ZPRÁVA o finanční účasti zaměstnanců na zisku společností

18. 12. 2013 - (2013/2127(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodaj: Phil Bennion
Navrhovatel (*):
Fabrizio Bertot, Hospodářský a měnový výbor
(*) Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o finanční účasti zaměstnanců na zisku společností

(2013/2127(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. prosince 2012 nazvané „Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec po angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti“ (COM(2012)0740),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2002 o rámci na podporu finanční účasti zaměstnanců (COM(2002)0364) a usnesení Parlamentu k tomuto sdělení ze dne 5. června 2003[1],

–   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. října 2010 k tématu „Finanční spoluúčast zaměstnanců v Evropě“[2],

–   s ohledem na studii nazvanou „Finanční účast zaměstnanců na zisku společností“[3], kterou si vyžádal Výbor pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu a která byla zveřejněna v září 2012,

–   s ohledem na zprávu PEPPER IV nazvanou „Benchmarking of employee participation in profits and enterprise results in the member and candidate Countries of the European Union“ („Srovnání podílu zaměstnanců na zisku a hospodářských výsledcích podniků v členských státech a kandidátských zemích Evropské unie“), kterou v říjnu 2009 zveřejnila Freie Universität Berlin,

–   s ohledem na zprávu PEPPER III nazvanou „Promotion of employee participation in profits and enterprise results in the New Member and Candidate Countries of the European Union“ („Podpora účasti zaměstnanců na zisku a hospodářských výsledcích podniku v nových členských státech a kandidátských zemích Evropské unie“), kterou v červnu 2006 zveřejnila Freie Universität Berlin,

–   s ohledem na zprávu Komise PEPPER II ze dne 8. ledna 1997 nazvanou „Podpora účasti zaměstnanců na zisku a hospodářských výsledcích podniku (včetně kapitálové účasti) v členských státech“ (COM(1996)0697),

–   s ohledem na zprávu PEPPER I nazvanou „Promotion of employee participation in profits and enterprise results“ („Podpora účasti zaměstnanců na zisku a hospodářských výsledcích podniku“), kterou v březnu 1991 zveřejnila Komise a Evropský univerzitní institut,

–   s ohledem na pilotní projekt Komise týkající se podpory podílnictví a účasti zaměstnanců[4],

–   s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni tvořené nezávislými odborníky ze dne 18. prosince 2003 o nadnárodních překážkách růstu finanční účasti zaměstnanců v nadnárodních podnicích,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 s názvem „Akt o jednotném trhu II – Společně pro nový růst“ (COM (2012)0573),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. března 2006 s názvem „Provádění lisabonského programu Společenství pro růst a zaměstnanost, Převod podniků – Kontinuita prostřednictvím nového začátku“ (COM(2006) 0117);

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 zprávu z vlastního podnětu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (2012/2061(INI)) o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace[5],

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A7-0465/2013),

A. vzhledem k tomu, že programy finanční účasti zaměstnanců mohou nabídnout přímé finanční výhody, které přesahují dohodnutou základní odměnu a stojí mimo její strukturu, a to prostřednictvím:

–   vlastnického podílu, který zaměstnancům nabízí právo těžit z úspěchu společnosti a zároveň společně nést odpovědnost a rizika spojená se strategickým rozhodováním,

–   účasti na zisku, ať už v hotovosti, ve formě podílů nebo odměn, kterými lze ocenit úspěch nebo mimořádnou výkonnost, doplnit příjmy pracovníků a zvýšit jejich kupní sílu, což se může přímo projevit na místním hospodářství;

B.  zhledem k tomu, že pokud zaměstnavatele postihne krize, čelí zaměstnanci dvojímu nebezpečí: na jedné straně tomu, že přijdou o práci a příjem, a na druhé tomu, že ztratí kapitál, který do společnosti investovali;

C. vzhledem k tomu, že existují tři hlavní modely finanční účasti zaměstnanců, ze kterých si společnosti mohou vybrat: účast na zisku (v hotovosti, s odkladem nebo formou akcií), individuální zaměstnanecké podílnictví (zaměstnanecké podíly nebo akciové opce) a programy zaměstnaneckého podílového vlastnictví (ESOP); vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců může mít podobu akcií nebo hotovosti;

D. vzhledem k tomu, že nejvhodnější model finanční účasti zaměstnanců často závisí na velikosti a statusu společnosti, zejména pokud je kótovaná nebo nekótovaná na burze;

E.  vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců, zejména ve formě programů ESOP nebo ve formě částečného vlastnictví, může sloužit ke zmírnění šoků, protože umožňuje správu bonusů nebo jiných forem dodatečných plateb či odměn prostřednictvím fondů řízených třetími stranami, rozkládá mezi hlavní akcionáře společnosti investiční riziko a zajišťuje, že zaměstnanci mají k dispozici portfolio uspořených akcií;

F.  vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců v jejich podniku pro ně skýtá určitá rizika; vzhledem k tomu, že finanční účast by neměla být prostředkem k obcházení pracovního práva ani k omezování nabytých sociálních a pracovních práv či k vyvíjení tlaku na zvyšování flexibility pracovního trhu;

G. vzhledem k tomu, že jestliže zaměstnanci získají od majitelů společnosti přednostní právo k převzetí podniku, a mohou tedy převzít společnost potýkající se s finančními obtížemi, mohou tím usilovat o záchranu vlastního zaměstnání, přičemž tento postup může snížit nejistotu ohledně pokračování jejich zaměstnaneckého poměru spojenou s případným převzetím jinými společnostmi; vzhledem k tomu, že majetková účast zaměstnanců může řešit otázku nástupnictví společnosti, jelikož často dochází k ukončení činnosti společnosti nebo k jejímu rozprodání z důvodu případné racionalizace nebo uzavření, pokud není nástupnictví možné; vzhledem k tomu, že tento postup může být užitečný zejména v případě malých a středních podniků a mikropodniků ve snaze zajistit pokračování rentabilního komerčního provozu; vzhledem k tomu, že tyto výhodu lze zajistit pouze ve spojení s účastí zaměstnanců;

H. vzhledem k tomu, že ESOP je příkladem účinného modelu převzetí podniku zaměstnanci v případě nekótovaných společností, kdy podíly jménem zaměstnanců získává zprostředkující subjekt; vzhledem k tomu, že zaměstnanci nepřichází do kontaktu s dodatečnými riziky, protože převzetí je financováno podílem na zisku nebo půjčkou, která je splácena podílem na zisku, přičemž podíl na zisku doplňuje mzdy zaměstnanců;

I.   vzhledem k tomu, že koncept španělských pracovních společností (Spanish Sociedades Laborales) je příkladem osvědčeného postupu v rámci programu finanční účasti zaměstnanců v mikropodniku; vzhledem k tomu, že si nezaměstnaní mohou zvolit výplatu podpory v nezaměstnanosti ve formě paušální částky, aby založili novou společnost nebo rekapitalizovali již existující společnost;

J.   vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců podporuje udržitelnost a přijímání dlouhodobých strategických rozhodnutí ze strany řídících pracovníků a mohla by zvýšit zájem zaměstnanců o dlouhodobé závazky a o hledání inovativních řešení ve výrobním procesu; vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců může přinést stabilitu, rozvoj a růst a zároveň omezit rizika nadměrného rozšiřování vedoucí ke ztrátě pracovních míst; vzhledem k tomu, že tyto účinky lze ještě prohloubit pomocí stabilních a fungujících orgánů pro zapojování pracovníků;

K. vzhledem k tomu, že programy finanční účasti podporují investice do vzdělávání, neboť ty z dlouhodobého hlediska zvyšují pravděpodobnost, že si společnosti udrží kvalifikované pracovníky;

L.  vzhledem k tomu, že finanční podíl zaměstnanců na ziscích své společnosti a případně i jejich spolupráce na rozhodování může přispět k jejich větší spokojenosti v rámci pracovního poměru i ke zvýšení jejich výkonu a motivace; vzhledem k tomu, že takoví zaměstnanci mohou mít i větší pocit spoluodpovědnosti a lepší povědomí o fungování své společnosti a že i vzájemná úcta mezi nimi a zaměstnavateli se může tímto způsobem prohloubit;

M. vzhledem k tomu, že jsou-li zaměstnanci motivováni k tomu, aby ke společnosti přistupovali s osobním zájmem a odpovědností, zvyšuje se i jejich pocit začlenění a pravděpodobnost, že s nimi budou jejich zaměstnavatelé spolupracovat na řešení problémů a pochopí jejich obavy, názory a podněty;

N. vzhledem k tomu, že zavedení systému finanční účasti zaměstnanců může zvýšit produktivitu, zlepšit výkonnost, podpořit přizpůsobení zájmů zaměstnanců a akcionářů a přilákat a udržet klíčový personál;

O. vzhledem k tomu, že účast zaměstnanců na řízení společnosti prostřednictvím hlasovacího práva, práva být přítomen nebo jiných forem správy může zkvalitnit řízení a tok informací a že může napomoci zaměstnancům lépe pochopit situaci v době, kdy jejich společnost čelí problémům, a zvýšit jejich schopnost získat odměnu v době, kdy jejich společnost prosperuje;

P.  vzhledem k tomu, že v rámci modelů finanční účasti zaměstnanců se zprostředkujícím subjektem může zprostředkující subjekt jménem zaměstnanců uplatňovat hlasovací právo nebo jiné formy správy a umožňovat kolektivní zastoupení;

Q. vzhledem k tomu, že programy finanční účasti zaměstnanců mohou hrát významnou úlohu v dodatečném zapojování pracovníků do procesu informování, konzultací a rozhodování během restrukturalizace;

R.  vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců je ovlivněna vnitrostátními daňovými předpisy, a proto není vhodné vytvářet všeobecný a univerzální model finanční účasti zaměstnanců na úrovni EU; vzhledem k tomu, že o finanční účasti zaměstnanců musí pečlivě rozhodnout jednotlivé společnosti a jejich pracovníci a zohlednit při tom širší vnitrostátní a odvětvové souvislosti; vzhledem k tomu, že soubor základních pokynů by však mohl získat důvěru veřejnosti a napomoci tomu, aby myšlenka finanční účasti zaměstnanců dosáhla kýžených výsledků;

S.  vzhledem k tomu, že systém finanční účasti zaměstnanců nemusí vyhovovat všem společnostem a zaměstnancům, takže by provádění takového programu mělo být nejprve velmi pečlivě zváženo;

Překážky bránící zavedení systému finanční účasti zaměstnanců v EU

1.  vyzývá členské státy, aby vzaly v úvahu nadnárodní překážky, kterým čelí jak společnosti nabízející tyto programy svým zaměstnancům v několika členských státech, tak zaměstnanci, pro které může dvojí zdanění představovat porušení práva na svobodu pohybu;

2.  poukazuje na rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o povinné příspěvky na sociální zabezpečení z příjmů, které vyplývají z finanční účasti;

3.  zdůrazňuje, že v některých případech může být užitečné dosáhnout postupného sbližování stávajících programů finanční účasti a souvisejících vnitrostátních předpisů, aby bylo zaměstnavatelům v budoucnu umožněno nabízet programy ve stejné nebo podobné formě ve všech členských státech, kde mají zaměstnance;

4.  trvá na tom, že nedostatek informací o stávajících programech finanční účasti by mohl být vyvážen zvýšením množství informací srovnatelných na mezinárodní úrovni, což by snížilo náklady větších i malých a středních podniků a umožnilo jim nabízet takové programy finanční účasti zaměstnanců, které splňují jejich zvláštní potřeby;

5.  poukazuje na to, že chybí vnitrostátní legislativní opatření, která by rozvoj programů finanční účasti zaměstnanců podporovala; všímá si v této souvislosti rozdílů mezi státy EU-15[6] a EU-13[7], pokud jde o míru zapojení do programů finanční účasti zaměstnanců; uznává, že existuje spojitost mezi zavedením vnitrostátních legislativních opatření ve prospěch programů finanční účasti zaměstnanců a počtem zaměstnanců, kteří jsou do těchto programů za pojeni[8];

Daňové otázky

6.  zdůrazňuje, že má-li se zabránit dvojímu zdanění a diskriminaci, je nezbytné zvýšit transparentnost ve vnitrostátních programech majetkové účasti zaměstnanců, a zejména ve výpočtech efektivního daňového zatížení ve 28 členských státech EU;

7.  konstatuje, že rámec pro evropský model majetkové účasti zaměstnanců by neměl mít přednost před vnitrostátními daňovými předpisy;

8.  vyzývá členské státy, aby v rámci podpory programů majetkové účasti zaměstnanců poskytly daňové pobídky v souladu se zásadami osvědčených postupů;

9.  zdůrazňuje, že přesně zaměřené daňové pobídky by mohly v řadě členských států zvýšit finanční spoluodpovědnost zaměstnanců, a dokonce přispět k hospodářskému růstu;

10. zastává proto názor, že by měla Komise předložit pokyny pro to, jak finanční účast zaměstnanců zdaňovat;

Doporučení

11. vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily vhodná opatření, která by podnítila společnosti k dobrovolnému vytváření a nabízení programů finanční účasti zaměstnanců otevřených všem zaměstnancům bez jakékoli diskriminace, a aby přitom zohlednily zvláštní situaci malých a středních podniků a mikropodniků; vyzývá členské státy, aby v tomto ohledu posílily výměnu osvědčených postupů;

12. domnívá se, že prostřednictvím kapitálového podílu nebo zvláštních dluhopisů (v závislosti na použitých finančních produktech a typu společnosti) může finanční účast znamenat pro zaměstnance jistou formu prémiové odměny;

13. domnívá se, že jakékoli opatření týkající se finančního podílu zaměstnanců na příjmech společnosti by mělo být dlouhodobě udržitelné a založené na zásadách dobrovolné účasti, rovnosti mezi zaměstnanci a náležité péče, zejména pokud jde o malé a střední podniky; zdůrazňuje, že ačkoli EU užitečnost programů finanční účasti zaměstnanců uznává, tato oblasti do působnosti Unie nespadá;

14. žádá Komisi a členské státy, aby v souladu s vnitrostátními předpisy a zvyklostmi do dialogu mezi politickými činiteli, zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců intenzivněji zapojily sociální partnery, organizace sdružující společnosti s finanční účastí zaměstnanců na zisku a příslušné zúčastněné strany, a to na příslušných úrovních a s ohledem na autonomii sociálních partnerů v kolektivním vyjednávání, s cílem zajistit, aby mohly být stávající příklady osvědčených postupů vzaty v úvahu při vytváření politik, jež mají usnadnit zavádění systému finanční účasti zaměstnanců ze strany podniků;

15. očekává výsledky pilotního projektu, zejména vývoj virtuálního střediska pro finanční spoluúčast zaměstnanců a kalkulátoru pro výpočet efektivní daňové sazby (CETREPS); žádá Komisi, aby s ohledem na tento pilotní projekt poskytla členským státům návrhy na mechanismy účasti;

16. za zajímavé řešení považuje dobrovolný „29. režim“, který by jako volitelný jednotný právní rámec otevřený zaměstnavatelům po celé EU respektoval pravomoci členských států v oblasti daňového a pracovního práva a který by obsahoval následující aspekty:

a)  soubor jednoduchých, elementárních a základních podpůrných modelů pro jednotlivé typy a velikosti společností vyvinuté z osvědčených postupů,

b)  tržní přístup, kdy by jednotný režim používaly pouze společnosti, které jej považují za užitečný,

c)  umožnění existence rozdílů v právní kultuře členských států a paralelní fungování jednotlivých vnitrostátních režimů,

d)  zlepšení transparentnosti a přístupu k informacím s cílem usnadnit jednotné uplatňování v jednotlivých členských státech,

e)  použitelnost na vnitrostátní úrovni a/nebo úrovni EU podle potřeby, která by nebyla omezena jen na přeshraniční společnosti, a to s ohledem na daňovou problematiku a také na finanční rizika pro zaměstnance[9];

17. domnívá se, že posouzení dopadu „29. režimu“ by přispělo k vyhodnocení možností, jak vytvořit spravedlivé podmínky a zabránit omezování internacionalizace podniků;

18. poukazuje na to, že majetková účast zaměstnanců podporuje tolik potřebnou sociální soudržnost a slouží jako významné doplnění udržitelné správy a řízení společností; zdůrazňuje však, že při propagaci programů spoluvlastnictví je nutná obezřetnost, aby nedošlo k nahrazování mezd systémy podílu na zisku;

19. žádá proto Komisi a příslušné zúčastněné strany, aby i nadále obhajovaly „přístup stavebních kamenů“;

20. vyzývá Komisi, aby předložila nezávislé posouzení dopadů „29. režimu“ pro finanční účast zaměstnanců, a očekává, že s ním související informace budou zahrnuty i do příslušné průběžné zprávy Komise;

21. vyzývá Komisi, aby po zveřejnění nezávislého posouzení dopadů a ve spolupráci s organizacemi sdružujícími společnosti s finanční účastí zaměstnanců na zisku, členskými státy a případně sociálními partnery zvážila vytvoření souboru základních pokynů pro úspěšné programy finanční účasti zaměstnanců, která bude zahrnovat tyto zásady:

a)  orientace na cíl: společnosti by měly určit, jaké cíle má program finanční účasti zaměstnanců mít, aby mohl být zvolen model, který je pro ně nejvhodnější, a aby existovala optimální šance, že bude dosaženo požadovaného výsledku; před zavedením programů finanční účasti zaměstnanců by měly proběhnout konzultace se zaměstnanci nebo jejich zástupci; dohody o programech finanční účasti zaměstnanců nesmějí ohrožovat kolektivní dohody;

b)  pružné fungování a dobrovolnost: finanční účast zaměstnanců funguje různě v různých odvětvích, společnostech různé velikosti a typu a v různých členských státech; rozhodnutí vytvořit a provést program finanční účasti zaměstnanců by proto mělo být učiněno na úrovni společnosti podle stávajících vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí a s ohledem na finanční situaci společnosti;

c)  dodatečný/doplňkový charakter ve vztahu ke smluvním odměnám: každý model finanční účasti zaměstnanců by měl být doplňkem základního platu a smluvních práv pracovníka, nikoli náhradou za tato práva;

d)  dobrovolnost ze strany zaměstnanců: finanční účast zaměstnanců je prostředkem, který zaměstnancům nabízí možnost využít výhod bližšího finančního spojení s jejich zaměstnavatelem; jednotliví zaměstnanci musí mít možnost se do tohoto programu dobrovolně zapojit i z něj vystoupit a program musí být dostupný pro všechny zaměstnance společnosti, včetně těch z nich, kteří jsou zaměstnáni na částečný úvazek, bez jakékoli diskriminace, s cílem dosáhnout skutečného začlenění;

e)  základ ve vyjednání se sociálními partnery: pokud je vnitrostátními zvyklostmi a tradicemi stanovena úloha sociálních partnerů na úrovni společností, měli by programy finanční účasti zaměstnanců vyjednávat příslušní sociální partneři, a to na místní úrovni a pro jednotlivá zařízení nebo na úrovni celé společnosti, tak aby byly programy uzpůsobeny na míru konkrétním podmínkám a okolnostem společnosti a jejích zaměstnanců; tyto programy by neměly diskriminovat zaměstnance proto, že jsou členy odborových svazů, ani z jakýchkoliv jiných důvodů pro diskriminaci uvedených v článku 10 SFEU;

f)   jasné informace: zaměstnanci musí dostat jasné informace o rizicích a právech spojených s rozhodnutím zapojit se do programu finanční účasti zaměstnanců včetně případné lhůty pro nabytí práv; rozhodnutí zapojit se do programu by mělo vycházet z informovaného souhlasu zaměstnance, který by si měl být v momentě zapojení do programu plně vědom svých práv, povinností, souvisejících rizik, daňových důsledků a rovněž podmínek uplatnitelných při odchodu ze společnosti nebo vystoupení z programu za jakýchkoli okolností;

g)  zapojení do řízení: zaměstnavatel by měl v závislosti na režimu vyzvat jednoho či více zaměstnanců, aby se přímo zapojili do řízení společnosti; v takové situaci by se na základě společného jednání měla jasně stanovit práva a povinnosti;

h)  je-li podílové vlastnictví schváleným modelem, upřednostňuje se – například v případě svěřenství – kolektivní vlastnictví akcií; v rámci tohoto modelu by měly být akcie přidělovány tak, aby se nezvyšovaly existující mzdové rozdíly;

i)   je nezbytné uzavřít pojištění chránící účast zaměstnanců před platební neschopností podniku;

j)   při schvalování programů finanční účasti zaměstnanců by vždy měl být posuzován dopad na rovnost pohlaví;

k)  transparentnost: informace o hospodářské situaci dané společnosti a informace o souvisejících rizicích by měly být po celou dobu příslušným pracovníkům k dispozici;

22. připomíná, že politiky odměňování, které podněcují zaměstnance k nadměrnému riziku, mohou ohrozit řádné a účinné řízení úvěrových institucí a investičních fondů a dalších podniků ve finančním odvětví, jak se ukázalo v období před finanční krizí;

23. vybízí sociální partnery k tomu, aby i nadále společně usilovali o vytvoření nových příležitostí pro finanční účast zaměstnanců na příslušných úrovních a o další inovace tohoto systému;

24. domnívá se, že kvůli podpoře finanční účasti za účelem vytvoření nové formy financování společností a vybudování pevnějších vazeb zaměstnanců se společností, která je zaměstnává, by měli být zaměstnavatelé schopni nabídnout zaměstnancům upisování základního kapitálu nebo zvláštní dluhové cenné papíry (dluhopisy); zastává názor, že upisování kapitálu, ať individuální nebo skupinové, by mělo být pro zaměstnance i společnost dobrovolné;

25. uznává, že předávání podniků, dodatečné finanční zdroje, udržení pracovníků a další problémy typické pro malé a střední podniky lze pomocí programů zaměstnaneckého podílového vlastnictví zmírnit; zastává názor, že programy majetkové účasti zaměstnanců v malých podnicích a v mikropodnicích lze kombinovat s opatřeními v oblasti trhu práce, například s dávkami v nezaměstnanosti, a pomoci tak nezaměstnaným vrátit se do zaměstnání;

26. poukazuje na to, že zejména v malých a středních podnicích není o případných programech zaměstnaneckého podílového vlastnictví dostatek informací; vyzývá v tomto ohledu Komisi a členské státy, aby lépe organizovaly informační kampaně a aby podněcovaly přeshraniční přenositelnost systémů osvědčených postupů mezi členskými státy.

27. vybízí členské státy, aby společně se sociálními partnery, organizacemi sdružujícími společnosti s finanční účastí zaměstnanců na zisku a s Komisí využívaly stávající jednotné informační portály – jediná kontaktní místa – přístupné zaměstnavatelům a zaměstnancům, nebo aby vytvořily nové s cílem vysvětlovat přínosy a výhody a rovněž rizika finanční účasti zaměstnanců a podávat informace o dostupných vnitrostátních pobídkách a různých existujících modelech, a umožnit tak pracovníkům a zaměstnavatelům, aby učinili ve věci finanční účasti zaměstnanců informované rozhodnutí, aby nalezli tu nejlepší formu dohody na úrovni své společnosti a aby lépe vyhodnotili dostupné možnosti a problémy se zapojením do tohoto programu spojené; navrhuje, aby tyto jednotné informační portály byly začleněny do agendy existujících příslušných orgánů nebo úřadů na vnitrostátní úrovni, nebo aby k nim byly připojeny;

28. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

• [1]  Úř. věst. C68 E, 18.3.2004, s. 429.
• [2]  Úř. věst. C 51, 17.2.2011, s. 1.
• [3]  IP/A/EMPL/ST/2011-02 – PE 475.098.
• [4]  MARKT/2013/019/F 2013/S 077-128533.
• [5]  Přijaté texty, P7-TA(2013)0005.
• [6]  Členské státy, které vstoupily do Unie před rokem 1995.
• [7]  Členské státy, které vstoupily do Unie po roce 1995.
• [8]  „Finanční účast zaměstnanců na zisku společností“ (PE 475.098), s. 36.
• [9]  „Finanční účast zaměstnanců na zisku společností“ (PE 475.098), s. 16.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Strategie EU 2020 týkající se inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění zdůrazňuje, že je zapotřebí „růstu podporujícího začlenění“, který mimo jiné posiluje postavení občanů pomocí zaměstnání, investic do dovedností, boje proti chudobě a modernizace pracovního trhu a sociální ochrany.

Finanční účast zaměstnanců nabízí hmatatelné prostředky, jak tato témata rozvinout, a to tím, že více zapojuje pracovníky do rozhodovacího procesu společností, pro něž pracují, čímž pomáhá posílit řádnou správu a zajišťuje jim podíl na finančních výhodách plynoucích z úspěšného podniku.

Takové zapojení pracovníků do správy a řízení společnosti může rozšířit jejich možnosti přístupu ke smysluplnému celoživotnímu učení v rámci zaměstnání, protože finanční účast zaměstnanců často rozvíjí uvažování v dlouhodobém horizontu – jelikož jsou pracovníci více zapojeni do rozhodování a finančních odměn, vytvoří si dlouhodobější vztah ke svým zaměstnavatelům, které tím stimulují k tomu, aby investovali do školení svých zaměstnanců.

Finanční účast zaměstnanců může rovněž posílit malé a střední podniky, kterým nabídne mechanismus inovativního financování, protože pracovníci mohou mít zájem o investice do akcií společnosti, která je zaměstnává, a těžit z jejího rozšiřování. Stejně tak rozvoj dlouhodobých investic zaměstnanců do jejich společnosti může pomoci zajistit stabilitu a jistotu, která posiluje malé a střední podniky, a tím zvyšuje jistotu pracovních míst.

Navzdory těmto výhodám se zapojení do finanční účasti zaměstnanců liší mezi jednotlivými odvětvími, společnostmi různých velikostí, s různou demografickou strukturou zaměstnanců a mezi jednotlivými členskými státy.

Celkové zapojení do programů finanční účasti zaměstnanců je stále poměrně nízké, a to navzdory tomu, že zájem o tyto programy roste.

Zejména při srovnání s USA Evropa zaostává kvůli roztříštěné úrovni daňové podpory, nedostatečným regulačním stimulům a jasným praktickým pokynům v oblasti provádění, které neúměrně postihují malé a střední podniky.

Cílem této zprávy je poukázat na pozitivní roli, kterou programy finanční účasti zaměstnanců mohou hrát v rozvoji účasti pracovníků na řízení a finančním úspěchu společností, jež je zaměstnávají.

Tato zpráva zdůrazňuje především řadu postřehů a doporučení týkajících se finanční účasti zaměstnanců, které mohou přispět k dobrovolnému rámci, jenž poradí společnostem, zaměstnancům, sociálním partnerům a vnitrostátním orgánům, jak nejlépe vytvořit a usnadnit programy finanční účasti zaměstnanců.

Tyto programy představují několik modelů, které poskytují příležitost podnikům a zaměstnancům společně pracovat ve svůj vlastní prospěch a ve prospěch širší společnosti.

Různé modely slouží různým cílům, od přímého zapojení zaměstnanců do správy a řízení společnosti, které zajistí, že dlouhodobá rozhodnutí jsou přijímána v nejlepším zájmu zaměstnanců, až po bonusy za výkonnost a ziskovost a investiční možnosti s nízkým rizikem, které umožňují pracovníkům využívat finančních výhod plynoucích z úspěchu jejich společností.

Finanční účast zaměstnanců do velké míry závisí na vnitrostátním právním rámci a podmínkách. Pro vypracovávání a zavádění programů finanční účasti zaměstnanců ze strany společností v jednotlivých členských státech jsou zásadní fiskální politiky a zdanění, nicméně v důsledku otázek týkajících se dodržení zásady subsidiarity a pokračujících pochyb ohledně možné harmonizace zdanění je jakékoli podstatné legislativní opatření v těchto oblastech nepravděpodobné a není na místě.

Existuje však několik opatření, jež by bylo možné přijmout na úrovni EU za účelem usnadnění přijetí finanční účasti zaměstnanců v členských státech.

EU by mohla poskytnout „rámcovou koncepci“ s obecnými pokyny ohledně základních zásad a osvědčených postupů s cílem pomoci směřovat přijímání rozhodnutí o programech finanční účasti zaměstnanců na vnitrostátní úrovni a na úrovni společností.

Existují také otázky ohledně toho, jak mohou programy finanční účasti zaměstnanců efektivně fungovat v případě nadnárodních společností působících ve více než jednom členském státě EU, zejména pokud neexistují společné daňové předpisy. Komise by měla provést průzkum možných metod, které by usnadnily přeshraniční finanční účast zaměstnanců, zejména prostřednictvím dobrovolného „29. režimu“.

STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (28. 11. 2013)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

o finanční účasti zaměstnanců na zisku společností
(2013/2127(INI))

Navrhovatel (*): Fabrizio Bertot(*)       Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že na podporu finanční účasti za účelem vytvoření nové formy financování společností a vybudování pevnějších vazeb zaměstnanců se společností, která je zaměstnává, by zaměstnavatelé měli mít možnost nabídnout zaměstnancům upisování základního kapitálu nebo zvláštní dluhové cenné papíry (dluhopisy); zastává názor, že upisování kapitálu, ať individuální nebo skupinové, by mělo být pro zaměstnance i společnost dobrovolné;

2.  domnívá se, že finanční účast zaměstnanců může taktéž představovat formu prémiové odměny pro zaměstnance prostřednictvím kapitálového podílu nebo zvláštních dluhopisů vydaných jako odložená odměna v závislosti na použitých finančních produktech a typu společnosti;

3.  zdůrazňuje, že s cílem zabránit dvojímu zdanění a diskriminaci je nezbytné zvýšit transparentnost ve vnitrostátních programech majetkové účasti zaměstnanců a zejména ve výpočtech efektivního daňového zatížení ve 28 členských státech EU;

4.  poukazuje na rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o povinné příspěvky na sociální zabezpečení z příjmů, které vyplývají z finanční účasti;

5.  konstatuje rovněž, že daňové rozdíly v programech majetkové účasti zaměstnanců představují překážky pro mobilitu pracovníků a volný pohyb kapitálu;

6.  v této souvislosti znovu opakuje, že je nutné zajistit vzájemné uznávání programů majetkové účasti zaměstnanců jako první krok na cestě ke společnému evropskému modelu;

7.  vyzývá Komisi, aby předložila rámec pro evropský model zaměstnaneckého vlastnictví, který bude pro členské státy představovat alternativní, volitelný nástroj, zaměřený na prohloubení jednotného trhu, posílení přeshraničních aktivit společností, zejména malých a středních podniků, a na ochranu zaměstnanců dceřiných společností; konstatuje, že takový evropský rámec by měl sloužit pouze jako možnost osvědčeného postupu a jeho uplatňování by mělo být pro společnosti dobrovolné;

8.  konstatuje, že rámec pro evropský model zaměstnaneckého vlastnictví by neměl mít přednost před vnitrostátními daňovými předpisy;

9.  vyzývá členské státy, aby v rámci podpory programů majetkové účasti zaměstnanců poskytly daňové pobídky v souladu se zásadami osvědčených postupů;

10. zdůrazňuje, že přesně zaměřené daňové pobídky by mohly v řadě členských států zvýšit majetkovou účast zaměstnanců, a dokonce přispět k hospodářskému růstu;

11. domnívá se, že aby byly vytvořeny rovné podmínky pro všechny, aby nebyla omezována internacionalizace podniků a aby se zabránilo dvojímu zdanění a diskriminaci, měla by Komise zvážit volitelný, dobrovolný a zastřešující tzv. „29. režim“, který by doplňoval vnitrostátní daňové systémy;

12. zastává proto názor, že by měla Komise předložit pokyny pro zdanění finanční účasti zaměstnanců;

13. připomíná, že politiky odměňování, které podněcují zaměstnance k nadměrnému riziku, mohou ohrozit řádné a účinné řízení úvěrových institucí a investičních fondů a dalších podniků z finančního odvětví, jak se ukázalo v období před finanční krizí;

14. poukazuje na to, že zaměstnanecké vlastnictví podporuje tolik potřebnou sociální soudržnost a slouží jako významné doplnění udržitelné správy a řízení společností; zdůrazňuje však, že při propagaci programů vlastnictví je nutná obezřetnost, aby nedošlo k nahrazování mezd systémy podílu na zisku;

15. domnívá se, že jakékoli opatření týkající se finanční účasti zaměstnanců na příjmech společnosti by mělo být dlouhodobě udržitelné a založené na zásadách dobrovolné účasti, rovnosti mezi zaměstnanci a náležité péče, zejména pokud jde o malé a střední podniky; zdůrazňuje skutečnost, že ačkoli EU uznává užitečnost programů finanční účasti zaměstnanců, nespadá tato oblasti do působnosti Unie;

16. uznává, že předávání podniků, dodatečné finanční zdroje, udržení pracovníků a další problémy typické pro malé a střední podniky lze pomocí programů majetkové účasti zaměstnanců zmírnit; zastává názor, že programy zaměstnaneckého vlastnictví v malých podnicích a v mikropodnicích lze kombinovat s opatřeními v oblasti trhu práce, například s dávkami v nezaměstnanosti, a pomoci tak nezaměstnaným vrátit se do zaměstnání;

17. poukazuje na nedostatek informací a vzdělávání o případných programech zaměstnaneckého vlastnictví, zejména v malých a středních podnicích; vyzývá v tomto ohledu Komisi a členské státy, aby lépe organizovaly informační kampaně a aby podněcovaly přeshraniční přenositelnost systémů osvědčených postupů mezi členskými státy.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	26.11.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	32 3 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Burkhard Balz, Jean-Paul Besset, Sharon Bowles, Udo Bullmann, George Sabin Cutaş, Rachida Dati, Derk Jan Eppink, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Liem Hoang Ngoc, Syed Kamall, Astrid Lulling, Ivana Maletić, Hans-Peter Martin, Arlene McCarthy, Sławomir Nitras, Ivari Padar, Anni Podimata, Antolín Sánchez Presedo, Theodor Dumitru Stolojan, Ivo Strejček, Sampo Terho, Marianne Thyssen, Ramon Tremosa i Balcells, Corien Wortmann-Kool, Pablo Zalba Bidegain
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Fabrizio Bertot, Philippe De Backer, Sari Essayah, Ashley Fox, Olle Ludvigsson, Nils Torvalds, Emilie Turunen, Oleg Valjalo

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	5.12.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	32 3 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Regina Bastos, Edit Bauer, Heinz K. Becker, Phil Bennion, Pervenche Berès, Vilija Blinkevičiūtė, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Minodora Cliveti, Emer Costello, Frédéric Daerden, Richard Falbr, Thomas Händel, Marian Harkin, Stephen Hughes, Ádám Kósa, Jean Lambert, Patrick Le Hyaric, Verónica Lope Fontagné, Olle Ludvigsson, Elisabeth Morin-Chartier, Csaba Őry, Siiri Oviir, Licia Ronzulli, Elisabeth Schroedter, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Gabriele Stauner, Jutta Steinruck, Traian Ungureanu, Inês Cristina Zuber
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Georges Bach, Sergio Gutiérrez Prieto, Anthea McIntyre, Evelyn Regner, Csaba Sógor