ZPRÁVA o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům

2. 5. 2013 - (2013/2060(INI))

Hospodářský a měnový výbor
Zpravodajka: Mojca Kleva Kekuš
Navrhovatelka (*):
Eva Joly, Výbor pro rozvoj
(*) Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu

Pozměňovací návrhy

Postup : 2013/2060(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A7-0162/2013

Předložené texty :

A7-0162/2013

Rozpravy :

PV 21/05/2013 - 5
CRE 21/05/2013 - 5

Hlasování :

PV 21/05/2013 - 6.15
CRE 21/05/2013 - 6.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0205

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Výboru pro rozvoj
STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům

(2013/2060(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 o akčním plánu pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům (COM(2012)0722),

– s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování (C(2012)8806),

– s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (C(2012)8805),

– s ohledem na doporučení Komise ze dne 27. června 2012 o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2012 o roční analýze růstu na rok 2013 (COM(2012)0750),

– s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, jenž Komise předložila dne 5. února 2013, o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (2013/0025 (COD)),

– s ohledem na doporučení finančního akčního výboru (FATF) z února 2012 o mezinárodních standardech pro boj proti praní peněz a financování terorismu a šíření zbraní,

– s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2012 o výzvě k nalezení konkrétních způsobů, jak bojovat proti daňovým podvodům a daňovým únikům (2012/2599(RSP))[1],

– s ohledem na zprávu Richarda Murphyho (FCA) ze dne 10. února 2012, nazvanou „Vyrovnání evropského daňového deficitu“ („Closing the European Tax Gap“),

– s ohledem na usnesení Rady ze dne 1. prosince 1997 o kodexu chování při zdaňování podniků a na zprávu skupiny pro kodex chování při zdaňování podniků ze dne 4. prosince 2012 určenou Radě,

– s ohledem na zprávu OECD nazvanou „Eroze daňové základny a přesouvání zisků“ (2013),

– s ohledem na závěry Rady ECOFIN a na její zprávu o daňových záležitostech ze dne 22. června 2012 určenou Evropské radě,

– s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o spolupráci s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti[2],

– s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 19. dubna 2012 o návrhu směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB)[3],

– s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, která se konala v Moskvě ve dnech 15. a 16. února 2013,

– s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o podpoře řádné správy v daňové oblasti[4],

– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0162/2013),

A. vzhledem k tomu, že v EU dochází každoročně v důsledku daňových podvodů, daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivního daňového plánování ke skandální ztrátě potenciálního daňového příjmu v odhadované výši 1 bilionu EUR, což představuje přibližně 2 000 EUR na každého evropského občana za rok, aniž by byla přijata odpovídající opatření k řešení tohoto problému[5];

B. vzhledem k tomu, že tato ztráta představuje hrozbu pro udržení sociálního modelu hospodářství EU založeného na kvalitních veřejných službách, ohrožuje řádné fungování jednotného trhu, podrývá účinnost a spravedlnost daňových systémů v EU a je rizikem pro ekologickou přeměnu hospodářství; vzhledem k tomu, že to způsobuje a usnadňuje dosahování sociálně bezohledných zisků, což zvyšuje sociální nerovnosti, prohlubuje nedůvěru občanů v demokratické instituce a vytváří prostředí charakterizované demokratickým deficitem;

C. vzhledem k tomu, že důležitou součást udržitelnosti rozpočtů tvoří zabezpečení naší příjmové základny;

D. vzhledem k tomu, že daňové podvody a daňové úniky představují nezákonnou činnost spočívající v neplnění daňových povinností, zatímco vyhýbání se daňovým povinnostem je sice legální, avšak nepatřičný způsob využívání daňového systému za účelem snížení daňových povinností či zbavení se nutnosti jejich plnění, a agresivní daňové plánování spočívá ve využívání podružných detailů daňových systémů nebo nesouladu mezi dvěma či více daňovými systémy za účelem snížení daňové povinnosti;

E. vzhledem k tomu, že praktiky vyhýbání se daňovým povinnostem, které usnadňuje narůstající dematerializace hospodářství, vedou k narušení hospodářské soutěže, které poškozuje evropské podniky a brání růstu.

F. vzhledem k tomu, že rozsah daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem podrývá důvěru občanů ve spravedlnost a legitimitu systému vybírání daní a ve veřejné finance jako celek;

G. vzhledem k tomu, že vlivem nedostatečné koordinace daňových politik v EU občanům a podnikům vyvíjejícím v rámci EU přeshraniční činnost vznikají značné náklady a administrativní zátěž, což může vést k nezamýšlenému nezdaňování nebo k daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem;

H. vzhledem k tomu, že přetrvávající narušování rovnováhy, k němuž dochází v důsledku netransparentních a škodlivě působících daňových mechanismů ze strany některých jurisdikcí, které fungují jako daňové ráje, může vést k vytváření umělých toků a může mít negativní dopady v rámci vnitřního trhu EU; vzhledem k tomu, že škodlivá daňová konkurence v EU je jednoznačně v rozporu se smyslem jednotného trhu; vzhledem k tomu, že je třeba vyvinout větší úsilí o harmonizaci daňových základů v rámci stále užší hospodářské, fiskální a rozpočtové Unie;

I. vzhledem k tomu, že v zemích zapojených do programů pomoci došlo v posledních letech, kdy zintenzivnily výběr daní a v souladu s návrhy trojky zrušily zvýhodnění, k přesunu mnoha velkých podniků, které tyto země opustily s cílem využít daňových výhod nabízených jinými zeměmi; vzhledem k tomu, že Komise spočítala, že od začátku roku 2012 bylo z Řecka do švýcarských bank převedeno celých 60 miliard EUR;

J. vzhledem k tomu, že to ve skutečnosti vedlo k přenesení daňové zátěže na pracující a domácnosti s nízkými příjmy a přimělo vlády k opatřením negativně ovlivňujícím rozsah veřejných služeb;

K. vzhledem k tomu, že snižování počtu pracovních míst ve většině daňových orgánů členských států, k němuž došlo v posledních letech na základě úsporných opatření, významně ohrozilo provádění akčního plánu Komise;

L. vzhledem k tomu, že využívání praktik vyhýbání se daňovým povinnostem nadnárodními společnostmi je v rozporu se zásadou spravedlivé hospodářské soutěže a odpovědnosti podniků;

M. vzhledem k tomu, že odpovědí některých daňových subjektů na opatření přijatá členskými státy pro nápravu nedostatečné transparentnosti bylo přesměrování obchodních transakcí do jiných jurisdikcí s nižší úrovní transparentnosti;

N. vzhledem k tomu, že jednostranná opatření na úrovni členských států se v mnoha případech ukázala jako neúčinná, nedostatečná, a v některých případech dokonce kontraproduktivní, a je tudíž nutné, aby se začal uplatňovat koordinovaný vícestranný přístup, a to na vnitrostátní úrovni, na úrovni EU i na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že účinný boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům, vyhýbání se daňové povinnosti a agresivnímu daňovému plánování vyžaduje výrazné posílení spolupráce mezi daňovými orgány různých členských států a spolupráce daňových orgánů s jinými donucovacími orgány v daném členském státě;

O. vzhledem k tomu, že jak uvádí OECD ve své zprávě nazvané „Eroze daňové základny a přesouvání zisků“, zásadní politickou otázkou, kterou je třeba řešit, je skutečnost, že obecné mezinárodní zásady vyplývající z vnitrostátních zkušeností a týkající se sdílení daňové příslušnosti zaostaly za měnícím se obchodním prostředím; vzhledem k tomu, že je zapotřebí, aby Komise a členské státy hrály aktivnější úlohu na mezinárodní scéně a usilovaly o vytvoření mezinárodních norem vycházejících ze zásad transparentnosti, výměny informací a rušení škodlivých daňových opatření;

P. vzhledem k tomu, že rozvojové země nedisponují vyjednávací silou k tomu, aby daňové ráje přinutily ke spolupráci, výměně informací a transparentnosti;

Q. vzhledem k tomu, že investigativní novináři, nevládní sektor a akademická obec názorně poukázali na případy daňových podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových rájů a řádně o nich informovali veřejnost;

R. vzhledem k tomu, že posílení prostředků k odhalování daňových podvodů by mělo být provázeno posílením stávajících právních předpisů v oblasti pomoci při vymáhání daní, rovnosti daňového režimu a proveditelnosti pro podniky;

S. vzhledem k tomu, že evropští ministři financí v únoru 2013 na schůzi skupiny G20 v Moskvě přislíbili přijetí nezbytných opatření v rámci boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem a potvrdili, že k žádoucím účinkům nepovedou pouze vnitrostátní opatření;

T. vzhledem k tomu, že převodní ceny vedoucí k vyhýbání se daňovým povinnostem negativně ovlivňují rozpočty rozvojových zemí, přičemž to nutně vede ke ztrátě v jejich daňových příjmech odhadované na cca 125 miliard eur ročně, což představuje téměř dvojnásobek částky, kterou rozvojové země dostávají jako mezinárodní pomoc;

U. vzhledem k tomu, že pravomoc přijímat právní předpisy v oblasti daní mají v současné době členské státy;

1. vítá akční plán Komise a její doporučení, v nichž členské státy vyzývá, aby přijaly bezodkladná a koordinovaná opatření proti daňovým rájům a agresivnímu daňovému plánování;

2. vítá odhodlání, jež vyjádřili ministři financí skupiny G20, k řešení eroze daňové základny a přesouvání zisků;

3. naléhavě vyzývá členské státy, aby i nadále zachovávaly svůj závazek, přijaly akční plán Komise a v plném rozsahu provedly obě doporučení; trvá na tom, aby členské státy zahájily seriózní jednání, dokončily postupy přijímání všech zbývajících legislativních návrhů a uplatňovaly opatření týkající se otázek daňových podvodů, daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivního daňového plánování a daňových rájů na územích, která na nich závisí;

4. vyjadřuje politování nad tím, že se členským státům dosud nepodařilo dosáhnout dohody o klíčových legislativních návrzích, jako je návrh z roku 2008 na změnu směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb nebo návrh směrnice Rady z roku 2011 o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob;

5. lituje, že dosud nebylo dosaženo podstatnějšího pokroku v oblasti zdanění v rámci závazků uvedených v Paktu euro plus;

6. vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je vytvoření platformy pro řádnou daňovou správu“; vyzývá Komisi, aby důkladně kontrolovala provádění obou doporučení ve všech členských státech a aby při práci na platformě konzultovala s vnitrostátními pracovníky v oblasti daní, sociálními partnery a odbory a aby je do této práce zapojila; vyzývá Komisi, aby Radě a Evropskému parlamentu každoročně předkládala zprávu o činnosti a úspěších platformy;

7. domnívá se, že informace o tajných offshorových bankovních účtech, které zveřejnilo Mezinárodní konzorcium investigativních novinářů v dubnu 2013, podtrhují rozsah a závažnost problému a naléhavou potřebu přijmout nezbytná opatření; v této souvislosti opět vyzývá k posílení evropského a mezinárodního závazku k transparentnosti, který by měl vyústit v mnohostrannou mezinárodní závaznou dohodu o automatické výměně informací v daňových otázkách;

Úloha EU na mezinárodním poli

8. zdůrazňuje, že EU by měla v OECD, na Globálním fóru pro transparentnost a výměnu informací pro daňové účely, ve skupinách G20 a G8 a na dalších příslušných nadnárodních fórech převzít vedoucí úlohu v diskusích o boji proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým rájům; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby na mezinárodní scéně soustavně zdůrazňovaly zásadní význam posílené spolupráce v boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivnímu daňovému plánování a daňovým rájům; zdůrazňuje, že EU by měla případně přesvědčovat země, které nejsou členy EU, aby budovaly a zlepšovaly účinnost svých systémů vybírání daní uplatňováním zásady transparentnosti, automatickou výměnou informací a zrušením škodlivých daňových opatření, a že by jim měla přitom poskytovat pomoc; vyzývá Komisi a Radu, aby posílily svou technickou pomoc a úsilí o budování kapacit v rozvojových zemích;

9. za nejdůležitější považuje, aby členské státy zmocnily Komisi k vyjednávání daňových úmluv s třetími zeměmi jménem Unie, místo aby pokračovaly v praxi dvoustranných jednání vedoucích k výsledkům, jež nejsou optimální z pohledu EU jako celku, a často ani pro dotčené členské státy;

10. zdůrazňuje, že členské státy, které obdržely finanční pomoc[6] nebo o ni požádaly, mají povinnost provádět opatření pro posílení a zlepšení své kapacity v oblasti výběru daní a boje proti daňovým podvodům a daňovým únikům; naléhavě vyzývá Komisi, aby tuto povinnost rozšířila tak, aby zahrnovala opatření proti praní špinavých peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování;

11. vyzývá Komisi, aby neposkytovala pomoc z finančních prostředků EU a aby zajistila, aby členské státy neposkytovaly státní podporu nebo přístup k veřejným zakázkám společnostem, které porušují daňové normy EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby požadovaly zveřejnění informací týkajících se všech společností ucházejících se o smlouvy na veřejné zakázky a souvisejících se sankcemi uvalenými na tyto společnosti nebo s jejich odsouzením za daňové protiprávní jednání; navrhuje, aby veřejné orgány dodržovaly povinnosti dohodnuté v rámci směrnice o opožděných platbách, avšak současně mohly začlenit do smlouvy o veřejné zakázce doložku, která jim umožní ukončit smlouvu, pokud poskytovatel/dodavatel následně poruší daňové povinnosti;

12. vyzývá Komisi, aby navrhla společné normy pro smlouvy o daňových otázkách mezi členskými státy a rozvojovými zeměmi, s cílem zabránit erozi daňové základny v těchto zemích;

13. vyzývá Komisi, aby vyčlenila více rozpočtových a lidských zdrojů pro GŘ TAXUD, a pomohla mu tak ve vytváření politik EU a návrhů týkajících se zamezení dvojímu nezdanění, daňovým únikům a daňovým podvodům;

14. vyzývá Komisi a členské státy, aby ve svých vztazích se třetími zeměmi trvaly na důsledném dodržováním norem EU v daňových otázkách, zejména v případě budoucích dvoustranných a mnohostranných obchodních dohod;

15. vítá americký zákon o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA), který je prvním krokem k automatické výměně informací mezi EU a USA s cílem bojovat proti přeshraničním daňovým podvodům a daňovým únikům; vyjadřuje však politování nad tím, že při jednáních s USA byl uplatněn dvoustranný/mezivládní přístup místo společné vyjednávací pozice EU; lituje toho, že výměna informací není plně reciproční; vyzývá v této souvislosti, aby byla dodržována práva občanů EU na ochranu údajů;

16. vyzývá Komisi a členské státy, aby pečlivě přezkoumaly a náležitě uplatňovaly doporučení finančního akčního výboru (FATF) z února 2012;

Hlavní cíl – řešení daňového deficitu

17. vyzývá členské státy, aby se zavázaly ke splnění ambiciózního, ale realistického cíle, že do roku 2020 sníží daňový deficit alespoň na polovinu, což by potenciálně vedlo k postupnému vytváření podstatně vyšších příjmů z daní bez nutnosti zvyšování jejich sazeb;

18. kromě toho uznává, že rozšíření stávající daňové základny by mohlo členským státům přinést další příjmy spíše než zvyšování sazeb daní nebo zavádění nových daní;

19. vyzývá Komisi, aby přinejmenším vypracovala komplexní strategii, která bude založena na konkrétních legislativních opatřeních v rámci stávajících Smluv a která povede k vyrovnání daňového deficitu, a aby zajistila, že všechny společnosti působící v EU plní své daňové povinnosti ve všech členských státech, v nichž působí;

20. zdůrazňuje, že opatření ke snížení daňového deficitu a k boji proti daňovým rájům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem by měla vést k vytvoření spravedlivých a transparentních podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu, přispět k finanční konsolidaci a zároveň snížit úroveň státních dluhů, zvýšit objem veřejných investičních zdrojů, zlepšit účinnost a spravedlivost vnitrostátních daňových systémů a zvýšit celkovou úroveň plnění daňových povinností, a to jak v EU, tak i v rozvojových zemích;

21. vyzývá Komisi a členské státy, aby intenzivněji využívaly program Fiscalis a začlenily do něj za tím účelem strategii snižování daňového deficitu;

22. žádá Komisi, aby prověřila možnost zavést evropské zdanění přeshraničních modelů obchodování a elektronického obchodu;

navrhuje následující opatření, která by měla stát v popředí evropské strategie snižování daňového deficitu:

Daňové podvody a daňové úniky

23. naléhavě vyzývá členské státy, aby vyčlenily odpovídající lidské zdroje, odborné poradenství a rozpočtové prostředky pro své vnitrostátní systémy daňové správy a pro pracovníky provádějící daňové audity a také zdroje pro odbornou přípravu zaměstnanců daňové správy v oblasti přeshraniční spolupráce týkající se daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem a aby zavedly účinné protikorupční nástroje;

24. vyzývá Komisi, aby přijala okamžitá opatření týkající se transparentnosti daňových odvodů společností, a to tak, že uloží všem nadnárodním společnostem, aby zveřejňovaly jednoduchý a jediný číselný údaj vyjadřující výši daně, kterou odvedly v každém členském státě, v němž působí;

25. zdůrazňuje význam společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob a vyzývá členské státy, aby se dohodly na směrnici o tomto základu a aby ji provedly a postupně přešly od nepovinného k povinnému systému, jak je uvedeno v legislativním usnesení ze dne 19. dubna 2012 o návrhu směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB);

26. domnívá se, že příslušné orgány by měly přijmout opatření k pozastavení či odebrání bankovních licencí finančním institucím a finančním poradcům, kteří napomáhají daňovým podvodům tím, že svým klientům nabízejí produkty či služby, které jim umožňují provádět daňové úniky, nebo odmítají spolupracovat s daňovými orgány;

27. vítá začlenění seznamu daňových trestných činů jako predikativního protiprávního jednání v oblasti praní peněz do působnosti nové směrnice o praní peněz (2013/0025 (COD)) a vyzývá, aby tato směrnice byla urychleně provedena; vybízí Komisi, aby předložila návrhy harmonizovaného potírání daňových podvodů v rámci trestního práva, zvláště co se týče přeshraničního a vzájemného vyšetřování; upozorňuje Komisi, aby navázala intenzivnější spolupráci s dalšími subjekty pověřenými vymáháním právních předpisů EU, zejména s orgány odpovědnými za boj proti praní peněz, za spravedlnost a sociální zabezpečení;

28. vyzývá členské státy, aby ze svého vnitrostátního práva odstranily veškeré překážky, které brání spolupráci a výměně daňových informací s orgány EU a v rámci členských států, zároveň však aby zajistily účinnou ochranu osobních údajů daňových poplatníků;

29. vyzývá Komisi, aby vymezila oblasti, kde by mohla být zlepšena regulace EU a správní spolupráce členských států s cílem omezit daňové podvody, včetně náležitého využívání programů Fiscalis a Clo;

30. vítá přijetí nového rámce pro správní spolupráci Radou a vyzývá členské státy, aby jej urychleně provedly;

31. vybízí členské státy k vyhledávání „podezřelých“ údajů o daňových únicích z dalších registrů vedených státní správou, jako jsou databáze motorových vozidel, pozemků, jachet a dalších hmotných statků, a ke sdílení těchto údajů s ostatními členskými státy a Komisí;

32. zdůrazňuje, že pro úspěšnější boj proti podvodům spojeným s DPH, a zejména kolotočovým podvodům, je důležité provádění nových strategií a lepší využívání stávajících struktur EU; v tomto ohledu naléhavě žádá Radu, aby urychleně přijala a provedla směrnici, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH;

33. vybízí členské státy, aby i nadále zlepšovaly souběžné kontroly v rámci nového programu Fiscalis 2020 s cílem odhalit a potírat přeshraniční daňové podvody a aby usnadnily přítomnost zahraničních úředníků u orgánů daňové správy a během správního vyšetřování; zdůrazňuje význam posílené spolupráce mezi daňovými orgány a dalšími orgány pověřenými vymáháním práva, zejména za účelem sdílení informací získaných v souvislosti s vyšetřováním v oblasti praní peněz a souvisejících daňových trestných činů;

34. připomíná, že šedou ekonomiku nelze odstranit, pokud nebudou poskytnuty vhodné pobídky; dále navrhuje, aby byly členské státy povinny vypracovat na základě srovnávacích přehledů zprávy o tom, do jaké míry se jim daří omezovat šedou ekonomiku;

35. podporuje úsilí Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) o zavedení identifikátorů právnických osob jakožto krok k zajištění sledovatelnosti a transparentnosti finančních transakcí, což je klíčové pro zjednodušení boje proti daňovým podvodům;

36. poukazuje na to, že zrušení daňových zvýhodnění vytváří prostor pro rozsáhlé reformy, jež povedou k nekomplikovanému, srozumitelnému a spravedlivému systému zdanění;

37. upozorňuje na skutečnost, že právní kroky namířené proti daňovým podvodům jsou složité a zdlouhavé a že osoby, jejichž vina je prokázána, jsou nakonec potrestány poměrně mírně, čímž se z daňových podvodů stává relativně bezrizikový trestný čin;

38. zdůrazňuje potenciál elektronické veřejné správy při zvyšování transparentnosti a boji proti podvodům a korupci, a tudíž pro posílení ochrany veřejných financí; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí právní předpisy, které umožní průběžné inovace;

39. vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost problému nesouladu mezi různými typy daňových systémů členských států;

40. konstatuje nicméně, že jelikož je DPH „vlastním zdrojem“, daňové úniky v této oblasti mají přímé dopady na hospodářství členských států a rozpočet EU; připomíná, že podle Účetního dvora mají daňové úniky v oblasti DPH dopad na finanční zájmy členských států i na rozpočet EU, protože vedou ke snížení vlastních zdrojů odvozených z DPH; tuto ztrátu vyrovnává zdroj odvozený z hrubého národního důchodu, což deformuje příspěvky jednotlivých členských států do rozpočtu EU; daňové podvody navíc ohrožují fungování vnitřního trhu a narušují spravedlivou hospodářskou soutěž[7];

41 konstatuje, že systém DPH v EU představuje významnou část veřejných příjmů – v roce 2009 činil 21 %[8], ale je také příčinou vysokých a zbytečných nákladů na zajištění řádného výběru a rozsáhlých daňových úniků;

42. upozorňuje na skutečnost, že od zavedení DPH se model jejího výběru nezměnil; zdůrazňuje, že s ohledem na řadu změn, k nimž došlo v technologiích a hospodářském prostředí, je tento model zastaralý a jeho další používání vede k významným ztrátám;

43. zdůrazňuje, že řádné fungování celního systému má přímé dopady na výpočet DPH; je znepokojen skutečností, že celní kontroly v EU nefungují řádně, což vede ke značným ztrátám v oblasti DPH[9]; považuje za nepřijatelné, že ve většině členských států nemají daňové orgány přímý přístup k celním údajům, a že je tudíž nemožné automatizovat ověřování prostřednictvím porovnávání těchto údajů s daňovými údaji; upozorňuje na skutečnost, že zločinné organizace jsou si dobře vědomy nedostatků stávajícího systému;

44. vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily přijetí opatření, která by umožnila využít finanční prostředky zabavené v trestních řízeních ve věcech týkajících se daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem pro sociální účely; vyzývá proto, aby byla podstatná část finančních prostředků zabavených v trestních řízeních využita pro sociální účely a vrácena tak do místních a regionálních hospodářství, jež byla daňovými trestnými činy přímo či nepřímo dotčena;

45. vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily prostředí, v němž bude v plné míře chráněna úloha občanské společnosti při odhalování případů daňových podvodů a daňových rájů, mimo jiné prostřednictvím vytvoření účinných systémů ochrany oznamovatelů a novinářských zdrojů;

Vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivní daňové plánování

46. vyzývá členské státy, aby přednostně přijaly a provedly směrnici o zdanění příjmů z úspor v pozměněném znění, tak aby byly odstraněny nedostatky stávající směrnice a lépe se předcházelo daňovým únikům;

47. vítá mezinárodní diskusi o aktualizaci pokynů OECD o stanovování převodních cen, tj. o přesunu zisků do daňových rájů s cílem vyhnout se tak placení daní v rozvinutých a rozvojových zemích; žádá Komisi a členské státy, aby neprodleně učinily nezbytné kroky a přezkoumaly stávající pravidla o stanovování převodních cen, zejména pokud jde o přesun rizik a nehmotných statků, umělé rozdělování vlastnictví kapitálu mezi jednotlivé právní subjekty v rámci skupiny a transakce mezi těmito subjekty, jež by se zřídkakdy uskutečnily mezi nezávislými subjekty; vyzývá Komisi, aby vytvořila systém předběžných cenových dohod použitelný ke stanovování převodních cen, čímž by se ke stávajícím povinnostem v rámci pokynů EU k dokumentaci o převodních cenách doplnil nový požadavek; navrhuje, aby u transakcí s jurisdikcemi uvedenými na černé listině byly dokumentace a požadavky na daňové prohlášení obsáhlejší;

48. vítá pokrok, k němuž došlo v rámci podávání zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí na základě směrnice o účetnictví a směrnice o transparentnosti; vyzývá Komisi, aby jako další krok zavedla pro přeshraniční společnosti ve všech odvětvích povinnost podávat zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí, které by posílily transparentnost platebních transakcí (prostřednictvím požadavku na zveřejnění informací o povaze činností společnosti a o její zeměpisné poloze, obratu, počtu zaměstnanců v přepočtu na plný úvazek, zisku nebo ztráty před zdaněním, daně ze zisku nebo ztráty a o státní podpoře obchodní činnosti celé skupiny získané v jednotlivých zemích), s cílem sledovat dodržování pravidel pro řádné stanovení převodních cen;

49. vyzývá k tomu, aby byl návrh na revizi směrnice proti praní peněz doplněn zavedením povinnosti vést veřejně dostupné státní rejstříky skutečných majitelů společností, trustů, nadací a dalších obdobných právních struktur;

50. vyzývá členské státy, aby účinněji uplatňovaly kodex chování pro zdanění podniků a aby na úrovni Rady poukázaly na oblasti, ve kterých je naléhavě nezbytné přijmout politická rozhodnutí; vyzývá Komisi, aby aktivně zasahovala v případech, kdy se skupina pro kodex chování nemůže dohodnout na postupech, které by umožnily odstranit nesrovnalosti ve vnitrostátních daňových systémech;

51. vyzývá Komisi, aby připravila a prosazovala kodex chování pro auditory a poradce; vyzývá auditorské společnosti, aby upozorňovaly vnitrostátní daňové orgány na jakékoli náznaky agresivního daňového plánování auditované společnosti;

52. domnívá se, že auditoři by neměli mít možnost poskytovat zakázané neauditní služby a že služby v oblasti daňového poradenství, které se týkají strukturování transakcí a daňových konzultací, je třeba za takové služby považovat;

53. konstatuje, že klíčovou podmínkou úspěšné výměny informací mezi vnitrostátními daňovými správami je spolehlivá identifikace daňových poplatníků; vyzývá Komisi, aby urychlila práci na tvorbě evropského daňového identifikačního čísla (TIN), jež by se přidělilo všem fyzickým a právnickým osobám zapojeným do přeshraničních transakcí; je toho názoru, že TIN by mělo být propojeno s mezinárodní a otevřenou databází systému výměny informací o DPH (VIES) a mělo by pomoci při odhalování neodvedených daní a dalšího vyhýbání se povinnostem;

54. vyzývá Komisi, aby v roce 2013 předložila návrh na přezkum směrnice o mateřských a dceřiných společnostech a směrnice o úrocích a licenčních poplatcích s cílem přezkoumat ustanovení proti zneužívání a sladit tato ustanovení v obou směrnicích a zabránit dvojímu nezdanění, které v EU usnadňují hybridní subjekty a finanční nástroje;

55. naléhavě vyzývá členské státy, aby v zájmu potírání agresivního daňového plánování co nejdříve provedly návrh Komise na zavedení obecného pravidla proti zneužívání a aby do svých úmluv o zamezení dvojího zdanění doplnily doložku o dvojím nezdanění; vybízí členské státy, aby neuznávaly slevy na dani vyplývající z vykonstruovaných operací nebo postrádající hospodářské odůvodnění; doporučuje zahájit práci na standardním souboru pravidel o zabránění dvojího zdanění určeného členským státům EU;

56. vítá práci Komise na vytváření evropského kodexu daňového poplatníka; domnívá se, že tento kodex pomůže zvýšit legitimitu a srozumitelnost daného daňového systému, posílit spolupráci a důvěru mezi daňovými správami a daňovými poplatníky a umožní zajistit větší transparentnost práv a povinností daňových poplatníků;

57. vybízí Komisi a členské státy, aby vytvořily účinné mechanismy výběru daní, které zmenší odstup mezi daňovými poplatníky a daňovými orgány a rozšíří využívání moderních technologií; vyzývá Komisi, aby se vypořádala se složitostí zdanění elektronického obchodu vytvořením vhodných norem EU;

58. vyzývá členské státy, aby zajistily co největší transparentnost lobbingu ve finančním odvětví, který často vede k legálnímu vyhýbání se daňovým povinnostem a k režimům agresivního daňového plánování;

59. vybízí Komisi, aby právními předpisy upravila finanční toky z členských států do třetích zemí, jejichž účelem je vyhýbání se daňovým povinnostem, a aby vytvořila vyvážený a konkurenceschopný daňový rámec;

60. naléhavě žádá Komisi, aby přijala opatření týkající se podnikových útvarů zaměřených na agresivní daňové plánování, zejména v odvětví finančních služeb;

61. vyzývá Komisi, aby provedla hloubkovou studii týkající se rozdílů mezi oficiálními a skutečnými sazbami daně z příjmů právnických osob v členských státech s cílem zajistit, aby se diskuse o daňové harmonizaci opírala o objektivní údaje;

62. vybízí členské státy, aby oznamovaly a zveřejňovaly daňové výměry stanovené vnitrostátními orgány pro jednotlivé přeshraniční společnosti; naléhavě vyzývá členské státy, aby při vyměřování daně důsledně požadovaly od přeshraničních společností splnění zásadních požadavků na obsah;

63. podotýká, že ačkoliv jsou trusty často využívány jako prostředek k daňovým únikům, se znepokojením konstatuje, že většina zemí nevyžaduje registraci právních ujednání; vyzývá EU k zavedení evropského rejstříku trustů a dalších subjektů s utajenou vlastnickou strukturou, což je předpokladem pro řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem;

Daňové ráje

64. vyzývá k tomu, aby EU zaujala vůči daňovým rájům společný postoj;

65. vyzývá Komisi, aby přijala jednoznačnou definici a společný soubor kritérií pro identifikaci daňových rájů a rovněž vhodná opatření vůči takto identifikovaným jurisdikcím, která by byla prováděna do 31. prosince 2014, a aby zajistila jejich důsledné uplatňování ve všech právních předpisech EU; navrhuje, aby tato definice vycházela z norem OECD pro transparentnost a výměnu informací a ze zásad a kritérií kodexu chování; v této souvislosti se domnívá, že určitou jurisdikci je třeba považovat za daňový ráj, pokud je splněno několik z následujících ukazatelů:

i) výhody jsou poskytovány pouze nerezidentům nebo v souvislosti s transakcemi prováděnými s nerezidenty,

ii) výhody se nevztahují na vnitrostátní trh, takže nemají dopad na vnitrostátní daňovou základnu,

iii) výhody jsou poskytovány i bez jakékoliv skutečné hospodářské činnosti a významné ekonomické přítomnosti na území jurisdikce, která tyto daňové výhody nabízí,

iv) pravidla pro stanovení zisku, pokud jde o činnosti v rámci nadnárodní skupiny společností, se odchylují od mezinárodně uznávaných zásad, zejména pravidel dohodnutých v rámci OECD,

v) daňová opatření nejsou dostatečně transparentní, včetně situace, kdy správní orgány netransparentním způsobem zmírňují ustanovení právních předpisů,

vi) jurisdikce neukládá žádné nebo ukládá symbolické daně z příslušného příjmu,

vii) existují právní předpisy či správní postupy, které zabraňují účinné výměně informací s ostatními orgány státní správy, a to informací sloužících k daňovým účelům a týkajících se daňových poplatníků využívajících nulové nebo symbolické zdanění, což porušuje normy stanovené v článku 26 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku;

viii) jurisdikce vytváří netransparentní a utajované struktury, které vedou k neúplnosti a netransparentnosti při sestavování a fungování rejstříků společností a rejstříků trustů a nadací,

ix) výbor FATF zařadil jurisdikci na seznam nespolupracujících zemí či území;

66. naléhavě vyzývá Komisi, aby do 31. prosince 2014 sestavila a vytvořila veřejnou evropskou černou listinu daňových rájů; v této souvislosti vyzývá příslušné orgány, aby:

– pozastavily nebo ukončily platnost stávajících úmluv o dvojím zdanění s jurisdikcemi uvedenými na této černé listině a iniciovaly uzavření úmluv o dvojím zdanění s jurisdikcemi, které přestaly fungovat jako daňové ráje,

– zakázaly společnostem, které sídlí v jurisdikcích uvedených na černé listině, přístup k veřejným zakázkám EU na poskytování zboží a služeb a aby zamítly jejich žádosti o státní podporu,

– společnostem, které nadále provádějí transakce zahrnující subjekty náležející k jurisdikcím uvedeným na černé listině, zabránily v přístupu ke státní podpoře a k podpoře z prostředků EU,

– revidovaly směrnice o auditu a o účetnictví tak, aby v nich byl obsažen požadavek na oddělené účetnictví a audit zisků a ztrát každé holdingové společnosti daného právního subjektu EU, který se nachází v jurisdikcích uvedených na černé listině,

– zakázaly finančním institucím a finančním poradcům EU zakládat nebo zachovávat dceřiné společnosti a pobočky v jurisdikcích uvedených na černé listině a aby zvážily možnost odnětí licencí evropských finančním institucím a finančním poradcům, kteří zachovávají pobočky v jurisdikcích uvedených na černé listině a nadále v nich působí,

– zavedly zvláštní daň na veškeré transakce směřující do jurisdikcí uvedených na černé listině a na transakce z těchto jurisdikcí odcházející,

– zajistily zrušení výjimek z uplatňování zdanění u zdroje pro jednotlivce, kteří jsou pro daňové účely nerezidenty v jurisdikcích uvedených na černé listině,

– zvážily možnosti neuznávat v EU právní status společností založených v jurisdikcích uvedených na černé listině,

– uplatňovaly celní překážky při obchodování se třetími zeměmi uvedenými na černé listině,

– zintenzivnily dialog mezi Komisí a Evropskou investiční bankou s cílem zajistit omezení investic pro projekty, příjemce a prostředníky z jurisdikcí uvedených na černé listině;

Mezinárodní rozměr

67. je toho názoru, že minimální standardy uvedené v doporučení Komise a týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy, by se měly výslovně vztahovat i na samotné členské státy;

68. vyzývá členské státy, aby nabízely spolupráci a pomoc rozvojovým třetím zemím, které nefungují jako daňové ráje, a účinně jim pomáhaly v boji proti daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem, zejména prostřednictvím opatření v oblasti budování kapacit; podporuje výzvu Komise, aby členské státy na omezenou dobu za tímto účelem vyslaly do těchto zemí daňové odborníky;

69. vyzývá Komisi, aby plně přispěla k dalšímu rozvoji projektu OECD v oblasti eroze daňové základy a přesouvání zisků tím, že bude sdílet analýzy týkající se problematických daňových systémů v členských státech a změn, které jsou v členských státech a na úrovni EU zapotřebí pro zabránění daňovým podvodům, daňovým únikům a jakékoli formě agresivního daňového plánování; vyzývá Komisi, aby o tomto procesu pravidelně podávala zprávu Radě a Parlamentu;

70. zdůrazňuje, že je třeba, aby rozvojové země za účelem dosažení rozvojových cílů tisíciletí mobilizovaly a zabezpečily daňové zdroje, neboť jsou předvídatelnější a udržitelnější než zahraniční pomoc a pomoc při snižování dluhu; konstatuje však, že poměr daňových zdrojů k HDP je ve většině rozvojových zemí nízký, přičemž tyto země čelí sociálním, politickým a správním obtížím při zavádění zdravého systému veřejných financí, v důsledku čehož jsou zvlášť ohroženy daňovými úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany daňových poplatníků, a to fyzických osob i společností;

71. poukazuje na to, že hlavním vysvětlením toho, proč v rozvojových zemích vzniká dluh, je nezákonný odliv prostředků, přičemž agresivní daňové plánování je v rozporu se zásadami sociální odpovědnosti podniků;

72. konstatuje, že daňové systémy mnoha rozvojových zemí nejsou v souladu s mezinárodními normami (naopak se v nich projevuje nejasná daňová příslušnost a neefektivnost daňové správy, vysoká míra korupce, nedostatečná kapacita pro zřízení a vedení dobře fungujících daňových rejstříků atd.); vyzývá EU, aby rozšířila svou pomoc v rámci působnosti nástroje pro rozvojovou spolupráci a Evropského rozvojového fondu (ERF), pokud jde o daňovou správu a řešení mezinárodních daňových podvodů a nadměrné optimalizace prostřednictvím budování kapacit rozvojových zemí pro odhalování a stíhání nekalých postupů díky posílené spolupráci daňových správ; domnívá se rovněž, že by bylo vhodné podporovat hospodářskou obnovu rozvojových zemí, které jsou daňovými ráji;

73. vítá první kroky, které byly učiněny v rámci vzájemného hodnocení globálního fóra o daňových únicích; je nicméně přesvědčen, že zaměření na systém OECD pro výměnu informací „na požádání“ povede k tomu, že standardy globálního fóra budou při omezování nezákonných finančních toků neúčinné;

74. poukazuje na to, že při posilování dvoustranného přístupu místo mnohostranného řešení nadnárodních daňových otázek, mohou úmluvy o zamezení dvojího zdanění podněcovat ke stanovování převodních cen a k regulační arbitráži; vyzývá proto Komisi, aby upustila od podpory těchto úmluv a místo nich prosazovala úmluvy o výměně informací, neboť úmluvy o zamezení dvojího zdanění obvykle vedou ke ztrátám na daních pro rozvojové země v důsledku nižších sazeb zadržené daně z dividend, úroků a licenčních poplatků;

75. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, OECD a Odbornému výboru OSN pro mezinárodní spolupráci v daňových záležitostech, dozorčímu výboru OLAF a úřadu OLAF.

[1] Přijaté texty, P7_TA(2012)0137
[2] Úř. věst. C 199E, 7.7.2012, s. 37.
[3] Přijaté texty, P7_TA(2012)0135.
[4] Úř. věst. C 341E, 16.12.2010, s. 29.
[5] http://ec.europa.eu/taxation_customs/common/publications/studies/index_en.htm
[6] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2012 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, jež čelí závažným problémům z hlediska své finanční stability v rámci eurozóny nebo jsou těmito problémy ohroženy.
[7] Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 13/2011, s. 11, odst. 5.
[8] Evropský parlament, generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce A (Hospodářská politika a politika v oblasti vědy): ‘Simplifying and Modernising VAT in the Digital Single Market’ (IP/A/IMCO/ST/2012_03), září 2012, http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=75179
[9] Účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 13/2011 konstatoval, že uplatňování celního režimu 42 způsobilo v roce 2009 extrapolované ztráty ve výši přibližně 2,2 miliardy EUR v sedmi auditovaných členských státech, což ve zmíněných členských státech představuje 29 % DPH, která by teoreticky měla být uplatněna ze základu daně všech dovozů, které se uskutečnily v rámci celního režimu 42 v roce 2009.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Skandální výše evropského daňového deficitu

Podle odhadů se v EU v důsledku daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem každoročně ztratí 1 bilion EUR z veřejných prostředků. Tento alarmující rozsah daňového deficitu odpovídá zhruba 2 000 EUR na každého evropského občana za rok. Průměrná výše daňových ztrát je dnes v Evropě vyšší než celková částka, kterou členské státy vydávají na zdravotní péči, a odpovídá více než čtyřnásobnému objemu prostředků vydávaných v EU na vzdělávání.

Současný daňový deficit v Evropě nepředstavuje pouze velmi znepokojivé ztráty veřejných příjmů, ale ohrožuje i evropský sociální model, založený na poskytování kvalitních a všem dostupných veřejných služeb. Je také hrozbou pro řádné fungování jednotného trhu a vážnou trhlinou poškozující účinnost a spravedlivost daňových systémů v EU. Daňové ztráty vedou k dalšímu zvyšování schodku veřejných financí a míry zadlužení členských států, a to právě v rozhodující době, kdy je veden boj proti krizi. V důsledku daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem se ztrácejí prostředky, které by byly potřebné jako podpora veřejných investic, růstu a zaměstnanosti.

K tomu všemu přitom dochází v době největší hospodářské, finanční a sociální krize, jaká během posledních desetiletí nastala, v době, kdy jsou automatické stabilizátory sociálního státu víc než kdy jindy důležité pro zajištění růstu a sociální soudržnosti. Připomeňme rovněž, že účinné a progresivní zdanění zůstává i nadále zásadním předpokladem toho, aby veřejné orgány mohly zastávat svou úlohu spočívající v plnění jejich povinností a uspokojování potřeb a očekávání občanů.

Značná část nezdaněné likvidity se stává zdrojem pro finanční obchodní aktivity a není využívána pro veřejnou spotřebu a investice. Vlivem nedostatečné koordinace daňových politik v EU kromě toho také občanům a podnikům vyvíjejícím v rámci EU přeshraniční činnost vznikají značné náklady a administrativní zátěž, což může vést k nezdaňování nebo k daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem . Stále vyšší počet evropských podniků a osob se nachází v konkurenčně nevýhodném postavení vůči těm, kdo se umí vyhýbat tomu, aby zaplatili svůj spravedlivý podíl. Rozsah daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem pak ve svém důsledku podrývá důvěru občanů ve spravedlivost a legitimitu vybírání daní a ve fiskální systém jako celek.

V zemích zapojených do programů pomoci došlo během posledních let, kdy zintenzívnily výběr daní a v souladu s návrhy trojky zrušily zvýhodnění, k přesunu mnoha velkých podniků, které tyto země opustily s cílem využít výhod nabízených jinými zeměmi. V případě Řecka Komise spočítala, že od začátku roku 2012 odtud do švýcarských bank uniklo celých 60 miliard EUR.

Daňové podvody a vyhýbání se daňovým povinnostem tak představují vážný problém, který má celou řadu aspektů a který vyžaduje koordinovaný přístup na úrovni jednotlivých členských států a EU i na mezinárodní úrovni. Vzhledem k tomu, že pravomocemi týkajícími se fiskálních systémů disponují členské státy, mají opatření na vnitrostátní úrovni velký význam. V dnešním globalizovaném hospodářství, kdy mají daňové podvody a vyhýbání se daňovým povinnostem přeshraniční rozměr a kdy se členské státy zároveň snaží o zachování vlastní konkurenceschopnosti, však pouhá jednostranná vnitrostátní opatření nemohou přinést kýžený účinek. Veškerá pozornost by se proto měla zaměřit na vytvoření soudržné, konkrétní a společné evropské daňové strategie, kterou přijmou a budou uskutečňovat všechny členské státy.

Hlavní cíl: snížení daňového deficitu do roku 2020 na polovinu

Komisí vypracovaný akční plán, který má Evropské unii umožnit účinněji reagovat na problém daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, jakož i doporučení, jejichž cílem je podnítit členské státy k okamžitému a koordinovanému postupu proti daňovým rájům a agresivnímu daňovému plánování, jsou kroky, které vedou správným směrem. Mají-li se však členské státy zavázat k plnění ambiciózního a realistického cíle snížit daňový deficit do roku 2020 na polovinu, což by jim umožnilo postupně vytvářet nové příjmy z daní, a to ve výši 700 miliard EUR ročně, bez nutnosti zvyšovat jejich sazby, musí Komise podniknout další kroky a vypracovat komplexní strategii pro vyrovnání evropského daňového deficitu, která se bude zakládat na konkrétních legislativních opatřeních.

Pevný závazek ke snižování daňového deficitu by přispěl zejména k nezbytné stabilizaci finančních trhů, protože by významnou měrou snížil likviditu pro finanční obchodování, které nemá vazbu na reálnou ekonomickou činnost. Zvýšily by se také veřejné příjmy využitelné na opatření fiskální konsolidace a zmírnily by se dopady úsporných opatření. Byla by zaručena dostupnost nezbytných zdrojů pro zvýšení objemu veřejných investic zaměřených na posilování mezinárodní konkurenceschopnosti EU a jejího růstového potenciálu. Dále by se také v EU zlepšila účinnost a spravedlivost vnitrostátních daňových systémů a spolu s tím i celková úroveň plnění daňových povinností.

Členské státy musí i nadále zachovávat svůj závazek a „uznat důležitost přijetí účinných opatření k boji proti daňovým únikům a podvodům, a to i v dobách rozpočtových omezení a hospodářské krize“, jak uvádějí závěry Rady pro hospodářské a měnové záležitosti ze dne 13. listopadu 2012. Prvním krokem by mělo být zahájení vážných jednání a dojednání všech otevřených legislativních návrhů týkajících se problematiky daňových podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových rájů. Je nezbytné přijmou doporučení Komise i její akční plán.

Návrhy týkající se dosažení hlavního cíle

Významným pokrokem je intenzivnější využívání evropského semestru v podobě začlenění evropské strategie proti daňovému deficitu do národních ročních programů stability a růstu a do národních programů reforem.

Co se týče opatření proti daňovým podvodům nebo daňovým únikům (nezákonné činnosti, kdy se dotyčný subjekt vyhýbá plnění svých daňových povinností), měly by členské státy vyčlenit odpovídající prostředky na své vnitrostátní systémy daňové správy a pro pracovníky provádějící daňové audity. Zpravodajka také navrhuje, aby členské státy zrušily bankovní licence finančních institucí, které se aktivně podílejí na daňových podvodech tím, že svým klientům nabízejí produkty nebo služby, jež jim umožňují provádět daňové úniky, nebo nespolupracují s daňovými orgány. Zpravodajka rovněž zastává názor, že by měl být zaveden povinný společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob a měly by být vytvořeny nové strategie pro boj proti podvodům s DPH s tím, že daňové podvody by měly být potírány přísnějším způsobem podle trestního práva, přičemž Komise by v této oblasti měla navázat intenzivnější spolupráci s dalšími orgány pověřenými vymáháním právních předpisů EU, zejména s orgány odpovědnými za boj proti praní peněz, spravedlnost a sociální zabezpečení. Připravovaná revize třetí směrnice o praní peněz by měla obsahovat výslovnou zmínkou o daňových trestných činech jako predikativních trestných činech v oblasti praní peněz.

Vyhýbání se daňovým povinnostem představuje další stránku problému, kdy se jedná sice o legální, avšak nepatřičné využívání daňového systému ve svůj vlastní prospěch za účelem snížení vlastních daňových povinností či zbavení se nutnosti jejich plnění, a v této věci je proto nutné přijmout odlišný soubor opatření. Vyhýbání se daňovým povinnostem těsně souvisí s agresivním daňovým plánováním, kdy si velké společnosti vypracovávají rozsáhlé daňové plány, na jejichž základě umělým způsobem přesouvají své zisky tak, aby minimalizovaly skutečnou výši daně a snížily své daňové povinnosti. Zpravodajka by považovala za žádoucí, aby byla nově upravena oblast působnosti směrnice o zdanění příjmů z úspor a bylo tak reálně zrušeno bankovní tajemství, a je toho názoru, že bylo již na čase, že Lucembursko a Rakousko přestaly odmítat uzavření účinně fungující dohody se Švýcarskem. Podávání zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí má navíc zásadní význam pro odhalování daňových úniků společností. Zpravodajka se proto domnívá, že Komise by měla zavést povinnost podávat zprávu rozčleněnou podle jednotlivých zemí, jejíž součástí by bylo uvádění informací o obchodní činnosti skupiny jako celku, tak aby bylo možné sledovat dodržování pravidel řádné tvorby převodních cen. Další opatření by měla být přijata kvůli možnosti spolehlivějšího určování totožnosti daňových poplatníků, zdanění elektronického obchodování, účinnosti mechanismů výběru daní, vyšší transparentnosti rejstříků firem, trustů a nadací a kvůli účinnějšímu uplatňování kodexu chování při zdaňování podniků a vytvoření nového kodexu chování pro auditory a poradce.

Pokud jde o problém daňových rájů, vyzývá zpravodajka k tomu, aby všechny členské státy uplatňovaly vůči daňovým rájům společný evropský přístup. Členské státy, na jejichž daňovou základnu mají netransparentní a škodlivě působící daňová opatření daňových rájů nepříznivý vliv, obvykle zvažují možnosti využití určité škály opatření, jimiž chtějí těmto negativním případům zabránit. Daňoví poplatníci v takových případech často reagují tím, že své podniky či transakce vedou přes další stát, kde je stupeň ochrany nižší. Účinnost celkové ochrany daňových příjmů určitého členského státu tudíž v EU odpovídá nejslabší úrovni reakce kteréhokoli dalšího členského státu. Cesta vpřed tedy spočívá v nalezení společného evropského přístupu. S ohledem na zajištění účinnosti tohoto přístupu vyzývá zpravodajka Komisi k tomu, aby do své celoevropské strategie proti daňovému deficitu zařadila i jednoznačnou definici daňových rájů, společný soubor kritérií, na jejichž základě bude možné daňové ráje identifikovat, a rovněž vhodná opatření, která by měla být vůči takto identifikovaným jurisdikcím uplatňována. V rámci dalšího postupu zpravodajka navrhuje, aby definice daňových rájů vycházela z kritérií celosvětového fóra a skupiny pro kodex chování. Vytvoření evropské černé listiny by podle názoru zpravodajky vedlo k pozastavení nebo ukončení platnosti stávajících úmluv o dvojím zdanění, které členské státy uzavřely s jurisdikcemi identifikovanými jako daňové ráje a uvedenými na této černé listině. A konečně by zpravodajka uvítala i to, aby Komise vypracovala systém pobídek pro jurisdikce, které poté, co byly zařazeny na černou listinu, zahájí s EU dvoustranná jednání, a ráda by členské státy požádala, aby z evropské černé listiny odstranily třetí země, které přestanou fungovat jako daňové ráje. Úsilí je třeba vyvinout i v oblasti preventivních opatření, kdy by těsnější spolupráce a pomoc rozvojovým třetím zemím, které nejsou daňovými ráji, pomohla v účinnějším boji proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování.

STANOVISKO Výboru pro rozvoj (24. 4. 2013)

pro Hospodářský a měnový výbor

k boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům
(2012/0000(INI))

Navrhovatelka (*) : Eva Joly(*) Postup s přidruženými výbory – článek 50 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. zdůrazňuje, že je třeba, aby rozvojové země za účelem dosažení rozvojových cílů tisíciletí mobilizovaly a zabezpečily daňové zdroje, neboť jsou předvídatelnější a udržitelnější než zahraniční pomoc a pomoc při snižování dluhu; konstatuje však, že poměr daňových zdrojů k HDP je nízký ve většině rozvojových zemí, které čelí sociálním, politickým a administrativním obtížím při zavádění systému zdravých veřejných financí, v důsledku čehož jsou zvlášť ohroženy daňovými úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany daňových poplatníků fyzických osob i společností;

2. poukazuje na to, že hlavním vysvětlením toho, proč v rozvojových zemích vzniká dluh, je nezákonný odliv prostředků, přičemž agresivní daňové plánování je v rozporu se zásadami sociální odpovědnosti podniků;

3. konstatuje, že daňové systémy v mnoha rozvojových zemích nejsou v souladu s mezinárodními normami (nejasná daňová příslušnost a neefektivnost daňové správy, vysoká míra korupce, nedostatečná kapacita pro zřízení a vedení dobře fungujících registrů plátců daně atd.); vyzývá EU, aby rozšířila svou podporu v rámci finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci a Evropského rozvojového fondu, pokud jde o daňovou správu a pomoc s řešením mezinárodních daňových podvodů a nadměrné optimalizace tak, že bude budovat kapacity rozvojových zemí pro odhalování a stíhání nekalých praktik prostřednictvím silnější spolupráce v oblasti správy daní; soudí, že by měla být podporována zpětná hospodářská přeměna rozvojových zemí, které jsou daňovými ráji;

4. vítá první kroky, které byly učiněny v rámci vzájemného hodnocení globálního fóra o daňových únicích; je nicméně přesvědčen, že zaměření na sytém OECD pro výměnu informací „na požádání“ povede k tomu, že budou standardy globálního fóra při omezování nezákonných finančních toků neúčinné;

5. vítá závazek Komise prosazovat automatickou výměnu informací jakožto budoucí evropský i mezinárodní standard transparentnosti a výměny informací v daňové oblasti; znovu vyzývá k přijetí opatření přesahujících rámec OECD, jejichž cílem by bylo řešení nezákonných finančních toků, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem s ohledem na jejich nejrůznější negativa; vyjadřuje politování nad skutečností, že OECD dovoluje vládám, aby se vyhnuly uvedení na její černé listině pouze na základě toho, že slíbí, že budou postupovat v souladu se zásadami výměny informací, ale aniž by zajistily, že budou tyto zásady skutečně uvedeny do praxe; domnívá se také, že požadavek týkající se uzavření dohod s dalšími dvanácti státy, aby mohly být vyňaty z černé listiny, není objektivně podložený, protože se nezakládá na žádných kvalitativních ukazatelích pro vypracování objektivního hodnocení toho, nakolik jsou dodržovány postupy řádné správy;

6. odsuzuje rovněž neurčitost standardů globálního fóra, pokud jde o kvalitu informací, jež mají být uchovávány (např. neexistence požadavku zveřejňovat skutečného vlastníka, nedostatek právních prostředků, jak se bránit proti odmítnutí poskytnout informace na požádání či jejich poskytování se zpožděním, spoléhání se na soukromé subjekty – nikoli veřejné registry – pro získání informací apod.);; je přesvědčen, že postup vzájemného hodnocení globálního fóra bude mnohem účinnější, pokud se na něm ve všech jeho fázích budou podílet externí odborníci;

7. znovu vyzývá k uzavření mezinárodně závazné vícestranné dohody o automatické výměně daňových informací, která by se měla vztahovat i na trusty a nadace a zahrnovat sankce pro jurisdikce, které odmítají spolupracovat, a pro finanční instituce, které pracují s daňovými ráji; vyzývá EU, aby přijala opatření podobná americkému zákonu o zabránění zneužívání daňových rájů (Stop Tax Havens Abuse Act) a aby posoudila možnost odebrání bankovní licence finančním institucím, které s daňovými ráji pracují; vyzývá Komisi, aby navrhla sestavit evropskou černou listinu daňových rájů založenou na přísných kritériích a vytvořit evropské systémy sankcí v případě nedodržení předpisů nebo uplatnit posílenou spolupráci, pokud by přístup EU nebyl možný;

8. připomíná, že posílení transparentnosti v daňové oblasti zahrnuje identifikaci vlastníků a beneficientů společností, svěřeneckých fondů a nadací;

9. konstatuje, že daňovým únikům a praní peněz napomáhají poskytovatelé služeb pro svěřenectví a obchodní společnosti (TCSP), neboť umožňují vytváření struktur, které skutečné majitele zbavují odpovědnosti za jejich činy a povinnosti, a to i vůči finančním úřadům, věřitelům a obětem porušování lidských práv; domnívá se, že poskytovatelé služeb pro svěřenectví a obchodní společnosti by měli mít povinnost provádět náležitou péči při přesném stanovení informací o skutečném vlastnictví podle pravidel proti praní peněz; dále se domnívá, že společnostem by mělo být umožněno vykonávat svou činnost v rámci příslušné jurisdikce pouze v případě, že v této jurisdikci mají výraznou ekonomickou podstatu (například zaměstnance a prodej);

10. poznamenává, že trusty jsou často využívány jako zástěrka pro daňové úniky; se znepokojením však konstatuje, že většina zemí nevyžaduje registraci právních ujednání; vyzývá EU k zavedení evropského rejstříku trustů a dalších subjektů s utajenou vlastnickou strukturou, neboť je to předpoklad pro řešení problému obcházení daňových povinností;

11. poukazuje na to, že podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se objem peněz vypraných na celém světě za jeden rok odhaduje na 2 –5 % celosvětového HDP neboli 800 miliard až 2 biliony USD;

12. zdůrazňuje, že boj proti korupci je nedílnou součástí budování kapacit v rámci daňové správy; vyzývá k úplnému provedení úmluvy z Meridy o boji proti korupci (2003);

13. plně podporuje návrh Komise výslovně uvádět trestnou činnost týkající se daní jako predikativní trestné činy k praní peněz, v souladu s doporučením Finančního akčního výboru (FATF) z roku 2012; naléhavě vyzývá EU, aby zvýšila transparentnost informací o skutečném vlastnictví a postupů pro hloubkovou kontrolu klienta v souvislosti s bojem proti praní peněz (AML); trvá na tom, aby bylo na úrovni EU dosaženo harmonizace v oblasti trestného činu praní špinavých peněz, a žádá, aby byly plně prováděny normy Finančního akčního výboru (FATF), a to prostřednictvím účinné kontroly a přesvědčivých sankcí;

14. zdůrazňuje, že stanovování nepřiměřených cen v obchodních vztazích je jednou z nevýznamnějších motivací nedovolených finančních toků, avšak uvědomuje si omezení, komplikace a obtíže, které jsou spojeny s uplatňováním zásady tržního odstupu, jež by tento problém měla řešit, zejména v rozvojových zemích; vyzývá Komisi, aby vypracovala konkrétní návrhy s cílem zajistit, aby skupina G20, OECD, OSN a WTO zvážily zavedení širšího souboru ukazatelů a metod k řešení problému stanovování nepřiměřených cen v obchodním vztazích, mezi něž patří americké „metody měření srovnatelného zisku“, které se osvědčují při odhalování stanovování nesprávných cen transakcí;

15. upozorňuje na to, že pokud bude ve věci nadnárodních daňových otázek posilován dvoustranný přístup na úkor mnohostranného, hrozí, že dohody o zamezení dvojího zdanění povedou ke zvýšenému využívání převodních cen a regulačních arbitráží; žádá proto Komisi, aby upustila od prosazování takovýchto dohod namísto dohod o výměně informací o daních, jelikož v rozvojových zemích kvůli nižším srážkám na dani z dividend, úroků a licenčních poplatků obvykle vedou k daňovým ztrátám;

16. se znepokojením konstatuje, že mnohé rozvojové země se nalézají ve velmi slabé vyjednávací pozici vůči některým přímým zahraničním investorům, kteří hledají nejsnazší možnost, jak získat daňové subvence a dosáhnout osvobození od daně; soudí, že v případě rozsáhlých investic by se mělo od společností vyžadovat, aby se konkrétně zavázaly, že daný projekt bude mít pozitivní dopad na hospodářský a sociální rozvoj na místní či celostátní úrovni;

17. zdůrazňuje, že nedostatečná průhlednost účetního výkaznictví nadnárodních podniků je klíčovým faktorem, jenž usnadňuje mezinárodní daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem; naléhavě vyzývá EU, aby usilovala o revizi současných účetních norem Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB) a o to, aby se podávání zpráv za každou jednotlivou zemi stalo mezinárodní normou účetního výkaznictví nadnárodních podniků.

18. připomíná, že možnost odhalovat a stíhat osoby porušující daňové povinnosti zásadním způsobem závisí na dostupnosti a kvalitě údajů; zdůrazňuje, že strategie boje proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem by měla zahrnovat opatření jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni, jako v případě odhalování praxe stanovování nepřiměřených cen společnostmi, což vyžaduje dobře fungující přeshraniční výměnu informací mezi vnitrostátními daňovými správami, auditory a zahraničními orgány veřejné správy;

19. vyzývá EU, aby s cílem řešit manipulaci s převodními cenami zdokonalila odbornou pomoc rozvojovým zemím a aby zintenzivnila svou spolupráci v daňové oblasti tím, že bude podporovat Africké fórum pro daňovou správu (ATAF) v posilování mobilizace daňových zdrojů a demokratické správy v Africe;

20. zdůrazňuje, že s ohledem na to, že příjmy z vývozu se liší v závislosti na kolísajících cenách surovin, je důležité ponechat rozvojovým zemím prostor na opatření s cílem zvýšit svoji schopnost odolávat vnějším otřesům a provádění proticyklických akčních plánů na podporu ekonomiky, a to tak, že jim bude umožněno využívat např. nástroj vývozní daně.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	23.4.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	24 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Michael Cashman, Ricardo Cortés Lastra, Nirj Deva, Leonidas Donskis, Charles Goerens, Eva Joly, Filip Kaczmarek, Gay Mitchell, Norbert Neuser, Bill Newton Dunn, Andreas Pitsillides, Jean Roatta, Michèle Striffler, Alf Svensson, Keith Taylor, Patrice Tirolien, Ivo Vajgl, Anna Záborská, Iva Zanicchi
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Enrique Guerrero Salom, Cristian Dan Preda, Judith Sargentini, Jan Zahradil
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Victor Boştinaru

STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu (23. 4. 2013)

pro Hospodářský a měnový výbor

o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům
(2013/2060(INI))

Navrhovatel: Bart Staes

NÁVRHY

Výbor pro rozpočtovou kontrolu vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

Obecné úvahy

1. upozorňuje na skutečnost, že podle odhadů Komise se kvůli daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem v EU každoročně ztratí přibližně 1 bilion EUR; zdůrazňuje, že celkové náklady na daňové úniky v EU překračují celkové rozpočtové náklady na zdravotní péči v Unii a že pokud by mohly být daňové úniky zastaveny, byly by všechny deficity v EU zaplaceny za pouhého 8,8 roku[1];

2. zdůrazňuje, že transparentní, nekomplikovaný systém zdanění umožňuje odstranit byrokratické a administrativní překážky, a tím snížit náklady na výběr daní;

3. poukazuje na to, že zrušení daňových zvýhodnění vytváří prostor pro komplexní reformy, jež povedou k nekomplikovanému, srozumitelnému a spravedlivému systému zdanění;

4. konstatuje, že definice daňového ráje už není aktuální a že (polo)legální metody, jak se vyhnout daňové povinnosti nebo omezit její rozsah jsou v členských státech čím dál tím více rozšířené: například jen samotné přesuny kapitálu prostřednictvím nizozemských fiktivních společností („společností – poštovních schránek“) směřující do Nizozemska a z něj do dalších zemí se odhadují na 8000 miliard EUR ročně;

5. zdůrazňuje, že rozsáhlé daňové úniky a vyhýbání se daňové povinnosti ze strany větších podniků mají zničující dopady na daňovou kázeň menších podniků a dokonce jednotlivců, neboť organizovat daňové úniky a vyhýbat se placení daní se v důsledku tohoto jednání zdá být přijatelnou normou chování a mimo jiné právě kvůli těmto daňovým únikům musí jednotlivci a podniky následně čelit dodatečné daňové zátěži; zdůrazňuje, že vyhýbání se daňové povinnosti a daňové úniky jsou usnadněny díky složitým a netransparentním systémům zdanění a že neprůhledné daňové právní předpisy dávají podnikům a jednotlivcům prostřednictvím pružného výkladu daňové legislativy možnost snižovat vlastní daňovou zátěž na úkor ostatních;

6. zdůrazňuje, že společnosti, které využívají daňové úniky jako obchodní strategii (mnohé z nich jsou menší a flexibilnější), tak získávají nespravedlivou konkurenční výhodu oproti veřejnosti otevřeným společnostem, které podobné praktiky používat nemohou, což v konečném důsledku poškozuje konkurenceschopnost členských států;

7. souhlasí se zjištěním OECD uvedeným v její zprávě nazvané „Řešení problému eroze daňové základny a přesouvání zisků“[2], že je zapotřebí zavést nový výklad pojmu trvalého místa usazení jakožto hlavního východiska pro zdanění; domnívá se, že obecně vzato by mělo ke zdanění docházet tam, kde probíhá ekonomická činnost vytvářející zisk (zásada „původu majetku“);

8. upozorňuje na skutečnost, že právní kroky namířené proti daňovým podvodům jsou složité a zdlouhavé a že osoby, jejichž vina je prokázána, jsou nakonec potrestány poměrně mírně, čímž se z daňových podvodů stává relativně bezrizikový zločin;

9. trvá v této souvislosti na tom, že je třeba posílit právní rámec Evropské unie pro zabavování a konfiskaci aktiv, včetně případů konfiskací nezaložených na odsuzujícím rozsudku, prostřednictvím zabavování majetku, u nějž bylo na základě občanskoprávních kritérií prokázáno, že představuje výnos z trestné činnosti či prostředek k jejímu páchání, a to podle zásady „sleduj tok peněz“;

10. podporuje výzvu OECD a skupiny G20 k vytvoření globálního a uceleného akčního plánu vycházejícího z hloubkové analýzy zjištěných praktik eroze daňové základny a přesouvání zisků, jehož účelem by bylo nabídnout konkrétní řešení toho, jak mezinárodní normy znovu uvést do souladu se současným celosvětovým podnikatelským prostředím;

11. zdůrazňuje, že by měla být podporována nezávislá investigativní žurnalistika, neboť hraje klíčovou úlohu při odhalování podvodných praktik, korupce a organizované trestné činnosti;

12. je hluboce znepokojen rozsahem finančních operací offshore, které byly odhaleny v nedávném finančním skandálu Offshore Leaks; zdůrazňuje, že se odhaduje, že v daňových rájích je skryto 16–25 bilionů EUR, které jsou tímto způsobem vyvedeny z běžných tras finančních toků; vzhledem k dopadu těchto praktik na finanční zájmy Unie vyzývá Radu, aby přijala naléhavá opatření s cílem zamezit metodám umožňujícím vyvést kapitál z členských států do daňových rájů, jako je např. povinné podávání předběžné žádosti ze strany jakékoli bankovní instituce, která hodlá převést do daňového ráje finanční aktiva, nebo je z takového daňového ráje má obdržet;

13. zdůrazňuje potenciál elektronické veřejné správy při zvyšování transparentnosti a boji proti podvodům a korupci, a tudíž pro posílení ochrany veřejných financí; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí právní předpisy, které umožní průběžné inovace; zdůrazňuje, že EU zaostává za svými průmyslovými partnery, mj. z důvodu nedostatečné interoperability systémů[3]; zdůrazňuje, že EU musí intenzivněji usilovat o zavedení metod elektronické veřejné správy nové generace, které mohou posílit transparentnost veřejných financí, a podporovat propojení obchodních transakcí s daňovými orgány v reálném čase, čímž by se bojovalo proti daňovým únikům;

14. vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost problému hybridního nesouladu mezi jednotlivými daňovými systémy členských států;

15. naléhavě žádá členské státy, aby neuzavíraly dvoustranné daňové dohody se třetími zeměmi, a vybízí Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí o uzavírání daňových dohod mezi třetími zeměmi a EU jako celkem; žádá také Komisi, aby přezkoumala, zda stávající dvoustranné daňové dohody mezi členskými státy a třetími zeměmi nepodporují vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany společností z jiných členských států, a aby předložila návrhy, které by tuto záležitost řešily, včetně revize jakýchkoli podobných dohod;

16. navrhuje, aby bylo prozatím znění dané dvoustranné daňové dohody vždy předkládáno Komisi, a to dříve, než je dohoda podepsána nebo s konečnou platností uzavřena, přičemž Komise do jednoho měsíce vydá veřejné a motivované stanovisko;

17. opakuje, že je důležité, aby společnosti provozující přeshraniční činnost podávaly zprávy za každou jednotlivou zemi, a zdůrazňuje, že totéž platí pro finanční instituce;

18. vybízí Komisi a Radu, aby diskutovaly o tom, jak lze dále rozvíjet sbližování právních předpisů o společném konsolidovaném základu daně z příjmu právnických osob, mimo jiné s cílem řešit problém vyhýbání se daňovým povinnostem, a aby o těchto diskusích a jejich závěrech pravidelně informovaly Evropský parlament;

19. vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, jak společnostem, které byly shledány vinnými z daňových úniků, zabránit v účasti v evropských nabídkových řízeních a v získávání evropských dotací;

Daň z přidané hodnoty

20. konstatuje nicméně, že protože je DPH „vlastním zdrojem“ EU, daňové úniky v této oblasti mají přímé dopady jak na hospodářství členských států, tak na rozpočet EU; připomíná, že – slovy Účetního dvora – „Daňové úniky mají dopad nejen na finanční zájmy členských států, ale i na rozpočet EU, neboť vedou ke snížení vlastních zdrojů odvozených z DPH. Tuto ztrátu vyrovnává zdroj odvozený z hrubého národního důchodu, což deformuje příspěvky jednotlivých členských států do rozpočtu EU. Daňové podvody navíc ohrožují fungování vnitřního trhu a narušují spravedlivou hospodářskou soutěž.“[4];

21. konstatuje, že systém DPH v EU představuje významnou část veřejných příjmů – 21 % v roce 2009[5] –, ale že je také příčinou vysokých a zbytečných nákladů na zajištění řádného výběru a zdrojem rozsáhlých daňových úniků;

22. upozorňuje na skutečnost, že od zavedení DPH se model jejího výběru nezměnil; zdůrazňuje, že tento model je zastaralý vzhledem k mnoha změnám technologického a hospodářského prostředí, k nimž došlo, a že proto vede ke značným ztrátám při výběru DPH;

23. zdůrazňuje, že nedostatky v přeshraniční spolupráci mezi daňovými správami členských států oslabují správné provádění regulačního rámce EU v oblasti DPH, napomáhají podvodům a organizované trestné činnosti a vedou k významným ztrátám podobným těm, jež byly zaznamenány v důsledku nesourodého uplatňování celního režimu 42; vyjadřuje politování nad nedostatečnou soudržností zpracování identifikačních čísel DPH na celní úrovni; je toho názoru, že evropské daňové identifikační číslo by přineslo větší transparentnost a jednotnost uplatňování celního režimu 42; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby v této záležitosti co nejdříve zahájila posuzování dopadů;

24. s politováním konstatuje, že dvě důležité iniciativy zaměřené na boj proti podvodům v oblasti DPH, konkrétně návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH (COM(2012)0428), a návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů (COM(2009)0511), jsou doposud zablokovány v Radě;

25. naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrh, který by umožnil zahájit jednání o dvoustranných dohodách mezi EU a zeměmi mimo EU, jejichž cílem by bylo zřízení účinného systému povinné administrativní spolupráce v oblasti DPH;

Cla

26. zdůrazňuje, že řádné fungování celního systému má přímé dopady na výpočet DPH; je hluboce znepokojen skutečností, že celní kontroly v EU nefungují řádně, což vede ke značným ztrátám DPH[6]; považuje za nepřijatelné, že ve většině členských států nemají daňové orgány přímý přístup k celním údajům, a že je tudíž nemožné automatizovat ověřování prostřednictvím porovnávání těchto údajů s údaji daňovými; upozorňuje na skutečnost, že zločinné organizace jsou si dobře vědomy nedostatků stávajícího systému;

27. s politováním konstatuje, že Komise a členské státy nebyly schopny zajistit včasné provedení modernizovaného celního kodexu; zdůrazňuje, že odhad hospodářských příjmů, o něž státy přišly v důsledku zpoždění při provádění nového celního kodexu, dosahuje přibližně 2,5 miliardy EUR provozních úspor ročně (v nákladech spojených s dodržováním předpisů) při uplatnění plného režimu a až 50 miliard EUR na rozšířeném mezinárodním obchodním trhu[7];

28. poukazuje na to, že s ohledem na zprávu úřadu OLAF za rok 2011 a jeho přehled pokroku dosaženého v soudních řízeních zahájených v období 2006–2011, podle nichž více než polovina řízení čeká na soudní rozhodnutí, by měla být věnována zvláštní pozornost případům souvisejícím s podvody v oblasti cel, což je v Evropě jedna z oblastí s nejvyšší mírou systémové korupce[8];

29. s politováním konstatuje, že z obrovských částek, které Unii na základě dohod odvádějí hlavní tabákové společnosti, bylo pouze 9,7 % využito na zavedení opatření a programů na boj proti podvodům, zatímco zbývajících 90,3 % členské státy začlenily jakožto zdroj příjmu do svých rozpočtů, aniž by je jasně vyčlenily na programy a činnosti spojené s bojem proti podvodům.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	23.4.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	17 1 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Zigmantas Balčytis, Zuzana Brzobohatá, Andrea Češková, Tamás Deutsch, Jens Geier, Gerben-Jan Gerbrandy, Ingeborg Gräßle, Monica Luisa Macovei, Jan Mulder, Eva Ortiz Vilella, Monika Panayotova, Crescenzio Rivellini, Theodoros Skylakakis, Bart Staes, Michael Theurer
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Cornelis de Jong, Karin Kadenbach, Ivailo Kalfin, Derek Vaughan

[1] „Zaplnění evropské daňové mezery“, zpráva pro skupinu Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, Richard Murphy, člen Institutu diplomovaných účetních Anglie a Walesu (FCA), organizace Tax Research UK, http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/media3/documents/3842_EN_richard_murphy_eu_tax_gap_en_120229.pdf.
[2] OECD (2013): Řešení problému eroze daňové základny a přesouvání zisků (Addressing Base Erosion and Profit Shifting), OECD Publishing, http://dx.doi.org/10.1787/9789264192744-en.
[3] Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)245).
[4] Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 13/2011, s. 11, odst. 5.
[5] Viz dokument Evropského parlamentu (Generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce A (ekonomické a vědecké politiky)) ze září 2012 nazvaný „Zjednodušení a modernizace DPH na digitálním jednotném trhu“ (Simplifying and Modernising VAT in the Digital Single Market) (IP/A/IMCO/ST/2012_03): http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=75179.
[6] Účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 13/2011 konstatoval, že samotné uplatňování celního režimu 42 způsobilo v roce 2009 odvozené ztráty ve výši přibližně 2,2 miliardy EUR v sedmi auditovaných členských státech, což představuje 29 % DPH teoreticky uplatnitelné na zdanitelnou část všech dovozů uskutečněných v těchto sedmi členských státech na základě celního režimu 42 v roce 2009.
[7] Viz dokument Evropského parlamentu (Generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce A (ekonomické a vědecké politiky)) ze srpna 2012 nazvaný „Cesta k digitálnímu jednotnému trhu“ (Roadmap to Digital Single Market) (IP/A/IMCO/NT/2012-13): http://www.europarl.europa.eu/document/activities/cont/201209/20120914ATT51402/20120914ATT51402EN.pdf.
[8] Viz „Tematický dokument o oblastech systémové korupce ve veřejné správě členských států a opatřeních za účelem boje proti jejím nepříznivým dopadům na EU“, Zvláštní výbor pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz, listopad 2012.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	24.4.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	29 1 2
Členové přítomní při konečném hlasování	Jean-Paul Besset, Sharon Bowles, Udo Bullmann, Nikolaos Chountis, George Sabin Cutaş, Leonardo Domenici, Diogo Feio, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Liem Hoang Ngoc, Gunnar Hökmark, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Philippe Lamberts, Astrid Lulling, Hans-Peter Martin, Sławomir Nitras, Ivari Padar, Anni Podimata, Antolín Sánchez Presedo, Theodor Dumitru Stolojan, Kay Swinburne, Sampo Terho, Marianne Thyssen
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Fabrizio Bertot, Herbert Dorfmann, Sari Essayah, Krišjānis Kariņš, Olle Ludvigsson, Sirpa Pietikäinen, Nils Torvalds
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	María Auxiliadora Correa Zamora, Iratxe García Pérez, Hubert Pirker

Právní upozornění - Ochrana soukromí