ZPRÁVA o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity

    7. 1. 2014 - (2013/2183(INI))

    Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
    Zpravodajka: Ulrike Lunacek


    Postup : 2013/2183(INI)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A7-0009/2014

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity

    (2013/2183(INI))

    Evropský parlament,

    –   s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

    –   s ohledem na články 8 a 10 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

    –   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 21,

    –   s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

    –   s ohledem na doporučení CM/Rec(2010)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům týkající se prostředků k boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity přijaté dne 31. března 2010,

    –   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ (COM(2010)0573),

    –   s ohledem na zprávu Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2012 (COM(2013)0271) a na doprovodné pracovní dokumenty útvarů Komise,

    –   s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426) a na jeho postoj k tomuto návrhu ze dne 2. dubna 2009[1],

    –   s ohledem na obecné zásady pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými, gay, bisexuálními, transgender a intersexuálními (LGBTI) osobami, které přijala Rada Evropské unie na svém zasedání dne 24. června 2013,

    –   s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva z listopadu 2010 o homofobii, transfobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity,

    –   s ohledem na výsledky průzkumu mezi lesbickými, gay, bisexuálními a transgender osobami, který provedla Agentura pro základní práva (FRA) a který zveřejnila dne 17. května 2013,

    –   s ohledem na stanovisko agentury FRA ze dne 1. října 2013 k situaci v oblasti rovnosti v Evropské unii deset let po zahájení uplatňování směrnic o rovném zacházení,

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o boji proti homofobii v Evropě[2],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2012 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2010–2011)[3],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o posílení boje proti rasismu, xenofobii a zločinům z nenávisti[4],

    –   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

    –   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0009/2014),

    A. vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin,

    B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie má při vymezování a provádění svých politik a činností za cíl bojovat proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace;

    C. vzhledem k tomu, že v červnu 2013 přijala Rada Evropské unie pevné zásady k prosazování a ochraně požívání veškerých lidských práv LGBTI osobami za hranicemi Evropské unie a že by měla zajistit, aby tyto osoby byly účinně chráněny uvnitř EU;

    D. vzhledem k tomu, že Evropská unie již koordinuje své činnosti pomocí komplexních politik v oblasti rovnosti a nediskriminace skrze „rámcovou strategii pro nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny“, v oblasti rovnosti pohlaví skrze „strategii v oblasti rovnosti žen a mužů 2010–2015“, v oblasti zdravotního postižení skrze „evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020“ a v oblasti rovných příležitostí pro Romy skrze „rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“;

    E.  vzhledem k tomu, že ve své „Strategii účinného uplatňování listiny základních práv Evropskou unií“ uznala Komise nezbytnost vytváření individuálních politik pro některá specifická základní práva na základě Smluv;

    F.  vzhledem k tomu, že průzkum EU mezi LGBT osobami v roce 2013, který provedla Agentura pro základní práva (FRA), ukázal, že v celé Unii se během roku předcházejícího průzkumu jedna ze dvou LGBT dotazovaných osob cítila být diskriminována nebo obtěžována na základě své sexuální orientace, jedna ze tří zažila diskriminaci v oblasti přístupu ke zboží a službám, jedna ze čtyř byla fyzicky napadena a jedna z pěti musela čelit nerovnému zacházení v zaměstnání nebo povolání;

    G. vzhledem k tomu, že agentura FRA doporučila EU a členským státům, aby vypracovaly akční plány s cílem posílit respekt k LGBT osobám a chránit jejich základní práva;

    H. vzhledem k tomu, že v květnu 2013 jedenáct evropských ministrů[5] odpovědných za rovné zacházení vyzvalo Komisi, aby vypracovala komplexní strategii EU pro oblast rovnosti LGBT osob, a že deset členských států[6] již podobnou politiku přijalo nebo o ní právě diskutuje na vnitrostátní a regionální úrovni;

    I.   vzhledem k tomu, že Evropský parlament již desetkrát žádal o vytvoření komplexního nástroje politiky Evropské unie pro oblast rovnosti na základě sexuální orientace a genderové identity;

    Obecná východiska

    1.  důrazně odsuzuje jakoukoli diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity a vyjadřuje hlubokou lítost nad tím, že základní práva lesbických, gay, bisexuálních, transgender a intersexuálních (LGBTI) osob nejsou dosud v Evropské unii vždy plně chráněna;

    2.  je přesvědčen, že Evropská unie v současné době postrádá komplexní politiku ochrany základních práv LGBTI osob;

    3.  uznává, že odpovědnost za ochranu základních práv nesou společně Evropská komise a členské státy; vyzývá Komisi, aby v maximální možné míře využívala svých pravomocí, mj. aby usnadňovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy; vyzývá členské státy, aby plnily své povinnosti podle práva EU a doporučení Rady Evropy ohledně prostředků k boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity;

    Obsah plánu

    4.  vyzývá Evropskou komisi, členské státy a příslušné agentury, aby společně spolupracovaly na vytvoření komplexní a víceleté politiky zaměřené na ochranu základních práv LGBTI osob, tj. plánu, strategie nebo akčního plánu zabývajících se níže uvedenými tématy a cíli;

    A. Horizontální akce k realizaci plánu

    (i)        Komise by se měla snažit o zajištění stávajících práv v celé své práci a ve všech oblastech, které spadají do její působnosti, a to pomocí začlenění otázky základních práv LGBTI osob do všech relevantních oblastí své činnosti – například při koncipování budoucích politik a návrhů nebo sledování uplatňování práva EU;

    (ii)       Komise by měla usnadnit, koordinovat a sledovat výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy otevřenou metodou koordinace;

    (iii)      příslušné agentury Evropské unie, včetně Agentury pro základní práva (FRA), Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound), Evropské policejní akademie (CEPOL), Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust), Evropské justiční sítě (EJN) a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), by měly začlenit otázky týkající se sexuální orientace a genderové identity do své agendy a i nadále Komisi a členským státům předkládat fakticky podložená doporučení týkající se základních práv LGBTI osob;

    (iv)      Komise a členské státy, jakož i příslušné agentury a Eurostat by měly být vybízeny k tomu, aby pravidelně sbíraly podstatné a porovnatelné údaje o situaci LGBTI osob v EU, a přitom zcela dodržovaly předpisy EU na ochranu údajů;

    (v)       společně s příslušnými agenturami by Komise a členské státy měly prosazovat vzdělávání a vytváření kapacit pro vnitrostátní orgány, instituce a další organizace, které se zabývají rovností, lidskými právy a podporou a prosazováním základních práv LGBTI osob;

    (vi)      společně s příslušnými agenturami by se Komise a členské státy měly snažit, aby byli občané obeznámeni s právy LGBTI osob;

    B. Obecná opatření v oblasti rovných příležitostí

    (i)        členské státy by měly upevnit stávající právní rámec EU tím, že budou usilovat o přijetí navržené směrnice o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci a o objasnění oblasti působnosti této směrnice a nákladů spojených s jejím prováděním;

    (ii)       Komise, členské státy a příslušné agentury by měly věnovat zvýšenou pozornost zkušenostem, které mají lesbické ženy s vícenásobnou diskriminací a násilím (na základě pohlaví i sexuální orientace), a v souladu s tím vytvořit a provádět politiky nediskriminace;

    C. Nediskriminace v zaměstnání

    (i)        Komise by se měla při dohledu nad uplatňováním směrnice 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, mimo jiné konkrétně zaměřit na otázku sexuální orientace a při dohledu nad uplatňováním směrnice 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání by se měla soustředit na problematiku genderové identity;

    (ii)       Komise by společně s příslušnými agenturami měla vydat pokyny upřesňující, že na transgender a intersexuální osoby se podle směrnice 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání vztahuje pojem „pohlaví“;

    (iii)      orgány zabývající se rovností by měly být motivovány k tomu, aby LGBTI osoby informovaly o jejich právech a aby o těchto právech informovaly rovněž odbory a organizace zaměstnavatelů;

    D. Nediskriminace ve vzdělávání

    (i)        Komise by měla ve svých programech zaměřených na mládež a vzdělávání prosazovat rovnost a zákaz diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity;

    (ii)       Komise by měla členským státům usnadnit sdílení osvědčených postupů v oblasti formálního vzdělávání prostřednictvím otevřené metody koordinace, a to včetně sdílení výukových materiálů a postupů pro boj proti šikaně a diskriminaci;

    (iii)      Komise by měla usnadnit sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy v jejich odvětvích spojených s mládeží a vzděláváním, včetně sociálních služeb pro mládež a sociální péče, a to prostřednictvím otevřené metody koordinace;

    E.  Nediskriminace v přístupu ke zdravotní péči

    (i)        Komise by měla zahrnout zdravotní otázky týkající se komunity LGBTI do příslušného širšího rámce strategických zdravotních politik, včetně přístupu ke zdravotní péči, rovnosti v oblasti zdraví a celosvětové úlohy EU v otázkách souvisejících se zdravím;

    (ii)       Komise by měla v rámci Světové zdravotnické organizace nadále usilovat o vyřazení poruch pohlavní identity ze seznamu duševních poruch a poruch chování a při jednáních o 11. verzi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11) by se měla snažit zajistit, aby tyto poruchy nebyly nadále klasifikovány jako patologické;

    (iii)      Komise by měla podporovat členské státy ve vzdělávání zdravotnického personálu;

    (iv)      Komise a členské státy by měly zajistit výzkum v oblasti zdravotních otázek specifických pro LGBTI osoby;

    (v)       členské státy by měly zohlednit LGBTI osoby v národních plánech zdraví a zdravotních politikách a zajistit, aby studijní plány pro odbornou přípravu, zdravotní politiky a průzkumy týkající se zdraví braly ohled na specifické zdravotní otázky spojené s LGBTI komunitou;

    (vi)      členské státy by měly zavést nebo přehodnotit postupy právního uznávání pohlaví s cílem plně respektovat práva transgender osob na důstojnost a tělesnou integritu;

    F.  Nediskriminace v přístupu ke zboží a službám

    (i)        Komise by v rámci monitorování provádění směrnice 2004/113/ES o zavedení zásady rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování měla věnovat zvláštní pozornost přístupu transgender osob ke zboží a službám;

    G. Specifické činnosti týkající se transgender a intersexuálních osob

    (i)        Komise by měla zajistit zahrnutí genderové identity mezi zakázané důvody diskriminace v rámci všech budoucích právních předpisů o rovnosti, včetně přepracovaných znění;

    (ii)       Komise by měla zahrnout specifická témata týkající se transgender a intersexuálních osob do příslušných politik EU po vzoru přístupu přijatého v rámci strategie pro rovné postavení žen a mužů;

    (iii)      členské státy by měly zajistit, aby byly subjekty prosazující rovnost informovány a vyškoleny v oblasti práv a specifických otázek týkajících se transgender a intersexuálních osob;

    (iv)      Komise, členské státy a příslušné agentury by se měly zabývat stávajícím nedostatkem znalostí, výzkumů a příslušných právních předpisů, které by se týkaly lidských práv intersexuálních osob;

    H. Občanství, rodina a svoboda pohybu

    (i)        Komise by měla vypracovat pokyny s cílem zajistit, aby při provádění směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států a směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny byly respektovány všechny formy rodiny právně uznané vnitrostátními právními předpisy členských států;

    (ii)       Komise by měla přednostně předložit návrhy ohledně vzájemného uznávání platnosti všech dokladů o občanském stavu v rámci celé EU, včetně právního uznání registrovaných partnerství a manželství a právního uznání pohlaví, s cílem omezit diskriminující právní a správní překážky, s nimiž se potýkají občané a jejich rodiny využívající svého práva na volný pohyb;

    (iii)      Komise a členské státy by měly prostudovat, zda omezení zavedená v souvislosti se změnou dokladů o občanském stavu a totožnosti transgender osob neoslabují jejich možnost využívat práva na volný pohyb;

    (iv)      členské státy, které přijaly právní předpisy týkající se nesezdaného soužití, registrovaného partnerství nebo manželství párů stejného pohlaví, by měly uznat podobná ustanovení přijatá v jiných členských státech;

    I.   Svoboda shromažďování a projevu

    (i)        členské státy by měly zajistit, aby byla zaručena práva na svobodu projevu a shromažďování – především v souvislosti s pochody za rovnoprávnost a podobnými akcemi –, a to tak, že zajistí, aby se tyto akce konaly v souladu se zákonem a jejich účastníci byli účinně chráněni;

    (ii)       členské státy by neměly přijímat zákony omezující svobodu projevu ve vztahu k sexuální orientaci a genderové identitě, a pokud takové zákony mají, měly by zvážit jejich přepracování;

    (iii)      Komise a Rada Evropské unie by měly vzít v potaz, že členské státy, které přijímají zákony omezující svobodu projevu ve vztahu k sexuální orientaci a genderové identitě, porušují hodnoty, na nichž je Evropská unie založena, a náležitě podle toho jednat;

    J.  Nenávistné verbální projevy a nenávistně motivované trestné činy

    (i)        Komise by měla sledovat uplatňování směrnice 2012/29/EU o právech, podpoře a ochraně obětí trestného činu a poskytovat členským státům související pomoc v konkrétních otázkách, které se týkají sexuální orientace, genderové identity a jejího vyjádření, především pokud za spáchanými trestnými činy stojí předsudky nebo diskriminační motivy, které se mohou vztahovat k osobní charakteristice obětí;

    (ii)       Komise by měla předložit návrh přepracovaného znění rámcového rozhodnutí Rady o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, který do rozhodnutí zahrne další formy trestných činů páchaných na základě předsudků a podněcování k nenávisti, včetně činů páchaných z důvodu sexuální orientace a genderové identity;

    (iii)      společně s příslušnými agenturami by Komise měla umožnit výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy týkající se odborné přípravy a vzdělávání policejních sil, zaměstnanců státních zastupitelství, soudců a služeb pro podporu obětí;

    (iv)      Agentura pro základní práva by měla členským státům pomáhat lépe shromažďovat porovnatelné údaje o trestných činech motivovaných homofobní a transfobní nenávistí;

    (v)       členské státy by měly zaznamenávat a vyšetřovat nenávistně motivované trestné činy namířené proti LGBTI osobám a přijmout trestně-právní předpisy zakazující podněcování k nenávisti na základě sexuální orientace a genderové identity;

    K. Azyl

    (i)        společně s Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu (EASO) a příslušnými agenturami a v rámci oblasti působnosti stávajících právních předpisů a judikatury EU by Komise měla konkrétní témata spojená se sexuální orientací a genderovou identitou zahrnout do uplatňování a sledování právních předpisů v oblasti azylu, včetně směrnice 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a směrnice 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany;

    (ii)       společně s příslušnými agenturami by Komise a členské státy měly zajistit, aby se azylovým pracovníkům včetně tazatelů a tlumočníků dostalo odpovídajícího odborného školení – včetně stávajícího školení – tak, aby byli dostatečně obeznámeni s konkrétními otázkami vztahujícími se k LGBTI osobám;

    (iii)      společně s EASO a ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) by Komise a členské státy měly zajistit, aby právní a sociální situace LGBTI osob v zemích jejich původu byla systematicky dokumentována a aby tyto informace byly dostupné lidem, kteří rozhodují o udělení azylu, jako součást informací o zemi původu;

    L.  Rozšíření a vnější činnost

    (i)        Komise by měla pokračovat ve sledování témat vztahujících se k sexuální orientaci a genderové identitě v přistupujících zemích;

    (ii)       Komise, Evropská služba pro vnější činnost, zvláštní zástupce EU pro lidská práva a členské státy by měli systematicky používat pokyny Rady týkající se podpory a ochrany požívání všech lidských práv LGBTI osobami a zastávat jednotný postoj v reakci na porušování těchto práv;

    (iii)      Komise a Evropská služba pro vnější činnost by měly informace získané delegacemi EU o situaci LGBTI osob ve třetích zemích poskytovat Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu a členským státům;

    5.   zdůrazňuje, že tato komplexní politika musí respektovat pravomoci Evropské unie a jejích agentur a pravomoci členských států;

    o

    o   o

    6.  pověřuje předsedu, aby předal toto usnesení Radě Evropské unie, Evropské komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států, všem agenturám uvedeným v této zprávě a Radě Evropy.

    • [1]  Úř. věst. C 241 E, 8.10.2009, s. 68.
    • [2]  Přijaté texty, P7_TA(2012)0222.
    • [3]  Přijaté texty, P7_TA(2012)0500.
    • [4]  Přijaté texty, P7_TA(2013)0090.
    • [5]  Belgie, Dánska, Finska, Francie, Chorvatska, Itálie, Lucemburska, Malty, Nizozemska, Rakouska a Švédska.
    • [6]  Belgie, Francie, Chorvatsko, Itálie, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Spojené království, Španělsko.

    VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

    Evropská unie je povinna bojovat proti diskriminaci při vymezování a provádění svých politik (článek 10 SFEU). Tato povinnost je naplňována prostřednictvím stávajících komplexních politik pro boj s diskriminací na základě pohlaví (skrze strategii pro rovnost žen a mužů 2010–2015), zdravotního postižení (skrze evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020) a v oblasti rovných příležitostí pro Romy (skrze rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020).

    Evropský parlament se domnívá, že podobný komplexní politický nástroj je zapotřebí také k boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity. Od ledna 2011 Parlament již desetkrát prostřednictvím nejrůznějších usnesení žádal Komisi, aby vypracovala plán pro boj s homofobií a diskriminací na základě sexuální orientace a genderové identity. Tato zpráva stanovuje základní rámec pro vytvoření takovéto komplexní politiky.

    Existují tři silné právní, politické a strategické argumenty pro vytvoření takového plánu. Právní argument: Evropská unie je při vymezování a provádění svých politik a činností povinna bojovat proti diskriminaci (článek 10 SFEU) a zakazuje diskriminaci na jakémkoli základě (článek 21 Listiny základních práv). Tento právní požadavek je již realizován v rámci komplexních strategií pro rovnost pohlaví, osoby se zdravotním postižením a pro integraci Romů; nyní musí být uskutečněn i v oblasti sexuální orientace a genderové identity.

    Politický argument: podpora pro přijetí nové strategie je jak v Evropském parlamentu, tak v členských státech EU, z nichž jedenáct v květnu 2013 oficiálně požádalo o vytvoření takového plánu. Evropská komise sdělila, že již byly podniknuty kroky k zajištění rovnosti na základě sexuální orientace a genderové identity, ale tyto kroky nejsou dostatečné ve srovnání s komplexním přístupem vůči jiným skupinám. Kromě toho členské státy stále častěji přijímají podobné strategie na vnitrostátní úrovni (Belgie, Francie, Itálie, Nizozemsko, Spojené království; v Lotyšsku zatím ve stadiu diskusí), v rámci širších vnitrostátních plánů pro zajištění rovnosti (Chorvatsko, Portugalsko) nebo na regionální úrovni (Belgie, Německo, Španělsko).

    Strategický argument: dostupná data ukazují, že vytvoření takového plánu je nezbytné. Průzkum mezi LGBT osobami zveřejněný Agenturou pro základní práva v roce 2013 ukazuje, že 47 % LGBT osob zažilo během minulého roku nějakou formu diskriminace či obtěžování; nejvíce se přitom tento problém týkal lesbických žen (55 %), mladých (57 %) a LGBT s nižšími příjmy (52 %); 26 % LGBT osob bylo napadeno nebo čelilo hrozbě násilí z důvodu své sexuální orientace či genderové identity (35 % mezi transgender osobami); jen 10 % z nich by se v případě diskriminace obrátilo na policii a jen 22 % nahlásilo policii obtěžování či násilný útok; 32 % bylo diskriminováno v oblasti bydlení, vzdělávání nebo v přístupu k lékařské péči, ke zboží či službám; 20 % zažilo diskriminaci v zaměstnání nebo povolání (29 % mezi transgender osobami).

    STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (6. 12. 2013)

    pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

    o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity
    (2013/2183(INI))

    Navrhovatelka: Minodora Cliveti

    NÁVRHY

    Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    A. vzhledem k tomu, že podle judikatury sice spadá diskriminace vůči osobám trans do působnosti právních předpisů o rovném postavení žen a mužů, avšak budeme-li vycházet z toho, že tyto osoby tvoří společenské hnutí, budou jako organizace občanské společnosti součástí hnutí lesbickým žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů (LGBTI), nikoli hnutí za rovnost pohlaví;

    B.  vzhledem k tomu, že osoby trans čelí na trhu práce i mimo něj rozsáhlé diskriminaci na základě pohlaví, přičemž v řadě členských států neexistují organizace zabývající se rovností žen a mužů, bojem proti diskriminaci na základě pohlaví nebo řešením stížností jednotlivců na diskriminaci na základě pohlaví, nebo tyto organizace nemají přiměřené informace a schopnosti, které jsou zapotřebí pro prosazování zájmů těchto osob a pro řešení jejich stížností, a organizace působící v rámci justičního systému nemají dostatečné vybavení ani informace pro řešení případů diskriminace na základě pohlaví vůči osobám trans;

    1.  je znepokojen tím, že organizace občanské společnosti ani subjekty působící v oblasti rovnosti žen a mužů se náležitě nezabývají právy a zájmy osob trans; vyzývá členské státy, aby úkoly týkající se boje proti diskriminaci vůči osobám trans svěřily veřejně financovaným organizacím občanské společnosti a subjektům v oblasti rovného zacházení a aby zajistily, že organizace působící v rámci justičního systému budou mít náležité vybavení a informace, aby mohly řešit stížnosti na diskriminaci na základě pohlaví vůči osobám trans;

    2.  vyzývá Komisi a výbory Parlamentu, aby při své práci na poli občanských práv, zdravotní péče, vzdělávání a zaměstnanosti vždy přihlížely k problematice osob trans;

    3.  zdůrazňuje, že je třeba dodržovat a zaručit zásadu rovnosti mezi lidmi bez ohledu na jejich pohlaví, genderovou identitu a projev genderové identity, rasový původ nebo sexuální orientaci;

    4.  upozorňuje na to, že osoby intersexuální orientace nejsou v evropském ani vnitrostátním právu vůbec zachyceny, a poukazuje na nedostatečné znalosti a výzkum v této oblasti; v této souvislosti a zejména s ohledem na genderovou identitu vyzývá ke zvýšení úsilí o prosazování právních předpisů o rovném postavení v praxi;

    5.  vyzývá členské státy, aby zajistily ochranu LGBTI před nenávistnými slovními projevy homofobie a násilím a dbaly o to, aby se partneři téhož pohlaví těšili stejné úctě, důstojnosti a ochraně, jaké požívá zbytek společnosti; vyzdvihuje často negativní vnímání těchto osob ze strany veřejnosti a úlohu sdělovacích prostředků při eliminaci těchto představ; zdůrazňuje, že na národní i evropské úrovni je třeba pořádat osvětové kampaně věnované právům LGBTI osob;

    6.  zdůrazňuje, že lesbické ženy často trpí kumulativní diskriminací (jako ženy a jako lesbické ženy) a že opatření na podporu rovného postavení LGBTI osob musí jít ruku v ruce s opatřeními na podporu rovného postavení žen a dívek s cílem zajistit lesbickým ženám rovnost, nediskriminaci a život bez násilí;

    7.  poukazuje na to, že je třeba propagovat programy a postupy zaměřené na boj proti diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity a programy na podporu diverzity na pracovišti, spolu s iniciativami na podporu plného začlenění LGBTI osob v pracovním prostředí a úctě k nim;

    8.  zdůrazňuje, že reprodukční volby a služby související s plodností by měly být pro LGBT osoby zajištěny nediskriminačním způsobem;

    9.  zdůrazňuje, že sexuální výchova musí zahrnovat nediskriminační informace o osobách LGBTI a zprostředkovávat pozitivní pohled na ně, aby se účinně podporovala a chránila práva mladých osob LGBTI;

    10. poukazuje na to, že při vzdělávání a odborné přípravě sociálních a zdravotnických pracovníků je třeba – prostřednictvím rozvoje specifických programů v rámci příslušných učebních osnov – klást důraz na to, že je nutné respektovat důstojnost LGBTI osob a brát ohled na jejich specifické potřeby a volby v oblasti zdravotní péče;

    11. vyzývá členské státy EU, aby přijaly vhodná opatření pro zajištění toho, aby zejména osoby trans měly reálný přístup ke vhodným službám v oblasti změny pohlaví, včetně psychologické, endokrinologické a chirurgické zdravotní péče v oblasti zdravotní péče o osoby trans, aniž by tyto osoby byly vystavovány nepřiměřeným požadavkům;

    12. odsuzuje nucené sterilizace osob trans, k nimž stále dochází v některých členských státech, a vyzývá k okamžitému ukončení tohoto porušování lidských práv;

    13. vyzývá členské státy, aby přijaly opatření ke zvýšení respektu vůči LGBTI osobám a na podporu jejich integrace ve školním prostředí a aby podporovaly objektivní znalost problematiky sexuální orientace, genderové identity a projevů genderové identity ve školách a jiných vzdělávacích zařízeních; vyjadřuje znepokojení nad tím, že mladí lidé, kteří jsou LGBTI nebo jež jsou jako LGBTI vnímáni, jsou vystaveni vyššímu riziku šikany; zdůrazňuje potřebu vytvořit bezpečné prostředí pro všechny mladé lidi bez ohledu na jejich pohlaví, rasu či sexuální orientaci;

    14. zdůrazňuje význam uznání občanských práv LGBTI osob bez diskriminace na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity; naléhavě žádá členské státy, aby v souladu s pravidly EU uznávaly všechny formy manželství, partnerství a rodičovství, jež byly založeny v jiném státě osobami s bydlištěm či pracovištěm na jeho území, a vyzývá Komisi, aby přijala opatření proti členským státům, které tak nečiní;

    15. vybízí členské státy, aby uvažovaly o možnostech přizpůsobení svého rodinného práva dnešním změnám ve struktuře a formách rodiny a zvážily přitom možnost, že by děti měly více než dva rodiče (zákonné opatrovníky), neboť by se tím otevřela cesta většímu uznání tzv. duhových rodin, rodin tvořených LGBT osobami i rekonstruovaných rodin;

    16. žádá členské státy, aby zajistily přístup svobodných a lesbických žen k léčbě neplodnosti a k asistované reprodukci;

    17. poukazuje na to, že právo na svobodu projevu je třeba respektovat v praxi, a proto je nutné zaručit možnost přijímat a poskytovat informace o otázkách souvisejících se sexuální orientací a genderovou identitou v jakékoli podobě, například v tisku, publikacích, ústních a písemných prohlášeních, uměleckých dílech a sdělovacích prostředcích; zdůrazňuje, že je zapotřebí respektovat svobodu všech osob LGBTI pokojně se sdružovat a shromažďovat; připomíná, že by tudíž místní a regionální orgány měly usnadnit úsilí LGBTI organizací o pořádání akcí, jako jsou například „pochody hrdosti“, neboť mohou zvýšit povědomí o LGBTI otázkách a zlepšit postavení LGBTI osob;

    18. poukazuje na značný nedostatek údajů a výzkumu, pokud jde o problémy, jimž čelí LGBTI osoby, rozsah těchto problémů a způsob jejich řešení; zdůrazňuje, že tyto informace jsou zásadní pro rozvoj vhodné politiky a pro stanovení prioritních opatření; vyzývá EU a členské státy, aby se těmito problémy zabývaly a aby náležitě jednaly;

    19. vybízí členské státy, aby prostřednictvím pravidelných průzkumů zajistily shromáždění a analýzu relevantních kvantitativních údajů o četnosti případů zneužívání a pronásledování LGBTI osob.

    VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    5.12.2013

     

     

     

    Výsledek konečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    11

    4

    0

    Členové přítomní při konečném hlasování

    Edit Bauer, Marije Cornelissen, Edite Estrela, Mikael Gustafsson, Mary Honeyball, Lívia Járóka, Astrid Lulling, Elisabeth Morin-Chartier, Raül Romeva i Rueda, Marc Tarabella, Britta Thomsen, Marina Yannakoudakis, Inês Cristina Zuber

    Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

    Izaskun Bilbao Barandica, Minodora Cliveti

    VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    17.12.2013

     

     

     

    Výsledek konečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    40

    2

    6

    Členové přítomní při konečném hlasování

    Jan Philipp Albrecht, Edit Bauer, Arkadiusz Tomasz Bratkowski, Philip Claeys, Carlos Coelho, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Ioan Enciu, Tanja Fajon, Monika Flašíková Beňová, Kinga Gál, Kinga Göncz, Sylvie Guillaume, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Lívia Járóka, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Baroness Sarah Ludford, Monica Luisa Macovei, Svetoslav Hristov Malinov, Véronique Mathieu Houillon, Anthea McIntyre, Nuno Melo, Roberta Metsola, Claude Moraes, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Csaba Sógor, Renate Sommer, Nils Torvalds, Wim van de Camp, Axel Voss, Renate Weber, Auke Zijlstra

    Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

    Cornelis de Jong, Mariya Gabriel, Ana Gomes, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Jean Lambert, Ulrike Lunacek, Jan Mulder, Raül Romeva i Rueda, Salvador Sedó i Alabart, Marie-Christine Vergiat, Janusz Wojciechowski

    Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

    Leonardo Domenici