ZPRÁVA o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii

26. 6. 2013 - (2013/2007(INI))

Výbor pro kulturu a vzdělávání
Zpravodaj: François Alfonsi

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii

(2013/2007(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

–    s ohledem na čl. 21 odst. 1 a na článek 22 Listiny základních práv,

–   s ohledem na studii Evropské komise EUROMOSAIC, která dokládá, že evropské jazyky zanikají, jelikož nástroje platné v současné době neumožňují jejich záchranu,

– s ohledem na Úmluvu UNESCO ze dne 17. října 2003 o zachování nemateriálního kulturního dědictví, která zahrnuje i ústní tradice a vyjádření, včetně jazyka jakožto prostředku nemateriálního kulturního dědictví,

– s ohledem na Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ze dne 20. října 2005,

–   s ohledem na světový atlas ohrožených jazyků UNESCO,

–   s ohledem na usnesení Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy ze dne 18. března 2010 s názvem „Menšinové jazyky: přínos pro regionální rozvoj“ (301/2010)[1],

–   s ohledem na zprávu 12423/2010, usnesení 1769/2010 a doporučení 1944/2010 Rady Evropy,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. září 2008 nazvané „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek“ (COM(2008)0566),

–   s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení[2],

–   s ohledem na stanovisko Výboru regionů o ochraně a rozvoji historických jazykových menšin v rámci Lisabonské smlouvy[3],

–   s ohledem na usnesení Rady ze dne 21. listopadu 2008 o evropské strategii pro mnohojazyčnost[4],

–   s ohledem na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků Rady Evropy, která byla otevřena k podpisu dne 5. listopadu 1992,

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci o jazykových právech (1996),

–   s ohledem na Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin (1995),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2004 o ochraně a podpoře kulturní rozmanitosti: role evropských regionů a mezinárodních organizací, jako je UNESCO a Rada Evropy[5], a na své usnesení ze dne 4. září 2003 o evropských regionálních a méně používaných jazycích – jazycích menšin v EU – v souvislosti s rozšířením a kulturní rozmanitostí[6],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2003 o úloze regionálních a místních orgánů v procesu evropské integrace[7], kde je zmiňována jazyková rozmanitost v Evropě,

–   s odkazem na své usnesení ze dne 24. března 2009 na téma „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek[8],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. září 2008 o sdělovacích prostředcích v Evropě[9],

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0239/2013),

A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přikládá větší význam ochraně a podpoře kulturního a jazykového dědictví Evropské unie ve vší jeho rozmanitosti;

B.  vzhledem k tomu, že jazyková a kulturní rozmanitost je jedním ze základních principů Evropské unie, jak potvrzuje článek 22 Listiny základních práv, který zni: „Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost“,

C. vzhledem k tomu, že jazyková rozmanitost je v článcích 21 a 22 Listiny základních práv uznána jako občanské právo, což znamená, že snahy o zavedení výlučnosti jednoho jazyka představují omezení a porušení základních hodnot Unie;

D. vzhledem k tomu, že k jazykům, kterým hrozí zánik, by se mělo přistupovat jako k součásti evropského kulturního dědictví a ne jako k prostředku dosahování politických, etnických či územních ambicí;

E.  vzhledem k tomu, že všechny jazyky v Evropě jsou si co do hodnoty a vážnosti rovné, že jsou nedílnou složkou jejích kultur a civilizací a přispívají k obohacování lidstva;

F. vzhledem k tomu, že soudržné mnohojazyčné společnosti, které ke své jazykové rozmanitosti přistupují demokratickým a udržitelným způsobem, pomáhají podporovat pluralitu, jsou otevřenější a mají větší potenciál k tomu, aby se staly součástí bohatství, které jazyková rozmanitost představuje;

G. vzhledem k tomu, že každý jazyk včetně těch, jimž hrozí zánik, odráží historické, společenské a kulturní znalosti a zkušenosti, a také mentalitu a styl kreativity, které jsou součástí bohatství a rozmanitosti Evropské unie a základem evropské identity; vzhledem k tomu, že jazykovou rozmanitost a přítomnost jazyků, jimž hrozí zánik, je proto třeba v dané zemi vnímat jako přínos, a nikoli jako břemeno, a že je třeba tyto jazyky podporovat a propagovat;

H. vzhledem k tomu, že UNESCO ve svém světovém atlasu ohrožených jazyků uvádí, že jazyku hrozí zánik, pokud nesplňuje nebo splňuje nedostatečně jedno či několik z následujících vědeckých kritérií: mezigenerační předávání jazyka; absolutní počet mluvčích; poměr mluvčích v rámci celkové populace; používání jazyka v různých veřejných a soukromých souvislostech; reakce na nová média; dostupnost materiálů pro učení se danému jazyku a pro jeho výuku; vládní a institucionální postoje a politiky týkající se daného jazyka, včetně jeho oficiálního postavení a používání; postoje členů komunity vůči vlastnímu jazyku; druh a kvalita dokumentů;

I.   vzhledem k tomu, že úmluva UNESCO z roku 2005 o kulturní rozmanitosti umožňuje smluvním stranám přijímat vhodná opatření na ochranu kulturních aktivit, statků a služeb, včetně opatření týkajících se jazyků používaných pro tyto činnosti, statky a služby, s cílem posílit rozmanitost z hlediska kulturních projevů jak v rámci území smluvních stran úmluvy, tak podle mezinárodních dohod;

J.   vzhledem k tomu, že Evropská charta regionálních či menšinových jazyků Rady Evropy, kterou ratifikovalo 16 členských států Unie, poskytuje referenční rámec pro ochranu ohrožených jazyků a prostředek ochrany menšin, což jsou dva body uvedené v kodaňských kritériích, které musí země splnit, mají-li vstoupit do EU;

K. vzhledem k tomu, že podle UNESCO existují ve všech evropských zemích, v evropských zámořských územích a uvnitř kočovných komunit EU jazyky, které jsou předávány pouze ústně z generace na generaci a měly by být považovány za ohrožené; vzhledem k tomu, že úroveň ochrany některých ohrožených evropských jazyků, jimiž mluví přeshraniční komunity, se velmi liší v závislosti na členském státě nebo regionu, v němž mluvčí dotčeného jazyka žijí;

L.  vzhledem k tomu, že v některých zemích a regionech tudíž existují menšinové či regionální jazyky, které jsou ohroženy nebo zanikají, přičemž v jiných, sousedních zemích jsou úředními většinovými jazyky;

M. vzhledem k tomu, že rozmanitost evropských jazyků a kultur je stejně jako biologická rozmanitost v přírodě součástí živého dědictví nezbytného pro udržitelný rozvoj našich společností, a je tudíž nutné ji uchovávat a chránit před hrozbou zániku;

N. vzhledem k tomu, že respektování jazykové rozmanitosti přispívá k sociální soudržnosti posilováním vzájemného porozumění, sebedůvěry a tolerance, a vzhledem k tomu, že jazyková rozmanitost usnadňuje přístup ke kulturním statkům a napomáhá rozvíjet tvořivost a osvojování mezikulturních dovedností a podporuje rovněž spolupráci mezi národy a zeměmi;

O. vzhledem k tomu, že článek 167 Lisabonské smlouvy jasně stanoví, že „Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodost“, a proto vyzývá k činnosti zaměřené nejen na zachování a ochranu bohatosti jazykového dědictví Unie, které je součástí její různorodosti, ale také na další rozšiřování a podporu tohoto dědictví nad rámec politik členských států;

P.  vzhledem k tomu, že pojem jazykové rozmanitosti v Evropské unii zahrnuje nejen úřední jazyky, ale i jazyky, které lze použít v úředním styku pouze na úrovni regionů, a to stejně jako celostátní úřední jazyk, regionální jazyky a jazyky, které nejsou v členských státech oficiálně uznány;

Q. vzhledem k tomu, že do kategorie ohrožených jazyků spadají také jazyky, kterým hrozí zánik pouze na konkrétním území, kde počet příslušníků komunity, kteří těmito jazyky hovoří, výrazně klesá, a specifické jazyky, u nichž statistické průzkumy systematicky prokazují dramatický pokles počtu jejich mluvčích;

R.  vzhledem k tomu, že úřední jazyky členských států mohou být rovněž ohroženými jazyky v určitých oblastech Unie;

S.  vzhledem k tomu, že s ohledem na naléhavou povahu situace, které čelí, by měla být zvláštní pozornost věnována těm jazykům, jimž hrozí vymření, a to uznáním multikulturalismu a mnohojazyčnosti, prováděním politických opatření, která bojují s existujícími předsudky vůči ohroženým jazykům, a přijetím protiasimilačního přístupu na vnitrostátní a evropské úrovni;

T.  vzhledem k tomu, že vyučování v mateřském jazyce lidí je nejúčinnějším způsobem učení;

U. vzhledem k tomu, že jsou-li děti od dětství vyučovány v mateřském jazyce a souběžně s tím se učí úřední jazyk, získávají přirozenou dovednost pro pozdější osvojování více jazyků a vzhledem k tomu, že pro mladé Evropany představuje jazyková pluralita výhodu;

V. vzhledem k tomu, že nebezpečí zániku, kterému jsou některé jazyky v Evropě vystaveny, lze omezit tím, že se zaručí dodržování zásady, podle níž se v rámci veřejného života a výkonu spravedlnosti bude s příslušnými jazyky nakládat proporcionálně, rovnoprávně a v zájmu rozmanitosti;

W. vzhledem k tomu, že ochrana a předávání jazyka velmi často závisí na informálním a neformálním vzdělání, a vzhledem k tomu, že je důležité uznat úlohu, kterou v této souvislosti sehrávají dobrovolné organizace, umění a umělci;

X. vzhledem k tomu, že problematice jazyků, jimž hrozí zánik, se v rámci politiky Komise v oblasti mnohojazyčnosti nevěnuje dostatek pozornosti; vzhledem k tomu, že po dobu platnosti dvou posledních víceletých finančních rámců (2000–2007 a 2007–2013) se evropská finanční podpora pro tyto jazyky výrazně snížila, což přispělo k prohloubení jejich potíží, a vzhledem k tomu, že nelze dopustit, aby tato situace přetrvávala i v dalším víceletém finančním rámci (2014–2020);

1.  vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby věnovaly větší pozornost obrovské hrozbě, které čelí mnoho evropských jazyků zařazených mezi ohrožené jazyky, a aby se zavázaly k důsledné ochraně a podpoře jedinečné rozmanitosti jazykového a kulturního dědictví Unie tím, že zavedou ambiciózní proaktivní revitalizační programy pro dotčené jazyky a na dosažení tohoto cíle vyčlení odpovídající prostředky; doporučuje, aby byly tyto programy rovněž zaměřeny na rozvoj širšího povědomí občanů EU o jazykovém a kulturním bohatství, které tato společenství představují; vyzývá členské státy, aby vypracovaly akční plány na podporu jazyků, jimž hrozí zánik, a to na základě sdílených osvědčených postupů, které již v mnoha evropských jazykových společenstvích existují;

2.  vyzývá vlády členských států, aby odsoudily praktiky, které prostřednictvím jazykové diskriminace nebo nucené či skryté asimilace byly v minulosti – nebo jsou nyní – namířeny proti identitě a používání jazyka ohrožených jazykových společenství nebo jejich kulturním institucím;

3.  vyzývá všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly a prováděly Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků; poukazuje na to, že tato charta funguje jako referenční dokument pro ochranu jazyků, jimž hrozí zánik, a jako jeden z mechanismů na ochranu menšin, jak je uvedeno v kodaňských kritériích, jež musí státy splňovat, aby se mohly státy členy EU;

4.  vyzývá členské státy a Komisi, aby dostály závazkům, které přijaly přistoupením k Úmluvě UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů z roku 2005, ať už je to na jejich vlastním území nebo v souvislosti s mezinárodními dohodami;

5.  vyzývá orgány Unie, aby faktické respektování jazykové rozmanitosti, a zejména ochranu nejohroženějších evropských jazyků, zařadily mezi podmínky, které musí splňovat všechny státy usilující o přistoupení k EU;

6.  vyzývá Komisi a vlády a regionální orgány členských států, aby zavedly programy na podporu tolerance ohrožených jazykových nebo etnických společenství, respektování jejich jazykových a kulturních hodnot a respektování těchto komunit ve společnosti;

7.  upozorňuje vlády a regionální orgány členských států na skutečnost, že přežití ohroženého jazyka se rovná přežití a rozvoji společenství, které ho používá, a že za účelem formulování politik na jeho ochranu je tudíž třeba zohlednit nejen kulturní a vzdělávací hlediska, ale i hospodářský a sociální rozměr;

8.  vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní politická opatření na ochranu jazyků, jimž hrozí zánik; vyzývá rovněž Komisi a Radu, aby v rámci své působnosti podle Smlouvy přizpůsobily politiky EU a naplánovaly programy tak, aby se podpořilo zachování ohrožených jazyků a jazykové rozmanitosti tím, že se využijí nástroje finanční podpory EU na období 2014–2020, včetně programů pro dokumentaci těchto jazyků a pro vzdělávání, odbornou přípravu, sociální začleňování, mládež a sport, výzkum a vývoj, programu pro kulturu a média, strukturálních fondů (Fondu soudržnosti, EFRR, ESF, Evropské územní spolupráce, EZFRV), a také všech nástrojů a výměnných platforem zaměřených na podporu prosazování nových technologií, sociálních médií a multimediálních platforem, včetně podpory vytváření obsahů a aplikací; zastává názor, že tyto nástroje by se měly zaměřovat na programy a akce přesahující kulturně či ekonomicky hranice daného společenství a jeho regionu; vyzývá Komisi, aby zvážila administrativní a legislativní překážky kladené projektům týkajícím se ohrožených jazyků z důvodu malé velikosti dotčených jazykových společenství;

9.  vzhledem k tomu, že již nelze dále otálet, vyzývá k tomu, aby finanční prostředky vyčleněné na ochranu ohrožených jazyků byly snadno dostupné a způsob jejich použití byl jasně stanoven, čímž se zajistí, aby subjekty, které chtějí tyto prostředky využít, mohly v určitém časovém rámci skutečně ohroženým jazykům pomoci;

10. zastává názor, že by Evropská unie měla podporovat a povzbuzovat členské státy, aby prováděly jazykovou politiku, která umožňuje dětem osvojit si jazyk, jemuž hrozí zánik, jako mateřský jazyk od nejútlejšího věku; poukazuje na to, že taková politika podporování dvou nebo více jazyků by, jak je vědecky prokázáno, byla pro děti přínosem a napomáhala pozdějšímu osvojování dalších jazyků, stimulovala mezigenerační přenos jazykových znalostí a poskytla mluvčím ohrožených jazyků konkrétní podporu při předávání jazykových znalostí z generace na generaci v oblastech, v nichž je na ústupu;

11. v zájmu rozvoje skutečného evropanství založeného na multikulturalismu a jazykové pluralitě podporuje intenzivnější výuku ohrožených jazyků pomocí vhodné metodiky pro studenty všech věkových kategorií, a to včetně dálkového studia;

12. bere na vědomí programy Evropské komise na podporu mnohojazyčnosti; domnívá se, že předkladatelé projektů musí mít možnost využít příležitosti, které tyto programy nabízejí, a vzhledem k tomu, že jazyková společenství bojující o záchranu ohrožených jazyků jsou často málo početnými skupinami obyvatelstva, vyzývá Komisi, aby nepovažovala programy týkající se těchto společenství za nezpůsobilé k financování kvůli nízké úrovni finančních závazků, omezenému počtu příjemců nebo malému rozsahu dotčené oblasti, ale aby usnadnila přístup k těmto programům a zveřejnila je a aby poskytla pokyny ohledně způsobilosti k financování; naléhavě vybízí členské státy, aby vystupovaly jako zprostředkovatelé a podporovatelé těchto malých ohrožených jazykových skupin a společenství za účelem jejich financování z evropských fondů, a rovněž připomíná, že finanční prostředky EU vyčleněné na podporu jazykové rozmanitosti by se neměly převádět na jiný než původně zamýšlený cíl, a ani by neměly být používány k podpoře opatření, která ohrožených jazyků využívají jako prostředku k dosažení širších politických cílů;

13. domnívá se, že politika jazykového oživení je během na dlouhou trať a musí se opírat o různorodé, koordinované plánování opatření v různých oblastech, zejména v oblasti vzdělávání (kde má velkou hodnotu předškolní vzdělávání a vzdělávání na úrovni základního školství, jakož i výuka rodičů v jazyce samotném), ve správě, v oblasti mediálních programů (rovněž s možností zřídit a rozvíjet rozhlasové či televizní stanice), v oblasti umění a ve všech oblastech veřejného života, což znamená potřebu zdrojů, které budou k dispozici v dlouhodobém horizontu; je toho názoru, že by se měla podpořit se příprava těchto programů, výměna osvědčených postupů mezi jazykovými společenstvími a zavedení postupů pro hodnocení;

14. připomíná, že je důležité pokračovat v úsilí o standardizaci převážně mluvených jazyků;

15. vyzývá členské státy, aby věnovaly zvýšenou pozornost vysokoškolskému vzdělávání a výzkumu se zvláštním zaměřením na jazyky, jimž hrozí zánik, a aby takové vysokoškolské vzdělávání a výzkum podporovaly;

16. zastává názor, že nové technologie mohou být nástrojem pro podporu znalostí, šíření, výuku a zachování evropských jazyků, jimž hrozí zánik;

17. zdůrazňuje, že je důležité, aby se znalost ohrožených jazyků předávala uvnitř rodin z generace na generaci, a upozorňuje na důležitost podpory výuky ohrožených jazyků, případně i v rámci zvláštního vzdělávacího systému; vybízí členské státy a regionální orgány, aby za tímto účelem vypracovaly vzdělávací politiky a výukové materiály;

18. domnívá se, že za účelem oživení jazyků je také důležité, aby jazyky, které se staly okrajovými a používají se převážně v rodinném kruhu, měly právo být používány veřejně ve společnosti;

19. vyzývá Komisi, aby postupovala společně s mezinárodními organizacemi, které zavedly programy a iniciativy na ochranu a podporu ohrožených jazyků, včetně např. UNESCO a Rady Evropy;

20. doporučuje, aby členské státy sledovaly vývoj nejohroženějších jazyků a aby do této činnosti zapojily státní orgány i orgány oblastí, jejichž obyvatelé mají vlastní jazyk, bez ohledu na to, zda se jedná o jazyk úřední, či nikoli;

21. zastává názor, že sdělovací prostředky, především nová média, mohou hrát důležitou roli při ochraně ohrožených jazyků, zejména pro budoucí generace; zdůrazňuje dále skutečnost, že ve prospěch těchto cílů by mohly být také využity nové technologie;

22. vzhledem ke skutečnosti, že smrt posledního mluvčího nějakého jazyka znamená obvykle zánik tohoto jazyka, naléhavě žádá zejména místní orgány, aby přijaly revitalizační opatření s cílem dosáhnout změny tohoto stavu;

23. konstatuje, že digitalizace může být jedním ze způsobů, jak ochránit jazyky před vymřením; naléhavě proto žádá místní orgány, aby shromáždily knihy a záznamy v těchto jazycích, jakož i veškeré další projevy jazykového dědictví, a zpřístupnily je na internetu;

24. navrhuje, aby komunitám, jejichž jazykům hrozí zánik, byla dána mezinárodním společenstvím a členskými státy možnost uznat, že používání a zachování jejich vlastního jazyka představuje přínos pro ně samotné i pro Evropu;

25. vyzývá Komisi, aby prostřednictvím různých programů nadále podporovala nadnárodní sítě i iniciativy a akce evropského rozměru, jejichž cílem je propagovat ohrožené jazyky, a zdůrazňuje, že je nezbytné se aktivně podílet na doplňování a ustálení světového atlasu ohrožených jazyků UNESCO a dále rozvíjet sourodý soubor ukazatelů, které umožní monitorovat stav každého jazyka a výsledky politik prováděných v zájmu prevence jeho zániku;

26. vyzývá Komisi, aby pokračovala ve výzkumu, jenž byl zahájen studií Euromosaic, a aby vybrala příklady proaktivních opatření na vnitrostátní úrovni, kterými se podařilo výrazným způsobem snížit míru nebezpečí zániku některého z evropských jazyků; doporučuje, aby v zájmu podpory výměny znalostí, odborností a osvědčených postupů mezi různými jazykovými společenstvími provedly evropské jazykové sítě posouzení politik zavedených v členských státech s cílem zachovat, chránit a prosazovat ohrožené jazyky, a aby Komise vydala odpovídající doporučení;

27. vyzývá Komisi, aby podpořila výzkum v oblasti osvojování a oživování ohrožených jazyků a výzkum týkající se výhod, které mají ze společenského a kognitivního hlediska evropští občané hovořící dvěma a více jazyky;

28. vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby podepsaly a ratifikovaly Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků (1992) a Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin (1995);

29. vyzývá Komisi, aby stanovila možná opatření týkající se ochrany ohrožených jazyků v Unii;

30. vyzývá Komisi, aby podpořila pilotní projekty napomáhající propagování používání ohrožených jazyků a akční plány vypracované samotnými jednotlivými jazykovými společenstvími;

31. zastává názor, že by Unie měla podporovat jazykovou rozmanitost ve vztazích s třetími zeměmi, zejména těmi, které si přejí stát se členy EU,

32. vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by mohla stanovit zvláštní evropská opatření na zachování, ochranu a podporu ohrožených jazyků;

33. zastává názor, že programy na podporu mnohojazyčnosti mají zásadní význam pro politické strategie týkající se sousedství EU a kandidátských a případných kandidátských zemí;

34. domnívá se, že snahy, které Komise vyvíjí na podporu oživení jazyků, by se měly zaměřovat především na iniciativy v oblasti digitálních sdělovacích prostředků, včetně sociálních médií, a jejich cílem by mělo být zajistit, aby se mladší generace o jazyky, jimž hrozí v Evropě zánik, zajímaly;

35. domnívá se, že by se Komise měla zaměřit na to, že některé členské státy a regiony svými politikami snižují šanci na přežití jazyků používaných na jejich území, ačkoli jim zánik v celoevropském kontextu nehrozí;

36. upozorňuje na užitečné internetové stránky, které nabízejí informace o programech EU, jichž lze využít k financování projektů na podporu ohrožených jazyků, a vyzývá Komisi, aby vyhlásila nové výběrové řízení na modernizaci těchto internetových stránek pro období, kdy budou na nich prezentovány nové programy na léta 2014–2020, a aby o této záležitosti poskytovala více informací, zejména dotčeným jazykovým společenstvím;

37. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

• [1]  https://wcd.coe.int/wcd/ViewDoc.jsp?id=1691607&Site=CM.
• [2]  Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.
• [3]  Úř. věst. C 259, 2.9.2011, s. 31.
• [4]  Úř. věst. C 320, 16.12.2008, s. 1.
• [5]  Úř. věst. C 92 E, 16.4.2004, s. 322.
• [6]  Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 374.
• [7]  Úř. věst. C 38 E, 12.2.2004, s. 167.
• [8]  Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s. 59.
• [9]  Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 75.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	18.6.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	30 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Zoltán Bagó, Lothar Bisky, Piotr Borys, Jean-Marie Cavada, Silvia Costa, Santiago Fisas Ayxela, Lorenzo Fontana, Mary Honeyball, Petra Kammerevert, Emma McClarkin, Emilio Menéndez del Valle, Marek Henryk Migalski, Katarína Neveďalová, Doris Pack, Chrysoula Paliadeli, Monika Panayotova, Gianni Pittella, Marie-Thérèse Sanchez-Schmid, Marietje Schaake, Marco Scurria, Hannu Takkula, László Tőkés, Helga Trüpel, Sabine Verheyen, Milan Zver
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	François Alfonsi, Liam Aylward, Ivo Belet, Nadja Hirsch, Iosif Matula, Georgios Papanikolaou, Kay Swinburne, Inês Cristina Zuber
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Vasilica Viorica Dăncilă