Postup : 2012/2318(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0220/2013

Předložené texty :

A7-0220/2013

Rozpravy :

PV 11/09/2013 - 13
CRE 11/09/2013 - 13

Hlasování :

PV 12/09/2013 - 13.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0380

ZPRÁVA     
PDF 219kWORD 187k
12. 6. 2013
PE 504.129v02-00 A7-0220/2013

o námořním rozměru společné bezpečnostní a obranné politiky

(2012/2318(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodajka: Ana Gomes

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o námořním rozměru společné bezpečnostní a obranné politiky

(2012/2318(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU), a zejména na její články 42, 43 a 45,

–   s ohledem na článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–   s ohledem na článek 194 SFEU,

–   s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, kterou schválila Evropská rada ve dnech 11.–12. prosince 2008,

–   s ohledem na evropskou integrovanou námořní politiku z roku 2007 (COM(2007)0575) a zprávu o jejím pokroku z roku 2012 (COM(2012)0491),

–   s ohledem na prohlášení evropských ministrů odpovědných za integrovanou námořní politiku a Evropské komise ze dne 7. října 2012 o agendě pro růst a zaměstnanost v mořské a námořní oblasti („Limassolské prohlášení“),

–   s ohledem na závěry Rady o námořní bezpečnostní strategii ze dne 26. dubna 2010,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 o strategii EU pro oblast Afrického rohu(1),

–   s ohledem na Chartu Organizace spojených národů a Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) ze dne 10. prosince 1982,

–   s ohledem na společný návrh rozhodnutí Rady o způsobu provádění doložky solidarity Unií ze dne 21. prosince 2012(2),

–   s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 7. června 2006 nazvanou „Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře“ (COM(2006)0275),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti(3) a na společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 26. června 2012 nazvané Vývoj politiky Evropské unie vůči arktické oblasti: pokrok od roku 2008 a další kroky(4),

–   s ohledem na kodex chování Evropské obranné agentury (EDA) týkající se sdružování a sdílení z roku 2012,

–   s ohledem na námořní strategii aliance, kterou přijalo NATO dne 18. března 2011,

–   s ohledem na společnou akci Rady z roku 2008 o vojenské operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství u pobřeží Somálska (ATALANTA)(5),

–   s ohledem na rozhodnutí Rady z roku 2012 o misi Evropské unie zaměřené na budování regionální námořní kapacity v oblasti Afrického rohu (EUCAP NESTOR)(6),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o civilně-vojenské spolupráci a rozvoji civilně-vojenských kapacit(7),

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2011 o oblasti Afrického rohu, a zejména na strategický rámec nacházející se v příloze těchto závěrů,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(8),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013(9) o vztazích mezi EU a Čínou,

–   s ohledem na svá usnesení ze dne 23. října 2008 o pirátství na moři(10) a ze dne 10. května 2012 o námořním pirátství(11),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0220/2013),

A. vzhledem k tomu, že členským státům EU dohromady náleží pobřeží dvou oceánů a čtyř moří o délce více než 90 000 km spolu se zámořskými územími a vnitrostátními bezpečnostními zařízeními v jiných oceánech; vzhledem k tomu, že členské státy EU odpovídají za kontrolu, bezpečnost a ochranu evropských pobřežních a teritoriálních vod, výlučných hospodářských oblastí, kontinentálního šelfu, námořní infrastruktury a mořských zdrojů; vzhledem k tomu, že členské státy mají hlavní odpovědnost za zajištění bezpečnosti námořníků na lodích plujících pod jejich vlajkou a za poskytování ochrany svým občanům; vzhledem k tomu, že neschopnost států kontrolovat svůj námořní prostor má důsledky, jež daleko přesahují jejich pobřežní a námořní oblasti;

B.  vzhledem k tomu, že námořní hranice členských států tvoří vnější hranice Evropské unie;

C. vzhledem k tomu, že námořní prostor je otevřený, obrovský a nezměrný, ohraničený pouze námořní judikaturou; vzhledem k tomu, že námořní prostor je obtížné kontrolovat, zejména s ohledem na to, že hlavním cílem mezinárodního námořního práva je usnadnit obchod a zaručit volný pohyb;

D. vzhledem k tomu, že 90 % zahraničního obchodu a 40 % vnitřního obchodu EU je přepravováno po moři; vzhledem k tomu, že EU je největším světovým námořním dopravcem a že evropští majitelé lodí spravují 30 % plavidel a 35 % světové lodní nosnosti – mj. 55 % kontejnerových lodí a 35 % tankerů, které představují 42 % hodnoty celosvětového námořního obchodu; vzhledem k tomu, že členské státy EU dohromady tvoří největší světovou výlučnou hospodářskou oblast (o rozloze okolo 25 milionů km2);

E.  vzhledem k tomu, že námořní strategie EU by měla v první řadě podporovat základní zásady článku 21 SFEU, jako jsou demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že státy mají povinnost usilovat o prosazování a posilování mezinárodního práva, především Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, a o zaručení toku námořních tras a ochrany globálních společných statků a obchodních a environmentálních zájmů;

F.  vzhledem k tomu, že v důsledku hospodářského růstu, globalizace a rostoucí světové provázanosti exponenciálně narůstá význam světových námořních toků pro Unii; vzhledem k tomu, že geostrategická námořní rovnováha se rychle mění a nově vznikající mocnosti přijímají technologie a strategie zaměřené na zamezování přístupu ve snaze prosadit se v regionálních a světových námořních oblastech a omezit dřívější absolutní přístup Spojených států amerických a Evropy; vzhledem k tomu, že složitější a nejasná bezpečnostní situace na moři spolu s volným a kolísavým uplatňováním mezinárodních smluv ztěžuje účinný multilateralismus a mezinárodní spolupráci v oblasti regulace námořních záležitostí; vzhledem k tomu, že je proto v zájmu EU zajistit námořní bezpečnost nejen ve vodách u svého vlastního pobřeží, ale ve všech světových oceánech a mořích;

G. vzhledem k tomu, že různé faktory, např. chudoba, nedostatečný rozvoj, nízká míra státní kontroly a vymáhání práva a zranitelnost tras, podporují rozšiřování různých druhů hrozeb pro námořní bezpečnost; vzhledem k tomu, že tyto hrozby mohou pocházet z chování států, které by mohly mít zájem na narušení mezinárodních námořních toků, i z nezákonných činností nestátních aktérů – jako je nadnárodní trestná činnost (např. obchod se zbraněmi a drogami), mezinárodní terorismus nebo pirátství –, které využívají slabých míst roztříštěného místního, regionálního a celosvětového systému správy námořních záležitostí; vzhledem k tomu, že v důsledku rostoucího počtu subjektů operujících na moři se zvyšuje počet i složitost legálních a nelegálních činností na moři, následkem čehož je stále obtížnější odlišit zákonné a nezákonné činnosti; vzhledem k tomu, že tato situace vyvíjí tlak na EU, aby za účelem řešení složitých nadnárodních problémů, se kterými se žádný členský stát sám nevyrovná, investovala do celostního přístupu;

H. vzhledem k tomu, že globální perspektiva námořních kapacit a odhady sil se rychle mění a nově vznikající i stávající mocnosti stále více zpochybňují zásady Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, mezinárodní arbitráž nebo regulaci; vzhledem k tomu, že zejména Čína pokračuje ve své „náhrdelníkové“ politice ve snaze zvýšit a rozšířit své působení na moři z mnoha uvedených i neuvedených důvodů, počínaje zajištěním obchodních a energetických tras a konče kontrolou mořských zdrojů a kritické námořní infrastruktury, čímž se dostává do konfliktu s námořními zájmy víceméně všech svých sousedů v Jihočínském a Východočínském moři;

I.   vzhledem k tomu, že EU a všechny její členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, takže je tato úmluva součástí acquis communautaire;

J.   vzhledem k tomu, že EU musí coby globální hráč brát v úvahu bezpečnostní problémy a možné nezávislé reakce, zejména s ohledem na blízké Středozemní moře, oblast Afrického rohu a západního Atlantiku, ale také Tichý oceán skrze Východ i Západ, a od Arktidy po Antarktidu;

K. vzhledem k tomu, že se množí nezákonní námořní nestátní aktéři, kteří ohrožují kritické námořní trasy a infrastrukturu a využívají slabosti států a jejich jurisdikcí;

L.  vzhledem k tomu, že boj proti těmto nekonvenčním hrozbám se často odehrává v obtížném a nebezpečném prostředí, což vyžaduje použití civilních i vojenských prostředků; vzhledem k tomu, že SBOP s civilním i vojenským rozměrem je vhodným rámcem pro boj proti nebezpečným hrozbám na moři a podél pobřeží;

M. vzhledem k tomu, že EU nemůže zajistit celosvětovou námořní bezpečnost sama; vzhledem k tomu, že potřebuje vytvořit silné partnerství s třetími zeměmi a regionálními organizacemi, zejména ve vzdálených oblastech, např. v Asii, kde je pro EU obtížnější nasazovat své vlastní zdroje;

N. vzhledem k tomu, že evropská bezpečnostní strategie se konkrétně nezabývá námořním rozměrem s výjimkou toho, že označuje pirátství za hrozbu pro EU; vzhledem k tomu, že evropská integrovaná námořní politika se námořní problematikou sice zabývá, avšak téměř se nedotýká bezpečnostního rozměru, a tím zanedbává oblast, která je zdrojem rostoucích obav EU; vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné přehodnotit přístup EU k námořní bezpečnosti, zejména v souvislosti s přijetím evropské strategie námořní bezpečnosti, která vyjasňuje, jak by měla evropská integrovaná námořní politika přispívat k provádění evropské bezpečnostní strategie; vzhledem k tomu, že evropská strategie námořní bezpečnosti by měla definovat bezpečnostní zájmy a strategické cíle EU a určit cíle, rizika, dostupné a nezbytné prostředky pro intervenci a také možná místa působení;

O. vzhledem k tomu, že evropská strategie námořní bezpečnosti je potřebná za účelem systematického zohledňování zájmů, rizik a příležitostí, které Evropskou unii čekají na moři, včetně ochrany evropských občanů a jejich majetku; vzhledem k tomu, že tato strategie by měla podporovat evropské hodnoty a zásady a zároveň musí být progresivní a aktivní a mobilizovat všechny příslušné orgány a subjekty, civilní i vojenské, a zejména musí zdůrazňovat, že členské státy EU si již nemohou dovolit rozvíjet a udržovat námořní kapacity s jediným cílem používat je výhradně v případných velmi náročných operacích;

P.  vzhledem k tomu, že konflikty a nestabilita, které se dotýkají zájmů EU, pokud jde o otevřené námořní toky a bezpečný přístup, vyžadují lepší porozumění souvislostem mezi bezpečností osob, státní správou a rozvojem, a vzhledem k tomu, že strategie EU pro oblast Afrického rohu by tedy měla být vzorem komplexního přístupu, který zahrnuje politické, diplomatické, sociální a hospodářské nástroje EU; vzhledem k tomu, že tento komplexní přístup musí být jádrem strategie námořní bezpečnosti EU a měl by zahrnovat koordinaci různých iniciativ, agentur a nástrojů EU s cílem zaměřit se na hlavní příčiny nestability a pomoci vyřešit konflikty, prosazovat mír a pomáhat při budování států, se správou a s rozvojem, včetně reformy bezpečnostního sektoru, bezpečnosti dodávek energie, námořní bezpečnosti a bezpečnosti dalších odvětví obchodu a dopravy, ochrany rybolovu a životního prostředí a dopadu změny klimatu;

Obecné poznámky k budoucí evropské strategii námořní bezpečnosti

1.  je pevně přesvědčen o tom, že EU má zásadní zájem na existenci zabezpečeného, otevřeného a čistého námořního prostředí, které umožňuje volný pohyb obchodu a osob a mírové, legální, spravedlivé a udržitelné využívání bohatství oceánů; že námořní toky představují páteř evropského obchodu a prostředek evropské prosperity a vlivu; že bezpečnost evropských občanů a prosazování zásad článku 21 SFEU jsou odpovědností EU a členských států; a že civilní i vojenský institucionální rámec EU by proto měl být změněn tak, aby zajistil cíle, prostředky a kapacity nezbytné k plnění této odpovědnosti;

2.  připomíná členským státům, že pouze v duchu odhodlání, vzájemného porozumění a skutečné solidarity bude Unie moci splnit svou úlohu stanovenou v Lisabonské smlouvě a naplnit své ambice v oblasti zajišťování celosvětové bezpečnosti; v této souvislosti připomíná, že čl. 42 odst. 7 SEU („doložka o vzájemné obraně“ nebo „doložka o vzájemné pomoci“), článek 222 SFEU („doložka o solidaritě) a čl. 42 odst. 6 SEU („stálá strukturovaná spolupráce“), jež zavedla Lisabonská smlouva, poskytují institucionální rámec pro účinnou solidaritu mezi všemi členskými státy v oblasti bezpečnosti a obrany Unie; připomíná, že tyto nástroje ještě musí být uplatněny v praxi; chválí zejména Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) za společný návrh o způsobu provádění doložky solidarity Unií a vyzývá je, aby vyhodnotily, co by s sebou nesla její aktivace za účelem řešení problémů na moři nebo co by znamenalo, pokud by zahrnovala námořní aktiva nebo infrastrukturu; naléhavě vyzývá Radu, aby tento návrh urychleně schválila;

3.  zdůrazňuje, že Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu poskytuje právní rámec pro všechny druhy činností vykonávaných v oceánech a mořích a že může sloužit jako vodítko pro mírové řešení námořních sporů; žádá proto EU a její členské státy, aby prosazovaly univerzálnost této úmluvy a trvaly na tom, že je třeba její ustanovení provádět jednotným a konzistentním způsobem;

4.  uznává, že Evropská unie již disponuje některými prostředky a nástroji nezbytnými k řešení problémů v oblasti celosvětové námořní bezpečnosti a potřeby zabezpečeného a stabilního prostředí, a to v rámci ESVČ a Evropské komise, finančních nástrojů, rozvojové spolupráce, humanitární pomoci, řešení krizí, obchodní spolupráce a dalších příslušných nástrojů, s jejichž pomocí lze jednat; konstatuje nicméně, že většina technických a hmotných prostředků je v rukou členských států a že prvořadou roli pro budoucí evropskou námořní bezpečnost hraje jejich ochota rozšířit svou spolupráci;

5.  konstatuje však, že evropská strategie námořní bezpečnosti je potřebná k zajištění integrovaného a komplexního přístupu, který se zaměří konkrétně na hrozby, rizika, problémy a příležitosti, jež se objevují na moři; že evropská strategie námořní bezpečnosti, ačkoli je založena na evropských hodnotách a zásadách, musí vytvářet součinnosti a hledat společná řešení mobilizující všechny příslušné orgány a subjekty, civilní i vojenské; že tato strategie by měla odhalit všechny možné hrozby, od obvyklých bezpečnostních hrozeb po ty, které představují přírodní katastrofy a změna klimatu, od hrozeb dotýkajících se ochrany nepostradatelných mořských zdrojů po bezpečnost námořní infrastruktury a obchodních toků; že musí rovněž určit konkrétní prostředky a kapacity potřebné k řešení všech problémů, včetně zpravodajství, sledování a hlídek, pátrání a záchrany, vojenského zásobování po moři, evakuace občanů EU a jiných zemí z krizových oblastí, prosazování embarga a pomoci veškerým misím a operacím vedeným v rámci SBOP;

6.  vyzývá vysokou představitelku, Komisi a Radu, aby vypracovaly strategii námořní bezpečnosti EU, která se bude soustřeďovat na jasné rozčlenění a koordinaci všech evropských subjektů a členských států významných pro námořní bezpečnost; vyzývá proto naléhavě Komisi a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se zabývaly nedostatky integrované námořní politiky z roku 2007, která nezahrnuje bezpečnostní rozměr, a omezeními evropské bezpečnostní strategie, která není schopna řešit hrozby a rizika námořní bezpečnosti; je toho názoru, že úroveň ambicí, prostředků a kapacit strategie námořní bezpečnosti by měla být zakotvena v evropské bezpečnostní strategii a integrované námořní politice a měla by být určena potřebou jednat jako zajišťovatel celosvětové bezpečnosti, a tak zajišťovat volné námořní toky a přístup k volnému moři po celém světě; zdůrazňuje skutečnost, že regulace námořní bezpečnosti bude mít krátkodobý, střednědobý i dlouhodobý dopad na všechny další složky evropské bezpečnosti a prosperity;

7.  žádá členské státy, aby úzce napomáhaly ESVČ a Komisi a aktivně se angažovaly při přípravě nové evropské strategie námořní bezpečnosti s cílem účinně využít všech jejich rozličných zdrojů a současně aby měly na paměti, že je třeba určovat a vytvářet nové kapacity prostřednictvím slučování a společného využívání zdrojů; dále se domnívá, že nová strategie by měla rovněž zahrnovat společné dvoustranné či mnohostranné iniciativy vytváření sil, jako bylo např. francouzsko-britské prohlášení z 2. listopadu 2010;

8.  zdůrazňuje skutečnost, že integrovaný námořní přístup jako tento, který spojuje civilní nástroje s vojenskými a pokrývá vnitřní i vnější hlediska bezpečnosti, se na vnitrostátní úrovni již rýsuje v několika členských státech a mezi některými členskými státy je uplatňován dvoustranně, a měl by proto být posílen na úrovni Unie; vyzdvihuje úlohu, kterou by mohly a měly hrát přímořské státy v posilování konstruktivní regionální námořní integrace; zdůrazňuje, že iniciativy regionální námořní integrace mohou a měly by vést ke sdružování a sdílení rozhodujících námořních aktiv za účelem splnění potřeb EU v oblasti kapacity;

Možná rizika

9.  uznává, že rostoucí námořní doprava a rozvoj příbřežních a pobřežních činností jsou problémem pro námořní bezpečnost, neboť stále více ztěžují odlišování zákonných a nezákonných činností na moři;

10. bere na vědomí, že EU čelí konvenčnímu ohrožení své bezpečnosti, a to zejména od doby, kdy vznik nových námořních mocností zvýšil pravděpodobnost případné mezistátní rivality ohledně vlastnictví námořních oblastí (spory o jurisdikci, územní nároky, povolení k průzkumu a těžbě v hlubokomořských oblastech); dále konstatuje, že rozvíjející se země zvýšily své námořní kapacity (vojenské námořní loďstvo, ponorky) a současně mají tendenci zpochybňovat zásady mezinárodního námořního práva;

11. varuje před nezákonnou těžbou důležitých přírodních zdrojů a minerálů ve vodách členských států EU nebo v sousedních mořích; konstatuje, že neřízený závod o mořské, přírodní a surovinové zdroje může mít škodlivý dopad na mořský ekosystém a vést ke zvýšení environmentálních dopadů činností na moři; připomíná, že těžba mořských zdrojů může také vést k nežádoucí militarizaci námořních oblastí; zdůrazňuje ovšem právo každého členského státu na provádění průzkumu vlastních mořských přírodních zdrojů a jejich těžbu, a to v souladu s mezinárodním právem a nařízeními v oblasti životního prostředí;

12. konstatuje, že EU potřebuje v zájmu zajištění bezpečnosti a stability obchodu a těžby zdrojů vybudovat pevné partnerství s třetími zeměmi a regionálními organizacemi; zdůrazňuje skutečnost, že silný námořní rozměr SBOP by dal EU schopnost jednat v případě potřeby jako efektivní mezinárodní rozhodce;

13. varuje, že jednu z hlavních obav souvisejících s námořní bezpečností představují v současné době státy, které nejsou ochotny spolupracovat s mezinárodním společenstvím a dodržovat mezinárodní smlouvy a normy a jejichž geografická pozice jim umožňuje blokovat obchodní trasy a které k tomu mají technologické a vojenské kapacity; domnívá se, že ESVČ a vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise by měly vynaložit veškeré diplomatické úsilí o zahájení dialogu a spolupráce s těmito státy;

14. podotýká, že i když nelze zcela vyloučit vojenské konfrontace mezi státy, přímá a nepřímá rizika pro bezpečnost EU představují především nekonvenční hrozby, které využívají obtíží souvisejících s prosazováním práva v námořních a pobřežních oblastech a obecně se selháním státu, jeho nestabilitou a nedostatečnou kontrolou;

15. konstatuje, že jednou z hlavních hrozeb pro námořní bezpečnost EU je vzestup námořní teroristické činnosti na celém světě, která přímo ohrožuje civilní a vojenská plavidla EU a přístavní a energetická zařízení a která využívá moří k útokům na pozemní cíle a k proniknutí do těchto cílů; poukazuje na to, že tyto subjekty spolupracují s nadnárodními sítěmi organizované trestné činnosti zapojenými do nezákonných aktivit na moři, jako je pašování, obchod s lidmi, nedovolené přistěhovalectví, obchod s drogami a se zbraněmi, včetně obchodu s ručními a lehkými zbraněmi a složkami zbraní hromadného ničení; zdůrazňuje, že tyto nezákonné činnosti zhoršují politické a humanitární krize, brání společenskému a hospodářskému rozvoji, demokracii a právnímu státu, podněcují deprivaci a vedou k migraci, vnitřnímu vysidlování osob a nesmírnému lidskému utrpení;

16. je znepokojen stále viditelnějšími známkami toho, že teroristické sítě a nestátní subjekty získávají důmyslné námořní kapacity, včetně ponorek a radarových a detekčních technologií, a že mají přístup k logistickým údajům mezinárodního odvětví lodní dopravy, k těžebním kapacitám a vodním improvizovaným výbušným zařízením, čímž významně zvyšují své možnosti hrozby a schopnosti uniknout kontrole a naznačují rozšíření svých činností v blízkosti Evropy, především na obou stranách jižního Atlantiku;

17. domnívá se, že jedním z předních zdrojů světové nestability, jež ohrožuje dopravní a energetické trasy, podněcuje obchod se zbraněmi a usnadňuje činnost nestátním aktérům, jako jsou zločinecké sítě a teroristické buňky, je přetrvávání zamrzlých konfliktů v blízkosti různých námořních oblastí, např. v oblasti jižního Kavkazu, jihovýchodního Středomoří nebo Japonského moře;

18. zůstává znepokojen pirátstvím podél východního a západního pobřeží Afriky; poukazuje na to, že útoky pirátů (od ozbrojených loupeží, únosů plavidel a posádek po vymáhání peněz) vážně ohrožují svobodný přístup a tok v těchto mořích, a představují proto značnou hrozbu pro mezinárodní obchod a námořní bezpečnost; poukazuje na to, že pirátství je obecně problémem pramenícím z nedostatečné správy a rozvoje dotčených pobřežních států; doufá, že EU bude stavět na úspěších operace v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU NAVFOR Atalanta a zahájí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky další operace bojující proti pirátství na jiných místech;

19. varuje před problémy, které obecně představuje pirátství, mezinárodní terorismus a organizovaná trestná činnost pro bezpečnost plaveb v důležitých a kritických místech námořního tranzitu; zdůrazňuje, že některé z nejdůležitějších vodních cest, které zajišťují celosvětové dodávky energie, jsou zeměpisně umístěny v některých z nejméně stabilních námořních oblastí nebo jsou přes tyto oblasti přístupné, například jde o Suezský průplav, Hormuzský průliv a Malacký průliv;

20. konstatuje, že boj proti neobvyklým činnostem se musí opírat o úplnou škálu nástrojů SBOP, včetně nástrojů vojenských, neboť k intervencím často dochází ve vysoce obtížné krajině a aktéři disponují širokou škálou nebezpečných zbraní; tvrdí, že po vzoru akcí EU v oblasti Afrického rohu, kde probíhají operace EU NAVFOR Atalanta a EUCAP NESTOR, musí operace v rámci SBOP doprovázet ostatní vnější nástroje EU, neboť je třeba řešit sociální, hospodářské a politické kořeny krizí a zajistit udržitelnou bezpečnost dotčených regionů;

21. konstatuje, že nelegální migrace bude pravděpodobně nadále vyvíjet tlak na námořní hranice EU, zejména s ohledem na politický a hospodářský vývoj v jižních sousedních oblastech a vyhlídky na pokračující nestabilitu v severní Africe, Sahelu, Africkém rohu a subsaharské Africe; připomíná však, že na migraci nesmí být nahlíženo jako na bezpečnostní hrozbu, ale spíše jako na lidský fenomén, který vyžaduje ráznou strategii řízení spojující regionální, politickou a diplomatickou spolupráci s rozvojovými politikami a investicemi do regionálních partnerství; upozorňuje na skutečnost, že toto úsilí si vyžádá rozvoj námořních kapacit a činností pobřežní stráže v oblasti hlídek a záchrany migrantů cestujících na palubě nelegálních plavidel;

22. uznává, že nárůst dopravy na moři pravděpodobně zvýší možnost výskytu katastrof, jako jsou ropné havárie a další nehody vedoucí ke znečištění životního prostředí, vypouštění toxického odpadu a nezákonné doplňování paliva; zdůrazňuje, že EU musí dále rozvinout strategii, která staví na předchozích zkušenostech se závažnými environmentálními katastrofami na moři tím, že zajistí, aby všechny subjekty, orgány a agentury EU ve spolupráci s orgány členských států jednaly koordinovaně s cílem vytvořit vhodnou součinnost v duchu solidarity a účinnějších opatření;

Kritické mořské oblasti

Středomoří

23. zdůrazňuje skutečnost, že Středozemní moře představuje celou řadu výzev, které by teoreticky mohly ohrozit stabilitu EU a jejích přímých zájmů, zejména vzhledem k politickým zvratům a obtížné společenské a hospodářské situaci, která v některých z pobřežních států pravděpodobně přetrvá; konstatuje, že nelegální činnosti podporované v důsledku této situace, jako je terorismus a všechny druhy nezákonného obchodu, mají dopad na námořní bezpečnost EU, včetně bezpečnosti energetických dodávek na jih; je přesvědčen, že je naléhavě nutné investovat do regionální námořní spolupráce a že součástí takové investice musí být činnosti v oblasti evropské a regionální spolupráce, zpravodajství, sledování, hlídek a pobřežní stráže, které všechny vyžadují příslušné prostředky odhadů námořních sil;

24. zdůrazňuje, že Středomoří se potýká s mnoha regionálními konflikty, mezi které patří spory o námořní hranice, a vyzývá proto EU, aby se zavázala k tomu, že se vyvaruje dalšího stupňování konfliktů v okolí Středozemního moře, což by zesílilo stávající hrozby, jako jsou následky občanské války v Sýrii a dopad na její námořní oblast a na námořní oblasti sousedních zemí, politická nestabilita a chybějící správa v Libyi, Egyptě a Tunisku, nezamýšlený dopad na sousední Maroko a Alžírsko, které jsou stále ve sporu ohledně konfliktu o Západní Saharu a které jsou přímo postiženy vyhrocením konfliktu v Mali a v oblasti Sahelu; dále upozorňuje na nebezpečí plynoucí ze vzájemného propojení krizí ve Středomoří a nestabilní situace a konfliktů na Blízkém východě, v oblasti Sahelu, Afrického rohu, v západní Africe a subsaharské Africe;

25. podotýká, že nedávné objevy zemního plynu ve východním Středomoří vytvořily nové geopolitické prostředí a významně zvýšily možnost sporů, což přímo ovlivňuje oprávněné zájmy a svrchovaná práva členských států EU; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že Turecko, Rusko, USA a Izrael posílily svoji námořní přítomnost ve Středomoří; dále poukazuje na možné důsledky nevyřešeného sporu s Tureckem v Egejském moři a vyhrocení napětí, které je následkem zamýšlené těžby řeckých a kyperských pobřežních zásob uhlovodíku; naléhavě proto vyzývá EU, aby podnikla kroky k prosazení své pozice a zabránila tak konfliktu o přírodní zdroje ve Středomoří a následným bezpečnostním hrozbám pro členské státy EU z této oblasti, které by nakonec mohly zasáhnout celou EU;

Baltské moře

26. podotýká, že po vyloučení ruských mořských oblastí je Baltské moře vnitrozemním mořem EU a důležitou dopravní trasou několika pobřežních států; konstatuje, že stabilita v oblasti Baltského moře a hladký chod námořní dopravy závisí na sladění politických zájmů jak jednotlivých členských států EU, tak zájmů mezi EU a Ruskem; podotýká, že politická stabilita v Baltské oblasti úzce souvisí s otázkami týkajícími se ochrany postavení jazykových menšin v pobřežních státech, přepravy energie, vytížené obchodní námořní dopravy, případných havárií ropných tankerů a zamoření rybích populací a životního prostředí; konstatuje, že další problémy, s nimiž se námořní bezpečnost v oblasti Baltského moře potýká, představují chemické zbraně na mořském dně vyhozené po skončení druhé světové války, zastaralé jaderné elektrárny podél pobřeží, potenciální teroristické útoky na dodávky energie a případná nelegální přeprava zbraní přes baltské přístavy;

Černé moře

27. domnívá se, že dnes je Černé moře z geostrategického hlediska jednou z nejdůležitějších námořních oblastí, s nimiž EU sousedí, zejména s ohledem na potřebu zajistit dodávky energie do EU a jejich diverzifikaci; konstatuje, že tato oblast se vyznačuje vysokým potenciálem střednědobých a dlouhodobých hrozeb, a to vzhledem ke své strategické poloze coby významné přepravní trasy zboží a energie a ke skutečnosti, že se nachází v blízkosti potenciálně vypjatých oblastí s nevyřešenými konflikty, jako je sporné území Abcházie a Jižní Osetie a s tím související konflikt mezi Moskvou a Tbilisi; zdůrazňuje, že jelikož zabezpečení dodávek energie pro několik členských států EU je značně závislé na bezpečnosti tras pro plyn a ropu, které procházejí přes Černé moře a v jeho blízkosti, má EU strategický zájem na tom, aby zabránila vyhrocení dlouhotrvajících regionálních konfliktů a aby pro ně nalezla trvalé řešení; poukazuje na to, že za tímto účelem bude EU možná muset v případě potřeby mobilizovat evropské námořní prostředky;

28. připomíná své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o strategii EU pro oblast Černého moře(12), a znovu zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU hrála aktivnější úlohu při utváření bezpečnostní situace v oblasti Černého moře; opětovně vyzývá Komisi a ESVČ, aby pro oblast Černého moře vypracovaly strategii, která bude účinně řešit otázky námořního zabezpečení a bezpečnosti;

29. zdůrazňuje nutnost posíleného dialogu se strategickými partnery ohledně předcházení konfliktům a jejich řešení, ale také podtrhuje, že je důležité zapojovat se do regionálních vícestranných iniciativ, jako je Černomořská synergie, a bojovat tak proti hrozbám, jako jsou zločinecké sítě zabývající se obchodováním s lidmi, drogami a zbraněmi, nebo řešit problémy, jako je nezákonný rybolov a zhoršování stavu životního prostředí;

Atlantský oceán a Západní Afrika

30. podotýká, že Atlantský oceán je pro evropský obchod záchranným lanem; je znepokojen skutečností, že Atlantský oceán, a zejména pak oblast Karibiku, je hlavní trasou využívanou pro přepravu drog z Jižní Ameriky; obává se, že vývoj ekonomických aktivit bude v této oblasti v následujících desetiletích podporovat nárůst trestné činnosti, zejména v souvislosti s rozšířením Panamského průplavu;

31. je přesvědčen, že západoafrické pobřeží, konkrétně Guinejský záliv, je v současnosti místem několika z nejzásadnějších nebezpečí ohrožujících Evropu; je hluboce znepokojen tím, že se podél západoafrického pobřeží objevují závažné problémy týkající se trestné činnosti, obchodu s drogami, lidmi a se zbraněmi; současně země Guinejského zálivu stále více slouží jako operační půda pro regionální teroristické sítě, jako je Boko Haram v Nigérii, jejichž aktivity zasahují do sousedních zemí a které jsou napojeny na sítě s globálním dosahem, jako je Al-Káida v islámských zemích Maghrebu, jak živě dokazuje krize v Mali;

32. se znepokojením konstatuje, že země v Guinejském zálivu jsou nepřetržitě vystavovány politické nestabilitě, některé z nich čelí selhání státu, jako například Guinea-Bissau, která se stala platformou po obchod s drogami mířícími z Latinské Ameriky do Evropy;

33. podotýká, že tato oblast je též důležitým poskytovatelem energie, neboť země Guinejského zálivu se v současné době podílejí 13 % na dovozu ropy a 6 % na dovozu plynu do EU, přičemž Nigérie je odpovědná za 5,8 % celkového dovozu ropy do EU; očekává, že význam této oblasti v důsledku nedávného objevu zásob ropy a plynu v pobřežních vodách vzroste; obává se proto, že konkurenční boj o přírodní zdroje v pobřežních vodách s sebou může přinést další konflikty a trestnou činnost;

34. poukazuje na to, že nestabilita, terorismus a trestná činnost u západoafrického pobřeží jsou hluboce spojeny s nestabilitou v oblasti Sahelu jako celku; naléhavě proto vyzývá EU v souvislosti s civilní misí společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Sahel Niger, aby začlenila snahy o potlačení terorismu v oblasti Sahelu do regionální a komplexní strategie boje proti hrozbám na moři u západoafrického pobřeží, zejména v Guinejském zálivu; vyzývá v této souvislosti EU, aby zajistila koordinaci mezi dvěma misemi SBOP v této oblasti (EUCAP Sahel Niger a EUTM Mali) a koordinovala je také se snahami na pevnině a na moři s cílem bojovat proti terorismu a dalším formám organizované trestné činnosti v regionu;

35. vítá oznámení Komise ohledně programu důležitých námořních tras v Guinejském zálivu (CRIMGO), jehož cílem je zlepšit bezpečnost ve vodách Guinejského zálivu prostřednictvím výcviku pobřežní stráže a vytvoření sítě pro sdílení informací mezi orgány sedmi pobřežních států západní Afriky a jenž bude financován z prostředků nástroje stability; vyzývá k okamžitému provedení programu CRIMGO u západoafrického pobřeží; vyzývá též ke zřízení zvláštního mechanismu spolupráce, který by spojil tento program financovaný Komisí s misemi společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Sahel Niger a EUTM Mali, jejichž provedení má vnitřní spojitost s příčinami nestability u Guinejského zálivu;

36. zdůrazňuje, že je třeba posílit účinnost činností EU v Guinejském zálivu; navrhuje vytvořit zvláštní součinnosti, které by přinesly přidanou hodnotu plynoucí z rozčlenění stávajících nástrojů a struktur EU, jako je například Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA);

37. vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby zmapovala zařízení členských států EU a partnerských zemí AKT ve strategických oblastech, jako je letecká základna Lajes na portugalských Azorech a Kapverdské ostrovy, které by bylo možné využít k rozvoji zvláštních námořních a leteckých operací určených k boji proti šíření zbraní, terorismu, pirátství a organizované trestné činnosti v oblasti Guinejského zálivu a širšího jižního Atlantiku prostřednictvím třístranných partnerství, jež zahrnují transatlantickou spolupráci s USA, Kanadou, Brazílií a dalšími zeměmi Latinské Ameriky a spolupráci EU s Africkou unií;

Adenský záliv a západní část Indického oceánu

38. poukazuje na to, že Adenský záliv je dnes kvůli pirátství jednou z nejnebezpečnějších námořních oblastí na světě; připomíná, že pirátství je zvláštní formou organizované trestné činnosti, která vyžaduje speciální, komplexní a celostní přístup, jenž se zabývá příčinnou souvislostí mezi pirátstvím a sociální, politickou a hospodářskou správou, jak dokazují především případy Afrického rohu a Somálska; podotýká, že důležitou součástí boje proti pirátství je rovněž sledování finančních toků z výkupného, rozkrývání sítí trestné činnosti a soudní stíhání pachatelů, čehož lze dosáhnout pouze využíváním výhod spolupráce mezi orgány členských států, Europolem a Interpolem; konstatuje, že zde se nachází konkrétní propojení mezi vnější bezpečnostní politikou a vnitřním prosazováním práva;

39. vítá vytvoření civilní mise společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Nestor, která byla navržena za účelem posílení námořních kapacit v Africkém rohu a západní části Indického oceánu a jež se má stát udržitelnějším a místním příspěvkem k dosažení cílů operace EU NAVFOR Atalanta;

40. poukazuje na nedávný úspěch, jehož dosáhla operace EU NAVFOR Atalanta – která musí pokračovat i nadále –, které se podařilo omezit výskyt pirátských útoků v západní části Indického oceánu a posílit důvěryhodnost SBOP; konstatuje, že operace Atalanta je první námořní misí provedenou v rámci SBOP a že by se měla stát vzorem pro další rozvoj a provádění námořního rozměru SBOP, přičemž by měl být vypracován přehled jejích úspěchů, nedostatků a získaných poznatků; vítá pozitivní úlohu EU prostřednictvím operace EU NAVFOR Atalanta v rámci mechanismu SHADE (mechanismu společného získávání poznatků o situaci a odstranění konfliktu) na podporu koordinace mezi nadnárodními, národními a regionálními námořními silami působícími v této oblasti, a zejména s operací NATO „Ocean Shield“; vítá rovněž dobrou spolupráci mezi agenturami EU, například Satelitním střediskem Evropské unie nebo Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, a třetími subjekty, zejména v oblasti vyhodnocování satelitních snímků lodí, a to i v případě, že neexistují oficiální dohody podporující takovou spolupráci; vyzývá EU, aby formalizovala propojení mezi stávajícími nástroji a orgány EU, například to, které se vyvinulo mezi operací Atalanta, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost a Satelitním střediskem EU, aby se zabránilo zdvojování úkolů, zdrojů a odborných poznatků a využilo se jasných provozních výhod těchto součinností;

41. zdůrazňuje, že myšlenka komplexního přístupu, která v tomto konkrétním případě pramení ze strategie strategického rámce pro Africký roh, je zřejmá v kombinaci tří misí SBOP probíhajících v této oblasti (EU NAVFOR Atalanta, školicí mise EU v Somálsku a EUCAP Nestor) doprovázených politickými závazky a rozvojovými politikami; vítá zprovoznění operačního střediska EU, jehož cílem je usnadnit koordinaci a posílit součinnosti mezi těmito misemi a které představuje významný krok ve vývoji SBOP; upozorňuje, že tento příklad vzájemného doplňování se a koordinace by měl být inspirací pro další podobné činnosti, při kterých jsou mise a operace SBOP zapojeny do řešení komplexního problému; podotýká, že schopnost vojenského plánování a provádění by mohla jen dále prohloubit integraci veškerých námořních složek misí a operací SBOP;

42. bere na vědomí ochranná opatření, jež na palubě lodí přijaly lodní společnosti; podporuje nedávné žádosti ze strany námořního průmyslu o regulaci soukromých společností v oblasti námořní bezpečnosti a opětovně vyzývá nejprve Mezinárodní námořní organizaci, státy vlajky a námořní průmysl, aby spolupracovaly na vypracování kodexu chování, který by stanovil jasné, ucelené a vymahatelné mezinárodní standardy upravující využívání ozbrojených zaměstnanců soukromých bezpečnostních společností na palubě lodí, a následně vyzývá soukromé námořní bezpečnostní společnosti, aby jednaly důsledně v souladu s těmito standardy;

Arktida

43. zdůrazňuje, že otevření arktické cesty je přímým důsledkem změny klimatu, a upozorňuje na skutečnost, že v prvé řadě by se EU měla věnovat ochraně a zachování této oblasti a jejího důležitého přírodního bohatství a zároveň zajistit udržitelné využívání arktických zdrojů respektující místní obyvatelstvo; vyzdvihuje důležitost celkové stability a míru v oblasti; zdůrazňuje proto, že je nutné vytvořit jednotnou a koordinovanou politiku EU pro tuto oblast, ve které budou jasně formulovány priority, možné problémy a strategie EU; upozorňuje na skutečnost, že vedle zájmů Dánska, Finska a Švédska o Arktidu by nadcházející přistoupení Islandu k EU prohloubilo proměnu Unie v celek s arktickým pobřežím, což podtrhuje nezbytnost ještě více koordinované politiky pro oblast Arktidy na úrovni EU; vítá v tomto ohledu výše uvedené společné sdělení nazvané „Vývoj politiky Evropské unie vůči arktické oblasti: pokrok od roku 2008 a další kroky“ a znovu opakuje, že je nutný dialog o politikách se všemi partnery v této oblasti, včetně Ruska;

44. zdůrazňuje význam nových obchodních tras vedoucích přes Arktické moře pro hospodářství EU a jejích členských států; podtrhuje skutečnost, že EU a její členské státy by měly aktivně podporovat svobodu moří a právo na svobodný průjezd mezinárodními vodami; zdůrazňuje, že současné dlouhodobé územní spory mezi arktickými státy by měly být vyřešeny mírovou cestou, a požaduje větší zapojení EU v této oblasti a vyhodnocení toho, které nástroje a schopnosti mohou být nutné k řešení konfliktu v Arktidě; vyzdvihuje v každém případě nutnost vyvarovat se militarizace Arktidy; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, pokud jde o možný přínos projektu Galileo pro politiku v oblasti Arktidy a o to, jak by bylo možné tento projekt rozvinout, aby se zajistila bezpečnější doprava v arktických vodách, čímž by se zároveň investovalo do bezpečnosti a přístupnosti zejména severovýchodní cesty;

Tichý oceán

45. podtrhuje celosvětový význam Tichého oceánu, a zejména Jihočínského moře, přes které se přepravuje třetina světového obchodu; je znepokojen stupňujícím se napětím a naléhavě vyzývá všechny dotčené strany, aby upustily od jednostranných politických a vojenských opatření, umírnily svá prohlášení a urovnaly své sporné územní nároky v Jihočínském moři prostřednictvím mezinárodního rozhodčího řízení v souladu s mezinárodním právem, zejména s Úmluvou OSN o mořském právu, aby byla zajištěna regionální stabilita a svobodná a bezpečná doprava v Jihočínském moři;

46. domnívá se, že pokroku v otázce případného mírového řešení napětí v oblasti Jihočínského a Východočínského moře lze dosáhnout díky jednání a společnému uplatňování kodexů chování upravujících mírové využívání dotčených mořských oblastí, včetně vytvoření bezpečných obchodních tras a rybolovných kvót nebo určení oblastí pro výzkum zdrojů;

47. vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby identifikovala rizika, která ohrožují mír a bezpečnost, pokud by došlo ke stupňování napětí a eskalaci ozbrojeného konfliktu ve Východočínském a Jihočínském moři;

48. konstatuje, že některé státy – zejména Austrálie – jsou již v oblasti Tichomoří velmi politicky aktivní a že EU by se měla opírat o dvoustrannou a vícestrannou spolupráci, aby v této oblasti zajistila bezpečnost;

49. zdůrazňuje význam rozšíření Panamského průplavu, které by mělo být dokončeno v roce 2014, pro změnu geostrategické námořní rovnováhy a mimořádné příležitosti, které se tímto otevřou EU a členským státům; upozorňuje, že dopravní a přístavní infrastruktury členských států by měly být připraveny čelit předvídatelnému nárůstu námořních obchodních toků a souvisejícím bezpečnostním a zabezpečovacím rizikům, která plynou mimo jiné z další zátěže životního prostředí a z trestné činnosti; zdůrazňuje, že toto spojení mezi Tichým a Atlantským oceánem by se mohlo stát významnou alternativní dopravní trasou vedoucí mezi Asií a Evropou přes západ;

Stávající nástroje a rozvoj kapacit

50. je pevně přesvědčen, že na finanční a hospodářskou krizi je třeba pohlížet jako na příležitost provést iniciativu týkající se „sdružování a sdílení“ v oblasti vytváření námořních kapacit skutečně evropským způsobem, zejména využitím iniciativy LeaderSHIP 2020 a podporou navazování kontaktů mezi subjekty v oblasti stavby lodí a jejich oprav a v přidružených průmyslových odvětvích, což může přispět k udržení věrohodných vojenských kapacit a je to jediný způsob, jak zaručit, že Evropa bude schopná a způsobilá vyřešit celosvětové bezpečnostní problémy, jež postihují její vody a námořní kapacity;

51. lituje však skutečnosti, že členské státy EU provádějí v reakci na finanční krizi a zpomalení hospodářství výrazné škrty ve svých rozpočtech na obranu a že tyto škrty, které většinou nejsou koordinované na úrovni EU a neberou ohledy na evropskou bezpečnostní strategii, mohou mít závažné důsledky pro schopnost a připravenost Unie čelit námořním a jiným bezpečnostním hrozbám a plnit mezinárodní závazky a mohou být na překážku její úloze zajišťovatele celosvětové bezpečnosti;

52. zdůrazňuje, že priorita „sdružování a sdílení“, kterou navrhla EU s cílem zlepšit koordinaci, optimalizovat výdaje na obranu a zvýšit úspory z rozsahu mezi členskými státy dosud nepřinesla výsledky, a to ani v oblasti námořních bezpečnostních kapacit;

53. chválí přípravné práce Evropské obranné agentury směřující ke „sdružování a sdílení“ prostřednictvím harmonizace požadavků a projektů, pokud jde o odbornou námořní přípravu a logistiku; vítá studii skupiny „Wise Pen“ z roku 2012 o námořních požadavcích a kapacitách; s ohledem na pravomoci a odborné znalosti Evropské obranné agentury naléhavě vyzývá členské státy, aby v případě nezbytnosti provést škrty v rozpočtu na obranu využily jejích rad a odborné pomoci a vyhnuly se tak ohrožení rozvoje strategických kapacit napříč EU, které musí řešit mezery a nedostatky koordinovaným způsobem; vybízí členské státy, aby spolupracovaly s Evropskou obrannou agenturou s cílem určit potřebné kapacity, zejména civilní, vojenské a kapacity schopné dvojího využití v námořní oblasti; naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby za pomoci Evropské obranné agentury a GŘ pro námořní záležitosti a rybolov určila veškeré námořní prostředky, které vyhovují námořním kapacitám a požadavkům z roku 2012 a kterým hrozí, že je členské státy EU ztratí v důsledku finančních a hospodářských omezení, a aby prozkoumala způsoby, jak je zachovat a využít pro integrovanou námořní politiku EU a budoucí evropskou strategii námořní bezpečnosti;

54. připomíná, že kapacity schopné dvojího využití jsou při provádění SBOP nezbytné s ohledem na složité bezpečnostní hrozby v současném světě; zdůrazňuje, že současná krize v oblasti Sahelu a Afrického rohu poukazuje na to, že je zapotřebí komplexní přístup, který využije na jedné straně celou škálu možností civilně-vojenského zapojení a na druhé straně vybavení a kapacity schopné dvojího využití, včetně evropských námořních kapacit a civilních a vojenských kapacit pro stavbu lodí, které zajistí bezpečnost a odolnost plavidel; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s příslušnými orgány a agenturami EU, především s Komisí, Evropskou obrannou agenturou a Evropskou kosmickou agenturou, při hledání finančních prostředků EU pro rozvoj kapacit schopných dvojího využití, což je způsob, jak doplnit chybějící kapacity na vnitrostátní, regionální a unijní úrovni; připomíná možnost dvojího využití programu Galileo a jeho hodnotu pro provádění a účinnost operací SBOP, zejména v námořní oblasti; připomíná nicméně, že by měla být upřednostňována větší transparentnost, účinnost a mnohostranné přístupy v oblasti rozvoje kapacit;

55. připomíná, že je třeba konsolidovat technologickou základnu EU v oblasti obrany financovanou z prostředků EU, včetně kapacit pro stavbu lodí a výrobu zařízení; vzhledem k současné hospodářské a finanční krizi připomíná, že vznik a podpora schopného a soběstačného evropského odvětví obrany znamená vytvoření pracovních míst a růstu; vyzývá k vedení kvalitativnějšího dialogu se zúčastněnými stranami z oblasti průmyslu, neboť vývoj námořních kapacit znamená závazek na mnoho let; zdůrazňuje, že členské státy EU a průmysl musí racionalizovat a harmonizovat normy, aby zajistily provozní slučitelnost Evropy v oblasti námořních kapacit, včetně systémů komunikace a technologií;

56. je přesvědčen, že projekt MARSUR (sdílení informací v oblasti námořního dohledu) Evropské obranné agentury představuje takovou inovaci, která přináší přidanou hodnotu k rozvoji námořního rozměru SBOP; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly stanoveny příslušné oblasti spolupráce mezi projektem MARSUR a dalšími projekty EU zaměřenými na rozvoj námořního dohledu, jako je Copernicus – Evropský program pozorování Země (bývalý program GMES – Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti), projekty pro námořní a bezpečnostní služby nebo činnost Evropské agentury pro námořní bezpečnost v oblasti námořního dohledu;

57. je toho názoru, že práci odvedenou Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, Evropskou kosmickou agenturou a programem Copernicus lze dále využít k zavedení námořního rozměru SBOP a mělo by se tak oficiálně stát; zdůrazňuje, že jejich odborné znalosti jim dávají skvělou příležitost poskytovat služby a podporu probíhajícím misím SBOP v otázkách sledování, dohledu nebo sběru, rozboru a šíření satelitních informací po vzoru již vytvořeného partnerství, ač neoficiálního, mezi Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost a operací EU NAVFOR Atalanta;

58. vyzývá k tomu, aby byla na základě zkušeností, které již získala agentura Frontex a Evropská síť hlídek, vytvořena skutečná evropská pobřežní stráž, jejíž kapacity by poskytly konkrétní vládní orgány a subjekty a která by působila v rámci jurisprudence vyplývající ze spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a zaměřovala se na ochranu hranic EU, evropských občanů a také životů osob, kterým hrozí nebezpečí v pobřežních vodách Unie;

59. chválí práci vykonanou v rámci rozvoje společného prostředí pro sdílení informací (CISE) za účelem dosažení účinné evropské kapacity námořního dohledu; vyzývá proto EU, aby smysluplně investovala do dalšího rozvoje rámce CISE na základě zkušeností s projekty, jako je MARSUNO, BluemassMed a EUROSUR, aby byla připravena sledovat problémy v námořní oblasti ve vodách členských států EU nebo v blízkém okolí EU a reagovat na ně;

60. vzhledem k tomu, že členské státy EU a NATO mají pouze jednu skupinu námořních sil, vyzývá k lepší strategické koordinaci v otázkách námořní bezpečnosti mezi těmito dvěma organizacemi; je toho názoru, že budoucí strategie námořní bezpečnosti EU by měla být nezávislá na strategii aliance, avšak měla by ji doplňovat, aby pomáhala řešit co nejvíce výše zmíněných problémů a zároveň zajistila optimální využití omezeného počtu námořních prostředků; vítá pozitivní výsledky vyplývající ze společného umístění operačních velitelství obou organizací v Northwoodu; je přesvědčen, že EU by se měla zaměřit na jasnou přidanou hodnotu pramenící z jejího komplexního přístupu k řešení složitých problémů, jak ukázal případ diplomatických, finančních a soudních opatření navazujících na účinný boj operace Atalanta proti pirátství; vyzývá k dalšímu zlepšení sdílení informací mezi NATO a EU a k aktivnější koordinaci s dalšími mezinárodními partnery;

61. lituje skutečnosti, že v současné době přetrvává situace, kdy dochází ke zdvojování a překrývání, plýtvání zdroji a bojům o moc a prostředky mezi orgány a agenturami EU činnými v oblasti námořní bezpečnosti; naléhavě vyzývá EU, aby dále prozkoumala způsoby, jak snížit administrativní a finanční zátěž plynoucí ze zbytečného překrývání funkcí, odborných kvalifikací, vybavení a zdrojů, ke kterému dochází mezi různými orgány a subjekty EU, a tak umožnila vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise uplatnit její koordinační funkci;

62. s ohledem na výše uvedené vyzývá k tomu, aby úsilí o koordinaci a rozčlenění bylo systematicky zohledňováno ve strategii námořní bezpečnosti EU, která by měla načrtnout jasné pokyny pro konkrétní spolupráci mezi příslušnými generálními ředitelstvími Komise, včetně GŘ pro námořní záležitosti a rybolov, vnitřní věci, spravedlnost, podniky a průmysl, mobilitu a dopravu, daně a celní unii, výzkum a inovace a rozvoj, a Evropskou službou pro vnější činnost a Službou nástrojů zahraniční politiky; totéž by se mělo provést v případě spolupráce mezi agenturami, mezi Evropskou obrannou agenturou, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, Satelitním střediskem EU, Europolem, agenturou Frontex, Vojenským štábem EU, ředitelstvím pro řešení krizí a plánování, Střediskem EU pro analýzu zpravodajských informací a příslušnými orgány členských států;

63. vítá činnost fóra velitelů evropských vojenských námořnictev (CHENS) v oblasti podpory porozumění mezi evropskými vojenskými námořnictvy a průzkumu otázek společného zájmu; žádá, aby se výsledky výročních schůzí fóra CHENS a jeho specializovaných pracovních skupin staly podnětem pro strategii námořní bezpečnosti EU a její provedení na úrovni SBOP, a tak podpořily další spolupráci a zajistily jednotný a účinný přístup;

64. vyzývá nadcházející Evropskou radu ve složení pro obranu, která se sejde v prosinci 2013, aby přijala strategii námořní bezpečnosti EU, jejíž součástí budou stanoviska Evropského parlamentu vyjádřená v této zprávě; připomíná členským státům, že dnešní svět a zejména jeho problémy a hrozby vyžadují soudržná, důsledná a přesvědčivá opatření, která ochrání 500 milionů občanů EU; připomíná, že tyto problémy vyžadují též zahraniční politiku EU, která je založena na potřebě míru a bezpečnosti na celém světě a na jejich podpoře;

65. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO a předsedovi Parlamentního shromáždění NATO.

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0006.

(2)

JOIN/2012/039 final – 2012/0370 (NLE)

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0024.

(4)

JOIN(2012)19 final

(5)

Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 33.

(6)

Úř. věst. L 187, 17.7.2012, s. 40.

(7)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0419.

(8)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0455.

(9)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0097.

(10)

Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 61.

(11)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0203.

(12)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0025.


MENŠINOVÉ STANOVISKO

o námořním rozměru společné bezpečnostní a obranné politiky

(2012/2318(INI))

Výbor pro zahraniční věci, zpravodajka: Ana Gomes

Menšinové stanovisko předložené Sabine Lösingovou a Willym Meyerem, poslanci EP ze skupiny GUE/NGL

Tato zpráva prosazuje použití vojenských sil, aby se zajistilo využívání oceánských a mořských zdrojů a evropská nadvláda na mořích; podporuje civilně-vojenskou spolupráci, slučování vojenských a bezpečnostních nástrojů a militarizaci moří a mezinárodních vod.

Vznášíme proti ní námitky, neboť tato zpráva:

- vítá misi ATALANTA také jako základ budoucího rozvoje námořního rozměru SBOP;

- podporuje zvýšení a rozšíření vojenské přítomnosti na mořích za účelem zajištění obchodních a energetických tras, kontroly mořských zdrojů a kritické infrastruktury; geostrategického přístupu k mořím;

- podporuje doložku o vzájemné obraně a o solidaritě (čl. 42 odst. 7 SEU + článek 222 SFEU); vyjadřuje politování nad škrty ve vnitrostátních rozpočtech na obranu, požaduje EU-MIC také v oblasti stavby lodí a výroby zařízení;

- vyzývá k vojenskému námořnímu dohledu prostřednictvím Galileo;

- požaduje integrovaný námořní přístup – spojení civilních a vojenských nástrojů a pokrytí vnitřní i vnější bezpečnosti;

Požadujeme:

- demilitarizaci moří, Středomoří bez jaderných zbraní, radikální odzbrojení na úrovni EU i na celosvětové úrovni; spravedlivé, mírové a udržitelné/ekologické využívání zdrojů v oceánech;

- přesměrování vojenských výdajů na civilní účely,

- realizaci všech činností výlučně v rámci Charty OSN a mezinárodního práva;

- civilní EU, přísně civilní mírová řešení konfliktů / přísně civilní přístupy, oddělení civilních a vojenských akcí; řešení základních příčin konfliktů, jako je chudoba, nezákonné využívání zdrojů;

-    jasné oddělení EU od NATO.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

30.5.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

33

11

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Elmar Brok, Jerzy Buzek, Arnaud Danjean, Susy De Martini, Mark Demesmaeker, Michael Gahler, Marietta Giannakou, Ana Gomes, Takis Hadjigeorgiou, Anna Ibrisagic, Liisa Jaakonsaari, Anneli Jäätteenmäki, Tunne Kelam, Nicole Kiil-Nielsen, Maria Eleni Koppa, Andrey Kovatchev, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Eduard Kukan, Alexander Graf Lambsdorff, Vytautas Landsbergis, Krzysztof Lisek, Ulrike Lunacek, Francisco José Millán Mon, María Muñiz De Urquiza, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Raimon Obiols, Ria Oomen-Ruijten, Justas Vincas Paleckis, Mirosław Piotrowski, Hans-Gert Pöttering, Cristian Dan Preda, Nikolaos Salavrakos, Werner Schulz, Laurence J.A.J. Stassen, Charles Tannock, Eleni Theocharous, Inese Vaidere, Sir Graham Watson, Boris Zala

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Marije Cornelissen, Véronique De Keyser, Andrew Duff, Miroslav Ouzký, Jean Roatta, Marietje Schaake

Právní upozornění - Ochrana soukromí