ZPRÁVA o akčním plánu pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě

14. 1. 2014 - (2013/2177(INI))

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku
Zpravodaj: András Gyürk

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o akčním plánu pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě

(2013/2177(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na článek 173 hlavy XVII Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalý článek 157 Smlouvy o založení Evropského společenství), který se vztahuje na průmyslovou politiku EU a zmiňuje se mimo jiné o konkurenceschopnosti průmyslu Unie,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2013 o akčním plánu pro ocelářství nazvaném „Akční plán pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě“ (COM(2013)0407),

–   s ohledem na zprávu ze dne 10. června 2013 nazvanou „Posouzení dopadů kumulativních nákladů na ocelářství“, kterou zadala Komise Centru pro evropská politická studia[1],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o regionálních strategiích pro průmyslové oblasti v Evropské unii[2],

–   s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

–   s ohledem na doporučení ze dne 12. února 2013 vzešlá z jednání u kulatého stolu na vysoké úrovni o budoucnosti evropského ocelářství[3],

–   s ohledem na svou rozpravu ze dne 4. února 2013 o obnově evropského průmyslu s ohledem na současné obtíže (2013/2538(RSP)), která navazovala na prohlášení Komise,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o ocelářském průmyslu EU[4],

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvané „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu: Aktualizace sdělení o průmyslové politice“ (COM(2012)0582),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2012 o „Aktu o jednotném trhu: další kroky k růstu“[5],

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. května 2012 nazvané „Akce pro stabilitu, růst a zaměstnanost“ (COM(2012)0299),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2011 nazvané „Průmyslová politika: posilování konkurenceschopnosti“ (COM(2011)0642),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o průmyslové politice pro éru globalizace[6],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2010 o investování do vývoje nízkouhlíkových technologií (plán SET)[7],

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. února 2012 nazvané „Zajištění surovin pro budoucí prosperitu Evropy: Návrh evropského inovačního partnerství v oblasti surovin“ (COM(2012)0082),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 13. prosince 2011 nazvaný „Plán pro materiály umožňující rozvoj technologií pro nízkouhlíkové energie“ (SEC(2011)1609),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 s názvem „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

–   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. prosince 2013[8],

–   s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 28. listopadu 2013[9],

–   s ohledem na studii organizace Eurofound o organizacích sociálních partnerů se zaměřením na ocelářský průmysl,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0028/2014),

A. vzhledem k tomu, že od skončení platnosti Smlouvy o ESUO se evropský uhelný a ocelářský průmysl řídí ustanoveními Smlouvy o EU;

B.  vzhledem k tomu, že odvětví uhlí a oceli sehrálo v procesu evropské integrace zásadní historickou roli a představuje základ pro vytváření evropské přidané hodnoty v průmyslu;

C. vzhledem k tomu, že evropský ocelářský průmysl je druhým největším výrobcem oceli na světě a má strategický význam pro některá klíčová evropská odvětví, např. pro pozemní a námořní dopravu, stavebnictví, strojírenství, výrobu domácích elektrospotřebičů, energetiku a obranu;

D. vzhledem k tomu, že podíl EU na celosvětové výrobě oceli v posledních deseti letech klesl o polovinu a Čína nyní vyrábí téměř 50 % světové oceli;

E.  vzhledem k tomu, že celosvětová poptávka po oceli podle předpokladů v dlouhodobém výhledu poroste a že ocel zůstane v evropských průmyslových hodnotových řetězcích klíčovým materiálem, a je proto v zájmu Evropské unie zachovat její domácí výrobu;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla podporovat politiku rozvoje průmyslové výroby ve všech členských státech s cílem zachovat pracovní místa v EU a zajistit, aby stávající podíl dosahující 15,2 % HDP vzrostl do roku 2020 alespoň na 20 %;

G. vzhledem k tomu, že ocelářský průmysl EU je důležitým zaměstnavatelem, který poskytuje 350 000 přímých pracovních míst a několik dalších milionů pracovních míst v souvisejících odvětvích, včetně recyklačního dodavatelského řetězce; vzhledem k tomu, že restrukturalizace v jakékoli podobě má zásadní dopad na dotčenou zeměpisnou oblast;

H. vzhledem k tomu, že pracovněprávní vztahy jsou v ocelářském průmyslu ve srovnání s ostatními odvětvími výrazně organizované; vzhledem k tomu, že tuto povahu dokládá vysoký stupeň odborářské aktivity, výrazná přítomnost a velká hustota zaměstnaneckých organizací a vysoká míra pokrytí kolektivního vyjednávání; vzhledem k tomu, že se to odráží i na evropské úrovni, kde je ocelářský průmysl v čele, pokud jde o rozvoj vztahů mezi sociálními partnery[10];

I.   vzhledem k tomu, že celosvětová konkurenceschopnost evropského ocelářství je navzdory úsilí, které vynakládá v oblasti výzkumu a vývoje, a jeho investicím do snižování environmentálních dopadů a optimalizace účinného využívání zdrojů ohrožena v důsledku několika faktorů:

•    poptávka po oceli kvůli finanční a hospodářské krizi a strukturálním změnám v některých odvětvích využívajících ocel podstatně klesla;

•    jeho provozní náklady jsou výrazně vyšší než náklady jeho konkurentů;

•    panuje nelítostná hospodářská soutěž ze strany třetích zemí, v nichž podniky fungují v prostředí, které se nevyznačuje stejným typem přísných norem, které platí v EU;

J.   vzhledem k tomu, že výsledky posouzení kumulativních nákladů ocelářství ukazují, že dodržování předpisů EU ovlivňuje podstatný podíl ziskového rozpětí výrobců oceli z EU;

K. vzhledem k tomu, že politika EU v oblasti životního prostředí a energetiky vytváří pro železářský a ocelářský průmysl náročné podnikatelské prostředí, neboť dochází k nárůstu cen energie a ke ztrátě konkurenceschopnosti výroby EU na světovém trhu;

L.  vzhledem k tomu, že náklady na energii tvoří až 40 % celkových provozních nákladů a že ceny elektřiny pro průmyslové konečné spotřebitele v EU oslabují konkurenceschopnost evropských společností na globalizovaném trhu;

M. vzhledem k tomu, že ocelářský průmysl, zejména speciálních ocelí, má plně globální charakter a že Evropa čelí těžké konkurenci ze třetích zemí, zatímco výrobní náklady v EU jsou vzhledem k jednostrannému břemenu nákladů uvnitř EU způsobenému zejména politikami EU v oblasti energie a klimatu vyšší, což vede k situaci, kdy ceny plynu v EU jsou ve srovnání s USA trojnásobné až čtyřnásobné a ceny elektřiny dvojnásobné;

N. vzhledem k tomu, že vývoz ocelového šrotu z EU převyšuje jeho dovoz, a EU proto přichází o významný objem cenné druhotné suroviny, často ve prospěch výrobců oceli v zemích, kde právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí zaostávají za unijními; vzhledem k tomu, že ocelářský průmysl EU je závislý na dovozu surovin, přičemž u 40 % globálních průmyslových surovin jsou uplatňována vývozní omezení, a že Evropa vyváží velké množství ocelového šrotu v situaci, kdy řada zemí jeho vývoz omezuje;

O. vzhledem k tomu, že budoucnost zaměstnanosti v ocelářství vzbuzuje vážné obavy, neboť v několika posledních letech zaniklo v Evropě kvůli snižování kapacity nebo uzavírání oceláren více než 65 000 pracovních míst;

P.  vzhledem k tomu, že stávající krize má obrovské sociální dopady na postižené pracovníky a regiony a že společnosti, v nichž probíhá restrukturalizace, by měly jednat sociálně odpovědným způsobem, neboť zkušenosti ukázaly, že úspěšné restrukturalizace nebývá dosaženo bez dostatečného sociálního dialogu;

Q. vzhledem k tomu, že stávající krize vedla k celosvětové nadprodukci oceli; vzhledem k tomu, že se však očekává, že v roce 2050 bude míra využití oceli a dalších základních kovů dvakrát až třikrát vyšší než v současnosti, a že evropský ocelářský průmysl potřebuje v nadcházejících několika letech překlenout toto „údolí smrti“, realizovat investice a zlepšit svou konkurenceschopnost;

R.  vzhledem k tomu, že má-li být restrukturalizace ekonomicky úspěšná a sociálně odpovědná, je nutné ji začlenit do dlouhodobé strategie zaměřené na zajištění a posílení dlouhodobé udržitelnosti a konkurenceschopnosti dané společnosti;

1.  vítá akční plán Komise pro ocelářství v Evropě, neboť je důležitým prvkem, který pomůže zabránit dalšímu přemisťování výroby oceli za hranice Evropy;

2.  vítá přístup Komise, jenž spočívá v pokračování dialogu orgánů EU, vedoucích představitelů společností z odvětví a odborových svazů v podobě stálého kulatého stolu na vysoké úrovni pro ocelářství a evropských výborů pro odvětvový sociální dialog;

3.  vítá vytvoření skupiny na vysoké úrovni pro ocelářství, současně však vyjadřuje politování nad tím, že se schází pouze jednou ročně; považuje za zásadní, aby regionální a místní orgány byly úzce zapojeny a usnadňovaly a podporovaly účast evropských regionů, v nichž jsou ocelářské podniky usazeny, na práci této skupiny na vysoké úrovni pro ocelářství, aby se tak podporovala spolupráce a výměna informací a osvědčených postupů mezi hlavními zainteresovanými stranami v členských státech;

4.  zdůrazňuje, že stávající evropské právo v oblasti hospodářské soutěže a státní podpory zajišťuje pro ocelářství stabilní podmínky; vyzývá Komisi, aby porušování hospodářské soutěže i nadále důsledně vyšetřovala a postihovala;

I. ZLEPŠENÍ RÁMCOVÝCH PODMÍNEK

I.1. Zvýšení poptávky

5.  zdůrazňuje, že udržitelný růst je závislý na silném evropském průmyslu, a proto naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly strategický rozvoj nových klíčových odvětví využívajících oceli, zlepšovaly podmínky pro investice, včetně oblastí oblasti výzkumu a inovací a rozvoje dovedností, zaváděly pobídky pro účinné a spravedlivé procesy výroby (např. prostřednictvím standardizace a veřejných zakázek) a ve spolupráci se všemi relevantními aktéry posilovaly vnitřní trh a rozvíjely projekty na rozvoj evropské infrastruktury;

6.  domnívá se, že stavební průmysl je klíčovým odvětvím, pokud jde o poptávku po oceli, z čehož vyplývá potřeba hloubkové studie na úrovni EU o způsobech jeho podpory prostřednictvím posílení veřejných zakázek, a to nejen pro účely rozvoje dopravní a komunikační infrastruktury, ale také odvětví, jako jsou vzdělávání, kultura a veřejná správa, jakož i pro udržitelnou výstavbu budov a energetickou účinnost;

7.  zdůrazňuje význam a vhodnost uzavření transatlantického partnerství v oblasti obchodu a investic pro posílení obchodu a poptávky po oceli v klíčových odvětvích, a zdůrazňuje tudíž, že je nutné vést tato jednání, aniž by byla ohrožena konkurenceschopnost průmyslu EU v kterémkoli z těchto odvětví;

8.  žádá Komisi, aby vytvořila nástroj hloubkové analýzy trhu s ocelí, který by mohl poskytovat přesné údaje o evropské a celosvětové rovnováze mezi nabídkou a poptávkou v oblasti oceli a recyklovaných surovin, které budou rozlišovat mezi strukturálními a cyklickými složkami rozvoje tohoto trhu; domnívá se, že sledování trhu s ocelí by mohlo významně přispět k transparentnosti trhů s ocelí a šrotem a zajistit cenné vstupy pro přijetí nápravných a proaktivních opatření, která jsou z důvodu cyklické povahy ocelářství nevyhnutelná;

9.  žádá Komisi, aby tento nástroj analýzy trhu použila k předvídání rizik a ke zjištění toho, jak uzavření závodů ovlivňuje obnovu odvětví;

I.2. Zaměstnanost

10. je přesvědčen, že Komise, členské státy, ocelářský průmysl a odborové svazy by měly společně usilovat o udržení a přilákání kvalifikovaných pracovníků a talentovaných, vysoce kvalifikovaných vědců a manažerů do ocelářství a také talentovaných mladých lidí prostřednictvím učňovských programů, a zajistit tak dynamickou a inovativní pracovní sílu; připomíná význam regionálních univerzit a průmyslových výzkumných ústavů, jejichž špičková úroveň významně přispívá k vytváření regionálních předpokladů pro konkurenceschopný ocelářský průmysl; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly okamžitá opatření, jež zamezí ztrátě odborných znalostí a omezí ztrátu pracovních míst na minimum; vyzývá ke zlepšení plánování a řízení změny prostřednictvím podpory odborného vzdělávání, zlepšování dovedností a rekvalifikace; vyjadřuje znepokojení nad nedostatkem systematických řešení pro generační změnu a nad budoucím nedostatkem dovedností a ztrátou know-how a konkurenceschopnosti a zdůrazňuje potřebu udržet a dále rozvíjet pracovní sílu a dovednosti životně důležité pro budoucí konkurenceschopnost odvětví; naléhavě žádá Komisi, aby prostřednictvím programu Erasmus pro všechny a Erasmus pro podnikatele podporovala odvětvové aliance pro dovednosti, které se na základě údajů o požadavcích na dovednosti a jejich vývoji budou zabývat vývojem a realizací programů odborné přípravy a společné metodiky, včetně učení se prací; vyzývá k tomu, aby byly učiněny kroky směřující k posílení nástrojů na podporu zaměstnanců a odborné přípravy, aby se tak usnadnily a podpořily přesuny zaměstnanců v odvětví v rámci korporátní restrukturalizace;

11. domnívá se, že neexistence vhodné průmyslové politiky vede k tomu, že evropský průmysl v důsledku mimořádně vysokých nákladů na energii ztrácí svou dlouhodobou konkurenceschopnost; připomíná, že vysoké náklady na energii a suroviny jsou důsledkem nejen nutnosti dovážet tyto produkty ze třetích zemí, ale také vnitřních faktorů; souhlasí s Komisí, že současná restrukturalizace ocelářství zapříčinila sociální problémy v důsledku snížení počtu pracovních míst;

12. požaduje, aby byl v nové evropské strategii pro zdraví a bezpečnost při práci a ve strategických dokumentech týkajících se důchodového zabezpečení a dalších sociálních výdobytků brán zřetel na obtížnost výkonu povolání a pracovní stres zaměstnanců a subdodavatelů v ocelářském průmyslu, jež se odvíjejí od výrobního procesu[11]; zdůrazňuje, že pracovníci v ocelářství jsou více ohroženi pracovní zátěží, neboť jsou v důsledku své pracovní činnosti více vystaveni fyzickým rizikům a zdravotním problémům než průměrný pracovník v EU28;

13. vítá probíhající sociální dialog se zástupci zaměstnanců a existenci doplňkových (formálních a neformálních) struktur pro sociální dialog, jako jsou pracovní skupiny, řídicí výbory atd., jež usnadňují intenzivnější komunikaci mezi zaměstnanci a zaměstnavateli;

14. zdůrazňuje, že v zájmu další podpory sociálního dialogu v evropském ocelářském průmyslu je nutné zohlednit jeho specifické charakteristiky, jako je náročná povaha práce při výrobě oceli, povaha pracovní síly, otázky týkající se životního prostředí, šíření technologických inovací a probíhající zásadní restrukturalizace evropského ocelářství;

15. zdůrazňuje, že provádění akčního plánu by se mělo rovněž zaměřit na krátkodobý dopad hospodářské krize na pracovní sílu a konkurenceschopnost v tomto odvětví, a vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala snižování kapacity a uzavírání oceláren v Evropě; je toho názoru, že finanční prostředky EU by neměly být používány na udržení obchodní činnosti některých zařízení, neboť by to narušilo hospodářskou soutěž mezi výrobci oceli v EU, nýbrž pouze ke zmírnění dopadu uzavírání závodů nebo omezování výroby na postižené pracovníky a na podporu zaměstnanosti mladých lidí v tomto odvětví;

16. zdůrazňuje, že snižování poptávky nesmí vést k nekalé soutěži o pracovní místa mezi členskými státy EU; požaduje v této souvislosti celoevropské řešení;

17. vyzývá Komisi, aby podporovala opatření zaměřená na udržení výroby oceli v Evropě, jež zajistí zachování přiměřené úrovně zaměstnanosti, a aby podporovala opatření, která zabrání uzavírání závodů v Evropě;

18. žádá Komisi, aby neprodleně a v plném rozsahu využila financování ze strany EU s cílem omezit sociální dopad restrukturalizace ocelářství; vyzývá především k tomu, aby byl plně využíván Evropský sociální fond (ESF) a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EGF);

19. je přesvědčen, že nejlepší zárukou hospodářského úspěchu je zapojení zaměstnanců do inovačních a restrukturalizačních opatření;

20. zdůrazňuje, že ke zvládnutí přechodu k udržitelnějším výrobním postupům a produktům je zapotřebí kvalifikovaných zaměstnanců disponujících potřebnými dovednostmi, a vyzývá k přijetí evropské strategie pro odbornou přípravu a vzdělávání; vítá projekt ekologizace technického odborného vzdělávání a odborné přípravy (Greening Technical Vocational Education and Training) v odvětví oceli[12], v jehož rámci by ocelářské podniky, výzkumné ústavy a sociální partneři společně zkoumali dovedností potřebné k zajištění environmentální udržitelnosti; vyzývá Komisi, aby dále podporovala zavádění jeho výsledků;

21. vyzývá Komisi, aby vypracovala plán restrukturalizace, který ochrání a vytvoří kvalitní pracovní místa a průmyslovou činnost v evropských regionech;

II. OPATŘENÍ KE ZLEPŠENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI EVROPSKÉHO OCELÁŘSTVÍ

II.1. Zajištění dodávek energie za přijatelné ceny

22. konstatuje, že protože je Evropa světadílem s omezenými zdroji, ceny energií v EU v předchozích letech prudce vzrostly, což vedlo k výraznému oslabení konkurenceschopnosti průmyslu z EU v celosvětovém měřítku; uznává, že ceny energií jsou pro ocelářský průmysl a další energeticky náročná průmyslová odvětví nejdůležitějším nákladovým faktorem; domnívá se, že nezbytným předpokladem pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek energií za přijatelné ceny pro ocelářský průmysl je účinné fungování jednotného trhu s energiemi založené zejména na cenové transparentnosti; zdůrazňuje, že je zapotřebí dokončit chybějící přeshraniční spojení a plně provést stávající právní úpravu, aby bylo možné využívat přínosů jednotného evropského trhu s energiemi; podporuje slib Komise, že posílí své snahy o snížení cen energií a zaplnění nákladové „propasti“, která existuje mezi průmyslem z EU a jeho hlavními konkurenty, přičemž zohlední strategie jednotlivých členských států a umožní jim splnit jejich specifické vnitrostátní požadavky; domnívá se, že by Komise měla do 12 měsíců předložit za tímto účelem konkrétní návrhy;

23. zdůrazňuje, že by se Komise měla konkrétněji a podrobněji zabývat otázkou úniku uhlíku a že cíle politiky v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 musí být pro podniky z EU technicky a hospodářsky proveditelné, přičemž nejúspěšnější z nich by neměly nést žádné přímé či nepřímé dodatečné náklady plynoucí z politik v oblasti klimatu; zdůrazňuje, že ustanovení týkající se úniku uhlíku by měla zajistit zcela bezplatné přidělení technicky dosažitelných referenčních hodnot bez jakéhokoli koeficientu snížení pro odvětví s únikem uhlíku;

24. vybízí Komisi, aby vypracovala strategie pro zavádění nízkouhlíkové energetiky s cílem podpořit rychlé začlenění takovéto energie na trh s elektřinou;

25. je přesvědčen, že by měly být podporovány investice do technologií, které maximalizují využití energetických vstupů a získávání odpadní energie, například formou optimalizace využití procesních a odpadních plynů pro výrobu páry a elektřiny;

26. považuje za nezbytné se více zaměřovat na dlouhodobé smlouvy mezi dodavateli elektřiny a průmyslovými spotřebiteli, snižovat náklady na energii a zdokonalovat mezinárodní dodavatelské sítě, neboť to je klíčové pro okrajové regiony EU a přispěje k odrazení od přemisťování výroby do třetích zemí a jiných členských států; zdůrazňuje, že uzavírání dlouhodobých energetických smluv může zmírnit riziko nestabilních cen energií a přispět ke snížení cen za elektřinu pro průmyslové subjekty; vyzývá Komisi, aby poskytla pokyny ohledně aspektů týkajících se hospodářské soutěže u dlouhodobých dohod o dodávkách energií;

27. vybízí Komisi, aby vypracovala strategie pro hospodárné využívání nízkouhlíkové energie a postupné rušení dotací s cílem podpořit urychlené začlenění těchto forem energie na trh s elektřinou; domnívá se, že v mezičase by mělo být možné kompenzovat energeticky náročným odvětvím náklady na celkové příplatky k ceně elektřiny, pokud tyto náklady nemusejí nést konkurenti mimo EU;

28. zdůrazňuje, že důležitým předpokladem je pro ocelářství zabezpečení dodávek energie; vyzývá členské státy, aby plně provedly třetí energetický balíček; vyzývá členské státy, aby prováděly nezbytné projekty energetické infrastruktury s cílem zabezpečit dodávky energií a aby investorům poskytovaly vhodné pobídky ke snižování závislosti na dovážených fosilních palivech; vybízí Komisi, aby podporovala diverzifikaci zdrojů a zásobovacích tras zemního plynu a aby převzala vůdčí úlohu při koordinaci a podpoře opatření k zajištění bezpečnosti zásobovacích tras zkapalněného zemního plynu; žádá Komisi, aby komplexně posoudila, zda je výroba elektřiny dostatečná, a poskytla pokyny ohledně způsobů, jak zajistit flexibilitu elektrických sítí;

29. žádá Komisi, aby vypracovala zprávu o monitorování vývoje v zařízeních, jejichž integrita je ohrožena, jak k tomu vyzývá Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 13. prosince 2012 o ocelářském průmyslu EU;

II.2. Ochrana klimatu, účinné využívání zdrojů a dopad na životní prostředí

30. připomíná, že evropské ocelářství snížilo od roku 1990 své celkové emise o přibližně 25 %; konstatuje, že ocel je zcela recyklovatelná a neztrácí přitom svou kvalitu; uznává, že výrobky z oceli hrají důležitou úlohu, neboť umožňují přechod ke znalostnímu, nízkouhlíkovému hospodářství účinně využívajícímu zdroje; zdůrazňuje význam úsilí o další snižování celkových emisí z ocelářského průmyslu;

31. domnívá se, že evropská výroba oceli by měla být zachována na základě udržitelného modelu výroby oceli; naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala a prosazovala evropské normy udržitelnosti, jako je například značka SustSteel (Steel Construction Products Mark);

32. zdůrazňuje význam výdajů na logistiku, zejména pro odvětví námořní dopravy, a rovněž význam dodávek surovin, bezpečnosti dodávek a hospodářského růstu spojeného s rozvojem přístavů;

33. má za to, že EU musí diverzifikovat místa vstupu a distribuce surovin, neboť pro evropský ocelářský průmysl je zásadní zabránit závislosti na jediném přístavu, do kterého jsou suroviny přiváženy; domnívá se, že by mělo proto být vytvořeno centrum pro distribuci nerostných surovin do jižní a východní Evropy;

34. uznává důležitou úlohu primární výroby oceli v EU s ohledem na rostoucí výrobu oceli ve světě a na význam této výroby pro dosažení úrovně kvality potřebné v některých evropských hodnotových řetězcích; zdůrazňuje, že výrobou oceli z ocelového šrotu se snižuje spotřeba energie o přibližně 75 % a ušetří se 80 % vstupních surovin; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby zajistila účinné fungování evropského trhu s ocelovým šrotem, a to tím, že zlepší fungování trhů s druhotnými kovy, zabrání nelegálním vývozům šrotu, při nichž dochází k plýtvání cennými surovinami, jež evropské hospodářství potřebuje, a zvýší schopnost členských států provádět inspekce vývozu odpadu v souladu s příslušnou právní úpravou; podporuje další rozvoj recyklace šrotu prostřednictvím maximalizace sběru a zlepšování kvality šrotu, neboť se jedná o způsob, jak zajistit přístup k surovinám, omezit energetickou závislost, snížit emise a usilovat o cirkulární hospodářství; podporuje iniciativu Komise, jež spočívá v provádění inspekcí a kontrol přepravovaného odpadu s cílem zamezit nezákonnému vývozu šrotu, často do zemí, jejichž právní úprava v oblasti životního prostředí není srovnatelná s právní úpravou EU;

35. naléhá na Komisi, aby zaujala holistický přístup ke změně klimatu, životnímu prostředí, energetice a konkurenceschopnosti, a brala přitom ohled na zvláštní rysy jednotlivých odvětví; domnívá se, že ve své regulační činnosti by měla Komise usilovat o vytváření součinností, které umožní dosahovat cílů v oblasti změny klimatu a energetiky a současně podporovat cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti a minimalizovat riziko úniku uhlíku a přemisťování podniků;

36. vyzývá Komisi, aby příští přezkum seznamu odvětví, u nichž se předpokládá únik uhlíku, provedla otevřeným a transparentním způsobem a zohlednila přitom mitigační úlohu, kterou ocel vyrobená v Evropě může hrát, a nepřímé dopady cen elektřiny na hospodářskou soutěž; naléhavě vyzývá Komisi, aby ponechala ocelářský průmysl na tomto seznamu, čímž zajistí, aby ustanovení o úniku uhlíku byla nadále účinná;

37. zdůrazňuje, že rámec pro oblast klimatu do roku 2030 by měl zohledňovat odvětvové rozdíly, technickou proveditelnost a ekonomickou životaschopnost a měl by se držet základní zásady, že účinnějším průmyslovým závodům nebudou vznikat dodatečné náklady;

38. je znepokojen dopady, které může mít na odvětví výroby oceli nedávné rozhodnutí Komise o vnitrostátních opatřeních členských států pro třetí období obchodování s emisemi v důsledku uplatnění jednotného opravného koeficientu pro všechna období, což znamená, že ocelářský průmysl nebude moci dosáhnout tohoto cíle ani s nejlepšími technologiemi, které jsou v současné době v Evropě k dispozici, a dokonce i nejúčinnější zařízení v Evropě tak mohou nést dodatečné náklady;

39. zdůrazňuje význam účinné a spolehlivé infrastruktury pro rozvoj ocelářského průmyslu a připomíná, že 65 % světové produkce oceli je stále založeno na rudě, takže investice do vhodné infrastruktury pokrývající celý řetězec – od těžby přes ocelárny až po vývozní trhy – mají velký vliv na konkurenceschopnost, zejména u řídce osídlených zemí;

II.3. Rovné podmínky na mezinárodní úrovni

40. domnívá se, že by účelem obchodních jednání měla být podpora hospodářských a strategických zájmů Unie a jejích členských států, a že by se tudíž měl uplatňovat reciproční přístup, v jehož rámci jsou zohledněna hlediska jako přístup na nové trhy, přístup k surovinám, riziko úniku uhlíku, rovné podmínky a únik know-how; uplatňované strategie by měly odrážet rozdíly mezi vyspělými ekonomikami, předními rozvíjejícími se ekonomikami a nejméně rozvinutými zeměmi; zdůrazňuje, že přístup na nové vývozní trhy rostoucích ekonomik, kde lze evropskou ocel prodávat bez obchodních překážek, bude mít pro růstový a rozvojový potenciál evropského ocelářského průmyslu rozhodující význam; vyjadřuje politování nad tím, že někteří z našich obchodních partnerů zavádějí nespravedlivá a omezující opatření, která chrání domácí ocelářský průmysl, jako například omezování investic a upřednostňování v rámci veřejných zakázek, což neoprávněně brzdí vývoz oceli z EU; vyjadřuje politování také nad tím, že od roku 2008, kdy začala světová krize, zintenzívnilo mnoho třetích zemí protekcionistická opatření ve snaze ochránit svůj ocelářský průmysl;

41. vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila, že budoucí obchodní dohody budou obsahovat ustanovení, která výrazně zlepší možnosti vývozu a přístupu na trh pro evropskou ocel a ocelářské produkty;

42. podporuje návrh Komise, aby před podpisem dohod o volném obchodu bylo vždy prováděno posouzení dopadů zahrnující ocelářství, přičemž je třeba vzít v úvahu výrobní hodnotový řetězec EU a evropského ocelářství v celosvětovém měřítku; žádá Komisi, aby na základě konkrétních a jasně vymezených kritérií zahrnujících metodu zapojení zúčastněných stran pravidelně vyhodnocovala kumulativní dopad dohod, a to jak těch, které jsou v současné době platné, tak těch, o kterých jsou vedena jednání;

43. naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila účinné plnění všech závazků plynoucích ze stávajících i budoucích obchodních jednání a dohod; vyzývá Komisi, aby bojovala proti nekalé hospodářské soutěži ze strany třetích zemí a za tím účelem přiměřeně a účinně využívala odpovídajících opatření, která má k dispozici, včetně nástrojů na ochranu obchodu nebo v nutných případech mechanismus pro urovnávání sporů WTO, a to přiměřeným, rychlým a účinným způsobem; vyzývá Komisi, aby bojovala proti nekalým protekcionistickým postupům ze strany třetích zemí a zajistila evropským podnikům přístup na trhy a přístup k surovinám;

44. připomíná, že ocelářský průmysl je odvětvím, kde se nejčastěji využívají nástroje na ochranu obchodu; vyjadřuje své znepokojení nad množstvím času – průměrně se jedná o dva roky –, který Komise potřebuje k tomu, aby iniciovala antidumpingová opatření, zatímco v USA k tomu stačí pouze šest měsíců; vyzývá Komisi, aby učinila kroky, které pro EU zajistí účinné a rychle použitelné nástroje na ochranu jejího obchodu, na jejichž základě bude Komise schopna reagovat pohotověji na dumping, což je nutné, má-li evropský průmysl obstát v silně konkurenčním prostředí globalizovaného hospodářství;

45. naléhavě vyzývá Komisi, aby ověřila, zda systém „Surveillance 2“ zajišťuje alespoň tytéž záruky dohledu a monitorování, pokud jde o dumpingové narušování trhu formou subvencí, jako systém předchozích kontrol nad dovozem některých výrobků ze železa a oceli, který se zavádí nařízením Komise (EU) č. 1241/2009);

46. zdůrazňuje, že spravedlivý obchod s ocelářskými produkty může fungovat, pouze budou-li dodržována základní práva pracovníků a environmentální normy;

47. zastává názor, že normy EU týkající se sociální odpovědnosti podniků (CSR) a účasti zaměstnanců by měly být plněny také evropskými podniky ve třetích zemích a že by měl být podporován regionální rozvoj;

48. vybízí Komisi, aby zaváděla navržená opatření, jejichž cílem je zajistit přístup ke koksovatelnému uhlí;

49. žádá Komisi, aby pokročila v reformě právního rámce pro finanční trhy, a zabránila tak spekulativnímu kolísání cen, zabezpečila transparentnost při tvorbě cen a zlepšila dodávky oceli a surovin;

50. naléhavě žádá Komisi, aby chránila evropskou ocel legislativními nástroji pro certifikaci konečného použití nerezové oceli a jejího chemického a fyzikálního složení, a to rovněž prostřednictvím zavedení certifikace kvality pro produkty spojené s ocelí, která bude schopna ochránit výrobu EU před produkty necertifikovanými;

51. podporuje návrh opatření předložený Komisí, jehož cílem je zamezit nelegálním trhům s výrobky z oceli; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly možná opatření, jak bojovat proti daňovým únikům;

II.4. Výzkum, vývoj a inovace

52. konstatuje, že zásadní význam pro zachování způsobu snižování CO₂ představeného v plánu do roku 2050 má všeobecné rozšíření průlomových technologií; vítá program ULCOS, jehož cílem je identifikovat a rozvíjet inovativní technologie výroby oceli s velmi nízkými emisemi uhlíku, jakož i program SPIRE a ostatní programy usilující o vývoj nových tříd oceli a nových výrobních a recyklačních postupů a obchodních modelů, které zvyšují hodnotu, efektivitu a udržitelnost a napomáhají tak konkurenceschopnosti evropského ocelářství;

53. vyzývá Komisi, aby zavedla ambiciózní politiku inovací, která uvolní cestu rozvoji kvalitních, energeticky účinných a inovativních produktů a umožní EU obstát vůči čím dál tím tvrdší globální hospodářské soutěži;

54. vítá výsledky dosažené díky zvláštním nástrojům v oblasti uhlí a oceli, jako je Výzkumný fond pro uhlí a ocel, a naléhá na Komisi, aby i nadále působila tímto směrem, který sleduje již od roku 2002;

55. považuje za nezbytné rozšířit podporu inovací pro všechny činnosti spojené s ocelářským průmyslem, tzn. zavést v rámci programu Horizont 2020 nástroje EIB na podporu spolupráce v oblastech výzkumu, vývoje a inovací mezi ocelářskými podniky a regiony, v nichž se nacházejí, s cílem podpořit udržitelnou hospodářskou činnost;

56. souhlasí s Komisí, že v rámci programu Horizont 2020 je třeba zaměřit se na demonstrační a pilotní projekty v oblasti nových technologií a čistších a energeticky účinnějších technologií hospodárněji využívajících zdroje;

57. domnívá se, že je zapotřebí zavést mechanismy pobídek s cílem přimět velké nadnárodní skupiny k investování do výzkumu a vývoje na území, kde provádějí své průmyslové činnosti, a podpořit tak zaměstnanost a dynamiku dotčených regionů;

58. uznává vysoká finanční rizika spojená s rozvojem, šířením, demonstrací a zaváděním průlomových technologií; podporuje vytváření klastrů, partnerství pro spolupráci v oblasti výzkumu a partnerství veřejného a soukromého sektoru, jako jsou SPIRE a EMIRI; vybízí k využívání inovativních finančních nástrojů, např. finančních nástrojů pro sdílení rizik, jež poskytnou prioritní přístup ocelářskému průmyslu, který se potýká s krizí; vyzývá Evropskou investiční banku a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, aby vypracovaly dlouhodobý rámec pro financování projektů v oblasti oceli;

59. žádá Komisi, aby dále prosazovala evropské inovační partnerství v oblasti surovin v ocelářském průmyslu a v celém hodnotovém řetězci surovin, zejména způsoby recyklace a nové obchodní modely;

60. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

• [1]  http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/metals-minerals/files/steel-cum-cost-imp_en.pdf
• [2]  Přijaté texty, P7_TA(2013)0199.
• [3]  http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/metals-minerals/files/high-level-roundtable-recommendations_en.pdf
• [4]  Přijaté texty, P7_TA(2012)0509.
• [5]  Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 72.
• [6]  Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 131.
• [7]  Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 84.
• [8]  Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.
• [9]  Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.
• [10]  Eurofound (2009).
• [11]  Eurofound (leden 2014, bude vydáno).
• [12]  http://www.gt-vet.com/?page_id=18

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Jedním z prvních kroků k evropské integraci byla koordinace výroby oceli založením Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Kromě dějinné úlohy oceli považuje zpravodaj evropské ocelářství za základ evropských klíčových průmyslových hodnotových řetězců, např. automobilového průmyslu, stavebnictví, strojírenství a elektrotechniky a rovněž obnovitelných energií. Zachování konkurenceschopného evropského ocelářství má proto strategický význam pro zajištění hospodářského růstu a pracovních míst v Evropě.

Evropské ocelářství přišlo kvůli uzavírání oceláren během několika posledních let o více než 65 000 pracovních míst. Neočekává se, že by v krátkodobém horizontu došlo k oživení domácí poptávky, a celosvětový podíl evropských společností se snižuje. Evropské ocelářství je ohroženo, neboť je postiženo ztrátou konkurenceschopnosti v důsledku kombinace řady faktorů.

•   Finanční a hospodářská krize ovlivnila odvětví využívající oceli a způsobila významný propad v poptávce po oceli. Stavebnictví a automobilový průmysl v současnosti představují polovinu trhu a na rozdíl od jiných oblastí se neočekává, že by v následujících letech došlo k oživení poptávky.

•   Rozvíjející se země, zejména Čína, v posledních letech realizovaly rozsáhlé investice do výstavby oceláren, což je reakcí na jejich vysokou míru růstu a vytváří celosvětový problém nadměrné kapacity. Nadměrná kapacita vedla k nárůstu cen surovin a současně stlačila ceny oceli, což ve svém důsledku narušuje ziskové rozpětí.

•   Společnosti se sídlem mimo Evropu navíc nedodržují stejné právní rámce, a proto mají nižší provozní náklady.

•   Ocelářství je energeticky náročné odvětví, a proto má rostoucí rozdíl mezi cenami energií v Evropě a v třetích zemích významný dopad na konkurenceschopnost ocelářství.

Zpravodaj vítá akční plán pro ocelářství předložený Evropskou komisí a navrhuje řadu opatření, jejichž cílem je řešit současnou situaci v ocelářském průmyslu.

Vzhledem k tomu, že ocel bude pro evropské průmyslové hodnotové řetězce i nadále klíčovým materiálem, zpravodaj doporučuje zvýšit poptávku v klíčových odvětvích využívajících oceli, mezi něž patří nová odvětví s vysokým potenciálem růstu. Rovněž vyzývá k lepšímu sledování trhu, neboť by to ocelářství mohlo pomoci předvídat cykly poptávky a orgánům v boji proti nezákonným praktikám.

Ocelářství v současnosti zajišťuje 350 000 přímých pracovních míst a několik milionů míst v souvisejících odvětvích. Přizpůsobení se krizi však vedlo k propouštění doprovázenému ztrátou dovedností, jež bude v období příznivého růstu obtížné znovu získat. Zpravodaj proto vyzývá k přijetí opatření ke snížení sociálního dopadu restrukturalizace ocelářství, mezi něž bude patřit i financování ze strany EU.

Zajištění dodávek energie za přijatelné ceny

Náklady na energie jsou v Evropě na rozdíl od jiných konkurenčních oblastí nepřiměřeně vysoké. Pro energeticky náročná odvětví, např. ocelářství, jsou ceny energií důležitým nákladovým faktorem, jenž má vliv na konkurenceschopnost odvětví. Zpravodaj se proto domnívá, že nezbytným předpokladem pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek energií za přijatelné ceny pro ocelářský průmysl je efektivní fungování jednotného trhu s energií.

Ochrana klimatu a dopad na životní prostředí

Zpravodaj podporuje úsilí ocelářského průmyslu o snížení svého dopadu na životní prostředí a uznává přitom úlohu, kterou ocel může hrát při zmírňování dopadů. Evropa musí pokračovat v cestě k udržitelné produkci a cyklickému hospodářství a současně musí zamezit rizikům úniku uhlíku a poklesu konkurenceschopnosti. Zpravodaj proto navrhuje opatření k regulaci dopadu na životní prostředí a současně omezuje náklady na regulaci. Zpravodaj podporuje další rozvoj trhu s ocelovým šrotem, neboť tak lze snížit emise a omezit spotřebu energií a surovin.

Rovné podmínky na mezinárodní úrovni

Zpravodaj doporučuje bojovat proti asymetrickým obchodním dohodám, nelegálním trhům s výrobky z oceli a šrotu a navíc i nepřiměřené kontrole některých třetích zemí nad tokem surovin, jež ohrožuje přístup Evropy k těmto surovinám.

Výzkum, vývoj a inovace

Inovace jsou hnacím motorem konkurenceschopnosti. Zpravodaj konstatuje, že dosažení inovativního ocelářství vyžaduje velké kapitálové investice spojené s vysokými riziky a dlouhodobou návratností. Navrhuje proto další opatření k podpoře inovací v Evropě prostřednictvím využívání inovativních finančních nástrojů. Žádá také, aby byly veřejné prostředky vydávány především na šíření průlomových technologií s cílem omezit dopad na životní prostředí a spotřebu energií a surovin.

STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (28. 11. 2013)

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

o akčním plánu pro konkurenceschopný a udržitelný ocelářský průmysl v Evropě
(2013/2177(INI))

Navrhovatel: Metin Kazak

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  sdílí názor Komise, že silný a konkurenceschopný ocelářský průmysl je důležitý pro průmyslovou základnu Evropy; zdůrazňuje, že EU je druhý největší výrobce oceli na světě s objemem výroby přes 177 milionů tun oceli ročně, což představuje 11 % celosvětového objemu; dále vyzdvihuje skutečnost, že obchodní politika může hrát významnou roli v podpoře rozvoje ocelářského průmyslu;

2.  zdůrazňuje, že jedním z nejlepších způsobů, jak může EU svůj ocelářský průmysl chránit, je stimulovat výrobu oceli na základě nejúčinnějších a spravedlivých výrobních postupů; upozorňuje na to, že velmi důležitou úlohu při vytváření těchto stimulačních opatření hrají standardizace a vládní politiky v oblasti veřejných zakázek a že zásada zohledňování nákladů v rámci celého životního cyklu, která je stanovena v revidovaných směrnicích EU o zadávání veřejných zakázek, zohledňuje také nepříznivé vlivy výrobních postupů na životní prostředí;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že někteří obchodní partneři vytvořili nespravedlivé obchodní překážky, jako například omezení vývozu a zavedení vývozního cla na suroviny (např. železný šrot), což přispívá ke snížení dostupnosti surovin a k nadměrnému zvýšení nákladů na výrobu oceli v EU;

4.  zdůrazňuje, že železný šrot představuje strategickou surovinu a podporuje Komisi v jejím úsilí o zajištění volnějšího přístupu k trhům se surovinami, zejména k trhům s železnou rudou, koksovatelným uhlím a recyklovatelnými materiály, a domnívá se, že svobodný přístup k těmto trhům je důležitý pro zajištění konkurenceschopnosti evropského ocelářského průmyslu ve světovém měřítku; zdůrazňuje však, že recyklaci oceli je třeba podporovat, protože představuje způsob, jak při současné podpoře inovací výrobních postupů a omezování dopadu výroby oceli na životní prostředí během celého výrobního cyklu zvýšit udržitelnost unijního ocelářství, snížit jeho závislost na dovozu surovin, zefektivnit výrobu a zvýšit poptávku po udržitelných ocelářských produktech; naléhavě vyzývá Komisi, aby zahájila standardizaci ocelářských výrobků z hlediska jejich udržitelnosti (SustSteel);

5.  zdůrazňuje, že překážky, kterými třetí státy svévolně omezují obchod s těmito surovinami, je nutno odstranit, a to pokud to bude nutné i na recipročním základě, přičemž je třeba vycházet zejména z přísných environmentálních zásad, které se na zpracovávání a využívání šrotu v Evropě vztahují;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že někteří z našich obchodních partnerů zavádějí nespravedlivá a omezující opatření, kterými chrání svůj domácí ocelářský průmysl, jako například omezování investic a upřednostňování v rámci veřejných zakázek, což neoprávněně brzdí vývoz oceli z EU; vyjadřuje politování také nad tím, že od roku 2008, kdy začala světová krize, zintenzívnilo mnoho třetích zemí ve snaze ochránit svůj ocelářský průmysl protekcionistická opatření;

7.  zdůrazňuje, že spravedlivý obchod s ocelářskými produkty může fungovat, pouze budou-li se dodržovat základní práva pracovníků a environmentální normy;

8.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila účinné plnění všech závazků plynoucích ze stávajících i budoucích obchodních jednání a dohod; vyzývá Komisi, aby účinně a rychle využívala v souladu s pravidly WTO nástroje EU na ochranu obchodu, aby se v případě potřeby uchýlila k mechanismu urovnávání sporů a aby aktivně vystupovala proti nekalým obchodním praktikám a stále silnějším protekcionistickým opatřením, která mnohé třetí země na úkor EU uplatňují;

9.  zdůrazňuje, že světový trh s ocelí je v jejich důsledku stále nepříznivě ovlivňován nadměrnou kapacitou výroby, jejíž objem se odhaduje na 542 milionů tun; připomíná, že v Číně dosahuje nadměrná výrobní kapacita 200 milionů tun, přičemž celkový objem čínské produkce představuje 50 % celkové světové produkce;

10. vyzývá Komisi, aby v budoucích obchodních dohodách zajistila výrazně lepší možnosti vývozu a přístupu na trh pro evropskou ocel a ocelářské produkty;

11. připomíná, že ocelářský průmysl je odvětvím, kde se nejčastěji využívají nástroje na ochranu obchodu; vyjadřuje své znepokojení nad množstvím času – průměrně se jedná o dva roky –, který Komise potřebuje k tomu, aby iniciovala antidumpingová opatření, zatímco v USA k tomu stačí pouze šest měsíců; vyzývá Komisi, aby učinila kroky, které pro EU zajistí účinné a rychle použitelné nástroje na ochranu jejího obchodu, na jejichž základě bude Komise schopna reagovat pohotověji na dumping, což je nutné, má-li evropský průmysl obstát v silně konkurenčním prostředí globalizovaného hospodářství;

12. naléhavě vyzývá Komisi, aby ověřila, zda systém „Surveillance 2“ zajišťuje alespoň tytéž záruky dohledu a monitorování, pokud jde o dumpingové narušování trhu formou subvencí, jako systém předchozích kontrol nad dovozem některých výrobků ze železa a oceli, který se zavádí nařízením Komise (EU) č. 1241/2009);

13. zastává názor, že normy EU týkající se sociální odpovědnosti podniků (CSR) a účasti zaměstnanců by měly být plněny také evropskými podniky ve třetích zemích a že by měl být podporován regionální rozvoj;

14. podporuje plán Komise, podle nějž by se mělo před podpisem dohod o volném obchodu vypracovat posouzení dopadu na průmysl EU, které zohlední zájmy a problémy ocelářského odvětví;

15. žádá Komisi, aby na základě konkrétních a jasně vymezených kritérií, a to i pokud jde o zapojení zúčastněných stran, pravidelně vyhodnocovala kumulativní dopad dohod, a to jak těch, které jsou v současné době platné, tak těch, o kterých jsou vedena jednání;

16. domnívá se, že jednání s obchodními partnery by se měla zakládat na principu reciprocity, v jehož rámci budou zohledněna taková hlediska jako přístup na nové trhy, přístup k surovinám, riziko úniku uhlíku a ztráty investic, rovné podmínky a únik know-how;

17. vyzývá Komisi, aby s obchodními partnery EU, kteří do EU dodávají větší objem zboží, jako např. Turecko či Abú Dhabí, zahájila jednání o množstevním omezení;

18. naléhavě žádá Komisi, aby co nejdříve vypracovala strategickou vizi své průmyslové politiky mimo jiné ve snaze pomoci průmyslovým odvětvím, jejichž strukturální kapacita je nadbytečná, a uvést obchodní politiku v soulad se strategickými zájmy EU;

19. naléhavě vyzývá Komisi, aby monitorovala trhy se šrotem a uvažovala nad tím, jaká opatření lze v případě nutnosti přijmout, aby se vyřešil problém přesunu uhlíku do zemí, které nejsou členy EU;

20. zdůrazňuje, že inovace u nových produktů (např. vysoce odolné a zároveň pružné oceli) a nových výrobních technologií jsou klíčem ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského ocelářského průmyslu vůči dodavatelům ze třetích zemí a že tomuto odvětví by se měla poskytovat zvláštní podpora;

21. je přesvědčen, že nejlepší zárukou hospodářského úspěchu je účast zaměstnanců na tvorbě inovačních a restrukturalizačních opatření;

22. vyzývá Komisi, aby navázala na pozitivní zkušenosti ESUO, zejména na zkušenosti z tripartitních strategických jednání a šetření, a aby ze zástupců tripartity zřídila obdobnou komisi „Ocel 2020“.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	28.11.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	24 3 2
Členové přítomní při konečném hlasování	William (The Earl of) Dartmouth, Nora Berra, Daniel Caspary, María Auxiliadora Correa Zamora, George Sabin Cutaş, Marielle de Sarnez, Christofer Fjellner, Yannick Jadot, Franziska Keller, Bernd Lange, David Martin, Vital Moreira, Franck Proust, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Helmut Scholz, Peter Šťastný, Henri Weber, Iuliu Winkler, Jan Zahradil, Paweł Zalewski
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Emma McClarkin, Tokia Saïfi, Marietje Schaake
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Phil Bennion, Jutta Haug, Katarína Neveďalová, Marc Tarabella, Nikola Vuljanić, Roberts Zīle

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	16.12.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	31 7 4
Členové přítomní při konečném hlasování	Amelia Andersdotter, Josefa Andrés Barea, Jean-Pierre Audy, Bendt Bendtsen, Fabrizio Bertot, Reinhard Bütikofer, Maria Da Graça Carvalho, Giles Chichester, Pilar del Castillo Vera, Christian Ehler, Vicky Ford, Adam Gierek, Norbert Glante, Robert Goebbels, Fiona Hall, Romana Jordan, Philippe Lamberts, Marisa Matias, Judith A. Merkies, Angelika Niebler, Jaroslav Paška, Vittorio Prodi, Miloslav Ransdorf, Herbert Reul, Teresa Riera Madurell, Paul Rübig, Amalia Sartori, Salvador Sedó i Alabart, Evžen Tošenovský, Claude Turmes, Marita Ulvskog, Vladimir Urutchev
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Daniel Caspary, Françoise Grossetête, Roger Helmer, Jolanta Emilia Hibner, Seán Kelly, Eija-Riitta Korhola, Zofija Mazej Kukovič, Silvia-Adriana Ţicău, Lambert van Nistelrooij
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	María Auxiliadora Correa Zamora