ZPRÁVA o Agendě pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody
28. 3. 2013 - (2012/2234(INI))
Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Ria Oomen-Ruijten
Navrhovatel stanoviska (*): Thomas Mann, Hospodářský a měnový výbor(*) Postup s přidruženými výbory – článek 50 jednacího řádu
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o Agendě pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody
Evropský parlament,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. července 2010 nazvané Zelená kniha – na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě (COM(2010)0365) a na své usnesení ze dne 3. února 2011 k tomuto sdělení[1],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2012 nazvané Bílá kniha – Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody (COM(2012)0055),
– s ohledem na zprávu Evropského hospodářského a sociálního výboru o sdělení Komise ze dne 16. února 2012 nazvaném Bílá kniha – Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody[2],
– s ohledem na zprávu, kterou vypracovalo Generální ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování společně s Výborem pro sociální ochranu, nazvanou Přiměřenost důchodů v Evropské unii 2010–2050 (zpráva o přiměřenosti z roku 2012),
– s ohledem na společnou zprávu, kterou vypracovalo Generální ředitelství Evropské komise pro hospodářské a finanční záležitosti a Výbor pro hospodářskou politiku, nazvanou Zpráva o stárnutí obyvatel za rok 2012: Hospodářské a rozpočtové projekce pro členské státy EU-27 (2010–2060)[3],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2011 nazvané Roční analýza růstu na rok 2012 (COM(2011)0815) a na své usnesení ze dne 31. ledna 2012 k tomuto sdělení[4],
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/707/EU ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států[5],
– s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o podpoře sociálního začlenění a boji s chudobou, včetně dětské chudoby, v EU[6],
– s ohledem na Prohlášení Rady o Evropském roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (2012): další postup (SOC 992/SAN 322) ze dne 7. prosince 2012,
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0137/2013),
A. vzhledem k tomu, že Parlament vyjádřil své názory na zelenou knihu z roku 2010 „Na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodům“ ve svém usnesení ze dne 3. února 2011;
B. vzhledem k tomu, že nejhorší finanční a hospodářská krize za poslední desítky let přešla v závažnou krizi veřejného dluhu a sociální krizi, která má vážný dopad na důchodové příjmy milionů občanů EU; vzhledem k tomu, že tato krize ukázala, že evropské ekonomiky jsou vzájemně propojeny a žádná země již nedokáže sama zaručit přiměřenost, spolehlivost a udržitelnost vlastních systémů sociálního zabezpečení;
C. vzhledem k tomu, že důchody představují hlavní zdroj příjmů starších obyvatel Evropy a mají zajistit těmto lidem důstojnou životní úroveň a umožnit jim finanční nezávislost; avšak vzhledem k tomu, že v Evropské unii žije přibližně 22 % žen ve věku nad 75 let pod hranicí chudoby, což je vystavuje riziku sociálního vyloučení, a že většina obyvatel nad 75 let jsou právě ženy;
D. vzhledem k tomu, že první ročníky generace narozené v době baby-boomu dosáhly věkové hranice pro odchod do důchodu, a proto demografické problémy již nejsou budoucím scénářem, ale současnou realitou, a vzhledem k tomu, že počet osob starších 60 let se bude každý rok zvyšovat o více než 2 miliony;
E. vzhledem k tomu, že z dlouhodobého demografického vývoje a vývoje produktivity lze i bez ohledu na hospodářskou krizi pro většinu členských států EU odvodit hospodářský scénář s nízkým hospodářským růstem, přičemž míra růstu bude výrazně nižší než míra, které bylo dosaženo v předchozích desetiletích;
F. vzhledem k tomu, že Evropská rada v březnu 2001 již schválila stockholmskou strategii, která se zaměřuje na dosažení tří cílů: rychlé snížení veřejného dluhu, zvýšení míry zaměstnanosti a produktivity a reformu důchodových a zdravotních systémů a systémů dlouhodobé péče;
G. vzhledem k tomu, že negativní vliv hospodářské a finanční krize v Evropě na mzdy a zaměstnanost, zvýší budoucí riziko chudoby ve stáří;
H. vzhledem k tomu, že rostoucí nezaměstnanost a neuspokojivé výnosy na finančních trzích oslabily průběžně financované i fondové důchodové systémy;
I. vzhledem k tomu, že Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje, aby byla stanovena minimální výše důchodů s cílem zajistit, aby důchodové příjmy neklesly pod hranici chudoby;
J. vzhledem k tomu, že důchodové systémy jsou klíčovým prvkem evropských sociálních modelů, jejichž základním a nezpochybnitelným cílem je zajistit lidem ve stáří přiměřenou životní úroveň; vzhledem k tomu, že zabezpečení důchodů i nadále spadá do pravomoci členských států;
K. vzhledem k tomu, že udržitelnost důchodové politiky přesahuje rámec úvah o rozpočtech; vzhledem k tomu, že pro zajištění její udržitelnosti mají velký význam také podíl soukromých úspor, míra zaměstnanosti a předpokládaný demografický vývoj;
L. vzhledem k tomu, že v rámci diskuse, která v současnosti v Evropě probíhá, jsou důchodové systémy příliš často považovány pouze za břemeno pro veřejné finance, a nikoli za základní nástroj boje proti chudobě ve stáří umožňující přerozdělování prostředků během života jednotlivců a v rámci celé společnosti;
M. vzhledem k tomu, že důchodci představují velmi významnou skupinu spotřebitelů a výkyvy v jejich spotřebním chování mají vážné dopady na reálnou ekonomiku;
N. vzhledem k tomu, že v mnoha zemích EU je míra porodnosti nízká, což v budoucnu povede k poklesu počtu lidí v produktivním věku;
O. vzhledem k tomu, že podle OECD je mobilita mezi členskými státy velmi nízká a pouze 3 % občanů EU v produktivním věku žije v jiném státě EU[7];
P. vzhledem k tomu, že studie o aktuální situaci žen, které žijí samy[8], o jejíž vypracování požádal Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví Parlamentu, poukazuje na skrytá rizika některých stávajících důchodových opatření, která mohou ještě prohloubit nerovnosti mezi muži a ženami, zejména pokud jde o ženy, které žijí samy;
Q. vzhledem k tomu, že pracovní dokument OECD č. 116 týkající se sociálních otázek, zaměstnanosti a migrace nazvaný „Vaření, pečování a dobrovolná práce: neplacené zaměstnání ve světě“[9] poukazuje na význam neplacené práce, který dosud nebyl vnitrostátními důchodovými systémy doceněn;
R. vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti osob ve věku mezi 55 a 64 lety je v EU pouze 47,4 %, přičemž u žen toto číslo dosahuje pouze 40,2 %; vzhledem k tomu, že v některých zemích EU jsou osobami ve věku 55 let a staršími obsazována pouze 2 % všech volných pracovních míst; vzhledem k tomu, že takto nízké zastoupení těchto osob má za následek velkou nerovnost důchodů v rámci téže generace, mezi muži a ženami a také rozdíly mezi generacemi vůbec, což vede k podstatným mezigeneračním rozdílům, pokud jde o finanční zdroje;
S. vzhledem k tomu, že penzijní systémy se v rámci členských států i mezi nimi navzájem značně liší, například co se týče rozsahu financování, míry účasti státu, struktury řízení, typu nároku, nákladové účinnosti, stupně kolektivity a solidarity, a neexistuje tudíž jednotná evropská typologie;
Úvod
1. konstatuje, že národní rozpočty jsou pod velkým tlakem a že snížení důchodových dávek, k němuž v mnoha členských státech došlo, je důsledkem vážného prohloubení finanční a hospodářské krize; vyjadřuje politování nad tím, že členské státy, které byly nejvíce postiženy krizí, provedly rozsáhlé škrty, jež mnoho důchodců uvrhly do chudoby nebo chudobou ohrožují;
2. zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU a členské státy posoudily současnou a budoucí udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů a stanovily osvědčené postupy a strategická opatření, jež povedou k nejspolehlivějšímu a nákladově nejúčinnějšímu způsobu zabezpečení důchodů v členských státech;
3. zdůrazňuje, že pravděpodobně nastane hospodářský scénář s dlouhodobě nízkým růstem, v jehož důsledku by většina členských států musela za přísného dodržování zásad řádné správy veřejných financí konsolidovat své rozpočty a zavádět hospodářské reformy; souhlasí proto s názorem Komise uvedeným v bílé knize, že kromě prioritního zajištění všeobecných veřejných důchodů, které alespoň zaručí důstojnou životní úroveň ve stáří pro všechny, je třeba vybudovat fondové doplňkové zaměstnanecké důchody;
4. zdůrazňuje, že nejdůležitějším zdrojem příjmů jsou pro důchodce i nadále veřejné důchodové systémy prvního pilíře; vyjadřuje politování nad tím, že se Komise ve své bílé knize patřičným způsobem nezaměřuje na význam všeobecných systémů prvního pilíře, které alespoň neklesnou pod hranici chudoby; vyzývá členské státy, aby – v souladu s cíli strategie Evropa 2020 na zvýšení zaměstnanosti a boji proti chudobě – pokračovaly ve vytváření aktivnějších strategií trhu práce podporujících začlenění, které umožní snížit poměr ekonomické závislosti mezi osobami neproduktivními a produktivními; vyzývá sociální partnery a členské státy, aby tyto reformy spojily s trvalým zlepšováním pracovních podmínek a zaváděním programů odborné přípravy v rámci celoživotního vzdělávání, které umožní lidem zdravější a delší výkon povolání až do věku odchodu do důchodu, čímž se zvýší počet lidí, kteří platí odvody na důchod, a zabrání se rovněž zvyšování veřejných nákladů na důchody ohrožující udržitelnost veřejných financí; vyzývá členské státy, aby reformovaly důchodové systémy v rámci prvního pilíře tak, aby byl rovněž zohledněn počet započitatelných let;
5. vyzývá členské státy, aby důkladně posoudily nutnost reformovat důchodové systémy v rámci prvního pilíře s přihlédnutím k měnící se průměrné délce života – a měnícího se poměru mezi důchodci, nezaměstnanými a ekonomicky aktivními lidmi –, aby byla lidem ve stáří zaručena důstojná životní úroveň a ekonomická nezávislost, a to zejména těm, kteří patří k ohroženým skupinám;
6. konstatuje, že finanční a hospodářská krize a výzvy spojené se stárnutím obyvatelstva poukázaly na to, že fondové i průběžně financované důchodové systémy jsou zranitelné; doporučuje vícepilířový přístup k důchodům, jež tvoří kombinace:
i. všeobecného, průběžně financovaného, důchodu z veřejných prostředků;
ii. fondového, doplňkového, zaměstnaneckého důchodu vyplývajícího z kolektivních smluv na národní, odvětvové nebo podnikové úrovni nebo vyplývajícího z vnitrostátních právních předpisů, který je dostupný všem dotčeným pracovníkům;
zdůrazňuje, že první pilíř samostatně nebo v kombinaci s důchodem z druhého pilíře (v závislosti na vnitrostátních institucionálních mechanismech nebo právních předpisech) by měl vytvořit důstojný náhradní příjem založený na předchozí mzdě pracovníka, který bude pokud možno doplněn:
iii. individuálním důchodem z třetího pilíře založeného na soukromém spoření s vyváženými pobídkami zaměřenými na pracovníky s nízkými příjmy, osoby samostatně výdělečně činné a osoby s neúplným počtem započitatelných let, pokud jde o jejich důchodový systém v souvislosti se zaměstnáním;
vyzývá členské státy, aby zvážily, zda tyto nebo jim podobné finančně a sociálně udržitelné systémy zachovají nebo zavedou, pokud ještě neexistují; vyzývá Komisi, aby zajistila, že stávající či budoucí úprava v důchodové oblasti bude tento přístup podporovat a plně zohledňovat;
7. uznává potenciál poskytovatelů zaměstnaneckého a individuálního penzijního pojištění, neboť jsou důležitými a spolehlivými dlouhodobými investory do hospodářství EU; zdůrazňuje jejich očekávaný přínos ke splnění hlavních cílů strategie Evropa 2020, pokud jde o dosažení udržitelného hospodářského růstu, vytvoření většího počtu lepších pracovních míst a společnosti otevřenější sociálnímu začlenění; vítá v této souvislosti nadcházející iniciativu Komise vydat zelenou knihu o dlouhodobých investicích, naléhá na Komisi, aby při zavádění nebo změnách předpisů EU, zejména při přezkumu směrnice o činnostech a dohledu nad institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění, neohrozila investiční potenciál a respektovala různé specifické rysy penzijních fondů a ostatních poskytovatelů penzijního připojištění;
8. vyzývá Komisi, aby brala v úvahu kumulativní účinky právních předpisů týkajících se finančních trhů, např. nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR), směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID) a revidovanou směrnici o kapitálových požadavcích (CRD IV) na penzijní fondy fungující v rámci druhého pilíře a jejich schopnost investovat do reálné ekonomiky a podala o tom zprávu ve své chystané zelené knize o dlouhodobých investicích;
9. připomíná Lisabonskou strategii 2000–2010, a to v souvislosti se strukturálními reformami, které byly v Komisi a v členských státech v průběhu minulého desetiletí předmětem vyčerpávající diskuse o makroekonomické a mikroekonomické politice a politice zaměstnanosti, jejichž výsledkem byla na Smlouvě založená konkrétní doporučení pro jednotlivé členské státy, z nichž mnohá přímo nebo nepřímo souvisela se zabezpečením přiměřených a udržitelných důchodů; vyjadřuje politování nad tím, že tato doporučení nebyla provedena, protože jejich provedení mohlo významnou měrou zmírnit dopady krize;
10. vítá vyčerpávající a velmi kvalitní publikace Zpráva o stárnutí obyvatel za rok 2012[10] a Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2012[11], které se zabývají dlouhodobou přiměřeností a udržitelností důchodových systémů ve všech členských státech; vyjadřuje politování nad tím, že otázka přiměřenosti a udržitelnosti důchodů je předmětem samostatných zpráv značně odborné povahy; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby uveřejnily celkové a stručné shrnutí pro občany, které nebude mít příliš odborný charakter a které občanům EU umožní na základě celoevropského srovnání posoudit výzvy, před nimiž se jejich národní důchodový systém nachází;
11. zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat jednotnou metodiku pro výpočet dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a té jejich části, kterou tvoří závazky související s důchody;
12. zastává názor, že rozhodující význam pro účinné řešení důchodové problematiky má shoda mezi vládami, zaměstnavateli a odbory, přičemž ve většině členských států je třeba přihlédnout k nutnosti zvýšit počet započitatelných let, zlepšit pracovní podmínky a celoživotní učení, aby se lidem umožnilo pracovat alespoň do dosažení zákonné věkové hranice pro odchod do důchodu a déle, pokud budou chtít;
13. navrhuje, aby byly ohledně každé důchodové reformy řádně konzultováni zástupci všech věkových skupin, včetně mladších a starších, kterých se tyto reformy nejvíce dotknou, s cílem zajistit vyvážené a spravedlivé výsledky a v zájmu zachování maximálního konsensu mezi generacemi;
14. vítá hlavní myšlenky bílé knihy, podle níž je třeba se zaměřit na zajištění rovnováhy mezi roky strávenými v práci a v důchodu, rozvoj doplňkového zaměstnaneckého a soukromého důchodového spoření a rozšíření nástrojů EU pro sledování důchodů a současně zdůrazňuje význam zvyšování informovanosti občanů o důchodovém systému;
Zvýšení míry zaměstnanosti a dosažení rovnováhy mezi časem stráveným v práci a v důchodu
15. zdůrazňuje, že pro zajištění daňových příjmů a odvodů na sociální a důchodové pojištění, jichž je zapotřebí ke konsolidaci rozpočtů členských států a financování přiměřených, spolehlivých a udržitelných důchodových systémů, je rozhodující zavádění strukturálních reforem, jejichž cílem je zvýšit míru zaměstnanosti a umožnit, aby lidé dosáhli zákonem stanoveného věku pro odchod do důchodu, a tím snížit míru jejich ekonomické závislosti; zdůrazňuje, že tyto reformy musí být prováděny transparentním způsobem, který lidem umožňuje včas se připravit na všechny důsledky, které tyto reformy mohou mít; upozorňuje na riziko nezaměstnanosti, zaměstnání za nízkou mzdu, zaměstnání na částečný úvazek a atypického zaměstnání, v jejichž důsledku vznikají pouze částečné důchodové nároky, což vede k častějšímu výskytu chudoby ve stáří;
16. vyzývá členské státy, aby: přijaly opatření pro komplexní a aktivní politiku týkající se trhu práce; přijaly nezbytná opatření k boji proti nehlášené práci a daňovým a pojistným únikům, a to i s ohledem na zajištění spravedlivé hospodářské soutěže; vyčlenily finanční prostředky na pokrytí rostoucích veřejných výdajů na obyvatelstvo odcházející do důchodu; podpořily kvalitní zaměstnanost mimo jiné nabídkou komplexního poradenství a podpory uchazečům o zaměstnání a tím, že umožní zvláště zranitelným skupinám najít práci;
17. konstatuje, že se Evropská komise se své roční analýze růstu pro rok 2013 zmiňuje o nezbytnosti reforem důchodových systémů; poukazuje nicméně na to, že v mnoha členských státech by mělo být prioritou přizpůsobení faktického věku odchodu do důchodu věku stanovenému zákonem;
18. vítá závazky přijaté členskými státy za účelem zajištění fungování systémů přiměřeného a udržitelného důchodového zabezpečení jako součást doporučení pro jednotlivé země, která byla v roce 2012 přijata Radou v rámci evropského semestru;
19. konstatuje, že v současnosti je v Evropské unii více než 17 % obyvatel ve věku 65 a více let a že podle prognóz Eurostatu se jejich počet do roku 2060 zvýší na 30 %;
20. zdůrazňuje, že v souvislosti se současným odchodem prvních ročníků generace baby-boomu do důchodu se rychleji zvyšuje tlak demografického vývoje na rozpočty a důchodové systémy členských států; konstatuje, že v rámci přípravy a provádění strukturálních reforem, jejichž cílem je zvýšit zaměstnanost, postupně odstranit systémy předčasného odchodu do důchodu a na úrovni členských států a spolu se sociálními partnery posoudit nutnost zajistit, aby zákonem stanovený věk pro odchod do důchodu i věk skutečného odchodu do důchodu byly udržitelné a přiměřené zvyšující se průměrné délce života, dosahují členské státy nerovnoměrného pokroku a stanovují si nestejné cíle; zdůrazňuje, že členské státy, které v současnosti nezavádějí postupné reformy, se mohou v budoucnu nalézat v takové situaci, kdy budou muset reformy provádět šokově, což může mít závažné důsledky v sociální oblasti;
21. znovu vyzývá k tomu, aby důchodové dávky byly úzce napojeny na počet odpracovaných let a výši zaplacených odvodů („pojistněmatematická spravedlnost“), aby se pracovníkům v podobě vyšších důchodů vyplatilo pracovat více a déle, a to s patřičným zohledněním období mimo pracovní trh z důvodu péče o závislé osoby; doporučuje, aby členské státy po konzultaci s příslušnými partnery zakázaly povinný odchod do důchodu při dosažení zákonem stanoveného věku pro odchod do důchodu, a umožnily tak lidem, kteří mohou a přejí si to, po dosažení důchodového věku dál pracovat nebo si zvolit postupný přechod do důchodu, neboť placení odvodů po delší dobu a současně kratší doba čerpání dávek mohou pracovníkům pomoci rychle snížit rozdíly v důchodech;
22. zdůrazňuje, že zkušenosti vyvrátily základní myšlenku systémů předčasného odchodu do důchodu, a sice umožnit starším pracovníkům odejít dříve do důchodu, a uvolnit tak pracovní místa mladým lidem, neboť členské státy s nejvyšší mírou zaměstnanosti mladých lidí mají v průměru i nejvyšší míru zaměstnanosti starších pracovníků;
23. vyzývá sociální partnery, aby v politice lidských zdrojů přijaly přístup zohledňující životní cyklus pracovníků a přizpůsobili v tomto ohledu pracoviště; vyzývá zaměstnavatele, aby vypracovali programy, které budou podporovat aktivní a zdravé stárnutí; vyzývá pracovníky, aby aktivně využívali možnosti odborné přípravy, které mají k dispozici, a aby se ve všech etapách svého pracovního života snažili splňovat požadavky trhu práce; zdůrazňuje potřebu zlepšit uplatnění starších pracovníků na trhu práce a vyzývá k inovativním přístupům v sociální oblasti, které by usnadnily delší pracovní život, zejména v těch nejnáročnějších profesích, přizpůsobením pracovišť jejich potřebám, vytvářením odpovídajících pracovních podmínek a nabízením flexibilní organizace práce prostřednictvím úpravy pracovní doby a druhu vykonávané práce;
24. zdůrazňuje, že je třeba přijmout více preventivních opatření v oblasti zdraví, zvýšit odborné vzdělávání a rekvalifikace a bojovat proti diskriminaci mladších a starších pracovníků na trhu práce; v tomto ohledu zdůrazňuje potřebu účinného prosazování a uplatňování právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; zdůrazňuje, že mentorské programy by mohly představovat užitečný způsob, jak déle zaměstnávat starší pracovníky a jak využít jejich zkušeností ve prospěch uplatnění mladých lidí na trhu práce; vyzývá sociální partnery, aby vytvořily přitažlivé modely flexibilního přechodu ze zaměstnání do důchodu;
25. naléhavě vyzývá členské státy, aby se energicky zasazovaly o plnění cílů stanovených v Evropském paktu pro rovnost žen a mužů (2011-2020), jehož hlavními cíli je odstranit rozdíly mezi ženami a muži, bojovat proti segregaci na základě pohlaví a podporovat lepší sladění pracovního a soukromého života žen a mužů; zdůrazňuje, že tyto cíle mají zásadní význam pro zvýšení zaměstnanosti žen a boj proti jejich chudobě v produktivním věku i ve stáří;
26. zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů a zdrojů růstu v EU a mohou výrazně přispívat k udržitelnosti a přiměřenosti důchodových systémů v členských státech;
Rozvoj doplňkového soukromého důchodového spoření
27. vítá, že bílá kniha vyzývá k rozvoji fondových, doplňkových zaměstnaneckých důchodů, které jsou dostupné všem dotčeným pracovníkům, a případně i soukromých systémů; zdůrazňuje však, že Komise by měla spíše doporučit kolektivní solidární doplňkové zaměstnanecké důchodové spoření vyplývající pokud možno z kolektivních smluv a stanovené na národní, odvětvové nebo podnikové úrovni, neboť zajišťuje solidaritu v rámci generací i mezi nimi, což systémy individuálního spoření neumožňují; zdůrazňuje naléhavou potřebu podporovat v rámci možností úsilí o vytvoření doplňkového zaměstnaneckého důchodového systému;
28. konstatuje, že mnohé členské státy již začaly uskutečňovat rozsáhlé plány důchodových reforem, jejichž cílem je udržitelnost a přiměřenost; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby veškerá opatření navržená na úrovni EU doplňovala vnitrostátní programy důchodových reforem a nebyla s nimi v rozporu; připomíná, že důchody zůstávají v pravomoci členských států, a obává se, že jakékoli další právní předpisy EU v této oblasti mohou mít nepříznivé dopady na systémy některých členských států, zejména pokud jde o specifické rysy zaměstnaneckých důchodových systémů;
29. upozorňuje, že (celoodvětvové) kolektivní (pokud možno neziskové) zaměstnanecké důchodové systémy mají ve srovnání se systémy individuálního důchodového spoření nízké provozní náklady; zdůrazňuje význam nízkých provozních nákladů, neboť i omezené snížení nákladů může zajistit výrazně vyšší důchody; zdůrazňuje však, že tyto systémy bohužel existují zatím jen v některých členských státech;
30. naléhavě vyzývá členské státy a instituce pověřené správou důchodových systémů, aby občany náležitě informovaly o důchodových nárocích, které získali, a seznamovaly je s touto problematikou a vzdělávaly je, aby byli schopni přijímat informovaná rozhodnutí týkající se budoucího dodatečného důchodového spoření; naléhá na členské státy, aby rovněž občany včas informovaly o plánovaných změnách důchodového systému, aby byli schopni přijímat informovaná a dobře uvážená rozhodnutí týkající se jejich důchodového spoření; vyzývá členské státy, aby stanovily a prosazovaly přísná pravidla pro zveřejňování informací o provozních nákladech, riziku a návratnosti investic penzijních fondů, které v jejich jurisdikci provozují svou činnost;
31. všímá si značných rozdílů mezi zaměstnaneckými důchodovými systémy v jednotlivých členských státech i jejich odlišných výsledků, ať již jde o přístup, solidaritu, nákladovou efektivnost, rizika a výnosnost; vítá záměr Komise vypracovat v úzké spolupráci s členskými státy, sociálními partnery, penzijními fondy a dalšími zúčastněnými stranami kodex osvědčených postupů pro zaměstnanecké důchodové systémy, který bude řešit otázky, jako je například zvýšení pokrytí zaměstnanců, fáze vyplácení, sdílení a zmírnění rizik, nákladová efektivita a zvládání krizových situací v souladu se zásadou subsidiarity; zdůrazňuje vzájemný prospěch z lepší výměny osvědčených postupů mezi členskými státy;
32. podporuje záměr Komise směřovat nadále financování ze strany EU, zejména pak prostřednictvím Evropského sociálního fondu (ESF), do podpůrných projektů aktivního a zdravého stárnutí v zaměstnání a poskytovat pod dohledem Evropského parlamentu prostřednictvím programu pro sociální změny a inovace finanční i praktickou podporu členským státům a sociálním partnerům, kteří uvažují o postupném zavádění nákladově efektivních doplňkových důchodových systémů;
Důchody mobilních pracovníků
33. uznává, že důchodové systémy v EU jsou značně různorodé, přesto však zdůrazňuje, že je důležité, aby pracovníci mohli změnit zaměstnání v rámci svého členského státu nebo mezi jednotlivými státy; zdůrazňuje, že je důležité, aby měli mobilní pracovníci zajištěno získání a zachování zaměstnaneckých důchodových nároků; podporuje přístup, který prosazuje Komise a podle něhož je třeba se zaměřit na získání a zachování důchodových nároků, a vyzývá členské státy k zajištění toho, aby se k odloženým nárokům mobilních pracovníků na důchod přistupovalo stejně jako k nárokům aktivních účastníků systému nebo důchodců; konstatuje, že Komise může sehrát významnou roli při odstraňování překážek volného pohybu, včetně těch, které brání mobilitě pracovníků; domnívá se, že kromě jazykových překážek a rodinných důvodů omezují mobilitu na trhu práce dlouhé lhůty pro přiznání nároku na důchod nebo neodůvodněná věková omezení, a vyzývá členské státy, aby tyto lhůty zkrátily; zdůrazňuje, že veškerá opatření na podporu mobility musí být vyvážena nákladově efektivním zajištěním doplňkových důchodových systémů ze strany zaměstnavatelů a musí zohledňovat povahu a účel důchodových systémů;
34. bere na vědomí návrh Komise, že posoudí případné provázání nařízení 883/2004/ES o koordinaci systémů sociálního zabezpečení s „určitými“ zaměstnaneckými důchodovými systémy; upozorňuje, že při uplatňování tohoto nařízení ve 27 členských státech s výrazně rozdílnými systémy sociálního zabezpečení dochází v praxi k problémům; poukazuje na rozmanitost důchodových systémů v rámci EU, v jejímž důsledku je velmi složité uplatňovat koordinační přístup k desítkám tisíců velmi odlišných důchodových systémů, které v členských státech existují; pochybuje proto o možnosti použití takového přístupu v oblasti doplňkového zaměstnaneckého penzijního pojištění;
35. vyzývá Komisi a členské státy, aby společně usilovaly o vytvoření a zachování efektivních, pokud možno internetových, služeb evidence důchodů, jež občanům umožňují přístup k informacím o jejich důchodových nárocích vyplývajících ze zaměstnání nebo nečinnosti, aby mohli včas přijmout informované rozhodnutí o dodatečném individuálním důchodovém spoření (v rámci třetího pilíře); vyzývá ke koordinaci této činnosti na úrovni EU, aby se zajistila kompatibilita vnitrostátních služeb evidence; vítá pilotní projekt Komise v této oblasti a vyzývá Komisi, aby zajistila, že spolu s tímto pilotním projektem bude provedeno také posouzení dopadů, které se zaměří na to, jaký je přínos poskytování souhrnných informací občanům EU o důchodech dostupným způsobem;
36. konstatuje, že služby evidence důchodů by ve chvíli, kdy budou plně rozvinuty, měly zahrnovat nejen zaměstnanecké důchodové zabezpečení, ale také systémy třetího pilíře a informace o nárocích jednotlivých osob v rámci prvního pilíře;
37. vyjadřuje pochybnost, zda je nutné vytvořit důchodový fond EU pro výzkumné pracovníky;
38. považuje skutečnost, že lidé obecně vedou delší, zdravější a bohatší život, za jeden z největších výdobytků moderní společnosti; žádá, aby debata o stárnutí byla vedena v pozitivním duchu a zabývala se na jedné straně tím, jak se aktivně vyrovnáváme s významným, avšak nikoli nepřekonatelným problémem, před který nás stárnutí staví, a na straně druhé tím, jak se chápeme příležitostí, které s sebou stárnutí a stříbrná ekonomika přinášejí; uznává, že senioři hrají v našich společnostech velmi aktivní a hodnotnou úlohu;
Přezkum směrnice o IZPP
39. zdůrazňuje, že cílem revize směrnice směrnici o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu (směrnice o IZPP) by mělo být zachovat v celé Evropě přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody, čehož by mělo být dosaženo vytvořením prostředí, které bude podněcovat další pokrok na tomto poli jak na úrovni členských států, tak na úrovni vnitřního trhu, zajištěním větší ochrany současných i budoucích penzistů a přizpůsobením se značným přeshraničním a meziodvětvovým rozdílům mezi stávajícími systémy;
40. domnívá se, že zajištění toho, aby systémy druhého pilíře EU dodržovaly pravidla spolehlivé obezřetnostní regulace, je klíčovým předpokladem dosažení vysokého stupně ochrany pro členy i příjemce a splnění mandátu skupiny G20, podle nějž mají veškeré finanční instituce podléhat řádné regulaci a odpovídajícímu dohledu;
41. požaduje, aby zákonodárné iniciativy EU respektovaly v tomto ohledu rozhodnutí členských států týkající se poskytovatelů důchodů v rámci druhého pilíře;
42. zdůrazňuje, že jakákoli další regulace týkající se opatření v oblasti pojištění prováděná na úrovni EU musí vycházet z důkladné analýzy dopadů, která by měla zahrnovat ustanovení, že obdobné produkty podléhají stejným obezřetnostním normám, a zajistit vytváření přiměřených rezerv a mobilitu pracovníků v rámci Unie, a jejím cílem by mělo být zajištění získaných nároků zaměstnanců; zdůrazňuje, že jakákoli další regulace týkající se opatření v oblasti pojištění prováděná na úrovni EU musí rovněž vycházet z aktivního dialogu se sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami a ze skutečného pochopení vnitrostátních specifik a jejich respektování; zdůrazňuje, že důchodové systémy jsou hluboce zakotveny v kulturních, sociálních, politických a hospodářských podmínkách každého členského státu; zdůrazňuje, že všichni poskytovatelé důchodového zabezpečení působící v rámci druhého pilíře by měli bez ohledu na svůj právní statut podléhat přiměřené a rozsáhlé regulaci, která bude zohledňovat povahu jejich obchodní činnosti, zejména z dlouhodobého hlediska;
43. zdůrazňuje, že důchodové zabezpečení v rámci druhého pilíře by bez ohledu na jeho poskytovatele nemělo být ohrožováno regulací ze strany EU, která nebude zohledňovat jeho dlouhodobý horizont;
44. domnívá se, že návrhy Komise týkající se opatření v oblasti pojištění nesmí pouze zjišťovat a zohledňovat rozdílnost mezi vnitrostátními systémy, ale také musí uplatňovat zásadu „stejné riziko, stejná pravidla“ v rámci každého vnitrostátního systému a příslušného pilíře; zdůrazňuje, že opatření musí důsledně uplatňovat zásadu proporcionality z hlediska zvažování cílů a přínosů ve vztahu k zátěži finanční, administrativní i technické a musí posoudit rovnováhu mezi náklady a přínosy;
45. v souvislosti s kvalitativními opatřeními v oblasti pojištění se domnívá, že doporučení týkající se posílení podnikového řízení a řízení rizik - spolu s návrhy týkajícími se větší míry transparentnosti, požadavky na zveřejňování informací, zveřejňování nákladů a transparentnost investičních strategií – jsou užitečné a měly by být předloženy v rámci každého přezkumu v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality; konstatuje, že vzhledem ke značným rozdílnostem mezi členskými státy představuje sbližování kvalitativních opatření v oblasti pojištění v krátkodobém horizontu reálnější možnost než sbližování kvalitativních opatření v oblasti pojištění;
46. vzhledem k informacím, které jsou v tuto chvíli dostupné, není přesvědčen o tom, že by požadavky na vlastní kapitál nebo oceňování rozvahy na evropské úrovni představovaly vhodná opatření; odmítá proto každý přezkum směrnice o IZPP, který si toto vytyčil za cíl; domnívá se nicméně, že v souvislosti s touto politikou by měla být v plné míře zohledněna studie kvantitativních dopadů (QIS), kterou v současnosti provádí Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA), a případné analýzy, které na tuto studii navážou; zdůrazňuje, že pokud by tyto požadavky měly být později zavedeny, přímé uplatňování kvantitativních požadavků režimu Solventnost II na IZPP by nebylo tím správným nástrojem;
47. poukazuje na to, že směrnice o IZPP se vztahuje pouze na dobrovolné systémy důchodového zabezpečení a nezahrnuje nástroje, které jsou součástí povinného veřejného systému důchodového zabezpečení;
48. zdůrazňuje skutečnost, že existují zásadní rozdíly mezi pojišťovacími produkty a IZPP; zdůrazňuje, že jakékoli přímé uplatňování kvantitativních požadavků režimu Solventnost II na IZPP by bylo nevhodné a mohlo by poškodit zájmy zaměstnanců i zaměstnavatelů; staví se tudíž proti plošnému uplatňování požadavků režimu Solventnost II na IZPP, zatímco zůstává otevřený přístupu usilujícímu o bezpečnost a udržitelnost;
49. zdůrazňuje, že sociální partneři (tj. zaměstnavatelé a zaměstnanci) mají společnou odpovědnost za obsah sjednaných podmínek zaměstnaneckého důchodového zabezpečení; zdůrazňuje, že smluvní dohody mezi sociálními partnery musí být respektovány za všech okolností, zvláště co se týče rovnováhy mezi riziky a odměnami, o jejíž dosažení systém zaměstnaneckého důchodového zabezpečení usiluje;
50. považuje další vývoj modelů solventnosti na úrovni EU, např. holistický model vycházející z celkové rozvahy, za účelný pouze v případech, kdy se na základě důkladné analýzy dopadů prokáže jejich reálná použitelnost v praxi a jejich účinnost z hlediska nákladů a přínosů, a to zejména s ohledem na rozdíly mezi institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) v rámci jednotlivých členských států i mezi nimi; zdůrazňuje, že jakýkoli další vývoj variant režimu Solventnost II nebo holistického modelu vycházející z celkové rozvahy nesmí mít za cíl zavádění pravidel podobajících se režimu Solventnost II;
51. upozorňuje na velkou rozmanitost forem penzijních programů od dávkově definovaných systémů přes příspěvkově definované systémy až po systémy smíšené; poukazuje rovněž na tendenci přecházet od dávkově definovaných systémů k příspěvkově definovaným systémům nebo zřízení povinných fondových pilířů, k němuž dochází v některých členských státech; zdůrazňuje, že tak narůstá potřeba větší transparentnosti a lepší informovanosti občanů, pokud jde o přislíbené výhody, výši nákladů a investiční strategie;
52. poukazuje na to, že myšlenka zavedení rovných podmínek hospodářské soutěže mezi životním pojištěním a IZPP ve druhém pilíři je vhodná pouze do určité míry vzhledem k zásadním rozdílům mezi pojišťovacími produkty a IZPP a v závislosti na rizikovém profilu, míře integrace na finančním trhu a ziskové nebo neziskové povaze konkrétního poskytovatele; uznává, že vzhledem k hospodářské soutěži mezi životním pojištěním a IZPP v druhém pilíři je důležité, aby produkty zatížené stejnými riziky podléhaly stejným pravidlům, aby jejich příjemci nebyli mateni a mohli požívat stejné míry obezřetnostní ochrany;
Ochrana zaměstnaneckých důchodů v případě platební neschopnosti
53. je toho názoru, že v případě platební neschopnosti je nutné v členských státech jednotným způsobem zajistit nároky podle článku 8 směrnice 2008/94/ES;
54. vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní přehled o vnitrostátních systémech pojištění a k nim se vztahujících opatřeních a aby v případě, že na základě tohoto posouzení budou zjištěny velké nesrovnalosti, předložila zlepšené návrhy EU, které zajistí, aby v celé EU byly zavedeny zcela spolehlivé mechanismy jednoduché, úsporné a přiměřené ochrany práv zaměstnaneckého důchodového zabezpečení;
55. konstatuje, že v některých členských státech již zaměstnavatelé podporují jejich systémy prostřednictvím systémů ochrany, oddělení aktiv, nezávislé správy systémů a poskytnutím statutu přednostního věřitele systémům důchodového zabezpečení, který má v případě platební neschopnosti společnosti přednost před akcionáři;
56. zdůrazňuje, že otázky týkající se ochrany penzijních prostředků v případě platební neschopnosti jsou těsně spjaty s klíčovými aspekty revize směrnice o IZZP; zdůrazňuje, že Komise by obě tyto směrnice měla vypracovat tak, aby se vzájemně shodovaly a byly plně slučitelné;
Doplňkové důchodové spoření třetího pilíře
57. poukazuje na to, že se význam, rozšíření a podoba třetího pilíře v jednotlivých členských státech liší;
58. s politováním konstatuje, že systémy třetího pilíře jsou většinou nákladnější, rizikovější a méně transparentní než systémy prvního pilíře; požaduje, aby byl třetí pilíř stabilní, spolehlivý a udržitelný;
59. domnívá se, že v některých případech by mohlo být k dosažení přiměřené výše důchodu nezbytné soukromé důchodové spoření; vybízí Komisi, aby spolupracovala s členskými státy na základě přístupu využívajícího osvědčených postupů a aby posoudila a optimalizovala pobídky pro soukromé důchodové spoření, zvláště pak u osob, které by jiným způsobem nedosáhli přiměřené výše důchodu;
60. pokládá za účelné vyhodnotit osvědčené postupy a návrhy pro optimalizaci pobídek;
61. zdůrazňuje, že hlavní prioritou veřejné politiky by nemělo být dotování systémů třetího pilíře, nýbrž zabezpečení toho, aby každý mohl dosáhnout přiměřené ochrany v rámci dobře fungujícího a udržitelného prvního pilíře;
62. vyzývá Komisi, aby provedla přezkum zranitelnosti kapitálových systémů třetího pilíře vůči krizi a aby poskytla doporučení ke zmírnění rizik;
63. navrhuje, aby byl proveden přezkum zákonného normativu nákladů při uzavření smlouvy a její správě, při změně poskytovatele nebo změně typu smlouvy a aby byla poskytnuta doporučení pro tyto případy;
64. domnívá se, že kodexy vztahující se v rámci třetího pilíře na otázky kvality, poskytování informací spotřebitelům a ochrany spotřebitelů by mohly zvýšit přitažlivost programů důchodového zabezpečení nabízených v rámci třetího pilíře; vybízí Komisi k tomu, aby usnadnila výměnu současných osvědčených postupů v členských státech;
65. vyjadřuje svou podporu tomu, aby na úrovni EU byly vytvořeny a zavedeny dobrovolné kodexy – a případně též systémy osvědčování produktů – vztahující se v rámci třetího pilíře k otázkám kvality, k informovanosti a k ochraně spotřebitelů; doporučuje, aby členské státy tyto oblasti podrobily regulaci, pokud se ukáže, že dobrovolné kodexy chování nejsou úspěšné;
66. vyzývá Komisi, aby se zabývala možnostmi lepšího uplatňování evropské legislativy v oblasti finančnictví v souvislosti s potřebou zajistit, aby spotřebitelé mohli využívat pravdivého a nestranného poradenství v oblasti penzí a s penzemi souvisejících produktů;
Odstranění daňových a smluvních přeshraničních překážek penzijních investic
67. vyzývá Komisi a dotčené členské státy, aby dospěly ke shodě, zejména pokud jde o to, jak zabránit dvojímu zdanění a dvojímu osvobození od daně v oblasti přeshraničních důchodů;
68. za silnou překážku přeshraniční mobilitě pokládá diskriminační zdanění a přeje si jeho postupné odstranění, i když si je vědom omezené pravomoci EU v oblasti daňové politiky členských států;
69. pokládá za účelné provést přezkum překážek souvisejících se smluvní úpravou;
70. vybízí Komisi, aby vhodně zapojila do diskuse o zmíněných strukturách sociální partnery;
Pohlaví
71. v souvislosti s důchody připomíná otázku rovnosti žen a mužů; považuje rostoucí počet seniorů, zejména žen, žijících pod hranicí chudoby za velmi zneklidňující; zdůrazňuje, že veřejné důchodové systémy prvního pilíře by měly zaručovat alespoň slušnou životní úroveň pro všechny; zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů na trhu práce má klíčový význam pro zajištění udržitelnosti důchodových systémů, protože vyšší míra zaměstnanosti podporuje ekonomický růst a vede k placení vyšších příspěvků na důchodové zabezpečení; domnívá se, že stanovení stejného věku odchodu do důchodu pro muže i ženy musejí provázet účinná opatření, která zajistí za stejnou práci stejnou mzdu, sladění práce a péče o závislé osoby; zdůrazňuje, že je třeba zvážit zavedení zápočtu péče do důchodových nároků jako uznání péče o závislé osoby, která je obvykle neplacená;
72. vítá skutečnost, že je v bílé knize obsažena výzva, aby členské státy posoudily možnost započítávání doby péče, tedy kdy jsou při výpočtu důchodu považována za dobu pojištění také období péče o závislé osoby, a to jak u žen, tak u mužů; poukazuje na to, že nerovné rozdělení rodinných povinností mezi ženami a muži, které často vede ženy k vykonávání méně jistých, méně placených nebo dokonce nehlášených zaměstnání s negativním dopadem na důchodové nároky, nedostatek přístupných a dostupných služeb a pečovatelských zařízení a nedávná úsporná opatření v této oblasti mají přímý vliv zejména na možnosti žen pracovat a vytvářet důchod, a proto vyzývá Komisi, aby zadala vypracování studie na toto téma;
73. připomíná, že je nezbytné, aby členské státy přijaly opatření směřující k eliminaci rozdílů v odměňování mužů a žen za stejnou práci, k eliminaci rozdílů mezi muži a ženami, pokud jde o jejich přístup k vyšším pracovním pozicím, a k odstranění genderových nerovností na pracovním trhu, které mají vliv i na důchody v tom, že v jejich důsledku vzniká značný rozdíl mezi důchody vyplácenými ženám a mnohem vyššími důchody vyplácenými mužům; naléhavě Komisi vyzývá, aby předložila návrh na revizi stávajících právních předpisů; konstatuje, že i přes nesčetné kampaně, cíle a opatření z minulých let zůstává rozdíl v odměňování mužů a žen stále podstatný;
74. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že bude konsistentně dodržována zásada rovného zacházení s ženami a muži;
75. zdůrazňuje, že je naléhavě třeba přijmout opatření proti rozdílnému odměňování mužů a žen v soukromém sektoru, což je vážný problém ve většině členských států;
76. upozorňuje na nutnost zredukovat rozdíl v odměňování mužů a žen se stejnými dovednostmi a se stejnou prací, v důsledku čehož jsou příjmy žen stále nižší než příjmy mužů a již tak velké množství žen, které žijí v chudobě po odchodu do důchodu nebo ovdovění, se ještě zvyšuje;
77. zdůrazňuje, že vyšší průměrná délka života žen by neměla být důvodem k jejich diskriminaci při výpočtu důchodů;
78. vyzývá členské státy, aby jednaly v souladu s právními předpisy o právech žen na mateřské dovolené a aby dodržování těchto předpisů vymáhaly, a zajistily tak, že ženy nebudou z hlediska důchodu znevýhodňovány jen proto, že se během svého pracovního života staly matkami;
79. domnívá se, že individualizace důchodových práv je nezbytná z hlediska rovnosti mezi ženami a muži, ale zároveň by se měla zajistit bezpečnost mnoha starších žen, které jsou v současné době závislé na vdovských důchodech a jiných odvozených důchodových právech;
80. upozorňuje na to, že členské státy by měly podporovat výzkum dopadu různých systémů indexace na riziko chudoby ve starším věku, a to i z hlediska pohlaví; vyzývá členské státy, aby braly zvláštní zřetel na evoluci potřeb stárnoucích osob, např. pokud jde o dlouhodobou péči, a zajistily tak, že starší lidé, zejména ženy, budou mít možnost pobírat přiměřený důchod a žít důstojným způsobem;
81. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Přijaté texty, P7_TA(2011)0058.
- [2] EHSV/SOC/457, 12. července 2012.
- [3] ISBN 978-92-79-22850-6.
- [4] Přijaté texty, P7_TA(2012)0047.
- [5] Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 46.
- [6] Úř. věst. L 308, 15.1.2010, s. 11.
- [7] OECD (2012): „Mobility and migration in Europe“, s. 63. V: OECD Economic Surveys: European Union 2012, OECD Publishing.
- [8] http://www.europarl.europa.eu/committees/fr/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=79590
- [9] Miranda, V., Cooking, Caring and Volunteeering: Unpaid Work Around the World, OECD Social, Employment and Migration Working Papers, č. 116, OECD Publishing (2011).
- [10] Evropská komise, The 2012 Ageing Report: Economic and budgetary projections for the 27 EU Member States (2010-2060) (Zpráva o stárnutí obyvatel za rok 2012: Hospodářské a rozpočtové projekce pro členské státy EU-27 (2010–2060)), Brusel, květen 2011. http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/2012/pdf/ee-2012-2_en.pdf
- [11] „Pension Adequacy in the European Union 2010-2050“ (Přiměřenost důchodů v Evropské unii 2010–2050), zpráva vypracovaná Generálním ředitelstvím Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování společně s Výborem pro sociální ochranu, 23. května 2012, http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=en&pubId=7105&type=2&furtherPubs=yes
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Důvodová zpráva
Obecné souvislosti
Ve všech zemích EU je na důchody vyvíjen velký tlak. Vlády celé eurozóny šetří, aby splnily podmínky Paktu o stabilitě a růstu, a tak usilují o dosažení rovnováhy mezi příjmy a výdaji, nebo jsou nuceny k razantním reformám, aby snížily svoje obrovské schodky. Populace stárne ve všech členských státech. Střední délka života je sice v evropských zemích různá, ale všude má stoupající tendenci. Stoupá počet zdravých lidí, kteří se dožívají vysokého důchodového věku. Ubývá ekonomicky aktivních lidí. Snižuje se porodnost, mladí lidé studují déle a na pracovní trh vstupují později. V celé Evropě je velmi nízká míra zaměstnanosti pracovníků nad 60 let. Navíc stále hrozí riziko, že lidi bude kvůli krizi znovu lákat předčasná penze. Systém založený na principu mezigenerační solidarity, kdy mladí pracující zajišťují vyplácení důchodů, už nelze déle prodlužovat. S financováním přiměřených důchodů mají problém především státy s průběžně financovanými penzijními systémy, ve kterých jsou důchody vypláceny ze stávajícího rozpočtu.
Krize v menší míře ovlivňuje také takzvané systémy druhého pilíře – kolektivní systémy spoření na stáří. Do budoucna se odhaduje nízká úroková sazba a kapitál investovaný do podniků vynáší méně, než se očekávalo, a proto se i tady dají očekávat reformy. Druhý pilíř původně běžně garantoval systém, který vycházel z přiznaných dávek, dnes se ale stále častěji setkáváme se systémem, který vychází z odvedených částek, nebo kombinací obou zmíněných systémů.
Evropská agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody pro mladé i staré je podle bílé knihy vynikajícím nástrojem k podpoře diskuse a následně k realizaci reforem pomocí právně nevynutitelných předpisů a v případě potřeby i legislativy. Je třeba společně budovat přiměřené, spolehlivé a udržitelné systémy, ale zároveň zachovat suverenitu a odpovědnost členských států a sociálních partnerů. Tyto systémy by měly přispívat i ke zvýšení mobility na pracovním trhu a k právu volného pohybu, měly by nabízet řešení pro otázky dneška i budoucnosti.
Demografie
Demografický vývoj přináší starosti, ale i optimismus; dožíváme se stále vyššího věku. Lze to znázornit na několika údajích:
- V populaci přibývá lidí nad 55 let (36,5 %, 2010);
- Střední délka života stoupá: u mužů ze 76,7 let (2010) na 78,6 let (2020), u žen z 82,5 let (2010) na 84 let (2020);
- Míra porodnosti v EU zůstává na nízké úrovni (1,6);
- Stoupá počet lidí nad 65 let, z 16 % v roce 2010 na 19,1 % z počtu obyvatel v roce 2020;
- V roce 2010 byl průměrný věk odchodu do důchodu v EU 61,4 let;
- V roce 2008 připadli na jednoho důchodce čtyři ekonomicky aktivní lidé. V roce 2060 to budou dva ekonomicky aktivní lidé na jednoho důchodce;
- Z lidí nad 55 let bylo v roce 2010 ekonomicky aktivních v průměru 46.3 %.
Tento vývoj lze pozorovat v rámci celé EU, i když existují rozdíly. Střední délka života v Rumunsku je u mužů 70 let a u žen 77,5 let a ve státech Beneluxu je to u mužů 77,9 let a u žen 82,7 let. Liší se i počet ekonomicky aktivních lidí nad 55 let. Ve Švédsku je to 73,9 %, Dánsku 61,1 %, Nizozemsku 56 %, Španělsku 50,8 % a v Belgii 39,1 %. Ať se na to díváme z jakéhokoliv úhlu, jediným řešením je, aby více lidí déle pracovalo. Jednotlivé členské státy proto musí zvýšit stanovený věk pro odchod do důchodu a napojit jej na střední délku života. Málo pozornosti se věnuje zejména míře zaměstnanosti lidí nad 50 let, lidí, kterým zbývá pár let do odchodu do penze, lidí, kteří potřebují a chtějí pracovat. Je potřeba zavést cílenou politiku návratu do pracovního života. Můžeme si vzít za příklad země, ve kterých důrazná podpůrná politická opatření přispěla k výraznému nárůstu míry zaměstnanosti. Závěr: více a déle pracovat.
Odpovědnost
Zpravodajka si plně uvědomuje, že důchodové systémy v Evropě jsou výrazně odlišné. Mnoho států už přistoupilo k reformám, které mají zajistit dostupnost důchodů. Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva je ale potřeba udělat víc.
Ať bude zvolen jakýkoli systém, je potřeba dosáhnout toho, aby pracovalo více lidí, a vytvořit rezervy a úspory pro stáří.
V Evropě se můžeme setkat s několika různými důchodovými systémy. Neexistují sice žádné jednoznačné definice, ale obvykle stojí důchodový systém na třech pilířích.
První pilíř je založen na solidaritě mezi daňovými poplatníky. Bývá to často veřejný pilíř průběžně financovaný vládou. Tato forma důchodu bude i do budoucna nejdůležitějším zdrojem příjmů důchodců. Zpravodajka se domnívá, že pokud bude více lidí déle pracovat, bude to mít pozitivní vliv nejenom na důchody, ale i na sociální pojištění pracujících. Je tedy třeba ve spolupráci se sociálními partnery nalézt řešení, jak dosáhnout vyšší míry zaměstnanosti, zvýšení věku odchodu do důchodu a aktivní politiky zaměstnanosti. Státy si mohou mezi sebou vzájemně vyměňovat osvědčené postupy prostřednictvím otevřené metody koordinace. Ale i v prvním pilíři je možné ušetřit, pokud se teď udělají rezervy, aby bylo možné pokrýt pozdější vyšší náklady.
Druhý pilíř se vztahuje z větší části na doplňkové zaměstnanecké důchodové spoření, které je často založeno na společné odpovědnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří tvoří fondy na základě společných příspěvků. Zpravodajka se domnívá, že se musí zvýšit význam doplňkového důchodového spoření, aby se snížil tlak na rozpočty jednotlivých států. Některé země už učinily opatření k doplnění svých veřejných služeb průběžně financovaných důchodových systémů soukromými fondovými systémy, avšak pro rozvoj kolektivních doplňkových spoření se toho musí ještě hodně udělat.
Zpravodajka vidí, že především u mladých lidí klesá zájem o kolektivní systém. Princip kolektivity a rozdělení rizik v rámci jedné generace i mezi více generacemi jsou charakteristickými znaky solidarity, a proto mají pro udržitelné a spolehlivé důchody největší význam.
Zpravodajka se domnívá, že první a druhý pilíř tvoří společně základ pro přiměřený důchod.
Třetí pilíř se zakládá na vlastních úsporách jednotlivce, který si tak může vylepšit svůj budoucí důchod, nebo pokud nemá doplňkový důchod, může si ho zajistit vlastním přičiněním. Význam třetího pilíře je menší než význam prvních dvou pilířů, je ho však přesto potřeba podporovat ve vyšší míře, než tomu bylo do současnosti. V obdobích, kdy jednotlivec není aktivní na trhu práce nebo pracuje na zkrácený úvazek, a proto získává méně z prvního nebo druhého pilíře, mu tento deficit mohou vynahradit úspory z třetího pilíře.
Pravomoci
Systémy důchodového zabezpečení primárně spadají do pravomoci členských států.
V určitých aspektech je ale potřebná koordinace ze strany EU. Zpravodajka odkazuje na požadavky Paktu o stabilitě a růstu. Část státního rozpočtu, která připadá na důchody, se stále zvyšuje. V současné době už přesahuje 10 %.
I s ohledem na strategii EU 2020, jejímž výslovným cílem je zajištění přiměřených důchodů, je nutná koordinace a nová politika na vnitrostátní úrovni. Pro většinu starších obyvatel Evropy je hlavním zdrojem příjmů důchod z prvního pilíře (v převážné většině z veřejného systému). Už teď vidíme, že se mnoho důchodců nachází pod hranicí chudoby. Naproti tomu je potlačení chudoby jednou z hlavních priorit strategie EU 2020.
Penzijní fondy z druhého pilíře patří na finančních trzích mezi důležité investory. Krize zdůraznila zranitelnost finančních institucí v době hospodářského útlumu. Proto byl vytvořen balíček správních opatření, který obsahuje přísnější pravidla pro finanční trhy. Do těchto opatření spadají následující směrnice a nařízení: nařízení o infrastruktuře evropských trhů EMIR (zaměřena na zúčtování OTC derivátů), směrnice MiFID II (zlepšení konkurenceschopnosti trhů finančních nástrojů, stanovení pravidel chování pro investiční společnosti), směrnice CRD IV (dohled nad bankami: zavedení kapitálového rámce pro bankovní dohled dle dohod Basel III), směrnice Solventnost II (dohled nad pojišťovnami, nahrazuje a shrnuje několik směrnic o pojišťovnách do jedné rámcové směrnice) a směrnice o DFT (daně z finančních transakcí).
Evropská komise chce zostřit dohled nad penzijními fondy revidováním směrnice o IZPP, která řídí dohled nad institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění. Zpravodajka se domnívá, že existuje reální šance na revidování této směrnice, je však velmi kritická vůči kvantitativním požadavkům na penzijní fondy. Směrnice o IZPP definuje penzijní fondy druhého pilíře jako finanční instituce, důchodové systémy jsou ale systémy sociální a jsou obsaženy ve vnitrostátních sociálních právních předpisech a v pracovním právu. Kromě toho u nich vzniká jiný typ rizika než v případě pojistných produktů. Na rozdíl od pojišťoven tu chybí hledisko zisku a obvykle znají právě jenom solidaritu mezi generacemi a v jejich rámci. Zpravodajka varuje před skutečností, že vyšší kapitálové požadavky vedou ke zvýšeným nákladům a tím ohrožují přiměřenost důchodů současných i budoucích důchodců. Podniky nebudou moci nabídnout důchody z druhého pilíře, protože náklady na ně budou příliš vysoké. Vysoké kvantitativní požadavky omezují také roli penzijních fondů jako dlouhodobých investorů do evropské ekonomiky, brzdí tak ekonomický růst a rozvoj pracovních míst. Revize kvantitativních požadavků směrnice o IZPP proto podle zpravodajky není žádoucí. Revize kvalitativních požadavků této směrnice by ale mohla být přínosná, například pro dosažení transparentnosti investičních strategií a nákladů. Byly by tak dispozici lepší možnosti porovnání výsledků jednotlivých fondů.
Rovné příležitosti
Ženy vydělávají v průměru méně než muži a častěji přerušují svoji kariéru z důvodu péče o jinou osobu. Proto mají ženy častěji nižší penzi a jsou více ohroženy chudobou. V roce 2009 mělo ještě 13 členských států stanoveno nižší věkovou hranici pro odchod žen do důchodu, než je tomu u mužů. Zpravodajka se domnívá, že vyrovnání věkové hranice pro odchod do důchodu může přispět ke zvýšení důchodových dávek.
Zpravodajka zastává názor, že se příliš málo rozvíjí systémy, které zahrnují celý životní cyklus, v němž ženy a muži v určitém životním období střídavě pracují a pečují o jinou osobu. Existují pozitivní příklady takových systémů, ve kterých se spoří na důchod i během období, kdy člověk z důvodu péče o jinou osobu není ekonomicky aktivní. Je třeba hledat nová řešení pro doplňkové spoření a systémy třetího pilíře.
Změny na trhu práce
Trh práce vyžaduje zvýšení mobility pracovníků. Už neexistují zaměstnání na celý život. Více se také využívají možnosti, které nabízí volný pohyb obyvatel. Je běžné, že pokud student absolvuje studium nebo stáž v zahraničí, odrazí se to později v jeho pracovním životě. Mobilitu je potřeba podporovat, a ne trestat, platí to v rámci jednotlivých členských států i mimo ně. Pro zpravodajku to znamená, že důchodové systémy by měly být vytvořeny tak, aby nikdo nepozbyl nároku na důchod, který vznikl u zaměstnavatele ve státě, jehož je pracovník občanem, nebo jiném členském státě. Důchodový systém musí přispívat k podpoře mobility. Zpravodajka se taktéž domnívá, že je potřeba stanovit minimální normy pro získání a udržení dosaženého důchodu.
Informace
Informace o výši budoucího důchodu má velký význam. Jasný a okamžitý přehled o příjmu vede k zvýšení povědomí, zájmu a odpovědnosti. Přístup ke správným informacím a uvědomování si rizik jsou nutné faktory pro uvážené rozhodnutí, například pro spoření do budoucna. Systém sledování penzí je dobrý způsob, jak lidi informovat o nárocích na důchod, které získali nejenom ve svém státě, ale i v jiných členských státech. Zpravodajka chce poukázat na existující pozitivní příklady. Je úlohou všech členských států, aby pracovaly na vytvoření dobrého důchodového přehledu. Propojením těchto systémů evidence důchodů získává informovaný občan veškeré podklady, aby mohl v případě potřeby jednat.
STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (27. 2. 2013)
pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
k Agendě pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody
(2012/2234(INI))
Navrhovatel (*): Thomas Mann
(*) Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu
NÁVRHY
Hospodářský a měnový vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
1. pilíř: Veřejný důchodový systém
1. zásadní prohlášení činí k iniciativám 1, 2 a 10, jež spadají do prvního důchodového pilíře;
2. zdůrazňuje pravděpodobnost ekonomického scénáře počítajícího s dlouhodobě nízkým růstem, z čehož ve spojení se zvyšujícím se demografickým tlakem nevyhnutelně vyplývá, že k udržení stávající výše důchodů bude nutné zvýšit příspěvky, které si zaměstnanci platí v průběhu svého produktivního života; poukazuje na to, že od členských států to bude vyžadovat, aby i za těchto obtížných podmínek konsolidovaly své rozpočty a reformovaly své ekonomiky tak, aby byly v rámci prvního pilíře zajištěny důchodové příjmy, které neklesnou pod hranici chudoby;
3. za hlavní zásadu považuje to, že důchody poskytované v rámci prvního pilíře nesmějí klesnout pod hranici chudoby a musí být dostupné všem osobám bez ohledu na to, zda byly aktivní na trhu práce, a uplatňovat přístup zohledňující celoživotní profesní dráhu, včetně přerušení a změn profese, aby nebyly trestány osoby s „nestandardním“ profesním životem a aby byl oceněn sociální a ekonomický přínos dobrovolnické práce a dalších druhů neplacené pečovatelské práce;
4. je toho názoru, že regulace přiměřených a udržitelných důchodových příjmů je výhradně úkolem dotyčných členských států a mělo by se ni pohlížet v kontextu jednotného trhu, který má zásadní význam pro stabilitu důchodového zabezpečení a volný pohyb pracovní síly v Unii, a že by se Komise měla zaměřit na shromažďování a šíření informací o situaci v oblasti penzí a provádění penzijních reforem v rámci celé EU a v případě potřeby podněcovat členské státy k provedení důkladné analýzy jejich systémů a výměně zkušeností a osvědčených postupů; zdůrazňuje, že by EU měla zlepšit srovnatelnost systémů důchodového zabezpečení;
5. zdůrazňuje, že by EU měla podporovat výměnu osvědčených postupů, jako např. zvyšování akruální míry v letech bezprostředně předcházejících oficiálně stanovenému věku odchodu do důchodu nebo zohledňování koeficientu naděje dožití, s ohledem na udržitelnost penzijních systémů;
6. vítá skutečnost, že Komise ve své roční analýze růstu v roce 2013 vyzvala k urychlení reforem systémů důchodového zabezpečení v jednotlivých členských státech lepším přizpůsobením věku odchodu do důchodu střední délce života a zajištěním podmínek pro prodloužení produktivního věku;
7. uznává, že penzijní fondy jsou v rámci hospodářství EU významnými investory, a představují tudíž prvek, který má klíčový význam pro dosažení růstu;
8. vybízí členské státy, které procházejí procesem posilování systému důchodového zabezpečení, k tomu, aby braly v úvahu problémy, které představuje stárnutí obyvatelstva;
9. vítá skutečnost, že byla uznána potřeba rozvoje systémů důchodového zabezpečení založených na druhém a třetím pilíři daná tím, že za svou vlastní finanční situaci a budoucnost musí převzít odpovědnost sami občané;
10. konstatuje, že v současnosti je v Evropské unii více než 17 % obyvatel ve věku 65 a více let a že podle prognóz Eurostatu se jejich počet do roku 2060 zvýší na 30 %;
11. vítá závazky přijaté členskými státy za účelem zajištění fungování systémů přiměřeného a udržitelného důchodového zabezpečení jako součást doporučení pro jednotlivé země, která byla přijata minulý rok Radou v rámci evropského semestru;
12. vyzývá Komisi, aby co nejdříve objasnila právní základ návrhů týkajících se systémů důchodového zabezpečení v jednotlivých členských státech;
Iniciativa 1
13. vyzývá k posílení sociálního rozměru EU zdůrazňuje platnost zásady subsidiarity v oblastech, na které se vztahuje iniciativa 1; vybízí Komisi, aby zhodnotila pokrok dosažený členskými státy v souvislosti s penzijními reformami, ve svých doporučeních pro jednotlivé země, která vyplývají z roční analýzy růstu pro rok 2013; vítá, že byla uznána nezbytnost toho, aby členské státy s ohledem na dlouhodobé demografické změny, nestabilitu trhů a velmi nízké úrokové sazby posílily své systémy důchodového zabezpečení,
14. zdůrazňuje, že v rámci strategie Evropa 2020 by klíčovou otázkou týkající se důchodového zabezpečení mělo být zajištění toho, aby mnohem více zaměstnanců, a to zejména těch, kteří vykonávají namáhavou práci, mělo možnost pracovat do standardního věku odchodu do důchodu, čehož by mělo být dosaženo posílením veřejné politiky v oblasti ochrany zdraví při práci, pracovního prostředí a profesní rekvalifikace;
Iniciativa 2
15. vítá vyjádření podpory; zdůrazňuje zejména skutečnost, že plánovaná podpora by měla usnadnit výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, například za účelem zvyšování účasti na trhu práce, především ve věkové skupině nad 55 let, kde je míra této účasti v různých členských státech velmi odlišná;
Iniciativa 10
16. vítá výměnu a zjišťování osvědčených postupů v případě výkazů důchodů jednotlivých osob, které by se mohly vztahovat k prvnímu, druhému nebo třetímu pilíři;
17. konstatuje, že poté, co budou v plném rozsahu zavedeny systémy vykazování důchodů, by občané měli mít v ideálním případě přístup k úplným informacím o veškerých svých nárocích, které mohou oprávněně uplatnit v rámci všech tří pilířů, a to z jediného místa, kterým by mohl být například koordinovaný internetový portál;
18. připomíná, že veřejné důchodové systémy se jako jediné opírají o mezigenerační a generační solidaritu;
19. domnívá se, že veřejné důchodové systémy jsou systémy, které jsou nejvíce schopny zajistit penzistům příjem;
20. vyjadřuje své hluboké politování nad tím, že se bílá kniha nezabývá otázkou zásadního významu, jakou je posilování veřejných důchodových systémů;
21. vítá doporučení Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), aby byly v rámci budoucí legislativy vypracovány normy týkající se minimálních důchodů nebo ochranné mechanismy důchodových příjmů, jež by zajišťovaly příjem nad hranicí chudoby;
22. je toho názoru, že daň z finančních transakcí může z dlouhodobého hlediska poskytnout inovativní odpověď na otázku financování důchodů;
2. pilíř: Zaměstnanecké důchody
23. zásadní prohlášení činí k iniciativám 10, 11, 12, 14 a 17, jež spadají do druhého důchodového pilíře;
24. zdůrazňuje, že penzijní fondy fungující v rámci druhého pilíře jsou důležitými dlouhodobými investory do reálné ekonomiky; vyzývá Komisi, aby brala v úvahu kumulativní účinky právních předpisů týkajících se finančních trhů (např. nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR), směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID), IV. směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV)) na penzijní fondy fungující v rámci druhého pilíře a jejich schopnost investovat do reálné ekonomiky a podala o tom zprávu ve své chystané zelené knize o dlouhodobých investicích;
25. zdůrazňuje, že systémy druhého pilíře musí být spolehlivé a transparentní, musí zaručovat mezigenerační solidaritu a odrážet moderní pracovní vzorce; konstatuje, že v některých členských státech již zaměstnavatelé podporují jejich systémy prostřednictvím systémů ochrany, oddělení aktiv, nezávislé správy systémů a zavedením statutu přednostního věřitele systémů důchodového zabezpečení, který má v případě platební neschopnosti společnosti přednost před akcionáři;
26. domnívá se, že zajištění toho, aby evropské systémy druhého pilíře dodržovaly pravidla spolehlivé obezřetnostní regulace, je klíčovým předpokladem dosažení vysokého stupně ochrany pro členy i příjemce a splnění mandátu skupiny G20, podle nějž mají veškeré finanční instituce podléhat řádné regulaci a odpovídajícímu dohledu;
27. rozhodně zdůrazňuje, že se podoba druhého pilíře i ti, kteří jej poskytují, jednotlivých členských státech do velké míry liší; upozorňuje na to, že v některých členských státech jsou důchody spojené s vykonáváním určité práce hlavně součástí prvního pilíře; objasňuje, že možnost regulace týkající se opatření v oblasti pojištění je třeba zkoumat pouze tam, kde může napomoci zlepšit bezpečnost a zabezpečení, usnadnit přeshraniční činnost a podporovat volný pohyb pracovníků;
28. zdůrazňuje, že cílem revize směrnice o IZPP by mělo být zachovat v celé Evropě přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody, čehož by mělo být dosaženo vytvořením prostředí, které bude podněcovat další pokrok na tomto poli jak na úrovni členských států, tak na úrovni vnitřního trhu, zajištěním větší ochrany současných i budoucích penzistů a přizpůsobením se značným přeshraničním a meziodvětvovým rozdílům mezi stávajícími systémy;
29. požaduje, aby zákonodárné iniciativy EU respektovaly rozhodnutí členských států týkající se poskytovatelů důchodů v rámci druhého pilíře;
Iniciativa 11
30. zdůrazňuje, že jakákoli další regulace týkající se opatření v oblasti pojištění prováděná na úrovni EU musí vycházet z důkladné analýzy dopadů, která by měla zahrnovat ustanovení, že obdobné produkty podléhají stejným obezřetnostním normám, vytváření přiměřených rezerv a mobilitě pracovníků v rámci Unie, a jejím cílem by mělo být zajištění získaných nároků zaměstnanců; zdůrazňuje, že jakákoli další regulace týkající se opatření v oblasti pojištění prováděná na úrovni EU musí rovněž vycházet z aktivního dialogu se sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami a ze skutečného pochopení vnitrostátních specifik a jejich respektování; zdůrazňuje, že důchodové systémy jsou hluboce zakotveny v kulturních, sociálních, politických a hospodářských podmínkách každého členského státu; zdůrazňuje, že všichni poskytovatelé důchodového zabezpečení působící v rámci druhého pilíře by měli bez ohledu na svůj právní statut podléhat přiměřené a rozsáhlé regulaci, která bude zohledňovat povahu jejich obchodní činnosti, zejména z dlouhodobého hlediska;
31. zdůrazňuje, že důchodové zabezpečení v rámci druhého pilíře by bez ohledu na jeho poskytovatele nemělo být ohrožováno regulací ze strany EU, která nebude zohledňovat jeho dlouhodobý horizont;
32. domnívá se, že návrhy Komise týkající se opatření v oblasti pojištění nesmí pouze zjišťovat a zohledňovat rozdílnost mezi vnitrostátními systémy, ale také uplatňovat zásadu „stejné riziko, stejná pravidla“ v rámci každého vnitrostátního systému a příslušného pilíře; zdůrazňuje, že opatření musí důsledně uplatňovat zásadu proporcionality z hlediska zvažování cílů a přínosů ve vztahu k zátěži finanční, administrativní i technické a posoudit rovnováhu mezi náklady a přínosy;
33. v souvislosti s kvalitativními opatřeními v oblasti pojištění se domnívá, že doporučení týkající se posílení podnikového řízení a řízení rizik, dále větší míry transparentnosti a požadavků na zveřejňování informací, jakož i zveřejňování nákladů a transparentnost investičních strategií, jsou užitečné a měly by být předloženy v rámci každého přezkumu, a to při zachování zásady subsidiarity a proporcionality; konstatuje, že vzhledem ke značným rozdílnostem mezi členskými státy představuje sbližování kvalitativních opatření v oblasti pojištění v krátkodobém horizontu reálnější možnost než sbližování kvalitativních opatření v oblasti pojištění;
34. vzhledem k informacím, které jsou v tuto chvíli dostupné, není přesvědčen o tom, že by požadavky na vlastní kapitál nebo oceňování rozvahy na evropské úrovni představovaly vhodná opatření; odmítá proto každý přezkum směrnice o penzijních fondech (směrnice o IZPP), který si toto vytyčil za cíl; domnívá se nicméně, že v souvislosti s touto politikou by měla být v plné míře zohledněna studie kvantitativních dopadů (QIS), kterou v současnosti provádí Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA), jakož i případné analýzy, které na tuto studii navážou; zdůrazňuje, že pokud by tyto požadavky měly být později zavedeny, přímé uplatňování kvantitativních požadavků režimu Solventnost II na IZPP by nebylo tím správným nástrojem;
35. poukazuje na to, že směrnice o penzijních fondech se vztahuje pouze na dobrovolné systémy důchodového zabezpečení a nezahrnuje nástroje, které jsou součástí povinného veřejného systému důchodového zabezpečení;
36. zdůrazňuje skutečnost, že existují zásadní rozdíly mezi pojišťovacími produkty a IZPP; zdůrazňuje, že jakékoli přímé uplatňování kvantitativních požadavků režimu Solventnost II na IZPP by bylo nevhodné a mohlo by poškodit zájmy zaměstnanců i zaměstnavatelů; staví se tudíž proti plošnému uplatňování požadavků režimu Solventnost II na IZPP, zatímco zůstává otevřený přístupu usilujícímu o bezpečnost a udržitelnost;
37. zdůrazňuje, že sociální partneři (tj. zaměstnavatelé a zaměstnanci) mají společnou odpovědnost za obsah sjednaných podmínek zaměstnaneckého důchodového zabezpečení; zdůrazňuje, že smluvní dohody mezi sociálními partnery musí být respektovány za všech okolností, zvláště co se týče rovnováhy mezi riziky a odměnami, o jejíž dosažení systém zaměstnaneckého důchodového zabezpečení usiluje;
38. považuje další vývoj modelů solventnosti na úrovni EU, např. holistický model vycházející z celkové rozvahy, za účelný pouze v případech, kdy se na základě důkladné analýzy dopadů prokáže jejich reálná použitelnost v praxi a jejich účinnost z hlediska nákladů a přínosů, a to zejména s ohledem na rozdíly mezi institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) v rámci jednotlivých členských států i mezi nimi; zdůrazňuje, že jakýkoli další vývoj variant režimu Solventnost II nebo holistického modelu vycházející z celkové rozvahy nesmí mít za cíl zavádění pravidel podobajících se režimu Solventnost II;
39. upozorňuje na velkou rozmanitost forem penzijních programů od dávkově definovaných systémů přes příspěvkově definované systémy až po systémy smíšené; poukazuje rovněž na tendenci přecházet od dávkově definovaných systémů k příspěvkově definovaným systémům nebo zřízení povinných fondových pilířů, k němuž dochází v některých členských státech; zdůrazňuje, že tak narůstá potřeba větší transparentnosti a lepší informovanosti občanů, pokud jde o přislíbené výhody, výši nákladů a investiční strategie;
40. poukazuje na to, že myšlenka zavedení rovných podmínek hospodářské soutěže mezi životním pojištěním a IZPP ve druhém pilíři je vhodná pouze do určité míry vzhledem k zásadním rozdílům mezi pojišťovacími produkty a IZPP a v závislosti na rizikovém profilu, míře integrace na finančním trhu a ziskové nebo neziskové povaze konkrétního poskytovatele; uznává, že vzhledem k hospodářské soutěži mezi životním pojištěním a IZPP v druhém pilíři je důležité, aby produkty zatížené stejnými riziky podléhaly stejným pravidlům, aby jejich příjemci nebyli mateni a mohli požívat stejné míry obezřetnostní ochrany;
Iniciativa 12
41. je toho názoru, že v případě platební neschopnosti je nutné v členských státech jednotným způsobem zajistit nároky podle článku 8 směrnice 2008/94/ES;
42. vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní přehled o vnitrostátních systémech pojištění a k nim se vztahujících opatřeních a aby v případě, že na základě tohoto posouzení budou zjištěny velké nesrovnalosti, předložila zlepšené návrhy EU, které zajistí, aby v celé EU byly zavedeny zcela spolehlivé mechanismy jednoduché, úsporné a přiměřené ochrany práv zaměstnaneckého důchodového zabezpečení;
43. zdůrazňuje, že otázky týkající se ochrany penzijních prostředků v případě platební neschopnosti jsou těsně spjaty s klíčovými aspekty revize směrnice o IZZP; zdůrazňuje, že Komise by obě tyto směrnice měla vypracovat tak, aby se vzájemně shodovaly a byly plně slučitelné;
Iniciativa 14
44. vítá vypracování kodexu osvědčených postupů v oblasti systémů zaměstnaneckého důchodového zabezpečení, pokud je jeho cílem poskytnout přehled o osvědčených postupech a doporučeních týkajících se systémů pojištění a příslušných opatření; vyzývá Komisi, aby tuto práci náležitým způsobem koordinovala s příslušnými přezkumy a iniciativami;
45. zdůrazňuje, že v této souvislosti musí být konkrétním způsobem zohledněna také otázka rovnosti žen a mužů, kde je situace problematická, neboť ženy mají v současnosti oproti mužům omezenější možnosti ukládat si v rámci zaměstnaneckého důchodového zabezpečení přiměřené úspory;
46. vítá záměr Komise podporovat ve všech členských státech rozvoj služeb v oblasti evidence důchodů; zdůrazňuje – vzhledem k tomu, že mezi zaměstnanci je v současnosti trend měnit zaměstnání častěji než v minulosti –, že tyto služby budou mít stále větší význam pro to, aby občané měli patřičný přehled o svých celkových nárocích a mohli se v záležitostech týkajících se svých důchodů racionálně rozhodovat;
47. konstatuje, že služby evidence důchodů by ve chvíli, kdy budou plně rozvinuty, měly zahrnovat nejen zaměstnanecké důchodové zabezpečení, ale také systémy třetího pilíře a informace o nárocích jednotlivých osob v rámci prvního pilíře;
Iniciativa 17
48. vítá zřízení služby evidence důchodů pro první a druhý pilíř v členských státech; vítá rovněž úvahy – a záměr Komise o zahájení pilotního projektu – o zřízení přeshraniční služby evidence důchodů pro druhý pilíř, která by zaměstnancům usnadnila práci v různých členských státech, aniž by se ztratila evidence jejich důchodových práv; zdůrazňuje, že občané musí mít kvalitní informace ze všech systémů důchodového zabezpečení (pilíř 1, 2 a 3), aby si své důchodové spoření mohli plánovat a mohli zvážit možnost důchodového připojištění; vybízí Komisi k tomu, aby usnadnila výměnu současných osvědčených postupů v členských státech a aby podpořila rozvoj přeshraniční služby evidence důchodů;
49. poukazuje na to, že podle OECD je mobilita mezi členskými státy velmi nízká a že pouze 3 % občanů EU v produktivním věku mají bydliště v jiném státě EU[1]; domnívá se však, že chybějící právní jistota ohledně převádění důchodových práv je překážkou pracovní mobility v Evropě;
50. konstatuje, že přeshraniční mobilita není pro občany EU pouze základním právem, ale také velmi důležitým faktorem přispívajícím k co nejúčinnějšímu fungování vnitřního trhu a evropského hospodářství; zdůrazňuje, že hlavním cílem působení EU v penzijní oblasti by mělo být odstranění zbývajících překážek, které této mobilitě brání;
51. zdůrazňuje potřebu rozšířit základnu otevřením systémů;
52. vítá záměr Komise podporovat účinné přeshraniční služby evidence důchodů; zdůrazňuje, že rozvoj přeshraniční služby evidence důchodů – která by občanům pracujícím během své profesní dráhy v různých členských státech usnadnila vedení evidence veškerých, postupně získaných nároků na důchod a jejich uplatnění – by měl být prosazován jako priorita; zdůrazňuje, že přeshraniční služby evidence důchodů by měly vykazovat výjimečnou účinnost, nenáročnost z hlediska právní a administrativní zátěže a být vysoce nákladově efektivní;
3. pilíř: Soukromé důchodové spoření
53. zásadní prohlášení činí k iniciativám 9, 10, 13, 18, 19 a 20, jež spadají do třetího pilíře;
54. poukazuje na to, že se význam, rozšíření a podoba třetího pilíře v jednotlivých členských státech znatelně liší;
55. zdůrazňuje, že nejvyšší priorita by v členských státech měla být přiřazena udržení dostatečné péče v rámci prvního pilíře založeného na zásadě solidarity a přiměřené ochrany pro všechny; zdůrazňuje, že třetí pilíř může mít doplňující úlohu při zmírňování demografického tlaku; odmítá jakákoli opatření, která by měla vést k oslabení prvního pilíře ve prospěch druhého nebo třetího pilíře;
56. s politováním konstatuje, že systémy třetího pilíře jsou většinou nákladnější, rizikovější a méně transparentní než systémy prvního pilíře; požaduje, aby byl třetí pilíř stabilní, spolehlivý a udržitelný;
57. konstatuje, že odvádět příspěvky na penzijní pojištění v rámci třetího pilíře připadá v úvahu v některých členských státech pouze pro lidi, kteří disponují dostatečnými příjmy; požaduje proto posílit akceptaci lidí s nízkým nebo průměrným příjmem a jejich přístup k systémům třetího pilíře;
58. upozorňuje na to, že Komise v zelené knize neobjasnila, na jakém právním základu jsou postavena regulační opatření pro třetí pilíř, v čemž spatřuje výrazný nedostatek;
Iniciativa 9
59. upozorňuje v souvislosti s iniciativou 9 na bezpodmínečné dodržování zásady subsidiarity;
60. domnívá se, že v některých případech by mohlo být k dosažení přiměřené výše důchodu nezbytné soukromé důchodové spoření; vybízí Komisi, aby spolupracovala s členskými státy na základě přístupu využívajícího osvědčených postupů a aby posoudila a optimalizovala pobídky pro soukromé důchodové spoření, zvláště pak u osob, které by jiným způsobem nedosáhly přiměřené výše důchodu;
61. pokládá za účelné vyhodnotit osvědčené postupy a návrhy pro optimalizaci pobídek;
62. zdůrazňuje, že hlavní prioritou veřejné politiky by nemělo být dotování systémů třetího pilíře, nýbrž zabezpečení toho, aby každý mohl dosáhnout přiměřené ochrany v rámci dobře fungujícího a udržitelného prvního pilíře;
63. vyzývá Komisi, aby provedla přezkum zranitelnosti kapitálových systémů třetího pilíře vůči krizi a aby poskytla doporučení ke zmírnění rizik;
64. navrhuje, aby byl proveden přezkum zákonného normativu nákladů při uzavření smlouvy a její správě, při změně poskytovatele nebo změně typu smlouvy a aby byla poskytnuta doporučení pro tyto případy;
65. domnívá se, že kodexy vztahující se v rámci třetího pilíře na otázky kvality, poskytování informací spotřebitelům a ochrany spotřebitelů by mohly zvýšit přitažlivost programů důchodového zabezpečení nabízených v rámci třetího pilíře; vybízí Komisi k tomu, aby usnadnila výměnu současných osvědčených postupů v členských státech;
Iniciativa 13
66. vyjadřuje svou podporu tomu, aby na úrovni EU byly vytvořeny a zavedeny dobrovolné kodexy – a případně též systémy osvědčování produktů – vztahující se v rámci třetího pilíře k otázkám kvality, k informovanosti a k ochraně spotřebitelů; doporučuje, aby členské státy tyto oblasti podrobily regulaci, pokud se ukáže, že dobrovolné kodexy chování nejsou úspěšné;
67. vyzývá Komisi, aby se zabývala možnostmi lepšího uplatňování evropské legislativy v oblasti finančnictví v souvislosti s potřebou zajistit, aby spotřebitelé mohli využívat pravdivého a nestranného poradenství v oblasti penzí a s penzemi souvisejících produktů;
Iniciativa 18
68. vyzývá Komisi a dotčené členské státy, aby dospěly ke shodě zejména o tom, jak předejít dvojímu zdanění a dvojímu osvobození od daně v oblasti přeshraničních důchodů;
69. za silnou překážku přeshraniční mobilitě pokládá diskriminační zdanění a přeje si jeho postupné odstranění, i když si je vědom omezené pravomoci EU v oblasti daňové politiky členských států;
Iniciativa 19
70. pokládá za účelné provést přezkum překážek souvisejících se smluvní úpravou;
71. vybízí Komisi, aby vhodně zapojila do diskuse o zmíněných strukturách sociální partnery;
Iniciativa 20
72. zdůrazňuje, že neudržitelné systémy prvního pilíře představují značná rizika pro vnitrostátní rozpočty;
73. zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat jednotnou metodiku pro výpočet dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a té jejich části, kterou tvoří závazky související s důchody;
74. vyzývá členské státy, krom jiného též na základě Zprávy o přiměřenosti důchodů z roku 2012, aby se intenzivnějším způsobem snažily zabraňovat chudobě starých lidí; poukazuje na to, že nebudou-li v tomto ohledu podniknuta ráznější opatření ve prospěch posílení systémů důchodového zabezpečení, nepodaří se pravděpodobně dosáhnout cíle strategie Evropa 2020, který se týká chudoby a sociálního vyloučení;
75. zdůrazňuje, že klíčové pro vybudování udržitelnějších a přiměřenějších systémů důchodového zabezpečení je zaměřit se na odstranění nerovností mezi ženami a muži; zdůrazňuje, že ve všech členských státech musí být v tomto ohledu podniknuta energičtější opatření, například ve vztahu k prosazování rovných mezd, boji proti diskriminaci osob na základě pohlaví, přidělování důchodových kreditů za péči o děti a starší osoby, omezování množství případů nedobrovolné práce na částečný úvazek a zlepšování pracovních a důchodových podmínek v nejistých zaměstnáních;
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
26.2.2013 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
44 1 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Burkhard Balz, Elena Băsescu, Jean-Paul Besset, Sharon Bowles, Udo Bullmann, Nikolaos Chountis, George Sabin Cutaş, Leonardo Domenici, Derk Jan Eppink, Diogo Feio, Markus Ferber, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Sylvie Goulard, Liem Hoang Ngoc, Gunnar Hökmark, Syed Kamall, Othmar Karas, Wolf Klinz, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Philippe Lamberts, Werner Langen, Astrid Lulling, Hans-Peter Martin, Arlene McCarthy, Sławomir Nitras, Ivari Padar, Alfredo Pallone, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Peter Simon, Theodor Dumitru Stolojan, Ivo Strejček, Sampo Terho, Marianne Thyssen, Corien Wortmann-Kool, Pablo Zalba Bidegain |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Pervenche Berès, Sari Essayah, Sophia in ‘t Veld, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Nils Torvalds, Roberts Zīle |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Alejandro Cercas |
||||
- [1] OECD (2012): „Mobility and migration in Europe“, s. 63. V: OECD Economic Surveys: European Union 2012, OECD Publishing.
STANOVISKO Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (2. 10. 2012)
pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
k Agendě pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody
(2012/2234(INI))
Navrhovatel: Sergio Gaetano Cofferati
NÁVRHY
Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
1 je si vědom toho, že finanční a hospodářská krize ještě prohloubila problémy se zachováním udržitelnosti mnoha systémů sociální ochrany i současné změny v Evropě, jako je, kromě jiných faktorů, stárnutí populace, změny rodinných struktur a nárůst nestandardního zaměstnávání, a domnívá se, že přiměřenost dávek sociálního zabezpečení a jistota jejich vyplácení jsou nezbytnými předpoklady sociální soudržnosti a mohou být zaručeny mimo jiné vymezením minimální výše důchodů; zdůrazňuje, že reformu důchodových systémů nelze oddělovat od reforem dalších systémů sociální ochrany;
2. domnívá se, že základním cílem důchodových systémů je zajistit přiměřenou výši důchodových příjmů a umožnit starším občanům důstojný a finančně nezávislý život;
3. poukazuje na to, že prodlužování průměrné délky života je pozitivním přímým důsledkem zlepšování evropské zdravotní péče a kvality života; zdůrazňuje, že důchodci se aktivně podílejí na chodu společnosti a přispívají jí;
4. se znepokojením sleduje rostoucí počet seniorů, zejména žen, žijících pod hranicí chudoby a domnívá se, že důchodové systémy by měly zajistit přiměřenou a důstojnou životní úroveň pro všechny;
5. zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů a zdrojů růstu v EU a mohou výrazně přispívat k udržitelnosti a přiměřenosti důchodových systémů v členských státech;
6. zastává názor, že členské státy by měly zhodnotit přizpůsobení důchodového věku střední délce života na základě zásad dobrovolnosti a flexibility a na základě opatření, která budou podněcovat k prodlužování pracovní kariéry, například možnosti pobírat dávky v rámci částečného důchodu a přitom dále pracovat; zdůrazňuje, že je nutné, aby zaměstnanci, zaměstnavatelé a veřejný sektor nesli společnou odpovědnost s cílem prodloužit pracovní život v Evropské unii, a že by tyto reformy měly být sociálně spravedlivé a posilovat mechanismy solidarity a že by měl být pečlivě posouzen jejich dopad na zranitelné skupiny;
7. vybízí členské státy k tomu, aby zvážily závažné sociálně-ekonomické argumenty ve prospěch ukončení politik, které starším pracovníkům brání v tom, aby zůstali déle aktivní na trhu práce;
8. souhlasí s Komisí v tom, že v okamžiku, kdy bude zrušena možnost předčasného odchodu do důchodu, bude nutné zaručit, aby ti, kteří o to budou mít zájem, mohli pokračovat v práci a tam, kde to není možné, zaručit kromě ustanovení, jež zajišťuje další odvádění příspěvků sociálního zabezpečení, také pobírání minimálního příjmu;
9. zastává názor, že jakákoli možnost prodloužení pracovního života nebo zvýšení věku odchodu do důchodu musí zohledňovat individuální situaci jednotlivců, kteří vykonávali zvlášť náročnou práci nebo začali pracovat ve velmi útlém věku;
10. je toho názoru, že pokud ženy a muži mají odcházet do důchodu ve stejném věku, měly by být zároveň uplatňovány účinné politiky zaměřené na dosažení jejich rovnosti v odměňování a na sladění pracovního a rodinného života a náležitým způsobem by se měla oceňovat i práce žen, kterou vykonávají jakožto pečovatelky; vyzývá Komisi, aby zmapovala důchodové systémy, které nejlépe zohledňují genderové hledisko a řeší rozdíly v důchodech žen;
11. je toho názoru, že nárůst počtu nestandardních smluv a z toho plynoucí zvýšení výskytu případů nestálého a nejistého zaměstnání může vést k přerušování plateb sociálního zabezpečení dotčených pracovníků, což může mít značný dopad na jejich nároky na dávky a může tyto nároky ohrozit;
12. je toho názoru, že je nutné učinit více rozhodných kroků s cílem předcházet a trestat úniky při neplacení příspěvků, které ohrožují použitelnost a udržitelnost důchodových systémů a vedou k diskriminaci mezi pracovníky a podniky tím, že vytvářejí nerovné podmínky hospodářské soutěže;
13. zdůrazňuje, že je nutné chránit osoby, které si spoří na penzi, před bankrotem jejich penzijního fondu;
14. domnívá se, že v důsledku demografických změn a zvýšeného veřejného rozpočtu by s cílem zaručit dostupnost, přenositelnost a bezpečnost měla být přiměřenost důchodových systémů zajištěna posílením prvního veřejného pilíře, zlepšením a rozšířením doplňkových zaměstnaneckých penzijních systémů a také podporou využití soukromých penzijních systémů;
15. zastává názor, že je třeba silných pobídek s cílem podpořit dlouhodobé investice penzijních fondů do udržitelných nízkouhlíkových činností podporujících začlenění a že je třeba vyhnout se krátkodobým nadměrně rizikovým investicím;
16. zdůrazňuje, že pro vnitrostátní důchodové systémy členských států je důležité, aby vykazovaly trvalou odolnost v zájmu finanční stability Evropské unie a členské státy eurozóny byly provázány tak, aby důchodové závazky měly přeshraniční platnost;
17. je přesvědčen, že mobilita trhu práce v rámci jednotného trhu je zásadní pro růst; připomíná význam přenositelnosti důchodových nároků mezi členskými státy EU, přičemž skutečnost, že není zajištěna, stále představuje významnou překážku odrazující občany od využívání svého práva na volný pohyb; považuje za nutné zlepšit informování o přenositelnosti důchodových práv a vytvořit podmínky pro ochranu a dosažení plné přenositelnosti všech důchodových nároků, a to včetně nároků vycházejících z doplňkových důchodů a penzijního připojištění; považuje za tímto účelem za nutné prozkoumat všechny dostupné prostředky, zejména pokračovat v přípravě směrnice, která zajistí plnou přenositelnost důchodových práv; dále zdůrazňuje, že přenositelnost by měla být zaručena rovněž pro příspěvky placené do zaměstnaneckých penzijních fondů za období, která nejsou dostačující pro uplatnění jakýchkoli nároků podle podmínek smlouvy daného zaměstnaneckého penzijního fondu;
18. považuje proto za žádoucí, aby Komise co nejrychleji prošetřila, jak by bylo možné vyřešit daňové a pojistně matematické problémy spojené s převáděním důchodů a vytvořit systém, který umožňuje přímo získávat informace o důchodových nárocích nabytých v členských státech EU;
19. považuje za vhodné přezkoumat směrnici o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi s cílem zajistit účinné prosazování požadavků této směrnice ze strany členských států; je toho názoru, že účelem takového přezkumu by měla být podpora přeshraničního fungování zaměstnaneckých penzijních fondů v rámci jednotného trhu, zajištění přiměřeného finančního dohledu, zvýšení úrovně bezpečnosti, transparentnosti a poskytování informací příjemcům a aktualizace kapitálového požadavku i požadavku na solventnost; dále je přesvědčen, že by měl uvedený přezkum vzít ohled na výrazné rozdíly mezi penzijními a pojišťovacími fondy a případnou odpovědností společností a stávajícími ochrannými mechanismy; domnívá se, že je třeba posoudit dopady jakéhokoliv návrhu, pokud jde o zaměstnanecké důchodové systémy, zejména s cílem kvantifikovat dodatečné náklady, které mohou vzniknout a narušit přiměřenost důchodového zaopatření.
20. domnívá se, že transparentnost soukromých penzijních systémů dosud není dostatečná; považuje za zásadní zajistit, aby měli pracovníci přístup ke spolehlivým a uceleným informacím ohledně svých důchodových práv (především pokud jde o očekávané budoucí přínosy, rizika s těmito právy spojená a všechny skutečné náklady), zejména těch, která se týkají přeshraničních činností a mobility (včetně druhého a třetího pilíře); vyzývá Komisi, aby tuto záležitost podrobněji prošetřila a případně vypracovala přísnější pravidla pro tuto oblast;
21. domnívá se, že individuální penzijní připojištění, které pomáhá zajistit vyplacení přiměřených příspěvků, musí poskytovat zaručenou a jistou návratnost, o níž musejí být příjemci dostatečně a jasně informováni, a že z tohoto důvodu musí fondy splňovat náročné požadavky na platební schopnost a kapitalizaci a zapojovat se zejména do dlouhodobých investic a investic s nízkých rizikem;
22. je toho názoru, že by měl být v rámci Evropské unie sladěn obezřetný dohled s cílem bojovat proti riziku omezování nároků v souvislosti se snahou členských států snižovat požadavky na platební schopnost na minimum;
23. vyzývá členské státy, aby v otázce důchodů v Evropské unii zvolily přístup vycházející z osvědčených postupů.
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
10. 7. 2012 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
28 1 4 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Pablo Arias Echeverría, Adam Bielan, Cristian Silviu Buşoi, Sergio Gaetano Cofferati, Birgit Collin-Langen, Lara Comi, Anna Maria Corazza Bildt, António Fernando Correia de Campos, Cornelis de Jong, Jürgen Creutzmann, Vicente Miguel Garcés Ramón, Evelyne Gebhardt, Louis Grech, Philippe Juvin, Sandra Kalniete, Edvard Kožušník, Toine Manders, Hans-Peter Mayer, Sirpa Pietikäinen, Phil Prendergast, Mitro Repo, Robert Rochefort, Heide Rühle, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Catherine Stihler, Emilie Turunen, Barbara Weiler |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Raffaele Baldassarre, María Irigoyen Pérez, Emma McClarkin, Sabine Verheyen, Anja Weisgerber |
||||
STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (20. 2. 2013)
pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
k Agendě pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody
(2012/2234(INI))
Navrhovatelka: Regina Bastos
NÁVRHY
Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
A. vzhledem k tomu, že je třeba vyhodnotit, jaké důsledky má stárnutí obyvatelstva na udržitelnost veřejných financí; vzhledem k tomu, že budoucí generace by měly mít možnost využívat přiměřených důchodových systémů;
B. vzhledem k tomu, že důchodové fondy jsou důležitými investory pro hospodářský růst EU a významnými přispěvateli k plnění strategického cíle programu Evropa 2020, kterým je 75% zaměstnanost mužů i žen ve věku 20–64 let a sociálně inkluzivní společnost;
C. vzhledem k tomu, že v rámci diskuse, která se v současnosti v Evropě vede, jsou důchodové systémy příliš často vnímány pouze jako břemeno pro veřejné finance, a nikoli jako základní nástroj pro boj proti chudobě ve stáří umožňující přerozdělování prostředků během života jednotlivců a v rámci celé společnosti;
D. vzhledem k tomu, že důchody představují hlavní zdroj příjmů starších obyvatel Evropy a že jejich účelem je zajistit těmto lidem důstojnou životní úroveň a umožnit jim finanční nezávislost; vzhledem k tomu, že v Evropské unii však žije přibližně 22 % žen ve věku nad 75 let pod unijní hranicí chudoby, což je vystavuje riziku sociálního vyloučení, a že většina obyvatel nad 75 let jsou právě ženy;
E. vzhledem k tomu, že ženy častěji než muži přerušují kariéru a vykonávají práci na částečný úvazek, aby pečovaly o děti a starší, závislé nebo nemocné členy své rodiny, což je může vést k tomu, že si zvolí – častěji než muži – práci na částečný úvazek nebo práci hůře placenou, přičemž tato období nejsou do výpočtu důchodu započítána buď vůbec, nebo pouze částečně, a že v důsledku toho pobírají ženy často nižší důchod a jsou více vystaveny riziku chudoby;
F. vzhledem k tomu, že zastoupení žen na trhu práce vykonávané na částečný úvazek a s pružnou pracovní dobou je neúměrně vysoké;
G. vzhledem k tomu, že vysoké procento osob, které vykonávají nehlášenou práci, především v domácnostech a v rámci péče o závislé osoby, tvoří ženy;
H. vzhledem k tomu, že ženy jsou neúměrně často zastoupeny na nejnižších pracovních místech a postech, pokud jde o kvalifikaci, plat a prestiž, v důsledku čehož jsou ohroženy větší nejistotou zaměstnání a jsou placeny méně než muži;
I. vzhledem k tomu, že ženy mají větší problémy skloubit pracovní a rodinný život, jelikož jejich rodinné odpovědnosti s nimi nejsou vždy spravedlivě sdíleny a péče o děti a jiné závislé členy rodiny je především jejich úkolem;
J. vzhledem k tomu, že výše důchodů, na niž mají ženy nárok, je významnou měrou ovlivněna rozdíly mezi muži a ženami, pokud jde o zaměstnání, mzdy, příspěvky, přerušování pracovního života, nenahlášené zaměstnání, jistotu zaměstnání a zkrácené pracovní úvazky z důvodu plnění rodinných povinností;
K. vzhledem k tomu, že negativní vliv, který má v Evropě na platy a zaměstnání hospodářská a finanční krize, zvýší budoucí riziko chudoby ve stáří;
L. vzhledem k tomu, že studie o aktuální situaci žen, které žijí samy, o jejíž vypracování požádal Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví Parlamentu, poukazuje na skrytá rizika některých stávajících důchodových opatření, která mohou ještě prohloubit nerovnosti mezi muži a ženami, zejména pokud jde o ženy, které žijí samy;
M. vzhledem k tomu, že pracovní dokument OECD č. 116 týkající se sociálních otázek, zaměstnanosti a migrace nazvaný „Vaření, pečování a dobrovolná práce: neplacené zaměstnání ve světě“ (Veerle Miranda) poukazuje na význam neplacené práce, který dosud nebyl vnitrostátními důchodovými systémy doceněn;
N. vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti osob ve věku mezi 55 a 64 lety je v EU pouze 47,4 %, přičemž u žen toto číslo dosahuje pouze 40,2 %; vzhledem k tomu, že v některých zemích EU jsou osobami ve věku 55 let a staršími obsazována pouze 2 % všech volných pracovních míst; vzhledem k tomu, že takto nízké zastoupení těchto osob má za důsledek velkou nerovnost důchodů v rámci téže generace, mezi muži a ženami a také rozdíly mezi generacemi vůbec, což vede k podstatným mezigeneračním rozdílům, pokud jde o finanční zdroje;
O. vzhledem k tomu, že odhadovaný dopad důchodové reformy je většinou založen na profilu muže pracujícího na plný úvazek, s nepřetržitou kariérou a průměrnými příjmy; vzhledem k tomu, že pojistně matematické tabulky zohledňující příslušnost k pohlaví mají negativní dopad na výpočty důchodů žen a stanoví u žen nižší náhradový poměr;
P. vzhledem k tomu, že ženy často vykonávají špatně placenou práci a nemají na pracovním trhu takovou flexibilitu, zejména pokud jim bylo již 50 let, čímž se jim mnohem více komplikuje možnost ukládání peněz do důchodového systému;
1. zdůrazňuje, že v několika členských státech je nutné přikročit k reformě důchodových systémů, která zareaguje na populační vývoj a měnící se pracovní trhy, zdůrazňuje, že tyto reformy musí být sociálně spravedlivé a musí posilovat mechanismy solidarity a genderové rovnosti; zdůrazňuje, že do reforem by měly být zapojeni i sociální partneři a příslušné zainteresované subjekty a že by o nich občané měli být řádně informováni;
2. upozorňuje na to, že členské státy by měly podporovat výzkum dopadu různých systémů indexace na riziko chudoby ve starším věku, a to i s ohledem na problematiku genderu; vyzývá členské státy, aby braly zvláštní zřetel na evoluci potřeb stárnoucích osob, např. pokud jde o dlouhodobou péči, a zajistily tak, že starší lidé, zejména ženy, budou mít možnost pobírat přiměřený důchod a žít důstojným způsobem;
3. zdůrazňuje, že důchodová politika je klíčovým prvkem sociální politiky a že důchody představují mechanismus přímé finanční solidarity mezi generacemi a investici do budoucnosti;
4. poukazuje na to, že vypracování důchodových systémů je odpovědností členských států, nicméně upozorňuje na výhody globálního a koordinovaného přístupu na úrovni EU;
5. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že v systémech důchodového pojištění bude konsistentně dodržována zásada rovného zacházení s ženami a muži, a zejména že zaměstnanecké důchodové systémy nebudou vůči ženám diskriminační, a nebudou tedy posilovat stávající vzorce, na jejichž základě jsou ženy již nyní znevýhodňovány, pokud jde o výhody a příspěvky;
6. vyzývá Komisi a členské státy EU, aby provedly komplexní hodnocení dopadu všech reforem systémů sociálního zabezpečení, zejména důchodových systémů, které mohou mít negativní dopad na zaměstnanost a důchodová práva žen, jako např. omezení dostupnosti zařízení péče o děti a starší osoby, důchodové politiky apod.;
7. připomíná, že je nezbytné, aby členské státy přijaly opatření směřující k eliminaci rozdílů v odměňování mužů a žen za stejnou práci, k eliminaci rozdílů mezi muži a ženami, pokud jde o jejich přístup k vyšším pracovním pozicím, a k odstranění genderových nerovností na pracovním trhu, které mají vliv i na důchody v tom, že v jejich důsledku vzniká značný rozdíl mezi důchody vyplácenými ženám a mnohem vyššími důchody vyplácenými mužům; naléhavě Komisi vyzývá, aby předložila návrh na revizi stávajících právních předpisů; konstatuje, že i přes nesčetné kampaně, cíle a opatření z minulých let zůstává rozdíl v odměňování mužů a žen stále podstatný;
8. zdůrazňuje, že je naléhavě třeba přijmout opatření proti rozdílnému odměňování mužů a žen v soukromém sektoru, což je vážný problém ve většině členských států;
9. vyzývá členské státy, aby prosazovaly flexibilitu s ohledem na věk pro odchod do důchodu, zohlednily přitom genderové aspekty a zajistily minimální důchody;
10. zdůrazňuje, že pokud důchodová opatření členských států nezohledňují zvláštní situaci žen, které žijí samy, nebo problematiku genderu jako takovou, jsou ženy obecně v důsledku nepřímé diskriminace ohroženy vyšším rizikem chudoby;
11. zdůrazňuje, že pružná pracovní doba a práce na částečný úvazek sice usnadňují – zejména pro ženy – dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, ovšem znamenají rovněž nižší plat, a tím i nižší důchod v budoucnosti; poukazuje na to, že převážná většina nízkých mezd a téměř všechny velmi nízké mzdy jsou za práci na částečný úvazek, a také na to, že asi 80 % chudých pracujících jsou ženy;
12. upozorňuje na nutnost zredukovat rozdíl v odměňování mužů a žen se stejnými dovednostmi a se stejnou prací, v důsledku čehož jsou příjmy žen stále nižší než příjmy mužů a již tak velké množství žen, které žijí v chudobě po odchodu do důchodu nebo ovdovění, se ještě zvyšuje;
13. uznává, že je nezbytné přizpůsobit důchodový věk pro muže a ženy tak, aby se zohlednila delší průměrná délka života, a současně zlepšit přístup k celoživotnímu učení, sladit profesní, rodinný a soukromý život a podporovat aktivní stárnutí;
14. vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly takový globální přístup k důchodům, který bude zohledňovat celé období profesní dráhy příslušného jedince, včetně jejího přerušení a jejích změn, s cílem zohlednit sociální a hospodářský přínos neplacené pečovatelské práce a moderních pracovních vzorců;
15. zdůrazňuje, že je důležité vyrovnat věk odchodu do důchodu mezi muži a ženami a zvýšit míru zaměstnatelnosti starších žen a mužů v zájmu umožnění jejich setrvání na pracovním trhu, což významně přispěje ke zvýšení účasti starších pracovníků na trhu práce
16. zdůrazňuje, že průměrná dlouhá doba částečné nezaměstnanosti žen, jejich nižší mzdy a průměrně nižší množství odpracovaných hodin mají zásadní vliv na výši jejich příjmů, dávky ze systému sociálního zabezpečení a v neposlední řadě, z dlouhodobého hlediska, i na výši jejich důchodů;
17. zdůrazňuje, že vyšší průměrná délka života žen by neměla být důvodem k jejich diskriminaci při výpočtu důchodů;
18. vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je podpora rozvoje doplňkového důchodového spoření za účelem zvýšení důchodových příjmů;
19. zdůrazňuje, že první pilíř by měl být i nadále hlavním prostředkem pro zajištění důchodů a že Komise by měla přijmout opatření, na jejichž základě bude druhý a třetí pilíř pro ženy přístupnější a transparentnější, jelikož v současné době mají ženy méně možností budovat si doplňkové úspory na důchod než muži;
20. vyzývá členské státy, aby jednaly v souladu s právními předpisy o právech žen na mateřské dovolené a aby dodržování těchto předpisů vymáhaly, a zajistily tak, že ženy nebudou z hlediska důchodu znevýhodňovány jen proto, že se během svého pracovního života staly matkami;
21. zdůrazňuje nutnost vyzvat členské státy k tomu, aby zajistily lepší informovanost občanů, kteří tak budou moci svá rozhodnutí ohledně plánování důchodu přijímat na základě plného obeznámení s touto problematikou;
22. vyzývá členské státy, aby považovaly dobu, kterou ženy a muži musí strávit péčí o děti nebo o jiné závislé rodinné příslušníky, jakož i péčí o domácnost, za pojišťovací období, které zakládá nárok na důchod a do důchodu se započítává;
23. domnívá se, že individualizace důchodových práv je nezbytná z hlediska rovnosti mezi ženami a muži, a že by se měla zajistit bezpečnost mnoha starších žen, které jsou v současné době závislé na vdovských důchodech a jiných odvozených důchodových právech;
24. zdůrazňuje, že sociální politiky a služby zajišťující péči o děti, starší občany a další závislé osoby jsou nezbytné pro to, aby měly ženy stejné možnosti jako muži získat placenou práci slučitelnou s jejich rodinným a osobním životem, což jim umožní nabýt takových důchodových práv, která jim ve stáří postačí k pobírání důstojného důchodu;
25. zdůrazňuje nutnost vyzvat členské státy k tomu, aby v rámci svých systémů sociálního zabezpečení uznávaly při dosažení důchodového věku i dobu strávenou péčí a podporou závislých osob, což se ve většině případů týká právě žen;
26. vyzývá členské státy a Komisi, aby předložily návrhy nových způsobů, jak zajistit, aby zákonně vykonávaná neformální práce byla lépe placena a zohledňována při stanovování důchodových práv;
27. vítá skutečnost, že je v bílé knize obsažena výzva k rozšíření praxe započítávání doby péče o závislé osoby, jinými slovy opatření, která jsou již v některých členských státech uplatňována a na jejichž základě jsou při výpočtu důchodu považována za dobu pojištění také období péče o závislé osoby, a to jak u žen, tak u mužů;
28. požaduje, aby pokud byly ženy zapojeny ve sdruženích pracujících s dětmi či postiženými nebo závislými osobami nebo pokud se provozu takovýchto sdružení věnovaly, byla tato skutečnost zohledněna při uznávání jejich předchozí praxe, čímž se jim umožní vyhnout se přerušení kariéry, které by vedlo ke snížení jejich budoucího důchodu;
29. žádá, aby členské státy přezkoumaly v nutných případech své systémy sociálního zabezpečení s cílem zamezit tomu, aby se mezi důchody žen a mužů vytvářely podstatné rozdíly, a aby zvážily, zda by nebylo vhodné zavést korektivní faktory, které by zohlednily výpadky v odvádění příspěvků do systému sociálního zabezpečení v důsledku krátkodobé práce;
30. opakovaně konstatuje, že je nutné bojovat proti stereotypům, které tradičně přisuzují práci žen druhořadou úlohu, což vede k tomu, že je jejich práce hůře placena;
31. vyzývá členské státy, aby zajistily kvalitní a cenově dosažitelnou péči o děti a závislé osoby.
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
19.2.2013 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
30 2 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Regina Bastos, Edit Bauer, Andrea Češková, Marije Cornelissen, Tadeusz Cymański, Iratxe García Pérez, Zita Gurmai, Mikael Gustafsson, Mary Honeyball, Sophia in ‘t Veld, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Silvana Koch-Mehrin, Constance Le Grip, Astrid Lulling, Ulrike Lunacek, Elisabeth Morin-Chartier, Krisztina Morvai, Siiri Oviir, Joanna Senyszyn, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Marc Tarabella, Britta Thomsen, Anna Záborská, Inês Cristina Zuber |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Izaskun Bilbao Barandica, Minodora Cliveti, Silvia Costa, Anne Delvaux, Mariya Gabriel, Nicole Kiil-Nielsen, Doris Pack, Licia Ronzulli, Angelika Werthmann |
||||
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
21.3.2013 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
32 4 6 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Regina Bastos, Edit Bauer, Heinz K. Becker, Jean-Luc Bennahmias, Phil Bennion, Pervenche Berès, Vilija Blinkevičiūtė, Philippe Boulland, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Minodora Cliveti, Marije Cornelissen, Emer Costello, Andrea Cozzolino, Frédéric Daerden, Karima Delli, Richard Falbr, Thomas Händel, Marian Harkin, Danuta Jazłowiecka, Ádám Kósa, Jean Lambert, Patrick Le Hyaric, Verónica Lope Fontagné, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Csaba Őry, Siiri Oviir, Sylvana Rapti, Licia Ronzulli, Elisabeth Schroedter, Jutta Steinruck |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Georges Bach, Jürgen Creutzmann, Philippe De Backer, Sergio Gutiérrez Prieto, Anthea McIntyre, Ria Oomen-Ruijten, Csaba Sógor |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Wim van de Camp |
||||