Postup : 2011/0138(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0139/2013

Předložené texty :

A7-0139/2013

Rozpravy :

PV 10/09/2013 - 10
CRE 10/09/2013 - 10

Hlasování :

PV 12/09/2013 - 13.3
CRE 12/09/2013 - 13.3
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0370

ZPRÁVA     ***I
PDF 650kWORD 314k
19. 4. 2013
PE 475.760v01-00 A7-0139/2013

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

(COM(2011)0290 – C7‑0135/2011 – A7-0139/2013(COD))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodaj: Agustín Díaz de Mera García Consuegra

POZM. NÁVRHY
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci
 POSTUP

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

(COM(2011)0290 – C7‑0135/2011 – 2011/0138(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0290),

–   s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0135/2011),

–   s ohledem na čl. 294 odst.3 mlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0139/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu / svou předsedkyni, aby předal / předala postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh   1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU*

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(3a)       Unie by měla aktivně usilovat o úplnou vzájemnost v oblasti vízového styku se třetími zeměmi, a přispět tak k větší důvěryhodnosti a soudržnosti vnější politiky Unie na mezinárodní úrovni.

(3b)       Poté, co členské státy obdrží od členského státu oznámení, že se třetí země uvedená v příloze II nařízení (ES) č. 539/2011 rozhodla zavést vízovou povinnost pro státní příslušníky daného členského státu, přijmou všechny členské státy společné opatření, a poskytnou tak společnou odpověď Unie na situaci, která se dotýká celé Unie a která umožňuje, aby bylo s jejími občany zacházeno odlišně.

(3c)       Toto nařízení by mělo stanovit mechanismus, který v případě mimořádné situace, kdy je naléhavě nutné reagovat na obtíže, jimž čelí jeden nebo více členských států, umožní dočasně pozastavit zrušení vízové povinnosti pro třetí zemi uvedenou na seznamu v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001; tento mechanismus by měl současně zohlednit celkový dopad mimořádné situace na Unii jako celek.

(3d)       Podstatným a náhlým nárůstem se rozumí překročení hranice 50 %. Může to však být i méně, pokud tak Komise uzná za vhodné ve zvláštních případech oznámených členskými státy, které jsou pod tlakem.

(3e)       Nízkou mírou uznávání se rozumí míra uznávání žádostí o azyl nižší než 3 %. Může to však být i více, pokud tak Komise uzná za vhodné ve zvláštních případech oznámených členskými státy, které jsou pod tlakem.

(3f)        Je nezbytné předejít a zamezit zneužití v důsledku udělení bezvízového styku pro krátkodobé návštěvy státních příslušníků určité třetí země v případech, kdy ohrožují veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost členských států.

(3g)       S cílem poskytnout transparentní a účinný mechanismus, který by se uplatnil v případě pozastavení osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky třetí země uvedené na seznamu v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001, a to na základě vzájemnosti nebo v případě mimořádné situace, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), pokud jde o změny přílohy II nařízení (ES) č. 539/2001 v souvislosti s dotčenou třetí zemí, pro kterou je vízová povinnost dočasně obnovena. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Komise by při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci měla zajistit souběžné, včasné a vhodné předání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě. Ve výjimečných případech, nastane-li mimořádná situace, kdy je naléhavě nutné reagovat na obtíže, jimž čelí jeden nebo více členských států, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty, pokud jde o změny přílohy II nařízení (ES) č. 539/2001 v souvislosti s dotčenou třetí zemí, pro kterou je vízová povinnost dočasně obnovena, a to za použití postupu pro naléhavé případy.

(6)         Jelikož ▌pravidla udělování víz uprchlíkům a osobám bez státní příslušnosti, zavedená nařízením Rady (ES) č. 1932/2006 ze dne 21. prosince 2006, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, neplatí pro tyto osoby, pokud mají pobyt ve Spojeném království nebo Irsku, je nutné vyjasnit situaci ohledně vízové povinnosti pro určité uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti, které mají pobyt ve Spojeném království nebo Irsku. Toto nařízení by mělo ponechat členským státům možnost svobodně rozhodnout, zda v souladu se svými mezinárodními závazky stanoví pro tuto kategorii osob vízovou povinnost nebo ji od této povinnosti osvobodí. Tato vnitrostátní rozhodnutí by měla být oznámena Komisi.

(8)         Toto nařízení by mělo poskytnout právní základ pro vízovou povinnost držitelů cestovních dokladů vydaných určitými subjekty podléhajícími mezinárodnímu právu, které nejsou mezinárodními mezivládními organizacemi, či osvobození těchto držitelů od této povinnosti.

(8a)       Nařízením (ES) č. 539/2001 není dotčeno uplatňování mezinárodních dohod uzavřených Evropským společenstvím před vstupem tohoto nařízení v platnost, což s sebou nese potřebu odchýlit se od společných vízových pravidel, přičemž by měla být zohledněna judikatura Soudního dvora Evropské unie.

(9)         Toto nařízení rozvíjí schengenské acquis v souladu s Protokolem o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, jak je definováno v příloze A rozhodnutí Rady 1999/435/ES(2) ze dne 20. května 1999 o definici schengenského acquis za účelem určení právního základu všech ustanovení nebo rozhodnutí, jež tvoří acquis, v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy o založení Evropského společenství a Smlouvy o Evropské unii.

(10)       Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(3), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody(4).

(11)       Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES(6).

(12)       Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu B rozhodnutí ▌1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady ▌2011/350/EU(8).

(13)       Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis(9). Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(14)       Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis(10). Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 539/2001 se tímto mění takto:

1.        Článek 1 se tímto mění takto:

(aa)     odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.       Pokud některá třetí země uvedená na seznamu v příloze II zavede, znovu zavede či nadále uplatňuje vízovou povinnost na státní příslušníky jednoho či více členských států, je to důvodem pro použití těchto opatření:

(a)      do (30) dnů od zahájení uplatňování vízové povinnosti třetí zemí nebo v případech, kdy je vízová povinnost zachována, oznámí dotčený členský stát (členské státy) tuto skutečnost do (30) dnů od vstupu tohoto nařízení v platnost písemně Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

V tomto oznámení:

i) se upřesní datum zavedení opatření a druh příslušných cestovních dokladů a víz;

ii) se podrobně upřesní předběžná opatření, která dotčený členský stát (členské státy) přijal za účelem zajištění bezvízového styku s danou třetí zemí a dále se v něm uvedou veškeré důležité informace;

Komise informace o tomto oznámení bezodkladně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie řady C, včetně informací o datu uplatňování vízové povinnosti a druhu(druzích) příslušných cestovních dokladů a víz.

Pokud se třetí země rozhodne zrušit vízovou povinnost, toto oznámení se neučiní nebo se zruší;

(b)       Komise neprodleně po dni zveřejnění uvedeného oznámení a po konzultaci s dotčeným členským státem podnikne kroky u orgánů dotčené třetí země s cílem obnovit nebo zavést bezvízový styk a o těchto krocích bezodkladně informuje Evropský parlament a Radu.

(c)       pokud do (90) dní ode dne zveřejnění oznámení členského státu a přes veškeré kroky podniknuté v souladu s písmenem b) zejména v politické, hospodářské a obchodní oblasti třetí země vízovou povinnost nezruší, dotčený členský stát (členské státy) může požádat Komisi, aby navrhla pozastavit osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky dané třetí země.

Pokud členský stát podá tuto žádost, informuje o ní Evropský parlament a Radu;

(d)      Komise při posuzování dalších kroků zohlední výsledek opatření přijatých dotčeným členským státem, kroky učiněné v souladu s bodem b) za účelem obnovení nebo zavedení bezvízového styku a dopad pozastavení osvobození od vízové povinnosti na vnější vztahy Unie a jejích členských států s danou třetí zemí;

(e)       jestliže do 6 měsíců po zveřejnění oznámení příslušná třetí země vízovou povinnost nezruší, může Komise na žádost daného členského státu nebo z vlastní iniciativy:

           (i) přijmout v souladu s články 4a a 4b akt v přenesené pravomoci, kterým se pozmění příloha II a na dobu (12) měsíců pozastaví osvobození státních příslušníků dané třetí země od vízové povinnosti; nebo

(ii)      předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž zhodnotí situaci a uvede důvody toho, proč nenavrhuje, aby osvobození od vízové povinnosti bylo pozastaveno. V této zprávě se zohlední všechny příslušné faktory, jako je výsledek opatření přijatých dotčeným členským státem, kroky učiněné v souladu s bodem b) za účelem obnovení nebo zavedení bezvízového styku a dopad pozastavení osvobození od vízové povinnosti na vnější vztahy Unie a jejích členských států s danou třetí zemí;

(f)       ▌Pokud do (24) měsíců od data zveřejnění oznámení dotyčná třetí země vízovou povinnost nezruší, Komise přijme v souladu s články 4a a 4b akt v přenesené pravomoci, kterým se pozmění příloha II a pozastaví osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky dané třetí země na období dvanácti měsíců;

(g)      Pokud dotyčná třetí země nezruší vízovou povinnost do 6 měsíců od data, kdy akt v přenesené pravomoci uvedený v písmenu e) bodu i) nebo písmenu f) nabyl účinku, může Komise předložit legislativní návrh, který musí být přijat řádným legislativním postupem, za účelem přesunutí odkazu na danou třetí zemi z přílohy II do přílohy I;

(h)      Postupy podle písmen e), f) a g) nebrání Komisi v tom, aby kdykoliv předložila návrh na změnu tohoto nařízení za účelem přesunutí odkazu na danou třetí zemi z přílohy II do přílohy I;

(i)       Jestliže daná třetí země vízovou povinnost zruší, dotčený členský stát (členské státy) tuto skutečnost neprodleně oznámí Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. Komise oznámení zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropské unie. Účinnost jakéhokoliv aktu v přenesené pravomoci přijatého podle písmene e) bodu i) nebo přijatého podle písmene f) skončí sedm dní po zveřejnění oznámení v Úředním věstníku Evropské unie. Pokud dotyčná třetí země zavede vízovou povinnost pro státní příslušníky dvou nebo více členských států, toto ustanovení platí až po zveřejnění posledního oznámení.“

(j)       Komise přijme prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 4b vhodné úpravy přílohy II tak, aby bylo zohledněno pozbytí účinku aktů v přenesené pravomoci podle bodu i).

(bb)     odstavec 5 se zrušuje.

2.        Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 1a

1.        Odchylně od čl. 1 odst. 2 se v krajním případě v mimořádné situaci ve vztahu ke třetí zemi uvedené v příloze II dočasně použije čl. 1 odst. 1, je-li tak rozhodnuto v souladu s tímto článkem.

2.        Členský stát může uvědomit Komisi, potýká-li se s jednou či více z těchto okolností, které vedou k mimořádné situaci, kterou není schopen sám vyřešit:

(a)       ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku dojde během určitého šestiměsíčního období k podstatnému a náhlému ▌nárůstu počtu státních příslušníků třetí země uvedené v příloze II, o nichž se zjistí, že na území členského státu pobývají ▌bez práva na pobyt;

(b)       ve srovnání se stejným obdobím v předchozím roce dojde během určitého šestiměsíčního období k podstatnému a náhlému ▌nárůstu počtu žádostí o azyl od státních příslušníků třetí země uvedené v příloze II s nízkou mírou uznávání, což vede ke zvláštním tlakům na azylový systém;

(c)       ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku dojde během určitého šestiměsíčního období k podstatnému a náhlému nárůstu ▌počtu zamítnutých žádostí o zpětné převzetí předložených členským státem třetí zemi uvedené v příloze II v souvislosti s jejími státními příslušníky.

▌Takové oznámení uvádí důvody, na nichž se zakládá, a obsahuje všechny příslušné údaje a statistiky, jakož i podrobné vysvětlení předběžných opatření, která daný členský státy přijal k nápravě situace. Jakmile Komise od dotčeného členského státu obdrží takovéto oznámení, neprodleně informuje Evropský parlament a Radu.

3.        Komise oznámení jednoho či více členských států učiněná podle odstavce 2 posoudí, přičemž zohlední:

(a)       počet členských států zasažených některou ze situací popsaných v odstavci 2;

(b)       zda je nárůst v souladu s odst. 2 písm. a), b) nebo c);

(c)       celkový dopad nárůstu na stav migrace v Unii vyplývající z údajů poskytnutých členskými státy ▌;

(d)       zprávy vypracované agenturou FRONTEX ▌, Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu nebo Europolem, jestliže to vyžadují okolnosti konkrétního oznámeného případu;

(e)       celkovou otázku veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti v konzultaci s dotčeným členským státem (dotčenými členskými státy).

O výsledcích tohoto přezkumu informuje Komise Evropský parlament a Radu.

3a.      Komise zohlední dopady pozastavení osvobození od vízové povinnosti na vnější vztahy Unie a jejích členských států s danou třetí zemí a v úzké spolupráci s ní usiluje o nalezení alternativních dlouhodobých řešení.

3b. Pokud Komise na základě přezkumu uvedeného v odstavci 3a určí, že je třeba učinit opatření, přijme do tří měsíců od obdržení oznámení v souladu s články 4a a 4b akt v přenesené pravomoci, kterým se pozmění příloha II a na dobu (12) měsíců pozastaví osvobození státních příslušníků dané třetí země od vízové povinnosti;

V případě rozhodnutí, kterým se pozastaví osvobození státních příslušníků dané třetí země od vízové povinnosti, je-li to v závažných a naléhavých případech nezbytné, se na akty v přenesené pravomoci podle tohoto článku použije postup stanovený v článku 4c.

4.        Před koncem období platnosti uvedeného aktu v přenesené pravomoci                    přijatého podle odstavce 3b Komise ve spolupráci s dotčeným členským státem (členskými státy) předloží zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Ke zprávě může být připojen návrh na změnu tohoto nařízení za účelem přesunutí odkazu na danou třetí zemi do přílohy I.

Článek 1b

Nejpozději čtyři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které posoudí účinnost mechanismu vzájemnosti a mechanismu pozastavení, a v případě potřeby předloží legislativní návrh na změnu tohoto nařízení za účelem změny mechanismů uvedených v článcích 1 a 1a. Evropský parlament a Rada o takovém návrhu rozhodují řádným legislativním postupem.“

4.        Článek 4 se tímto mění takto:

(a)       odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.       Členský stát může stanovit výjimky z vízové povinnosti stanovené v čl. 1 odst. 1 nebo z osvobození od vízové povinnosti stanoveného v čl. 1 odst. 2, pokud jde o:

(a)       držitele diplomatických pasů, služebních/úředních pasů nebo zvláštních pasů;

(aa)    členy civilní vzdušné a námořní posádky v případech, kdy vykonávají své povinnosti;

(ab)    členy civilní námořní posádky, kteří vystupují na břeh a jsou držiteli průkazu totožnosti námořníka vydaného v souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce (č. 108 ze dne 13. května 1958 nebo č. 185 ze dne 16. června 2003) nebo v souladu s Úmluvou Mezinárodní námořní organizace o usnadnění mezinárodní námořní dopravy ze dne 9. dubna 1965 (úmluva FAL);

(ac)     posádku a členy nouzových nebo záchranných misí v případě katastrofy nebo nehody;

(b)      civilní posádku lodí plavících se v mezinárodních vnitrozemských vodách;

(c)        držitele ▌cestovních dokladů vydaných ▌mezinárodními mezivládními organizacemi, jejichž členem je jeden nebo více členských států, nebo jinými subjekty, které dotčené členské státy uznaly jako subjekty podléhající mezinárodnímu právu, ▌úředníky těchto organizací nebo subjektů“.

(b)       V odstavci 2 se doplňuje nové písmeno ▌, které zní:

„(d)     osoby s přiznaným postavením uprchlíka a osoby bez státní příslušnosti a jiné osoby, které nemají žádnou státní příslušnost a pobývají ve Spojeném království nebo v Irsku a jsou držiteli cestovního dokladu vydaného Spojeným královstvím nebo Irskem a uznaného dotčeným členským státem, přičemž nejsou dotčeny požadavky vyplývající z Evropské dohody o zrušení víz pro uprchlíky, podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959.;

5.        Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 4a

1. Akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 1 odst. 4 písm. e) bodu i), čl. 1 odst. 4 písm. f) a čl. 1a odst. 3b) pozmění přílohu II tak, že do odkazu na danou třetí zemi vloží informace o datech, ke kterým bude zahájeno a ukončeno pozastavení osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky dané třetí země.

2.  Akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 1 odst. 4 písm. e) bodu i), čl. 1 odst. 4 písm. f) a čl. 1a odst. 3b) stanoví datum, od něhož pozastavení osvobození od vízové povinnosti nabyde účinku, přičemž se zohlední zdroje, které mají k dispozici konzuláty členských států. Toto datum se stanoví v období od šesti do devíti měsíců po oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě podle čl. 4b odst. 4.

3. Odchylně od odstavce 2, akt v přenesené pravomoci uvedený v druhém pododstavci čl. 1a odst. 3b), se použije ode dne jeho vstoupení v platnost, v souladu s článkem 4c.

4. Komise může rozšířit platnost aktů v přenesené pravomoci uvedených v čl. 1 odst. 4 ) písm. e) bodu i), čl. 1 odst. 4 písm. f) a čl. 1a odst. 3b) maximálně na období 12 měsíců. Navrhne-li Komise změnu tohoto nařízení s cílem převést odkaz na danou třetí zemi do přílohy I podle čl. 1 odst. 4) písm. g), čl. 1 odst. 4) písm. h) nebo čl. 1a odst. 4), rozšíří platnost platného aktu v přenesené pravomoci maximálně na období 12 měsíců. Rozhodnutí o rozšíření platnosti aktu v přenesené pravomoci se přijme postupem podle článku 4b a pozmění přílohu II podle odstavce 1.

Článek 4b

1.        Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci se Komisi uděluje v souladu s podmínkami stanovenými v tomto článku.

2.        Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v  čl. 1 odst. 4 ) písm. e) bodu i) , čl. 1 odst. 4 písm. f),  čl. 1 odst. 4 písm. j) a čl. 1a odst. 3b) se svěřuje Komisi na dobu pěti let od vstupu tohoto nařízení v platnost. Komise předloží zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.        Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 1 odst. 4 písm. e)bodu i), čl. 1 odst. 4 písm. f) a čl. 1a odst. 3b) kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se přenesení pravomoci uvedené v příslušném rozhodnutí ukončí. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.        Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.        Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 1 odst. 4 písm. e) bodu i), čl. 1 odst. 4 písm. f) a čl. 1a odst. 3b) vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament a Rada nevysloví ve lhůtě (dvou) měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky, nebo pokud Evropský parlament a Rada před uplynutím této lhůty Komisi informují, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 4c

1.        Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.        Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 4b odst. 5. V takovém případě Komise bezodkladně po oznámení rozhodnutí Evropského parlamentu nebo Rady vyslovit námitku akt zruší.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v zúčastněných členských státech v souladu se Smlouvami.

V... dne ….

Za Evropský parlament                                Za Radu

předseda / předsedkyně                                 předseda / předsedkyně

(1)

Postoj Evropského parlamentu ze dne ...

(2)

      Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 1.

(3)

      Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

(4)

      Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

(5)

      Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

(6)

      Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1.

(7)

Úř. věst. L 160, 18.5.2011, s. 21.

(8)

      Úř. věst. L 160, 18.5.2011, s. 19.

(9)

      Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.

(10)

    Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Nařízení (ES) č. 539/2001 stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic Unie vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Toto nařízení stanoví podmínky, za kterých mohou státní příslušníci třetích zemí využít osvobození od vízové povinnosti v případě, kdy na území Evropské unie pobývají krátkodobě.

Rozhodnutí o osvobození od vízové povinnosti je výsledkem postupu hodnocení dotyčné země v souvislosti s nedovoleným přistěhovalectvím, veřejným pořádkem a bezpečností obyvatel, vnějšími vztahy Evropské unie, územní celistvostí a se zásadou vzájemnosti.

Cílem návrhu na změnu nařízení 539/2001, kterým se zde zaobíráme, je stanovit ochrannou doložku, která umožní rychle a dočasně pozastavit zrušení vízové povinnosti v případě naléhavé situace, změnit mechanismus vzájemnosti, stanovit definice, které by byly v souladu s kodexem Společenství o vízech, upřesnit podmínky pro osvobození od vízové povinnosti ve vztahu k občanům třetích zemí, uprchlíkům a osobám bez státní příslušnosti, k některým skupinám státních příslušníků třetích zemí a držitelům propustek či pasů vydaných subjekty, které podléhají mezinárodnímu právu, a rovněž stanovit povinnosti členských států, které vyplývají z mezinárodních dohod.

PŘIPOMÍNKY ZPRAVODAJE

Tato zpráva, ačkoli nemůže jít do hloubky, musí odrážet objektivní pohled na všechny zkoumané prvky a přihlížet nejen k postoji Společenství, ale i ke stanoviskům zemí, jež nejsou členy Evropské unie.

Skutečnost, že vízum považujeme v Unii za nástroj nezbytný pro kontrolu růstu neoprávněné migrace, je v rozporu s tím, že nás zaráží, že země, které nejsou členy Společenství, by mohly požadovat vízum ke stejným účelům.

Společná vízová politika, která je základním kamenem v oblasti přistěhovalectví, přisuzuje zásadní význam vízu jakožto nástroji pro kontrolu neoprávněného přistěhovalectví.

Návrh na změnu nařízení je reakcí Komise na zneužívání, k němuž v poslední době ve vízovém systému Společenství docházelo. Ukázalo se, že významný počet obyvatel třetích zemí využil zrušení vízové povinnosti ke vstupu na území Unie, kde ne zcela oprávněně požadovali mezinárodní ochranu.

Návrh Komise se neomezuje jen na čistě technická ustanovení, ale obsahuje i závažná politická opatření. Zavedení takzvané ochranné doložky spolu s mechanismem vzájemnosti představují nástroje, jejichž uplatňování může mít vliv na oblast mezinárodních vztahů Evropské unie.

Pokud jde o terminologii, Evropský parlament již při několika příležitostech zdůraznil, že pokud k přistěhovalectví dochází v rozporu s ustanoveními právních předpisů členských států, neoznačuje se jako „nezákonné“, ale „neoprávněné“ nebo „nedovolené“.

Ochranná doložka: tento nástroj by měl mít výstižnější název, neboť jeho cílem je „pozastavit“ za určitých okolností zrušení vízové povinnosti. Proto by možná bylo vhodnější používat jinou formulaci, například „doložka nebo mechanismus pozastavení“, nebo tento výraz zcela vypustit.

Formulace doložky vyvolává několik otázek. Na prvním místě je nezbytné upřesnit, zda se její zavedení musí řídit přísnými kritérii, jak navrhuje Komise, nebo zda by naopak mohla být zavedena pružnějším způsobem, jak navrhují některé členské státy.

Je logické, že k zavedení tohoto mechanismu se přistoupí pouze ve velmi naléhavých situacích a v případech, kdy byl zaznamenán „podstatný“ a nenadálý nárůst neoprávněných přistěhovalců nebo nepodložených žádostí o mezinárodní ochranu.

Rozhodnutí ohledně toho, zda je nárůst dostatečný, aby se přistoupilo k pozastavení zrušení vízové povinnosti, bude přijato na základě dosažení procentuálního nárůstu stanoveného v návrhu na změnu nařízení 539/2001, ale tehdy, když výsledkem postupu hodnocení konkrétního případu bude doporučení přijmout toto opatření. Komise proto musí v souladu s okolnostmi každého jednotlivého případu zvážit obvinění vznesené dotyčným členským státem, poskytnuté informace a statistické údaje, zprávy agentury Frontex, Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu nebo Europolu a celkový dopad nárůstu přistěhovalectví na Unii.

Uplatnění procentuální nárůstu jako objektivního podnětu pro zahájení postupu hodnocení tedy není zcela neuspokojivé. Procentuální údaje slouží výhradně k tomuto účelu, tedy k zahájení procesu hodnocení. Teprve po ukončení hodnocení každého jednotlivého případu může Evropská komise stanovit, zda zjištěné skutečnosti opravňují pozastavit zrušení vízové povinnosti. Tyto okolnosti se musí vyznačovat takovým nárůstem neoprávněného přistěhovalectví či žádostí o mezinárodní ochranu, který je v porovnání s předcházejícím rokem považován za „podstatný“.

Pokud jde o postup jednání ve výborech, bylo by vhodné, aby se ho mohl účastnit Evropský parlament, a to od samotného začátku, kdy Evropská komise přijímá rozhodnutí o přezkoumání žádosti jakéhokoli členského státu. Parlament by měl navíc obdržet i tuto žádost. Parlament tudíž musí být o tom, že některý členský stát předkládá žádost o pozastavení zrušení vízové povinnosti, informován zároveň s Komisí, nikoli až když je oznámeno zahájení postupu jednání ve výborech.

Zásada vzájemnosti: je jednou ze zásad, jimiž se řídí společná vízová politika. Tato zásada spočívá v tom, že třetí země, jejíž státní příslušníci jsou osvobozeni od vízové povinnosti, přijmou stejná opatření ve prospěch občanů Evropské unie.

Přestože tato zásada představuje základ naší politiky v oblasti vízového styku, neměla by být důvodem pro zpochybňování oprávněného zavedení vízové povinnosti ze strany třetí země vůči občanům některého členského státu, pokud se tato země domnívá, že se dotčený členský stát stal původcem neoprávněného přistěhovalectví.

Zde je třeba zvážit důvody, na základě kterých občané Společenství žádají o mezinárodní ochranu mimo Evropskou unii. Ať už je či není pravda, že se většina těchto žádostí zakládá na čistě ekonomických důvodech a souvisí s možnostmi, které nabízejí velkorysé azylové systémy, nemělo by nám to bránit konstatovat, že je nezbytné posílit evropské systémy integrace menšin, tedy oblast, která spadá do výlučné pravomoci členských států a která by v Unii měla být předmětem společné akce a společného přístupu.

Pokud jde o samotnou vzájemnost, je zřejmé, že stávající systém, pozměněný nařízením 851/2005, není navzdory prohlášením Komise účinný. Třebaže není nezbytné zavést znovu automatický postup, který původně stanovilo nařízení 539/2001, je nicméně nutné stávající mechanismus důkladně revidovat, aby se zajistil jednotný postup a solidarita členských států. Další hlediska, jako například obchodní vztahy Evropské unie, by neměla ohrožovat základní pilíře společné vízové politiky.

V této souvislosti je nezbytné dosáhnout cílů písemného prohlášení 2011/2053 přijatého v březnu 2011, v němž Evropský parlament vyzval Komisi a Radu, aby vyvíjely tlak na třetí země, jež porušují mechanismus vzájemnosti, a zdůraznily, že je nezbytné znovu zavést vízovou povinnost v případě, kdy dotyčný stát nezaujme kladné stanovisko. Parlament za tímto účelem vyzval Evropskou komisi, aby stanovila „nový mechanismus, který bude pro všechny členské státy zárukou plnohodnotného mechanismu vzájemnosti v oblasti víz a který současně zajistí, aby všechny členské země okamžitě obnovily vízovou povinnost pro občany země mimo EU, která tento mechanismus poruší“.

Dne 14. července 2009 Kanada znovu zavedla vízovou povinnost pro české občany. Od tohoto data už uplynulo dva a půl roku, ale tato severoamerická země své rozhodnutí dosud nezrušila, a to i navzdory nátlaku, který v tomto ohledu vyvíjela Evropská komise.

Skutečnost, že pro uvedený případ nelze nalézt přijatelné řešení, je pro společnou vízovou politiku Evropské unie velmi špatným příkladem a důkazem toho, že stávající mechanismus je nedostatečný. Je proto nezbytné stanovit mechanismus, který Evropské unii umožní reagovat – pokud ne automaticky, tak rychle –, v případech nedodržení zásady vzájemnosti.

Stačilo by znovu zavést dočasnou vízovou povinnost na rozumnou a dostatečně dlouhou dobu, aby třetí země mohla přehodnotit své rozhodnutí a Evropská unie mohla nabídnout záruky týkající se neoprávněného přistěhovalectví. Po uplynutí této doby by Komise mohla navrhnout zařazení dotyčné země do přílohy I nařízení 539/2001.

Situace poskytovatelů služeb z třetích zemí: použití odkazu na občany konkrétní země, jako je tomu v případě Turecka, je logické, vezmeme-li v potaz, že se v současnosti jedná o jediný případ. Bylo by ovšem nevhodné učinit rozhodnutí týkající se výlučně takovéto situace, zvláště když by jurisdikce Soudního dvora Evropské unie mohla vyžadovat nové změny nařízení, pokud by v budoucnu musely být podrobeny přezkoumání obdobné situace. Proto je namístě provést v návrhu změnu, která stanoví, že bude přihlíženo k jurisdikci Soudního dvora, a to bez uvedení jakéhokoli odkazu na státní příslušnost občanů třetích zemí.

Další otázky: další otázky, jimiž se reforma zabývá, jsou především technické povahy a z tohoto pohledu tudíž nepředstavují problémy.

Nové definice: definice jsou aktualizovány v souladu s definicemi obsaženými ve vízovém kodexu, přičemž v souvislosti s krátkodobým pobytem se přihlíží k interpretaci Evropského soudního dvora.

Uprchlíci a osoby bez státní příslušnosti s pobytem ve Spojeném království nebo Irsku: jelikož ve vztahu k těmto členským státům neexistuje žádné vzájemné uznávání víz ani rovnocennost podobných nástrojů či povolení k pobytu, ponechává návrh členským státům naprostou volnost rozhodnout, zda tuto skupinu osob od vízové povinnosti osvobodí, nebo pro ni vízovou povinnost zachovají.

Harmonizace týkající se určitých skupin státních příslušníků třetích zemí: nařízení stanoví, že členské státy mohou zrušit vízovou povinnost ve prospěch určitých skupin státních příslušníků třetích zemí, konkrétně členů civilních vzdušných a lodních posádek, držitelů diplomatických, zvláštních, služebních/úředních pasů či pasů vydaných mezivládními mezinárodními organizacemi nebo subjekty podléhajícími mezinárodnímu právu.


STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (24. 11. 2011)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

(KOM(2011)0290 – C7‑0135/2011 – 2011/0138(COD))

Navrhovatel: Andrey Kovatchev

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Výbor pro zahraniční věci vítá návrh Komise na změnu nařízení (ES) č. 539/2001.

Jak je upřesněno v návrhu Komise, je třeba aktualizovat mechanismus vzájemnosti s cílem plného souladu s ustanoveními Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

Výbor pro zahraniční věci souhlasí s tím, že stávající mechanismus vzájemnosti prokázal svou účinnost a není třeba jej měnit více, než pro nezbytné účely kodifikace. Rovněž se domnívá, že předtím, než Komise předloží svůj návrh na dočasné obnovení vízové povinnosti pro danou třetí zemi, je nutné projednání v Radě a Evropském parlamentu.

Co se týče návrhu na zavedení ochranné doložky, výbor uznává, že samotná existence této doložky, která poskytuje obecný rámec do budoucnosti, může napomoci překonat neochotu některých členských států při přípravě cesty dalšímu procesu liberalizace víz a zvyšování transparentnosti politik EU i rozhodovacích mechanismů vůči jejím partnerům.

I když je výboru zřejmá nutnost relativních ukazatelů navržených v novém článku 1a, domnívá se, že pro uplatnění ochranné doložky je potřebný podstatný nárůst reálných čísel. Vítá závazek Komise nepostupovat automaticky a zhodnotit přiměřenost pozastavení zrušení vízové povinnosti pro třetí zemi s ohledem na počet členských států, které tím budou ovlivněny, a celkový dopad takové „mimořádné situace“ na stav migrace v EU.

Dále trvá na tom, že jakékoli vyhodnocení „mimořádné situace“ Evropskou komisí by mělo vzít v potaz širší souvislosti zahraniční politiky EU, a zejména dopad pozastavení zrušení vízové povinnosti na politiky EU a pozici vůči dané třetí zemi a oblasti, se kterou sousedí. Zaručení bezvízového režimu je stále jedním z prvků širších vztahů mezi EU a třetí zemí nebo regionem. Znovuzavedení vízového požadavku nelze oddělit od tohoto širšího postupu a zejména by nemělo ohrozit soudržnost externích politik EU.

Výbor proto navrhuje, aby Komise prověřila oznámení členského státu nejen tím, že posoudí údaje poskytované členskými státy a zprávy připravené agenturou FRONTEX a Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu, ale také na základě hodnocení, jež připraví Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ). Příslušné služby Komise, jakož i agentura FRONTEX a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu by proto měly zapojit ESVČ co nejdříve do tohoto postupu.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh   1

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(1) Toto nařízení stanoví vízovou ochrannou doložku, která v případě mimořádné situace, kdy je naléhavě nutné reagovat na obtíže, jimž jeden nebo více členských států čelí, umožní rychle dočasně pozastavit zrušení vízové povinnosti pro třetí zemi uvedenou v pozitivním seznamu; ochranná doložka zohlední celkový dopad mimořádné situace na Evropskou unii jako celek.

(1) Toto nařízení stanoví vízovou ochrannou doložku, která v případě mimořádné situace, kdy je naléhavě nutné reagovat na obtíže, jimž jeden nebo více členských států čelí, umožní rychle dočasně pozastavit zrušení vízové povinnosti pro třetí zemi uvedenou v pozitivním seznamu; ochranná doložka zohlední celkový dopad mimořádné situace na Evropskou unii jako celek a dopad na její politiku zahraničních vztahů se třetími zeměmi v případech pozastavení zrušení vízové povinnosti.

Odůvodnění

Je důležité zdůraznit, že je rovněž třeba věnovat pozornost dopadu znovuzavedení vízového požadavku na zahraniční politiku EU a vztahy se třetími zeměmi.

Pozměňovací návrh   2

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 2

Nařízení (ES) č. 539/2001

Čl. 1 a – odst. 1

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1. Odstavce 2 až 5 tohoto článku se použijí v případě, kdy je jeden nebo více členských států vystaveno stavu nouze, jenž se vyznačuje některým z následujících znaků:

1. Odstavce 2 až 5 tohoto článku se použijí v případě, kdy je jeden nebo více členských států vystaveno stavu nouze, jenž se vyznačuje některým z následujících znaků:

(a) ve srovnání s předchozím šestiměsíčním obdobím dojde během určitého šestiměsíčního období k náhlému, alespoň 50% nárůstu počtu státních příslušníků třetí země uvedené v příloze II, o nichž se zjistí, že na území členského státu pobývají nezákonně;

(a) ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku dojde během určitého šestiměsíčního období k náhlému podstatnému nárůstu (jenž má závažný dopad na celkový stav migrace v daných členských státech) počtu státních příslušníků třetí země uvedené v příloze II, o nichž se zjistí, že na území členského státu pobývají nezákonně;

(b) ve srovnání s předchozím šestiměsíčním obdobím dojde během určitého šestiměsíčního období k náhlému, alespoň 50% nárůstu počtu žádostí o azyl od státních příslušníků třetí země uvedené v příloze II, u nichž byla míra uznávání žádostí o azyl během předchozího šestiměsíčního období nižší než 3 %;

(b) ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku dojde během určitého šestiměsíčního období k náhlému podstatnému nárůstu (jenž má závažný dopad na celkový stav migrace v daných členských státech) počtu žádostí o azyl od státních příslušníků třetí země uvedené v příloze II, u nichž byla míra uznávání žádostí o azyl během předchozího šestiměsíčního období nižší než 3 %;

(c) ve srovnání s předchozím šestiměsíčním obdobím dojde během určitého šestiměsíčního období k náhlému, alespoň 50% nárůstu počtu zamítnutých žádostí o zpětné převzetí předložených členskými státy třetí zemi uvedené v příloze II v souvislosti s jejími státními příslušníky.

(c) ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku dojde k náhlému podstatnému nárůstu (jenž má závažný dopad na celkový stav migrace v daných členských státech) počtu zamítnutých žádostí o zpětné převzetí předložených členskými státy třetí zemi uvedené v příloze II v souvislosti s jejími státními příslušníky.

Pozměňovací návrh   3

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 2

Nařízení (ES) č. 539/2001

Čl. 1 a – odst. 3

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

3. Komise prověří oznámení s ohledem na počet členských států vystavených některé ze situací popsaných v odstavci 1 a celkový dopad nárůstů na stav migrace v Evropské unii vyplývajících z údajů poskytnutých členskými státy a ze zpráv vypracovaných agenturou FRONTEX a/nebo Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu. Komise může do tří měsíců po obdržení oznámení přijmout prováděcí rozhodnutí o tom, že státním příslušníkům dané třetí země na dobu šesti měsíců pozastaví zrušení vízové povinnosti. Prováděcí rozhodnutí se přijme postupem podle čl. 4a odst. 2. Prováděcí rozhodnutí stanoví datum, ke kterému pozastavení zrušení vízové povinnosti vstupuje v platnost.

3. Komise prověří oznámení s ohledem na počet členských států vystavených některé ze situací popsaných v odstavci 1 a celkový dopad nárůstů na stav migrace v Evropské unii vyplývajících z údajů poskytnutých členskými státy a ze zpráv vypracovaných agenturou FRONTEX a/nebo Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu. Komise rovněž na základě zprávy Evropské služby pro vnější činnost zohlední dopad možného znovuzavedení vízového požadavku na politiky Unie a pozici vůči dané třetí zemi a její sousední oblasti. Komise může do tří měsíců po obdržení oznámení přijmout prováděcí rozhodnutí o tom, že státním příslušníkům dané třetí země na dobu šesti měsíců pozastaví zrušení vízové povinnosti. Prováděcí rozhodnutí se přijme postupem podle čl. 4a odst. 2. Prováděcí rozhodnutí stanoví datum, ke kterému pozastavení zrušení vízové povinnosti vstupuje v platnost.

Pozměňovací návrh   4

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 2

Nařízení (ES) č. 539/2001

Čl. 1 a – odst. 3

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

3. Komise prověří oznámení s ohledem na počet členských států vystavených některé ze situací popsaných v odstavci 1 a celkový dopad nárůstů na stav migrace v Evropské unii vyplývajících z údajů poskytnutých členskými státy a ze zpráv vypracovaných agenturou FRONTEX a/nebo Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu. Komise může do tří měsíců po obdržení oznámení přijmout prováděcí rozhodnutí o tom, že státním příslušníkům dané třetí země na dobu šesti měsíců pozastaví zrušení vízové povinnosti. Prováděcí rozhodnutí se přijme postupem podle čl. 4a odst. 2. Prováděcí rozhodnutí stanoví datum, ke kterému pozastavení zrušení vízové povinnosti vstupuje v platnost.

3. Komise bezodkladně informuje Evropský parlament a Radu o oznámení, které obdržely dotčené členské státy, a prověří oznámení s ohledem na počet členských států vystavených některé ze situací popsaných v odstavci 1 a celkový dopad nárůstů na stav migrace v Evropské unii vyplývajících z údajů poskytnutých členskými státy a ze zpráv vypracovaných agenturou FRONTEX a/nebo Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu. Komise zašle výsledky tohoto šetření Evropskému parlamentu a Radě, které včas poskytnou své stanovisko, a následně Komise může do tří měsíců po obdržení oznámení přijmout prováděcí rozhodnutí o tom, že státním příslušníkům dané třetí země na dobu šesti měsíců pozastaví zrušení vízové povinnosti. Prováděcí rozhodnutí se přijme postupem podle čl. 4a odst. 2. Prováděcí rozhodnutí stanoví datum, ke kterému pozastavení zrušení vízové povinnosti vstupuje v platnost.

POSTUP

Název

Změna nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

Referenční údaje

KOM(2011)0290 – C7-0135/2011 – 2011/0138(COD)

Věcně příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

LIBE

9.6.2011

 

 

 

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

AFET

9.6.2011

 

 

 

Zpravodaj(ové)

       Datum jmenování

Andrey Kovatchev

21.6.2011

 

 

 

Datum přijetí

22.11.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

40

1

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Frieda Brepoels, Elmar Brok, Marietta Giannakou, Andrzej Grzyb, Takis Hadjigeorgiou, Anna Ibrisagic, Othmar Karas, Ioannis Kasoulides, Evgeni Kirilov, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Krzysztof Lisek, Sabine Lösing, Ulrike Lunacek, Barry Madlener, Francisco José Millán Mon, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Raimon Obiols, Justas Vincas Paleckis, Ioan Mircea Paşcu, Cristian Dan Preda, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Saryusz-Wolski, Werner Schulz, Marek Siwiec, Charles Tannock, Inese Vaidere, Kristian Vigenin

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Laima Liucija Andrikienė, Elena Băsescu, Tanja Fajon, Diogo Feio, Monica Luisa Macovei, Emilio Menéndez del Valle, György Schöpflin, Traian Ungureanu, Ivo Vajgl, Renate Weber, Janusz Władysław Zemke

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Luís Paulo Alves, Sylvie Guillaume, Vladimir Urutchev


POSTUP

Název

Změna nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

Referenční údaje

COM(2011)0290 – C7-0135/2011 – 2011/0138(COD)

Datum předložení

24.5.2011

 

 

 

Věcně příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

LIBE

9.6.2011

 

 

 

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

AFET

9.6.2011

 

 

 

Zpravodaj(ové)

       Datum jmenování

Agustín Díaz de Mera García Consuegra

12.7.2011

 

 

 

Projednání ve výboru

31.8.2011

29.11.2011

8.4.2013

 

Datum přijetí

8.4.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

33

7

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Edit Bauer, Emine Bozkurt, Arkadiusz Tomasz Bratkowski, Philip Claeys, Carlos Coelho, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Ioan Enciu, Frank Engel, Cornelia Ernst, Hélène Flautre, Kinga Gál, Kinga Göncz, Ágnes Hankiss, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Lívia Járóka, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Monica Luisa Macovei, Véronique Mathieu Houillon, Anthea McIntyre, Nuno Melo, Claude Moraes, Georgios Papanikolaou, Jacek Protasiewicz, Carmen Romero López, Birgit Sippel, Rui Tavares, Nils Torvalds, Wim van de Camp, Josef Weidenholzer, Tatjana Ždanoka, Auke Zijlstra

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Jan Mulder, Salvador Sedó i Alabart, Marie-Christine Vergiat

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Preslav Borissov, Verónica Lope Fontagné, Gabriel Mato Adrover, Vittorio Prodi, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra

Datum předložení

23.4.2013

Právní upozornění - Ochrana soukromí