschopnost hospodářství a průmyslu, vytváření pracovních míst, sociální aspekty a na udržitelnost z hlediska životního prostředí prostřednictvím širšího využívání obnovitelných zdrojů energie, diverzifikace přepravních tras, dodavatelů a zdrojů dodávek včetně lepších propojení mezi členskými státy, energetické účinnosti a účinnější a optimalizované energetické soustavy, jejímž cílem je podpořit investice do udržitelné výroby energie a záložních a vyrovnávacích technologií;

    12. konstatuje, že fungující trhy s uhlíkem a ceny zdrojů energie mají zásadní vliv na chování účastníků trhu, včetně průmyslu a spotřebitelů; vyzývá k tomu, aby se politický rámec pro období po roce 2020 řídil zásadou „znečišťovatel platí“ a dlouhodobými pravidly pro zajištění bezpečnosti pro účastníky trhu;

    13. připomíná, že mezi pravomoci každého členského státu patří vymezení jeho vlastní skladby zdrojů energie; potvrzuje, že energetický plán do roku 2050 doplňuje vnitrostátní, regionální a místní úsilí o modernizaci dodávek energie; uznává tedy, že je nutné, aby členské státy spolupracovaly na základě společných cílů; kromě toho zdůrazňuje, že pro dosažení dobře koordinované, provázané a udržitelné energetické transformace v rámci celé Unie je velmi důležitá role, jakou sehraje EU, i při zajištění toho, že vnitrostátní politiky budou v souladu s cíli a právním řádem Evropské unie; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby se nadále zabývaly možnostmi, díky nimž lze dosáhnout dlouhodobých cílů EU v oblasti energetiky a změny klimatu (na nichž se dohodla Rada), které jsou součástí celosvětového úsilí, a to technologicky diverzifikovaným, udržitelným, ekonomicky účinným, konkurenceschopným a bezpečným způsobem s co nejmenším narušením trhu, a aby pokračovaly v úsilí na vnitrostátní úrovni o úplné využití potenciálu k nákladově efektivním úsporám energie podporovaným mimo jiné z dostupných finančních nástrojů Unie; zároveň uznává výhody vytvoření koordinovaného a případně společného evropského přístupu, který musí brát v úvahu zvláštní rysy malých energetických systémů a z toho vyplývající potřebu flexibility;

    14. zdůrazňuje, že základním pilířem energetické bezpečnosti EU je založení energetických systémů členských států EU na vlastních zdrojích energie a přístupu k nim; je proto přesvědčen, že by z tohoto pohledu bylo nejrozumnější, aby členské státy rozvíjely ty energetické technologie, pro které mají potenciál, s nimiž mají zkušenosti a které jim zaručí trvalé a stabilní dodávky energie při zachování norem ochrany životního prostředí a klimatu;

    15. poukazuje na to, že plánované činnosti by se neměly soustředit předně na realizaci shora daných scénářů pro snížení emisí, jak je tomu v současnosti, ale spíše na provádění akčních scénářů, které budou brát v úvahu otázky, jako je stávající potenciál členských států, perspektiva rozvoje ekonomicky účinných nových technologií či globální dopady provádění navrhované politiky, za účelem následného navržení cílů snížení emisí pro následující roky (přístup zdola nahoru);

    16. bere na vědomí závěry uvedené v energetickém plánu do roku 2050, tedy že přechod k udržitelnému odvětví energetiky na úrovni celé EU je z technického a ekonomického hlediska proveditelný a podle analýzy Komise bude v dlouhodobém horizontu méně nákladný, než kdyby se pokračovalo v současných politikách; poukazuje však na to, že by měl být brán ohled na vnitrostátní situaci, která se může mezi jednotlivými členskými státy významně lišit;

    17. je přesvědčen, že cílů do roku 2050 nebude nikdy dosaženo, pokud Evropská unie nepřevezme své závazky a nesehraje při transformaci zásadní úlohu; zejména u velkých projektů, jako je výstavba větrných elektráren v Severním moři; domnívá se, že u přeshraniční infrastruktury týkající se několika nebo všech členských států by měla EU jako klíčový investor popsat, jaké jsou pro ni prioritní projekty a funkce, čímž dosáhne mobilizace soukromých investic;

    18. uznává, že rostoucí význam elektrické energie v budoucí skladbě zdrojů energie vyžaduje využití všech prostředků nízkouhlíkové výroby elektřiny (včetně konverzní účinnosti, obnovitelných zdrojů, zachycování a ukládání CO2 a jaderné energie), mají-li být dosaženy cíle v oblasti klimatu, aniž by byla ohrožena konkurenceschopnost a bezpečnost dodávek;

    19. zdůrazňuje, že předpokladem úspěchu energetického plánu je zajištění plně rozvinuté přeshraniční energetické infrastruktury a mechanismu pro výměnu informací v rámci Evropské unie; zdůrazňuje proto potřebu intenzivní koordinace mezi politikami členských států a potřebu společného postupu, solidarity a transparentnosti v oblasti vnější energetické politiky, energetické bezpečnosti a nových investic do energetické infrastruktury;

    20. vyjadřuje politování nad tím, že Komise neuplatnila odborně recenzovaná doporučení své poradní skupiny k energetickému plánu do roku 2050; vyzývá Komisi, aby zveřejnila aktualizovanou verzi energetického plánu, která tato doporučení zohlední;

    Klíčové prvky dlouhodobé strategie

    21. bere na vědomí, že ze závěrů uvedených v energetickém plánu do roku 2050 vyplývá, že mezi opatřeními, která musí být přijata v rámci analyzovaných scénářů s cílem transformovat energetický systém EU, existuje určitá podobnost; v této souvislosti vítá závěry Komise, podle nichž větší využívání obnovitelných zdrojů energie, vyšší energetická účinnost a větší rozvoj energetické infrastruktury, včetně inteligentních sítí, jsou z ekonomického a environmentálního hlediska dobrou volbou, zejména jsou-li motivovány trhem, a to bez ohledu na konkrétní zvolený způsob dosažení dekarbonizovaného energetického systému do roku 2050; vybízí Komisi, aby prozkoumala kombinovaný scénář „vysokého podílu obnovitelných zdrojů a vysoké energetické účinnosti“; zastává názor, že volba směru by pomohla zvýšit investiční jistotu;

    22. domnívá se, že finanční krize by měla být využita jako příležitost k proměně modelu společnosti EU směrem k energeticky vysoce účinnému hospodářství plně se opírajícímu o obnovitelné zdroje energie a odolnějšímu vůči změnám klimatu;

    23. uznává, že vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů po roce 2020 je klíčovým aspektem udržitelnějšího energetického systému; dále uznává, že všechny scénáře zkoumané ve sdělení Komise předpokládají, že v rámci skladby zdrojů energie EU bude mít větší podíl energie z obnovitelných zdrojů, a to ve výši přibližně 30 % hrubé konečné spotřeby energie v roce 2030 a alespoň 55 % v roce 2050; zdůrazňuje, že posun k politice větší energetické účinnosti může usnadnit docílení většího podílu energie z obnovitelných zdrojů; vyzývá Komisi, aby při budoucích odhadech brala explicitně v úvahu decentralizovanou výrobu elektřiny; dále vyzývá Komisi, aby jasně zmapovala finanční, technické a infrastrukturní překážky, které brání růstu decentralizované výroby energie v členských státech;

    Energetická účinnost

    24. zdůrazňuje, že větší energetická účinnost a úspory energie budou hrát při transformaci energetického systému zásadní roli a že splnění cílů pro rok 2020 je nezbytným předpokladem dalšího pokroku v období do roku 2050; v tomto ohledu doporučuje, aby členské státy zintenzívnily své úsilí o provedení nedávno přijaté směrnice o energetické účinnosti v plném rozsahu a aby byly do vnitrostátních učebních osnov členských států začleněny osvětové kampaně a energetická účinnost; doporučuje, aby členské státy a Komise udělaly více pro začlenění vnitrostátních koncepcí, zapojení vnitrostátních bank pro rozvoj a pro podporu výměny osvědčených postupů; připomíná, že bude-li energetická účinnost správně realizována, umožní EU nákladově účinným způsobem dosáhnout jejích dlouhodobých cílů v oblasti úspor energie, změny klimatu, hospodářské bezpečnosti a bezpečnosti dodávek energie; uznává, že přechod k energeticky účinnějšímu hospodářství může urychlit šíření inovativních technologických řešení, omezit dovoz fosilních paliv a zlepšit konkurenceschopnost a růst průmyslu v Unii; je přesvědčen, že přechod k politice lepší energetické účinnosti by se měl zaměřit na celý dodavatelsko-odběratelský řetězec, včetně transformace, přenosu, distribuce a dodávek, a současně na spotřebu v průmyslu, stavebnictví a domácnostech; zdůrazňuje, že ústředním prvkem energetické politiky EU v dlouhodobém měřítku by mělo být snižování spotřeby energie v budovách, zvážíme-li, že rekonstrukce stávajících budov představují obrovský potenciál úspor energie; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit stávající míru a kvalitu rekonstrukce budov, aby EU mohla významně snížit spotřebu energie ve stávajících budovách o 80 % do roku 2050 ve srovnání s úrovní z roku 2010; vyzývá proto členské státy, aby přijaly ambiciozní dlouhodobé strategie v oblasti rekonstrukce budov, jak požaduje směrnice o energetické účinnosti;

    25. zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí nové, modernizované, inteligentní a flexibilní energetické infrastruktury, a zejména inteligentních sítí, které by umožnily flexibilnější záložní a vyrovnávací kapacitu, včetně individuálních systémů mikrovýroby a skladování, nové způsoby využití elektřiny (např. elektromobily) a programy reagující na poptávku (včetně inteligentních měřicích přístrojů) a plně integrované evropské distribuční soustavy, s cílem mimo jiné integrovat všechny zdroje energie v celé EU, což se ukázalo jako nezbytné; připomíná, že nákladově optimální politiky se liší podle modelů poptávky, potenciálu dodávek, zeměpisných rysů a hospodářského kontextu na místní úrovni; kromě toho zdůrazňuje naléhavou potřebu zavést stabilní a předvídatelný regulační rámec, jakož i tržní mechanismus pro celou EU, který by zvýšil flexibilitu, a to i pokud jde o rozšíření kapacity a skladování, a spolufinancování infrastrukturních projektů společného zájmu ze strany EU v souladu s hlavními směry pro energetické infrastruktury a s nástrojem pro propojení Evropy;

    26. konstatuje, že podmínkou pro budování nové energetické infrastruktury v Evropě jsou finanční prostředky EU i jednotlivých států, včetně rozpočtových a investičních politik, přičemž je nutné zvážit náklady na nově budované infrastruktury i na vyřazování zastaralých zařízení a náklady na programy ekologické a sociální obnovy daných regionů;

    27. žádá Komisi, aby uceleným způsobem prozkoumala potenciál a různé využitelné technologie skladování energie v EU, a to prostřednictvím integrace vnitřního trhu EU s energií, včetně kapacity energetických sítí, energetické politiky a politiky v oblasti změny klimatu a ochrany zájmů spotřebitelů, aby tak umožnila splnění cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu, zmírnění závislosti EU na energii ze třetích zemí a vytvoření skutečného jednotného trhu a rovných podmínek v oblasti energie s nejvyšší možnou úrovní bezpečnosti dodávek energie v budoucnu;

    Energieobnovitelných zdrojů

    28. zdůrazňuje, že ve střednědobém až dlouhodobém horizontu je přístup k politice v oblasti energie z obnovitelných zdrojů založený spíše na evropském hledisku klíčový; vybízí členské státy a jejich regiony, aby zlepšily vzájemnou spolupráci, a to i častějším používáním ustanovení o spolupráci uvedených ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie za účelem optimalizace nákladové efektivnosti rozvoje obnovitelných zdrojů energie, dále aby snížily náklady na energii z obnovitelných zdrojů a zajistily, aby se investice v EU vynakládaly tam, kde budou nejproduktivnější a nejúčinnější, přičemž je třeba přihlížet ke zvláštním charakteristikám každého členského státu; zdůrazňuje význam stanovování cílů;této souvislosti zdůrazňuje významnou úlohu, kterou má Komise při usnadňování tohoto procesu tím, že koordinuje, finančně podporuje a připravuje vhodné analýzy obnovitelných zdrojů energie a jejich potenciálu pro členské státy, a vítá její deklarovaný záměr vypracovat pokyny týkající se obchodu s energií z obnovitelných zdrojů; podotýká, že v dlouhodobém horizontu se obnovitelné zdroje energie v Evropě přesunou do středu skladby zdrojů energie s tím, jak u nich bude docházet k pokroku od vývoje technologií po hromadnou výrobu a používání, od jejich využívání v malém měřítku po využívání ve velkém rozsahu, s integrací místních a vzdálenějších zdrojů, a od dotací k hospodářské soutěži; zdůrazňuje, že rostoucí využívání obnovitelných zdrojů energie vyžaduje změny v politice a ve struktuře trhu s energií, které je třeba učinit s cílem přizpůsobit trhy této skutečnosti a dosáhnout větší integrace trhu, zejména odměňováním flexibility a služeb zlepšujících stabilitu distribučních soustav; zdůrazňuje význam stabilních regulačních rámců na úrovni EU i členských států za účelem stimulace investic; zdůrazňuje, že je zapotřebí zjednodušit administrativní postupy a vytvořit stabilní a účinné mechanismy podpory, jež bude možné dle potřeby přizpůsobit a zrušit, jakmile budou technologie a dodavatelské řetězce na takové úrovni, že se stanou konkurenceschopnými a bude vyřešena otázka selhání trhu; zdůrazňuje však, že retroaktivní změny režimů podpory mají škodlivý dopad na důvěru investorů, a tím zvyšují rizika spojená s investicemi do obnovitelných zdrojů energie a náklady na tyto investice;

    29. uznává, že cíle týkající se obnovitelných zdrojů energie byly úspěšné, a vyzývá členské státy, aby prováděly stabilní politiky nezbytné pro splnění jejich cílů do roku 2020;

    30. připomíná roli projektů, jako je Desertec, a využívání obnovitelných zdrojů energie v sousedních regionech; upozorňuje na možnost „projektu Helios“ zaměřeného na přepravu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie z jihovýchodní Evropy do střední Evropy a na další rozšiřování využití větrné energie v regionu Severního moře a v jiných oblastech; zdůrazňuje, že možnost dovážet elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů ze sousedních regionů musí být doplněna podporou a usnadněním rozvoje obnovitelných a nízkoemisních zdrojů energie, např. v jižním Středomoří a v regionu Severního moře, a větším propojením v rámci evropských sítí;

    31. zdůrazňuje, že v případě mnoha obnovitelných zdrojů energie je v současné době a za stávajících technologických podmínek nemožné zaručit stabilní dodávky energie, což s sebou nese nutnost udržovat v záloze konvenční zdroje energie; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti předložila analýzu toho, jak lze obnovitelné zdroje energie udržitelným způsobem rozvíjet, a především aby podporovala stabilní obnovitelné zdroje energie; domnívá se, že v případě méně stabilních zdrojů energie by měly být provedeny analýzy nákladové efektivnosti zajištění rezerv a měly by se rozvíjet technologie skladování energie;

    32. zdůrazňuje, že k dosažení úplné dekarbonizace dodávek energie v EU v dlouhodobém horizontu je nutné usilovat o hlubší integraci se sousedními zeměmi a regiony, jako je Norsko, Švýcarsko a jižní Středomoří; zdůrazňuje, že pro Evropu může být přínosem rozvoj významných obnovitelných zdrojů energie v těchto regionech, které mohou pokrýt místní poptávku a díky rozvoji dálkového propojení energetické sítě i určité procento poptávky v EU; konstatuje, že větší propojení umožní členským státům vyvážet a dovážet elektrickou energii z obnovitelných zdrojů za účelem zajištění spolehlivých dodávek energie a vyrovnání kolísající výroby elektrické energie, například z větrných elektráren; v této souvislosti zdůrazňuje, že napojení na Norsko nabízí EU mimořádnou výhodu, protože otevírá přístup k významným skladovacím kapacitám norských vodních elektráren;

    33. zdůrazňuje význam mikrovýroby energie pro zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů; kromě toho vyzdvihuje význam mikrovýroby energie pro zvýšení energetické účinnosti, zabezpečení dodávek energie a zapojení občanů do využití jejich vlastní energie a do boje proti změně klimatu; zdůrazňuje v této souvislosti nutnost ucelené evropské strategie týkající se mikrovýroby energie, která bude zahrnovat opatření na modernizaci energetické infrastruktury, omezení legislativní zátěže a výměnu osvědčených postupů v oblasti daňových pobídek;

    34.  zdůrazňuje, že pro technologie využívající obnovitelné zdroje energie, které dosud nedosáhly parity sítě, musí na období po roce 2020 existovat dostatečně silný politický rámec, jež bude navržen s cílem sloučit a později postupně ukončit dotace;

    35. konstatuje, že scénáře energetického plánu do roku 2050 počítají s větším objemem biopaliv; domnívá se proto, že by Komise měla podpořit přechod na biopaliva třetí generace na bázi produktů z odpadů z potravinářských plodin a stanovit podobné podmínky pro dovážená biopaliva;

    36. vyzývá Komisi, aby předložila návrh týkající se zvýšení účinnosti při využívání obnovitelných zdrojů energie v EU a v jejích regionech v rámci úsilí o vytvoření systému společných pobídek pro obnovitelné zdroje energie v celé EU, což by umožnilo používat konkrétní typ obnovitelné energie v těch regionech EU, kde je nákladově nejúčinnější, a snížit tak cenu elektřiny; domnívá se, že ve střednědobém horizontu by mohly být na regionální úrovni vytvořeny tržní skupiny pro obnovitelné energie;

    37. vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly a prosazovaly politiky celosvětového otevřeného trhu se zbožím a službami v oblasti obnovitelných zdrojů energie a aby zajistily odstranění všech překážek obchodu, čímž zvýší konkurenceschopnost EU podporou vývozu technologií pro využívání obnovitelných zdrojů energie;

    38. uznává, že cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie byly úspěšné a měly by být prodlouženy do roku 2030; vyzývá členské státy, aby nadále usilovaly o splnění svých cílů do roku 2020; je znepokojen skutečností, že členské státy provádějí čím dál náhlejší změny mechanismů podpory energie z obnovitelných zdrojů, zejména retroaktivní změny a zmrazování podpor; vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala provádění směrnice o energii z obnovitelných zdrojů a aby v případě potřeby přijala nezbytná opatření; vyzývá členské státy, aby zajistily stabilní rámce pro investice do energie z obnovitelných zdrojů, včetně stabilních a pravidelně přezkoumávaných režimů podpory a zefektivnění správních postupů;

    39. vyzývá Komisi a členské státy, aby v příštím víceletém finančním rámci významně zvýšily částky vyhrazené na opatření týkající se energetické účinnosti;

    Infrastrukturavnitřní trhenergií

    40. zdůrazňuje, že jelikož EU sleduje cíle energetické bezpečnosti a nezávislosti, je nutné přesunout pozornost směrem k modelu energetické provázanosti členských států zajištěním rychlého dokončení vnitřního trhu EU s energií a inteligentní infrastruktury supersítě EU spojující sever, jih, východ a západ, aby bylo možné v co nejvyšší míře využít komparativních výhod jednotlivých členských států, a plným využitím potenciálu decentralizované výroby energie, výroby energie v malém měřítku a inteligentních energetických infrastruktur ve všech členských státech; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby byl politický a regulační vývoj v členských státech zcela v souladu se třemi soubory liberalizačních opatření, dále aby odstranil zbývající překážky v infrastruktuře a selhání trhu a aby nevytvářel nové bariéry omezující integraci trhu s elektřinou a plynem; navíc zdůrazňuje, že rozhodnutí v oblasti energetické politiky v každém vnitrostátním systému musí zohledňovat i to, jak by taková rozhodnutí mohla ovlivnit ostatní členské státy; navrhuje určit, zda a jakým způsobem by bylo možné při plnění těchto úkolů využívat znalostí a struktur Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER);

    41. uznává, že pro projekty energetické infrastruktury jsou charakteristické velké počáteční investice a provozní životnost 20–60 let; připomíná, že současné tržní prostředí je velmi nepředvídatelné, což je důvodem, proč investoři s rozvojem energetické infrastruktury váhají; zdůrazňuje, že by se měly podporovat nové strategie a inovativní nástroje s cílem podpořit investice do infrastruktury, které umožní rychlé přizpůsobení překotně se měnícímu prostředí;

    42. zdůrazňuje potřebu uplatňovat stávající politiky a předpisy tak, aby byla existující energetická infrastruktura využívána lépe a k většímu prospěchu evropských spotřebitelů; vyzývá Komisi a agenturu ACER, aby důsledněji sledovaly, jak jsou na vnitrostátní úrovni uplatňována pravidla, například ta, jež souvisejí se zásadou ztráty v případě nevyužití („use-it-or-lose-it“);

    43. zdůrazňuje, že je potřeba vytvořit do roku 2014 plně integrovaný evropský trh s energií; poukazuje na význam úplného uplatňování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu s energií ve všech členských státech a na nutnost zajistit, aby žádný členský stát nebo region nezůstal po roce 2015 od evropské energetické a plynárenské sítě izolován; zdůrazňuje nutnost přihlížet k sociálnímu dopadu a cenám energie a zároveň zajistit, aby byly ceny energie transparentnější a aby lépe odrážely náklady, a to včetně nákladů environmentálních, které v současnosti nejsou zcela zohledňovány;

    44. bere na vědomí, že byl vytvořen mechanismus pro výměnu informací o mezivládních dohodách v oblasti energetické politiky uzavřených mezi členskými státy EU a třetími zeměmi; tento mechanismus se zaměřuje na zvýšení transparentnosti, koordinace a účinnosti politik v EU jako celku; vyzývá členské státy, aby dále usilovaly o to, aby nebyly uzavírány dohody, které odporují právním předpisům v oblasti vnitřního trhu s energií; domnívá se, že by Komise měla mít možnost přezkoumat návrhy dohod a jejich slučitelnost s těmito právními předpisy a účastnit se v případě potřeby jednání; domnívá se, že mechanismus pro výměnu informací je prvním krokem k další koordinaci nákupu energie mimo EU, která má zásadní význam pro uskutečnění cílů energetického plánu do roku 2050;

    45. poukazuje na potřebu zvýšit pobídky pro investory na trhu s energií tím, že dojde ke zvýšení ziskovosti a zjednodušení administrativních postupů, aniž by se ovšem polevilo v jejich uplatňování;

    46. je si vědom toho, že kvůli finanční krizi je obtížnější získat investice potřebné k financování transformace energetického systému; zdůrazňuje nové výzvy, jako je potřeba flexibilních záložních a vyrovnávacích zdrojů v energetickém systému (např. flexibilní výroba, výkonná přenosová síť, skladování, řízení poptávky, mikrovýroba a propojení), které mají pomoci zvládat očekávaný nárůst výroby kolísavé energie z obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje důležitost infrastruktury na úrovni distribuce a významnou úlohu, kterou hrají proaktivní spotřebitelé a provozovatelé distribučních soustav při začleňování decentralizovaných energetických produktů a opatření týkajících se efektivity na straně poptávky do soustavy; zdůrazňuje, že pro přizpůsobení dodávek poptávce a tím i zajištění bezpečnosti dodávek elektřiny a plynu je nutno řádně posoudit, jaké jsou v Evropě dostupné kapacity a jaká je potřeba adekvátních propojení a flexibilních vyrovnávacích a záložních kapacit; zdůrazňuje, že pokud by bylo upřednostněno řízení na straně poptávky a výroba energie na straně poptávky, značně by to posílilo integraci decentralizovaných zdrojů energie a urychlilo dosažení celkových cílů energetické politiky;

    47. zdůrazňuje, že vzhledem k zastaralosti stávající infrastruktury budou podle každého scénáře energetického plánu do roku 2050, kterým se ve svém sdělení zabývá Komise, nutné rozsáhlé investice; podle každého scénáře tak do roku 2030 porostou ceny energie; dále konstatuje, že podle Komise v referenčním scénáři k největšímu podílu těchto nárůstů dochází již nyní, a to v souvislosti s obměnou starých, již plně odepsaných výrobních kapacit, které budou brzy v provozu už 20 let;

    48. zdůrazňuje, že bezpečnost dodávek energie v Evropské unii závisí rovněž na větší diverzifikaci zdrojů jejich dovozu; zdůrazňuje proto, že EU potřebuje aktivně posilovat spolupráci se svými partnery; bere na vědomí zpoždění, která mají dopad na dokončení jižního koridoru; zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout bezpečnosti dodávek energie prostřednictvím diverzifikace energie, připomíná významný přínos, který má zkapalněný zemní plyn (LNG) a prostředky k jeho přepravě pro dodávky energie v EU, a zdůrazňuje potenciál doplňkového přepravního koridoru pro LNG ve východním Středomoří a v černomořské oblasti, který by umožňoval flexibilní způsob přepravy energie a současně by byl motivací k větší hospodářské soutěži v rámci vnitřního trhu EU s energií;

    49. připomíná, že strategická partnerství Unie s producentskými a tranzitními zeměmi, a zejména se zeměmi, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, vyžadují vhodné nástroje, předvídatelnost, stabilitu a dlouhodobé investice; zdůrazňuje, že cíle Unie v oblasti klimatu by měly být z tohoto důvodu podpořeny prostřednictvím investičních projektů EU v oblasti infrastruktury, které se zaměřují na diverzifikaci zásobovacích tras a zvyšování bezpečnosti dodávek energie v Unii, jako je projekt Nabucco;

    50. připomíná, že v souladu s balíčkem opatření pro vnitřní trh hrají hlavní úlohu při financování energetické infrastruktury účastníci trhu; uznává, že některé inovační nebo strategicky důležité projekty, jež jsou opodstatněné z hlediska bezpečnosti dodávek, solidarity a udržitelnosti, ale není pro ně možné zajistit dostatečné tržní financování, mohou vyžadovat omezenou veřejnou podporu, aby se tak dosáhlo pákového efektu v oblasti soukromého financování; zdůrazňuje, že tyto projekty by měly být založeny na jasných, transparentních kritériích, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže a aby byly zohledněny zájmy spotřebitelů, a měly by být v plném souladu s cíli EU v oblasti energetiky a změny klimatu;

    51. zdůrazňuje, že většina scénářů obsažených v energetickém plánu do roku 2050 nebude proveditelná, pokud nedojde k rozvoji místních inteligentních distribučních sítí pro elektřinu a plyn; domnívá se, že kromě přeshraničních projektů by Unie měla přijmout opatření na podporu vytváření nebo renovace místních sítí, a zejména přístupu pro chráněné odběratele;

    52. zdůrazňuje význam nástroje pro propojení Evropy, v jehož rámci je vyhrazena značná finanční částka na transformaci a další rozvoj energetické infrastruktury v EU; zdůrazňuje, že je důležité vyhledávat a podporovat malé i velké udržitelné projekty klíčového významu;

    53. zdůrazňuje, že je důležité, aby cíle EU v oblasti zjednodušování, které usilují o omezení byrokracie, byly doplněny zavedením jednotných kontaktních míst, což by mělo urychlit postupy pro udělování licencí a povolení a snížit administrativní zátěž kladenou na společnosti, které žádají o povolení v souvislosti s rozvojem energetické infrastruktury, přičemž by se mělo zajistit dodržování platných pravidel a předpisů; vyzývá členské státy, aby v této souvislosti přezkoumaly své postupy;

    54. žádá Komisi, aby začala bezodkladně řešit právní nejistotu, která vzniká v souvislosti s výkladem třetího energetického balíčku institucionálním investorům v případě, kdy vystupují jako pasivní investor v oblasti přenosové i výrobní kapacity;

    55. žádá Komisi, aby začala bezodkladně řešit problém nedostatku pobídek v oblasti investic do inteligentních sítí, které by motivovaly provozovatele distribučních a přenosových soustav k investování do IKT a dalších inovativních technologií, které by umožnily lepší a účinnější využívání stávající sítě;

    Sociální rozměr

    56. vítá začlenění sociálního rozměru do energetického plánu do roku 2050; domnívá se proto, že by se měla věnovat zvláštní pozornost energetické chudobě a zaměstnanosti; v souvislosti s energetickou chudobou trvá na tom, že energie by měla být dostupná pro všechny, a vyzývá Komisi, členské státy, místní orgány a příslušné sociální subjekty, aby spolupracovaly na individuálních řešeních otázek, jako je chudoba v souvislosti s elektřinou a teplem, a aby se zaměřily zejména na zranitelné domácnosti s nízkými příjmy, které jsou vyššími cenami energie zasaženy nejvíce; zastává proto názor, že tato strategie by měla podporovat energetickou účinnost a úspory energie, protože se jedná o jeden z nejúčinnějších způsobů, jak snížit náklady na elektřinu, a měla by analyzovat vnitrostátní opatření, jako je zdanění, zadávání veřejných zakázek, stanovování cen tepla atd., zejména pokud tato opatření brání investicím do energetické účinnosti nebo optimalizaci výroby a využívání tepla, a měla by činit doporučení ohledně osvědčených a špatných postupů; zdůrazňuje, že je důležité přijímat více opatření pro energetickou účinnost a informovat o nich, stimulovat kroky na straně poptávky a dodavatelů a vytvářet informační kampaně na podporu nezbytných změn v chování; vyzývá členské státy, aby pravidelně podávaly zprávy o opatřeních přijatých s cílem chránit domácnosti před rostoucími náklady na energii a před energetickou chudobou; vyzývá Komisi, aby s ohledem na zaměstnanost podporovala opatření pro úpravu vzdělávání a rekvalifikací s cílem pomoci členským státům dosáhnout vysoce kvalifikované pracovní síly, která bude připravena sehrát svoji úlohu při transformaci energetiky; žádá Komisi, aby Parlamentu do roku 2013 poskytla více informací o dopadu této transformace na zaměstnanost v odvětvích energetiky, průmyslu a služeb, a aby vytvořila konkrétní mechanismy na pomoc pracovníkům v dotčených odvětvích; doporučuje členským státům, aby zohlednily vnější náklady a přínosy výroby a spotřeby energie, jako například přínosy pro zdraví v důsledku zlepšení kvality ovzduší; domnívá se, že sociální dialog o důsledcích energetického plánu, který by měl zahrnout všechny zúčastněné strany, je klíčovým faktorem a zůstane jím i během transformace;

    57. poukazuje na to, že přijetí strategie pro dekarbonizaci, která nebere v úvahu situaci některých členských států, může vést k masivnímu nárůstu energetické chudoby, jež je definována jako situace, kdy se více než 10 % rozpočtu domácnosti vynakládá na energii;

    58. zdůrazňuje, že je třeba chránit spotřebitele před vysokými cenami energie a podniky před nekalou konkurencí i uměle sníženými cenami nabízenými společnostmi ze zemí, které nejsou členy EU, a to v souladu s výzvami summitu Rio+20, které se týkají významnější úlohy Světové obchodní organizace (WTO);

    59. naléhavě vyzývá členské státy a mezinárodní společenství, aby podpořily vzdělávací instituce, které jsou schopny formovat kvalifikovanou pracovní sílu a příští generaci vědců a inovátorů v oblastech, jako je bezpečnost dodávek a používání energie, energetická bezpečnost a energetická účinnost; připomíná v této souvislosti velký význam programu Horizont 2020 a Evropského inovačního a technologického institutu pro překlenutí propasti mezi vzděláváním, výzkumem a zaváděním jejich výsledků do praxe v odvětví energetiky;

    60. přeje si zdůraznit zásadní význam transparentnosti cen a informací pro spotřebitele; domnívá se proto, že Komise by měla co nejpřesněji vyčíslit dopady těchto faktorů na ceny energie pro jednotlivce a podniky v rámci jednotlivých vybraných scénářů;

    Úloha specifických zdrojů energie

    61. domnívá se, že k dosažení ambiciózního cíle dekarbonizace celé energetiky EU, a zvláště pak odvětví výroby elektřiny, budou potřebné všechny druhy nízkouhlíkových technologií; akceptuje skutečnost, že zůstává nejasné, které technologie se podaří v potřebném časovém rámci z technického a komerčního hlediska prověřit; zdůrazňuje, že musí být zachována určitá flexibilita, aby bylo možné se přizpůsobit technologickým a socioekonomickým změnám, k nimž dojde;

    62. uznává, že přinejmenším během přechodu na nízkouhlíkový energetický systém zůstanou konvenční fosilní paliva pravděpodobně součástí energetického systému;

    63. uznává, že jaderná energie se v současnosti využívá jako důležitý nízkoemisní zdroj energie; vyzývá Komisi, aby s pomocí výsledků nedávných jaderných zátěžových zkoušek usilovala o lepší přijímání jaderné energie veřejností;

    64. souhlasí s Komisí, že podíl jaderné energie bude i nadále významný, protože některé členské státy stále považují jadernou energii za bezpečný, spolehlivý a cenově dostupný zdroj nízkouhlíkové výroby elektřiny; uznává, že z analýzy scénářů vyplývá, že jaderná energie může přispět k nižším systémovým nákladům a k nižším cenám elektřiny;

    65. souhlasí s Komisí, že zemní plyn sehraje v krátkodobém až střednědobém horizontu při transformaci energetického systému významnou roli, protože představuje poměrně rychlý a nákladově efektivní způsob snížení závislosti na jiných, více znečišťujících fosilních palivech; zdůrazňuje potřebu diverzifikace tras dodávek zemního plynu do Evropské unie; varuje před jakýmikoli investicemi, které by mohly vést k uvíznutí v dlouhodobé závislosti na fosilních palivech;

    66. uznává potenciál, který má zemní plyn coby flexibilní záloha pro vyrovnávání kolísající energie z obnovitelných zdrojů, vedle skladování elektřiny, propojení a reagování na změny poptávky; zvažuje přisouzení většího významu plynu, a to zejména v případě, že budou ve větší míře k dispozici technologie zachycování a ukládání uhlíku; soudí, že ve všech úvahách o budoucnosti energetiky musí být hlavním ohledem a prioritním cílem volby energetických zdrojů cíl snižování emisí skleníkových plynů;

    67. zdůrazňuje, že je třeba se z důvodu zabezpečení dodávek energie vypořádat s očekávaným zvýšením dovozu plynu a elektřiny ze třetích zemí do EU v krátkodobém i střednědobém horizontu; znovu opakuje, že pro některé regiony a členské státy tento úkol úzce souvisí se závislostí na jediné dodavatelské třetí zemi, pokud jde o dovoz plynu a ropy; uznává, že řešení tohoto úkolu vyžaduje mimo jiné posílení úlohy domácích obnovitelných i neobnovitelných zdrojů energie, které mají zásadní význam pro zajištění konkurenceschopnosti a bezpečnosti dodávek, a činnosti zaměřené na rozšíření škály dodavatelů, zdrojů a tras pro dodávky energie; uznává, že strategickým cílem je v tomto ohledu vybudovat do roku 2020 jižní koridor pro přepravu zemního plynu a zajistit trasu pro dodávky do EU pokrývající přibližně 10–20 % poptávky EU po zemním plynu, aby měl každý evropský region fyzický přístup k alespoň dvěma různým zdrojům zemního plynu;

    68. poukazuje na to, že i hnědé uhlí má své místo v rámci budoucí diverzifikace skladby energetických zdrojů; zdůrazňuje, že těžba hnědého uhlí zůstává konkurenceschopným odvětvím i v rámci současných cílů EU týkajících se ochrany klimatu, zejména proto, že má výhodu relativně příznivých těžebních nákladů;

    69. bere na vědomí, že zachycování a ukládání CO2 (CCS) by mohlo hrát určitou roli na cestě k dosažení cílů pro rok 2050 a cílů dekarbonizace; zdůrazňuje však, že technologie CCS je v současnosti stále ještě ve fázi výzkumu a vývoje; konstatuje, že vývoj CCS zůstává značně nejistý, a to z důvodu nevyřešených problémů, jako jsou blíže nevysvětlené prodlevy, vysoké náklady a otázky účinnosti; zdůrazňuje, že technologie pro zachycování a ukládání CO2, která má být vyvinuta tak, aby byla účinná, bezpečná a udržitelná, bude muset být brzy využívána komerčně; podtrhuje, že zachycování a ukládání CO2 je rovněž významnou možností dekarbonizace některých energeticky náročných odvětví, jako je rafinace ropy, tavení hliníku a výroba cementu; vyzývá Komisi, aby vypracovala předběžnou zprávu hodnotící výsledky dosažené při využívání demonstračních projektů pro tepelné elektrárny, které jsou financovány z rozpočtu EU;

    70. zdůrazňuje, že pro seznámení s možnostmi CCS a pro zajištění toho, aby tato technologie začala být v Evropě po roce 2020 co nejrychleji používána, jsou důležitá politická opatření, veřejné financování a odpovídající cena uhlíku; podtrhuje význam demonstračního programu EU, který má u veřejnosti zajistit přijetí a podporu zachycování a ukládání CO2 jakožto důležité technologii pro omezování emisí skleníkových plynů;

    71. vyzývá Komisi, aby umožnila a podpořila sdílení poznatků a spolupráci v rámci EU i v mezinárodním rozměru s cílem podchytit v rámci takto široce sdílených demonstračních projektů v oblasti CCS co nejlepší technologické výsledky; vyzývá Komisi, aby podpořila investice do potrubní infrastruktury, které by měly být provedeny co nejdříve, dále aby koordinovala přeshraniční plánování tak, aby od roku 2020 bylo možné využívat úložiště CO2, a aby zahájila výzkum, jehož cílem by byla charakterizace skladovacích kapacit v Evropě; vyzývá Komisi, aby aktivně spolupracovala s členskými státy a průmyslem na výměně informací o přínosech a bezpečnosti zachycování a ukládání CO2, a budovala tak důvěru veřejnosti v tuto technologii;

    72. konstatuje, že optimální, bezpečné a udržitelné rozvíjení a využívání domácích a regionálních zdrojů energie a konkurenceschopnost infrastruktury nezbytné pro stabilní dodávky domácí nebo dovezené energie může přispět k větší energetické bezpečnosti, a mělo by proto při definování energetické politiky EU představovat prioritu;

    73. konstatuje, že dokud bude existovat poptávka po ropných produktech, je důležité, aby si Evropa udržela své postavení v rámci rafinérského průmyslu, aby tak lépe zajistila bezpečnost dodávek, podpořila konkurenceschopnost následných odvětví, jako je petrochemický průmysl, určovala celosvětové normy týkající se kvality rafinace paliv, zajistila splňování environmentálních požadavků a ochránila zaměstnanost v těchto odvětvích; podtrhuje rovněž závěr energetického plánu, že ropa pravděpodobně zůstane součástí skladby zdrojů energie i v roce 2050, ačkoli její podíl bude mnohem nižší než nyní, a že bude využívána hlavně v dálkové osobní a nákladní dopravě;

    74. domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost těm regionům členských států, v nichž je v současné době uhlí hlavním zdrojem výroby energie nebo v nichž je produkce uhlí a výroba elektřiny v uhelných elektrárnách klíčovým regionálním zdrojem zaměstnanosti; domnívá se, že mají-li obyvatelé těchto regionů akceptovat scénáře uvedené v energetickém plánu do roku 2050, budou nutná další sociální opatření podporovaná EU;

    Globální výzvyoblasti energetiky

    75. uznává skutečnost, že EU působí v globálním kontextu, a že bude-li jednat sama, nemusí se všechny očekávané přínosy dostavit, a zároveň připomíná závěry Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku z listopadu roku 2011 o posílení vnějšího rozměru energetické politiky EU, v nichž Rada zdůraznila potřebu širšího a koordinovanějšího přístupu EU k mezinárodním vztahům v oblasti energetiky, aby bylo možné reagovat na celosvětové výzvy v oblasti energetiky a na změnu klimatu, a potřebu zabývat se otázkami souvisejícími s konkurenceschopností a únikem uhlíku a zachovat a prosazovat nejvyšší standardy jaderné bezpečnosti a zároveň zajistit bezpečné, zabezpečené, udržitelné a diverzifikované dodávky energie;

    76. zdůrazňuje, že je nutné zajistit energetickou bezpečnost a postupně i energetickou soběstačnost EU, čehož má být dosaženo především prosazováním energetické účinnosti, energetických úspor a výroby energie z obnovitelných zdrojů, což spolu s dalšími alternativními zdroji energie omezí závislost na dovozu; konstatuje, že vzrůstá zájem o průzkum nalezišť ropy a plynu ve Středozemním a Černém moři; domnívá se, že je naléhavě nutné vytvořit komplexní politiku EU v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři; je přesvědčen, že by se měl klást větší důraz na potenciální nebezpečí a na vymezení výlučných ekonomických zón dotčených členských států EU a příslušných třetích zemí v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, jejímiž signatáři jsou všechny členské státy a EU jako taková;

    77. zdůrazňuje, že udělování povolení k provádění vrtů a vymezování výlučných ekonomických zón se stane ve vztahu k třetím zemím třecí plochou a EU by se měla v této souvislosti politicky zviditelnit a usilovat o to, aby zabránila mezinárodním sporům; zdůrazňuje, že energetika by měla sloužit jako hybná síla míru, ekologické vyváženosti, spolupráce a stability;

    78. žádá, aby byl energetický plán EU-Rusko založen na zásadě oboustranného respektu a vzájemnosti, aby vycházel z pravidel Světové obchodní organizace, Smlouvy o energetické chartě a pravidel třetího energetického balíčku; vyzývá Komisi, aby ve vztahu ke všem podnikům v odvětví energetiky, které působí na území Unie, zavedla a účinně uplatňovala pravidla hospodářské soutěže EU; v tomto ohledu vítá nedávné vyšetřování protisoutěžního jednání společnosti Gazprom a jejích dceřiných společností v Evropě a odsuzuje politicky motivované nařízení prezidenta Ruské federace, jež ruským energetickým společnostem brání ve spolupráci s orgány EU; trvá na tom, že se od každého podniku v odvětví energetiky očekává plná spolupráce s vyšetřovacími orgány; vyzývá Komisi, aby navrhla vhodnou odpověď na toto nařízení a zajistila, aby mohlo pokračovat vyšetřování;

    79. vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní soubor krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých priorit EU pro vztahy s jejími sousedy v oblasti energetické politiky, o jejichž dosažení by měla usilovat s cílem vytvořit společnou právní oblast založenou na zásadách acquis a na pravidlech vnitřního trhu s energií; zdůrazňuje význam dalšího rozšiřování energetického společenství, a to zejména o kandidátské země a země východního partnerství, Střední Asie a Středozemí, a vytvoření právních kontrolních mechanismů, s jejichž pomocí bude řešeno nedostatečné uplatňování acquis; vyzývá Unii, aby projevovala solidaritu vůči svým partnerům, kteří jsou součástí energetického společenství; v tomto ohledu odsuzuje nedávné výhrůžky Ruské federace vůči Moldavsku;

    80. zdůrazňuje, že energetická politika EU nesmí žádným způsobem odporovat základním zásadám, na nichž byla vybudována EU, a to zejména s ohledem na demokracii a lidská práva; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby ve vztazích v oblasti energetiky upřednostňovala ty producentské a tranzitní země, které sdílejí a podporují stejné hodnoty;

    81. zdůrazňuje význam posilování spolupráce a dialogu s dalšími strategickými partnery v oblasti energetiky; je toho názoru, že vzhledem k vzrůstajícími vlivu rozvíjejících se ekonomik na globálních energetických trzích a narůstání jejich energetické poptávky je nezbytné, aby jednání EU s těmito partnery byla komplexní a zahrnovala všechny oblasti energetiky; konstatuje, že v dlouhodobém horizontu musí Evropská unie zlepšit koordinaci, pokud jde o nákup energie od třetích zemí; vyzývá k zahájení užší spolupráce mezi Radou, Komisí a Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ), která by měla vést k jednotnému vystupování EU v otázkách týkajících se energetické politiky, jak je stanoveno v právních předpisech EU a v informacích GŘ Komise pro energetiku; připomíná, že Parlament by měl být pravidelně informován o vývoji v této oblasti;

    82. zdůrazňuje, že solidarita mezi členskými státy, kterou požaduje Smlouva o EU, by se měla uplatňovat ve vnitřní i vnější energetické politice, jak při každodenní práci, tak v rámci krizového řízení; žádá Komisi, aby stanovila jasnou definici „energetické solidarity“, a zajistila tak, že ji budou dodržovat všechny členské státy;

    83. zdůrazňuje, že zajištění a bezpečnost tradičních (např. jaderných) nebo nových zdrojů energie (např. ropa a plyn z nekonvenčních zdrojů) nepřipouští žádný kompromis, a domnívá se, že EU by měla pokračovat ve svém úsilí o posilování rámce pro zajištění a bezpečnost dodávek energie a stanout v čele mezinárodních snah na tomto poli;

    84. zdůrazňuje, že v souvislosti s tím, jak členské státy začínají propojovat a slučovat své vnitrostátní trhy prostřednictvím investic do infrastruktury a přijímání společných předpisů, je třeba rovněž vyvíjet trvalé úsilí o spolupráci s Ruskem s cílem určit kreativní a oboustranně přijatelná opatření, která by vedla ke snížení rozdílů mezi těmito dvěma energetickými trhy;

    85. zdůrazňuje, že v souvislosti s přesouváním dodávek energie do rozvíjejících se zemí by EU měla navázat intenzivní dialog a spolupráci se zeměmi BRICS týkající se energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie, čistého uhlí, zachycování a ukládání CO2 (CCS), inteligentních sítí, výzkumu jaderného štěpení a jaderné bezpečnosti; EU by měla rovněž vypracovat jasnou politiku spolupráce s těmito zeměmi v oblasti výzkumu a inovací v odvětví energetiky;

    86. vyzývá EU, aby nadále hrála aktivní roli v mezinárodních jednáních o globálním ujednání o klimatu; zdůrazňuje, že EU musí vědět, co by se stalo v důsledku toho, že by se nepodařilo globální dohodu ohledně změny klimatu uzavřít; vyjadřuje politování nad tím, že plán neobsahuje scénář pro případ, že by se nepodařilo dosáhnout žádné dohody; zdůrazňuje, že dosažení právně závazné celosvětové dohody o snižování emisí a zapojení největších světových emitentů, jako je Čína, Indie, Spojené státy a Brazílie, do tohoto postupu zvýší šance na dosažení skutečného snížení emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje, že je třeba reagovat na nebezpečí v souvislosti s únikem uhlíku tím, že se zabrání přemístění energeticky náročných odvětví mimo EU;

    Systém obchodováníemisemi (ETS)

    87. uznává, že systém ETS je v současnosti hlavním, i když nikoli jediným, nástrojem umožňujícím snižování průmyslových emisí skleníkových plynů a podporu investic do bezpečných a trvale udržitelných nízkouhlíkových technologií; konstatuje, že má-li být systém ETS schopen lépe reagovat na hospodářské recese a expanze, obnovit důvěru investorů a posílit tržní pobídky k investování do nízkouhlíkových technologií a k jejich používání, je nutné jeho strukturální zlepšení; podotýká, že jakékoli strukturální změny v ETS by vyžadovaly komplexní posouzení environmentálních, ekonomických a sociálních důsledků, jakož i dopadu na investice do nízkouhlíkových technologií, na ceny elektřiny a na konkurenceschopnost energeticky náročných odvětví, zejména v souvislosti s nebezpečím úniku uhlíku; vyzývá Komisi a členské státy, aby evropským průmyslovým odvětvím umožnily rozvíjet inovativní, bezpečná a trvale udržitelná technologická řešení a aby je v tomto rozvoji podporovaly;

    88. vyzývá Komisi, aby přijala jednotnou a konzistentní politiku pro ta odvětví evropského průmyslu, která jsou ohrožena výší nákladů spojených s nepřímými emisemi CO2, a zamezila tak zvětšování nerovností mezi citlivými odvětvími energetiky v silných ekonomikách a těmi, která fungují v členských státech, jež se potýkají s důsledky dluhové krize;

    89. žádá Komisi, aby co nejdříve předložila další posouzení a začlenila do něj návrhy doporučených opatření, jimiž by bylo možné předejít riziku úniku uhlíku v důsledku přemístění výrobních zařízení mimo EU, a které by se soustředily zejména na další scénáře vývoje v případě, že další celosvětová opatření v oblasti snížení emisí uhlíku budou jen omezená, nebo nebudou přijímána žádná;

    90. zdůrazňuje, že odvětví, která nejsou součástí evropského systému pro obchodování s emisemi, způsobují zhruba 55 % emisí skleníkových plynů EU, a že je nutné zajistit, aby vedle odvětví v rámci systému ETS převzaly odpovědnost za omezení emisí i odvětví, která jeho součástí nejsou; zdůrazňuje, že je zapotřebí politických pokynů na úrovni EU a konkrétních opatření pro řešení tohoto problému;

    91. uznává, že ETS se potýká s problémy, s nimiž se původně nepočítalo, a že kvůli rostoucímu přebytku povolenek klesne na mnoho let motivace k podpoře investic do nízkouhlíkových technologií; poukazuje na to, že tento problém ohrožuje účinnost ETS jako hlavního evropského nástroje snižování emisí, který zároveň vytváří rovné podmínky pro různé konkurenční technologie, poskytuje podnikům potřebnou flexibilitu, aby mohly vyvíjet své vlastní strategie omezování emisí, a umožňuje vznik specifických opatření k zamezení úniku uhlíku; vyzývá Komisi, aby přijala opatření za účelem odstranění nedostatků systému ETS a umožnila tak jeho fungování v souladu s původním záměrem; navrhuje, aby tato opatření zahrnovala:

    a)  co nejrychlejší předložení zprávy Parlamentu a Radě, v níž bude vedle jiných aspektů zhodnocen i dopad na pobídky k investicím do nízkouhlíkových technologií a riziko úniku uhlíku; před zahájením třetí fáze by Komise měla případně pozměnit nařízení uvedené v čl. 10 odst. 4 směrnice 2003/87/ES s cílem uplatnit vhodná opatření, která mohou zahrnovat stažení nezbytného objemu povolenek;

    b)  navržení právních předpisů v co nekratším možném termínu, které by upravily požadavek na každoroční lineární snižování o 1,74 %, tak aby byl splněn požadavek na snížení emisí CO2 do roku 2050;

    c)  provedení a zveřejnění posouzení toho, zda je přínosné stanovit výchozí cenu pro dražbu povolenek;

    d)  přijetí opatření s cílem zvýšit přísun příslušných informací a transparentnost registru ETS, aby bylo umožněno účinnější sledování a hodnocení;

    Výzkum, lidské zdroje, nové technologiealternativní paliva

    92. domnívá se, že ceny hrají v otázce investic do činností souvisejících s energetikou a výrobou energie zásadní roli; podotýká, že politiky jednotlivých členských států, jejichž cílem je podpora energie z obnovitelných zdrojů, by měly být chápány jako proces, při němž je vyvozováno poučení z pozitivních i negativních zkušeností; zastává názor, že v současnosti poměrně vysoké ceny fosilních paliv přispějí k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů, pokud budou odstraněny politické chyby a selhání trhu; doporučuje, aby členské státy prosazovaly a podporovaly efektivnější režimy podpory pro energii z obnovitelných zdrojů s cílem omezit růst cen energie na minimum; žádá Komisi, aby prozkoumala možnosti koordinovanějšího, provázanějšího a integrovanějšího evropského systému podpory energie z obnovitelných zdrojů;

    93. domnívá se, že v důsledku zvýšení nákladů na energii, k němuž v EU v posledních letech došlo, se vyvinul inteligentní přístup založený na zdravém úsudku spočívající v omezení spotřeby energie prostřednictvím energetické účinnosti a úspor energie; zdůrazňuje, že je důležité, aby tuto přirozenou, avšak stále ještě nedostatečnou změnu v chování provázela vhodná politická opatření a finanční podpora, jež umožní další úspory energie; zdůrazňuje, že je třeba motivovat spotřebitele k tomu, aby si energii vyráběli sami; zdůrazňuje, že role informačních a komunikačních technologií (IKT) a jejich zavádění v rámci inteligentních sítí má čím dál větší význam pro rozvoj efektivní spotřeby energie, a zejména pak pro rozvoj programů reagujících na poptávku (včetně inteligentních měřicích přístrojů), které by spotřebitelům měly pomoci aktivně se podílet na energetické účinnosti tím, že jim poskytnou srozumitelné údaje o spotřebě energie v reálném čase v domácnostech a podnicích a o přebytku, který je dodáván zpět do sítě, jakož i informace o opatřeních a možnostech energetické účinnosti;

    94. je přesvědčen, že energetická infrastruktura by se měla více zaměřit na konečného uživatele a více se soustředit na interakci mezi kapacitami distribuční soustavy a spotřebou, a zdůrazňuje potřebu obousměrného toku energie a informací v reálném čase; poukazuje na přínosy, které mají pro spotřebitele nové technologie, jako je řízení energie na straně poptávky a systémy reagování na změny poptávky, které umožňují zvýšit energetickou efektivitu na straně dodávky i poptávky;

    95. je přesvědčen, že je naléhavě zapotřebí zavést inteligentní sítě a že bez nich nemůže dojít k integraci různě rozmístěných zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů ani ke zlepšení efektivity spotřeby energie, což jsou základní předpoklady pro dosažení cílů klimaticko-energetického balíčku 20/20/20;

    96. zdůrazňuje význam inteligentních sítí, které umožňují obousměrnou komunikaci mezi výrobci elektřiny a odběrateli, a podotýká, že inteligentní sítě mohou odběratelům umožnit sledovat a přizpůsobovat svou spotřebu energie; poukazuje na to, že je třeba silná ochrana osobních údajů a programy na vzdělávání spotřebitelů, například informační kampaně ve školách a na univerzitách, a to zejména pokud má mít inteligentní měření skutečný dopad; zdůrazňuje, že by členské státy měly spotřebitelům zpřístupnit relevantní informace na internetových stránkách a že by měly všechny příslušné subjekty, jako jsou stavitelé, architekti a dodavatelé elektroinstalací či zařízení pro vytápění a chlazení, získávat aktuální informace a porovnávat ceny a služby a na základě tohoto srovnání si pak zvolit nejvhodnějšího dodavatele energií;

    97. vyzývá Komisi, aby zaručila, že program Horizont 2020 a evropská inovační partnerství v rámci Unie inovací budou upřednostňovat optimalizaci energetických systémů a potřebu rozvíjet všechny druhy udržitelných nízkouhlíkových technologií s cílem posílit konkurenceschopnost EU, podpořit tvorbu pracovních míst a vytvářet pobídky pro odpovědné zacházení s energií; podporuje v této souvislosti cíle strategického plánu EU pro energetické technologie a s nimi související cíle evropských průmyslových iniciativ; zdůrazňuje, že nejvyšší prioritou by se měla stát také podpora energetické účinnosti a snižování nákladů na energii z obnovitelných zdrojů prostřednictvím zdokonalování technologií a inovací, a to mj. tím, že bude vyčleněn vyšší podíl veřejných rozpočtových prostředků na výzkum obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, zejména pak v rámci programu Horizont 2020 a plánu SET;

    98. zdůrazňuje, že výzkum v oblasti nových alternativních paliv je nezbytným předpokladem dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, a očekává proto, že program Horizont 2020 přinese potřebné pobídky;

    99. zdůrazňuje význam dalšího výzkumu a vývoje ze strany veřejných institucí a průmyslu s cílem zlepšit a zvýšit energetickou účinnost a používání obnovitelných zdrojů energie a zemního plynu v silniční, námořní a letecké dopravě;

    Vytápěníchlazení

    100.                                žádá, aby se větší pozornost věnovala odvětví vytápění a chlazení; v této souvislosti vyzývá EU, aby zvážila plné začlenění odvětví vytápění a chlazení do transformace energetického systému; konstatuje, že toto odvětví v současnosti představuje přibližně 45 % konečné spotřeby energie v Evropě a že je nutné lépe porozumět tomu, jak významnou úlohu hraje vytápění a chlazení; vyzývá proto Komisi, aby shromáždila potřebné údaje týkající se zdrojů a využití vytápění a chlazení, jakož i distribuce tepla k různým skupinám konečných spotřebitelů (např. bydlení, průmysl, terciární odvětví); vybízí k vývoji kombinovaných zařízení na výrobu elektřiny a tepla, která využívají teplo z obnovitelných zdrojů, teplo získané jako vedlejší produkt či odpadní teplo, a podporuje další výzkum systémů chlazení a vytápění s cílem provádět ambiciózní politiku EU; vyzývá veřejné orgány, aby aktualizovaly prognózy týkající se poptávky v období do roku 2050 a provedly posouzení dopadů na podzemní zdroje na regionální úrovni s cílem optimalizovat přidělování prostředků; dále žádá Komisi a členské státy, aby vyčlenily více finančních prostředků na místní energetické infrastruktury, jako je ústřední vytápění a chlazení, a to i prostřednictvím finančních nástrojů pro výzkum, vývoj a inovace, které přinesou účinná, nízkouhlíková či zcela bezuhlíková řešení, jež nahradí dovoz a celoevropskou směnu/přepravu energie; konstatuje, že elektrifikace a snadno dostupná řešení využívající obnovitelné zdroje (geotermální zdroje, biomasa včetně biologicky rozložitelného odpadu, solární tepelné a hydro-/aerotermální zdroje) v kombinaci s opatřeními na zvýšení energetické účinnosti mají potenciál do roku 2050 dekarbonizovat poptávku tepla nákladově efektivnějším způsobem a zároveň řešit problém energetické chudoby;

    Závěrečné poznámky

    101.    vítá plánované sdělení Komise o CCS, vnitřním trhu, energetické účinnosti a energetických technologiích, které má přispět k dalšímu pokroku v politických rozhodnutích uvedených v energetickém plánu do roku 2050;

    102.    domnívá se, že s ohledem na zabezpečení dodávek energie je třeba věnovat zvláštní pozornost regionům při vnější hranici EU, a to tím, že bude podporováno vytváření sítí a rozvoj nových energetických infrastruktur ve spolupráci se sousedními zeměmi;

    103.    poznamenává, že různé geografické podmínky znemožňují uplatnění jednotné energetické politiky ve všech regionech; aniž jsou dotčena kritéria pro společnou činnost a vědom si toho, že ke třeba postupovat v souladu s politickým rámcem EU, se domnívá, že každý evropský region by měl mít možnost uplatňovat individuální plán vhodný pro jeho situaci a ekonomiku a rozvíjet ty udržitelné zdroje energie, které mohou nejúčinněji naplňovat cíle energetického plánu do roku 2050, a připomíná, že výroba energie z obnovitelných zdrojů hraje klíčovou úlohu zejména z hlediska rozvoje a zaměstnanosti jak ve venkovských, tak i v jiných oblastech; vyzývá proto všechny regiony, aby vytvořily a prováděly strategie v oblasti energetiky a aby zvážily zahrnutí energetiky do svých strategií výzkumu a inovací pro inteligentní specializaci; domnívá se, že na základě takové specializace by EU měla měřit plnění evropských energetických cílů na úrovni celé EU, a nikoli na úrovni vnitrostátní;

    104.    zdůrazňuje význam transparentnosti, demokratického dohledu a zapojení občanské společnosti ve vztazích s třetími zeměmi v oblasti energie;

    105.    zdůrazňuje, že je důležité snížit celkovou spotřebu energie a zvýšit energetickou účinnost v odvětví dopravy, a to také prostřednictvím dopravního plánování a podporou veřejné dopravy na úrovni členských států; stejně tak zdůrazňuje, že je třeba urychlit projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie v rámci programů transevropských sítí pro dopravu a energetiku;

    106.    domnívá se, že všeobecný cíl dekarbonizace vyžaduje zásadní snížení emisí způsobených dopravou, což předpokládá další rozvoj alternativních paliv, zlepšení účinnosti dopravních prostředků a výrazný nárůst využívání elektřiny, a tudíž i velký objem investic do elektrické infrastruktury, správy sítí a skladování energie; bere na vědomí, že je třeba jednat neodkladně, aby vzhledem k dlouhému životnímu cyklu infrastruktury nedošlo k zablokování situace na vyšší úrovni emisí;

    107.    důrazně podporuje myšlenku začlenit závěry pracovního dokumentu útvarů Komise nazvaného „Regiony 2020 – posouzení budoucích výzev pro regiony EU“, které poukazují na skutečnost, že je rovněž důležité v příštích letech zohlednit potenciál nejvzdálenějších a méně rozvinutých regionů v oblasti dodávek energie;

    108.    upozorňuje na komplexní vztah mezi vývojem v oblasti energetiky, dodávek potravin a bezpečnosti, zejména s ohledem na neudržitelná biopaliva první generace, která mohou mít ze sociálního hlediska i z hlediska životního prostředí negativní dopad na rozvojové země; doporučuje proto, aby byly navýšeny investice a podpořen rozvoj udržitelných biopaliv nové generace z odpadních zemědělských produktů a vodních řas;

    109.    připomíná význam ekologické vyváženosti výroby energie; vyzývá členské státy, aby u všech druhů výroby energie, včetně nekonvenčního plynu, důsledně uplatňovaly požadavky Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí;

    110.    vyzývá Komisi, aby podporovala začlenění tzv. „doložky o energetické bezpečnosti“ do všech obchodních dohod a dohod o přidružení, partnerství a spolupráci se zeměmi výroby a tranzitu, přičemž tato doložka by stanovovala kodex chování a explicitně uváděla opatření, jež budou přijata v případě jakékoli jednostranné změny podmínek jedním z partnerů;

    111.    připomíná význam široké spolupráce v arktické oblasti, zejména mezi zeměmi euroatlantické oblasti, včetně dohody o zvláštním režimu; vyzývá proto Komisi, aby předložila ucelené posouzení přínosů a rizik, pokud jde o působení EU v arktické oblasti, včetně analýzy rizik z hlediska životního prostředí, a to vzhledem k velké zranitelnosti a nepostradatelnosti oblastí obzvláště ve vysoké Arktidě;

    112.    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

    STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (14. 11. 2012)

    pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

    k energetickému plánu do roku 2050, budoucnosti s energií
    (2012/2103(INI))

    Navrhovatel: Jacek Saryusz-Wolski

    NÁVRHY

    Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    1.  připomíná Komisi, že energetická politika EU musí být kromě politiky v oblasti klimatu a životního prostředí v souladu také s dalšími prioritními politikami Unie, včetně politik bezpečnosti a sousedství, zahraniční, obchodní a rozvojové politiky či politiky v oblasti obrany lidských práv a zásad demokracie; požaduje, aby se tento soulad neprodleně začal více prosazovat, aby byla zajištěna účinnost energetické politiky i soudržnost a důvěryhodnost zahraniční politiky EU; zdůrazňuje, že snaha o zajištění energetické nezávislosti EU zlepšuje pozici EU jako globálního hráče;

    2.  připomíná Komisi, že hlavní zásadou energetické politiky EU by mělo být zajištění dodávek energie a snížení vysoké energetické závislosti EU v této oblasti;

    3.  zdůrazňuje, že energetická politika EU by měla mít za cíl větší míru nezávislosti, čehož lze mimo jiné dosáhnout usilováním o vyšší energetickou účinnost, prosazováním energie z obnovitelných zdrojů a přechodem na nízkoemisní zdroje, a měla by tak spíše posilovat a nikoliv ohrožovat konkurenceschopnost Unie; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby předložila iniciativy, jimiž by bylo možné předejít riziku úniků uhlíku v důsledku přemisťování výroby mimo EU a které by byly zaměřeny na ochranu konkurenceschopnosti EU, zejména pro případ, že k dalšímu celosvětovému snižování emisí uhlíku dojde pouze v omezené míře, nebo k němu nedojde vůbec; připomíná, že energetická politika EU by měla být vyvážená a zajišťovat provádění opatření, která by zajistila přístup ke třem pilířům bezpečné, udržitelné a konkurenceschopné energetiky;

    4.  zdůrazňuje, že světový trh s energií se vyvíjí, např. roste význam zemního plynu z nekonvenčních zdrojů a nových technologií, mění se vzorce nabídky a poptávky a objevují se nové země výroby a tranzitu, přičemž při utváření energetické politiky EU by měly být všechny tyto skutečnosti brány v potaz;

    5.  zdůrazňuje, že solidarita mezi členskými státy, kterou požaduje Smlouva o EU, by se měla uplatňovat ve vnitřní i vnější energetické politice, jak při každodenní práci, tak v rámci krizového řízení; žádá Komisi, aby stanovila jasnou definici „energetické solidarity“ a zajistila tak, že ji budou dodržovat všechny členské státy;

    6.  vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby s ohledem na vysokou míru energetické závislosti Evropy stanovily strategické priority v oblasti vnější energetické politiky a současně prostřednictvím zapojení všech smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a zejména klíčových partnerů jako USA a pět zemí skupiny BRICS usilovaly o aktivní politiku v oblasti klimatu; vyzdvihuje zejména nutnost prohloubit dialog o strategických otázkách společného zájmu v oblasti energetiky, aby mohla být posílena spolupráce v energetické politice i spolupráce při výzkumu v rámci příslušných fór, například Rady pro energetiku EU-USA;

    7.  zdůrazňuje, že energetická politika EU nesmí žádným způsobem odporovat základním zásadám, na nichž byla vybudována EU, a to zejména s ohledem na demokracii a lidská práva; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby ve vztazích v oblasti energetiky upřednostňovala ty země výroby a tranzitu, které sdílejí a podporují stejné hodnoty;

    8.  vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní soubor krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých priorit v oblasti energetické politiky, jimiž by se EU měla zabývat ve vztahu ke svým sousedům, s cílem vytvořit společnou právní oblast založenou na zásadách acquis a na pravidlech vnitřního energetického trhu; zdůrazňuje význam dalšího rozšiřování energetického společenství, a to zejména o kandidátské země a země východního partnerství, střední Asie a Středozemí, a vytvoření právních kontrolních mechanismů, s jejichž pomocí bude řešeno nedostatečné uplatňování acquis; vyzývá Unii, aby projevovala solidaritu vůči svým partnerům, kteří jsou součástí energetického společenství; v tomto ohledu odsuzuje nedávné výhrůžky Ruské federace vůči Moldavsku;

    9.  dále zdůrazňuje vzrůstající význam průzkumu nalezišť ropy a plynu ve Středozemním moři a v oblasti Arktidy; domnívá se, že je naléhavě nutné vytvořit politiku EU v oblasti těžby ropy a zemního plynu na moři, včetně vymezení výlučných ekonomických zón členských států EU a příslušných třetích zemí v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, jejímiž signatáři jsou všechny členské státy EU i EU jako celek;

    10. zdůrazňuje, že by si EU měla v rámci vymezování výlučných ekonomických zón a udělování povolení vrtat zachovat vysokou úroveň svých politických schopností, aby nedošlo k neshodám se třetími zeměmi; zdůrazňuje, že energie by měla sloužit jako hybná síla míru, spolupráce a stability;

    11. je přesvědčen, že účinnější správa na světové úrovni by zlepšila spolupráci s výrobními, tranzitními a spotřebitelskými zeměmi; věří, že EU by proto měla hrát zásadní úlohu v mezinárodním řízení energetické politiky, aby podporovala transparentní a nediskriminační zásady, usilovala o dosažení udržitelnosti, snižovala ceny a transakční náklady a určovala pobídky pro účastníky trhu s cílem podporovat konkurenci v oblasti cen a kvality;

    12. připomíná, že strategická partnerství Unie se zeměmi výroby a tranzitu energií, a to zejména se zeměmi, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, vyžadují vhodné nástroje, předvídatelnost, stabilitu a dlouhodobé investice, a to v plném souladu s právními předpisy v oblasti vnitřního trhu s energií; připomíná, že je důležité urychleně dokončit energetické propojení se sousedními zeměmi, a posílit tak vztahy s těmito zeměmi; zdůrazňuje, že cíle Unie v oblasti klimatu musejí být z tohoto důvodu v souladu s dlouhodobými projekty EU v oblasti investic do infrastruktury zaměřenými na diverzifikaci zásobovacích tras a zdrojů energie a na zvyšování energetické bezpečnosti Unie, jako jsou jižní koridor včetně plynovodu Nabucco a jeho případné propojení se zeměmi východní a střední Evropy;

    13. zdůrazňuje význam transparentnosti, demokratického dohledu a zapojení občanské společnosti ve vztazích s třetími zeměmi v oblasti energie;

    14. upozorňuje na komplexní vztah mezi vývojem v oblasti dodávek energie, potravin a jejich zabezpečením, zejména s ohledem na neudržitelná biopaliva první generace, která mohou mít ze sociálního hlediska i z hlediska životního prostředí na rozvojové země negativní dopad; doporučuje proto, aby byly navýšeny investice a podpořen rozvoj udržitelných biopaliv nové generace z odpadních zemědělských produktů a řas;

    15. je přesvědčen, že by Rada měla Komisi udělit mandát k vyjednávání o strategicky významných projektech v oblasti infrastruktury, které ovlivňují zabezpečení dodávek energie pro EU jako celek, přičemž udělení tohoto mandátu by mělo být uváženo i v případě jiných mezivládních dohod, u nichž se má za to, že budou mít významný dopad na dlouhodobé cíle energetické politiky EU, zejména na její energetickou nezávislost; v tomto ohledu vítá pokrok, který Komise učinila v jednáních o smlouvě mezi EU, Ázerbájdžánem a Turkmenistánem o vybudování soustavy transkaspických plynovodů;

    16. bere na vědomí vytvoření mechanismu pro výměnu informací o mezivládních dohodách v oblasti energetické politiky mezi členskými státy EU a třetími zeměmi, protože se zaměřuje na zvýšení transparentnosti, koordinace a účinnosti politik v EU jako celku; vyzývá členské státy, aby dále usilovaly o to, aby nebyly uzavírány dohody, které odporují právním předpisům v oblasti vnitřního trhu s energií; domnívá se, že by Komise měla mít možnost přezkoumat návrhy dohod a jejich slučitelnost s těmito právními předpisy a účastnit se v případě potřeby jednání; dále se domnívá, že mechanismus pro výměnu informací je prvním krokem k další koordinaci nákupu energie mimo Evropskou unii, která má zásadní význam pro uskutečnění cílů energetického plánu do roku 2050;

    17. žádá, aby byl energetický plán EU-Rusko založen na zásadě oboustranného respektu a vzájemnosti, aby vycházel z pravidel Světové obchodní organizace, Smlouvy o energetické chartě a pravidel třetího energetického balíčku; vyzývá Komisi, aby ve vztahu ke všem podnikům v odvětví energetiky, které působí na území Unie, zavedla a účinně uplatňovala pravidla hospodářské soutěže EU; v tomto ohledu vítá nedávné vyšetřování protisoutěžního jednání společnosti Gazprom a jejích dceřiných společností v Evropě a odsuzuje politicky motivované nařízení prezidenta Ruské federace, jež ruským energetickým společnostem brání ve spolupráci s orgány EU; trvá na tom, že se od každého podniku v odvětví energetiky očekává plná spolupráce s vyšetřovacími orgány; vyzývá Komisi, aby navrhla vhodnou odpověď na toto nařízení a zajistila, aby mohlo pokračovat vyšetřování;

    18. zdůrazňuje, že je třeba se z důvodu zabezpečení dodávek energie vypořádat s očekávaným zvýšením dovozu plynu a elektřiny ze třetích zemí do EU v krátkodobém i střednědobém měřítku; znovu opakuje, že pro některé regiony a členské státy tento úkol úzce souvisí se závislostí na jediné dodavatelské třetí zemi, pokud jde o dovoz plynu a ropy; uznává, že řešení tohoto úkolu vyžaduje mimo jiné posílení úlohy domácích obnovitelných i neobnovitelných zdrojů energie, které mají zásadní význam pro zajištění konkurenceschopnosti a bezpečnosti dodávek, a činnosti zaměřené na rozšíření škály dodavatelů, zdrojů a tras pro dodávky energie; uznává, že strategickým cílem je v tomto ohledu vybudovat do roku 2020 jižní koridor pro přepravu zemního plynu a zajistit trasu pro dodávky do EU pokrývající přibližně 10–20 % poptávky EU po zemním plynu, aby měl každý evropský region fyzický přístup k alespoň dvěma různým zdrojům zemního plynu;

    19. připouští význam široké spolupráce v arktickém regionu, zejména mezi zeměmi z euroatlantické oblasti; vyzývá proto Komisi, aby předložila ucelené posouzení přínosů a rizik, pokud jde o působení EU v arktické oblasti, a to včetně analýzy rizik v oblasti životního prostředí vzhledem k velké zranitelnosti a nepostradatelnosti oblastí obzvláště ve vysoké Arktidě;

    20. vyzývá Komisi, aby podporovala začlenění tzv. „doložky o energetické bezpečnosti“ do všech obchodních dohod a dohod o přidružení, partnerství a spolupráci se zeměmi výroby a tranzitu, přičemž tato doložka by stanovovala kodex chování a explicitně uváděla opatření, jež budou přijata v případě jakékoli jednostranné změny podmínek jedním z partnerů;

    21. vyzývá k užší spolupráci mezi Radou, Komisí a Evropskou službou pro vnější činnost, aby mohly v otázkách, které se týkají vnější energetické politiky, vystupovat a jednat společně; zdůrazňuje potřebu vytvořit v rámci ESVČ oddělení pro energetickou politiku a zapojit delegace EU do vedení diplomatických jednání o energii v konkrétních místech; připomíná, že Parlament by měl být pravidelně informován o vývoji v této oblasti.

    VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    6.11.2012

     

     

     

    Výsledek konečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    41

    2

    6

    Členové přítomní při konečném hlasování

    Franziska Katharina Brantner, Frieda Brepoels, Elmar Brok, Marietta Giannakou, Ana Gomes, Anna Ibrisagic, Liisa Jaakonsaari, Tunne Kelam, Evgeni Kirilov, Maria Eleni Koppa, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Vytautas Landsbergis, Sabine Lösing, Ulrike Lunacek, Mario Mauro, Francisco José Millán Mon, Alexander Mirsky, María Muñiz De Urquiza, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Norica Nicolai, Pier Antonio Panzeri, Ioan Mircea Paşcu, Alojz Peterle, Bernd Posselt, Hans-Gert Pöttering, Cristian Dan Preda, Fiorello Provera, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Nikolaos Salavrakos, Jacek Saryusz-Wolski, György Schöpflin, Marek Siwiec, Laurence J.A.J. Stassen, Charles Tannock, Inese Vaidere, Sir Graham Watson, Karim Zéribi

    Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

    Véronique De Keyser, Norbert Neuser, Alf Svensson, László Tőkés, Ivo Vajgl, Alejo Vidal-Quadras

    Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

    Leonidas Donskis, Jolanta Emilia Hibner, Michèle Striffler, Rui Tavares, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein

    STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdravíbezpečnost potravin (15. 10. 2012)

    pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

    k energetickému plánu do roku 2050, do budoucnosti s energií
    (2012/2103(INI))

    Navrhovatelka: Romana Jordan

    NÁVRHY

    Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    1.  vítá závazek EU v oblasti snížení emisí skleníkových plynů jakožto její přínos k celosvětovému úsilí o omezení zvýšení průměrné globální teploty na 2°C oproti úrovni před průmyslovou revolucí; vítá zároveň záměr Komise prozkoumat, jakými způsoby lze dosáhnout cíle EU v oblasti dekarbonizace a současně zabezpečit dodávky energie a konkurenceschopnost Evropy;

    2.  s politováním konstatuje, že Komise založila veškeré plány na dekarbonizaci na předpokladu globální činnosti v oblasti klimatu a neprovedla žádnou analýzu, která by určila cíle EU v případě zpoždění této globální činnosti; rovněž vyjadřuje politování nad tím, že se Komise nezabývala možností jednat pomocí scénáře založeného na vysoké míře účinnosti a obnovitelných zdrojích energie, který by byl vůči vyšším cenám a klesajícím zásobám ropy nejodolnější;

    3.  podporuje závěr, že dekarbonizace EU do roku 2050 je proveditelná a bude vyžadovat vysoké investice, rozvoj a inovace, změnu v chování a řízení poptávky; zdůrazňuje, že je zapotřebí investovat nyní, abychom nebyli omezeni pouze na neudržitelné technologie; vyzývá Komisi, aby zajistila jasnost a stabilitu pro investory tím, že omezí nadměrnou regulaci a stanoví jasné, ambiciózní a závazné cíle v oblasti snížení emisí, účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, a to na základě scénáře vysoké účinnosti a vysokého podílu obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje skutečnost, že místní zúčastněné strany mají klíčový význam pro uplatnění skutečně úspěšné představy nízkých emisí uhlíku a pro podporu integrovaného přístupu k energiím, a proto je nutné jim zajistit podporu Komise skrze odpovídající plánování a finanční prostředky;

    4.  podporuje závěr Komise, že dvěma nejdůležitějšími možnostmi transformace našeho energetického systému, které představují dobrou volbu, jsou energetická účinnost a vysoký podíl obnovitelných zdrojů; domnívá se, že, budeme-li při transformaci našeho energetického systému spoléhat pouze na systém obchodování s emisemi (ETS), způsobí to vysokou cenu uhlíku, která by mohla zvýšit riziko úniku uhlíku; z tohoto důvodu se domnívá, že je třeba pomocí doplňkových opatření podpořit energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie;

    5.  domnívá se, že nedostatek podrobných studií v hodnocení Komise týkajícího se dopadů dalších snížení emisí skleníkových plynů na sociální a hospodářskou situaci v jednotlivých členských státech – s ohledem na rozdíly ve skladbě zdrojů energie členských států – by měl být naléhavě řešen; domnívá se, že takové studie položí základy spravedlivých a dlouhodobých řešení v oblasti klimatu a energetiky;

    6.  vyzývá Komisi, aby pro rok 2030 vytyčila jasný cíl, který stanoví ambiciózní hodnotu v oblasti snížení emisí CO2 a zohlední cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti; opakuje, že je zapotřebí dosáhnout alespoň cílů týkajících se snížení emisí uvedených v nízkouhlíkovém plánu a co nejrychleji navrhnout odpovídající hodnoty pro různé cíle pro období po roce 2020;

    7.  upozorňuje na skutečnost, že v současné době jsou miliony občanů EU zasaženy energetickou chudobou a že jejich počet může dále stoupat, pokud Komise neurychlí přechod k nízkouhlíkovému energeticky účinnému hospodářství, a to pomocí mechanismů na straně nabídky i poptávky, což podpoří celkovou změnu ve způsobech spotřeby energie;

    8.  domnívá se, že závazky na období po roce 2020 ohledně nových cílů snížit emise nad rámec těch, které již byly přijaty, by měly být podmíněny analýzou pokroku dosaženého v rámci uplatňování cílů snižování emisí do roku 2020, kterou Komise vypracuje a představí;

    9.  domnívá se, že je třeba do roku 2050 postupně rozvíjet obnovitelné zdroje energie a že k tomu účelu by měly být již nyní stanoveny orientační cíle do roku 2050; domnívá se, že mají-li zúčastněné strany získat investiční jistotu, je nanejvýš nutné stanovit závazný cíl pro rok 2030;

    10. zdůrazňuje, že dosažení právně závazné celosvětové dohody o snižování emisí a zapojení největších světových emitentů, jako je Čína, Indie, Spojené státy a Brazílie, do tohoto postupu zvýší šance na dosažení skutečného snížení emisí skleníkových plynů;

    11. vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly vhodné způsoby financování tohoto přechodu v oblasti energetiky, včetně posílení systému EU pro obchodování s emisemi, inovativních iniciativ, jako je Horizont 2020, výraznějšího zapojení Evropské investiční banky do financování energie z obnovitelných zdrojů a projektů v oblasti energetické účinnosti a tržních mechanismů, a podpořily přeshraniční energetické sítě;

    12. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily politiky a společné infrastruktury, které povedou k tomu, že v roce 2050 bude EU soběstačná a bude schopna pokrýt alespoň 50 % své celkové poptávky po energii;

    13. zdůrazňuje, že rozšíření systému obchodování s emisemi musí být jasně vymezeno a nesmí vést k umělému nárůstu cen emisních povolenek prostřednictvím vynětí z produkce nebo podobnými mechanismy;

    14. zdůrazňuje, že je třeba reagovat na skutečné nebezpečí úniku uhlíku v případě, že se energeticky náročná odvětví přemístí mimo EU;

    15. žádá Komisi, aby co nejdříve předložila další hodnocení a navrhla doporučená opatření, jimiž by bylo možné předejít riziku úniku uhlíku v důsledku přemístění výroby mimo EU, a především posoudila další scénáře v případě, že budou omezena nebo zcela zrušena celosvětová opatření v oblasti snížení emisí uhlíku;

    16. vyzývá Komisi, aby při vypracovávání plánů na energetickou infrastrukturu brala v úvahu potenciální nebezpečí úniku uhlíku, zejména v členských státech s rozsáhlými hranicemi, které se nacházejí v geografické blízkosti zemí, které nejsou členy EU;

    17. vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily rozvoj a zavádění udržitelných technologií šetrných ke klimatu, posílily úlohu obnovitelných zdrojů energie (mimo jiné upřednostněním jejich šíření a podporou obchodování s nimi například prostřednictvím předvídatelných režimů podpor), zintenzívnily účinné využívání zdrojů energie, postupně odstranily palivové dotace, které způsobují plýtvání a neúčinné využívání zdrojů a, spolu s dalšími nedostatky na trhu, jako je koncentrace trhu, regulované ceny energií a nedostatečná likvidita na vnitrodenních a vyrovnávacích trzích, omezují konkurenceschopnost vyspělých technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie; v tomto ohledu opakuje svou výzvu, aby byla zavedena kritéria udržitelnosti pro energetické využití biomasy, která by v přiměřené časové lhůtě zajistila celkovou účinnost zdrojů a přínosy pro klima a posílila fungování vnitřního energetického trhu;

    18. domnívá se, že všeobecný cíl dekarbonizace vyžaduje zásadní snížení emisí způsobených dopravou, což předpokládá další rozvoj alternativních paliv, zlepšení účinnosti dopravních prostředků a výrazný nárůst využívání energie, a tedy i vysoké investice do elektrické infrastruktury, správy sítí a ukládání energie; bere na vědomí, že je třeba jednat neodkladně, aby vzhledem k dlouhému životnímu cyklu infrastruktury nedošlo k zablokování situace na vyšší úrovni emisí;

    19. vítá skutečnost, že obnovitelné zdroje energie mají velký význam pro dekarbonizaci a energetickou bezpečnost, a vyzývá k jejich širšímu komerčnímu využití; je znepokojen pomalým rozvojem a zaváděním technologií zachycování a ukládání CO2 v souvislosti s tím, že lze předpokládat další celosvětové využívání uhlí coby zdroje energie; uznává, že jaderná energie je v současnosti používána coby hlavní nízkouhlíkový zdroj energie a vyzývá Komisi, aby pracovala na zlepšení jejího přijetí ze strany veřejnosti prostřednictvím výsledků zátěžových testů; podporuje iniciativy usilující o šíření komplexních informací pro veřejnost s cílem zlepšit vstřícnost veřejnosti vůči současným zařízením;

    20. vyzývá Komisi, aby urychleně dokončila vytvoření plně harmonizovaného společného energetického trhu v EU, jehož hladké fungování přispěje k dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu;

    21. domnívá se, že dokud inteligentní sítě nebudou fungovat po celém území Unie, nebude možné zaručit udržitelné dodávky energie po celém jejím území; z toho důvodu naléhavě vyzývá Komisi, aby výrazněji přispěla k tomu, aby tyto sítě byly zavedeny co nejdříve, a především aby zaručila, že na tyto společné sítě EU budou napojeny všechny členské státy;

    22. naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby integrovaly veškeré stávající technologie a infrastrukturu s cílem vytvořit v EU skutečnou supersíť pro elektřinu a plyn a dát občanům možnost využívat účinné inteligentní měření a těžit z bezpečných dodávek za rozumnou a spravedlivou cenu;

    23. vyzývá EU, aby zvážila úplné začlenění odvětví vytápění a chlazení do možností přechodu na nízkouhlíkový energetický systém do roku 2050; poznamenává, že toto odvětví v současné době představuje přibližně 45 % konečné spotřeby energie v Evropě, a že je třeba lépe pochopit, jak důležitou úlohu hraje odvětví vytápění a chlazení v oblasti nízkouhlíkových energetických systémů;

    24. žádá Komisi, aby uceleným způsobem prozkoumala potenciál a různé využitelné technologie ukládání energie v EU, k čemuž by měla využít integraci politik EU v oblasti vnitřního trhu, kapacity energetických sítí, energetiky a změny klimatu a současně by měla zohlednit zájmy spotřebitelů, aby tak docílila splnění cílů EU v oblasti energetiky a klimatu, zmírnění závislosti EU na energii ze zemí mimo ni a vytvoření skutečného jednotného trhu a rovných podmínek v oblasti energie s nejvyšší možnou úrovní bezpečnosti dodávek energie v budoucnu;

    25. připomíná, že každý členský stát má podle Smluv právo zvolit si svou vlastní skladbu energetických zdrojů na základě svých geografických a technických předpokladů a místních zásob surovin;

    26. připomíná význam environmentální soudržnosti výroby energie; vyzývá členské státy, aby u všech druhů výroby energie, včetně nekonvenčního plynu, důsledně uplatňovaly požadavky Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí;

    27. bere na vědomí intenzivnější průzkumnou činnost na nalezištích ropy a plynu ve Středozemním moři a v oblasti Arktidy; domnívá se, že EU by měla podporovat vytvoření mezinárodního právního rámce pro ochranu vysoké Arktidy, stejně jako tomu bylo v případě Antarktidy ve Smlouvě o Antarktidě a v Protokolu o ochraně životního prostředí; domnívá se, že u ostatních částí Arktidy ve výlučných ekonomických zónách členských států a v Evropském hospodářském prostoru je naléhavě nutné, aby navrhované nařízení o bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách obsahovalo požadavky pro vrtnou činnost, které zajistí, že vzdálené oblasti nebudou vystaveny vyššímu riziku než ostatní oblasti a že v průběhu udělování povolení budou patřičně zohledněny extrémní pracovní podmínky, jako je dlouhotrvající tma, mráz či hluboké vody;

    28. připomíná, že rozpočet EU musí být v souladu s cíli Unie v oblasti klimatu, životního prostředí a energetiky.

    VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    10.10.2012

     

     

     

    Výsledek konečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    52

    9

    2

    Členové přítomní při konečném hlasování

    Martina Anderson, Elena Oana Antonescu, Kriton Arsenis, Sophie Auconie, Pilar Ayuso, Paolo Bartolozzi, Sandrine Bélier, Sergio Berlato, Lajos Bokros, Milan Cabrnoch, Martin Callanan, Nessa Childers, Yves Cochet, Chris Davies, Bas Eickhout, Edite Estrela, Jill Evans, Karl-Heinz Florenz, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Cristina Gutiérrez-Cortines, Satu Hassi, Jolanta Emilia Hibner, Karin Kadenbach, Christa Klaß, Eija-Riitta Korhola, Holger Krahmer, Jo Leinen, Corinne Lepage, Peter Liese, Zofija Mazej Kukovič, Linda McAvan, Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė, Miroslav Ouzký, Vladko Todorov Panayotov, Gilles Pargneaux, Andres Perello Rodriguez, Mario Pirillo, Pavel Poc, Anna Rosbach, Oreste Rossi, Kārlis Šadurskis, Daciana Octavia Sârbu, Carl Schlyter, Horst Schnellhardt, Richard Seeber, Theodoros Skylakakis, Bogusław Sonik, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Salvatore Tatarella, Thomas Ulmer, Åsa Westlund, Sabine Wils

    Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

    Adam Gierek, Julie Girling, Romana Jordan, Csaba Sándor Tabajdi, Marita Ulvskog, Vladimir Urutchev, Anna Záborská, Andrea Zanoni

    STANOVISKO Výboru pro vnitřní trhochranu spotřebitelů (6. 12. 2012)

    pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

    k energetickému plánu do roku 2050, do budoucnosti s energií
    (2012/2103(INI))

    Navrhovatel: Olle Schmidt

    NÁVRHY

    Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    1.  vítá sdělení Komise a zdůrazňuje, že jsou třeba konkrétní politické návrhy; v zájmu předvídatelnosti pro průmysl a spotřebitele považuje za zásadní shodnout se na směřování dlouhodobé politiky Unie po dosažení cílů strategie Evropa 2020;

    2.  zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby členské státy a Komise prováděly stávající právní předpisy včasně, správně a úplně, a to včetně regulační činnosti, kterou požaduje třetí balíček o vnitřním trhu s energií, a pravidel spravedlivé hospodářské soutěže pro všechny podniky v odvětví energetiky, které působí na území Unie, s cílem vytvořit do roku 2014 integrovaný a konkurenceschopný evropský vnitřní trh s energií; vyzývá Komisi a Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů, aby přísněji sledovaly vnitrostátní prováděcí opatření a aby vyvíjely nové obchodní modely;

    3.  vyzdvihuje význam vnitřního trhu s energií a zdůrazňuje, že pro snížení závislosti na energii ze třetích zemí a zajištění toho, aby byla EU v roce 2050 soběstačnější a schopnější sama vyrábět energii, je nadále třeba vyvíjet značné úsilí; žádá členské státy, aby prováděly pokyny transevropské energetické sítě a zajistily na úrovni EU vzájemné propojení a interoperabilitu energetiky;

    4.  domnívá se, že otevřený, transparentní, integrovaný, harmonizovaný a konkurenceschopný vnitřní trh s energií je pro dosažení konkurenceschopných cen energie, bezpečnosti dodávek, udržitelnosti a účinného rozsáhlého zavádění obnovitelných zdrojů energie a energie z nekonvenčních zdrojů nezbytný a že dokončení takového trhu nadále zůstává důležitým úkolem pro všechny členské státy; vítá liberalizaci vnitřního trhu s energií jako krok nutný ke snížení výdajů spotřebitelů za elektřinu a plyn, který zároveň zajišťuje větší transparentnost a lepší sledování trhů s energií, a je tudíž předpokladem pro konkurenceschopné a z hlediska spotřebitele spravedlivé ceny; za tímto účelem rovněž považuje za zásadní zajistit, aby vnitrostátní regulační orgány pracovaly účinně a byly koordinovány na evropské úrovni;

    5.  má za to, že přechod na nízkouhlíkové a energeticky účinné hospodářství je příležitostí jak pro udržitelnost, tak pro bezpečnost dodávek a konkurenceschopnost v Evropě, a že snížení emisí skleníkových plynů se může na rostoucím globálním trhu energetického zboží a služeb stát konkurenční výhodou; zdůrazňuje, že se jedná o příležitost pro evropské malé a střední podniky působící na trhu s obnovitelnou energií, která výrazně povzbudí podnikání a inovace a může se stát hlavním zdrojem pracovních míst;

    6.  zdůrazňuje, že energetická účinnost je pro Evropu nákladově velmi efektivním způsobem, jak dosáhnout svých hospodářských cílů a cílů v oblasti energetiky a změny klimatu; připomíná ohromný potenciál energetické účinnosti pro omezování naší závislosti na dovážené energii a pro opětovné oživení ekonomiky; uznává, že přechod k energeticky účinnějšímu hospodářství by urychlil šíření inovativních technologických řešení a zlepšil konkurenceschopnost průmyslu v Unii, podpořil hospodářský růst a vytvořil kvalitní pracovní místa v řadě odvětví, jež s energetickou účinností souvisejí;

    7.  upozorňuje na to, že je třeba podporovat drobné decentralizované výrobce energie z obnovitelných zdrojů včetně regionálních a místních orgánů s cílem pomoci jim, aby se zapojily do rozvodné sítě, a domnívá se, že by regionální a místní orgány měly mít zjednodušený přístup k financování udržitelné energetiky ze strany Evropské investiční banky;

    8.  poukazuje na to, že stávající systém podpory obnovitelných zdrojů není z ekonomického hlediska efektivní, protože v členských státech existuje množství různých programů; požaduje jasný politický rámec na úrovni Unie s cílem strategicky podpořit ekonomicky efektivní investice do nízkouhlíkové energetiky na místní, regionální, vnitrostátní i unijní úrovni;

    9.  zastává názor, že by volba skladby zdrojů, ačkoliv se jedná o záležitost jednotlivých členských států, měla zohlednit společné cíle a případně být koordinována na evropské úrovni, protože jinak se může stát, že navržených cílů nebude dosaženo, zejména v případě, kdy se jedná o snahu kombinovat různé obnovitelné zdroje; poukazuje na to, že bez odhadu pravděpodobné skladby energetických zdrojů v roce 2030 nebude možné předpovědět přibližné investiční potřeby, pokud jde o energetickou infrastrukturu;

    10. zdůrazňuje roli, jakou energetika hraje v podpoře růstu a konkurenceschopnosti v EU; vyzývá Komisi, aby navrhla strategii pro období po roce 2020 a představila politický rámec evropské energetické politiky do roku 2030 včetně jediného cíle pro snížení emisí skleníkových plynů, který bude v souladu s plány EU na snížení emisí uhlíku do roku 2050 a bude vycházet z posouzení dopadů; vybízí členské státy, aby v oblasti energetické politiky EU zvýšily své úsilí o dosažení stávajících cílů do roku 2020;

    11. považuje za zásadní, aby se pozornost Unie a členských států zaměřila na investice do infrastruktury s cílem zvýšit energetickou bezpečnost a modernizovat dodávky energie, s ohledem na to, že nejúčinnějším způsobem, jak dlouhodobě podpořit tyto investice, je propojit je s konkrétními regulačními a fiskálními opatřeními a nezbytnými vnitrostátními veřejnými politikami;

    12. poukazuje na skutečnost, že dosud není jasné, jaké dopady s sebou nese zachycování, přeprava a ukládání uhlíku; bere na vědomí zprávu Mezinárodní energetické agentury nazvanou World Energy Outlook 2012, v níž je zdůrazněna úloha, již může zachycování a ukládání uhlíku hrát v určitých politických scénářích; uznává, že mezi veřejností existují obavy, pokud jde o tuto technologii, a vyzývá Komisi, aby vypracovala hodnotící zprávu v polovině období o výsledcích dosažených při využívání demonstračních projektů pro tepelné elektrárny, financovaných ze strany EU;

    13. zdůrazňuje význam inteligentních sítí, které umožňují obousměrnou komunikaci mezi výrobci elektřiny a odběrateli, a podotýká, že inteligentní sítě odběratelům umožňují sledovat a přizpůsobovat spotřebu energie; poukazuje na to, že je třeba silná ochrana osobních údajů a programy na vzdělávání spotřebitelů, například informační kampaně ve školách a na univerzitách, a to zejména pokud má mít inteligentní měření skutečný dopad; zdůrazňuje, že by členské státy měly spotřebitelům zpřístupnit relevantní informace na internetových stránkách a že by měly všechny příslušné subjekty, jako jsou stavitelé, architekti a dodavatelé elektroinstalací či zařízení pro vytápění a chlazení, získávat aktuální informace a porovnávat ceny a služby a na základě tohoto srovnání si pak zvolit nejvhodnějšího dodavatele energií;

    14. domnívá se, že je třeba podpořit úlohu informačních a komunikačních technologií a že se Evropa musí pevně zavázat k inovacím a výzkumu, protože rozvoj inovativních technologií pomůže zvýšit bezpečnost a přilákat investice;

    15. upozorňuje na energetickou politiku pro Evropu, jež uznává přínos jaderné energie, pokud jde o konkurenceschopnost, nákladovou efektivitu, snížení emisí CO2 a bezpečnost dodávek; podotýká, že technologie v oblasti jaderné energie mohou splnit energetické a klimatické cíle jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém měřítku, pokud budou řádně splněny požadavky na bezpečnost jejich provozu, a to s ohledem na celý životní cyklus projektů;

    16. uznává, že nástroje jako zdanění energie, uhlíkové daně nebo systémy obchodování s emisemi představují klíčovou hnací sílu pro dosažení cílů, pokud jde o snížení emisí nákladově efektivním způsobem, domnívá se ovšem, že v konečném důsledku tyto nástroje zatíží spotřebitele vyššími cenami za energie;

    17. zdůrazňuje, že je důležité snížit celkovou spotřebu energie a zvýšit energetickou účinnost v odvětví dopravy, a to také prostřednictvím dopravního plánování a podporou veřejné dopravy na úrovni členských států; stejně tak zdůrazňuje, že je třeba urychlit projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie v rámci programu transevropské sítě pro dopravu a pro energetiku;

    18. zdůrazňuje význam, který mají vnitrostátní cíle v oblasti energie z biopaliv a v oblasti dalších paliv z obnovitelných zdrojů pro dopravu, protože jsou klíčem k dosažení cílů stanovených ve sdělení Komise; poukazuje na to, že tyto cíle poskytují investorům jistotu a podporují rozvoj obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje ovšem, že je důležité podporovat využívání biopaliv 2. generace vyrobených z odpadů, zbytků a dalších nepotravinářských celulózových materiálů;

    19. domnívá se, že by členské státy měly podporovat místní a regionální orgány, aby vytvářely akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů a přijímaly opatření na zvyšování povědomí veřejnosti o výhodách této energie;

    20. považuje za důležité vyjasnit, čeho lze dosáhnout prostřednictvím energetické politiky a čeho prostřednictvím sociální politiky; poukazuje na to, že všechny scénáře předložené Komisí naznačují, že cena energií a dopravy poroste a bude pro spotřebitele a malé a střední podniky tvořit stále větší část výdajů; domnívá se, že by členské státy měly vypracovat opatření s cílem zajistit přístupnou a cenově dostupnou energii pro všechny občany, zejména pro ty, kteří jsou ve společnosti nejzranitelnější;

    21. považuje vzdělávání v oblasti energetiky zároveň za klíč ke změně jednání i za základ nového modelu pro udržitelný rozvoj; naléhavě vyzývá Komisi, aby z příštího víceletého finančního rámce vyčlenila prostředky potřebné na vzdělávání v oblasti energetiky;

    22. zastává názor, že by Komise spolu se členskými státy, regionálními a místními orgány a zástupci občanské společnosti měla pravidelně připravovat v evropských, vnitrostátních, regionálních i místních sdělovacích prostředcích kampaně pro „energetickou osvětu“, a to včetně kampaní interaktivních, s cílem zpřístupnit jasné a srozumitelné informace všem občanům, podnikům a průmyslovým sdružením; stejně tak uznává, že je třeba, aby se informační kampaně zaměřily na školy a univerzity, a zapojily tak do kulturního posunu i mladší generace;

    23. uznává závazek Unie snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % pod úroveň roku 1990; zdůrazňuje, že je třeba urychleně jednat na místní, regionální, vnitrostátní, mezinárodní i globální úrovni, aby se odpovídajícím způsobem vyřešil úkol omezit zvýšení průměrné teploty zemského povrchu na méně než 2 stupně Celsia a zabránilo se tak další nebezpečné změně klimatu;

    24. domnívá se, že finanční krize by měla být využita jako příležitost k proměně našeho modelu rozvoje společnosti směrem k energeticky vysoce účinnému hospodářství, plně se opírajícímu o obnovitelné zdroje energie a odolnějšímu vůči změnám klimatu; zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise předložila návrhy souboru předpisů v oblasti energie a klimatu pro rok 2030, který bude vycházet ze tří současných pilířů, tedy snižování objemu skleníkových plynů, prosazování obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti;

    25. zdůrazňuje, že pokud se má energetický systém skutečně přeměnit, je důležité věnovat větší pozornost využití energie; zdůrazňuje, že je třeba upřednostnit řízení na straně poptávky, aby se mezi koncovými uživateli zajistilo rozšíření technologií a systémů, s jejichž pomocí lze energetického přechodu dosáhnout za přijatelné a udržitelné náklady pro společnost;

    26. vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní soubor krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých priorit v oblasti energetické politiky, jimiž by se EU měla zabývat ve vztahu ke svým sousedům, s cílem vytvořit společnou právní oblast založenou na zásadách acquis a na pravidlech vnitřního trhu s energií;

    VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    28.11.2012

     

     

     

    Výsledek konečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    33

    4

    0

    Členové přítomní při konečném hlasování

    Pablo Arias Echeverría, Cristian Silviu Buşoi, Birgit Collin-Langen, Lara Comi, Anna Maria Corazza Bildt, Cornelis de Jong, Vicente Miguel Garcés Ramón, Thomas Händel, Malcolm Harbour, Sandra Kalniete, Edvard Kožušník, Toine Manders, Franz Obermayr, Sirpa Pietikäinen, Phil Prendergast, Mitro Repo, Zuzana Roithová, Heide Rühle, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Catherine Stihler, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, Gino Trematerra, Bernadette Vergnaud, Barbara Weiler

    Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

    Raffaele Baldassarre, Regina Bastos, Jürgen Creutzmann, Ashley Fox, Marielle Gallo, María Irigoyen Pérez, Morten Løkkegaard, Konstantinos Poupakis, Sylvana Rapti, Marc Tarabella, Patricia van der Kammen, Kerstin Westphal

    STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj (29. 11. 2012)

    pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

    k energetickému plánu do roku 2050, budoucnost s energií
    (2012/2103(INI))

    Navrhovatelka: Lena Kolarska-Bobińska

    NÁVRHY

    Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    1.  vítá energetický plán Komise do roku 2050 a jeho cíl zajistit všem evropským občanům rovný a všeobecný přístup k udržitelným dodávkám energie;

    2.  zdůrazňuje, že je potřeba sladit plnění cílů v oblasti boje proti změně klimatu a potřebu udržitelného a konkurenceschopného růstu a zabezpečení dodávek energie v regionech; v tomto ohledu považuje za velmi nešťastné, že tento plán vychází pouze z celoevropských scénářů, neukazuje dopady politických rozhodnutí na jednotlivé členské státy a nezohledňuje specifické podmínky na místní a regionální úrovni; domnívá se, že jejich účast ve všech fázích a postupech provádění je nezbytná, aby se zajistila územní soudržnost;

    3.  podporuje doporučení poradní skupiny pro energetický plán explicitně řešit a v rámci každého scénáře zprůhlednit případné kompromisy a synergie mezi snižováním emisí uhlíku, zabezpečením dodávek a konkurenceschopností;

    4.  důrazně podporuje myšlenku zapracování závěrů pracovního dokumentu útvarů Komise nazvaného „Regiony 2020 – posouzení budoucích výzev pro regiony EU“, které poukazují na skutečnost, že je rovněž důležité v příštích letech zohlednit potenciál nejvzdálenějších a méně rozvinutých regionů v oblasti dodávek energie;

    5.  zdůrazňuje, že veškeré budoucí kroky v oblasti energetiky musí uplatňovat zásadu rovnoměrného rozdělení zátěže mezi evropskými regiony, avšak s ohledem na jejich specifické podmínky;

    6.  domnívá se, že je třeba věnovat pozornost těm regionům, v nichž je uhlí stále hlavním zdrojem výroby energie nebo v nichž je produkce uhlí a výroba elektřiny v uhelných elektrárnách zásadním regionálním zdrojem zaměstnanosti; domnívá se, že budou nutná další sociální opatření ze strany členských států podporovaná důraznými opatřeními na úrovni EU, aby se regionální pracovní trhy přizpůsobily ekologickým pracovním místům a odborné přípravě, a pokud mají obyvatelé dotyčných regionů přijmout scénáře uvedené v energetickém plánu do roku 2050; domnívá se, že je nezbytné zvolit si podporu obnovitelné energie a energetických úspor v souladu s cíli pro rok 2020;

    7.  domnívá se, že návrhy obsažené v energetickém plánu musí být podpořeny řádným financováním konkrétních programů a že politika soudržnosti by neměla být vnímána jako náhrada tohoto financování; zdůrazňuje, že politika soudržnosti může podpořit některé oblasti činnosti, jako např. energetickou účinnost, jako doplňkový zdroj finanční podpory, ale pouze v případě, že dané programy podporují cíle politiky soudržnosti;

    8.  zdůrazňuje, že většina scénářů obsažených v energetickém plánu nebude proveditelná, pokud nedojde k většímu propojení a rozvoji místních a regionálních inteligentních distribučních sítí pro elektřinu, plyn i k decentralizované výrobě energie z obnovitelných zdrojů v drobném měřítku; domnívá se, že kromě přeshraničních projektů by Unie měla přijmout opatření na podporu vytvoření nebo zlepšování takovéto místní a regionální inteligentní energetické infrastruktury ve všech evropských regionech;

    9.  domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost regionům na vnější hranici EU a podporovat vytváření sítí a rozvoj nových energetických infrastruktur ve spolupráci se sousedními zeměmi, aby bylo možné zabezpečit dodávky energie;

    10. poznamenává, že veškeré budoucí plány týkající se energetiky, včetně tohoto energetického plánu, jsou založeny na nejistých předpokladech ohledně technologického a hospodářského vývoje; zdůrazňuje proto, že veškerá politická rozhodnutí a programy, včetně těch, které souvisí s politikou soudržnosti, musí být neustále přehodnocovány a upravovány a musí vycházet z co nejopatrnějších předpokladů;

    11. zdůrazňuje, že současné hospodářské klima zdůrazňuje nutnost zaujmout k záležitostem týkajícím se energetiky integrovaný přístup a řádně zohlednit jejich hospodářské, environmentální a sociální aspekty; je přesvědčen, že je nutné věnovat pozornost pozitivním i negativním dopadům realizace nezbytných prací, aby byl ve střednědobém i dlouhodobém výhledu všem evropským občanům zajištěn přístup k bezpečné, udržitelné a cenově dostupné energii;

    12. vzhledem k tomu, že všechny scénáře v energetickém plánu ukazují, že ceny energií v nadcházejících letech porostou, se domnívá, že členské státy by se měly dohodnout na opatřeních, jejichž cílem bude zajistit, aby růst cen byl úměrný různým úrovním příjmů domácností po celé Evropě, a předejít nárůstu energetické chudoby v Evropě;

    13. poznamenává, že různé zeměpisné podmínky znemožňují uplatnění jednotné energetické politiky ve všech regionech; aniž jsou dotčena kritéria pro společnou činnost, a vědom si toho, že ke třeba postupovat v souladu s politickým rámcem EU, se domnívá, že každý evropský region by měl mít možnost uplatňovat individuální plán vhodný pro jeho situaci a ekonomiku a rozvíjet ty zdroje energie, které nejúčinněji plní cíle energetického plánu do roku 2050 a připomíná, že výroba energie z obnovitelných zdrojů hraje klíčovou úlohu zejména z hlediska rozvoje a zaměstnanosti jak ve venkovských oblastech, tak v oblastech mimo venkov; vyzývá proto regiony, aby vytvořily a prováděly strategie v oblasti energie a aby zvážily zahrnutí energie do svých strategií výzkumu a inovací pro inteligentní specializaci; domnívá se, že na základě takové specializace by EU měla měřit evropské energetické cíle na úrovni celé EU, a ne na úrovni vnitrostátních cílů;

    14. vyjadřuje politování nad tím, že Komise neuplatnila odborně recenzovaná doporučení své poradní skupiny k energetickému plánu do roku 2050; vyzývá Komisi, aby zveřejnila aktualizovanou verzi energetického plánu, která zohlední tato doporučení;

    15. připomíná, že regionální dimenze výzvy, kterou představuje energie, je silně ovlivněna zvoleným přístupem ke skladbě zdrojů energie a k rozvoji energetické infrastruktury; zdůrazňuje proto, že je třeba, aby EU vyvinula skutečně společnou energetickou politiku, která zaručí fungování vnitřního trhu a zabezpečení dodávek energie a bude platná pro všechny regiony;

    16. přestože podporuje globální dohodu o změně klimatu, vyjadřuje politování nad tím, že plán neobsahuje scénář pro případ, že by se takové dohody nepodařilo dosáhnout; zdůrazňuje, že existuje riziko úniku uhlíku z těžkého průmyslu v Evropě, s nímž jsou spojeny důsledky pro regionální rozvoj a sociální soudržnost;

    17. vyzývá Komisi, aby předložila návrh týkající se zvýšení účinnosti při využívání obnovitelných zdrojů energie v EU a v jejích regionech v rámci úsilí o vytvoření systému společných pobídek pro obnovitelné zdroje energie v celé EU, což by umožnilo používat konkrétní typ obnovitelné energie v těch regionech EU, kde je nákladově nejúčinnější, a snížit tak ceny za elektřinu; domnívá se, že ve střednědobém horizontu by mohly být vytvořeny na regionální úrovni tržní skupiny pro obnovitelné energie.

    VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    27.11.2012

     

     

     

    Výsledek konečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    35

    1

    1

    Členové přítomní při konečném hlasování

    François Alfonsi, Luís Paulo Alves, Victor Boştinaru, John Bufton, Salvatore Caronna, Nikos Chrysogelos, Francesco De Angelis, Tamás Deutsch, Rosa Estaràs Ferragut, Danuta Maria Hübner, María Irigoyen Pérez, Seán Kelly, Mojca Kleva, Constanze Angela Krehl, Petru Constantin Luhan, Ramona Nicole Mănescu, Iosif Matula, Erminia Mazzoni, Jens Nilsson, Jan Olbrycht, Younous Omarjee, Tomasz Piotr Poręba, Ewald Stadler, Georgios Stavrakakis, Nuno Teixeira, Lambert van Nistelrooij, Oldřich Vlasák, Kerstin Westphal, Hermann Winkler

    Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

    Jan Březina, Andrea Cozzolino, Ivars Godmanis, Karin Kadenbach, Lena Kolarska-Bobińska, Heide Rühle, Vilja Savisaar-Toomast, Elisabeth Schroedter

    VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    24.1.2013

     

     

     

    Výsledek konečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    35

    9

    14

    Členové přítomní při konečném hlasování

    Josefa Andrés Barea, Zigmantas Balčytis, Ivo Belet, Maria Da Graça Carvalho, Giles Chichester, Jürgen Creutzmann, Pilar del Castillo Vera, Dimitrios Droutsas, Christian Ehler, Vicky Ford, Gaston Franco, Adam Gierek, Robert Goebbels, Fiona Hall, Jacky Hénin, Romana Jordan, Krišjānis Kariņš, Lena Kolarska-Bobińska, Marisa Matias, Judith A. Merkies, Angelika Niebler, Jaroslav Paška, Vittorio Prodi, Miloslav Ransdorf, Herbert Reul, Teresa Riera Madurell, Michèle Rivasi, Jens Rohde, Paul Rübig, Amalia Sartori, Salvador Sedó i Alabart, Francisco Sosa Wagner, Konrad Szymański, Britta Thomsen, Patrizia Toia, Evžen Tošenovský, Catherine Trautmann, Ioannis A. Tsoukalas, Claude Turmes, Niki Tzavela, Marita Ulvskog, Vladimir Urutchev, Kathleen Van Brempt, Alejo Vidal-Quadras

    Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

    Antonio Cancian, Daniel Caspary, Françoise Grossetête, Jolanta Emilia Hibner, Yannick Jadot, Seán Kelly, Holger Krahmer, Bernd Lange, Werner Langen, Markus Pieper

    Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

    Catherine Bearder, Jean-Paul Besset, Karima Delli, Nikolaos Salavrakos