ZPRÁVA o obecných pokynech pro přípravu rozpočtu na rok 2014 – oddíl III – Komise
22. 2. 2013 - (2013/2010(BUD))
Rozpočtový výbor
Zpravodajka: Anne E. Jensen
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o obecných pokynech pro přípravu rozpočtu na rok 2014 – oddíl III – Komise
Evropský parlament,
– s ohledem na články 312, 313 a 314 Smlouvy o fungování Evropské unie a na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení[1] (dále jen „interinstitucionální dohoda“),
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012 , kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2012 o novém návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013[3],
– s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2013[4] a na tři s ním související společná prohlášení, na nichž se dohodly Parlament, Rada a Komise,
– s ohledem na hlavu II kapitolu 7 jednacího řádu,
– s ohledem na závěry Rady ze dne 29. června 2012 a ze dne 19. října 2012 o Paktu pro růst a zaměstnanost,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0043/2013),
A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva svěřuje Evropské unii významné nové výsadní pravomoci v oblastech, jako je vnější činnost, sport, vesmír, změna klimatu, energetika, cestovní ruch a civilní ochrana;
B. vzhledem k tomu, že podle článku 312 Lisabonské smlouvy je víceletý finanční rámec zakotven ve Smlouvě a schvaluje se v podobě nařízení Rady, které přijme Rada jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů;
C. vzhledem k tomu, že platnost současného víceletého finančního rámce končí na konci roku 2013 a že rok 2014 by měl být prvním rokem s rozpočtem na základě příštího víceletého finančního rámce;
D. vzhledem k tomu, že rok 2013 bude prvním rokem uplatňování nového nařízení o finančních pravidlech pro souhrnný rozpočet Unie;
Obecné souvislosti
1. bere na vědomí závěry Evropské rady ze dne 8. února 2013 o příštím víceletém finančním rámci (VFR); trvá na tom, aby v případě, že Evropský parlament ještě neudělí souhlas s nařízením o novém VFR, Evropská komise nejprve vypracovala návrh rozpočtu na rok 2014 na základě svých vlastních návrhů podoby VFR na období 2014–2020, a posléze, pokud nebude dosaženo dohody na novém VFR, upravila svůj návrh podle čl. 312 odst. 4 Smlouvy;
2. připomíná, že v případě, že do konce roku nedojde k dohodě na nařízení o příštím VFR, se použije čl. 312 odst. 2, podle něhož přijme nařízení o VFR Rada teprve poté, co s ním vysloví souhlas Evropský parlament, čl. 312 odst. 4, který stanoví, že v případě, že se nepodaří včas dosáhnout dohody na příštím VFR, se uplatní stropy posledního roku současného VFR, a článek 30 současné interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení, což znamená prodloužení platnosti stropů pro rok 2013, s úpravou o pevný 2% deflátor, až do přijetí nového nařízení o VFR; opakuje, že v takovémto případě je připraven dosáhnout rychlé dohody s Radou a Komisí na zajištění toho, aby byly v platnosti právní základy pro provádění programů a politik EU v roce 2014;
3. uvědomuje si, jak obtížné je formulovat obecné pokyny pro rozpočet na rok 2014 v situaci, kdy panuje značná nejistota, pokud jde o výši stropu prostředků na závazky pro rok 2014; zdůrazňuje, že se může pohybovat od 143,8 miliardy EUR v cenách roku 2014 – pokud by byl VFR na období 2014–2020 schválen na základě návrhu předloženého k jednání Evropské rady dne 23. listopadu 2012 – až po 155,5 miliardy EUR v cenách roku 2014 v případě prodloužení platnosti stropu pro rok 2013;
4. konstatuje, že pod tlakem hospodářské a finanční krize vznikl mezi vedoucími evropskými politickými představiteli konsenzus, že je zapotřebí větší hospodářské, fiskální, finanční a bankovní integrace a zlepšení správy věcí veřejných a ukázala se nutnost stimulovat růst v zájmu konsolidace veřejných financí; zdůrazňuje, že snížený evropský rozpočet by byl s těmito politickými cíli v rozporu;
Dostatečná a realistická výše prostředků na platby
5. je toho názoru, že pokud by hned na počátku rozpočtového cyklu byly do rozpočtu zapsány prostředky na platby v dostatečné a realistické výši, nenastaly by při plnění rozpočtu zbytečné komplikace, jakých jsme byli svědky zejména v případě rozpočtu na rok 2012;
6. připomíná, že v důsledku neústupnosti Rady při jednání je celková výše prostředků na platby stanovená v rozpočtu na rok 2013 o 5 miliard EUR nižší než odhad potřeb plateb, z něhož Komise vycházela v návrhu rozpočtu; zdůrazňuje, že návrh Komise byl založen na revizi v podobě snížení odhadů pro rok 2013, které předložily samy členské státy, a na předpokladu, že veškeré žádosti o platbu, které měly být předloženy v roce 2012, budou uhrazeny z rozpočtu na rok 2012; je proto nanejvýš znepokojen výší prostředků na platby v rozpočtu na rok 2013 a upozorňuje, že tato výše prostředků nebude stačit k pokrytí skutečných potřeb plateb v roce 2013, jelikož rozpětí prostředků na platby ponechané pod stropem plateb ve VFR pro rozpočet na rok 2013 činí 11,2 miliardy, přičemž pouze přenos potřebných dodatečných prostředků na platby z roku 2012 činí přes 16 miliard; varuje, že výsledkem přetrvávajícího a přílišného odkládání plateb z roku na rok budou značné problémy v budoucích letech;
7. přikládá nejvyšší politickou důležitost společným prohlášením, která v prosinci 2012 podepsaly Parlament, Rada a Komise na nejvyšší politické úrovni a která jsou nedílnou součástí dohody dvou složek rozpočtového orgánu na rozpočtu na rok 2013 a podle nichž budou dodatečné prostředky na platby nezbytné k tomu, aby byla Unie schopna pokrýt své platby a zachovat si svou politickou důvěryhodnost a svou solventnost, poskytnuty v rámci rozpočtu na rok 2013;
8. připomíná, že v souladu se společným prohlášením o prostředcích na platby na rok 2012 předloží Komise hned počátkem roku 2013 opravný rozpočet s jediným účelem, a sice pokrýt dosud nevyřízené žádosti o platbu ve výši 2,9 miliardy EUR a ostatní nesplněné právní závazky, aniž by bylo dotčeno řádné plnění rozpočtu na rok 2013; připomíná, že v listopadu a prosinci 2012 byly Komisi zaslány další žádosti o platbu v rámci sdíleného řízení v celkové výši kolem 16 miliard EUR; také tyto platby bude třeba v roce 2013 uhradit; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby tento návrh opravného rozpočtu předložila neprodleně a nejpozději do konce března 2013, aby tento krok nijak nezasáhl do procesu přípravy rozpočtu na rok 2014;
9. dále vyzývá Komisi a Radu, aby se společně s Parlamentem konstruktivně snažily zabránit opakování této situace v budoucích rozpočtových cyklech tím, že zlepší přesnost prognóz a shodnou se na realistických a dostatečných rozpočtových odhadech, které by měly obsahovat jasné a podrobné informace o povaze všech odhadů výše prostředků na platby;
10. v tomto ohledu znovu žádá Komisi, aby každý měsíc předkládala Parlamentu a Radě zprávy o vývoji stavu žádostí členských států o platby ze strukturálních fondů, z Fondu soudržnosti, z fondu na rozvoj venkova a z rybářského fondu (v rozpisu podle jednotlivých členských států a fondů); informace obsažené v těchto měsíčních zprávách by měly být základem pro sledování plnění závazků, na nichž se orgány dohodly;
11. naléhavě také žádá, aby byla co nejdříve zřízena interinstitucionální skupina pro platby, která bude vycházet ze zkušeností z interinstitucionálních schůzek na téma prostředků na platby, které se konaly v rámci rozpočtového procesu pro rok 2013; je pevně přesvědčen, že takového schůzky na politické úrovni jsou způsobem, jak zabránit možným nedorozuměním, pokud jde o přesnost částek a odhadů v souvislosti s potřebami prostředků na platby; zejména je přesvědčen, že by se tato pracovní skupina měla prioritně zabývat otázkou výrazného rozdílu mezi odhady, které předložily orgány členských států u výdajů v rámci sdíleného řízení, a výší prostředků na platby, které Rada kolektivně prosazuje během jednání o rozpočtu; žádá, aby se první interinstitucionální schůzka na téma prostředků na platby konala v prvním pololetí roku 2013;
12. je hluboce znepokojen tím, že i přesto, že míra čerpání prostředků na platby činila na konci roku 2012 99 %, úhrn nezaplacených závazků (RAL, tj. restes à liquider) se za minulý rok zvýšil o 10 miliard a nyní dosahuje rekordní výše 217,3 miliardy; očekává, že do konce roku 2013 by mohla výše RAL ještě vzrůst; varuje před příliš důsledným uplatňováním pravidla automatického rušení závazků jako způsobu řešení problému RAL – takovýto postup by totiž byl v rozporu s Paktem pro růst a zaměstnanost, na němž se dohodla Evropská rada v roce 2012; domnívá se, že letos by se interinstitucionální schůzky věnované problému plateb měly podrobně zabývat rozdílem mezi prostředky na závazky a platby, měly by navázat dialog s Komisí s cílem plně objasnit, jaká je skladba RAL, a posoudit, zda je současná maximální výše RAL v první řadě důsledkem hospodářské krize, nebo je znakem širších strukturálních problémů; v případě, že se prokáže druhá možnost, vyzývá orgány, aby ve vzájemné spolupráci přijaly odpovídající plán dalšího postupu s cílem řešit otázku rekordně vysokých RAL během příštího VFR; trvá na tom, aby se Rada zdržela apriorního rozhodování o výši prostředků na platby, bez zřetele k posouzení skutečných potřeb a právních závazků; poznamenává dále, že přibývající RAL podrývají snahu o transparentní rozpočet EU, v němž je jasně vidět vztah mezi závazky a platbami v jakémkoli konkrétním rozpočtovém roce;
13. připomíná, že rok 2014 je rokem přechodu mezi dvěma víceletými finančními rámci, a očekává, že Komise připojí ke svému finančnímu plánu na rok 2014 zevrubný a realistický odhad výše prostředků, přičemž bude mít na zřeteli, že i když má víceletý program financování v počátečním roce pomalejší tempo čerpání prostředků než na svém konci, a že v důsledku toho je míra potřeb prostředků na platby zpravidla nižší na začátku tohoto víceletého období financování než na jeho konci, bude nutno otázku RAL řešit na konci roku 2013 jako naléhavý problém;
14. naléhavě žádá Komisi, aby při přijímání svého návrhu rozpočtu na rok 2014 poskytla jednoznačné a věcné důkazy o vztahu mezi navrženou výší prostředků a prováděním Paktu pro růst a zaměstnanost, který Evropská rada přijala na svém zasedání v červnu 2012;
15. trvá na tom, že jednání o rozpočtu na rok 2013 znovu ukázala, že současný systém financování rozpočtu EU – v němž tvoří příspěvky členských států přes 75 % příjmů EU – je v rozporu s duchem i literou Smlouvy a staví rozpočet EU do pozice úplné závislosti na ministerstvech financí členských států, což může být v době vnitrostátních rozpočtových omezení obzvláště škodlivé; naléhavě žádá, aby byla struktura příjmů Unie reformována tak, že budou zavedeny nové, a to skutečné vlastní zdroje, např. daň z finančních transakcí a nová evropská DPH; připomíná svou podporu návrhu Komise na reformu systému vlastních zdrojů;
Úloha rozpočtu EU při naplňování strategie EU 2020 a při vytváření hospodářského růstu a pracovních míst
16. připomíná, že rok 2014 má být prvním rokem uplatňování nového VFR, a je proto důležitý pro úspěšný začátek nového programového období; je toho názoru, že prioritou evropského rozpočtu v roce 2014 by mělo být podpořit hospodářský růst a konkurenceschopnost, podnítit vyvtváření pracovních míst a bojovat proti nezaměstnanosti mladých lidí;
17. připomíná zvláštní povahu rozpočtu EU, který činí pouze 1 % HDP EU a je investičním rozpočtem se silným pákovým efektem; zdůrazňuje, že 94 % prostředků z něj se vrací členským státům a evropským občanům prostřednictvím politik a programů EU, a neměl by být proto vnímán jako nadbytečná zátěž, nýbrž jako nástroj k podnícení investic, růstu a vytváření pracovních míst v Evropě; zdůrazňuje, že bez příspěvku z rozpočtu EU by veřejné investice v regionech a členských státech klesly na minimum nebo by nebyly možné; je přesvědčen, že jakékoli snížení rozpočet EU by nutně zvýšilo nerovnováhu, zbrzdilo růst a oslabilo konkurenční sílu celé ekonomiky Unie a také její schopnost soudržnosti a podlomilo by zásadu solidarity jako jednu ze základních hodnot EU; zastává názor, že volání po tom, aby bylo „více Evropy“, nemá žádný smysl, pokud souběžně s ním přicházejí návrhy na drastické snížení finančních prostředků EU;
18. je si vědom přetrvávajících ekonomických a rozpočtových omezení na úrovni členských států a snahy členských států o konsolidaci veřejných rozpočtů; zdůrazňuje však, že rozpočet EU je účinným nástrojem investování a solidarity s prokázanou přidanou hodnotou na evropské i vnitrostátní úrovni; je přesvědčen, že schopnost rozpočtu podnítit hospodářský růst, konkurenceschopnost a vytváření pracovních míst je ještě důležitější v dobách ekonomických obtíží, neboť vytvoří podmínky pro úspěch těchto snah o konsolidaci, a že rozpočet EU by měl být vnímán jako nástroj k vymanění se z krize;
19. zdůrazňuje, že je zapotřebí rozšířit finanční podporu a činnosti v souvislosti se zavedením kvalitních vzdělávacích systémů, v nichž je skloubeno praktické školení s odborným vzděláváním; žádá o silnější podporu spolupráce mezi členskými státy v oblasti odborného vzdělávání v zájmu účinného boje proti nezaměstnanosti mladých lidí; připomíná v této souvislosti návrh doporučení Rady o zřízení záruky pro mladé lidi[5];
20. připomíná, že veškerá makroekonomická opatření ve snaze o finanční stabilizaci přijatá od roku 2008 doposud nevedla k překonání hospodářské a finanční krize; proto se domnívá, že máme-li se v Evropě vrátit k růstu a vytvářet pracovní místa, je třeba, aby se členské státy i nadále snažily aktivovat svůj potenciál udržitelného a inkluzivního růstu, například podporou vzdělávání, celoživotního učení a mobility; součástí tohoto řešení musí být dobře zacílený a robustní rozpočet EU s dostatečnými prostředky, který je zapotřebí k tomu, aby bylo možno dále pomáhat koordinovat a zintenzivňovat úsilí vyvíjené na úrovni členských států;
21. vyzývá tedy členské státy, aby uvažovaly o synergiích mezi vnitrostátním úsilím o konsolidaci a přidanou hodnotou rozpočtu EU se správně formulovanými prioritami, neboť tyto synergie umožní realizaci politických závazků, které již byly přijaty na nejvyšší úrovni; připomíná, že naplňování politických závazků a priorit je mnohem efektivnější, funguje-li synergie mezi rozpočty členských států a rozpočtem EU, a zdůrazňuje důležitost diskusí mezi parlamenty o společných hospodářských a rozpočtových směrech členských států a Unie, a to v rámci evropského parlamentního týdne věnovaného tématu evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik;
22. vyzývá Komisi, aby při předkládání svého návrhu rozpočtu na rok 2014 náležitě reagovala na roli rozpočtu EU v procesu evropského semestru; zejména Komisi vyzývá, aby poskytla věcné a konkrétní údaje o tom, jak její návrh rozpočtu EU může skutečně sehrát roli spouštěcího, katalytického, synergického a doplňkového mechanismu pro investice na místní, regionální a celostátní úrovni s cílem realizovat priority dohodnuté v rámci evropského semestru;
23. domnívá se, že ve většině případů mají výdaje EU potenciál k vytváření úspor z rozsahu a měly by automaticky vést k posouzení možných úspor na vnitrostátní úrovni, což by výrazně ulevilo veřejným financím členských států;
24. zdůrazňuje, že je třeba využít veškerých nástrojů a činností, které má Evropská unie k dispozici, a pomoci členským státům vymanit se z krize a předejít podobným krizím v budoucnu; upozorňuje na to, jak klíčovou roli hrají evropské orgány dohledu v tom, zda se podaří uskutečnit komplexní agendu regulace finančních trhů a vytvořit struktury dohledu; vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu rozpočtu na rok 2014 navrhla pro tyto tři agentury dostatečné finanční prostředky a aby při přípravě posouzení příslušných nařízení a jejich revize, termín jejichž předložení je stanoven na leden 2014, vypracovala pro tyto tři agentury revidovaný model financování, který zvýší jejich nezávislost, přitom však zůstane zachována jednota rozpočtu EU;
25. upozorňuje na strategický význam volby priorit pro rok 2014 jako první rok nového VFR; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby EU podporovala růst a konkurenceschopnost, a to s cílem vytvářet pracovní místa především pro mladé lidi;
26. v tomto ohledu připomíná, že strategie EU 2020 by měla být stěžejním východiskem příštího VFR (na období 2014–2020), a vyzývá Komisi, aby z ní v rozpočtu na rok 2014 učinila prioritu a jednoznačně ukázala všechny s ní související investice, a kladla při tom důraz na investice do oblastí znalostního trojúhelníku (vzdělávání, výzkum, inovace), infrastruktury, MSP, obnovitelných zdrojů energie, udržitelného rozvoje, podnikání, zaměstnanosti – zejména zaměstnanosti mladých lidí – a dovedností a také na posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti;
27. vyjadřuje politování nad zvyklostí Rady provádět horizontální škrty a varuje ji před pokušením znovu podobné neústrojné škrty navrhovat; bude věnovat zvláštní pozornost tomu, aby byla zajištěna dostatečná výše prostředků na platby u politik a programů podporujících růst a konkurenceschopnost;
28. má v úmyslu i nadále důkladně zkoumat záměr Komise snížit stav zaměstnanců v institucích EU a připomíná, že tento záměr je třeba chápat jako celkový cíl; bere na vědomí negativní dopad, který tato opatření mohou mít na hladké, řádné a účinné provádění činností a programů EU; je toho názoru, že musí být zabezpečena, ba ještě zvýšena efektivita správy; domnívá se, že jakékoli krátkodobé či dlouhodobé snížení stavu zaměstnanců by mělo vycházet z předem vypracovaného posouzení dopadu a měly by být plně vzaty v úvahu mj. právní závazky Unie a nové pravomoci orgánů a institucí a větší rozsah jejich úkolů vyplývající ze Smluv; připomíná společné prohlášení o decentralizovaných agenturách, zejména přílohu o společném postupu a její ustanovení týkající se agentur, jimž byly svěřeny nové úkoly;
29. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
20.2.2013 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
26 4 2 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Marta Andreasen, Richard Ashworth, Zuzana Brzobohatá, Jean Louis Cottigny, José Manuel Fernandes, Eider Gardiazábal Rubial, Salvador Garriga Polledo, Jens Geier, Ingeborg Gräßle, Lucas Hartong, Jutta Haug, Monika Hohlmeier, Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Anne E. Jensen, Ivailo Kalfin, Jan Kozłowski, Claudio Morganti, Jan Mulder, Vojtěch Mynář, Juan Andrés Naranjo Escobar, Alda Sousa, László Surján, Derek Vaughan |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
François Alfonsi, Alexander Alvaro, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Jürgen Klute, Peter Šťastný, Georgios Stavrakakis, Theodor Dumitru Stolojan, Nils Torvalds |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Bill Newton Dunn |
||||