ZPRÁVA obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách

31. 1. 2014 - (2013/2004(INL))

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
Zpravodajka: Antonyia Parvanova
(Podnět – článek 42 jednacího řádu)

Postup : 2013/2004(INL)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A7-0075/2014

Předložené texty :

A7-0075/2014

Rozpravy :

PV 24/02/2014 - 24
CRE 24/02/2014 - 24

Hlasování :

PV 25/02/2014 - 5.17
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0126

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách

(2013/2004(INL))

Evropský parlament,

– s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

– s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 23, 24 a 25 této listiny,

– s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů v EU[1] a na své usnesení ze dne 14. června 2012 o vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů[2],

– s ohledem na své prohlášení ze dne 22. dubna 2009 o kampani „Řekni NE násilí na ženách“[3],

– s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách[4],

– s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách[5],

– s ohledem na své usnesení zde dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen: Odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách[6],

– s ohledem na své usnesení ze dne 11. října 2007 o vraždách žen v Mexiku a ve Střední Americe a úloze Evropské unie v boji proti tomuto jevu[7],

– s ohledem na strategii Komise pro rovnost žen a mužů 2010–2015, která byla představena dne 21. září 2010,

– s ohledem na sdělení Komise nazvané Akční plán provádění Stockholmského programu (COM(2010)0171 final),

– s ohledem na program Práva, rovnost a občanství na období 2014–2020,

– s ohledem na závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele o odstranění násilí páchaného na ženách, které přijala na svém zasedání dne 8. března 2010,

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV[8],

– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vymýcení domácího násilí páchaného na ženách ze dne 18. září 2012[9],

– s ohledem na hlavní směry EU týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen,

– s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu),

– s ohledem na čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, která byla přijata rezolucí valného shromáždění OSN č. 34/180 dne 18. prosince 1979,

– s ohledem na ustanovení právních nástrojů Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, zejména těch, které se týkají práv žen, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a zásada jejich nenavracení zakotvená v této úmluvě, Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením,

– s ohledem na nástroje OSN týkající se násilí na ženách, jako je např. Vídeňská deklarace a akční plán ze dne 25. června 1993 přijaté na Světové konferenci o lidských právech (A/CONF. 157/23) a deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách ze dne 20. prosince 1993 (A/RES/48/104),

– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 12. prosince 1997 nazvanou „Prevence zločinů a opatření trestního práva k odstranění násilí páchaného na ženách“ (A/RES/52/86), ze dne 18. prosince 2002 nazvanou „Odstranění zločinů páchaných na ženách ve jménu cti“ (A/RES/57/179), ze dne 22. prosince 2003 nazvanou „Odstranění domácího násilí na ženách“ (A/RES/58/147) a ze dne 5. března 2013 nazvanou „Zvýšení celosvětového úsilí o odstranění praktik mrzačení ženských pohlavních orgánů“ (A/RES/67/146),

– s ohledem na zprávy zvláštních zpravodajů vysokého komisaře OSN pro lidská práva o násilí páchaném na ženách a na všeobecné doporučení č. 19 přijaté Výborem pro odstranění diskriminace žen (11. zasedání, 1992),

– s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na usnesení Parlamentu ze dne 18. května 2000 o opatřeních navazujících na pekingskou akční platformu[10], ze dne 10. března 2005 o plnění akční platformy přijaté na 4. světové konferenci o ženách (Peking +10)[11] a ze dne 25. února 2010 o akční platformě OSN pro rovnost mužů a žen nazvané „Peking +15“[12],

– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 19. prosince 2006 nazvanou „Zesílení úsilí k odstranění veškerých forem násilí na ženách“ (A/RES/61/143) a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti,

– s ohledem na závěry 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen o odstraňování a prevenci všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách,

– s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN pro násilí na ženách, jeho příčiny a následky Rashidy Manjoové ze dne 16. května 2012,

– s ohledem na článek 5 Madridského mezinárodního akčního plánu pro problematiku stárnutí,

– s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty[13],

– s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0075/2014),

A. vzhledem k tomu, že ve směrnici 2012/29/EU[14], kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, je násilí na základě pohlaví definováno jako násilí, které je vůči určité osobě směrováno z důvodu jejího pohlaví, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví; vzhledem k tomu, že násilí může vést k fyzické, sexuální, citové či psychické újmě oběti nebo jí může způsobit ekonomické ztráty, je chápáno jako forma diskriminace a porušování základních práv oběti a zahrnuje domácí násilí, sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních napadení a obtěžování), obchodování s lidmi, zotročování a různé druhy škodlivých praktik, jako jsou vynucené sňatky, mrzačení ženských genitálií a takzvané „zločiny ze cti“;

B. vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví je jevem, kde obětí i pachatelem mohou být osoby všech věkových skupin, všech úrovní vzdělání, příjmových skupin a sociálního postavení, a že souvisí s nerovnoměrným rozdělením moci mezi ženy a muže v naší společnosti, v níž je myšlení i chování osob založeno na stereotypech, proti čemuž je třeba bojovat od nejranějších fází s cílem dosáhnout změny ustálených postojů;

C. vzhledem k tomu, že ženy stále častěji čelí násilí ze strany manželů, partnerů, bývalých manželů nebo bývalých partnerů; vzhledem k tomu, že v některých zemích počet obětí prudce stoupá a následky, kterými trpí, začínají být mnohem vážnější, a zahrnují dokonce případy úmrtí, a ze statistik vyplývá, že z celkového počtu vražd tvoří počet případů usmrcených žen stále větší podíl;

D. vzhledem k tomu, že statistické průzkumy v několika zemích ukazují, že ačkoli počet vražd se celkově nezvýšil, počet zabitých žen představuje stále větší podíl z celkového počtu, což dokazuje, že násilí páchané na ženách roste;

E. vzhledem k tomu, že extrémní chudoba zvyšuje riziko násilí a dalších forem vykořisťování, což brání ženám, aby se plně zapojily do všech oblastí života, a stojí v cestě dosažení rovnosti žen a mužů;

F. vzhledem k tomu, že posílení nezávislosti žen a jejich zapojení do hospodářského a sociálního života umožňuje snížit zranitelnost vůči násilí na základě pohlaví;

G. vzhledem k tomu, že se nedávno v souvislosti s rostoucím užíváním sociálních sítí on-line objevily nové stereotypy a formy diskriminace a násilí, jako je tzv. kybergrooming, jehož oběťmi jsou zejména adolescenti;

H. vzhledem k tomu, že sexistické postoje k rolím žen a mužů v mladší generaci stále přetrvávají; mladé ženy, které jsou oběťmi násilí, jsou i nadále obviňovány a stigmatizovány svými vrstevníky a zbytkem společnosti;

I. vzhledem k tomu, že násilí je traumatickým zážitkem pro každého muže, ženu či dítě, avšak násilí na základě pohlaví páchají častěji muži na ženách a dívkách a toto násilí nejenže odráží, ale i posiluje nerovnosti mezi muži a ženami a ohrožuje zdraví, důstojnost, bezpečnost a nezávislost obětí;

J. vzhledem k tomu, že je nutné věnovat pozornost dětem, které se staly svědky násilí páchaného na blízkém příbuzném, a postarat se o ně zajištěním nezbytné psychologické a sociální pomoci, a to zejména tehdy, hrozí-li jim emoční a vztahové problémy;

K. vzhledem k tomu, že ženské oběti násilí na základě pohlaví a jejich děti často vyžadují zvláštní podporu a ochranu, a to z důvodu vysokého rizika sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety, které jsou s tímto násilím spojeny;

L. vzhledem k tomu, že ženy a děti, které zažijí násilí, potřebují zvláštní azylové domy, kde by jim byly poskytovány náležité služby zdravotní péče, právní pomoc a psychologické poradenství a léčba; vzhledem k tomu, že členské státy by měly azylovým domům pro ženy poskytovat dostatečné finanční prostředky;

M. vzhledem k tomu, že násilí na ženách, jehož se dopouštějí muži, mění postavení žen ve společnosti a má vliv na jejich nezávislé rozhodování, pokud jde o zdraví, vzdělání a zaměstnání, zapojení do společenských a kulturních činností, ekonomickou nezávislost, účast na veřejném a politickém životě a na rozhodování a vztahy s muži, ale i na jejich sebeúctu;

N. vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách může zanechat hluboké jizvy na těle i na duši, poškodit celkové zdraví žen a dívek, včetně jejich reprodukčního a sexuálního zdraví, a v některých případech může mít za následek smrt, což je rovněž známo pod pojmem feminicida;

O. vzhledem k tomu, že k boji proti násilí na ženách a obecně násilí na základě pohlaví je zapotřebí vzdělání a odborné přípravy od velmi útlého věku, protože rozvíjí schopnost mladých lidí zacházet se svými partnery s respektem bez ohledu na jejich pohlaví a uvědomovat si zásady rovnosti;

P. vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách nabývá čím dál tím nepřijatelnějších podob, jako je zapojení žen ve skupinách organizujících obchodování se ženami za účelem sexuálního vykořisťování;

Q. vzhledem k tomu, že studie o násilí páchaném na ženách odhadují, že jedna pětina až jedna čtvrtina žen v Evropě zažila v dospělosti nejméně jednou fyzické násilí a více než jedna desetina zažila sexuální násilí za použití síly[15];

R. vzhledem k tomu, že podle posouzení evropské přidané hodnoty se roční náklady EU na opatření v souvislosti s násilím na základě pohlaví páchaným na ženách odhadují na 228 miliard EUR v roce 2011 (tj. 1,8 % HDP EU), z čehož 45 miliard EUR ročně připadá na veřejné a státní služby a 24 miliard EUR představuje ušlý ekonomický výkon;

S. vzhledem k tomu, že Agentura pro základní práva vydala v březnu 2013 některé předběžné výsledky svého evropského průzkumu o násilí páchaném na ženách, které mimo jiné ukazují následující skutečnosti: čtyři z pěti žen po nejzávažnějších případech násilí páchaného jinými osobami než jejich partnery nevyužily žádných služeb, jako je zdravotní péče, sociální služby či pomoc obětem; ženy, které pomoc hledaly, se obracely spíše na zdravotnické služby, což prokazuje, jak důležité je zajistit, aby zdravotnický personál dokázal reagovat na potřeby obětí násilí; dvě z pěti žen neznaly právní předpisy či politické iniciativy, které jim poskytují ochranu v případě domácího násilí, a polovina z nich neznala žádné právní předpisy či iniciativy zaměřené na prevenci;

T. vzhledem k tomu, že ve strategii pro rovnost žen a mužů 2010–2015 Komise zdůraznila, že genderově podmíněné násilí je jedním z klíčových problémů, které je nutno vyřešit, aby bylo možné dosáhnout skutečné rovnosti žen a mužů;

U. vzhledem k tomu, že právní rámec stanovený Lisabonskou smlouvou nabízí nové možnosti, jak na úrovni Unie posílit spolupráci na poli trestního práva, které orgánům a členským státům poskytují příležitost spolupracovat na pevných základech a vytvářet společnou právní kulturu EU v oblasti boje proti všem formám násilí páchaného na ženách a diskriminace žen, jež by zohledňovala, nikoliv nahrazovala vnitrostátní právní systémy a tradice;

V. vzhledem k tomu, že zvyšování povědomí a mobilizace, mimo jiné prostřednictvím sdělovacích prostředků a sociálních sítí, jsou důležitou součástí účinné strategie prevence;

W. vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách nelze odstranit jediným zásahem, lze je však dostat do povědomí veřejnosti, významně omezit a zmírnit jeho důsledky kombinací různých činností v oblasti infrastruktury, právní úpravy, soudnictví, represivních složek, kultury, vzdělávání, sociální péče, zdravotnictví nebo jiných speciálních služeb;

X. vzhledem k tomu, že veškerá opatření přijímaná s cílem bojovat pro násilí páchanému na ženách se řídí šesticí neoddělitelných cílů, kterými jsou politika, prevence, ochrana, stíhání, pomoc a partnerství;

Y. vzhledem k tomu, že je důležité důrazněji vystupovat proti průmyslu, který vnímá dívky a ženy jako sexuální objekty;

Z. vzhledem k tomu, že v důsledku různých politik a právních předpisů platných v různých členských státech nejsou ženy v Unii chráněny proti násilí ze strany mužů stejnou měrou, mimo jiné pokud jde o definici trestných činů a působnost právních předpisů, a jsou proto vůči takovému násilí zranitelné;

AA. vzhledem k tomu, že v důsledku faktorů, jako jsou rasový a etnický původ, náboženství nebo víra, zdravotní a občanský stav, podmínky bydlení, migrační status, věk, zdravotní postižení, společenská třída, sexuální orientace a genderová identita, mohou mít ženy zvláštní potřeby a mohou být zranitelnější vůči vícenásobné diskriminaci;

AB. vzhledem k tomu, že v mnoha případech ženy nedokáží vznášet stížnosti proti aktům násilí na základě pohlaví, jehož jsou oběťmi, a to z důvodů, jež jsou složité a rozmanité a zahrnují psychologické, hospodářské, sociální a kulturní faktory, nebo protože jim může rovněž chybět důvěra v to, že jim policie, právní systém či sociální a zdravotní služby pomohou; vzhledem k tomu, že v některých případech považují orgány genderově podmíněné násilí za rodinný problém, a tedy za problém, který lze řešit na této úrovni;

AC. vzhledem k tomu, že jedním z ústředních bodů této debaty by měla být politika reprodukčního zdraví;

AD. vzhledem k tomu, že je nezbytné shromažďovat srovnatelné údaje o všech aspektech tohoto problému rozdělené podle kvalitativních a kvantitativních hledisek, aby bylo možno zjistit skutečný rozsah násilí páchaného na ženách v Unii a následně vytvořit účinné politiky;

AE. vzhledem k tomu, že Evropský parlament dne 12. prosince 2012 zamítl návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské statistice bezpečí před trestnou činností[16], který vypracovala Komise, a ve svém zamítnutí zdůraznil, že je nutné vypracovat nový návrh právního předpisu EU, který vytvoří ucelený systém shromažďování statistických údajů o násilí na ženách v členských státech, a vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech z prosince 2012 požadovala zlepšení shromažďování a šíření srovnatelných, spolehlivých a pravidelně aktualizovaných údajů týkajících se všech forem násilí páchaného na ženách na úrovni členských států i EU;

AF. vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je mezinárodně uznáváno jako porušování lidských práv, jako případ týrání dívek a žen, a odráží hluboce zakořeněnou nerovnost mezi pohlavími; vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů představuje krajní formu diskriminace žen, je téměř vždy prováděno na nezletilých dívkách a je porušením práv dítěte;

AG. vzhledem k tomu, že prostituce může být stále častěji vnímána jako druh násilí páchaného na ženách v důsledku toho, jaký má dopad na jejich tělesné a duševní zdraví, zvláště v případech nucené prostituce a obchodování se ženami za účelem prostituce;

AH. vzhledem k tomu, že vraždy ze cti se na území Unie stávají čím dál tím častějším nebezpečným jevem, který postihuje zejména mladé dívky;

AI. vzhledem k tomu, že zneužívání seniorů je mezinárodně uznáváno jako porušování lidských práv starších žen a rovněž je uznávána potřeba zabránit zneužívání seniorů a bojovat proti němu, a to ve všech zemích EU;

AJ. vzhledem k tomu, že přijetí hlavních směrů EU týkajících se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen, stejně jako zvláštní kapitola strategického rámce EU pro lidská práva a demokracii a akčního plánu EU věnovaná ochraně žen před násilím na základě pohlaví, jsou projevem jasné politické vůle na straně EU učinit práva žen prioritou a přijmout v této oblasti dlouhodobá opatření; vzhledem k tomu, že soudržnost mezi vnitřními a vnějšími aspekty politik v oblasti lidských práv může někdy odhalit rozpor mezi slovy a činy;

AK. vzhledem k tomu, že podle Komise a zpráv organizace Amnesty International se mrzačení ženských pohlavních orgánů týká několika stovek tisíc žen a dívek v Evropě, přičemž se jako počet obětí často uvádí číslo 500 000; vzhledem k tomu, že rozdílné právní úpravy jednotlivých členských států vedou v EU k jevu nazývanému přeshraniční turistika za účelem mrzačení ženských pohlavních orgánů;

AL. vzhledem k tomu, že je nadále nutné, aby s cílem vymýtit násilné praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů spolupracovala EU s třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že členské státy a třetí země, podle jejichž právních předpisů jsou tyto praktiky trestným činem, musí jednat v souladu s těmito předpisy;

1. žádá Komisi, aby do konce roku 2014 na základě článku 84 Smlouvy o fungování Evropské unie předložila návrh aktu, kterým zavede opatření na prosazování a podporu činnosti členských států v oblasti předcházení násilí páchanému na ženách a dívkách, a aby se při tom řídila podrobnými doporučeními uvedenými v příloze k tomuto dokumentu;

2. vyzývá Komisi, aby předložila revidovaný návrh nařízení o evropské statistice, které by bylo zaměřené na násilné trestné činy jakéhokoli druhu páchané na ženách a jehož součástí by byl rovněž ucelený systém shromažďování statistických údajů o násilí páchaném na ženách v členských státech;

3. žádá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí určující násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy násilí páchaného na základě pohlaví) jako oblast trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4. vyzývá Komisi, aby podpořila ratifikace jednotlivými státy a zahájila postup přistoupení EU k Úmluvě Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, jakmile posoudí, jaký by přistoupení k úmluvě mělo dopad a přidanou hodnotu;

5. žádá Komisi, aby předložila celounijní strategii a akční plán pro boj proti všem formám násilí na ženách a dívkách, jak bylo naplánováno v roce 2010 v rámci akčního plánu provádění Stockholmského programu, a to s cílem konkrétním a účinným způsobem chránit v prostoru svobody, bezpečnosti a práva integritu, rovnost (článek 2 SEU) a blahobyt (čl. 3 odst. 1 SEU) žen a s důrazem zejména na informování žen o jejich právech a mužů a chlapců (od raného věku) o potřebě respektovat fyzickou a psychologickou integritu žen s cílem přispět k prevenci takového násilí, přičemž je třeba zdůraznit potřebu náležitého proškolení policejních a soudních orgánů k řešení specifických problémů násilí na základě pohlaví, a vybízí členské státy, aby přijaly opatření na pomoc obětem s nasměrováním dalšího života a s znovunabytím důvěry, aby v budoucnosti opět nebyly zranitelné či závislé; strategie by měla věnovat zvláštní pozornost zranitelným skupinám, jako jsou starší lidé, osoby se zdravotním postižením, přistěhovalci a LGBT osoby (lesbické ženy, gayové, bisexuálové a transgender osoby); měla by rovněž obsahovat opatření na podporu dětí, které se staly svědky násilného jednání, a uznat je jako oběti;

6. vyzývá Komisi, aby podporovala spolupráci mezi členskými státy, ženskými nevládními organizacemi a jinými organizacemi, a zajistila tak přípravu a zavedení účinných strategií určených k vymýcení násilí páchanému na ženách;

7. vybízí Komisi, aby přijala první opatření směřující ke zřízení Evropské observatoře pro násilí páchané na ženách a dívkách a vycházela při tom ze stávajících institucionálních struktur (Evropský institut pro rovnost žen a mužů), přičemž řízení by se měl ujmout koordinátor EU pro otázky násilí páchaného na ženách a dívkách;

8. naléhavě žádá Komisi, aby v příštích třech letech vyhlásila Evropský rok ukončení násilí páchaného na ženách a dívkách s cílem zvýšit povědomí občanů a všech politiků o tomto rozšířeném problému vyskytujícím se ve všech členských státech s cílem představit jasný akční plán na vymýcení násilí páchaného na ženách;

9. vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily kroky nutné k tomu, aby feminicida a další druhy násilí páchaného na ženách přestaly být považovány za beztrestné, a tohoto cíle dosáhly tak, že ženám umožní lepší přístup ke spravedlnosti, zruší beztrestnost v souvislosti s těmito činy, rozčlení shromážděné údaje a kapacitám jednotlivých států poskytnou pomoc a podporu;

10. vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Istanbulskou úmluvu co nejdříve, protože představuje jeden z nepropracovanějších mezinárodních nástrojů určených k potírání násilí páchanému na ženách a domácímu násilí;

11. vyzývá členské státy, aby právně kvalifikovaly zabíjení žen násilníky na základě pohlaví jako feminicidu a vytvořily právní rámec pro jeho vymýcení;

12. vyzývá členské státy, aby zavedly a následně vymáhaly vnitrostátní právní předpisy, které trestně stíhají všechny formy násilí páchaného na ženách;

13. vyzývá členské státy, aby bojovaly proti vraždám ze cti tím, že potenciálním obětem poskytne vzdělání a útočiště a uspořádá osvětové kampaně týkající se krajních případů porušování lidských práv a počtu tragických úmrtí způsobených vraždami ze cti;

14. naléhavě vyzývá členské státy, aby provedly do svých právních řádů směrnice 2012/29/EU, 2011/99/EU[17] a 2011/36/EU[18], a vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala jejich uplatňování;

15. vyzývá členské státy a zainteresované strany spolupracující s Komisí, aby rozšířily povědomí o finančních prostředcích dostupných prostřednictvím programů EU určených k boji proti násilí páchanému na ženách;

16. připomíná, že k násilí páchanému na ženách nedochází pouze na území, které končí hranicemi Evropy; důrazně odsuzuje přetrvávající používání sexuálního násilí proti ženám jako válečné zbraně a žádá Komisi a členské státy, aby se problému násilí na ženách věnovaly ve svých programech spolupráce a rozvoje; zdůrazňuje, že je třeba učinit více pro zajištění a dodržování mezinárodního práva, pro přístup k odpovídající zdravotní péči a psychologické podpoře žen a dívek zneužitých v konfliktech a pro ochranu obětí;

17. vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby vypracovala podrobný akční plán pro vymýcení všech druhů násilí páchaného na ženách; žádá ESVČ, aby spolupracovala s třetími zeměmi s cílem zamezit zabíjení žan na základě pohlaví nebo feminicidě;

18. naléhavě vyzývá EU, aby prostřednictvím podmíněnosti pomoci zajistila, aby třetí země chránily ženy a dívky před všemi formami násilí; vyzývá Radu, aby pozastavila poskytování pomoci zemím, které se k násilí páchanému na ženách a dívkách uchylují, a pomoc přesměrovala na podporu obětí; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že všechny nové dohody o volném obchodu s třetími zeměmi budou obsahovat přísné požadavky na ochranu žen a dívek;

19. žádá EU, aby v rámci dialogů o lidských právech, které vede s třetími zeměmi, prosazovala prevenci, vyšetřování a stíhání násilí páchaného na ženách, zejména pak násilí namířeného proti lesbickým ženám, homosexuálům, bisexuálům a transsexuálům, kteří se proti násilí a porušování lidských práv nemohou tak účinně bránit;

20. potvrzuje, že uvedená doporučení jsou v souladu se základními právy a zásadou subsidiarity a proporcionality;

21. domnívá se, že finanční dopady požadovaného návrhu by měly být hrazeny z oddílu III rozpočtu Unie (což zajistí plnou provázanost se stávající rozpočtovou položkou týkající se předmětu návrhu);

22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě, parlamentům a vládám členských států, Radě Evropy a Evropskému institutu pro rovnost žen a mužů.PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ:PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení č. 1 k předmětu a oblasti působnosti nařízení, jež má být přijato

Cílem nařízení by mělo být stanovení opatření s cílem prosazovat a podporovat kroky členských států v oblasti prevence násilí založeného na pohlaví.

Za násilí na základě pohlaví by mělo být považováno (jak je již uvedeno ve směrnici 2012/29/EU Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV) jakékoli násilí, které je směřováno vůči určité osobě z důvodu jejího pohlaví, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví. Může vést k fyzické, sexuální, citové či psychické újmě oběti nebo k její ekonomické ztrátě a může zahrnovat domácí násilí, sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních napadení a obtěžování), obchodování s lidmi, zotročování a různé druhy škodlivých praktik, jako jsou vynucené sňatky, mrzačení ženských genitálií a takzvané „zločiny ze cti“.

Doporučení č. 2 k preventivním opatřením a opatřením k boji proti násilí na základě pohlaví

Členské státy by měly vypracovat celou řadu opatření s cílem předcházet násilí na základě pohlaví páchanému na ženách a dívkách a bojovat proti němu. Zejména by měly:

– vypracovat, provádět a každý rok vyhodnocovat komplexní strategie a programy, včetně veřejných vzdělávacích programů a školení pro učitele a pracovníky zábavního průmyslu, jejichž cílem je odstranit překážky, které ženám a dívkám brání v tom, aby mohly bez hrozby jakéhokoli násilí v plném rozsahu uplatňovat svá práva a svobody, a dosáhnout hluboké změny sociálních a kulturních postojů;

– vést výzkum v oblasti násilí na základě pohlaví, který by se mj. zabýval příčinami a motivy násilí a shromažďováním a analýzou údajů, a zároveň usilovat o standardizaci kritérií, na jejichž základě je zaznamenáváno násilí na základě pohlaví, aby bylo možné srovnávat shromážděné údaje;

– organizovat školení pro úředníky a pracovníky, u nichž se předpokládá, že přijdou do styku s případy násilí na základě pohlaví, mj. pro pracovníky orgánů činných v trestním řízení, sociálních služeb, péče o děti (pro oběti či svědky násilí), pracovníky ve zdravotnictví a pracovníky krizových center, aby byli schopni odhalit, rozpoznat a řádně řešit tyto případy se zvláštním zaměřením na potřeby a práva obětí;

– vyměňovat si prostřednictvím Evropské sítě pro předcházení trestné činnosti (EUCPN) odborné znalosti, zkušenosti, informace a osvědčené postupy;

– vypracovat osvětové kampaně, včetně kampaní speciálně zaměřených na muže, které budou konzultovány s nevládními organizacemi, sdruženími, sdělovacími prostředky a dalšími zúčastněnými stranami, a v případě potřeby s těmito subjekty při tvorbě kampaní spolupracovat;

– zřizovat, pokud se tak ještě nestalo, a podporovat vnitrostátní linky pomoci, které by byly bezplatné a byly by obsluhovány kvalifikovanými pracovníky;

– zajistit zřizování zvláštních azylových domů (pojatých jednak jako prvotní útočiště, jednak jako bezpečný prostor pro ženy umožňující posílení jejich postavení), které by poskytovaly místo pro nejméně 1 ženu na 10 000 obyvatel, a vybavit je zařízením a náležitě vyškolenými zaměstnanci;

– zajistit podporu pro ženské nevládní organizace a občanskou společnost, které vyvíjejí úsilí s cílem zabránit násilí na základě pohlaví páchaného na ženách a dívkách;

– vytvořit mechanismus pro usnadnění přístupu k bezplatné právní pomoci, který umožní obětem prosadit svá práva v celé Unii;

– poskytnout obětem rychlé a relevantní informace o dostupné ochraně a pomoci a o přijatých právních opatřeních, v neposlední řadě proto, aby byly motivovány svědčit;

– vytvořit specializované soudy, které se budou zabývat násilím na základě pohlaví, nebo navýšit počet těchto soudů; vyčlenit více zdrojů a odborných školicích kapacit v oblasti násilí na základě pohlaví pro soudce, státní zástupce a právníky; zkvalitnit specializované útvary v rámci orgánů pro prosazování práva prostřednictvím posílení počtu jejich zaměstnanců a zlepšení jejich odborné přípravy a vybavení;

– zajistit, aby pachatelé byli trestáni podle závažnosti svého činu;

– zavést sociální a hospodářské podmínky umožňující ženám, které se staly obětí násilí, dosáhnout nezávislosti a sebedůvěry;

– přijmout opatření pro specializovanou zdravotní péči ve veřejných zdravotnických zařízeních;

– náležitě zohlednit v rámci všech přijatých programů, opatření a kroků charakteristiky obětí se speciálními potřebami, jako jsou nezletilé osoby, ženy se zdravotním postižením, přistěhovalci, ženy náležející k menšinám, starší ženy a nekvalifikované ženy či ženy s nízkou kvalifikací nebo ženy ohrožené sociálním vyloučením;

– zajistit, aby oběti násilí na základě pohlaví získaly přednostní přístup k sociálnímu bydlení;

Doporučení č. 3 k národním zpravodajům nebo srovnatelným mechanismům

Do jednoho roku od vstupu tohoto nařízení v platnost by členské státy měly přijmout nezbytná opatření, na jejichž základě budou ustanoveni národní zpravodajové nebo srovnatelné mechanismy. Mezi úkoly těchto mechanismů by mělo patřit posuzování tendencí v oblasti násilí na základě pohlaví, měření výsledků opatření přijatých za účelem boje proti němu na národní a místní úrovni, shromažďování statistických údajů a každoroční podávání zpráv Komisi a příslušným výborům Evropského parlamentu.

Doporučení č. 4 ke koordinaci strategie Unie pro boj proti násilí páchanému na ženách

S cílem přispět k vytvoření koordinované a konsolidované strategie Unie pro boj proti násilí na základě pohlaví by členské státy měly předávat Komisi informace uvedené v doporučení č. 3.

Doporučení č. 5 k podávání zpráv

Počínaje rokem po vstupu tohoto nařízení v platnost podává Komise každý rok ke dni 31. prosince zprávu Evropskému parlamentu a Radě, v níž posoudí, v jaké míře provedly členské státy opatření v návaznosti na toto nařízení.

V této zprávě uvede Komise přijatá opatření a zdůrazní osvědčené postupy.

Doporučení č. 6 k vytvoření fóra občanské společnosti

Komise vede intenzivní dialog s příslušnými organizacemi občanské společnosti a příslušnými orgány působícími v oblasti boje proti násilí na základě pohlaví na místní, regionální, celostátní, evropské nebo mezinárodní úrovni a za tímto účelem zřídí fórum občanské společnosti.

Toto fórum představuje mechanismus k výměně informací a sdílení poznatků. Bude zajišťovat, aby orgány Unie s příslušnými zúčastněnými stranami vedly intenzivní dialog.

Fórum je otevřené pro zúčastněné strany v souladu s prvním odstavcem a schází se nejméně jednou za rok.

Doporučení č. 7 k finanční podpoře

Nařízení by mělo vytvořit zdroj finančních prostředků v rámci rozpočtu Unie (oddíl III) na činnosti uvedené v doporučení č. 3.

[1] Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s. 52.
[2] Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 87.
[3] Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 131.
[4] Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.
[5] Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.
[6] Přijaté texty, P7_TA(2013)0045.
[7] Úř. věst. C 227 E, 4.9.2008, s. 140.
[8] Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.
[9] Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 21.
[10] Úř. věst. C 59, 23.2.2001, s. 258.
[11] Úř. věst. C 320 E, 15.12.2005, s. 247.
[12] Úř. věst. C 348 E, 21.12.2010, s. 11.
[13] PE 504.467.
[14] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57).
[15] Pracovní skupina Rady Evropy pro boj proti násilí na ženách, včetně domácího násilí (EG-TFV), „Závěrečná zpráva o činnosti“, září 2008.
[16] Přijaté texty, P7_TA(2012)0494.
[17] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu (Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2).
[18] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1).

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Násilí páchané na ženách je velmi rozšířeným případem porušování lidských práv a představuje jeden z typů diskriminace na základě pohlaví. Je jednou ze základních příčin nerovnosti mezi ženami a muži, neboť představuje překážku pro plnohodnotnou účast žen na hospodářském, společenském, politickém a kulturním životě. Ženy, které se stanou oběťmi násilí, se po dlouhou dobu potýkají s vážnými duševními a tělesnými traumaty. Kromě podstatné hospodářské zátěže s sebou nese i náklady na zdravotní péči, policii a právní pomoc, ztrátu produktivity a mezd.

Přibližně 20 až 25 % žen v Evropě zažilo v dospělosti nejméně jednou fyzické násilí a více než 10 % zažilo sexuální násilí za použití síly. Nejméně 45 % žen bylo konfrontováno s některým druhem násilí, 12 až 15 % žen v Evropě je obětí domácího násilí a denně umírá v Evropské unii sedm žen na jeho následky (PE 504.467).

Nejčastěji zaznívá argument, že státy nemohou kvůli rozpočtovým škrtům v důsledku hospodářské krize vyčlenit větší objem prostředků na předcházení násilí založenému na pohlaví a boj proti němu. Ze studií vyplývá, že hospodářské ztráty v EU v důsledku násilí páchaného na ženách dosáhly podle odhadů v roce 2011 228 miliard EUR ročně, přičemž 45 miliard EUR připadá na služby, 24 miliard EUR na ušlý ekonomický výkon a 159 miliard EUR na opatření ke zmírnění bolesti a utrpení. Náklady na preventivní opatření jsou podstatně nižší než náklady spojené s řešením násilí (PE 504.467).

Potřeba legislativního aktu EU, který bude prosazovat a podporovat činnost členských států v oblasti předcházení násilí páchanému na ženách

V současnosti v EU neexistuje ani legislativní akt, který by zaváděl opatření na prosazování a podporu činnosti členských států v oblasti předcházení násilí páchanému na ženách, ani komplexní strategie pro boj proti násilí na ženách.

Evropský parlament přirozeně již řadu let žádá, aby byl vypracován návrh směrnice o boji proti násilí páchanému na ženách. V roce 2010 byla oslava Mezinárodního dne žen v EP věnována této problematice. Eva-Britt Svenssonová ve své zprávě o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách (2010/2209(INI)) přijaté dne 5. dubna 2011 žádala, „aby se boj proti násilí na základě pohlaví zakládal na novém komplexním politickém přístupu, jehož součástí bude trestněprávní nástroj v podobě směrnice proti násilí na základě pohlaví“. V roce 2012 pak Evropský parlament opětovně vyzýval k přijetí opatření, a to ve zprávě Sophie in ´t Veldové o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii 2011 (2011/2244(INI)). Ve zprávě přijaté dne 13. března 2012 Evropský parlament trval na tom, „že je nezbytné, aby Komise přijala celoevropskou strategii pro ukončení násilí páchaného na ženách, včetně trestněprávního nástroje na potírání násilí páchaného na základě pohlaví, jak to Parlament požadoval ve svých předchozích usneseních“.

V právních úpravách jednotlivých států skutečně chybí jednotné pojetí, vymezení a přístup v souvislosti s otázkou násilí páchaného na ženách.

Výsledky a úroveň ochrany žen a dívek proti všem formám násilí v 28 členských státech EU se tak výrazně liší. Aby bylo možno předcházet páchání násilí a chránit jeho oběti, mělo by být na úrovni EU dosaženo dříve či později minimální harmonizace, alespoň pokud jde o jednotné a obecné chápání tohoto jevu.

Násilí páchané na ženách má přeshraniční charakter a je nutné ho řešit na úrovni EU. Vzhledem k mobilitě osob v Evropě by potenciální oběti měly být chráněny bez ohledu na to, kde se v EU nacházejí, například ženy pocházející z jednoho členského státu, které žijí ve druhém a pracují ve třetím členském státě EU. Je třeba vypracovat minimální standardy a společné definice, přijmout společná opatření pro boj proti násilí páchanému na ženách a zajistit, aby více než polovina obyvatel EU mohla v plném rozsahu využívat svého práva na volný pohyb v EU.

Legislativní akt musí prosazovat a podporovat kroky členských států v oblasti prevence násilí (týkající se konkrétně shromažďování a výměny informací, školení zapojených úředníků, výměny zkušeností a osvědčených postupů, zvyšování povědomí a finančních prostředků).

EU by se proto měla stát hlavním činitelem na mezinárodní scéně, pokud jde o předcházení násilí založeného na pohlaví, a sloužit jako úspěšný příklad pro ty, kteří po celém světě bojují (prostřednictvím právních předpisů, kultury a politiky) za vymýcení násilí páchaného na ženách a diskriminace založené na pohlaví.

Zpravodajka se domnívá, že nařízení je nejvhodnějším nástrojem k dosažení tohoto cíle, neboť se jedná o nástroj s přímým účinkem, nevyžaduje žádná prováděcí opatření a je okamžitě vykonatelné jako právní předpis ve všech členských státech.

Problémy se shromažďováním údajů o násilí páchaném na ženách

V současnosti panuje na úrovni EU zřejmý nedostatek dostupných a systematicky shromažďovaných údajů o násilí páchaném na ženách. Jednak je velmi obtížné měřit skutečný rozsah násilí páchaného na ženách, neboť většina případů domácího násilí a sexuálního napadení zůstává nenahlášena. Zadruhé je velmi obtížné zajistit srovnávací analýzu vzhledem k tomu, že neexistuje společně dohodnutá metodika získávání srovnatelných správních údajů.

Parlament v několika svých usneseních naléhavě vyzval členské státy, aby zajistily údaje o násilí páchaném na ženách, a v listopadu 2011 požádal Agenturu pro základní práva, aby shromažďovala srovnatelné údaje o násilí páchaném na ženách[1]. Rada navíc ve svých závěrech z prosince 2012 požadovala zlepšení shromažďování a šíření srovnatelných, spolehlivých a pravidelně aktualizovaných údajů týkajících se všech forem násilí páchaného na ženách na úrovni členských států i EU.

Je proto stále zapotřebí předložit nový návrh právního předpisu EU, který vytvoří ucelený systém shromažďování statistických údajů o násilí na ženách v členských státech. Složitost státních systémů v některých členských státech EU navíc může mít dopad na to, jak jsou v právních předpisech definovány trestné činy, jak je organizován sběr údajů nebo jaká ochranná a preventivní opatření jsou k dispozici. Zpravodajka trvá na tom, že pro získávání údajů o násilí páchaném na ženách je zapotřebí společné metodiky, a naléhavě žádá Komisi, aby předložila přepracovaný návrh nařízení o evropské statistice, jehož součástí by byl i ucelený systém shromažďování statistických údajů o násilí páchaném na ženách v členských státech, a zohlednila při tom činnost Agentury pro základní práva, pokud jde o sběr srovnatelných údajů prostřednictvím průzkumu provedeného v celé EU.

Překlenovací ustanovení

Zpravodajka navrhuje, aby byla aktivováno překlenovací ustanovení, tj. aby bylo jednomyslně přijato rozhodnutí určující násilí na základě pohlaví (včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů) jako oblast trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1.

Lisabonská smlouva umožňuje Unii zavádět společná ustanovení v oblasti trestního práva, je-li cílem harmonizace. EU má kromě toho právo zavést minimální pravidla, jako je vymezení znaků skutkových podstat trestných činů a použitelných sankcí v případě závažného trestného činu, který je svou povahou nebo účinky přeshraniční. Tato pravomoc se vztahuje i na případy, kdy je obzvláště nutné dosáhnout konsensu v otázkách boje proti zločinu. V textu Smlouvy se uvádí konkrétně obchodování s lidmi a sexuální zneužívání žen a dětí. V rámci policejní spolupráce a soudní spolupráce v trestněprávních otázkách, které mají přeshraniční rozměr, mají Evropský parlament a Rada možnost stanovit minimální společné standardy.

Mrzačení ženských pohlavních orgánů

Mrzačení ženských pohlavních orgánů je mezinárodně uznáváno jako porušování lidských práv dívek a žen. Odráží hluboce zakořeněnou nerovnost mezi pohlavími a představuje krajní formu diskriminace žen. Téměř vždy je prováděno na nezletilých dívkách a je porušením práv dítěte. Jde bezpochyby o jednu z nejkrutějších forem násilí páchaného na ženách. Tento postup má závažné krátkodobé i dlouhodobé následky pro tělesné i duševní zdraví obětí.

Evropská komise letos zahájila veřejné konzultace o mrzačení ženských pohlavních orgánů a v současnosti analyzuje 68 odpovědí. To se spolu se zprávou Evropského institutu pro rovnost žen a mužů na toto téma promítne do dalších politických iniciativ vztahujících se na vnitřní i vnější otázky. Tyto iniciativy mohou být zahájeny okolo Mezinárodního dne boje proti násilí na ženách (25. listopadu), o přesné podobě a obsahu ale ještě musí být rozhodnuto.

Zpravodajka naléhavě žádá, aby Evropská komise navrhla akční plán EU týkající se mrzačení ženských pohlavních orgánů, který by se zabýval řadou otázek, jako je prevence a ochrana.

Měla by být přijata společná politika EU pro ženy a dívky, které hledají azyl z důvodu mrzačení ženských pohlavních orgánů, jež zohlední mezinárodně uznávané normy, a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) by mohl zahrnout problematiku mrzačení ženských pohlavních orgánů coby integrovaný rozměr do své činnosti v oblasti školení a šíření informací. EU by se navíc měla aktivně zabývat otázkou mrzačení ženských pohlavních orgánů ve svém politickém dialogu se státy mimo Unii.

Úmluva Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva)

Zpravodajka naléhavě žádá členské státy, které tak doposud neučinily, aby ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, a rovněž naléhavě žádá Komisi, aby zahájila postup přistoupení EU k této úmluvě, jakmile posoudí, jaký by to mělo dopad.

Istanbulská úmluva představuje právní nástroj týkající se násilí páchaného na ženách s nejširší působností, který byl dosud přijat, a skýtá možnosti k účinnému předcházení násilí páchanému na ženách v Evropě i mimo ni a k účinnému boji proti němu. Je třeba rozhodně jednat, pokud jde o podpis a ratifikaci a – co je nejdůležitější – o provádění Úmluvy Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu jednotlivými státy a Evropskou unií. Tato úmluva požaduje šest prvků (politiku, prevenci, ochranu, stíhání, pomoc a partnerství), které opakovaně žádal i EP, a vyzývá k zapojení všech příslušných státních agentur a služeb tak, aby boj proti násilí byl koordinovaný.

Vedle právních důsledků by přistoupení EU k Istanbulské úmluvě znamenalo i zásadní politický signál.

Evropská observatoř pro násilí

Zpravodajka navrhuje rozšíření pravomocí Evropského institutu pro rovnost žen a mužů s cílem dosáhnout jeho postupné přeměny v Evropskou observatoř pro násilí. Domnívá se, že bude vhodnější zasadit ji do rámce tvořeného pravomocemi Evropského institutu pro rovnost žen a mužů. Zpravodajka se rozhodla, že tuto problematiku nezahrne do mandátu koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi, protože by byla chápána pouze jako záležitost týkající se vnitřních věcí a jako přeshraniční téma, a nikoli jako problém související s rovností žen a mužů a s lidskými právy. Je důležité, aby byl tento mandát dán do souvislosti s otázkou rovnosti žen a mužů a základních práv.

Evropský rok ukončení násilí na ženách

Zpravodajka navrhuje, aby Komise během příštích tří let vyhlásila Evropský rok ukončení násilí na ženách. Cílem je zvýšit povědomí občanů o tomto problému.

[1] Agentura pro základní práva přistoupila k vypracování průzkumu ve 20 členských státech EU na téma násilí na základě pohlaví, jehož výsledky budou zveřejněny v průběhu roku 2014.

STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (14. 1. 2014)

pro Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

obsahující doporučení Komisi ohledně boje proti násilí na ženách
(2013/2004(INI))

Navrhovatelka: Roberta Angelilli

(Podnět – článek 42 jednacího řádu)

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil následující návrhy:

1. zdůrazňuje, že v souladu s čl. 3 odst. 2 SEU poskytuje Unie svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, v němž se mimo jiné příslušnými opatřeními předchází trestné činnosti a bojuje proti ní;

2. zdůrazňuje, že Unie je v souladu s článkem 2 SEU založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv osob ve společnosti vyznačující se mimo jiné rovností žen a mužů a blahobytem obyvatel (čl. 3 odst. 1 SEU);

3. konstatuje, že „násilí páchané na ženách“ je termín používaný k popisu násilných činů, kde se určitý druh násilí zaměřuje na ženy a prvotním motivem je pohlaví oběti; násilných činů na ženách je mnoho a může mezi ně patřit mimo jiné i násilí v rámci úzkého svazku, znásilnění, včetně znásilnění v manželství, násilí spojené s věnem, mrzačení ženských pohlavních orgánů, polévání kyselinou, nucené sňatky, sexuální zneužívání, nucená prostituce a pornografie, obchod se ženami a nucené sebevraždy; domnívá se, že násilí páchané na ženách je závažným porušením lidských práv a nikdy by nemělo být omlouváno náboženstvím, kulturou ani tradicemi;

4. připomíná, že právní rámec stanovený Lisabonskou smlouvou nabízí nové možnosti, jak na úrovni Unie posílit spolupráci na poli trestního práva, které orgánům a členským státům poskytují příležitost spolupracovat na pevných základech a vytvářet společnou právní kulturu EU v oblasti boje proti všem formám násilí páchaného na ženách a diskriminace žen, jež by zohledňovala, nikoliv nahrazovala, vnitrostátní právní systémy a tradice;

5. s politováním konstatuje, že Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu) ratifikovaly pouze tři členské státy EU; vyzývá členské státy, aby úmluvu rychle ratifikovaly, a Komisi vyzývá, aby zahájila postup přistoupení EU k této úmluvě;

6. připomíná, že třemi neoddělitelnými cíli v oblasti násilí páchaného na ženách je prevence, ochrana a pomoc obětem a trestní stíhání pachatelů trestných činů;

7. vybízí členské státy, aby zavedly a následně vymáhaly vnitrostátní právní předpisy, které trestně stíhají všechny formy násilí páchaného na ženách, a vyzývá Komisi, aby přijala legislativní akt, který by vycházel z článku 84 SFEU a jenž by podporoval opatření členských států zaměřená na předcházení trestné činnosti; upozorňuje, že v zájmu potírání a odstraňování všech forem násilí páchaného na ženách je nutné vyvinout globální a multidisciplinární evropskou strategii (opatření sociálního, politického a právního charakteru), jak bylo stanoveno v roce 2010 v Akčním plánu provádění Stockholmského programu, a že cílem této strategie by měla být konkrétní a účinná ochrana nedotknutelnosti žen, jejich rovnosti (článek 2 SEU) a blahobytu (čl. 3 odst. 1 SEU) v prostoru svobody, bezpečnosti a práva; strategie by měla věnovat zvláštní pozornost zranitelným skupinám, jako jsou starší lidé, osoby se zdravotním postižením, přistěhovalci a LGBT osoby; měla by rovněž obsahovat opatření na podporu dětí, které se staly svědky násilného jednání, a uznat je jako oběti;

8. připomíná, že ačkoli je multikulturní povaha Evropy zdrojem obohacení, příslušnost k určité kultuře nemůže v žádném případě ospravedlňovat násilí; je mimořádně znepokojen diskriminací a násilím páchaným na ženách na základě jejich příslušnosti k menšině, zejména k etnickým menšinám, na ženách se zdravotním postižením, na ženách lesbických, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních, na ženách náležejících k náboženské menšině a na ženách zranitelných v důsledku jejich nízkého či vysokého věku; žádá Komisi, ESVČ a členské státy, aby ve své činnosti v této oblasti zohlednily vícenásobnou diskriminaci;

9. připomíná, že k násilí páchanému na ženách nedochází pouze na území, které končí hranicemi Evropy; důrazně odsuzuje přetrvávající používání sexuálního násilí proti ženám jako válečné zbraně a žádá Komisi a členské státy, aby se ve svých programech spolupráce a rozvoje věnovaly problému násilí na ženách; zdůrazňuje, že je třeba učinit více pro zajištění a dodržování mezinárodního práva, pro přístup k odpovídající zdravotní péči a psychologické podpoře žen a dívek zneužitých v konfliktech a pro ochranu obětí;

10. je přesvědčen, že ústředním bodem této diskuse musí být politika reprodukčního zdraví;

11. žádá Radu, aby zajistila, že násilí na ženách bude označeno za další oblast mimořádně závažné trestné činnosti ve smyslu čl. 83 odst. 1 SFEU, neboť v boji proti tomuto druhu trestné činnosti je obzvláště nutné opírat se o společné základy pro přijetí minimálních norem pro definici trestných činů a postihů za předpokladu, že návrhy ustanovení trestního práva hmotného na úrovni Unie budou v naprostém souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality; nabádá členské státy, aby stíhaly osoby, které jsou odpovědné za násilné činy páchané na ženách;

12. vyzývá členské státy, aby zavedly vlastní opatření na pomoc dětem, které byly vystaveny násilí na základě pohlaví, a zohlednily skutečnost, že tato forma násilí může mít značný a dlouhodobý vliv na chování a emocionální a psychické dopady na děti, které se mohou proti vlastní vůli stát jeho svědky, není-li tato situace řešena;

13. zdůrazňuje potřebu řešit diskriminaci na základě pohlaví v souvislosti s vícenásobnou diskriminací, zajistit vyšetřování nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti páchaných na ženách, považovat zabíjení žen na základě pohlaví za vraždění žen (tzv. feminicidu), přijmout v trestněprávní oblasti právní předpisy zakazující podněcování k nenávisti na jakémkoli základě, včetně pohlaví, a zaručit práva obětí trestných činů z nenávisti páchaných na ženách;

14. vyzývá členské státy, aby zajistily samostatné povolení k pobytu pro oběti, jejichž status pobytu závisí na uznání statusu jejich manžela/manželky či partnera/partnerky vnitrostátními právními předpisy;

15. naléhavě vyzývá členské státy, aby provedly do svých právních řádů směrnice 2012/29/EU, 2011/99/EU, 2011/92/EU a 2011/36/EU, a vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala jejich uplatňování.

16. vyzývá členské státy, aby obětem násilí poskytovaly včasné a náležité informace o možnostech ochrany a pomoci a o platných právních opatřeních, včetně předpisů a stávajících vodítek v oblasti ochrany dětí, s cílem umožnit ženám prolomit mlčení, osamělost a bludný kruh pocitu viny a strachu; domnívá se, že je důležitá lepší spolupráce mezi policií, soudy a dalšími orgány veřejné správy a občanskou společností působící v oblasti násilí na základě pohlaví, která by podnítila ženy k tomu, aby oznamovaly a dosvědčovaly případy násilí;

17. domnívá se, že za účelem účinného boje proti násilí páchanému na ženách je ve společnosti nezbytná změna postoje vůči ženám a dívkám, neboť ženy jsou příliš často zobrazovány v podřízených rolích a násilí na nich páchané je příliš často tolerováno a není považováno za závažné; v tomto ohledu zdůrazňuje, že vzdělávací systém může hrát zásadní úlohu při prosazování změn ve společenském a kulturním chování žen a mužů s cílem odstranit předsudky, tradice, zvyky a veškeré ostatní zvyklosti založené na diskriminaci nebo na stereotypních modelech úlohy žen a mužů;

18. vyzývá členské státy, aby prováděly veřejné informační kampaně a zdůrazňovaly odpovědnost a klíčovou úlohu mužů a chlapců v procesu odstraňování násilí páchaného na ženách; v tomto smyslu považuje za zásadní podporovat a prosazovat politiky a informační kampaně zaměřené konkrétně na muže a na chlapce;

19. vyzývá členské státy, aby si za podpory Komise vyměňovaly osvědčené postupy, pokud jde o vnitrostátní strategie, zdroje vyčleněné na jejich provádění, partnerství, konkrétní projekty, informační kampaně zaměřené na oběti a na specializované pracovníky a na dosažené výsledky;

20. zdůrazňuje, že za účelem vypracování účinných politik, strategií a kroků je nezbytné shromažďovat srovnatelné a pravidelně aktualizované a rozčleněné kvalitativní a kvantitativní údaje, aby bylo možno pochopit skutečný dosah násilí páchaného na ženách a jeho důsledky;

21. s potěšením přijímá program Práva, rovnost a občanství na období 2014–2020, který mezi svými cíli uvádí podporu rovnosti mužů a žen a boj proti všem podobám násilí páchaného na dětech, ženách a dalších ohrožených skupinách a ochranu obětí tohoto násilí;

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	9.1.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	47 2 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Jan Philipp Albrecht, Roberta Angelilli, Edit Bauer, Emine Bozkurt, Salvatore Caronna, Philip Claeys, Carlos Coelho, Ioan Enciu, Frank Engel, Cornelia Ernst, Tanja Fajon, Kinga Gál, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Baroness Sarah Ludford, Svetoslav Hristov Malinov, Véronique Mathieu Houillon, Anthea McIntyre, Claude Moraes, Antigoni Papadopoulou, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Csaba Sógor, Renate Sommer, Wim van de Camp, Axel Voss, Renate Weber, Cecilia Wikström, Tatjana Ždanoka, Auke Zijlstra
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Alexander Alvaro, Lorenzo Fontana, Mariya Gabriel, Stanimir Ilchev, Ulrike Lunacek, Hubert Pirker, Zuzana Roithová, Joanna Senyszyn, Marie-Christine Vergiat
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Leonardo Domenici, Christian Engström, Enrique Guerrero Salom, Nadja Hirsch, Olle Ludvigsson

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	23.1.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	18 1 7
Členové přítomní při konečném hlasování	Edit Bauer, Marije Cornelissen, Edite Estrela, Iratxe García Pérez, Zita Gurmai, Mikael Gustafsson, Mary Honeyball, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Constance Le Grip, Astrid Lulling, Elisabeth Morin-Chartier, Krisztina Morvai, Angelika Niebler, Siiri Oviir, Antonyia Parvanova, Joanna Senyszyn, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Marina Yannakoudakis, Inês Cristina Zuber
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Izaskun Bilbao Barandica, Anne Delvaux, Iñaki Irazabalbeitia Fernández, Nicole Kiil-Nielsen, Christa Klaß, Angelika Werthmann
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Elisabetta Gardini, Anna Hedh

Právní upozornění - Ochrana soukromí