ZPRÁVA ke zprávě o provádění za rok 2013: vývoj a uplatňování technologie na zachycování a ukládání uhlíku v Evropě
4. 12. 2013 - (2013/2079(INI))
Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
Zpravodaj: Chris Davies
Navrhovatel (*):Vicky Ford, Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku
(*) Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
ke zprávě o provádění za rok 2013: vývoj a uplatňování technologie na zachycování a ukládání uhlíku v Evropě
Evropský parlament,
– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (směrnici o CCS)[1],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. března 2013 o budoucnosti zachycování a ukládání CO2 v Evropě (COM(2013)0180),
– s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),
– s ohledem na balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z prosince 2008,
– s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 o plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050[2],
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0430/2013),
A. vzhledem k tomu, že zachycování a ukládání uhlíku (CCS) je slibná technologie, která by mohla být jediným prostředkem na dosažení podstatného snížení emisí CO2 z průmyslových zdrojů a mohla by významně snížit emise CO2 z elektráren na fosilní paliva, a že již nyní je třeba investic soukromého sektoru a demonstrace možností této technologie v průmyslovém měřítku na podporu inovací, bezpečného snižování nákladů a potvrzení její bezpečnosti pro životní prostředí;
B. vzhledem k tomu, že Mezinárodní energetická agentura předpokládá, že do roku 2013 budou fosilní paliva nadále zajišťovat 75 % celosvětové výroby energie, zastává názor, že CCS je nezbytné pro dosažení 20% snížení CO2 do roku 2050, a upozorňuje, že pokud nebude CCS zavedeno, bude zapotřebí navýšit investice do elektrické energie o dalších 40 %, aby se předešlo zvýšení teploty o více než 2°C;
C. vzhledem k tomu, že CCS je jedinou technologií, která dokáže přinést výrazný úbytek emisí CO2 z velkých průmyslových odvětví, jako jsou ocelářský, cementářský a chemický průmysl a ropné rafinerie, a v kombinaci s používáním biomasy k výrobě energie má potenciál podpořit čisté snížení emisí CO2;
D. vzhledem k tomu, že podle současné míry využívání fosilních paliv a jejích prognóz do budoucna se CCS zdá být naprosto nezbytným k dosažení cíle udržet nárůst globální teploty menší než 2 °C;
E. vzhledem k tomu, že rozvoj CCS by měl být vnímán jako strategie, která při přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství doplňuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie;
F. vzhledem k tomu, že v roce 2007 hlavy vlád EU doufaly, že v roce 2015 bude v provozu až 12 demonstračních zařízení CCS, ale protože se jejich finanční udržitelnost odvíjela od tehdejší vysoké ceny uhlíku, není tyto ambice v současnosti možné uskutečnit;
G. vzhledem k tomu, že rozvoj této technologie by neměl sloužit jako pobídka ke zvyšování podílu elektráren na fosilní paliva;
H. vzhledem k tomu, že EU ztrácí svoji technickou vůdčí roli v oblasti CCS a s pouze jediným projektem, který se nyní projednává pro financování z NER300, a s projekty Evropského programu oživení energetiky, které byly ukončeny nebo pozastaveny, nemá nyní žádnou účinnou politiku na podporu rozvoje stěžejních projektů CCS;
I. vzhledem k tomu, že ještě před tím, než budou jakékoli projekty zaváděny v komerčním měřítku, by měla být široké veřejnosti vždy prezentována úplná a jasná představa o výhodách a o možných hrozbách technologie CCS;
Zvýšení ambicí
1. uznává, že budování CCS by mohlo umožnit EU splnit její nízkouhlíkové cíle do roku 2050 za nižší náklady a že je nutné zejména pro odstraňování uhlíku u průmyslových odvětví, která se vyznačují jeho vysokými emisemi; domnívá se, že by to mohlo rovněž přispět k rozmanitosti a bezpečnosti dodávek energie za současného zachování a vytváření pracovních příležitostí; potvrzuje, že je naléhavě třeba rozvíjet celou řadu kompletních stěžejních projektů CCS s cílem určit nejlepší a hospodářsky nejvýhodnější řešení, a vyzývá Komisi, aby stanovila úkoly pro dosažení tohoto cíle; domnívá se, že s ohledem na nezbytnou potřebu investic je třeba vyvinout další nástroje kromě systému obchodování s emisemi (ETS) EU na posílení výzkumu a technicky zvládnutého a bezpečného používání CCS;
2. je přesvědčen, že ačkoli by technologie CCS mohla nabídnout částečné řešení, jak dosáhnout cílů omezení emisí skleníkových plynů, ještě lepší by bylo, kdyby členské státy dokázaly tyto cíle splnit bez využití CCS;
3. vyzývá Komisi, aby podporovala zavádění technologie CCS nejen v souvislosti s výrobou energie z uhlí a plynu, ale rovněž v celé řadě průmyslových odvětví, jako jsou chemický průmysl, metalurgie, výroba železa a oceli, výroba cementu a rafinerie; zdůrazňuje, že by se Komise měla zabývat otázkou budování CCS v klimatickém a energetickém rámci do roku 2013 a měla by předložit návrhy na podporu brzké výstavby stěžejních projektů CCS;
4. vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly dalekosáhlá opatření na podporu mezinárodní spolupráce a využívání technologií ke zmírňování dopadů změny klimatu a naznačily tak rozvíjejícím se ekonomikám cestu směrem k jiným alternativám rozvoje, včetně například technologie zachycování a ukládání uhlíku, které jsou méně náročné na uhlík;
5. je přesvědčen, že akční plán pro ocelářství by měl konkrétně odkazovat na potřebu rozvíjet stěžejní projekty CCS v tomto odvětví;
Vedoucí úloha členských států
6. uznává, že CCS se nemůže rozšiřovat bez podpory členských států a soukromých investorů a že členské státy mají absolutní a suverénní právo podporovat jeho zavádění nebo mu bránit; konstatuje, že zatímco některé členské státy uvedly, že nepočítají s tím, že by CCS mělo hrát nějakou úlohu v jejich strategiích na snižování emisí, neměly by bránit iniciativám států, které se domnívají, že tato technologie může hrát účinnou úlohu při jejich přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství;
7. připomíná Komisi, že Parlament vyzval k přijetí právních předpisů požadujících, aby každý členský stát přijal nízkouhlíkovou strategii do roku 2050; navrhuje, aby byla tyto vnitrostátní pracovní plány aktualizovány každých pět let; očekává, že v nich bude uvedeno, zda a jaká zařízení CCS mají být v daném členském státě zbudována;
8. vyzývá Komisi, aby navrhla, že by od členských států mělo být vyžadováno vypracování a zveřejnění vnitrostátních nízkouhlíkových plánů ještě před konferencí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v roce 2015;
9. zdůrazňuje, že za situace, kdy cena uhlíku není vysoká, hrají členské státy, které hodlají podporovat zavádění CCS, klíčovou úlohu při zajišťování transparentního toku příjmů a jakékoli případné další finanční podpory, jež může být nutná pro zajištění výstavby a provozu stěžejních projektů, přičemž zároveň umožní provozovatelům, kteří čelí vysokým nákladům „průkopníků“, zajistit návratnost jejich investice; konstatuje, že pokud mají být zařízení CCS budována na komerčním základě, mohou být potřebná rovněž příslušná regulační opatření; uznává, že je přitom nezbytné dodržet normy ochrany životního prostředí;
Regulace a financování ze strany EU
10. vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření investičního fondu EU pro průmyslové inovace na podporu rozvoje inovativních technologií šetrných k životnímu prostředí včetně stěžejních projektů CCS a dalších nízkouhlíkových technologií a opatření na snížení emisí CO2 z energeticky náročných odvěcí a jejich procesů; navrhuje, že by mohl být financován z prodeje povolenek v rámci ETS EU; zdůrazňuje, že by to nekladlo dodatečné nároky na rozpočet EU; uznává, že při vymezování parametrů využívání takovéhoto fondu by měl být brán ohled na zkušenost s omezeními a nepružností mechanismu financování NER300;
11. domnívá se, že politiky a strategie zachycování a ukládání uhlíku by měly být koncipovány pouze na základě spolehlivých důkazů o jejich pozitivních dopadech na životní prostředí, stabilitu průmyslu EU, zaměstnanost v EU a finanční dostupnost cen energií pro veřejnost a průmysl;
12. domnívá se, že dlouhodobá podpora CCS by se do budoucna měla odvíjet zejména od vhodného signálu ceny CO2, ale navrhuje, že by se jakákoli prozatímní finanční podpora požadovaná od členských států nebo Unie měla v optimálním případě odvíjet od výroby a dovozu fosilních paliv odpovědných za uvolňování CO2; navrhuje, že by Komise měla usnadnit diskusi o nabízejících se možnostech provedení, analýzy systémů požadujících získání certifikátů CCS prokazujících odklonění emisí CO2 prostřednictvím jeho skladování nebo zpracování v úměrnosti k množství CO2 obsaženém ve fosilních palivech uváděných na trh;
13. žádá Komisi, aby připravila pokyny pro členské státy týkající se nejrůznějších finančních a jiných mechanismů, které by mohly využít na podporu a pobídku rozvoje CCS a pro přístup k podpůrným fondům v rámci rozpočtu EU;
14. bere na vědomí rozhodnutí Evropské investiční banky zakázat půjčky na výstavbu uhelných elektráren emitujících více než 550g CO2 /kWh; zdůrazňuje, že bez finanční podpory na rozvoj CCS bude zavedení přísnějších limitů pro emisní výkonnost zásadní;
15. navrhuje, aby Komise zvážila, jak by bylo možné využít Výzkumný fond EU pro uhlí a ocel na podporu ukázkového zavádění předcházejícího komerčnímu využití v těchto průmyslových odvětvích;
16. váží si toho, že norská vláda podporuje projekty CCS v rámci EU, a vyjadřuje své přání, aby při jednání o příštím programovém období byl vznesen požadavek na finanční podporu pro stěžejní projekty CCS;
17. žádá Komisi, aby zhodnotila přínosy schválení a rozvoje pilotního projektu CCS nadace Ciuden ve Španělsku, který získal finanční podporu ze zdrojů EU ve výši přibližně 100 milionů EUR, coby evropského zkušebního zařízení pro technologie zachycování a ukládání CO2 na pevnině;
Doprava a ukládání
18. uznává, že je možné dosáhnou podstatných finančních úspor tím, že budou zřízeny clustery průmyslových zařízení CCS obsluhovaných sdílenými produktovody nebo jinými systémy přepravy CO2; navrhuje, že nelze očekávat, že provozovatelé elektráren budou obecně zohledňovat budoucí požadavky dalších zařízení, a že významné investice, jako jsou hlavní produktovody, které by mohly případně odvádět CO2 z mnoha zdrojů, by mohly být prováděny prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru; zdůrazňuje, že členské státy snažící se budovat CCS mohou hrát přímou úlohu při zajišťování transportu do CCS a stanovení dostupnosti infrastruktury pro ukládání;
19. vyzývá k užší spolupráci se Spojenými státy americkými a Kanadou v podobě výměny odborných znalostí a osvědčených postupů ohledně činností v oblasti zachycování a ukládání uhlíku, které jsou prováděny v rámci dialogu USA a Kanady o čisté energii;
20. zdůrazňuje, že nové nízkouhlíkové technologie by neměly být považovány za konkurenční, nýbrž za vzájemně se doplňující technologie; zdůrazňuje skutečnost, že jak obnovitelné zdroje energie, tak CCS budou hrát svoji úlohu v budoucím energetickém mixu EU a že CCS by neměly být na újmu dosažení povinných cílů EU v oblasti rozvoje obnovitelných energií; vyzývá k tomu, aby byla v klimatickém a energetickém rámci do roku 2030 přijata opatření na podporu obou těchto technologií;
21. konstatuje, že evropská geologie může vymezit hojný počet možných lokalit pro trvalé ukládání velkých množství CO2, v neposlední řadě pod Severním mořem daleko od lidského osídlení; podporuje opatření a využívání prostředků EU na stanovení společné definice charakteru lokality pro ukládání, stanovení vhodných lokalit pro ukládání v Evropě, rozvoj pilotních projektů a přípravu lokalit pro ukládání v komerčním měřítku na území členských států, které tuto technologii podporují;
22. vyzývá Komisi, aby podpořila výrobu evropského atlasu možných lokalit pro ukládání CO2;
23. uznává, že článek 6 londýnského protokolu byl pozměněn tak, že nyní již nadále nevyžaduje bránit přeshraniční přepravě CO2 za účelem ukládání; konstatuje však, že ratifikace této změny by mohla trvat mnoho let; vyzývá Komisi, aby vyjasnila, zda existují okolnosti, za nichž by během období před ratifikací nezbytných změn tohoto protokolu povolila přeshraniční přepravu CO2;
Odpovědnost za ukládání
24. konstatuje obavy některých potenciální developerů CCS, že požadavky a odpovědnost na ně kladené ohledně geologického ukládání CO2 na lokalitách schválených členskými státy jsou nekvantifikovatelné a přehnané; připomíná však pravidla odpovědnosti za ukládání CO2 stanovená směrnicí o geologickém ukládání CO2 (směrnici o CCS) a povinnosti, které se vztahují na držitele povolení k ukládání;
25. plně akceptuje, že je třeba předcházet jakémukoli náhodnému úniku CO2 z lokalit, v nichž je uložen, a že je nutno chránit nezávadnost projektu pro životní prostředí v souladu s článkem 1 směrnice o CCS; vyzývá Komisi, aby poskytla pokyny týkající se míry, do níž by měly být předem stanoveny podrobnosti o požadavcích na shodu, prostřednictvím jednání mezi možnými provozovateli a příslušnými orgány dotyčných členských států;
26. poukazuje na tom, že směrnice o CCS dává členským státům velkou pružnost stanovit finanční záruku ze strany provozovatelů CCS a délku období, než odpovědnost za uzavřenou lokalitu přejde na příslušný orgán; navrhuje, aby členské státy usilující o rozvoj CCS přistupovaly ke věci podnikavějším způsobem a přijaly větší podíl odpovědnosti, než je tomu v současnosti,
27. vyzývá Komisi, aby revidovala své pokyny ke směrnici o CCS s cílem tyto body vyjasnit;
28. uvádí, že požadavek směrnice o CCS, aby v případě úniku CO2 museli provozovatelé vrátit příspěvek, nezohledňuje nákladná opatření na nápravu; obává se, že tato povinnost bude představovat další překážku rozvoji CCS; žádá Komisi, aby ve svém posouzení směrnice o CCS navrhla přezkum tohoto ustanovení;
Status připravenosti k zachycování a ukládání uhlíku
29. zdůrazňuje, že nadále není přijatelné investovat do elektráren nebo průmyslových zařízení s pravděpodobnými vysokými emisemi CO2 bez přehlédnutí k jejich omezení v budoucnu;
30. zdůrazňuje, že podle průzkumu Eurobarometru nemá značný podíl evropské populace o technologii CCS stále povědomí, avšak ti, kteří jsou o ní informováni, ji častěji podporují; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily komunikaci s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o technologii CCS, a věří, že hlubší porozumění technologii zachycování a ukládání uhlíku je zásadní pro její veřejné přijetí, a tedy i pro její provádění;
31. bere na vědomí, že členské státy mohou hodnotit různými způsoby ustanovení směrnice o CCS požadující posouzení schopnosti zachycování, transportu a ukládání předtím, než obdrží elektrárny příslušné povolení k provozu;
32. vyzývá Komisi, aby navrhla, že v členských státech, které se rozhodly využívat technologii CCS, by podmínkou pro výstavbu mohla být odpovídající příprava na CCS nebo další opatření na podstatné snížení emisí CO2 pro všechny nové elektrárny na fosilní paliva a pro průmyslová zařízení nad schválenou velikost s výjimkou případů zařízení pro pokrytí poptávky po elektřině ve špičce nebo pokud daný členský stát splnil legislativní požadavek na zveřejnění pracovního plánu ukazujícího, jak splní své cíle na snížení emisí CO2 do roku 2050 bez použití CCS;
33. žádá Komisi, aby analyzovala, v jaké míře by bylo zapotřebí technologii zachycování a ukládání uhlíku zavést do určitého rozhodujícího data, tj. do roku 2030, má-li významně přispět ke splnění cílů snížení emisí pro rok 2050, a aby o této analýze předložila zprávu;
Zachycování a ukládání uhlíku
34. vítá různé iniciativy na využití CO2 tak, aby došlo ke snížení celkových emisí do atmosféry a na vytvoření alternativních produktů, jako jsou udržitelná paliva v dopravě; vyzývá zejména naléhavě Komisi, aby posoudila potenciál využívání CO2 na posílení těžby ropy a zemního plynu v EU;
o
o o
35. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Před pěti lety panovala vysoká očekávání, že Evropská unie zaujme celosvětově vedoucí úlohu v rozvoji zachycování a ukládání uhlíku (CCS). Evropská rada nejen přijala myšlenku, že v roce 2015 bude v provozu 12 demonstračních zařízení CCS ale podpořila i návrh Evropského parlamentu na zřízení příslušného mechanismu financování (NER300), který se zdálo, že přinese dostatečnou podporu veřejného sektoru pro zajištění uskutečnění této myšlenky.
Vše bylo dobře míněno. Pokud mají celosvětové emise CO2 do roku 2050 dramaticky klesnout za co nejnižší náklady, je rozvoj technologií CCS zásadní podmínkou. Je třeba snížit emise z významných průmyslových zařízení a umožnit určité kontinuální využívání fosilních paliv se sníženým dopadem na globální oteplování.
Z původního nadšení bohužel mnoho nezůstalo. Mezi původními žadateli o první fázi financování z nástroje NER300 bylo třináct významných projektů v šesti zemích, ale nakonec jich byla většina stažena nebo nesplnila přísné a nezměnitelné požadavky, jež byly stanoveny. Ve druhé fázi probíhá pouze jediný projekt („White Rose“ ve Spojeném království), ale není nadále jisté, zda požadavky tohoto členského státu budou odpovídat požadavkům Komise natolik, aby se mohlo přistoupit k přijetí závazku. Většina z 1 miliardy EUR prostředků vyčleněných na pilotní projekty CCS v roce 2009 prostřednictvím programu evropské hospodářské obnovy zůstává nevyužito a nebudou znovu přiděleny.
Technologie na separaci a záchyt CO2 existují od 30. let 20. století. Potrubní přeprava CO2 je ve světě běžná. Byla prokázána bezpečnost zařízení na podzemní ukládání CO2 v neposlední řadě ve Sleipneru v Norsku, kde probíhá od roku 1996 injektáž 1 milionu tun CO2 ročně do skalního položí pod Severním mořem bez jakýchkoli známek nečekaného pohybu.
Řada studií ukazuje, že CCS jsou levnější na 1 tunu odkloněného CO2 než offshorové větrné elektrárny a sluneční energie, a nastoluje otázku, proč nebyla tato technologie přijata s větším nadšením.
Zdaleka největším důvodem je to, že ani Evropská unie ani členské státy nevytvořily obchodní model, který by podpořil soukromé investice. Zatímco developeři v oblasti obnovitelných energií získali dotace v hotovosti od spotřebitelů elektřiny, podpora CCS závisela téměř zcela na uhlíkových povolenkách, jejichž cena byla tak vysoká, že investoři hledali alternativu k jejich nákupu a snažili se vyhnout emisím CO2. Hodnota mechanismu financování NER300 rovněž přímo závisela na ceně uhlíku, jejíž pád tak představoval dvojí úder pro naděje na rozšíření CCS.
Bezpochyby cena emisí uhlíku ve výši 60-70 EUR na tunu by silně snížila potřebu dotací do obnovitelných energií a podpořila investice do CCS, ale je nepravděpodobné, že jí bude dosaženo v řadě nadcházejících let. Je třeba hledat alternativní přístup. Zpravodaj v této zprávě poukazuje na možné směr a nutná opatření.
Zdůrazňuje, že pro rozvoj CCS bude rozhodující politická a finanční podpora ze strany členských států. I když není žádný členský stát nucen přijmout tuto technologii proti své vůli, nelze se podle zpravodaje domnívat, že všechny vlády zemí EU vědí, jak dosáhnout svého cíle snížení na CO2 do roku 2050 nebo že provedly hodnocení toho, jaký podíl v tom může hrát CCS. Částečně z tohoto důvodu zdůrazňuje, že by právní předpisy EU měly po každém z členských států požadovat, aby zveřejnil svoji orientační strategii vysvětlující, jakým způsoben hodlá dosáhnout cílů pro rok 2050.
Není možné vše ponechat na soukromém sektoru. Členské státy by měly zhodnotit jaké potenciální zařízení pro CCS by měly být připraveny a hrát aktivní úlohu v jeho rozvoji. Je zapotřebí, aby členské státy zajistily finanční mechanismy, jako jsou garantované výkupní ceny stejného řádu jako dotace na podporu obnovitelné energie. Mohou rovněž pomáhat při výstavbě sítě produktovodů a pomoci při stanovení a přípravě lokalit pro ukládání. Mohou rovněž hrát vedoucí úlohu při přesvědčování skeptické veřejnosti, že ukládání CO2 přináší menší rizika než mnoho dalších průmyslových činností. Budou muset přijmout sdílení finanční odpovědnosti v případě problémů, k nimiž dojede na lokalitách pro ukládání, jež samy schválily.
I když hlavní úlohu by měly hrát členské státy, bylo vždy přijímáno, že EU by se měla kolektivně zapojit do rozvoje CCS a zajistit, že dojde ke sdílení znalostí v této oblasti ku prospěchu všech. Za současného stavu věcí nemá již EU v této oblasti žádnou účinnou politiku.
Zpravodaj navrhuje, aby byl schválen cíl EU na koncentraci úsilí a podporu využívání některých z omezených stávajících prostředků, jež mohou být k dosažení tohoto cíle k dispozici. Uvádí, že bychom měli prostě podpořit rozvoj řady stěžejních projektů CCS, pokud má dojít k podpoře inovací, omezení výdajů a tato technologie má být přijata jako udržitelná volba. Jako skromný cíl navrhuje mít do roku 2020v provozu nebo ve výstavbě dostatečný počet projektů CCS, jež umožní roční ukládání 10 milionů tun CO2. Je to jedna pětina celkového ročního cíle navrhovaného Mezinárodní energetickou agenturou.
Vbrzku bude potřeba dalšího zdroje financování. Zpravodaj podporuje vytvoření průmyslového inovačního fondu z prodeje uhlíkových povolenek. Zdroje by měly být dostupné nejen na podporu CCS, ale rovněž na rozvoj inovativních projektů v oblasti obnovitelné energie a prostředků na snížení emisí CO2 z energeticky náročných odvětví.
Evropská komise očekává, že CCS budou samostatně životaschopné do roku 2035, ale pro předkomerční stadium po roce 2020 se zpravodaj domnívá, že zdrojem finanční podpory by měla být fosilní paliva, z nichž emise CO2 pocházejí. Doporučuje vytvoření systému osvědčení pro CCS v souladu s pokyny „Renewables Obligation“ Spojeného království nebo švédsko-norského certifikačního systému. Doporučuje, aby se povinnost držet řadu osvědčení CCS vztahovala zvláště na výrobce a dovozce fosilních paliv.
Pokud se pro CCS nepodaří zajistit finanční podporu, jeví se jako možná alternativa regulativní přístup. Zpravodaj by se raději vyhnul zavádění přísných norem v oblasti emisní výkonnosti, ale akceptuje, že mohou také hrát svoji úlohu.
Evropský parlament získal uznání v roce 2008 za to, že navrhl finanční mechanismus na podporu CCS, který obdržel podporu Rady a Komise. Zpravodaj doufá,že poslanci EP budou moci znovu převzít iniciativu a že v této zprávě navrhne Parlament prostředky pro zajištění používání technologie, která hraje v boji proti hrozbě globálního oteplování klíčovou úlohu.
STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (*) (6. 11. 2013)
pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
ke zprávě o provádění za rok 2013: vývoj a uplatňování technologie na zachycování a ukládání uhlíku v Evropě
(2013/2079(INI))
Navrhovatelka: Vicky Ford
(*) Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu
NÁVRHY
Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
A. vzhledem k tomu, že technologie zachycování a ukládání uhlíku je jedinou rozsáhlou a prokazatelnou technologií, která je v současnosti dostupná pro využití oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv k výrobě nízkouhlíkové elektřiny;
B. vzhledem k tomu, že zatímco v energetickém odvětví existují alternativy k fosilním palivům, v mnoha průmyslových odvětvích, jako je chemický, ocelářský, ropný či cementářský průmysl, může být značného snížení emisí dosaženo pouze prostřednictvím technologie zachycování a ukládání uhlíku; vzhledem k tomu, že rozvoj technologie průmyslového zachycování a ukládání uhlíku je proto prioritou;
C. vzhledem k tomu, že budoucnost uhlí v Evropě by se měla opírat o strategii stabilního rozvoje, neboť uhlí je pro hospodářství EU stále nepostradatelné; vzhledem k tomu, že skladba zdrojů energie EU v období po roce 2030 musí zajistit příležitosti ke stabilnímu hospodářskému rozvoji a současně zachovat energetickou bezpečnost členských států a rychlý rozvoj nových energetických technologií, včetně technologií spalování uhlí;
D. vzhledem k tomu, že politiky v oblasti boje proti zmìnì klimatu nemìly oèekávaný úèinek a v mnoha pøípadech vedly k pøemístìní prùmyslové èinnosti v rámci EU a nárùstu cen elektøiny, èímž pøispìly k poklesu konkurenceschopnosti evropského hospodáøství a chudobì evropského obyvatelstva;
E. vzhledem k tomu, že boj proti zmìnì klimatu mùže být úspìšný pouze tehdy, budou-li zvláštní opatøení zavádìna v celém svìtì;
1. domnívá se, že technologie zachycování a ukládání uhlíku může napomoci členským státům k využití jejich vlastních zásob na bázi uhlíku, a to v závislosti na poptávce, čímž přispěje také k rozmanitosti a bezpečnosti dodávek energie a ke snížení emisí skleníkových plynů a současně v EU zachová pracovní místa v průmyslu a vytvoří nová specializovaná pracovní místa; upozorňuje však, že jakýkoli nárůst využívání fosilních paliv v energetice musí být současně doprovázen rozsáhlým zaváděním technologie zachycování a ukládání uhlíku;
2. vyzývá Komisi a èlenské státy, aby pøijaly dalekosáhlá opatøení na podporu mezinárodní spolupráce a využívání technologií ke zmíròování dopadù zmìny klimatu, a naznaèily tak rozvíjejícím se ekonomikám cestu smìrem k jiným alternativám rozvoje, vèetnì napøíklad technologie zachycování a ukládání uhlíku, které jsou ménì nároèné na uhlík;
3. pøipomíná, že fosilní paliva budou v následujících desetiletích stále tvoøit nejvìtší podíl ve skladbì zdrojù energie (podle Mezinárodní energetické agentury 75 % v roce 2030), a proto je technologie zachycování a ukládání uhlíku hodnotnou technologií, kterou je tøeba zkoumat;
4. zdùrazòuje, že Mezinárodní energetická agentura ve své zprávì z roku 2012 o budoucnosti energetických technologií upozoròuje na skuteènost, že nebude-li technologie zachycování a ukládání uhlíku dostupná, mohly by potøeby dalších investic do oblasti výroby elektøiny, jež jsou nezbytné pro omezení nárùstu globální teploty o maximálnì dva °C, vzrùst o dalších 40 %;
5. poznamenává, že pokud nebude zachycování a ukládání uhlíku zahrnuto do dlouhodobé energetické strategie, dojde k značnému podrývání národního, unijního i celosvětového úsilí v boji proti změně klimatu;
6. domnívá se, že politiky a strategie zachycování a ukládání uhlíku by měly být koncipovány pouze na základě spolehlivých důkazů o jejich pozitivních dopadech na životní prostředí, stabilitu průmyslu EU, zaměstnanost v EU a finanční dostupnost cen energií pro veřejnost a průmysl;
7. domnívá se, že nové nízkouhlíkové technologie by v zájmu dosažení dlouhodobých cílů Evropy v oblasti dekarbonizace neměly být považovány za konkurenční, nýbrž za vzájemně se doplňující technologie; zdůrazňuje, že obnovitelné zdroje energie i technologie zachycování a ukládání uhlíku musejí mít v budoucí skladbě zdrojů energie EU významné zastoupení; žádá proto, aby byly obnovitelné zdroje energie i technologie zachycování a ukládání uhlíku doplněny vhodnými mechanismy, jež v nacházejícím balíčku předpisů o politikách EU v oblasti energetiky a změny klimatu do roku 2030 poskytly investiční jistotu, v souladu s čl. 194 odst. 2 SFEU, aby tak byly zajištěny rovné podmínky a spravedlivá hospodářská soutěž mezi různými nízkouhlíkovými energetickými technologiemi;
8. domnívá se, že podpora poèáteèních projektù, využívání zkušeností a sdílení znalostí jsou pøedpoklady pro rozvíjení podrobných dlouhodobých opatøení na podporu technologie zachycování a ukládání / využívání uhlíku a že díky nim mùže dojít ke snížení nákladù na zavedení této technologie; vyzývá proto, aby i nadále pokraèovala mezinárodní spolupráce mezi prùmyslovými odvìtvími vèetnì inovativních malých a støedních podnikù a institucí s cílem zajistit uplatnìní nejlepších možných postupù; pøipomíná souèasnì výzvy, které se objevují v rùzných fázích výzkumu a vývoje, a výzvy spojené s uvádìním nových technologií na trh a zároveò, že je tøeba posílit nástroje na podporu projektù na úrovni EU, aby mohly skuteènì podnìcovat podniky v zahajování spolupráce s výzkumnými støedisky;
9. vyzývá k užší spolupráci se Spojenými státy americkými a Kanadou v podobě výměny odborných znalostí a osvědčených postupů ohledně činností v oblasti zachycování a ukládání uhlíku, které jsou prováděny v rámci dialogu USA a Kanady o čisté energii;
10. vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly hlavními regulačními, finančními a společenskými překážkami, které brání zavedení technologie zachycování a ukládání uhlíku, jako je přidělování povolení a finanční podpory, zavádění dovednostní základny pro zachycování a ukládání uhlíku a vyvíjení a testování technologií účinného zachycování, přepravy a ukládání;
11. domnívá se, že pobídky a politická opatření by se měly zaměřit na ukázky projektů zachycování a ukládání uhlíku i na následné dlouhodobější funkční projekty a musejí poskytovat větší jistotu investicím ze soukromého sektoru; domnívá se dále, že pobídky a opatření by měly být v rámci průmyslových výrobních procesů účinně rozděleny mezi odvětví výroby elektrické energie a technologie zachycování a ukládání uhlíku;
12. domnívá se, že v zájmu zajištìní ekonomické životaschopnosti a environmentální udržitelnosti technologie zachycování a ukládání uhlíku by demonstraèní projekty zachycování a ukládání uhlíku mìly být zamìøeny na rozvoj místnì podmínìných strategií zachycování a využívání uhlíku, aby bylo dosaženo uzavøeného cyklu CO2, a vyzývá Komisi a èlenské státy k podpoøe výzkumu a technického rozvoje v pøíslušné technologické oblasti;
13. domnívá se, že zavedené zpùsoby podpory demonstraèních projektù využívající program finanèního nástroje NER300 nebyly z podnikatelského hlediska pro dlouhodobé investice soukromého sektoru do technologie zachycování a ukládání uhlíku dostateènì atraktivní a kapitálové výdaje, zejména pak provozní náklady, jsou u tohoto typu technologie stále pøíliš vysoké;
14. zatímco pokraèuje diskuse o dlouhodobých strukturálních reformách obchodování s emisemi, vyzývá Komisi a èlenské státy, aby pøedložily speciální politická opatøení a flexibilnìjší finanèní model, na jejichž základì by první funkèní projekty zachycování a ukládání uhlíku v EU byly uskuteènìny do roku 2020;
15. domnívá se, že podpora na úrovni EU by měla mimo jiné pokračovat i prostřednictvím evropské průmyslové iniciativy v oblasti technologie zachycování a ukládání uhlíku a programu Horizont 2010;
16. zdùrazòuje, že podle prùzkumu Eurobarometru nemá znaèný podíl evropské populace o technologii zachycování a ukládání uhlíku stále povìdomí, avšak ti, kteøí jsou o ní informováni, ji èastìji podporují; vyzývá Komisi a èlenské státy, aby zlepšily komunikaci s cílem zvýšit povìdomí veøejnosti o technologii zachycování a ukládání uhlíku, a vìøí, že hlubší porozumìní technologii zachycování a ukládání uhlíku je zásadní pro její veøejné pøijetí, a tedy i pro její provádìní;
17. je znepokojen skutečností, že článek 6 londýnského protokolu bude omezovat přeshraniční přepravu odpadu pocházejícího ze zachycování a ukládání uhlíku a následně bude tedy omezovat i potenciál této technologie v členských státech, které nemají prokazatelná úložiště; vyzývá proto smluvní strany, aby našly vhodné řešení, jako je například ratifikace pozměňovacího návrhu z roku 2009 k článku 6, a zabránily tak překážkám v zavádění technologie zachycování a ukládání uhlíku;
18. žádá Komisi, aby analyzovala, v jaké míøe by bylo zapotøebí technologii zachycování a ukládání uhlíku zavést do urèitého rozhodujícího data, tj. do roku 2030, má-li významnì pøispìt ke splnìní cílù snížení emisí pro rok 2050, a aby o této analýze pøedložila zprávu;
19. domnívá se, že v souladu se zásadami udržitelného rozvoje bychom měli podporovat nejen zachycování a ukládání uhlíku, ale také výzkum a inovace v oblasti využívání CO2;
20. vyzývá èlenské státy, aby zajistily, že lépe porozumí potenciálu technologie zachycování a ukládání uhlíku pro prùmyslové aplikace, využívání emisí, technologické prognózy a odhady nákladù, aby se technologie prùmyslového zachycování a ukládání uhlíku stala v rámci pøijímání krátkodobých a støednìdobých politických rozhodnutí prioritou;
21. uznává, že plánování zùstává v kompetenci èlenských státù, a vyzývá Komisi, èlenské státy a místní vlády, aby ve vìtší míøe a soustavnìji mapovaly možnosti zachycování a ukládání uhlíku v prùmyslových lokalitách s vyššími emisemi, nebo to významnì pøispìje k pøijímání rozhodnutí ohlednì infrastruktury a ukládání uhlíku; domnívá se, že tyto lokality by mohly vytváøet uzlové body a využívat výhod možností sdílené infrastruktury.
VÝSLEDEK KONEÈNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
5.11.2013 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
39 5 1 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Josefa Andrés Barea, Jean-Pierre Audy, Ivo Belet, Bendt Bendtsen, Jan Březina, Maria Da Graça Carvalho, Giles Chichester, Pilar del Castillo Vera, Christian Ehler, Vicky Ford, Adam Gierek, Norbert Glante, Fiona Hall, Jacky Hénin, Edit Herczog, Kent Johansson, Romana Jordan, Krišjānis Kariņš, Lena Kolarska-Bobińska, Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz, Jaroslav Paška, Aldo Patriciello, Vittorio Prodi, Miloslav Ransdorf, Jens Rohde, Paul Rübig, Amalia Sartori, Salvador Sedó i Alabart, Francisco Sosa Wagner, Konrad Szymański, Britta Thomsen, Evžen Tošenovský, Catherine Trautmann, Claude Turmes, Vladimir Urutchev |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Jerzy Buzek, Ioan Enciu, Andrzej Grzyb, Roger Helmer, Seán Kelly, Bernd Lange, Zofija Mazej Kukovič, Franck Proust, Algirdas Saudargas |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Nikos Chrysogelos |
||||
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
27.11.2013 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
51 12 1 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Elena Oana Antonescu, Pilar Ayuso, Paolo Bartolozzi, Sandrine Bélier, Sergio Berlato, Lajos Bokros, Franco Bonanini, Biljana Borzan, Yves Cochet, Spyros Danellis, Chris Davies, Bas Eickhout, Edite Estrela, Jill Evans, Karl-Heinz Florenz, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Satu Hassi, Jolanta Emilia Hibner, Dan Jørgensen, Karin Kadenbach, Martin Kastler, Holger Krahmer, Corinne Lepage, Kartika Tamara Liotard, Linda McAvan, Miroslav Ouzký, Gilles Pargneaux, Andrés Perelló Rodríguez, Pavel Poc, Frédérique Ries, Anna Rosbach, Oreste Rossi, Dagmar Roth-Behrendt, Kārlis Šadurskis, Carl Schlyter, Richard Seeber, Theodoros Skylakakis, Bogusław Sonik, Dubravka Šuica, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Salvatore Tatarella, Thomas Ulmer, Glenis Willmott, Sabine Wils, Marina Yannakoudakis |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Erik Bánki, Gaston Franco, Julie Girling, Eduard-Raul Hellvig, Georgios Koumoutsakos, Marusya Lyubcheva, Judith A. Merkies, Miroslav Mikolášik, James Nicholson, Alojz Peterle, Vittorio Prodi, Marita Ulvskog, Vladimir Urutchev, Anna Záborská, Andrea Zanoni |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Esther de Lange |
||||