ZPRÁVA o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2012

31. 1. 2014 - (2013/2156(INI))

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
Zpravodajka: Inês Cristina Zuber

Pozměňovací návrhy

Postup : 2013/2156(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A7-0073/2014

Předložené texty :

A7-0073/2014

Rozpravy :

PV 10/03/2014 - 12
CRE 10/03/2014 - 12

Hlasování :

PV 11/03/2014 - 9.23
CRE 11/03/2014 - 9.23
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2012

(2013/2156(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

– s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

– s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (ECHR),

– s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

– s ohledem na Úmluvu OSN o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1949,

– s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking +5 (200), Peking +10 (2005) a Peking +15 (2010),

– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech[1],

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV[2].

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu[3],

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV[4],

– s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva),

– s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011[5],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2010 s názvem Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů: Charta žen (COM(2010)0078),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 o Strategii pro rovnost žen a mužů 2010–2015 (COM(2010)0491),

– s ohledem na sdělení Komise s názvem EU 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 16. září 2013 s názvem „Přezkum strategie pro rovnost žen a mužů v polovině období (2010–2015)“ (SWD(2013)0339),

– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 8. května 2013 s názvem Zpráva o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v polovině období za rok 2012 (SWD(2013)0171),

– s ohledem na zprávu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů zveřejněnou v roce 2012 pod názvem „Přezkum provádění pekingské akční platformy v členských státech EU: Násilí páchané na ženách – podpora obětím“,

– s ohledem na to, že od roku 1975 existují evropské směrnice o různých aspektech rovného zacházení pro muže a ženy (směrnice 2010/41/EU, směrnice 2010/18/EU, směrnice 2006/54/EU, směrnice 2004/113/ES, směrnice 92/85/EHS, směrnice 86/613/EHS a směrnice 79/7/EHS),

– s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci[6],

– s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o dopadech hospodářské krize na rovnost mužů a žen a na práva žen[7],

– s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o mobilitě žen ve vzdělávání a profesní mobilitě žen v EU[8],

– s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o odstranění genderových stereotypů v EU[9],

– s ohledem na své usnesení zde dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komisi OSN pro postavení žen: odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách[10],

– s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o pracovních podmínkách žen v odvětví služeb[11],

– s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci[12],

– s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o rovnosti mužů a žen v Evropské unii – 2009[13], ze dne 8. února 2011 o rovnosti mužů a žen v Evropské unii – 2010[14] a ze dne 13. března 2012 o rovnosti mužů a žen v Evropské unii – 2011[15],

– s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o ženách a řízení podniků[16],

– s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách[17],

– s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii[18],

– s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o genderových aspektech poklesu hospodářství a finanční krize[19],

– s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2009 o nediskriminaci na základě pohlaví a mezigenerační solidaritě[20],

– s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2005 o ženách a chudobě v Evropské unii[21],

– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0073/2014),

A. vzhledem k tomu, že rovnost mužů a žen je jedním ze základních práv, které je uvedeno ve Smlouvě o Evropské unii a v Listině základních práv; vzhledem k tomu, že cíle Evropské unie v této oblasti spočívají v zaručení rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy, jakož i v boji proti všem formám diskriminace založené na pohlaví; vzhledem k tomu, že navzdory předsevzetí Unie uplatňovat zásadu rovnosti mužů a žen ve všech svých činnostech přetrvává mezi muži a ženami stále mnoho nerovností;

B. vzhledem k tomu, že i přes pokrok dosažený v této oblasti přetrvává stále mnoho nerovností mezi muži a ženami, ať už se jedná o lidská práva žen, jejich kariérní, zaměstnaneckou a mzdovou perspektivu, přístup ke vzdělání a zdravotním službám, ekonomickou účast, zapojení do procesů rozhodování či zastoupení v politických subjektech;

C. vzhledem k tomu, že hospodářská krize snížila životní úroveň mnoha občanům Evropské unie; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti žen v posledním čtvrtletí roku 2012 v EU-27 dosáhla 10,8 %[22]; vzhledem k tomu, že inkluzivní růst bude vyžadovat strategičtější veřejné investice a že podíl zastoupení ženské pracovní síly je nutno s ohledem na zajištění dlouhodobého a udržitelného růstu zvýšit;

D. vzhledem k tomu, že článek 21 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že se zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci;

E. vzhledem tomu, že evropské směrnice přijaté od roku 1975 ohledně rovného zacházení pro muže a ženy významně přispěly k účinné podpoře rovnosti mužů a žen; vzhledem k politováníhodné skutečnosti, že některé starší členské státy buď tyto směrnice řádným způsobem dosud neuplatňují, nebo v dostatečné míře provádění přijaté legislativy nekontrolují; vzhledem k tomu, že nové členské státy ve střední a východní Evropě z různých důvodů dosud nezačaly tuto důležitou součást acquis communautaire důsledně uplatňovat;

F. vzhledem k tomu, že ačkoli některé členské státy přijaly opatření, v některých případech i opatření legislativní, která mají podpořit změny směrem k dosažení rovnosti mužů a žen, fakticky se situace mění jen velmi pomalu a v nedostatečné míře;

G. vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých lidí dosáhla dosud nebývalé výše – její celoevropský průměr činí 23,1 % – a ve většině členských států vzrostla i dlouhodobá nezaměstnanost, která nyní v EU jako celku dosahuje své dosud nejvyšší míry;

H. vzhledem k tomu, že mezi členskými státy panují velké rozdíly, pokud jde o segmentaci pracovního trhu podle pohlaví; vzhledem k tomu, že země, ve kterých je tato segmentace největší, jsou ty, kde ženy pracují nejvíce;

I. vzhledem k tomu, že čistý počet zrušených pracovních míst je úměrný zvýšení počtu pracovních míst v oblasti nejistého zaměstnání v podobě špatně placené práce na částečný úvazek nebo krátkodobých pracovních smluv;

J. vzhledem k tomu, že míra chudoby se v EU od roku 2007 zvýšila, příjem domácností se snížil a 24,2 % populace v EU nyní hrozí chudoba či vyloučení, přičemž chudoba ohrožuje v 27 členských státech Unie 26 % žen oproti 23,9 % mužů[23]; vzhledem k tomu, že děti, o které se často starají ženy, jsou tímto zvláště zasaženy a že ženám hrozí chudoba ve větší míře než mužům; vzhledem k tomu, že samostatně výdělečně činné, neaktivní či nezaměstnané ženy, ženy ve vyšším věku, ženy se zdravotním postižením, příslušnice etnických menšin, přistěhovalkyně a ženy s malým či žádným vzděláním, ženy, jejichž domácnost nemá další členy, a ženy samoživitelky představují skupinu, která je obzvláště vystavena riziku chudoby; vzhledem k tomu, že v průměru tři z deseti domácností v EU jsou jednočlenné, a že většina z nich představuje ženy, které žijí samy, zejména starší ženy, a že se toto procento zvyšuje; vzhledem k tomu, že jednočlenné domácnosti nebo domácnosti s jedním příjmem jsou ve většině členských států znevýhodněny jak z absolutního, tak relativního hlediska v oblasti zdanění, sociálního zabezpečení, bydlení, zdravotní péče, pojištění a důchodů;

K. vzhledem k tomu, že EU nyní čelí nejhlubší hospodářské a finanční krizi od dob Velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století; vzhledem k tomu, že tato krize vede ve všech členských státech, zejména však v členských státech jižní Evropy, k výraznému nárůstu míry nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že opatření členských států přijatá v rámci politiky fiskální konsolidace, která často počítají se snižováním počtu zaměstnanců a s pozastavením růstu mezd, mají dopad hlavně na veřejný sektor, kde převažují ženy; vzhledem k tomu, že žádná z těchto politik však náležitě nezohledňuje zásadu rovnosti žen a mužů;

L. vzhledem k tomu, že fiskální konsolidace musí být slučitelná s aspekty strategie Evropa 2020 týkajícími se zaměstnanosti a s jejím sociálním rozměrem, zvláště pak v oblasti rovnosti žen a mužů a nediskriminace;

M. zhledem k tomu, že rovnost žen a mužů má zcela zásadní význam pro podporu spravedlivého hospodářského růstu podporujícího začlenění; vzhledem k tomu, že omezování nerovnosti v zaměstnání představuje nejen cíl v oblasti rovnosti, ale také cíl související s účinností a bezproblémovým fungováním trhu práce;

N. vzhledem k tomu, že podle Eurostatu dosahovala v Evropě v roce 2012 celková míra zaměstnanosti žen ve věku od 20 do 64 let výše 62,4 %, zatímco u mužů to bylo 74,6 %;

O. vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti je jedním z hlavních ukazatelů míry nerovnosti mužů a žen; vzhledem k tomu, že pro měření této nerovnosti jsou velmi důležitými parametry kvalita zaměstnání a pracovní podmínky;

P. vzhledem k tomu, že odhadovaná míra nezaměstnanosti žen je nižší než ve skutečnosti, protože mnoho žen není jako nezaměstnané registrováno, a to zejména těch, které žijí na venkově nebo v odlehlých regionech; vzhledem k tomu, že tato situace vytváří nerovnost, pokud jde o přístup k veřejným službám (příspěvky v nezaměstnanosti, důchod, mateřská dovolená, dávky v pracovní neschopnosti, sociální zabezpečení atd.);

Q. vzhledem k tomu, že ženy pracují častěji než muži na základě smluv na částečný úvazek, na dobu určitou nebo s dočasnou platností; vzhledem k tomu, že v roce 2012 byla ze zaměstnaných žen zaměstnána téměř jedna třetina na částečný úvazek (32,1 % oproti 8,4 mužů); vzhledem k tomu, že se v roce 2012 v případě žen zvýšil také podíl nedobrovolné práce na částečný úvazek na 24 % z celkového objemu zaměstnání na částečný úvazek (oproti 20 % v roce 2007)[24]; vzhledem k tomu, že zvláště ženy jsou zaměstnávány za nejistých podmínek, kdy významné procento z nich pracuje nedobrovolně na částečný úvazek, či na základě pracovní smlouvy na dobu určitou nebo smlouvy s dočasnou platností; vzhledem k tomu, že smlouvy tohoto druhu nabízejí menší ochranu před propuštěním ze zaměstnání či jinými způsoby vypovězení smlouvy; vzhledem k tomu, že tyto smlouvy ženy penalizují krom jiného tím, že omezují možnosti jejich kariérního růstu, odborné přípravy a také jejich důchodová práva, ovšem v některých situacích zároveň představují možnost, jak pomoci mužům a ženám, kteří se rozhodnou sladit svůj pracovní a soukromý život; vzhledem k tomu, že ženy v důsledku toho pobírají nižší mzdu, jsou vystaveny riziku menší sociální ochrany a mají větší potíže s dosažením finanční nezávislosti; vzhledem k tomu, že mezi pracovníky vykonávajících nehlášenou práci je velký podíl žen;

R. vzhledem k tomu, že Evropská komise by měla uplatňování evropských směrnic v této oblasti věnovat větší pozornost, zejména pak ze strany sociálních partnerů, kteří sjednávají kolektivní smlouvy a velmi často nevědí o požadavcích, které Společenství vznáší v souvislosti s rovným zacházením pro ženy a muže, pokud jde o výši platu, možnost získání zaměstnání, kariérní postup a sociální zabezpečení;

S. vzhledem k tomu, že nynější krize doléhá především na mladé lidi, kdy míra nezaměstnanosti osob ve věku do 25 let v září 2012 dosahovala 22 %[25]; mezi těmito mladými lidmi jsou v postupech učení usnadňujících přechod ze školy do zaměstnání dívky zastoupeny jen nedostatečně; vzhledem k tomu, že počet mladých lidí, kteří nepracují ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (tzv. NEET), dosahuje v jižních a okrajových oblastech 22,4 % oproti 11,4 % na severu a ve středních částech; vzhledem k tomu, že mladé ženy svůj profesní život začínají nejčastěji tím, že přijímají dočasná zaměstnání na částečný úvazek, což zkracuje trvání jejich výdělečné činnosti; vzhledem k tomu, že rozdíl v platech žen a mužů se projevuje ve výši důchodů, a pro ženy tak s sebou nese větší riziko chudoby než pro muže;

T. vzhledem k tomu, že krize má tvrdý dopad na zranitelné osoby a na ženy, které pociťují tento dopad jak přímo – ztráta zaměstnání, snížení mezd, důchodů a sociálních dávek a ztráta jistoty zaměstnání, tak i nepřímo – rozpočtové škrty ve veřejných službách a v sociální péči;

U. vzhledem k tomu, že rozdělení povinností v rodině a v domácnosti mezi muži a ženami, zejména díky podpoře využití rodičovské a otcovské dovolené, je nezbytnou podmínkou pro podporu rovnosti žen a mužů a pro dosažení takové rovnosti;

V. vzhledem k tomu, že příjmy žen jsou při stejné práci a při stejných dovednostech i nadále nižší než příjmy mužů; vzhledem k tomu, že mzdová nerovnost dosahuje v EU v průměru přibližně 16,2 %, ovšem s tím, že mezi jednotlivými členskými státy jsou značné rozdíly, takže v některých členských státech je rozdíl ve výši mezd 10 %, v některých jiných však může tato nerovnost dosahovat až 20 %; vzhledem k tomu, že nevyhnutelným důsledkem nižších mezd žen jsou nižší odvody na důchod, a tedy i nižší důchody; vzhledem k tomu, že rozdíly v odměňování žen a mužů a následně v jejich důchodech jsou stále jedním z hlavních důvodů, proč se ženy ve vyšším věku ocitají pod hranicí chudoby;

W. vzhledem k tomu, že průměrná míra nezaměstnanosti v jižních zemích eurozóny a na jejím okraji dosáhla v roce 2012 hodnoty 17,3 %, přičemž na severu a ve střední části eurozóny činila 7,1 %[26];

X. vzhledem k tomu, že ženy, které vstupují do pracovního procesu, jsou hybnou silou obnovy hospodářského růstu; vzhledem k tomu, že umožňují zvýšit rodinné příjmy, což s sebou nese zvýšení spotřeby, příspěvků na sociální zabezpečení a objemu vybraných daní, a tím i možnost znovuoživení hospodářství; vzhledem k tomu, že rovnost mezi muži a ženami má tedy pozitivní vliv na produktivitu a hospodářský růst a na zlepšování životních podmínek;

Y. vzhledem k tomu, že vyšší riziko chudoby je těsně a bezprostředně spjato se selháváním důležitých sociálních funkcí státu, čehož zřejmým příkladem je nedávný rozvrat systému sociálního zabezpečení, k němuž došlo v několika členských státech, provázený snížením klíčových sociálních dávek (rodičovských příspěvků, příspěvků v nezaměstnanosti, nemocenských dávek a podpory příjmů), což je situace, která postihla velký počet žen, zvláště pak těch, které se starají o rodinu a které nesou veškerou odpovědnost za vedení domácnosti;

Z. vzhledem k tomu, že v roce 2011 uvedlo 78 % žen (a 39 % mužů)[27], že každý den vykonávají domácí práce, a že dobrovolná flexibilní pracovní doba je klíčovým předpokldem pro dosažení lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem; vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti v Evropě dosahovala v roce 2010 u žen s dětmi závislými na rodičovské péči 64,7 %, zatímco u mužů s dětmi závislými na rodičovské péči 89,7 %; vzhledem k tomu, že jen malý počet mužů čerpá rodičovskou dovolenou;

Aa. vzhledem k tomu, že se vhodné řešení toho, jak spojit pracovní, rodinný a soukromý život teprve hledá, a mnohým ženám, které se ve většině případů starají o děti a závislé rodinné příslušníky, prakticky nezbývá nic jiného, než přijmout práci na částečný úvazek, nebo dokonce musí trh práce zcela opustit, neboť chybí dostupná, cenově přijatelná a dostatečná péče o děti a zdravotně postižené a starší osoby a neexistují ani účinná opatření, která by umožňovala nastolit mezi soukromým a pracovním životem lepší rovnováhu; vzhledem k tomu, že podle Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek[28] více než šest milionů žen v Evropě uvádí, že kvůli svým rodinným povinnostem nemohou pracovat na plný úvazek; vzhledem k tomu, že role „pečovatelky“ představuje pro ženy často překážku v získání zaměstnání a v rozvíjení vlastní profesní dráhy;

Ab. vzhledem k tomu, že různí ekonomové a demografové (Světová banka, OECD, MMF) využívají ekonomické a matematické modely pro zdůraznění ekonomické hodnoty práce v domácnosti – vykonávané převážně ženami – a že podíl žen na HDP by byl ještě vyšší, pokud by byla zohledněna jejich neplacená práce, což prokazuje uplatňování diskriminačního přístupu k ženské práci;

Ac. vzhledem k tomu, že tradiční kultura, organizace práce a každodenní zvyklosti jsou stále ještě příčinou toho, že odpovědnost za péči je převážně ženskou záležitostí; vzhledem k tomu, že evropské ženy ve věku od 25–45 let věnují práci v domácnosti o 162 minut více než muži a že tento společenský přínos neplacené domácí práce se pro účely HDP dosud neměří; vzhledem k tomu, že tento přínos je základní podmínkou zachování státu blahobytu a evropského sociálního modelu;

Ad. vzhledem k tomu, že Rada a Parlament v roce 2012 projednávaly Komisí předložený návrh víceletého finančního rámce na období 2014–2020 (COM(2011)0398) a že parlamentní Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví přijal stanovisko, ve kterém poukázal mj. na to, že „je třeba zvýšit financování činností v oblasti rovnosti pohlaví, které jsou zaměřeny na zaměstnanost a růst, s cílem vyřešit horizontální a vertikální segregaci pohlaví a bojovat proti rozdílům v platech a důchodech žen a mužů a rostoucí chudobě žen, jakož i činností zaměřených na práva a demokracii, a vyzval Komisi a Radu, aby určily rovnost pohlaví jako konkrétní cíl programu Práva a občanství a aby zachovaly program Daphne jako samostatný podokruh tohoto programu“[29];

Ae. vzhledem k tomu, že během posledního desetiletí došlo jen k velmi malému pokroku, pokud jde o vyvážený podíl žen a mužů na politickém rozhodování, neboť průměr EU se zlepšil o pouhé 4 procentní body ze 22 % v roce 2003 na 26 % v roce 2012[30]; vzhledem k tomu, že přítomnost žen v řídicích funkcích podniků a univerzit není příliš častá a že počet žen věnujících se politice či výzkumu narůstá jen velmi pomalým tempem;

Af. vzhledem k tomu, že v roce 2012 byli 3 ze 4 poslanců vnitrostátních parlamentů v EU muži a že více než 30% parlamentní zastoupení měly ženy ve Švédsku, Finsku, Dánsku, Belgii, Nizozemsku, Slovinsku, Španělsku a Německu, zatímco méně než 10% zastoupení měly na Maltě a v Maďarsku;

Ag. vzhledem k tomu, že v roce 2012 bylo mezi členy regionálních a místních zastupitelství v rámci EU průměrně 32 % žen a mezi členy vnitrostátních vlád 27 % žen, tedy o 3 % více než v roce 2003, což svědčí o tom, že došlo jen k minimální změně, přičemž mezi jednotlivými členskými státy existují v tomto směru velké rozdíly (např. Francie s 49% zastoupením žen ve vládě, Řecko s 6% zastoupením)[31];

Ah. vzhledem k tomu, že v Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen se uvádí, že ženám musí být na rovnoprávném základě s muži zajištěno právo hlasovat a právo být zvolena do veřejně volených orgánů, podílet se na tvorbě státní politiky a vykonávat všechny veřejné funkce na všech úrovních řízení státu a právo na účast v nevládních organizacích a sdruženích zapojených do veřejného a politického života země;

Ai. vzhledem k tomu, že ve strategii pro rovnost žen a mužů 2010–2015 se uvádí, že ženy jsou i nadále nedostatečně zastoupeny při rozhodovacích postupech a na vedoucích pozicích, a to navzdory skutečnosti, že ženy tvoří téměř polovinu zaměstnanců EU a více než polovinu vysokoškolských absolventů; vzhledem k tomu, že podle nejnovějších dostupných údajů (2010) tvoří ženy 46 % všech absolventů postgraduálního studia v EU-27, ale jen 15,5 % vysokoškolských institucí je ženami řízeno a pouze 10 % univerzit má rektorku[32];

Aj. vzhledem k tomu, že v mnoha odvětvích včetně odvětví, ve kterých ženy převažují, stále ještě existuje „skleněný strop“, který ženám brání v získání vyšších funkcí, zvláště pak funkcí v nejvyšším vedení; vzhledem k tomu, že k této diskriminaci dochází mj. v důsledku podceňování jejich schopností a jejich práce a z toho vyplývajícího nerovného rozdělení pracovních povinností;

Ak. vzhledem k tomu, že pohlaví nedostatečně zastoupené v radách velkých kótovaných společností v EU, většinou ženy, by do 1. ledna 2020 mělo dosáhnout minimálně 40% zastoupení; vzhledem k tomu, že podle Evropské komise byly ženy v těchto radách v dubnu 2013 zastoupeny pouze ze 16,6 % a v říjnu 2010 z 11,8 %;

Al. vzhledem k tomu, že v listopadu 2012 byla uveřejněna zpráva o provádění akčního plánu nazvaného Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce (2010–2015);

Am. vzhledem k tomu, že v dubnu 2012 bylo podepsáno nové memorandum o porozumění mezi subjektem OSN pro rovnost žen a mužů (UN Women) a EU s cílem prohloubit spolupráci mezi těmito dvěma entitami při posilování práv žen a jejich rovnosti na celém světě, přičemž bylo opětovně potvrzeno partnerství mezi oběma organizacemi a jejich závazek propagovat a podporovat rozvoj kapacit pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech politik a programů a zajistit, aby ve vnitrostátních plánech a rozpočtech bylo pro plnění závazků v oblasti rovnosti žen a mužů dostatečné množství prostředků; vzhledem k tomu, že mezi priority tohoto memoranda patří zaručit ženám lepší zastoupení při rozhodování o hospodářských, politických a soudních záležitostech, poskytnout jim lepší vyhlídky v oblasti pracovní i společenské a bojovat proti sexuálnímu a genderově motivovanému násilí[33];

An. vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách, ať už fyzické, sexuální nebo psychické, je zásadní překážkou pro rovnost mezi ženami a muži, je porušováním lidských práv žen a stále zůstává nejrozšířenější formou porušování lidských práv, a to i přes opatření přijatých pro boj s tímto násilím; vzhledem k tomu, že k násilí tohoto druhu dochází bez ohledu na zeměpisné, ekonomické, sociální či kulturní hranice; vzhledem k tomu, že studie o násilí na základě pohlaví odhadují, že jedna pětina až jedna čtvrtina žen v Evropě zažila v dospělosti nejméně jednou fyzické násilí, více než jedna desetina zažila sexuální násilí za použití síly a 12–15 % evropských žen je oběťmi domácího násilí, jehož následkem zemře v Evropské unii každý den sedm žen[34]; vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi za účelem jejich sexuálního vykořisťování, mezi jehož nejčastější oběti patří ženy a dívky, představuje nepřijatelné porušení lidských práv a je moderní formou otroctví; též vzhledem k tomu, že hospodářský pokles vytváří podmínky, pro něž je příznačný růst násilí páchaného v rámci důvěrného vztahu, a že úsporná opatření, která mají dopad na podpůrné služby, způsobují, že ženy, jež jsou oběťmi násilí, jsou zranitelnější více než obvykle;

Ao. vzhledem k tomu, že tradiční ženské a mužské role a stereotypní vnímání ženské úlohy mají i nadále velký vliv na rozdělení úkolů žen a mužů při péči o domácnost, na pracovišti a ve společnosti vůbec; vzhledem k tomu, že genderové stereotypy mají tendenci prohlubovat historické překážky, které brání dosažení rovnosti žen a mužů, a omezovat ženám výběr zaměstnání a jejich osobní rozvoj, a mohou být částečným vysvětlením segregace žen a mužů, pokud jde o odvětví a povolání; vzhledem k významné úloze, již mohou v souvislosti s šířením stereotypů, a tím i znevažováním obrazu žen a hypersexualizace dívek, ale právě tak i v souvislosti s překonáváním genderových stereotypů, prosazováním účasti žen na rozhodování a rovnosti žen a mužů sehrát sdělovací prostředky;

Ap. vzhledem k tomu, že rodinné struktury v různých zemích EU jsou rozmanité a zahrnují registrované partnerství nebo manželství uzavřené mezi osobami stejného či rozdílného pohlaví, rodiny, v nichž jsou rodiče sezdaní či nesezdaní, stejného nebo různého pohlaví, rodiny samoživitelů, pěstounské rodiny či rodiny s dětmi z předchozích vztahů, přičemž všechny tyto struktury si zaslouží stejnou ochranu v rámci vnitrostátních právních předpisů a práva EU;

Aq. vzhledem k tomu, že právo na zdraví, a zejména zdraví sexuální a reprodukční, je lidským právem, které by mělo být zaručeno všem ženám bez ohledu na jejich sociální postavení, věk, sexuální orientaci, původ, právní status či národnost;

Ar. vzhledem k tomu, že ve srovnání s ženami žijícími v městských oblastech jsou ženy, které žijí na venkově, častěji oběťmi různých diskriminací a genderových stereotypů a že míra zaměstnanosti venkovských žen je mnohem nižší, než je tomu v případě žen žijících ve městech; dále vzhledem k tomu, že značný počet žen nikdy nevstoupí na oficiální trh práce, a nejsou tudíž registrovány jako nezaměstnané ani nejsou zahrnuty do statistik nezaměstnanosti, což je důvodem finančních a právních problémů, zejména pokud jde o mateřská práva a placené volno z důvodu nemoci, získání nároku na důchod a přístup k sociálnímu zabezpečení, a také problémů v případě rozvodu;

As. vzhledem k tomu, že v rámci boje usilujícího o potírání příčin nedosažení rovnosti žen a mužů v EU patří mezi priority sběr statistických údajů o nerovnosti mezi oběma pohlavími;

At. vzhledem k tomu, že pozitivní opatření, která byla ve prospěch žen přijata, prokázala svou nezbytnost pro úplné začlenění žen v rámci trhu práce a jejich zapojení do rozhodování a fungování společnosti vůbec;

Hospodářská nezávislost a mzdová rovnost

1. upozorňuje na to, že krize postihuje ženy rozdílným způsobem, a vyzdvihuje skutečnost, že ženy se potýkají s větší nejistotou pracovních podmínek v zaměstnání, zejména vzhledem k rostoucímu počtu atypických pracovních smluv, a že jejich příjmy citelně poklesly v důsledku řady faktorů, včetně přetrvávající mzdové nerovnosti vůči mužům a z ní plynoucí rozdílné výše podpory v nezaměstnanosti a důchodů a v důsledku nárůstu práce na povinný částečný úvazek a zvýšení počtu pracovních míst na dobu určitou na úkor stabilnějších zaměstnání; je znepokojen tím, že snižování rozpočtů tento problém ještě více vyostří, neboť ženy budou snižováním rozpočtů postiženy neúměrně více; vyzývá vlády členských států a sociální partnery, aby vypracovali akční plán a stanovili konkrétní ambiciózní cíle a aby na základě posouzení dopadů z hlediska rovnosti mužů a žen vyhodnotili genderové důsledky hospodářské a finanční krize;

2. poukazuje na to, že zkušenost z předcházejících krizí ukazuje, že zaměstnanost mužů se obecně obnovuje rychleji než zaměstnanost žen;

3. zdůrazňuje, že byla-li v návaznosti na krizi na trhu práce tendence k omezení nerovností mezi ženami a muži, pokud jde o různou míru jejich zaměstnanosti a nezaměstnanosti, není to výsledkem toho, že by Evropa dosáhla na cestě k rovnosti náhlého pokroku, nýbrž spíše důsledkem rychle klesající zaměstnanosti mužů, na kterou měla krize větší dopad; vyzývá členské státy, aby nepolevovaly ve svém úsilí o dosažení vyváženějšího zastoupení žen v rozhodovacích procesech, zlepšování rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a v boji proti násilí páchanému na ženách;

4. zdůrazňuje, že flexibilní pracovní doba by měla být rozhodnutím pracovníka a neměla by být nastolena zaměstnavatelem či jím vynucována; zavrhuje případy pracovní flexibility a smluvní nejistoty, které neposkytují podmínky pro utváření rodiny a rodinnou stabilitu;

5. vyzývá členské státy, aby investovaly do finančně dostupných, kvalitních zařízení péče o děti, nemocné, osoby se zdravotním postižením a jiné závislé osoby a aby zajistily, že tato zařízení budou mít pružnou pracovní dobu odpovídající pracovní době osob zaměstnaných na plný úvazek a že budou dostupná co nejvíce lidem, kteří budou moci díky nim spojit svůj profesní, rodinný a osobní život; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že muži a ženy pečující o děti či jiné závislé osoby budou mít nárok na dávky v podobě příspěvků osobám poskytujícím péči a individuální právo na sociální zabezpečení a důchod; žádá sociální partnery, aby předložili konkrétní iniciativy, které by umožňovaly zhodnotit zkušenosti pracovníků z doby, kdy nevykonávali svou práci z důvodu poskytování péče;

6. žádá Evropskou komisi, aby věnovala větší pozornost tomu, zda jsou směrnice EU týkající se rovného zacházení pro ženy a muže ve všech členských státech řádným způsobem uplatňovány;

7. vyzývá Radu, aby odblokovala přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň;

8. vyzývá Komisi, aby přijala veškerá možná opatření k zajištění uplatňování všech aspektů směrnic EU o rovném zacházení mužů a žen, a to i prostřednictvím sociálních partnerů, kteří vyjednávají kolektivní smlouvy, a aby podpořila dialog se sociálními partnery, jehož cílem je zabývat se problematikou transparentnosti odměňování, práce na částečný úvazek, smluv na dobu určitou v případě žen a zároveň podpořit účast žen v „zelených“ a inovativních odvětvích; zdůrazňuje význam kolektivního vyjednávání v boji proti diskriminaci žen, zejména pokud jde o přístup k zaměstnání, platy, pracovní podmínky, pracovní postup a odbornou přípravu, a při prosazování rovnosti žen a mužů;

9. vybízí členské státy, aby podporovaly opatření a iniciativy zaměřené na poskytování pomoci a poradenství ženám, které se rozhodnou podnikat;

10. vyzývá členské státy, aby hledisko rovnosti žen a mužů uplatňovaly v rámci politiky soudržnosti na období 2014–2020 za účelem dosažení cílů, které vytyčila strategie Evropa 2020; zvláště pak vyzývá EU, aby se zavázala, že se bude zasazovat o zajištění rovnosti žen a mužů a uplatňování tohoto hlediska napříč všemi politikami Unie a členských států; konstatuje, že některá opatření vyžadují mobilizaci skutečné politické vůle, která dosud nebyla dostatečná k tomu, aby vytvoření trvalých, inkluzivních, spravedlivých a rovných podmínek pro muže a ženy dovolovala;

11. zdůrazňuje, že rovná účast mužů a žen na trhu práce by mohla významně zvýšit potenciál hospodářství EU a současně zajistit jeho spravedlivé fungování podporující začlenění; připomíná, že podle prognóz OECD by dosažení rovné účasti žen a mužů na trhu práce vedlo k 12,4% zvýšení HDP v přepočtu na jednoho obyvatele do roku 2030;

12. připomíná, že Komise v prosinci 2012 uznala, že politiky mládeže (balíček opatření pro zaměstnanost mladých lidí a záruka pro mladé lidi) je třeba rozvíjet způsobem zohledňujícím zásadu rovnosti žen a mužů; naléhavě vyzývá Komisi, aby více povzbuzovala členské státy k přijímání opatření, kterými se zajistí, aby byly šance dívek v oblasti vzdělávání a odborné přípravy stejné jako v případě chlapců;

13. poznamenává, že průměrný rozdíl v důchodech mužů a žen činí 39 %, zatímco rozdíl v odměňování mužů a žen se odhaduje na 16 %; poznamenává, že výše důchodu, který obdrží ženy, je obecně ovlivněna řadou faktorů, včetně toho, že byly nuceny přijmout nejistou práci v různých formách a svou pracovní dráhu přerušovat;

14. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily prosazování základní zásady „stejná odměna za stejnou práci“ v případě žen i mužů, a vyzývá členské státy, aby v souladu se svými vnitrostátními předpisy zachovaly systém veřejných inspekcí práce pro účely odhalování forem špatně placené práce, při níž se využívá hlavně ženské pracovní síly a dochází k nepřímé mzdové diskriminaci; poukazuje na to, že podle závěrů vyplývajících z posouzení evropské přidané hodnoty povede jednoprocentní snížení rozdílů v odměňování žen a mužů ke zvýšení hospodářského růstu o 0,1 %, což znamená, že odstranění těchto rozdílů má zásadní význam při současném hospodářském útlumu; žádá Komisi, aby podporovala členské státy při omezování rozdílů v odměňování žen a mužů při provádění politik zaměřených na odstranění těchto rozdílů a při výměně a prosazování osvědčených postupů;

15. znovu opakuje, že směrnice 2006/54/ES není ve své současné podobě v odstraňování rozdílů v odměňování žen a mužů a v plnění cíle rovnosti žen a mužů v oblasti zaměstnání a povolání dostatečně účinná; naléhavě vyzývá Komisi, aby směrnici 2006/54/ES neprodleně přezkoumala a aby v souladu s článkem 32 této směrnice a na základě článku 157 SFEU navrhla příslušné změny na základě podrobných doporučení, která jsou stanovena v příloze usnesení Parlamentu ze dne 24. května 2012;

16. vyzývá členské státy, aby podnikům, které v důsledku osvědčených postupů na interní úrovni dosáhnou rovného zastoupení žen i mužů, udělovaly status podniku dodržujícího zásady rovnosti;

17. vyzývá členské státy, aby vynaložily maximální úsilí na omezení rozdílů v odměňování žen a mužů; naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby u dívek vzbudily větší zájem o rostoucích odvětvích, kde jsou ženy nedostatečně zastoupeny, a pomohly jim do těchto odvětví vstupovat, poskytly jim v celém průběhu jejich pracovní kariéry příležitosti k soustavnému vzdělávání a prosazovaly naprostou rovnost odměňování na všech úrovních;

18. vyzývá členské státy, aby zaručily důstojné mzdy a důchody, snížily rozdíly v odměňování a důchodech žen a mužů, vytvořily více kvalitnějších pracovních míst pro ženy, aby ženám umožnily využívat kvalitní veřejné služby a aby zvýšily úroveň sociálního zabezpečení;

19. vyzývá k dalším informačním kampaním, které ještě prohloubí rostoucí povědomí o tom, že z hlediska spravedlnosti a práv je naprosto nezbytné usilovat o rovné zacházení se ženami a muži;

20. vyzývá členské státy, aby začaly sestavovat rozpočet v souladu se zásadami rovnosti pohlaví s cílem nejen analyzovat programy konkrétně zamřené na ženy, ale také přezkoumat všechny vládní programy a politiky, jejich dopady na rozdělování zdrojů a jejich příspěvek k zajišťování rovnosti žen a mužů;

21. vyzývá Komisi, aby neustále podporovala iniciativy zaměřené na podporu rovného odměňování žen a mužů, a to v neposlední řadě tím, že reálně podpoří podniky, které usilují o rovné zastoupení žen a mužů na pracovišti;

22. poukazuje na to, že kariéra žen se obecně žádným podstatným způsobem nerozvíjí; vyzývá členské státy, aby ženy povzbuzovaly k úspěšné kariéře a podporovaly je v ní, a to i na základě pozitivních opatření, jako jsou programy vytváření sítí a mentorství, a vytváření náležitých podmínek a zajišťování stejných příležitostí, jako mají muži, pro ženy všech věkových skupin, pokud jde o odbornou přípravu, profesní postup, rekvalifikaci a přeškolení, a zajištění stejných důchodových práv a podpory v nezaměstnanosti, jako přísluší mužům;

23. podotýká, že ženy obecně ve větší míře obsazují nejistá pracovní místa, a čelí proto vyššímu riziku, že v případě ztráty pracovního místa nenajdou další zaměstnání;

24. vyzývá členské státy, aby bojovaly proti všem aspektům nejistých pracovních míst v souladu se zásadou, že pro stálé pracovní pozice musí být uzavřena řádná smlouva, a aby přijaly aktivní politiky zaměstnanosti pro zvýšení úrovně a kvality pracovních míst a prosazovaly vytváření nových pracovních míst; vyzývá členské státy, aby zajistily práva veřejného sociálního zabezpečení a právo na odborné vzdělávání pro pracovníky, s nimiž jsou uzavřeny atypické smlouvy; vyzývá členské státy, aby zvýšily účast žen na trhu práce a bojovaly proti segregaci, která na trhu práce vzniká na základě pohlaví, neboť budoucí hospodářská prosperita EU v kritické míře závisí na její schopnosti plně využít své vlastní zdroje pracovní síly;

25. podtrhuje nutnost zvýšit odpovědnost vlád a zaměstnavatelů, pokud jde o střídání generací a o práva spjatá s mateřstvím a otcovstvím, což znamená, že ženy musí mít právo jak na mateřství, tak i na pracovní život, aniž by přišly o svá pracovní práva;

26. zdůrazňuje, že ženy představují 52 % celkové evropské populace, ale pouze jednu třetinu samostatně výdělečně činných osob nebo všech subjektů zakládajících nové podniky v EU; vyzdvihuje skutečnost, že ženy čelí větším potížím než muži, pokud jde o přístup k financování, odborné přípravě, vytváření sítí a zachování rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby ženy povzbuzovaly k podnikání a aby podporovaly využívání potenciálu poloviny evropské populace k zajištění udržitelného a dlouhodobého růstu[35];

27. vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily dopad nových penzijních systémů na různé kategorie žen a věnovaly při tom zvláštní pozornost smlouvám na částečný úvazek a nestandardním smlouvám, a aby upravily systémy sociálního zabezpečení se zvláštním ohledem na mladší generace;

28. vyzývá členské státy a Komisi, aby využívaly informační kampaně a kampaně na zvyšování povědomí např. k povzbuzování žen k tomu, aby působily v odvětvích, která jsou stereotypně označována jako „mužská“, zejména v oblasti vědy a nových technologií, a aby tak usilovaly o maximální využití lidského kapitálu Evropanek a zároveň umožnily účinněji plnit cíle strategie Evropa 2020 a cíle v oblasti rovnosti žen a mužů;

29. zastává názor, že pomoc ženám k návratu na trh práce musí být založena na vícerozměrných politických řešeních zahrnujících celoživotní vzdělávání a opatření proti nejistým pracovním místům a na podporu takových pracovních míst, která zaručují dodržování pracovních práv a na žádost žen nabízejí i individuální organizaci práce, díky níž ženy nebudou muset odcházet ze zaměstnání či přerušovat kariéru;

30. zdůrazňuje potřebu naléhavě jednat za účelem zlepšení situace mladých žen, žen v nejistých pracovních podmínkách, zejména přistěhovalkyň a příslušnic etnických menšin, které jsou v souvislosti s hospodářskou a sociální krizí ještě více ohroženy; zdůrazňuje, že je třeba učinit další opatření, která sníží nerovnosti mezi ženami a muži ve veřejném zdravotnictví, k němuž musí být zajištěn rovný přístup;

31. je znepokojen právními předpisy v některých členských státech, jež výslovně nezakazují praxi, kdy jsou zaměstnavatelům při zaměstnávání žen předávány předem podepsané výpovědi s cílem umožnit obcházení právních předpisů souvisejících s mateřstvím;

32. poznamenává, že na oblast sociálního zabezpečení se zaměřují především dva hlavní směry politiky úsporných opatření: snížení rozpočtových schodků prostřednictvím omezení sociálních výdajů a zvýšení konkurenceschopnosti a efektivity nákladů na základě snížení firemních odvodů;

33. vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy při zlepšování profesních perspektiv znevýhodněných žen, např. přestěhovalkyň, příslušnic etnických menšin, žen se zdravotním postižením a matek samoživitelek, a zvýšila tak jejich šanci na život bez finanční závislosti na základě snadnějšího přístupu ke vzdělání a k odborné přípravě;

34. vyzývá členské státy, aby vypracovaly zvláštní opatření zaměřená na dlouhodobou nezaměstnanost, zejména na odbornou přípravu a rychlé opětovné začlenění na trhu práce; vyzývá členské státy, aby posílily sociální ochranu nezaměstnaných jako prostředek pro řešení nárůstu chudoby, zejména mezi ženami;

35. vyzývá členské státy, aby v rámci přechodu na udržitelné hospodářství povzbuzovaly ženy k účasti na odborném vzdělávání v kontextu celoživotního učení a aby přitom kladly důraz na malé a střední podniky, čímž se zvýší uplatnitelnost žen na trhu práce;

36. vyzývá členské státy, aby uplatňovaly zvláštní opatření zaměřená na mladé pracovníky, a zejména aby zakázaly protiprávní najímání mladých pracovníků na pracovní pozice, jejichž povaha je v zásadě stálá, a aby zajistily existenci písemných smluv, stáží a grantů na vzdělávání, které budou v souladu s platnými kolektivními smlouvami, a poskytování služeb sociálního zabezpečení;

37. vyzývá členské státy, aby bojovaly proti nehlášenému zaměstnávání žen, které přispívá k naprosté deregulaci platových struktur žen a způsobuje nárůst chudoby mezi ženami, zejména v pozdějším věku;

38. zdůrazňuje, že k zavedení systému evropské záruky pro mladé lidi je třeba veřejných investic, na jejichž základě se bude podporovat vytváření nových pracovních míst, budou se vytvářet trvalá pracovní místa s náležitými pracovními smlouvami a respektovat kolektivní vyjednávání o mzdových otázkách a zásada stejné odměny mužů a žen za stejnou práci; naléhavě vyzývá členské státy, aby při uplatňování této záruky nevznikaly stejné nerovnosti mezi ženami a muži, které nyní existují na trhu práce;

39. vybízí členské státy, aby se v zájmu podpory podnikání žen poskytovaly odpovídající finanční podporu a vhodné odborné vzdělávání ženám, které si přejí zakládat podniky;

40. trvá na tom, že prevence je lepší než léčba; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby se pozorněji zabývaly situací dětí a monitorovaly nezaměstnanost mladých lidí, procentní podíl mladých lidí, kteří nejsou ve fázi vzdělávání, v zaměstnání ani ve fázi odborné přípravy, rodinný disponibilní příjem a míru ohrožení chudobou a mzdové nerovnosti, což umožní rychlejší a přesnější určení hlavních problémů v sociální oblasti a oblasti zaměstnanosti;

41. důrazně doporučuje členským státům, aby podpořily investice do veřejného vzdělávání a posílily jeho demokratickou formu a organizaci výuky, modernizaci školních osnov, zlepšily pracovní podmínky ve školách, zaručily všeobecný volný přístup k inkluzivním vzdělávacím a sociálním službám vysoké kvality, a bojovaly tak proti studijnímu neúspěchu a snížily míru předčasného ukončování školní docházky;

42. důrazně a naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily své investice do veřejných služeb, vzdělávání a zdravotnictví, a zejména do služeb v oblasti základní péče o sexuální a reprodukční zdraví; doporučuje členským státům, aby ženám zaručily právo na bezplatné, kvalitní veřejné gynekologické a porodnické zdravotní služby a obecně na sexuální a reprodukční zdraví, včetně práva na dobrovolné přerušení těhotenství; zdůrazňuje, že členské státy by měly zajistit, aby všechny ženy měly stejná práva, pokud jde o ochranu před početím, mateřství nebo sexualitu, a vyzývá proto členské státy, aby shromažďovaly údaje s cílem zjistit, v jaké situaci se ženy nacházejí s ohledem na sexuální a reprodukční zdraví a práva;

43. připomíná, že EU dne 22. ledna 2012 ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, na jejímž základě se její signatáři zavazují k tomu, že budou zajišťovat a prosazovat důsledné uplatňování všech lidských práv a základních svobod v případě všech osob se zdravotním postižením bez jakékoli diskriminace na základě zdravotního postižení a že se zdrží jakékoli činnosti či praktik, které jsou v rozporu s touto úmluvou;

44. vyzývá členské státy, aby uznaly, že pro společnost je přínosná také činnost žen, které se rozhodly – nebo jsou nuceny – pracovat na částečný úvazek, aby se věnovaly svým dětem nebo jednomu či více závislým blízkým příbuzným, jelikož nemají k dispozici žádná pečovatelská zařízení;

45. zdůrazňuje, že ženy ve stále větším počtu případů zastávají funkci živitelek rodin; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření na zavedení statutu „rodinného pečovatele“, který by sloužil nejen k prevenci toho, aby byly ženy penalizovány v pracovním životě, ale také by ospravedlňoval zásadní roli, kterou vykonávají ve společnosti;

46. upozorňuje na to, že v souladu se strategií Evropa 2020 byla vypracována opatření, která mají zvýšit na 75 % míru zaměstnanosti ve věkové skupině od 20 do 64 let, a důrazně vyzývá členské státy, aby tato opatření uplatňovala;

47. poukazuje na zranitelnost žen se zdravotním postižením a žen pečujících o zdravotně postižené dítě; naléhavě vyzývá k tomu, aby byla zřizována pečovatelská zařízení a pečovatelské služby, které zajistí, aby tyto ženy mohly uvést potřeby svých rodin do lepší rovnováhy se svou kariérou a aby se nemusely úplně vzdávat svého zaměstnání pro to, že nemají k dispozici žádnou podporu ani nikoho, kdo by se postaral o osoby, jež jsou na nich závislé v období od jejich narození až do dospělosti;

48. vyzývá členské státy, aby navýšily rozpočet určený na podporu dětí za účelem rozšíření veřejné sítě denní péče, školek a veřejných služeb poskytujících mimoškolní aktivity pro děti a služeb denní péče a pečovatelských zařízení pro starší osoby, o něž se v soukromé sféře starají téměř výhradně ženy; vyzývá členské státy, aby vytvořily náležité podmínky pro zlepšení uplatnitelnosti žen na trhu práce a zvýšily jejich účast na trhu práce za pomoci cenově dostupných pečovatelských služeb a služeb péče o děti, režimů rodičovské dovolené a flexibilních pracovních podmínek na bázi dobrovolnosti, zejména v případech, kdy se ženy vrací na trh práce po dlouhé době pracovní odmlce v důsledku mateřství nebo plnění jiných rodinných závazků; v této souvislosti připomíná cíle, které stanovila a potvrdila Rada v Evropském paktu pro rovnost žen a mužů (2011–2020) a které mají zlepšit poskytování péče o děti v členských státech (barcelonské cíle); vyzývá Komisi, aby se v rámci doporučení pro jednotlivé země na rok 2014 zabývala nedostatkem cenově dostupných zařízení péče o děti;

49. zdůrazňuje, že zpřísnění fiskální politiky by nemělo ohrožovat pokrok, kterého bylo dosaženo na základě politik prosazujících rovnost žen a mužů;

50. opětovně zdůrazňuje svoji výzvu uvedenou ve svém usnesení ze dne 13. března 2012, kde Komisi žádá, aby předložila podrobné sdělení o situaci jednočlenných domácností v EU spolu s politickými návrhy na dosažení rovného zacházení v takových oblastech, jako je oblast zdanění, sociálního zabezpečení, příspěvků na bydlení, zdravotní péče, pojištění a důchodů, a to na základě zásady politické neutrality s ohledem na složení domácnosti;

51. naléhavě vyzývá členské státy, aby uznaly hodnotu neplacené domácí práce pro pohodu a soudržnost rodin a zohlednily ji v národním účetnictví jakožto nástroj, který lze použít ke zvýšení povědomí veřejnosti o sociální hodnotě takové práce;

52. poznamenává, že rušení pracovních míst a nárůst nezaměstnanosti jsou dvěma nejvýznačnějšími znaky současné krize, jak ukazuje nárůst míry nezaměstnanosti v EU-27 od září 2011 do září 2012 (z 9,8 % na 10,6 %), což znamená, že o práci přišlo dalších 2,145 milionu lidí[36];

53. zdůrazňuje, že všechny politické iniciativy Komise týkající se rodin se musí vztahovat na všechny rodiny, tj. bez diskriminace na základě jejich složení.

54. vyzdvihuje význam rozvoje právní koncepce společného jmění, na jejímž základě budou plně uznána práva žen v zemědělském sektoru, tyto ženy budou požívat přiměřené sociální ochrany a a jejich práce dojde uznání;

55. poznamenává, že v roce 2012 mělo podle údajů Komise 31,6 % mužů a 40 % žen v EU ve věku mezi 30 a 34 lety vysokoškolské vzdělání; zdůrazňuje, že ženy tvoří 60 % nových absolventů; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly další opatření pro zlepšení přístupu žen na trh práce a jejich účasti na tomto trhu, a to zejména v odvětvích, kde nejsou ženy dostatečně zastoupeny, např. v odvětvích vyspělých technologií, výzkumu, vědy a techniky, stejně jako opatření pro zvýšení kvality pracovního zařazení žen, zejména prostřednictvím programů celoživotního vzdělávání na všech stupních; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby pro dosažení tohoto cíle použily strukturální fondy;

56. vyzývá Komisi a členské státy, aby se přednostně zabývaly situací žen se zvláštními potřebami, jako jsou ženy se zdravotním postižením, ženy pečující o závislé osoby, starší ženy, příslušnice menšin a přistěhovalkyně a ženy se zanedbatelným či žádným odborným vzděláním, aby jim věnovaly zvláštní pozornost a aby sestavily cílená opatření, která jejich potřeby a situaci zohlední;

Boj proti sexistickým stereotypům

57. zdůrazňuje, že mají-li se odstranit genderové stereotypy a podpořit modely rovného přístupu ve společenském a hospodářském životě, je mimořádně důležité vštěpovat tyto hodnoty dětem ve školách od raného věku a konat ve školách, na pracovištích a ve sdělovacích prostředcích informační kampaně podtrhující úlohu mužů v prosazování rovnosti, rovného rozdělení rodinných povinností a zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem; vyzývá Komisi a členské státy, aby důrazněji usilovaly o ukončení sexistických stereotypů šířených prostřednictvím sdělovacích prostředků, a upozorňuje na významná opatření uvedená ve zprávě Parlamentu o odstranění genderových stereotypů, jež byla přijata v roce 2013; vyzývá členské státy, a zejména regulační orgány pro sdělovací prostředky, aby věnovaly pozornost tomu, jak jsou ženy prezentovány, a to z kvantitativního i kvalitativního hlediska, ve sdělovacích prostředcích a v reklamních a propagačních materiálech, zejména v televizi, a aby způsobem respektujícím ženskou důstojnost a různé úlohy žen a jejich identitu podporovaly vyvážený, nestereotypní obraz žen a kladly větší důraz na jejich sociální rozvoj, ústavní práva a úlohu v občanské společnosti, institucích a pracovním světě, ve snaze zamezit šíření genderových stereotypů a potlačit jakékoli sklony k přílišné sexualizaci malých dívek;

58. doporučuje, aby členské státy vypracovaly na úrovni středních škol vzdělávací programy určené pro mladistvé od 12 let výše a zacílené na boj proti genderovým stereotypům; toto vzdělávání by mělo vycházet z osvědčených postupů a mělo by studenty a studentky vzdělávat o genderových otázkách a usilovat o odstranění stereotypů v pojetí společenských úloh a příslušnosti k ženskému či mužskému pohlaví a významem příslušnosti k danému pohlaví; domnívá se, že tyto stereotypy – podle nichž mají např. ženy vykonávat určité druhy práce, jako je péče o děti, starší osoby a domácnost, zatímco muži mají zastávat pracovní místa zajišťující příjem a budovat kariéru – by neměly být zmiňovány v učebnicích;

Rovnost při rozhodování

59. zdůrazňuje, že za účelem podpory účasti žen na rozhodovacím procesu je třeba zavést opatření proti diskriminaci na základě pohlaví a stereotypům a předsudkům ohledně role žen, spolu se specifickými politikami na podporu rovných práv a příležitostí v ekonomickém, sociálním, politickém a kulturním životě (proti nepravidelné a nepředvídatelné pracovní době, v zájmu uplatnění spravedlivého odměňování a stejných odměn a na podporu rozšíření sítě veřejných zařízení péče o dítě, školek a škol), které by měly pozitivní dopad na posílení účasti žen na všech úrovních společenského a politického života;

60. trvá na tom, že je nutné zdvojnásobit na evropské úrovni úsilí o zvýšení zastoupení žen v politické oblasti a v evropských institucích, včetně Evropského parlamentu; trvá na tom, že je zapotřebí povzbuzovat i zapojení žen na vnitrostátní, regionální a komunální úrovni; zdůrazňuje, že zásadní roli v tomto ohledu hrají politické strany; zdůrazňuje, že vyvážené zastoupení žen a mužů v politice je jedním z demokratických pilířů našeho politického systému a že je naprosto nezbytné pro dosažení demokratického zastoupení občanů EU; poznamenává, že výše uvedený princip má přímý a nepřímý vliv na účast žen ve volbách; vyzývá členské státy a vnitrostátní politické strany, aby při sestavování svých kandidátních listin a jmenování kandidátů do vrcholných administrativních pozic institucí braly v úvahu genderové hledisko;

61. poukazuje na to, že na zastoupení žen má pozitivní dopad zavedení volebních kvót, a vítá systémy paritních a genderových kvót, které řada členských států začlenila do svých právních předpisů; vyzývá členské státy se zvlášť nízkým zastoupením žen v politických shromážděních, aby přijetí podobných opatření zvážily; domnívá se, že Evropská unie by měla s ohledem na své hodnoty a ambice jít příkladem a usilovat o rovné zastoupení žen a mužů v institucích; zdůrazňuje, že evropské volby, které proběhnou v roce 2014 a po nichž proběhne jmenování příští Komise a nominace na další vrcholné administrativní pozice v evropských institucích, jsou příležitostí k posunu směrem k paritní demokracii na úrovni EU; žádá tedy členské státy, aby podporovaly rovnost tím, že jako kandidáty na úřad evropského komisaře budou nominovat jednu ženu a jednoho muže, a dále žádá nominovaného předsedu Komise, aby na kýženou rovnost dbal při sestavování Komise;

62. považuje za politováníhodné, že podle údajů Parlamentu tvoří poslankyně EP pouze 36 % tohoto poslaneckého sboru, zatímco muži v něm zaujímají 64 % postů; podotýká, že podíl žen ve vnitrostátních parlamentech dosahuje pouhých 26 % ve srovnání se 74 % mužů; poukazuje na to, že v Komisi činí zastoupení žen 32 % ku 68 % mužů;

63. zastává názor, že zapojení žen do procesů rozhodování v ekonomické oblasti je nejen otázkou spravedlnosti, ale také zásadním prvkem pro zvýšení podnikatelské konkurenceschopnosti, a že by z tohoto důvodu mělo představovat strategický cíl všech politik na podporu výrobní činnosti; domnívá se, že nerovnost v této oblasti souvisí se špatným využívání talentu, což je v rozporu s modelem rozvoje pro rok 2020, jednou z jehož klíčových složek jsou právě znalosti;

64. zdůrazňuje, že podle statistik Komise zaujímají ženy v současné době 15,8 % pozic v představenstvech největších společností kotovaných na burze a že pokrok ve zlepšování této situace je pomalý – ročně se počet žen mezi vrcholnými vedoucími pracovníky těchto společností zvýší o pouhých 0,6 %; poznamenává, že v 97 % případech stojí včele představenstev firem muži; vyzývá proto Komisi a členské státy k přijetí opatření na podporu lepší vyváženosti v zastoupení žen a mužů ve vedoucích pozicích společností a k jejich urychlenému provedení, s cílem přispět k lepším obchodním výsledkům, větší konkurenceschopnosti a hospodářským ziskům pro EU; zdůrazňuje, že bylo uznáno, že větší počet žen ve vrcholných pozicích podniků jim zajišťuje silnou organizační a finanční výkonnost a kvalitnější rozhodování; vítá návrh směrnice Komise na zvýšení zastoupení žen v nevýkonných správních radách kotovaných společností, podle nějž by měl být minimální cíl 40% zastoupení žen splněn do roku 2020; vyzývá Komisi, aby používala informační kampaně na prosazování většího zastoupení žen v rozhodovacích orgánech malých a středních podniků; vyzývá Radu, aby s Parlamentem neprodleně zahájila jednání v návaznosti na jeho první čtení tohoto dokumentu, aby bylo možné dosáhnout dohody mezi všemi orgány EU do konce sedmého volebního období;

Násilí páchané na ženách

65. zaznamenává, že feminizace chudoby by mohla vést k nárůstu obchodování se ženami, sexuálnímu zneužívání a nucené prostituci a zvyšovat finanční závislost žen, včetně těch, které se staly oběťmi domácího násilí;

66. všímá si toho, že hospodářská krize přispívá k šíření všech druhů obtěžování a násilí a rovněž prostituce, kdy v roli obětí stojí ženy, a že se jedná o porušování lidských práv; trvá na tom, že je nutné navýšit veřejné finanční prostředky a lidské zdroje, které mají být k dispozici na podporu skupin ohrožených chudobou a na řešení rizikových situací, jimž jsou vystaveny děti a mladí lidé, starší osoby, lidé se zdravotním postižením a lidé bez domova;

67. zdůrazňuje, že prostituce je jednou z forem násilí, překážkou v rovnosti mezi pohlavími a způsobem, jak rozvíjet organizovanou trestnou činnost; vyzývá členské státy, aby uznaly, že prostituce je formou násilí páchaného na ženách, a nepovažovaly ji za povolání, i když je „dobrovolná“;

68. zdůrazňuje, že hlavní odpovědnost za řešení problému obchodování s lidmi nesou členské státy; považuje za nedostačující, že pouze šest členských států oznámilo v dubnu 2013 úplné provedení směrnice EU o obchodování s lidmi ve svých vnitrostátních předpisech, přičemž lhůta k jejímu provedení uplynula dne 6. dubna 2013;

69. zdůrazňuje skutečnost, že proti násilí páchanému na ženách je důležité bojovat v zájmu dosažení rovnosti mužů a žen; vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby v této oblasti přijaly společná opatření a aby přednostně učinily další kroky, které posílí politiky a opatření na ochranu ženské důstojnosti a zakročí proti násilí páchanému na ženách; vítá úsilí, které je na úrovni Společenství i členských států vyvíjeno v boji proti násilí páchanému na ženách, mužích a dětech, např. pokud jde o směrnici o předcházení obchodování s lidmi a boji proti němu a legislativní balíček pro posílení práv obětí v EU, avšak zdůrazňuje, že tento jev zůstává nadále jedním z hlavních nevyřešených problémů; vyzývá Komisi, aby rok 2016 vyhlásila Evropským rokem ukončení násilí páchaného na ženách a předložila s tím související celoevropskou strategii a akční plán pro ukončení násilí páchaného na ženách, jejichž součástí budou právně závazné nástroje, v rámci těchto kroků by měl být na základě článku 84 Smlouvy o fungování Evropské unie předložen do konce roku 2014 návrh, který stanoví opatření na prosazování a podporu kroků členských států v oblasti prevence násilí páchaného na ženách, jakož i opatření týkající se informačních kampaní, shromažďování údajů a poskytování finančních prostředků nevládním organizacím, jak bylo uvedeno v závěrech Rady z března 2010; vybízí členské státy, aby v co nejkratší lhůtě ratifikovaly Istanbulskou úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách, a vyzývá Komisi, aby podpořila ratifikace jednotlivými státy a zahájila postup přistoupení EU k této úmluvě poté, co posoudí důsledky a přidanou hodnotu takového přistoupení;

70. zdůrazňuje, že odstranění genderových stereotypů představuje klíčový prvek boje proti násilí páchanému na ženách a musí být důrazně prosazováno v rodinné oblasti, ve vzdělávacím systému, sdělovacích prostředcích, reklamě i běžném jazyce; domnívá se, že mají-li se genderové stereotypy odstranit, je zapotřebí komplexní strategie, na níž se budou podílet veřejné orgány, soukromé organizace a sociální činitelé, a odhodlání jednotlivců povzbuzované institucemi, akčními plány a jednáním odpovídajícím těmto hodnotám;

71. trvá na nulové toleranci vůči všem formám násilí páchaného na ženách, což by mělo být jednou z předních priorit všech institucí v celé Evropě; vyzývá členské státy, aby pokračovaly v cílených programech prevence zaměřených na včasné odstranění zdrojů násilí páchaného na ženách a aby tyto programy skutečně rozšiřovaly, s cílem zajistit přístup k různým formám prevence, právní ochrany a pomoci v souvislosti s domácím násilím a pronásledováním; podtrhuje význam hlubší spolupráce bez ohledu na to, zda probíhá na horizontální či vertikální úrovni, v rámci níž by měly orgány členských států, regionální a místní orgány, organizace žen a občanská společnost účinně bojovat v zájmu eliminace násilí páchaného na ženách, a vyzývá Komisi, aby tuto spolupráci podporovala a aby na jejím základě připravila a zavedla účinnou strategii boje proti násilí páchanému na ženách;

72. poznamenává, že tento druh násilí vede v EU každoročně k několika stům úmrtí a vyžaduje okamžitou konkrétní reakci;

73. podtrhuje nutnost zdokonalit shromažďování kvalitních základních údajů o podpůrných službách pro ženy, které se staly oběťmi domácího násilí, s tím, že tyto údaje musí být srovnatelné, spolehlivé a nesmí se omezovat na policejní statistiky trestné činnosti a měly by být doplněny o komplexní a kvalitní studie založené na práci v terénu;

74. poznamenává, že podle zjištění z roku 2012 učiněných během kyperského předsednictví nejsou všude k dispozici specializované služby, např. azylové domy pro ženy, které se staly oběťmi násilí, či tísňové linky pomoci, a obecně jsou členských státech rozmístěny nerovnoměrně; vyzývá k rozvoji těchto zásadních služeb, aby měly ženy možnost nahlásit případy násilí, jež na nich bylo spácháno;

75. vyzývá Komisi a členské státy, aby spojily své úsilí v boji proti organizovanému zločinu a nezákonným obchodním sítím a aby přijaly a posílily legislativní a správní opatření, opatření v oblasti vzdělávání i sociální a kulturní opatření, která povedou k oslabení poptávky po prostituci;

76. zdůrazňuje, že migrační politiky EU zaměřené na „boj proti nedovolenému přistěhovalectví“ jsou založeny na filozofii kriminalizace postavení „nelegálních přistěhovalců“ a zásahů proti přistěhovalcům, což se odráží ve směrnici o navracení z roku 2010, a domnívá se, že by se tyto politiky měly přeorientovat na sociální začleňování v hostitelských zemích; zdůrazňuje, že tyto politiky zvyšují zranitelnost přistěhovalkyň bez dokladů, které se staly oběťmi násilí a ve většině případů nehledají pomoc, a že tyto ženy nechrání;

77. poukazuje na to, že přistěhovalkyně bez dokladů jsou ve zvláště zranitelném postavení a že v mnoha zemích nemají ženy, které jsou oběťmi domácího násilí, jiný zdroj podpory než služby veřejné zdravotní péče;

78. vyzývá Komisi, aby dostála svému závazku začlenit zásadu rovnosti žen a mužů do Společného evropského azylového systému;

79. doporučuje členským státům, aby ve svých vnitrostátních akčních plánech usilovaly o vymýcení domácího násilí, stanovily povinnost podporovat přistěhovalkyně bez dokladů, stejně jako ženy s legálním pobytem, a to aniž by byly instituce povinny hlásit takové případy příslušným orgánům;

80. se znepokojením konstatuje, že – podle údajů z přezkumu provádění pekingské akční platformy v členských státech EU: Násilí páchané na ženách, podpora obětím (2012) zveřejněného Evropským institutem pro rovnost žen a mužů – jsou odborná příprava a udržitelnost financování veřejných služeb, sdružení a nevládních organizací poskytujících služby ženám, na nichž je pácháno domácí násilí, ovlivněny důsledky hospodářské krize;

81. doporučuje, aby členské státy posílily své bezplatné služby veřejné zdravotní péče, pokud jde o podporu ženám, které jsou vystaveny násilí, a aby navýšily počet azylových domů a jejich kapacitu a aby ženám různé státní příslušnosti a ženám s postižením poskytovaly specializovanou pomoc v různých jazycích a zajistily, že jim bude nabízena náležitá právní pomoc, psychologické poradenství a psychoterapeutické služby; je přesvědčen, že ke specializovaným službám zdravotní péče by měly mít přístup i přistěhovalkyně narozené mimo EU a romské ženy;

82. žádá Komisi, aby v rámci stávajících institucionálních struktur (Evropský institut pro rovnost žen a mužů) zřídila Evropskou observatoř pro násilí páchané na ženách;

83. upozorňuje na význam systematické odborné přípravy kvalifikovaných pracovníků, kteří pečují o ženy, jež byly vystaveny fyzickému, sexuálnímu nebo psychickému násilí; tato odborná příprava je zásadní pro poskytovatele prvotní a druhotné péče, mezi něž patří tísňové sociální služby, lékařské a policejní služby a služby civilní ochrany;

84. zdůrazňuje, že mají-li se odstranit hluboce zakořeněné stereotypy v naší společnosti, je třeba zajistit trvalé financování pro programy na podporu rovnosti pohlaví a pro boj proti všem formám násilí na ženách, dětech a mladých lidech;

85. zdůrazňuje, že je zapotřebí začlenit hledisko rovnosti žen a mužů a boj proti genderově motivovanému násilí do vnějších politik EU a do jejích politik v oblasti rozvojové spolupráce a mezinárodního obchodu; vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby aktivně prosazovaly a podporovaly posílení účasti žen v rámci svých bilaterálních a multilaterálních vztahů se státy a organizacemi mimo Unii; zdůrazňuje, že v rámci vnější činnosti EU je důležité uplatňovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1325 o ženách, míru a bezpečnosti;

86. zdůrazňuje, že Komise musí pokračovat ve svém úsilí o zohledňování zásady rovnosti žen a mužů v rámci všech jednání se třetími zeměmi i ve svých zprávách o pokroku těchto zemí; podtrhuje významnou roli Parlamentu, pokud jde o jeho kritiku a kontrolu provádění opatření zajišťujících rovnost žen a mužů ve strategiích a zprávách pro jednotlivé země;

87. zdůrazňuje, že je důležité postupovat podle doporučení uvedených ve zprávách Evropského institutu pro rovnost žen a mužů a konkrétně tato doporučení zohledňovat;

88. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

[1] Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4.
[2] Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
[3] Úř. věst. L 338, 21.12.11, s. 2.
[4] Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
[5] Příloha k závěrům Rady ze dne 7. března 2011.
[6] Přijaté texty, P7_TA(2013)0375.
[7] Přijaté texty, P7_TA(2013)0073.
[8] Přijaté texty, P7_TA(2013)0247.
[9] Přijaté texty, P7_TA(2013)0074.
[10] Přijaté texty, P7_TA(2013)0045.
[11] Přijaté texty, P7_TA(2013)0322.
[12] Přijaté texty, P7_TA(2012)0225.
[13] Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 35.
[14] Přijaté texty, P7_TA(2011)0085.
[15] ³ Přijaté texty, P7_TA(2012)0069.
[16] Přijaté texty, P7_TA(2011)0330.
[17] Přijaté texty, P7_TA(2011)0127.
[18] Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s.77.
[19] Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 79.
[20] Úř. věst. C 67E, 18.3.2010, s.31
[21] Úř. věst. C 233E, 28. 9.2006, s.130.
[22] SWD(2013)0171.
[23] Zdroj: Eurostat.
[24] Evropská komise, Zpráva o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v roce 2012, (SWD(2013)0171).
[25] Zdroj: Eurostat 155/2012, 31. říjen 2012.
[26] Zaměstnanost a sociální situace v EU („EU Employment and Social Situation“), Quarterly Review, IP/13/879, 2.10. 2013.
[27] Eurofound, Třetí evropský průzkum kvality života, s. 57.
[28] Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, Rodinný život a práce („Family life and work“), 2010.
[29] Stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví pro Rozpočtový výbor k průběžné zprávě v zájmu dosažení kladného výsledku postupu schvalování víceletého finančního rámce na období 2014–2020, 19.9.2012.
[30] Evropská komise, Zpráva o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v roce 2012, (SWD(2013)0171).
[31] Evropská komise, Zpráva o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v roce 2012, (SWD(2013)0171), s. 54.
[32] Evropská komise, „She Figures 2012 – Gender in Research and Innovation“ (2013).
[33] http://ec.europa.eu/europeaid/who/partners/international organisations/documents/un-woman_en.pdf
[34] Posouzení evropské přidané hodnoty v oblasti boje proti násilí páchaném na ženách, březen 2013, PE 504.467.
[35] Sdělení Komise nazvané „Akční plán podnikání 2020 – Opětovné probuzení podnikatelského ducha v Evropě“ (COM(2012)0795).
[36] Tisková zpráva Eurostatu 155/2012, 31. říjen 2012.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V roce 2012, kdy byla prováděna úsporná opatření, o kterých rozhodla EU – zejména opatření v oblasti správy ekonomických záležitostí – a ve třech zemích EU (Řecko, Irsko a Portugalsko) došlo k zásahu ze strany trojky, zpravodajka zaměřila svou pozornost na skutečné problémy, které ovlivňují každodenní životy velké části žen v EU.

V roce 2012 byl počet nezaměstnaných v EU o 2,145 milionu osob vyšší než v roce 2011. Riziko chudoby dosahovalo 26 % u žen a 23,9% u mužů.

Miliony žen jsou vystaveny nezaměstnanosti, nejistým pracovním místům, snižování skutečné hodnoty jejich platů a práv na důchod, nízkým mzdám a mzdové diskriminaci. Mladé ženy se nacházejí v extrémně nejisté situaci, kdy jsou polapeny mezi nelehkým přístupem na trh práce (kde míra nezaměstnanosti mladých dosahuje 23,1 %) a pracovní nestabilitou, které jsou vystaveny, což ohrožuje jejich ekonomickou nezávislost, jež je pro rovnou účast zásadní. Mnoho žen a mladých žen je tak nuceno emigrovat za hledáním lepšího života.

Mnoho žen, které pracují v odvětví průmyslu, obchodu a sociální sféře, má intenzivní pracovní režim za nízké mzdy a je postiženo chudobou i přesto, že jsou zaměstnané. Stále více pracovnic tak spojuje svou profesní činnost s dalšími formami práce, aby získaly dostatek prostředků pro ně samotné a pro své rodiny, které jsou často dotčeny nezaměstnaností. Ženy rovněž musí čelit kruté realitě, kdy v případě, že nemají finanční prostředky na to, aby uživily své děti, musejí žádat o pomoc. Společensko-profesní status kvalifikovaných odborných a akademických pracovnic upadá a s tím se snižuje i kvalita jejich života.

V roce 2012 bylo na 25,4 milionu dětí v EU vystaveno riziku chudoby a sociálního vyloučení, což je závažný sociální problém, přičemž ženy jsou v boji proti této skutečnosti obvykle v popředí a snaží se snížit dopady tohoto problému. Rozpočtové škrty ve veřejných službách vedou k omezenému přístupu ke vzdělání a zdravotnictví a ženám je často upírána řádná péče v těhotenství. Škrtům v sociálních dávkách je vystaveno mnoho rodin a v jejich následky jsou tím tíživější, jsou-li členové těchto rodin nezaměstnaní.

Velmi vychvalovaná potřeba posílit politickou, sociální, kolektivní a kulturní účast žen je bezesporu ohrožena, především u těch žen, které se na společenském žebříčku ocitají nejníže.

Nerovnosti samozřejmě existují v rámci zemí jako takových, nicméně při porovnání situace mezi různými zeměmi jsou ještě výraznější. Průměrná míra nezaměstnanosti v jižních zemích eurozóny a na jejím okraji dosáhla v roce 2012 na 17,3 %, přičemž na severu a ve střední části eurozóny činila 7,1 %. Ve dvou třetinách členských států se chudoba zvýšila, ve zbývající třetině států však nikoli.

Hlavní hospodářské a finanční skupiny své problémy s hromaděním bohatství vyřešily tak, že vytvořily rozsáhlé geografické oblasti nabízející levnou pracovní sílu, které umožňují, aby se bohatství hromadilo v rukou těchto skupin, a zrušily veřejné služby, aniž by došlo k jejich privatizaci a docílení jejich opětovné rentability. EU a několik vnitrostátních vlád se pokusilo uvést tyto myšlenky do praxe.

To, co nyní nazýváme „hospodářskou a finanční krizí“ je rovněž krizí demokracie a rovnosti žen a mužů. Je to krize výsledků, jichž bylo dosaženo v průběhu minulých století a za něž bojovalo mnoho generací žen.

Zpravodajka zdůrazňuje, že tyto politiky není možné uplatňovat a současně se snažit „se vyhnout“ jejich dopadu na pohlaví či ho „minimalizovat“, jak je často navrhováno. Rovnost žen a mužů nemůže vedle těchto politik koexistovat. Tato zpráva proto navrhuje následující opatření na zmírnění uvedených sociálních a hospodářských politik:

– podpora práva na taková pracovní místa, jež zaručují práva zaměstnanců, přičemž kreativní a produktivní schopnosti žen by byly využity při jejich rovné účasti ve všech oblastech činnosti a hospodářského a sociálního rozvoje;

– právo na pracovní místa, jež zaručují práva zaměstnanců, odstranění přímé a nepřímé mzdové diskriminace a právo žen sloučit práci s mateřstvím, aniž by kvůli tomu byly znevýhodněny;

– navýšení mezd a důchodů, zaručená přiměřená míra sociální ochrany, jež by pokryla náklady v případě nezaměstnanosti, nemoci, mateřství a otcovství, invalidity a stáří, a rovný přístup všech žen k bezplatným a kvalitním službám veřejné zdravotní péče;

– prevence hlavních příčin a faktorů, jež stojí za chudobou a sociálním vyloučením a za nárůstem prostituce a obchodováním se ženami a dětmi, a zvýšené financování organizacím a institucím poskytujícím podporu ženám, které se staly oběťmi násilí.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	23.1.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	13 8 2
Členové přítomní při konečném hlasování	Regina Bastos, Edit Bauer, Marije Cornelissen, Edite Estrela, Zita Gurmai, Mikael Gustafsson, Mary Honeyball, Constance Le Grip, Astrid Lulling, Elisabeth Morin-Chartier, Siiri Oviir, Antonyia Parvanova, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Marc Tarabella, Marina Yannakoudakis, Inês Cristina Zuber
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Izaskun Bilbao Barandica, Anne Delvaux, Iñaki Irazabalbeitia Fernández, Nicole Kiil-Nielsen, Christa Klaß, Angelika Werthmann
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Michael Cashman, Elisabetta Gardini, Anna Hedh

Právní upozornění - Ochrana soukromí