ZPRÁVA o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí

25. 3. 2013 - (2012/2262(INI))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Klaus-Heiner Lehne

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí

(2012/2262(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí[1],

–   s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí (COM(2012)0347),

–   s ohledem na externí studii o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí, kterou nechala vypracovat Komise[2],

–   s ohledem na zprávu o provádění směrnice o nabídkách převzetí ze dne 21. února 2007[3],

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0089/2013),

A. vzhledem k tomu, že směrnice o nabídkách převzetí (dále jen „směrnice“) stanoví minimální pokyny, které zaručují transparentnost a právní jistotu při provádění nabídek převzetí, a uděluje akcionářům, zaměstnancům a ostatním zúčastněným stranám práva na informace;

B.  vzhledem k tomu, že několik členských států zvažuje změny svých harmonizovaných vnitrostátních pravidel pro nabídky převzetí nebo je již zavedlo, a to s cílem zvýšit transparentnost kapitálového trhu a posílit práva cílové společnosti a jejích zúčastněných stran;

C. vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie v několika případech rozhodl, že pokud členský stát ponechá soukromé společnosti zvláštní práva, je nutno to obecně považovat za omezení volného pohybu kapitálu a lze to odůvodnit pouze v náležitě vymezených případech[4];

D. vzhledem k tomu, že vnitrostátní příslušné orgány nesou odpovědnost za veřejný dohled nad nabídkami převzetí;

E.  vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 3 nařízení (EU) č. 1095/2010[5] stanoví, že Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) rovněž přijímá vhodná opatření v souvislosti s nabídkami převzetí; vzhledem k tomu, že orgán ESMA vytvořil síť příslušných orgánů, která má posílit svou vzájemnou spolupráci v souvislosti s přeshraničními nabídkami převzetí;

1.  považuje směrnici za důležitou část acquis EU v oblasti práva obchodních společností, která přesahuje pouhé prosazování další integrace a harmonizace kapitálových trhů EU;

2.  zdůrazňuje, že dopady směrnice se neomezují jen na základní ustanovení o nabídkách převzetí, nýbrž je třeba je posuzovat v širších souvislostech práva obchodních společností, včetně správy a řízení společností, práva týkajícího se kapitálových trhů a rovněž pracovního práva;

3.  opakuje, že cíle směrnice, zejména zajištění rovných podmínek pro nabídky převzetí a současně ochrana zájmů akcionářů, zaměstnanců a ostatních zúčastněných stran, tvoří stěžejní základy dobře fungujícího trhu pro kontrolu podniků;

4.  bere v potaz závěr Komise, že směrnice funguje uspokojivě, a bere na vědomí závěr externí studie, že směrnice zlepšila fungování trhu pro kontrolu podniků; se znepokojením však bere na vědomí nespokojenost zástupců zaměstnanců vyjádřenou v externí studii, pokud jde o ochranu práv zaměstnanců, a vyzývá Komisi, aby prohloubila dialog se zástupci zaměstnanců ohledně toho, jak lépe řešit naléhavé problémy;

Rovné podmínky

5.  podtrhuje, že směrnice vytváří v Evropě rovné podmínky pro nabídky převzetí, a je přesvědčen, že v dlouhodobém horizontu lze počítat s dalšími zlepšeními, která tyto rovné podmínky posílí;

6.  respektuje pravomoc členských států zavést dodatečná opatření přesahující požadavky této směrnice, jestliže se budou řídit jejími obecnými cíli;

7.  konstatuje v této souvislosti, že některé členské státy v poslední době reagovaly na vývoj na svém domácím trhu pro kontrolu podniků zavedením dodatečných ustanovení o nabídkách převzetí, jako je například pravidlo Panelu pro převzetí (Takeover Panel) ve Spojeném království „jednej, nebo mlč“ („put up or shut up“), které má vyjasnit, zda je nutné nabídku převzetí předložit, nebo zda se má „mlčet“, a to v případech, kdy není zřejmé, jestli má předkladatel skutečně v úmyslu předložit nabídku pro cílovou společnost;

Dozor

8.  vítá úsilí orgánu ESMA o prohloubení spolupráce mezi vnitrostátními orgány v souvislosti s nabídkami převzetí prostřednictvím sítě pro nabídky převzetí;

9.  je však přesvědčen, že není nutné zajišťovat dohled nad nabídkami převzetí na úrovni EU, neboť právní předpisy v oblasti nabídek převzetí se neomezují pouze na právo týkající se kapitálových trhů, nýbrž jsou součástí vnitrostátního práva obchodních společností; zdůrazňuje, že odpovědnost za veřejný dohled nad nabídkami převzetí by měly i nadále nést příslušné vnitrostátní orgány;

Řešení nových otázek

10. vítá zjištění Komise a další rozpracování otázek, které vyplynuly z přezkumu fungování směrnice, a konstatuje, že na další aspekty upozornili akademičtí pracovníci i odborníci z praxe[6];

Koncept „jednání ve shodě“

11. je přesvědčen, že koncept „jednání ve shodě“ je zásadní pro výpočet prahové hodnoty, kdy je nutné předložit povinnou nabídku, a domnívá se, že členské státy provedly definici uvedenou ve směrnici jinak; je však přesvědčen, že zaměření se na změny konceptu „jednání ve shodě“ výhradně v rámci směrnice by právní jistotu ani zdaleka neposílilo, neboť tento koncept je relevantní i pro další výpočty vyžadované v rámci unijních právních předpisů obchodních společností; navrhuje proto, aby byl proveden podrobnější rozbor s cílem jít možné způsoby, jak koncept „jednání ve shodě“ dále vyjasnit a harmonizovat;

12. očekává v tomto směru akční plán Komise pro unijní právo obchodních společností, který by měl tuto otázku řešit, a souhlasí s tvrzením Komise, že možnost vnitrostátních orgánů ukládat stranám, které ve shodě usilují o ovládnutí, povinnost přijímat právní důsledky takového jednání by v žádném případě neměla být omezena[7];

Vnitrostátní výjimky z pravidla o povinné nabídce

13. zdůrazňuje, že pravidlo o povinné nabídce je základním ustanovením na ochranu menšinových akcionářů, a bere na vědomí výsledky externí studie, z nichž vyplývá, že všechny členské státy umožňují výjimky z tohoto pravidla; domnívá se, že tyto výjimky bývají často využívány k ochraně většinových akcionářů (např. nedochází k žádné změně v ovládání), věřitelů (např. pokud věřitelé poskytli úvěry) a ostatních zúčastněných stran (např. vyvážení práv ostatních zúčastněných stran a práv akcionářů); podporuje záměr Komise shromáždit dodatečné informace s cílem rozhodnout, zda jsou široce používané výjimky v rozporu s ochranou menšinových akcionářů;

14. zdůrazňuje rovněž, že pravidlo o povinné nabídce umožňuje menšinovým akcionářům v případě změny ovládání získat prémii vyplácenou za kontrolní podíl, a poznamenává, že směrnice upravuje cenu pouze u povinné nabídky (tj. spravedlivou cenu), nikoli však u nabídky dobrovolné; konstatuje především, že směrnice upouští od povinnosti předkládat povinnou nabídku v případech, kdy bylo po počáteční dobrovolné nabídce dosaženo prahové hodnoty pro ovládnutí, v důsledku čehož může předkladatel následně zvýšit svůj podíl v cílové společnosti řádným nabytím akcií (tzv. plíživým způsobem); konstatuje také, že pro tyto případy některé členské státy zavedly povinnost druhé povinné nabídky, podle níž je druhá nabídka nezbytná, jestliže došlo k určitému zvýšení (např. o 3 %) za určité období (např. 12 měsíců) mezi dvěma konkrétně stanovenými prahovými hodnotami (např. mezi 30 % a 50 %);

15. je přesvědčen, že hodnoty pro oznamování uvedené v článku 9 směrnice 2004/109/ES[8] (směrnice o průhlednosti, v současnosti předmětem přezkumu) zajišťují dostatečnou průhlednost vlastnictví a umožňují včas odhalovat plíživá nabytí; zastává názor, že vnitrostátní příslušné orgány by měly odrazovat od postupů, jejichž cílem je obejít pravidlo o povinné nabídce a vyhnout se tak vyplacení prémie za ovládání menšinovým akcionářům;

Neutralita řídícího nebo správního orgánu

16. konstatuje, že pravidlo o neutralitě řídícího nebo správního orgánu ve vztahu k ochranným opatřením po nabídce bylo provedeno většinou členských států, zatímco pravidlo zákazu omezení, jímž se neutralizují ochranná opatření před nabídkou, provedl jen velmi omezený počet členských států; je si vědom toho, že v členských státech doposud existují jak ochranná opatření před nabídkou (např. pyramidové struktury či zlaté akcie), tak ochranná opatření po nabídce (např. „bílý rytíř“ nebo navýšení dluhu), a že současně zřejmě existují dostatečné prostředky k prolomení těchto ochranných mechanismů; zastává nicméně názor, že řídící nebo správní orgán cílové společnosti by v souladu s obecnými zásadami práva obchodních společností měl brát v potaz dlouhodobou udržitelnost společnosti a zainteresovaných osob a jednat v zájmu této udržitelnosti;

Práva zaměstnanců při převzetí

17. podtrhuje, že směrnice pouze stanoví, že zaměstnancům mají být poskytovány informace, zejména co se týče záměrů předkladatele ohledně budoucnosti cílové společnosti a jeho plánů do budoucna v souvislosti s pracovními místy, včetně jakýchkoli podstatných změn okolností zaměstnaneckého vztahu, ale nestanoví, že by existovalo právo na konzultace;

18. zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné zabývat se otázkou ochrany a posílení práv zaměstnanců, přičemž je nutné vzít v úvahu také acquis, včetně směrnice 2001/23/ES[9] a směrnice 2002/14/ES[10];

19. trvá na tom, že příslušná ustanovení směrnice o právech zaměstnanců mají být účinně uplatňována a v případě potřeby náležitě prosazována;

Nabídky převzetí v období hospodářského poklesu

20. připomíná, že podle článku 21 směrnice měla být její ustanovení provedena do vnitrostátních předpisů do 20. května 2006, a konstatuje, že podle externí studie provedla směrnici většina členských států mezi lety 2006 a 2007[11];

21. zdůrazňuje, že období provádění směrnice se shoduje se začátkem finanční krize, která se posléze rozvinula v krizi hospodářskou a dluhovou, a že činnosti v oblasti převzetí úzce souvisejí s finančním a hospodářským vývojem v Evropě i mimo ni;

22. podtrhuje, že podle externí studie činností v oblasti převzetí po lhůtě pro provedení směrnice v důsledku krize výrazně ubylo, a to i ve Spojeném království, kde jsou činnosti na trhu pro kontrolu podniků tradičně koncentrovanější než ve zbytku Unie;

23. zastává názor, že trh pro kontrolu podniků se v průběhu finanční krize postupně zmenšuje, a proto by posouzení toho, zda a do jaké míry zavést další harmonizační opatření týkající se nabídek převzetí, bylo zkreslené;

24. žádá proto Komisi, aby nadále bedlivě sledovala vývoj na trhu pro kontrolu podniků a aby připravila nové hodnocení uplatňování směrnice, jakmile se činnosti v oblasti převzetí navrátí k obvyklejšímu objemu;

o

o        o

25. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

• [1]  Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 12.
• [2]  Externí studie o uplatňování směrnice o nabídkách převzetí, provedená společností Marccus Partners jménem Komise, dostupná na adrese: http://ec.europa.eu/internal_market/company/docs/takeoverbids/study/study_en.pdf.
• [3]  Pracovní dokument útvarů Komise (SEC (2007)268)
• [4]  Například věc C-171/08, Komise v. Portugalsko, Sb. rozh. 2010, s. I-6817.
• [5]  Nařízení (EU) č. 1095/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu, Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.
• [6]  Viz např. Freshfields Bruckhaus Deringer, Reform of the EU Takeover Directive and of German Takeover Law (Reforma směrnice EU o převzetí a německých právních předpisů o převzetí), 14. listopadu. 2011, dostupné na adrese: http://www.freshfields.com/uploadedFiles/SiteWide/Knowledge/Reform_Eu_Takeover%20directive_31663.pdf.
• [7]  Zpráva Komise o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí, s. 9.
• [8]  Směrnice 2004/109/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu a pozměňující směrnici 2001/34/ES.
• [9]  Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů
• [10]  Směrnice 2002/14/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci Evropského společenství.
• [11] Viz externí studie s. 284 a obecněji s. 58 nn.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Zpravodaj připomíná, že směrnice byla po desetiletích neúspěšných pokusů konečně přijata Evropským parlamentem ve druhém čtení na konci roku 2003 a zveřejněna v Úředním věstníku v dubnu 2004. Členské státy dostaly čas do května roku 2006, aby ustanovení směrnice provedly do svých vnitrostátních právních předpisů.

Zpravodaj oceňuje, že tak členské státy učinily, a je přesvědčen, že to dokazuje zjevnou minulou i současnou potřebu harmonizovaných pravidel pro nabídky převzetí v Evropě.

Zpravodaj vyjádřil svůj názor na nejrůznější hlediska zmíněná ve zprávě Komise o uplatňování této směrnice, kterou v souvislosti se složitou problematikou nabídek převzetí v žádném případě nelze pokládat za vyčerpávající. Některé údaje uvedené ve zprávě Komise a v externí studii skutečně naznačují, že by se mělo uvažovat o dodatečných harmonizačních opatřeních na úrovni EU.

Zpravodaj je nicméně přesvědčen, že s ohledem na finanční a hospodářský vývoj posledních několika let je obtížné, ne-li nemožné, uplatňování směrnice s konečnou platností náležitě zhodnotit. Finanční krize, která začala v roce 2007, zasáhla všechny evropské trhy. Navzdory celému balíku opatření za účelem ekonomické stabilizace a oživení se krize zhoršovala a Evropa se stále nachází uprostřed krize kapitálových trhů a krize hospodářské i dluhové. Evropský trh pro kontrolu podniků byl krizí zasažen víceméně ve stejnou dobu jako ostatní hospodářská odvětví.

Zpravodaj konstatuje, že krize měla na financování převzetí dramatický dopad. Činnosti v oblasti fúzí a akvizic vyžadují promyšlené finanční zajištění, a pokud se jim této podpory nedostane, trh nebude fungovat správně. Účastníci trhu skutečně zaznamenali nedostatek úvěrových prostředků, který je mimo jiné důsledkem toho, že se z trhu pro kontrolu podniků stáhli finanční investoři. Kromě toho jsou nákupy akcií kvůli jejich nízkým cenám v reakci na hospodářský pokles méně atraktivní. Tento vývoj jen částečně vyrovnaly hotovostně financované transakce.

Není proto překvapivé, že – jak dokládá externí studie vypracovaná pro Evropskou komisi – zatímco v období předcházejícím krizi se trh pro kontrolu podniků zdál přehřátý, v roce 2009[1] byl tento trh v rámci EU téměř ochromen a vzpamatovává se teprve postupně. Nebyl ušetřen ani velice aktivní trh ve Spojeném království, kde tamější Panel pro převzetí oznámil v letech 2006–2007[2] celkem 127 úspěšných návrhů zahrnujících kontrolu, avšak v letech 2010–2011 toto číslo kleslo o téměř 50 %[3].

Nešťastným souběhem okolností se lhůta pro provedení směrnice shodovala se začátkem krize. S ohledem na uvedená zjištění je zpravodaj přesvědčen, že uplatňování směrnice nelze na základě pouze omezených dostupných údajů náležitě zhodnotit. Zpravodaj proto prohlašuje, že jsou zapotřebí relevantnější údaje, aby bylo možné stanovit nejen to, zda jsou zapotřebí změny směrnice, ale rovněž jaké by se měly přijmout další konkrétní kroky směrem k harmonizaci.

• [1]  Viz externí studie, s. 285 nn.
• [2]  Spojené království – Panel pro převzetí (Takeover Panel), výroční zpráva za rok 2007, s. 25, dostupná na adrese: http://www.thetakeoverpanel.org.uk/wp-content/uploads/2008/11/report2007.pdf.
• [3]  Spojené království – Panel pro převzetí (Takeover Panel), výroční zpráva za rok 2001, s. 15, dostupná na adrese: http://www.thetakeoverpanel.org.uk/wp-content/uploads/2008/11/report2011.pdf.

STANOVISKO VÝBORU PRO ZAMĚSTNANOST A SOCIÁLNI VĚCI (23. 2. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí
(2012/2262(INI))

Navrhovatelka: Jutta Steinruck

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  poukazuje na nedostatky směrnice 2004/25/ES, zejména pokud jde o její zamýšlený účel, tedy sloužit jako nástroj k regulaci převzetí;

2.  zdůrazňuje, že při převzetí je zapotřebí chránit práva pracovníků;

3.  zastává názor, že směrnici je zapotřebí sladit s právními předpisy EU, které zajišťují práva pracovníků;

4.  v souvislosti se směrnicí 2004/25/ES zdůrazňuje, že je nutné náležitě zohlednit směrnici 2001/23/ES o zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků;

5.  opět připomíná, že je nezbytné zajistit zástupcům příslušných pracovníků rozsáhlá práva na informace a konzultace, zejména v průběhu převzetí;

6.  domnívá se, že zaměstnanci předkladatele nabídky i cílové společnosti by měli mít právo na informace a konzultace, aby tak měli možnost uzavřít dohodu ještě před přijetím konečného rozhodnutí;

7.  je toho názoru, že zapojení pracovníků a podíl zaměstnanců na vlastnictví mají svůj význam pro zajištění plné účasti zaměstnanců na procesu převzetí a náležitého toku informací v průběhu tohoto procesu; zdůrazňuje, že tento tok informací by měl být zaručen bez ohledu na to, zda jsou zaměstnanci zapojeni do řízení podniku či mají podíl na jeho vlastnictví;

8.  poukazuje na to, že práva pracovníků na konzultace a zapojení by při převzetí neměla být omezena;

9.  vyzývá k plnému zapojení zástupců příslušných pracovníků do procesu převzetí před jeho zahájením, v jeho průběhu i po jeho ukončení, aby tak mohli zastupovat zaměstnance a vyjednávat o otázkách, které se zaměstnanců týkají;

10. poukazuje na to, že příslušní zástupci zaměstnanců musí mít přístup k nejvhodnějšímu právnímu poradenství; v tomto ohledu podtrhuje, že by mělo být výhradním právem zástupců zaměstnanců zvolit si ty nejvhodnější odborníky;

11. je toho názoru, že je důležité zaručit, aby pomoc poskytovaná při převzetí podniku byla k dispozici všem typům zaměstnanců, a to bez ohledu na jejich postavení, druh podniku nebo konkrétní specifika jednotlivých zaměstnanců, přičemž je třeba zohledňovat zejména zaměstnance ve zranitelném postavení nebo zaměstnance s nestandardním pracovním ujednáním, jako jsou pracovníci s pracovní smlouvou na dobu určitou či dočasní pracovníci;

12. vyzývá k tomu, aby byla během převzetí zachována práva, povinnosti a pracovní podmínky stanovené ve stávajících pracovních smlouvách a aby bylo zakázáno propouštění zaměstnanců z důvodu činnosti podniku;

13. vyzývá k zavedení účinného systému postihů a kontrol, který by chránil před porušováním práv zaměstnanců;

14. poukazuje na možnost využít k pomoci podnikům při řešení dopadů jejich nežádoucích převzetí a uzavření některé fondy EU a členských států.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	21.2.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	41 2 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Regina Bastos, Edit Bauer, Heinz K. Becker, Jean-Luc Bennahmias, Phil Bennion, Pervenche Berès, Philippe Boulland, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Minodora Cliveti, Emer Costello, Frédéric Daerden, Sari Essayah, Richard Falbr, Thomas Händel, Marian Harkin, Nadja Hirsch, Stephen Hughes, Danuta Jazłowiecka, Jean Lambert, Patrick Le Hyaric, Verónica Lope Fontagné, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Csaba Őry, Konstantinos Poupakis, Sylvana Rapti, Licia Ronzulli, Elisabeth Schroedter, Nicole Sinclaire, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Jutta Steinruck, Traian Ungureanu, Inês Cristina Zuber
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Georges Bach, Sergio Gutiérrez Prieto, Ria Oomen-Ruijten, Antigoni Papadopoulou, Csaba Sógor
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Alexander Alvaro, Nirj Deva, Gesine Meissner

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	19.3.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	19 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Raffaele Baldassarre, Luigi Berlinguer, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Marielle Gallo, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sajjad Karim, Klaus-Heiner Lehne, Jiří Maštálka, Alajos Mészáros, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Rebecca Taylor, Alexandra Thein, Rainer Wieland, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Piotr Borys, Eva Lichtenberger, Axel Voss
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Ricardo Cortés Lastra