Postup : 2012/2323(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0435/2013

Předložené texty :

A7-0435/2013

Rozpravy :

PV 24/02/2014 - 26
CRE 24/02/2014 - 26

Hlasování :

PV 25/02/2014 - 5.18
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0127

ZPRÁVA     
PDF 285kWORD 287k
4. 12. 2013
PE 510.803v02-00 A7-0435/2013

o opatřeních v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: József Szájer

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro rozvoj
 STANOVISKO Hospodářskéhoměnového výboru
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanostsociální věci
 STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdravíbezpečnost potravin
 STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkumenergetiku
 STANOVISKO Výboru pro dopravucestovní ruch
 STANOVISKO Výboru pro zemědělstvírozvoj venkova
 STANOVISKO Výboru pro rybolov
 STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnostvnitřní věci
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o opatřeních v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(1),

–   s ohledem na společnou dohodu o aktech v přenesené pravomoci, která byla schválena dne 3. března 2011 Konferencí předsedů,

–   s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(2), zejména na bod 15 a přílohu 1 této dohody,

–   s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 5. září 2012 ve věci C-355/10, Parlament v. Rada (dosud nezveřejněný), a projednávanou věc C-427/12, Komise v. Evropský parlament a Rada Evropské unie,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o přenesení zákonodárné pravomoci(3),

–   s ohledem na informační zprávu Evropského hospodářského a sociálního výboru o zdokonalení tvorby právních předpisů: prováděcích aktech a aktech v přenesené pravomoci, která byla přijata dne 19. září 2013,

–   s ohledem na dopis, který dne 26. listopadu 2012 zaslal předseda Parlamentu předsedovi Konference předsedů výboru ohledně horizontálních zásad pro používání aktů v přenesené pravomoci v souvislosti s legislativními programy, na něž se vztahuje víceletý finanční rámec (VFR), jak je podpořila Konference předsedů na své schůzi dne 15. listopadu 2012,

–   s ohledem na dopis, který dne 8. února 2013 zaslal předseda Parlamentu předsedovi Rady a předsedovi Komise ohledně nedostatečného pokroku v Radě při zajišťování souladu mezi návrhy v oblasti zemědělství a rybolovu,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro rozvoj, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0435/2013),

A. vzhledem k tomu, že na základě Lisabonské smlouvy mají Parlament a Rada ( dále označeni jako „zákonodárce“) možnost svěřit prostřednictvím legislativního aktu („základní akt“) část své pravomoci Komisi; vzhledem k tomu, že přenesení pravomoci je citlivý úkon, kdy je Komise pověřena výkonem pravomoci, která je podstatou vlastní úlohy zákonodárce; vzhledem k tomu, že je proto nutné zajistit správné uplatňování Smlouvy, aby byla zajištěna dostatečná úroveň demokratické legitimity i pro akty v přenesené pravomoci; vzhledem k tomu, že při úvahách o otázce přenesení pravomoci je proto nutné vždy vycházet z iniciativy zákonodárce; vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury je přijetí základních pravidel upravované oblasti vyhrazeno zákonodárci, tzn. že přijímání ustanovení, která vyžadují politická rozhodnutí spadající do odpovědnosti zákonodárce, nelze přenést; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu se tato přenesená pravomoc týká pouze doplnění a změn částí legislativního aktu, které nejsou podstatné; vzhledem k tomu, že výsledkem aktů v přenesené pravomoci, které přijímá Komise, jsou nelegislativní akty s obecnou působností; vzhledem k tomu, že v základním aktu musí být výslovně stanoven cíl, obsah, rozsah a doba trvání přenesené pravomoci a dále podmínky, které se na toto přenesení pravomoci vztahují;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament, Rada a Komise sjednaly v zájmu stanovení praktických opatření a dohodnutých upřesnění a preferencí použitelných pro přenesení legislativní pravomoci v souladu s článkem 290 SFEU společnou dohodu o aktech v přenesené pravomoci s cílem zajistit bezproblémový výkon přenesené pravomoci a účinnou kontrolu této pravomoci ze strany Evropského parlamentu a Rady;

C. vzhledem k tomu, že Smlouvy stanoví, že členské státy přijímají veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření k provedení právně závazných aktů Unie; vzhledem k tomu, že jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky, svěří tyto akty prováděcí pravomoci Komisi (a v některých zvláštních případech Radě), jak je stanoveno v článku 291 SFEU; vzhledem k tomu, že pokud je v základním aktu stanoveno, že přijetí prováděcích aktů Komisí musí podléhat kontrole ze strany členských států, měl by tento základní akt svěřit Komisi prováděcí pravomoci v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011; vzhledem k tomu, že Komise přijala v prohlášení připojeném k uvedenému nařízení klíčový závazek, jenž spočívá v urychleném přizpůsobení acquis novému systému aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, jež má být provedeno do konce tohoto legislativního období, včetně základních aktů odkazujících na regulativní postup s kontrolou;

D. vzhledem k tomu, že je úkolem zákonodárce v jednotlivých případech stanovit do jaké míry bude každý legislativní akt podrobný, a tím rozhodnout, zda je třeba přenést na Komisi pravomoc k přijímání aktů v přenesené pravomoci a rovněž zda bude zapotřebí propůjčení pravomocí k zajištění jednotných podmínek pro provedení daného legislativního aktu; vzhledem k tomu, že svěření takovéto přenesené nebo prováděcí pravomoci není nikdy povinné; vzhledem k tomu, že svěření těchto pravomocí je nicméně třeba zvážit v případech, kdy je zapotřebí zaručit flexibilitu a účinnost, které nelze zajistit řádným legislativním postupem; vzhledem k tomu, že rozhodnutí o svěření přenesené nebo prováděcí pravomoci musí vycházet z objektivních faktorů, které musí umožnit soudní přezkum přijatého řešení; vzhledem k tomu, že neexistuje judikatura k článku 290 SFEU a ke kritériím v něm stanoveným, a proto je pro Evropský parlament a Radu složitější dospět k dohodě o určení vymezení mezi prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci

E.   vzhledem k tomu, že přenesení pravomocí na Komisi není jen technická záležitost, ale že může rovněž zahrnovat otázky značné politické důležitosti pro občany a spotřebitele, podniky a celá odvětví Unie, vzhledem k jejich možným socioekonomickým, environmentálním a zdravotním dopadům;

F.  vzhledem k tomu, že během legislativních jednání o celé řadě dokumentů vyšlo najevo, že výklad orgánů je v některých otázkách odlišný; vzhledem k tomu, že parlamentní výbory mohou podle článku 37a jednacího řádu v rámci přezkumu návrhu, jenž stanoví přijetí aktů v přenesené pravomoci, požádat Výbor pro právní záležitosti o vypracování stanoviska; vzhledem k tomu, že Konference předsedů schválila dne 13. ledna 2012 společný postup a dne 19. dubna 2012 horizontální přístup, jimiž se mají jednotlivé výbory řídit v zájmu sladění rozdílných názorů; vzhledem k tomu, že tento společný postup je třeba dále posílit tím, že Parlament stanoví svá vlastní kritéria pro uplatňování článků 290 a 291 SFEU a bude usilovat, aby se na těchto kritériích dohodl s Radou a Komisí;

Použití článků 290291 SFEU

1.  domnívá se, že Parlament by se měl při uplatňování článků 290 a 291 SFEU řídit těmito nezávaznými kritérii; tento soubor kritérií nelze považovat za vyčerpávající:

- O závazné či nezávazné povaze opatření je nezbytné rozhodnout na základě povahy a obsahu tohoto opatření; podle článku 290 SFEU lze přenést pouze pravomoc k přijetí právně závazných opatření.

- Komise může v legislativních aktech provést změny pouze prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. Tato skutečnost se vztahuje i na změny příloh, neboť přílohy jsou nedílnou součástí legislativního aktu. Nelze doplňovat nové přílohy, ani přílohy vypouštět s cílem umožnit či zamezit použití aktů v přenesené pravomoci; pokud se zákonodárce domnívá, že určitý text by měl být nedílnou součástí základního aktu, může rozhodnout o jeho začlenění formou přílohy. Toto platí zvláště pro seznamy či rejstříky povolených produktů či látek na úrovni Unie, jež by v zájmu právní jistoty měly zůstat nedílnou součástí základního aktu, případně ve formě přílohy. Opatření, která mají úžeji vymezit přesný obsah povinností stanovených v legislativním aktu, jsou koncipována tak, aby základní akt doplnila o jiné než podstatné prvky.

- Rozhodne-li se zákonodárce, že opatření vedoucí ke stanovení priorit, cílů či očekávaných výsledků nebudou začleněna do samotného legislativního aktu, měla by být tato opatření přijímána prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

- Opatření, jež mají stanovit (další) podmínky, kritéria nebo požadavky, které musí být splněny a jejichž splnění musí být zaručeno členskými státy či jinými osobami nebo subjekty, jichž se právní předpis přímo dotýká, mění ze své podstaty obsah daného právního předpisu a doplňuje nová pravidla s obecnou působností. Taková další pravidla nebo kritéria lze tudíž stanovit pouze prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci. Naproti tomu pravidla nebo kritéria, která již byla stanovena v základním aktu (nebo budou stanoveny aktem v přenesené pravomoci) a nemění podstatu práv či povinností, jež z nich vyplývají, ani nevedou k dalším politickým rozhodnutím, lze naopak uplatňovat prostřednictvím prováděcích aktů.

- Za určitých okolností je Komise zplnomocněna k přijetí dodatečných závazných pravidel s obecnou působností, která mají vliv na podstatu práv či povinností stanovených v základním aktu. Taková opatření ze své podstaty doplní opatření stanovená v základním aktu a dále upřesní politiku Unie. Takto lze postupovat pouze prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci.

–   Podle struktury dotčeného finančního programu by jiné než podstatné prvky, kterými se mění či doplňuje základní akt, jako například prvky týkající se specifických technických otázek, strategických zájmů, cílů, očekávaných výsledků atd., mohly být přijaty prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci, pokud již nejsou součástí základního aktu. Pouze v případě prvků, které neimplikují žádnou další politickou orientaci či směřování v dotčené oblasti politiky, může zákonodárce rozhodnout, aby byly přijaty prostřednictvím prováděcích aktů.

- Opatření, které vymezí, jaký druh informací má být podle základního aktu poskytnut (tj. přesný obsah informací), obvykle doplňuje povinnost poskytnout informace a mělo by být provedeno prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci.

- Opatření, kterým se stanoví způsob poskytování informací (tj. formát), obvykle nerozšiřuje povinnost poskytnout informace. Takové opatření však umožňuje jednotné provádění. Tento krok by tak měl být zpravidla prováděn prostřednictvím prováděcího aktu.

- Opatření, jež stanoví postup (tj. způsob plnění či provedení), mohou mít v závislosti na svém obsahu, souvislostech a povaze ustanovení základního aktu buď podobu aktu v přenesené pravomoci, nebo prováděcího aktu (či může být dokonce podstatným prvkem základního aktu). Opatření, jimiž se stanoví prvky postupů zahrnující další, jiná než podstatná politická rozhodnutí za účelem doplnění legislativního rámce stanoveného v základním aktu, by měla mít v zásadě formu aktů v přenesené pravomoci. Opatření, jež v zájmu zajištění jednotných podmínek pro plnění povinnosti vymezené v základním aktu podrobně stanoví postupy, by měla být obvykle přijata prováděcími opatřeními.

- Pokud jde o postupy, mohou být pravomoci k vymezení metod (tj. zejména pravidelných a systematických způsobů provádění) nebo metodologie (tj. pravidel k určení metod) stanoveny akty v přenesené pravomoci či prováděcími akty v závislosti na obsahu či souvislostech.

- Akty v přenesené pravomoci by měly být obecně používány tehdy, když základní akt ponechává Komisi značný prostor doplnění legislativního rámce stanoveného v základním aktu podle vlastního uvážení.

- Povolení může být opatřením s obecnou působností. Jedná se např. o případ, kdy se rozhodnutí týká povolení či zákazu použití určité látky v potravinách, kosmetických přípravcích apod. Takové rozhodnutí má obecnou působnost, neboť se dotýká jakéhokoli subjektu, který má zájem danou látku používat. Vychází-li v takovém případě rozhodnutí Komise zcela z kritérií stanovených v základním aktu, může se jednat o prováděcí akt; avšak v případě, že daná kritéria Komisi stále umožňují, aby přijala další, jiná než podstatná / druhotná politická rozhodnutí či rozhodnutí v oblasti politik, mělo by takovéto povolení mít podobu aktu v přenesené pravomoci, neboť by doplňovalo základní akt.

- Legislativním aktem lze Komisi svěřit pouze pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností. Prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci tudíž nesmí být přijímána opatření s individuální působností. Akt má obecnou působnost, pokud se vztahuje na objektivně stanovené situace a zakládá právní účinky vůči obecně a abstraktně vymezeným kategoriím osob.

- Prováděcí akty by neměly zavádět žádnou další politickou orientaci a pravomoci svěřené Komisi by neměly ponechávat žádný významný prostor pro jednání podle vlastního uvážení.

Obecné připomínky

2.  naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby zahájily s Parlamentem jednání v zájmu dosažení dohody ohledně výše uvedených kritérií; domnívá se, že toho lze dosáhnout revizí interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů, která by měla tato kritéria zahrnovat;

3.   znovu připomíná rozhodnutí přijatá na schůzích Konference předsedů konaných dne 13. ledna 2011 a dne 19. dubna 2012 týkající se aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů a zdůrazňuje, že Parlament by měl vždy trvat na používání aktů v přenesené pravomoci pro veškeré pravomoci přenesené na Komisi, které splňují kritéria uvedená v článku 290 SFEU, a že dokumenty, v nichž nejsou respektována institucionální práva Parlamentu, pokud jde o zahrnutí aktů v přenesené pravomoci, by neměly být zařazovány na pořad jednání plenárního zasedání za účelem hlasování vedoucího k dohodě; zdůrazňuje, že by Parlament měl již při zahájení jednání označit otázku aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů za otázku, která je pro Parlament z institucionálního hlediska klíčová;

4.  vyzývá Komisi, aby v budoucnu výslovně a důsledně zdůvodňovala, proč v rámci daného legislativního návrhu navrhuje formu aktu v přenesené pravomoci či prováděcího aktu a z jakého důvodu tedy příslušný obsah právní úpravy nepovažuje za podstatný prvek; připomíná, že z ustanovení článků 290 a 291 SFEU je zjevné, že akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty plní různé potřeby a nemohou být proto vzájemně zaměňovány;

5.  je přesvědčen, že pro posílení pozice zpravodajů Parlamentu při jednání o právních předpisech by měla být častěji využívána možnost požádat Výbor pro právní záležitosti o stanovisko podle článku 37a jednacího řádu;

6.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že Lisabonské smlouvě je po čtyřech letech od jejího vstupu v platnost přizpůsobena pouze část acquis; vítá, že Komise nedávno předložila návrhy na přizpůsobení zbývajících legislativních aktů, jež počítají s uplatněním regulativního postupu s kontrolou; zdůrazňuje však, že je zapotřebí co nejdříve zahájit jednání o těchto návrzích, aby byl tento úkol dokončen do konce tohoto volebního období; domnívá se, že článku 290 SFEU by nyní měly být přizpůsobeny alespoň všechny případy, na které se dříve vztahoval regulativní postup s kontrolou, neboť opatření přijatá tímto postupem mají rovněž obecnou působnost a mohou měnit jiné než podstatné prvky základního aktu, mimo jiné odstraněním některých z těchto prvků či vložením nových jiných než podstatných prvků; zároveň vyzývá Radu, aby pokročila v rozhovorech o těchto konkrétních návrzích na přizpůsobení, jež jsou dosud zablokovány v Radě, včetně návrhů v oblasti zemědělství a rybolovu;

7.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že ačkoli může být systematické uvádění všech aspektů politiky v základním aktu v některých případech vhodným řešením, mohlo by časem vést k tomu, že článek 290 SFEU by pozbyl významu coby cenný prostředek racionalizace legislativního procesu, což bylo jeho původním účelem, aby se zamezilo mikro-řízení a těžkopádnému a zdlouhavému postupu spolurozhodování; zdůrazňuje, že používání tohoto přístupu může být v některých případech extrémně složité, například v oblastech, kde technologie prochází neustálým vývojem;

8.   zdůrazňuje, že v případech, kdy bylo rozhodnuto o uplatnění prováděcích aktů, by měl vyjednávací tým Parlamentu pečlivě posoudit, jaký druh kontroly ze strany členských států je potřebný a zda by měl být uplatněn poradní či přezkumný postup; zdůrazňuje, že vyjednávací týmy Parlamentu by v případě uplatnění přezkumného postupu měly akceptovat tzv. „ustanovení o rozhodnutí bez stanoviska“ pouze ve výjimečných, řádně zdůvodněných případech, neboť tento postup brání Komisi v přijímání návrhů prováděcích aktů v případě, že výbor složeného ze zástupců členských států, jemuž předsedá Komise, nepřijme žádné stanovisko;

9.  doporučuje Komisi, aby nezneužívala aktů v přenesené pravomoci k opětovnému otevírání otázek, které byly na politické úrovni dohodnuty v rámci třístranných jednáních; zdůrazňuje, že pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci by měla být Komisi svěřena pokud možno pouze na omezenou dobu;

10. vybízí své výbory, aby v příslušné oblasti své působnosti důsledně sledovaly využívání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů; za tímto účelem žádá Komisi, aby posílila správní ujednání o předávání a uchovávání dokumentů týkajících se aktů v přenesené pravomoci, včetně přípravných dokumentů, a to ve snaze zajistit přinejmenším stejnou úroveň informovanosti a transparentnosti, jako je tomu u stávajícího rejstříku prováděcích aktů, a zajistit souběžný tok informací do Parlamentu a Rady jakožto zákonodárců;

11. domnívá se, že bylo dosaženo významného pokroku v zajištění rychlého předávání aktů v přenesené pravomoci příslušným výborům, což zase příznivě ovlivnilo výkon kontrolních pravomocí poslanců;

12. poukazuje na politickou odpovědnost zákonodárce a na nutnost do přípravné fáze aktů v přenesené pravomoci pravidelně a včas zapojovat Parlament; vyzývá Komisi, aby Parlament, včetně příslušného zpravodaje pro daný dokument, plně informovala o předpokládaném harmonogramu, naplánovaných schůzích skupin odborníků a o obsahu plánovaných aktů v přenesených pravomocí, a to i poskytováním přístupu do příslušných databází Komise, jako je CIRCA;

13.  naléhavě žádá Komisi, aby plně respektovala bod 15 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí a mimo jiné zjednodušila postup pro přizvání odborníků Parlamentu na schůze s vnitrostátními odborníky, pokud si to vyžádá příslušný parlamentní výbor; uznává, že by Komise v návaznosti na účast odborníků Parlamentu na těchto schůzích mohla být přizvána na schůze v Parlamentu, kde by proběhly další výměny názorů na přípravu aktů v přenesené pravomoci; naléhavě žádá Komisi, aby bod 15 rámcové dohody uplatňovala také na ty části schůzí členských států a Komise, kde jsou projednávány jiné otázky než prováděcí akty ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011;

14. domnívá se, že doba mezi předáním končeného návrhu prováděcích aktů a jejich schválením Komisí je často velmi krátká, a neumožňuje proto řádný dohled ze strany Parlamentu; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby plně respektovala právo Parlamentu kontrolovat konečné návrhy prováděcích aktů ve lhůtě jednoho měsíce v souladu s dohodou mezi Parlamentem a Komisí z roku 2008 ohledně postupů projednávání ve výborech;

15.  požaduje vyčlenění dostatečných technických a lidských zdrojů na akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, aby tak bylo mimo jiné zajištěno účinné interní předávání informací; domnívá se, že skutečnost, že jsou akty v přenesené pravomoci poslancům zpřístupněny formou informačního bulletinu, usnadňuje kontrolu těchto aktů, a poslanci tak mohou včas vznášet případné námitky;

16. doporučuje, aby v každém výboru byli jmenováni stálí zpravodajové pro akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, čímž by se zajistila soudržnost v rámci daného výboru i mezi ostatními výbory; domnívá se, že podobné otázky musí být řešeny soudržným způsobem, přičemž musí být současně zajištěna potřebná flexibilita;

17. vítá skutečnost, že odborníci Komise jsou ochotni se účastnit informačních schůzí s poslanci, neboť pořádání těchto schůzí v dostatečném předstihu před přijetím aktů v přenesené pravomoci je velmi užitečné pro vyjasnění klíčových aspektů těchto aktů a usnadňuje práci Parlamentu při posuzování daných aktů;

18. dále vyzývá zejména členy vyjednávacích týmů, aby aktům v přenesené pravomoci a prováděcím aktům věnovali zvláštní pozornost při podávání zpráv příslušnému výboru po každém třístranném jednání podle čl. 70 odst. 4 jednacího řádu Parlamentu;

Připomínky týkající se konkrétních témat

Zemědělstvírybolov

19. vyslovuje politování nad tím, že postupy, které měly vést k přizpůsobení důležitých předpisů týkajících se zemědělství a rybolovu, byly po neúspěšných neformálních trojstranných jednáních a po prvním čtení v Evropském parlamentu Radou zablokovány; zdůrazňuje, že důvodem této situace je často neochota Rady používat akty v přenesené pravomoci; konstatuje, že pouze v rámci úplných legislativních postupů o reformě SZP a SRP bylo možné najít takové řešení pro přizpůsobení, které by bylo přijatelné pro obě strany, ačkoli některá ustanovení byla schválena pouze pod podmínkou, že nebudou představovat precedens; naléhavě vyzývá Radu, aby pokročila v práci na dosud nedokončených postupech přizpůsobování, tak aby mohly být uzavřeny před koncem tohoto volebního období;

Rozvojová spolupráce

20. připomíná, že obzvláště v případě finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci uplatňuje Parlament již od roku 2006 postup „demokratické kontroly“ v podobě politického dialogu s Komisí o návrzích opatření; konstatuje nicméně, že zkušenosti Parlamentu s tímto postupem byly smíšené a že jeho vliv na rozhodnutí Komise byl omezený;

21. upozorňuje, že v oblasti rozvojové spolupráce jsou prováděcí akty často založeny na předchozích konzultacích s třetími stranami, což činí změny v pozdější fázi postupu formálního projednávání ve výborech obtížnějšími; zdůrazňuje proto, že dřívější informování Parlamentu a dialog s ním by byly významným krokem k účinnějšímu uplatňování kontrolních pravomocí Parlamentu;

Hospodářskéměnové záležitosti

22. poukazuje na skutečnost, že nařízení o evropských orgánech dohledu (dále jen „orgány dohledu“) zavádějí v oblasti finančních služeb regulační technické normy (dále jen „RTN“) a prováděcí technické normy (dále jen „PTN“) a orgánům dohledu ukládají, aby návrhy RTN a PTN předkládaly Komisi k přijetí; zastává názor, že vzhledem k technické způsobilosti a odborné kvalifikaci orgánů dohledu by akty v přenesené pravomoci měly mít pokud možno formu RTN nežli běžných aktů v přenesené pravomoci; domnívá se také, že Komise by měla před přijetím řádných aktů v přenesené pravomoci požádat příslušný orgán dohledu o odborné poradenství ohledně jejich obsahu;

23. upozorňuje na skutečnost, že podle některých legislativních aktů lze lhůtu pro kontrolu RTN prodloužit o další měsíc s ohledem na jejich rozsah a složitost, a domnívá se, že by se takováto flexibilita měla stát obecným pravidlem; dále upozorňuje na skutečnost, že zákonodárce v případě všech aktů v přenesené pravomoci týkajících se finančních služeb stanovil tříměsíční lhůtu pro přezkum, kterou lze prodloužit o další tři měsíce, a domnívá se, že by se tato praxe měla rozšířit i na další složité oblasti;

24. zdůrazňuje, že podmínka, že během parlamentních prázdnin nelze předkládat žádné akty v přenesené pravomoci, by měla být rozšířena i na RTN;

25. je přesvědčen o tom, že výzva k zapojení zúčastněných stran do skupin zúčastněných stran v rámci orgánů dohledu by měla být zveřejněna s dostatečným (minimálně dvouměsíčním) předstihem prostřednictvím různých komunikačních prostředků a dodržovat jasný a zracionalizovaný postup, aby se přihlásilo široké spektrum kandidátů; připomíná, že je nutné, aby byly skupiny zúčastněných stran v orgánech dohledu vyváženě zastoupeny v souladu s příslušnými právními předpisy;

Zaměstnanostsociální věci

26. připomíná, že v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí Parlament zpochybnil platnost rozhodnutí o EURES před Soudním dvorem, aby tak chránil své výsady;

Občanské svobody, spravedlnostvnitřní věci

27. vyzývá Komisi, aby do svého pracovního programu začlenila návrhy na změnu veškerých právních aktů původního třetího pilíře s cílem uvést tyto akty v soulad s novou hierarchií norem a respektovat pravomoci a příslušnost Evropského parlamentu a jeho právo na informace o přenášení pravomocí na Komisi, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě; zdůrazňuje, že to bude vyžadovat jednotlivé posouzení každého právního aktu, aby se vymezila rozhodnutí, která musí – jakožto podstatné prvky – přijmout zákonodárce, zejména pokud se dotýkají základních práv dotčených osob, a rozhodnutí, která lze považovat za nepodstatná (viz rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-355/10);

28. upozorňuje na skutečnost, že ačkoli Lisabonská smlouva vstoupila v platnost před dlouhou dobou, Rada stále přijímá právní akty na základě ustanovení bývalého třetího pilíře, takže Parlament je nucen podávat žaloby u Evropského soudního dvora;

°

° °

29. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(2)

Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.

(3)

Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 6.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Účelem této zprávy je posoudit uplatňování článků 290 a 291 SFEU v praxi a poskytnout zpravodajům několik praktických pokynů, jak přistupovat k aktům v přenesené pravomoci a prováděcím aktům. K 18. červenci 2013 obdržel Parlament 69 aktů v přenesené pravomoci (4 v roce 2010, 7 v roce 2011, 38 v roce 2012 a prozatím 20 v roce 2013), které zahrnují 64 nařízení v přenesené pravomoci, 2 směrnice v přenesené pravomoci a 3 rozhodnutí v přenesené pravomoci, přičemž žádný ze spolutvůrců právních předpisů dosud nevznesl proti aktu v přenesené pravomoci námitku.

Velké naděje spojované v letech 2010 a 2011 se zprávami o přenesení legislativní pravomoci a nařízením o prováděcích aktech, k němuž jsem vypracoval zprávu, se však nenaplnily tak, jak se původně předpokládalo. Cílem těchto nástrojů je ještě více zlepšit kontrolu spolutvůrců sekundárních právních předpisů, a tím i posílit demokratickou legitimitu těchto aktů. Dalším cílem je zajistit větší účinnost a další zjednodušení právních předpisů na evropské úrovni.

V rámci přípravy této zprávy byl vytvořen administrativní projektový tým, jehož členy byli administrátoři z výborů poskytujících stanovisko a příslušných parlamentních útvarů, a byl vypracován pracovní dokument, v němž byly představeny hlavní problémy, které by mohly být obecně popsány jako problémy vztahující se ke dvěma různým oblastem:

1.  Volba mezi využitím aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů způsobuje potíže při mnoha jednáních o nových legislativních návrzích předkládaných Komisí a návrzích uvádějících stávající právní předpisy do souladu s Lisabonskou smlouvou.

2.  Existuje několik otázek týkajících se přípravy a přijímání aktů v přenesené pravomoci a přípravy prováděcích aktů ze strany Komise a jejich zpracování v Evropském parlamentu, včetně různých způsobů, jimiž Parlament vykonává své kontrolní pravomoci, zapojení odborníků a vytváření účinného a efektivního toku informací mezi orgány a v rámci Parlamentu.

Vymezení aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů a správná a nejvhodnější volba ustanovení, která mají být zařazena do základního aktu, jsou otázkami, které jsou již nedílnou součástí většiny jednání o legislativních návrzích. Předkládám proto několik praktických návrhů, které zaručí výsadní práva Parlamentu a budou pro jeho poslance a zaměstnance vodítkem v jejich činnosti a jež zohledňují různé postoje Parlamentu, „horizontální přístup“ schválený Konferencí předsedů a pravidelné přezkumy prováděné parlamentními útvary.

Proto je zásadní, aby výbory více využívaly možnosti požádat výbor JURI o stanovisko k využívání aktů v přenesené pravomoci podle článku 37a jednacího řádu.

Konečným cílem této zprávy je konsolidovat činnost orgánů EU provedenou jak na správní, tak i politické úrovni se zaměřením především na spolutvůrce právních předpisů a Komisi, na otázky týkající se využívání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů v posledních čtyřech letech a vytvořit podmínky pro zahrnutí těchto otázek do nadcházejícího přezkumu interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003.


STANOVISKO Výboru pro rozvoj (23. 9. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k opatřením v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrole výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatel: Gay Mitchell

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

–    s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 1. prosince 2011 o společném návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, který schválil dohodovací výbor a kterým se mění nařízení (ES) č. 1905/2006, jímž se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (PE-CONS 00059/2011 – C7-0379/2011 – 2010/0059(COD))(1);

–    s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. června 2011 o nařízení (ES) č. 1905/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci: získané poznatky a vyhlídky do budoucnosti(2),

Prováděcí akty

1.  připomíná, že v případě finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci i dalších finančních nástrojů vnější pomoci uplatňoval Parlament již od roku 2006 kromě existujících oficiálních pravomocí ke kontrole provádění nařízení též postup „demokratické kontroly“ v podobě politického dialogu s Komisí o návrzích opatření; podotýká však, že zkušenosti Parlamentu s tímto postupem byly různé a že vliv Parlamentu na rozhodnutí Komise byl omezený;

2.  upozorňuje, že v oblasti rozvojové spolupráce jsou prováděcí akty často založeny na předchozích konzultacích s třetími stranami, což činí změny v pozdější fázi postupu projednávání ve výborech obtížnějšími; zdůrazňuje proto, že dřívější informování Parlamentu a dialog s ním, což je v současnosti s ohledem na nadcházející nové finanční nástroje financování za hranicemi EU na období 2014–2020 předmětem jednání orgánů, by byly významným krokem k účinnějšímu uplatňování kontrolních pravomocí Parlamentu;

3.  zastává názor, že často velmi krátký časový úsek, který uplyne od představení návrhu prováděcích aktů do jejich přijetí Komisí, je obtížně slučitelný s pracovními postupy Parlamentu;

Aktypřenesené pravomoci

4.  pokud jde o nástroje financování za hranicemi EU, připomíná své rozhodnutí uvedené v legislativním usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1905/2006, totiž že trvá na používání aktů v přenesené pravomoci vždy, když se bude jednat o strategická politická rozhodnutí o financování a programování těchto nástrojů; před přijetím finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020 opakuje, že zásadní politická rozhodnutí, zejména pak ta, která se týkají prioritních oblastí a obecně orientační výše přidělených finančních prostředků, nemohou být přijímána formou prováděcích aktů; znovu zdůrazňuje, že na zapojení spolutvůrců právních předpisů nelze v případě takovýchto rozhodnutí pohlížet jako na mikrořízení;

5.  domnívá se, že akty v přenesené pravomoci jsou užitečné zejména v oblasti vnější politiky, neboť zde spojují větší demokratickou legitimitu s pohotovou reakcí a pružným postupem rozhodování; zdůrazňuje nicméně, že zejména v případě široce zaměřených a složitých finančních nástrojů, jako je finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, by potenciální oblasti spolupráce měly být jasně vymezeny v základním aktu;

6.  ohrazuje se proti tvrzení Komise, že používání aktů v přenesené pravomoci, jak pro finanční nástroje vnější pomoci navrhuje Evropský parlament, by popíralo důležité cíle – účinnost, flexibilitu a zjednodušení –, jak je uvedeno ve sdělení Komise s názvem „První srovnávací přehled pro VFR na období 2014–2020“ (COM(2012)0531), jež bylo přijato dne 20. září 2012;

7.  konstatuje, že jelikož neexistuje judikatura k článku 290 a ke kritériím v něm stanoveným, je pro spolutvůrce právních předpisů obtížnější v případě nástrojů financování za hranicemi EU, které nenesou typické rysy právního nařízení s oblastí působnosti, dospět k dohodě o určení dělicí čáry mezi prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

17.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

26

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Thijs Berman, Michael Cashman, Ricardo Cortés Lastra, Corina Creţu, Leonidas Donskis, Mikael Gustafsson, Filip Kaczmarek, Miguel Angel Martínez Martínez, Gay Mitchell, Norbert Neuser, Maurice Ponga, Jean Roatta, Birgit Schnieber-Jastram, Michèle Striffler, Keith Taylor, Patrice Tirolien, Ivo Vajgl

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Philippe Boulland, Enrique Guerrero Salom, Edvard Kožušník, Krzysztof Lisek, Isabella Lövin, Judith Sargentini

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Emma McClarkin, Jarosław Leszek Wałęsa, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

(1)

Úř. věst. C 165 E, 11.6.2013, s. 109.

(2)

Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 51.


STANOVISKO Hospodářskéhoměnového výboru (11. 10. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k opatřením v návaznosti na přenesení legislativních pravomocí na Komisi a ke kontrole výkonu prováděcích pravomocí Komise ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatelka: Sharon Bowles

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  poukazuje na skutečnost, že nařízení o evropských orgánech dohledu (dále jen „orgány dohledu“)(1) zavádějí v oblasti finančních služeb regulační technické normy (dále jen „RTN“) a prováděcí technické normy (dále jen „PTN“), podle nichž orgány dohledu tyto návrhy RTN a PTN předkládají Komisi k přijetí; zastává názor, že vzhledem k technické způsobilosti a odborné kvalifikaci orgánů dohledu by přenesení pravomoci mělo být pokud možno provedeno spíše formou RTN nežli prostřednictvím řádných aktů v přenesené pravomoci; domnívá se, že Komise by měla také před přijetím řádných aktů v přenesené pravomoci požádat příslušný orgán dohledu o odborné poradenství ohledně jejich obsahu;

2.  zdůrazňuje, že volba správného právního nástroje (legislativního aktu, aktu v přenesené pravomoci, prováděcího aktu nebo aktu v přenesené pravomoci formou RTN ) není pouhou technickou záležitostí; zdůrazňuje, že ve skutečnosti je nanejvýš důležité zajistit, aby zákonodárná moc přijala plnou odpovědnost za základní prvky a za účinný dohled nad politickými rozhodnutími; konstatuje, že v zájmu vyvážení pravomocí, správnosti a řádného fungování rozhodovacího procesu a prosazování politik může být rovněž značně důležité, aby tyto jednotlivé nástroje byly uplatňovány v souladu s kritérii stanovenými ve Smlouvě; zdůrazňuje tedy, že Evropský parlament by měl těmto aspektům věnovat zvláštní pozornost;

3.  zdůrazňuje, že spolutvůrci právních předpisů by měli vždy usilovat o vyjasnění a vymezení účelu a nezbytnosti jakéhokoli přenesení pravomoci v textu přijímaném na úrovni 1 a v základním aktu stanovit všechny základní prvky a politické pokyny, takže k dalšímu propracování na technické úrovni postoupí pouze jiné než základní prvky;

4.  navrhuje, aby každý parlamentní výbor pověřil svého předsedu, jednoho z místopředsedů nebo příslušného člena, aby pomáhal ostatním členům a koordinoval práci s dalšími výbory s cílem zaručit soudržnost aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů; zdůrazňuje, že zpravodaj základního aktu by měl být automaticky – je-li to možné – jmenován i zpravodajem navazujícího dokumentu a měl by výboru pravidelně podávat zprávy; domnívá se, že by měla být přijata opatření na zajištění kontinuálního výkonu kontrolních pravomocí tím, že se případně navrátí poslanci, kteří před volbami spolupracovali na textu na úrovni 1;

5.  domnívá se, že návrhy textů na úrovni 1 by měl v případě významných aktů v přenesené pravomoci a RTN vždy doprovázet kompletní harmonogram připravený ve spolupráci s příslušným orgánem dohledu, jenž by měl zahrnovat lhůty pro konzultace a dobu realizace;

6.  zdůrazňuje, že Parlament a Rada by měly být plně informovány o harmonogramu a obsahu opatření, jež mají být přijata v rámci přenesené pravomoci; zastává názor, že o záměru schválit nebo zamítnout návrh RTN by měli být, s uvedením důvodů, písemně informováni předseda a zpravodaj příslušného výboru EP a stínoví zpravodajové; domnívá se, že pokud se Komise v případě aktů v přenesené pravomoci nehodlá řídit doporučením příslušného orgánu dohledu, musí o tom taktéž informovat Parlament a členské státy a vysvětlit, o kterou oblast se jedná a proč se tak rozhodla; své rozhodnutí případně podloží výsledky veřejných konzultací, podrobnou analýzou nákladů a přínosů, právní analýzou a racionálními odpověďmi na všechny písemné dotazy spoluzákonodárců; domnívá se, že postup by měl být naprosto transparentní; konstatuje, že kvůli výkladu rámcové dohody(2) ze strany Komise je občas ztížena účast odborníků Parlamentu na schůzích skupiny odborníků, na nichž se projednávají akty v přenesené pravomoci, tzn. že Parlament nemá stejné postavení jako Rada;

7.  vyzývá smíšený výbor, aby horizontálně koordinoval práci orgánů dohledu, a žádá, aby se jeho zástupci účastnili slyšení výboru ECON, aby Parlament informovali o probíhající práci na aktech v přenesené pravomoci a PTN;

8.  upozorňuje na skutečnost, že nedávno přijaté nařízení o kapitálových požadavcích a směrnice o kapitálových požadavcích umožňují prodloužit lhůtu pro kontrolu RTN o další měsíc podle jejich rozsahu a složitosti, a domnívá se, že by se takováto flexibilita měla stát obecným pravidlem; je toho názoru, že lhůty, které má Parlament na vznesení připomínek k aktům v přenesené pravomoci přijatým Komisí, musí být dostatečně dlouhé, aby Parlament mohl v plném rozsahu vykonávat své kontrolní pravomoci, a že tyty lhůty musí být stanoveny s ohledem na harmonogram plenárních zasedání a pracovní vytížení; zastává názor, že standardní dvouměsíční lhůta, kterou lze prodloužit o další dva měsíce, jak je stanoveno ve společné dohodě, není v případě složitých otázek a rozsáhlých aktů v přenesené pravomoci dostatečně dlouhá a že je nutné stanovit delší kontrolní období; připomíná, že spolutvůrce právních předpisů má plnou pravomoc k tomu, aby v základním aktu stanovil lhůtu pro kontrolu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že pokud společná dohoda uvádí pokyny ohledně lhůt, tyto pokyny nejsou v žádném případě závazné, a tedy zákonodárce v tomto ohledu nikterak neomezují; upozorňuje na skutečnost, že zákonodárce v případě všech aktů v přenesené pravomoci týkajících se finančních služeb stanovil tříměsíční lhůtu pro přezkum, kterou lze prodloužit o tři měsíce, a domnívá se, že by se tato praxe měla rozšířit i na další komplexní oblasti;

9.  zdůrazňuje, že v harmonogramu pro přijímání aktů v přenesené pravomoci je nutné zohlednit přestávky v zasedání Parlamentu během letních prázdnin a na konci kalendářního roku a legislativního období, aby se předešlo situacím, kdy Parlament nemůže kvůli přestávce v zasedání nebo na konci legislativního období provést přezkum; domnívá se, že za tímto účelem je nutné do ustanovení, která Komisi zmocňují k přijímání aktů v přenesené pravomoci, zahrnout náležitá ujednání; zdůrazňuje, že podmínka, že během přestávek v zasedání Parlamentu nelze předkládat žádné akty v přenesené pravomoci, by měla být rozšířena i na RTN; konstatuje, že vzhledem k tomu, že námitku je nutné schválit absolutní většinou, by mělo být hlasování v plénu o námitce vůči aktu v přenesené pravomoci pečlivě naplánováno;

10. považuje za naprosto nezbytné, aby byly stanoveny postupy a opatření pro období voleb v roce 2014, zejména v souvislosti s nedávno přijatými a připravovanými právními předpisy, včetně nařízení o kapitálových požadavcích, směrnice Solventnost II, nařízení EMIR, nařízení Omnibus II a směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID);

11. domnívá se, že pokud orgány dohledu potřebují na konzultace a vypracování RTN více času, měly by příslušný výbor Parlamentu informovat o příčinách prodlev při předkládání návrhů RTN, a budou-li k tomu vyzvány, měly by vystoupit před příslušným parlamentním výborem; domnívá se, že bude-li stanoven nový harmonogram pro předložení návrhu RTN, měla by o tom Komise informovat příslušný parlamentní výbor;

12. je přesvědčen o tom, že výzva k zapojení zúčastněných stran do skupin zúčastněných stran v rámci orgánů dohledu by měla být zveřejněna s dostatečným (minimálně dvouměsíčním) předstihem prostřednictvím různých komunikačních prostředků a měla by dodržovat jasný a zracionalizovaný postup, aby se přihlásilo široké spektrum kandidátů; připomíná, že je nutné, aby byly skupiny zúčastněných stran v orgánech dohledu vyváženě zastoupeny v souladu s příslušnými právními předpisy.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

30.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

32

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Marino Baldini, Jean-Paul Besset, Sharon Bowles, George Sabin Cutaş, Leonardo Domenici, Markus Ferber, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Sylvie Goulard, Liem Hoang Ngoc, Gunnar Hökmark, Jürgen Klute, Philippe Lamberts, Werner Langen, Ivana Maletić, Arlene McCarthy, Anni Podimata, Peter Simon, Ivo Strejček, Ramon Tremosa i Balcells, Corien Wortmann-Kool, Pablo Zalba Bidegain

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Fabrizio Bertot, Zdravka Bušić, Mojca Kleva Kekuš, Olle Ludvigsson, Catherine Stihler, Nils Torvalds, Oleg Valjalo

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Wim van de Camp

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12); nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké zdravotní pojištění), Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48); nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84, zejména články 10 až 15 tohoto nařízení.

(2)

Rámcová dohoda o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47).


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanostsociální věci (26. 9. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k následným opatřením týkajícím se převodu legislativních pravomocí a kontroly výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatelka: Pervenche Berès

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že je důležité, aby Parlament zaujal horizontální přístup k provádění pravomocí v souvislosti s víceletým finančním rámcem;

2.  kritizuje skutečnost, že přenesení legislativních pravomocí na Komisi s sebou přináší důležité politické a strategické otázky; zdůrazňuje, že je přitom důležité, aby parlamentní výbory jednaly v tomto ohledu soudržným způsobem; pokud jde o legislativní návrhy týkající se víceletého finančního rámce poukazuje na to, že „prvky jako cílepriority, přidělování finančních prostředkůobecném smyslu (...) by se měly přijímat prostřednictvím aktůpřenesené pravomoci“, nejsou-li zahrnutyzákladním právním aktu(1);

3.  vyjadřuje kritiku Radě a Komisi za to, že se v legislativních návrzích systematicky snaží dávat přednost prováděcím pravomocem před akty v přenesené pravomoci; vyzývá tyto orgány, aby dodržovaly články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), pokud jde o jednoznačně odlišný charakter aktů v přenesené pravomoci od aktů prováděcích;

4.  připomíná, že v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí Parlament zpochybnil platnost rozhodnutí o EURES(2) před Soudním dvorem k ochraně svých výsad z toho důvodu, že Komise nerespektovala omezení vyplývající z článku 291 SFEU;

5.  vyzývá Radu a Komisi, aby se celkově snažily omezit využívání aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 SFEU i prováděcích pravomocí podle článku 291 SFEU na minimum;

6.  zdůrazňuje, že je plně na uvážení Parlamentu, aby rozhodl, které z prvků základního právního aktu, jež nejsou podstatné, mají být upraveny přenesením pravomocí; uznává, že přenesení pravomocí by měl pečlivě zvažovat s ohledem na to, že je potřeba chránit jeho výsadní práva a zajistit transparentnost tvorby právních předpisů EU;

7.  domnívá se, že v souvislosti s úpravami v rámci zavedeného postupu projednávání ve výborech by se ta opatření, která dříve podléhala regulativnímu postupu s kontrolou, měla v podstatě stát akty v přenesené pravomoci; naléhavě žádá Komisi, aby toto slaďování urychlila;

8.  domnívá se, že platné lhůty pro prověření prováděcích aktů jsou příliš krátké a neumožňují tak dostatečný dohled Parlamentu nad těmito akty;

9.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit úroveň informací a transparentnosti, pokud jde o předávání a přípravu aktů v přenesené pravomoci;

10. vyzývá Komisi, aby již v přípravné fázi aktu v přenesené pravomoci o této přípravě informovala zpravodaje zabývajícího se základním právním aktem.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

26.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

33

2

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Edit Bauer, Heinz K. Becker, Pervenche Berès, Vilija Blinkevičiūtė, Philippe Boulland, David Casa, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Minodora Cliveti, Emer Costello, Frédéric Daerden, Sari Essayah, Richard Falbr, Danuta Jazłowiecka, Ádám Kósa, Jean Lambert, Verónica Lope Fontagné, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Csaba Őry, Sylvana Rapti, Licia Ronzulli, Elisabeth Schroedter, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Jutta Steinruck, Ruža Tomašić, Traian Ungureanu

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Françoise Castex, Philippe De Backer, Anthea McIntyre, Ria Oomen-Ruijten, Evelyn Regner, Birgit Sippel, Csaba Sógor, Tatjana Ždanoka

(1)

Zápis ze schůze Konference předsedů ze dne 15. listopadu 2012 na základě dopisu předsedy Konference předsedů výborů Klause-Heinera Lehneho zaslaného dne 25. října 2012 předsedovi Evropského parlamentu.

(2)

Úř. věst. L 328, 28.11.2012, s. 21, Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 26. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011, pokud jde o vyřizování nabídek volných pracovních míst a žádostí o zaměstnání a opětovné zřízení sítě EURES.


STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdravíbezpečnost potravin (30. 5. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k převodu legislativních pravomocí a kontrole výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatel: Matthias Groote

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že přenesení pravomocí na Komisi není jen čistě technickou záležitostí, ale může zahrnovat i politicky citlivé otázky, které jsou pro občany EU a pro spotřebitele velmi důležité, jako je povolování zdravotních a výživových tvrzení, potravinářských přídatných látek a aktivních chemických látek, označování potravin, definice nápojů a potravin a fungování systému EU pro obchodování s emisemi (ETS);

2.  zdůrazňuje, že přenesení pravomocí je pro Parlament coby spolutvůrce právních předpisů volbou, kterou by měl pečlivě zvažovat případ od případu, neboť musí chránit svá výsadní práva a zajistit transparentnost, jednotu a právní jistotu při tvorbě právních předpisů EU;

3.  připomíná, že „z ustanovení článků 290 a 291 Smlouvy je zjevné, že akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty plní různé potřeby a nemohou proto být vzájemně zaměnovány“(1);

4.  trvá na tom, že v souvislosti s jakýmikoliv úpravami právních aktů po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by se ta opatření, která dříve podléhala regulativnímu postupu s kontrolou, měla jednoznačně stát akty v přenesené pravomoci, nikoli prováděcími akty, neboť akty v přenesené pravomoci jsou určeny přesně ke stejnému účelu jako opatření, která byla dříve přijímána regulativním postupem s kontrolou (přijímání opatření s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktů, které nejsou podstatné), s výjimkou zvláště opodstatněných případů; domnívá se, že tato odůvodnění by měla být posuzována v rozumné lhůtě s ohledem na lhůty stanovené v legislativních postupech;

5.  ostře kritizuje Radu za to, že se systematicky a za každou cenu snaží nepoužívat v nové legislativě akty v přenesené pravomoci a dokonce zasahuje do konsolidace předlisabonských předpisů tím, že opatření, na které se dříve vztahoval regulativní postup s kontrolou, převádí při polisabonských úpravách na prováděcí akty; vyzývá Radu, aby dodržovala ustanovení Smlouvy, pokud jde o jednoznačně odlišný charakter aktů v přenesené pravomoci;

6.  domnívá se, že zatímco v některých případech může být vhodným řešením nepřenášet na Komisi pravomoci týkající se některých nepodstatných prvků, ale naopak ponechat změny těchto prvků v řádném legislativním postupu, neboť tak jsou zachovány výsadní pravomoci Rady i Parlamentu, nebylo by takové rozhodnutí vhodné v jiných případech, kdy by bylo nepřiměřené povaze nepodstatných prvků, které mají být změněny, a de facto by bránilo provedení změn, které by mohly být důležité;

7.  domnívá se, že za účelem posílení pozice zpravodajů při legislativních jednáních by měl být častěji uplatňován článek 37a jednacího řádu; zdůrazňuje, že je plně na uvážení zákonodárce, aby rozhodl, které z prvků základního právního aktu, jež nejsou podstatné, mají být upraveny přenesením pravomocí na Komisi a které mají být i nadále upravovány na legislativní úrovni; je toho názoru, že politicky významné prvky, jako například unijní seznamy nebo registry výrobků či látek, by měly i nadále zůstat nedílnou součástí základního právního aktu, případně ve formě příloh; zdůrazňuje, že v zájmu právní jistoty je třeba vyvarovat se vytváření samostatných seznamů;

8.  žádá generálního tajemníka, aby vypracoval studii o výsledcích legislativních jednání mezi Parlamentem a Radou, na nichž se projednávala otázka aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, s cílem poskytnout zpravodajům a jiným účastníkům budoucích jednání pokyny a vodítka ohledně osvědčených postupů;

9.  zastává názor, že současná praxe Komise v souvislosti s předáváním a uchováváním aktů v přenesené pravomoci a pořadů jednání a dokumentů týkajících se přípravných schůzí je méně rozvinutá než u prováděcích opatření a nelze ji považovat za přiměřený mechanismus ve smyslu společné dohody o aktech v přenesené pravomoci; vyzývá Komisi, aby co nejdříve zajistila přinejmenším stejnou úroveň poskytování informací a transparentnosti jako u stávajícího rejstříku postupu projednávání ve výborech;

10. je toho názoru, že současná úprava týkající se dohledu nad akty v přenesené pravomoci je neadekvátní a neměla by být omezena pouze na návrhy aktů; požaduje, aby byl článek 11 nařízení o aktech v přenesené pravomoci pozměněn tak, aby měl Parlament (v zásadě a s výjimkou aktů přijatých z důvodu naléhavosti) právo kontrolovat prováděcí akty do jednoho měsíce od jejich přijetí.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

29.5.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

36

2

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Elena Oana Antonescu, Sophie Auconie, Sergio Berlato, Lajos Bokros, Franco Bonanini, Yves Cochet, Anne Delvaux, Jill Evans, Elisabetta Gardini, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Cristina Gutiérrez-Cortines, Satu Hassi, Jolanta Emilia Hibner, Karin Kadenbach, Christa Klaß, Eija-Riitta Korhola, Jo Leinen, Corinne Lepage, Peter Liese, Zofija Mazej Kukovič, Linda McAvan, Miroslav Ouzký, Gilles Pargneaux, Pavel Poc, Frédérique Ries, Kārlis Šadurskis, Richard Seeber, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Glenis Willmott, Sabine Wils

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Margrete Auken, Philippe Juvin, Alda Sousa, Rebecca Taylor, Marita Ulvskog, Vladimir Urutchev

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Stanimir Ilchev

(1)

           Příručka o aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech, GŘ IPOL, únor 2013, strana 16


STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkumenergetiku (24. 9. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k opatřením v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatelka: Amalia Sartori

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že pokud jde o uvedení článku 290 a 291 Lisabonské smlouvy do praxe, bylo dosaženo značného pokroku, a poukazuje na to, že v interinstitucionálních jednáních se klade stále větší důraz na volbu mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty;

2.  vyzdvihuje, že ačkoli spolutvůrci právních předpisů se mnohdy úplně neshodují na základní charakteristice obou typů aktů, Parlament by měl i nadále zdůrazňovat, že politicky citlivá témata, která by mohla doplňovat základní akt, nelze zpracovávat formou prováděcích aktů, protože by to negativně ovlivnilo kontrolní pravomoci Parlamentu;

3.  zdůrazňuje, že jednání s Radou jsou pro Parlament stále obtížnější, neboť Rada není ochotna zvažovat možnost využívání aktů v přenesené pravomoci, a že ačkoliv existuje možnost začlenit všechny nezbytné prvky do základního aktu a povolit pouze přijímání prováděcích aktů může být z právního hlediska přípustná, uplatňování tohoto přístupu by v některých případech, například v odvětvích, kde jsou technologie stále vyvíjeny, mohlo být krajně obtížné; poukazuje na to, že tento přístup navíc může vést k tvorbě právních předpisů, která není v souladu se zásadami kvalitních právních předpisů v EU;

4.  zdůrazňuje, že utajení informací v určitých oblastech činnosti by Parlamentu nemělo bránit v tom, aby na akty v přenesené pravomoci uplatňoval svou kontrolní pravomoc; upozorňuje na to, že pokud by takové informace byly předmětem aktu v přenesené pravomoci, měla by být v souladu s platnými právními předpisy přijata nezbytná opatření, která by k němu poslancům umožnila přístup;

5.  zdůrazňuje, že v mnoha oblastech práva, jako je energetika či informační a komunikační technologie, mohou otázky, které se zprvu jeví spíše jako technické, nakonec znamenat politická rozhodnutí se závažnými důsledky; zdůrazňuje proto, že s cílem zajistit demokratickou legitimitu v každé fázi procesu přijímání právních předpisů EU by Parlament měl mít k dispozici dostatečné odborné poznatky, které mu umožní vykonávat nezávislým způsobem právo kontroly;

6.  domnívá se, že bylo dosaženo významného pokroku v zajištění rychlého předávání aktů v přenesené pravomoci příslušným výborům, což zase příznivě ovlivnilo výkon kontrolních pravomocí poslanců;

7.  domnívá se, že skutečnost, že jsou akty v přenesené pravomoci poslancům zpřístupněny formou informačního bulletinu, usnadňuje kontrolu těchto aktů a poslanci tak mohou včas vznášet případné námitky;

8.  poukazuje se znepokojením na to, že odborníci Parlamentu nejsou soustavně zváni k účasti na přípravných schůzích týkajících se aktů v přenesené pravomoci; vyzývá Komisi, aby se touto otázkou dále zabývala a aby Parlament informovala o plánovaném harmonogramu přijímání těchto aktů;

9.  vítá skutečnost, že odborníci Komise jsou ochotni se účastnit informačních schůzí s poslanci, neboť pořádání těchto schůzí, v dostatečném předstihu před přijetím aktů v přenesené pravomoci, je velmi užitečné pro vyjasnění klíčových aspektů těchto aktů a umožňuje Parlamentu snadněji dosáhnout konečného souhlasu;

10. bere na vědomí velmi podstatný nárůst možností, které poskytují akty v přenesené pravomoci s ohledem na akty legislativní; vyjadřuje obavy z toho, že Parlament nedisponuje dostatečným počtem pracovníků, aby mohl plně převzít svou politickou odpovědnost za kontrolu postupu přenesení pravomocí na Komisi, například v situaci, kdy má vznést připomínky ve lhůtě stanovené v základním legislativním aktu; vyzývá ke kvantitativnímu i kvalitativnímu posouzení personálních potřeb, jejichž naplněním bude Evropský parlament schopen řádně převzít svou odpovědnost spolutvůrce právních předpisů.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

18.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

51

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Amelia Andersdotter, Josefa Andrés Barea, Zigmantas Balčytis, Ivo Belet, Bendt Bendtsen, Fabrizio Bertot, Jan Březina, Maria Da Graça Carvalho, Giles Chichester, Jürgen Creutzmann, Pilar del Castillo Vera, Christian Ehler, Adam Gierek, Norbert Glante, András Gyürk, Edit Herczog, Romana Jordan, Krišjānis Kariņš, Lena Kolarska-Bobińska, Philippe Lamberts, Marisa Matias, Angelika Niebler, Jaroslav Paška, Aldo Patriciello, Herbert Reul, Michèle Rivasi, Paul Rübig, Francisco Sosa Wagner, Konrad Szymański, Patrizia Toia, Catherine Trautmann, Ioannis A. Tsoukalas, Claude Turmes, Vladimir Urutchev, Adina-Ioana Vălean, Alejo Vidal-Quadras

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Maria Badia i Cutchet, Antonio Cancian, Yves Cochet, António Fernando Correia de Campos, Ioan Enciu, Elisabetta Gardini, Jolanta Emilia Hibner, Seán Kelly, Bernd Lange, Corinne Lepage, Marian-Jean Marinescu, Mario Pirillo

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

María Irigoyen Pérez, Cecilia Wikström, Sabine Wils


STANOVISKO Výboru pro dopravucestovní ruch (5. 9. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k opatřením v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatelé: Werner Kuhn a Saïd El Khadraoui

NÁVRHY

Výbor pro dopravu a cestovní ruch vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že v Evropské unii probíhá tvorba právních předpisů též na nižší než legislativní úrovni, a to formou aktů rozvíjejících nebo provádějících legislativní akty, a že je nutné zajistit správné uplatňování Smlouvy, aby se zaručila dostatečná úroveň demokratické legitimity i pro tyto akty;

2.  zdůrazňuje, že akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty by se měly omezovat pouze na otázky technické nebo administrativní povahy: politická témata by se měla řešit výhradně demokratickým a transparentním postupem spolurozhodování, k němuž mají evropští občané přístup;

3.  připomíná, že podle článků 290 a 291 Smlouvy není účel aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů totožný, a proto nemohou být zaměňovány; domnívá se, že vymezení aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů je spolu se správným výběrem nejvhodnějších ustanovení, která budou začleněna do základního legislativního aktu, důležitou politickou otázkou, která by se měla řešit a projednávat v rané fázi přípravy legislativních zpráv zpravodaji a stínovými zpravodaji za pomoci sekretariátů výborů, a zejména právní služby;

4.  naléhavě vybízí Komisi, aby navrhla soubor přesných interinstitucionálních kritérií pro používání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, včetně mechanismů přezkumu, které budou založeny na různých stádiích postupu rozhodování, jež směřují k těmto aktům;

5.  zdůrazňuje, že Parlament čelí stále větším obtížím při jednáních s Radou, což je důsledkem neochoty Rady zvážit použití aktů v přenesené pravomoci a skutečnosti, že ačkoli řešení, které spočívá v začlenění všech nezbytných prvků do základního aktu, aby se použily pouze prováděcí akty, může být právně čisté, je tento přístup v některých případech nesmírně obtížný, a to například v těch odvětvích, kde se technologie stále vyvíjejí, a v mnoha případech může vést k přijetí právních předpisů, které nejsou v souladu se zásadou jejich zlepšování v EU; vybízí proto Komisi jako strážkyni Smluv, aby plnila své závazky podle článků 290 a 291 Lisabonské smlouvy a aby v plném rozsahu podporovala Parlament při obhajování jeho práv při jednání s Radou;

6.  je přesvědčen, že pro posílení pozice zpravodajů Parlamentu při jednání o právních předpisech by měla být častěji uplatňována možnost požádat Výbor pro právní záležitosti o stanovisko podle článku 37a jednacího řádu;

7.  vyjadřuje své obavy ohledně harmonizace v souvislosti s odporem Rady vůči používání aktů v přenesené pravomoci, neboť by to mohlo vést k tomu, že Parlament ztratí své právo dohledu a kontroly, pokud by se opatření přijatá regulativním postupem s kontrolou měla stát prováděcími akty v případě důležitých a politicky citlivých právních předpisů, jako jsou předpisy týkající se bezpečnosti; vyzývá proto Komisi a Radu, aby postupovaly v souladu se Smlouvou a jejími cíli a zaručily demokratickou kontrolu prostřednictvím pravomoci, kterou má Parlament v případě aktů v přenesené pravomoci;

8.  zdůrazňuje, že v mnoha oblastech práva, jako je doprava, mohou otázky, které se jeví zprvu jako technické, znamenat nutnost politické volby se závažnými důsledky; zdůrazňuje proto, že s cílem zajistit demokratickou legitimitu celého procesu přijímání právních předpisů v EU by Parlament měl mít k dispozici dostatečné odborné znalosti, které mu umožní vykonávat nezávislým způsobem právo dohledu;

9.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byl Parlament zapojen do přípravné fáze aktů v přenesené pravomoci, neboť řádný výkon kontroly Parlamentu v případě aktů v přenesené pravomoci může být obtížný bez důkladného sledování jejich přípravy a nezbytných odborných znalostí, které umožní posoudit jejich obsah, s ohledem na omezený časový prostor a zdroje, které jsou poskytovány k jejich kontrole na úrovni výborů;

10. vyzývá Komisi, aby zajistila stejnou míru informací a transparentnosti jak pro odborníky členských států, tak Parlamentu;

11. trvá na tom, že v rámci úprav právních aktů po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by se opatření, která dříve podléhala regulativnímu postupu s kontrolou, s výjimkou zvláště opodstatněných případů, měla stát spíše akty v přenesené pravomoci než prováděcími akty.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

5.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

31

1

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Magdi Cristiano Allam, Georges Bach, Izaskun Bilbao Barandica, Antonio Cancian, Michael Cramer, Philippe De Backer, Luis de Grandes Pascual, Saïd El Khadraoui, Ismail Ertug, Carlo Fidanza, Knut Fleckenstein, Jacqueline Foster, Franco Frigo, Mathieu Grosch, Dieter-Lebrecht Koch, Georgios Koumoutsakos, Werner Kuhn, Jörg Leichtfried, Bogusław Liberadzki, Eva Lichtenberger, Gesine Meissner, Hubert Pirker, Dominique Riquet, Petri Sarvamaa, Olga Sehnalová, Brian Simpson, Keith Taylor, Patricia van der Kammen, Dominique Vlasto, Roberts Zīle

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Phil Bennion, Spyros Danellis, Michel Dantin, Geoffrey Van Orden, Janusz Władysław Zemke


STANOVISKO Výboru pro zemědělstvírozvoj venkova (25. 11. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

o opatřeních v návaznosti na přenesení legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komise ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatel: Paolo De Castro

NÁVRHY

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  znovu opakuje, že je důležité sbližovat právní předpisy, které byly přijaty před vstupem SFEU v platnost jiným postupem než postupem spolurozhodování, s acquis, a to zejména v oblastech, jako je například společná zemědělská politika (SZO); vyslovuje politování nad tím, že postupy, které měly vést ke sladění základních právních předpisů v rámci SZO, byly po neúspěšných neformálních trojstranných jednáních a po prvním čtení v Parlamentu Radou zablokovány; konstatuje, že pouze v rámci úplných legislativních postupů o reformě SZP bylo možné najít takové řešení pro sblížení právních předpisů, které bylo přijatelné pro obě strany, ačkoli některá ustanovení byla schválena pouze pod podmínkou, že tím nebude způsobena žádná újma;

2.  naléhavě vyzývá Radu, aby pokročila v práci na dosud nedokončených postupech, aby mohly být uzavřeny před koncem volebního období;

3.  domnívá se, že automatické slaďování podle článku 10 nařízení (EU) č. 182/2011 způsobilo vážné problémy v rámci postupů sbližování právních předpisů s aquis, jelikož neexistence jakéhokoli časového tlaku byla pro proces interinstitucionálního vyjednávání škodlivá a nakonec Radě umožnila jej zablokovat;

4.  konstatuje, že je třeba zlepšit předávání dokumentů Evropskému parlamentu, zejména návrhů aktů v přenesené pravomoci, aby byl zajištěn souběžný přísun informací Evropskému parlamentu a Radě, kteří jsou spolutvůrci právních předpisů;

5.  doporučuje Komisi, aby nezneužívala aktů v přenesené pravomoci k opětovnému otevírání politických dohod dosažených na třístranných jednáních;

6.  vyzývá Komisi, aby usnadnila účast odborníků EP na schůzích skupin odborníků a nevytvářela zbytečné byrokratické překážky.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

25.11.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

José Bové, Luis Manuel Capoulas Santos, Paolo De Castro, Hynek Fajmon, Mariya Gabriel, Iratxe García Pérez, Julie Girling, Sergio Gutiérrez Prieto, Elisabeth Jeggle, Jarosław Kalinowski, Elisabeth Köstinger, Agnès Le Brun, Gabriel Mato Adrover, Mairead McGuinness, Marit Paulsen, Ulrike Rodust, Alfreds Rubiks, Giancarlo Scottà, Alyn Smith, Ewald Stadler, Csaba Sándor Tabajdi, Marc Tarabella

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Esther de Lange, Karin Kadenbach, Anthea McIntyre, Maria do Céu Patrão Neves, Dimitar Stoyanov


STANOVISKO Výboru pro rybolov (10. 9. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k převodu legislativních pravomocí a kontrole výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatel: Antolín Sánchez Presedo

NÁVRHY

Výbor pro rybolov vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že volba správného právního nástroje (legislativního či prováděcího aktu nebo aktu v přenesené pravomoci) není pouhou technickou záležitostí; zdůrazňuje, že ve skutečnosti je nanejvýš důležité zajistit, aby zákonodárná moc přijala plnou zodpovědnost, pokud jde o základní prvky a účinný dohled nad politickým rozhodováním; konstatuje, že pro vyvážení moci, správnost a řádné fungování rozhodovacího procesu a prosazování politik, jako je např. společná rybářská politika, může být značně důležité, aby tyto jednotlivé nástroje byly uplatňovány způsobem, který je v souladu s kritérii stanovenými ve Smlouvě; zdůrazňuje, že Evropský parlament by měl tudíž věnovat zvláštní pozornost právě těmto aspektům;

2.  poukazuje na důležitost soudržného přístupu, který v rámci Evropského parlamentu přijala Konference předsedů, pokud jde o volbu právního nástroje a metody kontroly; v tomto ohledu se domnívá, že tento proces by měl být uplatňován a dále rozvíjen, tak aby se stavělo na existujícím acquis, aby se usnadnila koordinace a připravily následné kroky;

3.  navrhuje, aby předseda, jeden z místopředsedů nebo příslušný člen měli v každém parlamentním výboru za úkol pomáhat dalším členům a zaručovat soudržnost, pokud jde o akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty v koordinaci s dalšími výbory; poukazuje na to, že zpravodaj základního aktu by měl být automaticky i zpravodajem jeho následného dokumentu a měl by výboru pravidelně podávat zprávy; trvá rovněž na tom, že v sekretariátech musí být zajištěna nezbytná funkční organizace, aby bylo možné provádět účinnou kontrolu, a doporučuje, aby pořady jednání parlamentních výborů obsahovaly bod týkající se kontroly aktů v přenesené pravomoci;

4.  trvá na tom, že kontrola má zásadní význam, neboť díky ní může Parlament předem definovat kritéria, podle nichž se rozhodne, že se nepostaví proti určitému aktu v přenesené pravomoci;

5. vyzývá Evropskou komisi, aby své akty zveřejňovala transparentnějším způsobem, aby k nim měl snazší přístup jak Evropský parlament, tak i evropští občané; navrhuje, aby Evropská komise vytvořila počítačový systém, který umožní vytvořit databázi aktů uspořádaných tak, aby bylo možné snáze provádět demokratickou kontrolu;

6.  vyjadřuje politování nad skutečností, že v oblasti společné rybářské politiky, stejně jako v oblastech, v nichž do doby, než vstoupila v platnost stávající Smlouva, nebyl zaveden postup spolurozhodování a kde původně nebyl používán regulativní postup s kontrolou, se proces uvádění právních předpisů přijatých před Lisabonskou smlouvou do souladu s novým právním rámcem zahrnujícím legislativní akty, akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty potýká se značnými problémy, které vedou k velkým zpožděním způsobujícím řadu problémů, a stagnuje, čímž brání provádění naléhavě nutných opatření v odvětví rybolovu, často kvůli neochotě Rady uznat a účinně využívat přenesení pravomocí na Komisi k přijetí aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

7.  zdůrazňuje, že úprava rybolovné politiky podle Lisabonské smlouvy nesmí vést k tomu, že by si Komise přisvojila další pravomoci kromě těch, které ji dává Smlouva; připomíná, že pravomoci Komise přijímat akty v přenesené pravomoci nejsou časově neomezeny, nýbrž že by pro ně měla platit určitá obvyklá lhůta (pravomoci se delegují zpravidla na tři roky);

8.  domnívá se, že proces uvádění právních předpisů přijatých před Lisabonskou smlouvou do souladu s novým právním rámcem by měl být zcela uzavřen během stávajícího volebního období;

9.  vyzývá Komisi a Radu, aby se zapojily do dalšího jednání s Evropským parlamentem, jež by dospěla ke společné shodě ohledně výkladu a uplatňování článků 290 a 291 SFEU a následných krocích, zejména k proveditelnému vymezení aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, pokud možno s konkrétními a nespornými příklady pravomocí klasifikovaných jako legislativní, v přenesené pravomoci či prováděcí.

10. poukazuje na to, že přenesení výkonných pravomocí na Komisi v některých politických oblastech je důležité proto, aby se zamezilo mikromanagementu a nemusel být uplatňován komplikovaný a zdlouhavý postup spolurozhodování;

11. zdůrazňuje, že volba nástroje má rovněž důsledky pro kontrolu nad přenesením pravomocí; souhlasí proto se stanoviskem Konference předsedů, která doporučuje, aby byly v případech, kdy volba přenesení pravomocí v souladu s ustanoveními Smlouvy o fungování Evropské unie není evidentní, používány akty v přenesené pravomoci;

12. domnívá se, že Evropský parlament a Rada ministrů ztratí v očích občanů svou důvěryhodnost, nebude-li možné provádět důležité politiky pouze proto, že se orgány nebudou schopny dohodnout, jaký administrativní postup je třeba použít;

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

5.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

John Stuart Agnew, Antonello Antinoro, Kriton Arsenis, Chris Davies, Carmen Fraga Estévez, Dolores García-Hierro Caraballo, Marek Józef Gróbarczyk, Werner Kuhn, Isabella Lövin, Gabriel Mato Adrover, Guido Milana, Maria do Céu Patrão Neves, Crescenzio Rivellini, Raül Romeva i Rueda, Struan Stevenson, Isabelle Thomas, Nils Torvalds, Jarosław Leszek Wałęsa

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Jean Louis Cottigny, Iñaki Irazabalbeitia Fernández, Jens Nilsson, Nikolaos Salavrakos

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Jan Kozłowski


STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnostvnitřní věci (25. 11. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k převodu legislativních pravomocí a kontrole výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států

(2012/2323(INI))

Navrhovatelka: Monika Flašíková Beňová

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavádí novou hierarchii norem tvořenou legislativními akty, v nichž zákonodárce rozhoduje o podstatných prvcích, dále akty v přenesené pravomoci, jež pod dohledem zákonodárce přijímá Komise za účelem změny nebo doplnění jiných než podstatných prvků legislativního aktu, a konečně prováděcími akty, jež obvykle přijímá Komise pod dohledem členských států, je-li nutné stanovit jednotné podmínky provádění aktů Unie;

B.  vzhledem k tomu, že drtivá většina právních aktů přijatých v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (bývalý třetí pilíř) nebyla od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost aktualizována, takže se na ni stále nevztahuje systém aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů (články 290 a 291 SFEU) a Komise – po pětileté přechodné období – nemá možnost zahájit řízení o porušení Smlouvy a Soudní dvůr má omezené pravomoci udělené v rozsahu předchozí Smlouvy (článek 10 protokolu č. 36);

C. vzhledem k tomu, že mezivládní konference vyzvala orgány Unie, aby změnily nebo nahradily právní akty bývalého třetího pilíře tak, aby orgány Unie mohly v plném rozsahu uplatňovat své pravomoci podle Lisabonské smlouvy (prohlášení č. 50 k článku 10 protokolu č. 36 a čl. 10 odst. 2 protokolu č. 36); vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program(1) vyzval Komisi, aby do 1. září 2010 předložila několik prioritních návrhů, z nichž několik stále chybí;

1.  z hlediska demokratických principů ostře kritizuje skutečnost, že skoro čtyři roky po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se i nadále uplatňují postupy pro provádění aktů v rámci původního třetího pilíře, které Parlament často vylučují nebo stanovují pouze konzultace bez ohledu na povahu rozhodnutí, jež mají být přijata, a shledává, že tento postup je v rozporu se zásadou právního státu; vyzývá Komisi, aby nejpozději do svého pracovního programu na rok 2014 začlenila návrhy na změnu veškerých právních aktů původního třetího pilíře s cílem uvést tyto akty v soulad s novou hierarchií norem a respektovat pravomoci a příslušnost Evropského parlamentu a jeho právo na informace o přenášení pravomocí na Komisi, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě; zdůrazňuje, že to bude vyžadovat jednotlivé posouzení každého právního aktu, aby se vymezila rozhodnutí, která musí – jakožto podstatné prvky – přijmout zákonodárce, zejména pokud se dotýkají základních práv dotčených osob, a rozhodnutí, která lze považovat za nepodstatná (viz rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-355/01); za tímto účelem navrhuje vytvoření interinstitucionální pracovní skupiny, která by stanovila kritéria vymezující případy, kdy se použijí akty v přenesené pravomoci a kdy prováděcí akty podle článku 290 SFEU, a vyzývá Radu a Komisi, aby s Evropským parlamentem zahájily jednání s cílem dosáhnout co nejrychleji dohody o těchto kritériích;

2.  upozorňuje na skutečnost, že ačkoli Lisabonská smlouva vstoupila v platnost před dlouhou dobou, Rada stále přijímá právní akty na základě ustanovení bývalého třetího pilíře, takže Parlament je nucen podávat žaloby u Evropského soudního dvora;

3.  důrazně odsuzuje skutečnost, že Rada a často také Komise trvají na prováděcích aktech i v případech, v nichž byla jednoznačně splněna kritéria pro akty v přenesené pravomoci, jak stanoví článek 290 SFEU, včetně podmínky, že na Komisi lze přenést legislativní pravomoc pouze v případě nelegislativních aktů, jimiž se doplňují nebo mění jiné než podstatné prvky dotčeného legislativního aktu;

4.  domnívá se, že rozhodnutí o tom, zda má být použit akt v přenesené pravomoci nebo prováděcí akt, je třeba přijímat případ od případu; každý případ je nutné pečlivě posoudit s ohledem na ustanovení článků 290 a 291 SFEU; v této spojitosti se domnívá, že by bylo užitečné vydat orientační pokyny k uplatňování těchto článků;

5.  trvá na tom, aby byly akty v přenesené pravomoci v nových finančních programech používány správným způsobem; domnívá se, že rozhodnutí jako stanovování priorit a rozdělování finančních prostředků mezi tyto priority jednoznačně doplňují základní právní akt, a proto vyžadují akty v přenesené pravomoci.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

17.10.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

38

4

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Edit Bauer, Rita Borsellino, Emine Bozkurt, Arkadiusz Tomasz Bratkowski, Philip Claeys, Carlos Coelho, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Ioan Enciu, Monika Flašíková Beňová, Hélène Flautre, Kinga Gál, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Timothy Kirkhope, Juan Fernando López Aguilar, Monica Luisa Macovei, Svetoslav Hristov Malinov, Véronique Mathieu Houillon, Anthea McIntyre, Roberta Metsola, Claude Moraes, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Csaba Sógor, Renate Sommer, Rui Tavares, Wim van de Camp, Axel Voss, Josef Weidenholzer, Tatjana Ždanoka, Auke Zijlstra

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Alexander Alvaro, Ana Gomes, Stanimir Ilchev, Andrés Perelló Rodríguez, Marie-Christine Vergiat

(1)

Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 12.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

26.11.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Raffaele Baldassarre, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Marielle Gallo, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Klaus-Heiner Lehne, Antonio López-Istúriz White, Antonio Masip Hidalgo, Jiří Maštálka, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Dimitar Stoyanov, Alexandra Thein, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Eduard-Raul Hellvig, Eva Lichtenberger, Dagmar Roth-Behrendt, József Szájer, Axel Voss

Právní upozornění - Ochrana soukromí