Postup : 2013/2023(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0291/2013

Předložené texty :

A7-0291/2013

Rozpravy :

PV 07/10/2013 - 23
CRE 07/10/2013 - 23

Hlasování :

PV 08/10/2013 - 9.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0396

ZPRÁVA     
PDF 168kWORD 120k
20. 9. 2013
PE 508.078v02-00 A7-0291/2013

o zlepšení soukromého mezinárodního práva: pravidla o soudní příslušnosti vztahující se na zaměstnání

(2013/2023(INI))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodajka: Evelyn Regner

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o zlepšení soukromého mezinárodního práva: pravidla o soudní příslušnosti vztahující se na zaměstnání

(2013/2023(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na články 12, 15, 16, 27, 28, 30, 31 a 33 Listiny základních práv Evropské unie,

–   s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

–   s ohledem na články 45, 81 a 146 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ve věcech C-18/02(1), C-341/05(2) a C-438/05(3),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0291/2013),

A. vzhledem k tomu, že přezkum nařízení Brusel I(4) byl velkým úspěchem, neboť podstatným způsobem zdokonalil pravidla týkající se soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v rámci Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že postup přepracování nezahrnoval některé otázky pracovního práva;

C. vzhledem k tomu, že interinstitucionální dohoda ze dne 28. listopadu 2001(5) stanoví, že v případě často pozměňovaných aktů se má využívat metoda přepracování;

D. vzhledem k tomu, že je důležité zajistit soulad mezi pravidly upravujícími soudní příslušnost pro rozhodování o sporu a pravidly, jež upravují, které právo se na spor uplatní;

E.  vzhledem k tomu, že hlavním úkolem mezinárodního práva soukromého na evropské úrovni je také předcházet vyhledávání nejvýhodnější jurisdikce (tzv. forum shopping) – zejména pokud k němu může dojít na úkor slabší strany, jako jsou zejména zaměstnanci – a zajistit tu nejvyšší možnou míru předvídatelnosti soudní příslušnosti;

F.  vzhledem k tomu, že platí všeobecná zásada, že by měl být příslušný ten soud, který má nejužší vztah k případu;

G. vzhledem k tomu, že množství významných rozhodnutí Soudního dvora EU, která se týkají soudní příslušnosti a rozhodného práva ve vztahu k individuálním pracovním smlouvám a protestním akcím, vyvolává obavy, že by mohla být vnitrostátní ustanovení v oblasti pracovního práva oslabována evropskými předpisy, které mohou v některých případech způsobit, že právo jednoho členského státu uplatňuje soud jiného členského státu(6);

H. vzhledem k tomu, že s ohledem na velký význam pracovního práva pro ústavní a politickou identitu členských států je důležité, aby evropské právní předpisy respektovaly vnitrostátní tradice v této oblasti;

I.   vzhledem k tomu, že je i v zájmu řádného výkonu spravedlnosti sladit pravidla o soudní příslušnosti s pravidly o rozhodném právu;

J.   vzhledem k tomu, že by bylo vhodné vyhodnotit, zda je třeba provést změny v pravidlech o soudní příslušnosti v oblasti pracovního práva;

K. vzhledem k tomu, že zejména v případě protestní akce by příslušnými soudy měly být soudy toho členského státu, v němž protestní akce byla nebo má být uskutečněna;

L.  vzhledem k tomu, že pokud jde o individuální pracovní smlouvy, mělo by být do jisté míry zajištěno, že příslušné budou soudy toho členského státu, který má nejužší vztah k danému pracovnímu vztahu;

1.  blahopřeje orgánům k úspěšnému přezkumu nařízení Brusel I;

2.  domnívá se, že s ohledem na možné budoucí revize by otázky pracovního práva měla nadále řešit Komise ;

3.  poukazuje na to, že jednou z hlavních zásad mezinárodního soukromého práva ve vztahu k soudní příslušnosti je ochrana slabší strany a že cíl ochrany zaměstnanců je detailně popsaný v současných pravidlech pro soudní příslušnost;

4.  konstatuje, že zaměstnanci jsou na základě výlučných kritérií pro určení příslušnosti stanovených nařízením Brusel I obecně dobře chráněni pravidly pro soudní příslušnost v zaměstnaneckých záležitostech, pokud čelí obvinění v žalobách podaných jejich zaměstnavateli;

5.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, zda současný právní rámec podle nařízení Brusel I dostatečně zohledňuje specifika protestních akcí v pracovní oblasti;

6.  vyzývá Komisi, aby se zvláště zabývala těmito otázkami:

a)  zda by, pokud jde o odpovědnost pracovníka, zaměstnavatele nebo organizace zastupující profesní zájmy pracovníků nebo zaměstnavatelů za škodu způsobenou protestní akcí, měly být uskutečněny kroky k vyjasnění toho, že čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I odkazuje k místu, kde k protestní akci má dojít nebo kde k ní došlo, a zda je nutné sladění s článkem 9 nařízení Řím II;

b)  zda v případech, kdy podává zaměstnanec žalobu na zaměstnavatele, by mělo být znění ochranného ustanovení uplatňujícího se v případech, kdy neexistuje místo obvyklého výkonu práce, přeformulováno tak, aby odkazovalo na místo, kde se nachází provozovna, odkud zaměstnanec dostává nebo dostával každodenní pokyny, a nikoli jen na místo, kde se nachází provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

(1)

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 5. února 2004 ve věci C-18/02, Danmarks Rederiforening, jednající za DFDS Torline A/S proti LO Landsorganisationen i Sverige, jednající za SEKO Sjöfolk Facket för Service och Kommunikation, Sb. rozh. 2004, s. I-01417.

(2)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. prosince 2007 ve věci C-341/05, Laval un Partneri Ltd proti Svenska Byggnadsarbetareförbundet, Svenska Byggnadsarbetareförbundets avdelning 1, Byggettan a Svenska Elektrikerförbundet, Sb. rozh. 2007, s. I-11767.

(3)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. prosince 2007 ve věci C-438/05, International Transport Workers’ Federation a Finnish Seamen’s Union proti Viking Line ABP a OÜ Viking Line Eesti, Sb. rozh. 2007, s. I-10779.

(4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.

(5)

Interinstitucionální dohoda ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů (Úř. věst. C 077, 28.3.2002, s. 1).

(6)

Viz zejména okolnosti věci C-438/05, International Transport Workers’ Federation a Finnish Seamen’s Union proti Viking Line ABP a OÜ Viking Line Eesti, Sb. rozh. 2007, s. I-10779.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Dne 12. prosince 2012 bylo podepsáno přepracované znění nařízení Brusel I o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(1). Toto přepracované znění nařízení zavedlo řadu významných zlepšení, zejména zrušení prohlášení o vykonatelnosti, takže výkon soudního rozhodnutí v jiném členském státě bude v budoucnosti mnohem snadnější.

Postup přepracování však nezahrnoval některá hlediska pravidel týkajících se soudní příslušnosti, která se uplatňují ve vztahu k pracovnímu právu, i když se mnoho odborníků domnívá, že je tuto oblast třeba pozměnit.

Z tohoto důvodu se Výbor pro právní záležitosti rozhodl vydat zprávu z vlastního podnětu, která se týká tématu soudní příslušnosti v oblasti pracovního práva, a to s cílem budoucí změny nařízení Brusel I.

Množství rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v oblasti mezinárodního práva soukromého a v oblasti zaměstnanosti vyvolává obavy, že pravidla Evropské unie by mohla ovlivňovat pravidla členských států na ochranu pracovníků. Zpravodajka se domnívá, že tyto obavy jsou přehnané, nicméně je potřeba provést určitá zlepšení, aby bylo zajištěno, že na vnitřním trhu nebudou oslabovány vnitrostátní právní předpisy.

Pracovní právo je oblast, na kterou má Evropská unie jen poměrně malý vliv. Různé členské státy nacházejí rovnováhu mezi právy pracovníků, činností odborových svazů a svobodou podnikání různými způsoby. V tuto chvíli není na Evropské unii, aby se pokoušela zasahovat do vnitrostátních právních předpisů v této oblasti – osud návrhu nařízení Monti II o právu na stávku ukázal, že jde o mimořádně citlivou oblast.

S ohledem na volný pohyb pracovníků a kapitálu v Evropské unii však Unie stanovila pravidla, která v přeshraničních situacích upravují, ve kterém členském státě se nachází soud příslušný k posouzení sporu, a to i v oblasti pracovního práva.

Jak bylo výše vysvětleno, pracovní právo je mimořádně citlivá oblast, a tomu odpovídají stávající specifická pravidla v nařízení Brusel I týkající se individuálních pracovních smluv. Cílem zpravodajky je chránit předpisy jednotlivých členských států v oblasti zaměstnanosti před jejich oslabováním soudní příslušností jiných členských států. Proto se domnívá, že je důležité pokud možno zajistit, aby měl v případě sporu soudní příslušnost ten členský stát, jehož vlastní pracovní právo je v daném sporu rozhodným právem. Soudní příslušnost a rozhodné právo by měly být pokud možno téhož členského státu.

Tato zásada by se měla uplatňovat ve dvou různých oblastech: protestní akce (I) a individuální pracovní smlouvy (II).

I. Protestní akce

Práva a povinnosti odborových svazů a podobných organizací, stejně jako jejich zákonná úloha, se mezi jednotlivými členskými státy liší. Kolektivní akce, jež je zákonem chráněna ústavou některých členských států, může být v jiných členských státech nezákonná, například pokud není dodržen konkrétní postup.

S ohledem na to článek 9 nařízení Řím II o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy(2) uvádí, že „je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, pokud jde o odpovědnost osoby v postavení zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo organizací zastupujících jejich profesní zájmy za škody způsobené trvající nebo uskutečněnou protestní akcí v kolektivním vyjednávání, právo země, ve které akce byla nebo má být uskutečněna“.

Tímto ustanovením je zajištěno, že se v případě protestní akce uplatní právo dotčeného členského státu. Ve věci Torline(3) Soudní dvůr roku 2004 rozhodl, že podle aktuálně platných předpisů mají o zákonnosti protestní akce uskutečněné ve Švédsku rozhodnout a náhradu škody přiznat dánské soudy. Nařízení Řím II nyní stanoví, že by mělo být rozhodným právem švédské právo, nicméně pravidla týkající se soudní příslušnosti se po přepracování nařízení Brusel I nezměnila, takže by i nyní o zákonnosti akce rozhodoval dánský soud, avšak uplatnilo by se švédské právo.

To může být nevýhodné pro pracovníky a odboráře, kteří vykonávají svá ústavní práva, a rovněž to znamená, že v některých případech budou muset soudy rozhodující o protestní akci použít zahraniční právo, což nutně sníží kvalitu výkonu spravedlnosti, protože tyto soudy budou s cizími pravidly pro protestní akce méně obeznámeny.

Zpravodajka je proto toho názoru, že je třeba pravidla týkající se soudní příslušnosti pro spory týkající se pracovních vztahů uvést v soulad s příslušnými pravidly o rozhodném právu. Soud členského státu, ve kterém byla nebo má být protestní akce uskutečněna, by měl být proto příslušný k rozhodování o souvisejících sporech.

II. Individuální pracovní smlouvy

Pokud jde o individuální pracovní smlouvy, stávající nařízení Brusel I již uznává tuto specifickou situaci tím, že stanoví zvláštní ochranná pravidla pro zaměstnance, stejně jako obsahuje zvláštní pravidla na ochranu spotřebitelů a pojištěných osob.

Zpravodajka se však domnívá, že by měly být stávající předpisy podstatně zdokonaleny. Některá zlepšení již přinesly nedávné změny nařízení Brusel I, ale nebyla věnována dostatečná pozornost důležité souvislosti mezi soudní příslušností pro řešení sporů v oblasti zaměstnanosti a zákonným systémem, který má být ve vztahu k pracovní smlouvě uplatněn.

V případech, kdy je žalovaným zaměstnavatel, může být řízení v souladu s článkem 21 přepracovaného znění nařízení Brusel I vedeno buď u soudu místa, kde má zaměstnavatel bydliště, nebo u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci (nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy, pokud již pro tohoto zaměstnavatele nepracuje). Pokud nelze určit místo obvyklého výkonu práce (ani místo, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci), je toto kritérium nahrazeno kritériem místa, kde se nachází provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání.

Ochranné kritérium místa provozovny, která zaměstnance přijala do zaměstnání, je relevantní jen ojediněle, protože i v případech, kdy neexistuje stálé místo výkonu práce, obvykle existuje stálá základna, odkud zaměstnavatel svou práci vykonává; problémy však mohou nastat v odvětví mezinárodní dopravy – u zaměstnanců leteckých společností, řidičů kamionů, v námořní dopravě atd. V těchto případech je často obtížné určit, odkud zaměstnanec pracoval, protože společnost a dopravní prostředky mohou být registrovány v různých členských státech, příslušné vedení podniku může mít sídlo v třetím členském státě a zaměstnanec může mít bydliště ve čtvrtém státě.

Obecně vzato není v tomto ohledu místo, kde se nachází provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání, jako kritérium ani logické, ani není v zájmu zaměstnance, protože často neexistuje žádná skutečná souvislost mezi místem provozovny, která zaměstnance přijala do zaměstnání, a každodenní prací(4).

Zpravodajka proto navrhuje zrušit toto ochranné ustanovení týkající se místa, kde se nachází provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání. Široce použitelné kritérium podle nařízení Řím II (místo, k němuž existuje užší vztah, jak vyplývá z okolností(5)) zase není dostatečně přesné, aby bylo možné soudní příslušnost předem jednoznačně určit.

Zpravodajka proto navrhuje zavést ochranné kritérium místa, kde se nachází provozovna, jež dává zaměstnanci každodenní pokyny ohledně vykonávané práce. Vztah mezi příslušnými soudy a skutečným pracovním vztahem tak bude v případech, kdy je vzhledem k neexistenci místa obvyklého výkonu práce třeba využít ochranného kritéria, pravděpodobně silnější.

III. Závěr

Vzhledem k výše uvedenému tedy zpravodajka navrhuje, aby byly provedeny následující změny pravidel nařízení Brusel I o soudní příslušnosti v oblasti pracovního práva:

1. v případě sporů týkajících se protestní akce by mělo být v souladu s nařízením Řím II stanoveno, že je příslušný výhradně soud místa, kde protestní akce byla nebo má být uskutečněna;

2. v případech, kdy podává zaměstnanec žalobu na zaměstnavatele, by mělo být znění ochranného ustanovení uplatňujícího se v případech, kdy neexistuje místo obvyklého výkonu práce, přeformulováno tak, aby odkazovalo na místo, kde se nachází provozovna, odkud zaměstnanec dostával každodenní pokyny, a nikoli jen na místo, kde se nachází provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání;

Účelem těchto změn je chránit kolektivně i jednotlivě zaměstnance, kteří jsou obecně v pracovních vztazích tou slabší stranou, a dále zajistit právní jednotnost a předcházet oslabování vnitrostátních právních tradic v oblasti pracovního práva tím, že bude v co největší možné míře zajištěna shoda soudní příslušnosti s právem rozhodným.

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.

(3)

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 5. února 2004 ve věci C-18/02, Danmarks Rederiforening, jednající za DFDS Torline A/S proti LO Landsorganisationen i Sverige, jednající za SEKO Sjöfolk Facket för Service och Kommunikation, Sb. rozh. 2004, s. I-01417.

(4)

Ugljesa Grusic, Jurisdiction in employment matters under Brussels I: a reassessment (Soudní příslušnost v oblasti zaměstnanosti podle nařízení Brusel I: opětovné posouzení). I.C.L.Q. 2012, 61(1), s. 91–126.

(5)

Čl. 8 odst. 4.


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (5. 9. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

ke zlepšení mezinárodního soukromého práva: pravidla pro určení soudní příslušnosti v oblasti zaměstnání

(2013/2023(INI))

Navrhovatelka: Ria Oomen-Ruijten

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že přepracované nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění)) se nezabývá pravidly pro určení soudní příslušnosti v oblasti pracovněprávních sporů;

B.  vzhledem k tomu, že interinstitucionální dohoda ze dne 28. listopadu 2001(1) stanoví, že v případě často pozměňovaných aktů se má využívat metoda přepracování, což nebylo aplikováno v případě nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000; vzhledem k tomu, že v takových případech je využití metody přepracování neoprávněným omezením spolurozhodovacího práva Evropského parlamentu;

C. vzhledem k tomu, že v zásadě by měl být příslušný ten soud členského státu, který má nejužší vztah k případu; vzhledem k tomu, že ve zvláštním případě protestní akce by příslušnými soudy měly být soudy toho členského státu, v němž protestní akce byla nebo má být uskutečněna;

1.  poukazuje na to, že jednou z hlavních zásad mezinárodního soukromého práva ve vztahu k soudní příslušnosti je ochrana slabší strany a že cíl ochrany zaměstnanců je detailně popsaný v současných pravidlech pro soudní příslušnost;

2.  konstatuje, že zaměstnanci jsou na základě výlučných kritérií pro určení příslušnosti stanovených nařízením Brusel I obecně dobře chráněni pravidly pro soudní příslušnost v zaměstnaneckých záležitostech, pokud čelí obvinění v žalobách podaných jejich zaměstnavateli;

3.  žádá, aby byly podniknuty kroky vedoucí ke zdokonalení pravidel pro soudní příslušnost v řízeních, jejichž předmětem jsou individuální pracovní smlouvy;

4.  vyzývá Komisi, aby navrhla změnu nařízení Brusel I, podle níž by byl pro spory týkající se protestních akcí příslušný výhradně soud místa, kde protestní akce byla nebo má být uskutečněna;

5.  vyzývá Komisi, aby navrhla změnu článku 19 nařízení Brusel I, která zajistí, že zaměstnanec může žalovat svého zaměstnavatele u soudů členského státu, ve kterém má zaměstnanec trvalý pobyt.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

5.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

30

2

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Regina Bastos, Edit Bauer, Heinz K. Becker, Jean-Luc Bennahmias, Phil Bennion, Pervenche Berès, Vilija Blinkevičiūtė, David Casa, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Minodora Cliveti, Marije Cornelissen, Emer Costello, Frédéric Daerden, Sari Essayah, Richard Falbr, Marian Harkin, Stephen Hughes, Jean Lambert, Verónica Lope Fontagné, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Siiri Oviir, Elisabeth Schroedter, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Jutta Steinruck, Ruža Tomašić, Traian Ungureanu, Inês Cristina Zuber

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Malika Benarab-Attou, Richard Howitt, Anthea McIntyre, Ria Oomen-Ruijten, Antigoni Papadopoulou, Csaba Sógor

(1)

Interinstitucionální dohoda ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů (Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1).


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

17.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Raffaele Baldassarre, Luigi Berlinguer, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Marielle Gallo, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sajjad Karim, Klaus-Heiner Lehne, Antonio López-Istúriz White, Antonio Masip Hidalgo, Jiří Maštálka, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Dimitar Stoyanov, Alexandra Thein, Rainer Wieland, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Eva Lichtenberger, Angelika Niebler, József Szájer, Axel Voss

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Olle Schmidt

Právní upozornění - Ochrana soukromí