ZPRÁVA o regionální úloze Pákistánu a jeho politických vztazích s EU

17. 2. 2014 - (2013/2168(INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: Boris Zala

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o regionální úloze Pákistánu a jeho politických vztazích s EU

(2013/2168(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na články 2 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–   s ohledem na pětiletý plán angažovanosti EU-Pákistán z února 2012[1],

–   s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii (11855/2012) přijaté Radou pro zahraniční věci dne 25. června 2012[2],

–   s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, kterou schválila Evropská rada ve dnech 11.–12. prosince 2008,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí[3], a zejména na stanovení „zvláštního pobídkového režimu pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných“ (známý jako GSP+),

–   s ohledem na přílohu VIII výše uvedeného nařízení, v níž je uveden seznam úmluv OSN/MOP o základních lidských a pracovních právech a úmluv v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných, které Pákistán ratifikoval a schválil jejich účinné provádění,

–   s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ohledně Pákistánu ze dne 11. března 2013,

–   s ohledem na svá usnesení ze dne 7. února 2013 o nedávných útocích na pracovníky poskytující lékařskou pomoc v Pákistánu[4], ze dne 13. září 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení mimořádných autonomních obchodních preferencí pro Pákistán[5], ze dne 15. prosince 2011 o postavení žen v Afghánistánu a Pákistánu[6] a na cestu delegace svého podvýboru pro lidská práva do Pákistánu v srpnu 2013,

–   s ohledem na zprávu, kterou dne 18. září 2013 předložil zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu Ben Emmerson, a zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro mimosoudní, okamžité nebo svévolné popravy Christofa Heynse ze dne 13. září 2013,

–   s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/178 ze dne 18. prosince 2013 o ochraně lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7–0117/2014),

A. vzhledem k tomu, že strategická úloha Pákistánu v regionu, jeho vztahy se sousedy a vztahy mezi EU a Pákistánem mají pro EU velký a stále rostoucí význam, neboť Pákistán se nachází v klíčovém postavení uprostřed nestabilních sousedních zemí, má ústřední význam pro bezpečnost a rozvoj ve Střední a jižní Asii a plní klíčovou úlohu v boji proti terorismu, šíření zbraní, obchodu s drogami, obchodování s lidmi a dalším nadnárodním hrozbám, jež ohrožují bezpečnost a dobré životní podmínky občanů Evropy;

B.  vzhledem k tomu, že v parlamentních volbách v březnu 2013 proběhl první přesun pravomocí z jedné volené civilní vlády na jinou v moderních dějinách Pákistánu; vzhledem k tomu, že demokratický proces v Pákistánu je podporován širšími společenskými změnami, včetně rozrůstající se střední třídy ve městech a stále životaschopnější občanské společnosti a nezávislých médií;

C. vzhledem k tomu, že politickému a hospodářskému pokroku v zemi brání všudypřítomné vnitřní a regionální bezpečnostní problémy, jako je extremismus, sektářské konflikty, sebevražedné a cílené útoky a bezpráví na kmenových územích společně se slabými donucovacími orgány a trestním soudnictvím;

D. vzhledem k tomu, že Pákistán má největší počet obyvatel, kteří nenavštěvují školu, přičemž se odhaduje, že školu nenavštěvuje 12 milionů dětí a přibližně dvě třetiny pákistánských žen a polovina pákistánských mužů je negramotných; vzhledem k tomu, že tato země je ve zprávě Světového hospodářského fóra o genderových rozdílech ve světě stále na 134. místě ze 135 zemí;

E.  vzhledem k tomu, že Pákistán patří podle globálního indexu klimatického rizika mezi dvanáct zemí, které jsou za posledních dvacet let nevíce postiženy změnou klimatu, byl obětí rozsáhlých záplav a nedostatku vody a je přímo postižen rozpouštěním ledovců v oblastech Himalájí a Karákorámu;

F.  vzhledem k tomu, že Pákistán je poloprůmyslová země s nižšími středními příjmy, v níž přibližně jedna třetina obyvatel žije pod hranicí chudoby; vzhledem k tomu, že Pákistán v roce 2012 zaujímal 146. pozici z celkem 187 zemí v žebříčku indexu lidského rozvoje (HDI) a oproti roku 2011 si pohoršil o jedno místo; vzhledem k tomu, že pákistánské hospodářství poškodila řada po sobě jdoucích přírodních katastrof a že zhoršená bezpečnostní situace, nestabilita a rozšířená korupce zpomalily hospodářský růst země a omezují schopnost vlády rozvíjet svůj stát;

G. vzhledem k tomu, že Pákistán je země ohrožená širokou škálou nebezpečí, především záplavami a zemětřeseními; vzhledem k tomu, že nestabilní bezpečnostní situace společně se sociálními problémy funguje jako katalyzátor, který toto ohrožení zvyšuje; vzhledem k tomu, že řada let plných katastrof vyčerpala strategie přežití již beztak zbídačených komunit a značně snížila jejich odolnost proti katastrofám budoucím;

H. vzhledem k tomu, že konstruktivní příspěvek Pákistánu je velmi důležitý pro dosažení usmíření, míru a politické stability v sousedních zemích a především v Afghánistánu, zejména v souvislosti s plánovaným stažením bojových jednotek NATO v roce 2014;

I.   vzhledem k tomu, že Pákistán je jedním s největších příjemců rozvojové a humanitární pomoci EU, a vzhledem k tomu, že EU je největším vývozním trhem Pákistánu;

J.   vzhledem k tomu, že Pákistán je stále důležitějším partnerem EU v boji proti terorismu, šíření jaderných zbraní, obchodování s lidmi a drogami a organizované trestné činnosti a v rámci podporování regionální stability;

K. vzhledem k tomu, že EU a Pákistán se nedávno rozhodly prohloubit a rozšířit své bilaterální vztahy, což dokládá pětiletý plán angažovanosti, jehož provádění bylo zahájeno v únoru 2012, a první strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který proběhl v červnu 2012;

L.  vzhledem k tomu, že cílem pětiletého plánu angažovanosti EU-Pákistán z roku 2012 je vybudovat strategický vztah a vytvořit partnerství pro mír a rozvoj založené na společných hodnotách a zásadách;

M. vzhledem k tomu, že počínaje 1. lednem 2014 byl Pákistán začleněn do zvláštního pobídkového režimu pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných (GSP+);

N. vzhledem k tomu, že v září 2012 byla požárem zničena továrna Ali Enterprises v Karáčí, v níž se vyráběly džíny pro evropský trh, což mělo za následek smrt 286 uvězněných pracovníků; vzhledem k tomu, že začlenění Pákistánu do režimu GSP+ by mohlo vést ke zvýšení výroby v textilním odvětví a zlepšení pracovních práv a výrobních podmínek by mohlo hrát významnější úlohu;

1.  zdůrazňuje význam březnových voleb v roce 2013 pro upevnění demokracie a civilní vlády v Pákistánu; vybízí pákistánské politické elity, aby tuto událost využily k dalšímu posílení demokratických institucí, právního státu a civilní správy všech oblastí veřejné správy, zejména bezpečnostních sil a soudnictví, aby podporovaly vnitřní a regionální bezpečnost, uzákonily vládní reformy s cílem oživit hospodářský růst, posílit transparentnost a boj proti organizované trestné činnosti, zmírnit sociální nespravedlnost a zastavit a napravit všechny případy porušování lidských práv;

2.  domnívá se však, že budování udržitelné demokracie a pluralitní společnosti – jakož i dosažení větší sociální spravedlnosti, vymýcení extrémní chudoby a podvýživy v částech země, zvýšení úrovně základního vzdělání a příprava země na dopady změny klimatu – bude znamenat hluboké a obtížné reformy politického a sociálně-ekonomického řádu Pákistánu, pro nějž jsou dosud typické feudální struktury vlastnictví půdy a politické poddanství, nevyváženost priorit mezi výdaji na armádu na jedné straně a poskytováním sociálního zabezpečení a zajištěním vzdělávání a hospodářského rozvoje na straně druhé a špatně fungující systém výběru daní, který systematicky podrývá schopnost státu poskytovat veřejné statky;

3.  vybízí pákistánskou vládu, aby vynaložila úsilí při vytváření účinných prostředků k předcházení přírodním katastrofám a ke sledování jejich možného výskytu v budoucnu, lépe koordinovala humanitární pomoc a spolupracovala v této oblasti s místními subjekty, mezinárodními nevládními organizacemi a poskytovateli finančních prostředků, a podporuje ji v těchto krocích;

4.  opakuje, že řádná správa věcí veřejných, zodpovědné instituce podporující začlenění, oddělení pravomocí a dodržování základních práv jsou důležitými prvky k zajištění toho, aby rozvoj v Pákistánu šel ruku v ruce se zvyšováním bezpečnosti; dále je přesvědčen, že volené civilní vlády, které mají demokratickou legitimitu, přenesení pravomocí do provincií a účinná místní vláda mohou nejlépe zabránit šíření vlny násilí a extremismu, obnovit úřední moc státu v kmenových oblastech pod federální správou a zajistit svrchovanost a územní celistvost Pákistánu;

5.  v této souvislosti podporuje úmysl pákistánské vlády zahájit mírové rozhovory s hnutím Tahrík-e Tálibán-e Pákistán (TTP) za předpokladu, že tak bude připravena cesta k politickému a trvalému řešení povstání a ke stabilnímu demokratickému řádu založenému na dodržování lidských práv; vyzývá však vyjednavače, aby zohlednili, že úroveň vzdělání, zejména u žen, je zcela rozhodujícím prvkem pro rozvoj společnosti, a aby školní docházku dívek považovali za základní prvek vyjednávání;

6.  oceňuje trvalé odhodlání Pákistánu bojovat proti terorismu na obou stranách vlastních hranic a vybízí pákistánské orgány, aby podnikaly odvážnější kroky s cílem nadále omezovat možnosti, jak lze na pákistánském území najímat a školit teroristy, jelikož tato skutečnost činí z některých oblastí Pákistánu bezpečné útočiště pro teroristické organizace, jejichž cílem je destabilizovat zemi a region, obzvláště Afghánistán;

7.  konstatuje, že vůdce pákistánského Tálibánu Hakimulláh Mahsúd byl zabit americkým bezpilotním letounem dne 4. listopadu 1013 a že pákistánský parlament a nová vláda vyjádřily formální nesouhlas s podobnými zásahy, a rovněž konstatuje, že by měla být omezení používání útoků bezpilotních letounů jasněji zakotvena v mezinárodním právu;

8.  vyzývá pákistánskou vládu, aby plnila své bezpečnostní závazky a povinnosti tím, že se ve větší míře zapojí do boje proti extremismu, terorismu a radikalizaci, že bude provádět přísná a nekompromisní bezpečnostní opatření, prosazovat právo a také řešit problematiku nerovnosti a socioekonomické otázky, které přispívají k radikalizaci pákistánské mládeže;

9.  bere na vědomí, že pákistánská vláda jasně vyjádřila nesouhlas s útoky bezpilotních letounů USA na svém území; vítá rezoluci Valného shromáždění OSN, která obsahuje výzvu k dalšímu vyjasnění právního rámce uplatnitelného pro používání ozbrojených bezpilotního letounů;

10. vítá příspěvek Pákistánu k procesu budování státu a usmíření v Afghánistánu, včetně pomoci a usnadnění opětovného zahájení mírových rozhovorů; očekává pozitivní přístup Pákistánu k pokračujícím přípravám na prezidentské volby v Afghánistánu a na období po volbách; vyjadřuje znepokojení nad geopolitickým soupeřením mezi sousedními mocnostmi o vliv v Afghánistánu po stažení bojových jednotek NATO;

11. vyjadřuje naději, že Pákistán sehraje konstruktivní úlohu při podpoře regionální stability, a to i pokud jde o přítomnost členských států NATO a EU v Afghánistánu po roce 2014, pokrokem v trojstranných rozhovorech o přítomnosti v Afghánistánu s Indií, Tureckem, Čínou, Ruskem a Spojeným královstvím a podporu regionální spolupráce v boji proti obchodování s lidmi, drogami a zbožím;

12. je povzbuzen nejnovějším hmatatelným pokrokem v dialogu mezi Pákistánem a Indií, zejména pokud jde o obchodní a mezilidské vztahy, který byl umožněn konstruktivním přístupem obou stran; s politováním konstatuje, že výsledky dialogu zůstávají citlivé vůči nahodilým událostem, jako jsou opakující se incidenty na linii kontroly oddělující Pákistánem okupovanou část Kašmíru od části okupované Indií; žádá obě vlády, aby zajistily vhodné linie velení, odpovědnost vojenského personálu a vzájemný vojenský dialog s cílem zabránit v budoucnosti podobným incidentům;

13. uznává legitimní zájem Pákistánu na vybudování strategických, hospodářských a energetických vazeb s Čínou; považuje za důležité, aby bližší vztahy mezi Pákistánem a Čínou posilovaly geopolitickou stabilitu v jižní Asii;

14. bere na vědomí úsilí Pákistánu o plné členství v Šanghajské organizaci pro spolupráci (SCO) jako vítané znamení snah této země více se zapojit do vícestranných iniciativ; konstatuje však, že neexistuje žádný formální mechanismus spolupráce mezi SCO a EU, a poukazuje na rozdíly v jejich příslušných normativních základech a názorech na globální problémy;

15. je znepokojen zprávami, že Pákistán uvažuje o vývozu jaderných zbraní do třetích zemí; očekává, že EU a její členské státy navzdory oficiálnímu popření těchto zpráv Pákistánu jasně zdůrazní, že vývoz jaderných zbraní je nepřijatelný; vyzývá Pákistán jako stát s jadernými zbraněmi, aby právně zakázal vývoz veškerého know-how nebo materiálu spojeného s jadernými zbraněmi a aktivně přispíval k mezinárodnímu úsilí o nešíření zbraní; domnívá se, že podepsáním a ratifikací Smlouvy o nešíření jaderných zbraní by Pákistán – stejně jako Indie – prokázal své pevné odhodlání k mírovému soužití se svými sousedy v regionu a ve velké míře přispěl k bezpečnosti v celém regionu;

16. je přesvědčen, že boj proti extremismu a radikalismu je přímo propojen s posílením demokratických postupů, a potvrzuje rozhodnou podporu a zájem EU na demokratickém, bezpečném a řádně řízeném Pákistánu s nezávislým soudním systémem a řádnou správou věcí veřejných, který bude prosazovat právní stát a lidská práva, pěstovat přátelské vztahy se svými sousedy a plánovat svůj stabilizující vliv v regionu;

17. připomíná, že vztahy mezi EU a Pákistánem se tradičně rozvíjely v rámci zaměřeném na rozvoj a obchod; oceňuje významný a trvalý příspěvek rozvojové a humanitární spolupráce s EU a vítá rozhodnutí, že Pákistán bude moci od roku 2014 využívat režim GSP+ EU; vyzývá Pákistán, aby plně dodržoval příslušné podmínky, které se na něj váží, vyzývá Komisi, aby zajistila důsledné provádění rozšířeného monitorování, jak stanoví nové nařízení o GSP, a zdůrazňuje skutečnost, že i nadále je třeba se zaměřit především na spolupráci, a to zejména v oblasti vzdělávání, budování demokracie a přizpůsobování se změně klimatu;

18. je přesvědčen, že vztahy mezi EU a Pákistánem je nutno prohloubit a rozšířit rozvíjením politického dialogu, a tím si udržet vztah mezi rovnocennými partnery založený na společných zájmech; v této souvislosti vítá přijetí pětiletého plánu angažovanosti a zahájení strategického dialogu mezi EU a Pákistánem, který odráží rostoucí význam spolupráce v oblasti politiky a bezpečnosti, včetně protiteroristické politiky, odzbrojení a nešíření zbraní, jakož i migrace, vzdělávání a kultury; očekává však větší pokrok ve všech oblastech plánu angažovanosti;

19. vyzývá EU a Pákistán, aby spolupracovaly v procesu provádění a pravidelně sledovaly pokrok dlouhodobým posílením vzájemného dialogu;

20. domnívá se, že přechod Pákistánu k demokracii je příležitostí k tomu, aby EU v dvoustranných vztazích a v poskytování pomoci otevřeněji zastávala politický přístup; je přesvědčen, že prioritou podpory Pákistánu ze strany EU by mělo být upevnění demokratických institucí na všech úrovních, posílení kapacit státu a řádné správy věcí veřejných, vytvoření účinných struktur vymáhání práva a civilních struktur boje proti terorismu, včetně nezávislého soudnictví a posilování občanské společnosti a svobodných sdělovacích prostředků;

21. vítá v tomto ohledu již existující komplexní programy na podporu demokracie spojené s prováděním doporučení volebních pozorovatelských misí EU z roku 2008 a 2013;

22. vyzývá ESVČ a Komisi, aby vůči Pákistánu formulovaly diferencovanou a mnohostrannou politiku, která by spojovala všechny důležité nástroje, jež má EU k dispozici, například politický dialog, bezpečnostní spolupráci, obchod a pomoc, v souladu s komplexním přístupem EU k vnější činnosti a s ohledem na přípravy na příští vrcholnou schůzku mezi EU a Pákistánem;

23. žádá ESVČ, Komisi a Radu, aby rovněž zajistily, aby politika EU vůči Pákistánu vyplývala ze širší strategie pro tento region a aby v ní byla zasazena, čímž se posílí zájmy EU v jižní a ve Střední Asii; považuje za důležité, aby dvoustranné vztahy mezi EU a Pákistánem a sousedními zeměmi, zejména s Indií, Čínou a Íránem, rovněž sloužily diskusi a koordinování politik s ohledem na situaci v Afghánistánu v zájmu zajištění cíleného přístupu; v tomto ohledu zdůrazňuje potřebu posílit koordinaci politiky mezi EU a USA a dialog o regionálních problémech;

24. je přesvědčen, že budoucí vztahy mezi EU a Pákistánem by měly být zvažovány i v souvislosti s vyvíjejícím se souborem nástrojů EU pro zapojení do problematiky třetích zemí, zejména prostřednictvím strategického partnerství; opakovaně vyzývá k podrobnějšímu koncepčnímu rozpracování formátu a ke stanovení jasnějších a důslednějších kritérií, na jejichž základě lze mimo jiné posoudit, zda a za jakých podmínek se může Pákistán v určitém budoucím okamžiku stát strategickým partnerem EU;

25. opakovaně zdůrazňuje, že pokrok v dvoustranných vztazích je vázán na zlepšení situace v oblasti lidských práv v Pákistánu, zejména pokud jde o vymýcení nevolnictví, dětské práce a obchodování s lidmi, omezení násilí na základě pohlaví, posílení práv žen a dívek, včetně práva na přístup ke vzdělání, zajištění svobody projevu a nezávislých sdělovacích prostředků, prosazování tolerance a ochrany zranitelných menšin prostřednictvím účinného boje proti všem formám diskriminace; uznává, že to vyžaduje skoncování s kulturou beztrestnosti a rozvoj spolehlivého právního a soudního systému na všech úrovních, který by byl přístupný všem;

26. je i nadále hluboce znepokojen úrovní vzdělávání a v této souvislosti také alarmující situací žen v mnoha částech Pákistánu; vyzývá k přijetí konkrétních a viditelných opatření k zajištění základních práv žen ve společnosti, včetně přijetí právních předpisů proti domácímu násilí a opatření ke zlepšení vyšetřování a stíhání vražd ze cti a útoků kyselinou, stejně jako k revizi právních předpisů, které umožňují beztrestnost; zdůrazňuje potřebu zajistit lepší přístup ke vzdělání, lepší začlenění žen na trh práce a lepší péči o zdraví matek;

27. znovu vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že pákistánské zákony proti rouhačství, na základě kterých může být uložen trest smrti a které jsou často využívány k ospravedlnění cenzury, ke kriminalizaci, k pronásledování a někdy i vraždění příslušníků politických a náboženských menšin, se v Pákistánu dají zneužít k postihu osob jakéhokoli vyznání; zdůrazňuje, že neochota změnit nebo zrušit tyto zákony vytváří pro menšinové komunity prostředí, v němž jsou neustále vystaveny riziku; vyzývá pákistánskou vládu, aby v první řadě vyhlásila moratorium na používání těchto zákonů a následně aby je přepracovala nebo zrušila, dále aby zahájila vyšetřování, a pokud to bude nutné, i stíhání všech projevů zastrašování, vyhrožování a násilí proti křesťanům, ahmadíjům a jiným ohroženým skupinám;

28. vyzývá pákistánské orgány, aby především zatkly a stíhaly osoby, které podněcují k násilí nebo jsou odpovědné za násilné útoky na školy nebo menšinové skupiny, jako jsou například šíité, včetně komunity Hazárů, ahmadiové a křesťané, a aby pověřily bezpečnostní síly, aby aktivně chránily ty, kteří čelí útokům ze strany extremistických skupin; dále pákistánské orgány vyzývá, aby přijaly zákony proti domácímu násilí a ukončily násilná zmizení, mimosoudní popravy a svévolné zadržování, zejména v Balúčistánu;

29. odsuzuje veškeré útoky na křesťany a jiné náboženské menšiny žijící v Pákistánu a očekává, že Pákistán zvýší své úsilí o zachování náboženské svobody a svobody vyznání, a to i uvolněním přísných zákonů proti rouhačství a posunem směrem ke zrušení trestu smrti;

30. vítá skutečnost, že v roce 2012 byl přijat návrh zákona o vytvoření Národní komise pro lidská práva, a vyzývá vládu k ustavení této komise, aby mohla zahájit svou činnost;

31. podotýká, že EU je jedním z největších pákistánských exportních partnerů (22,6 % v roce 2012); domnívá se, že podpora Pákistánu v oblasti obchodu ze strany EU by měla zlepšit diverzifikaci a rozvoj způsobů výroby, včetně zpracovatelského průmyslu, podporovat regionální integraci, transfer technologií a snadnější vytváření nebo rozvoj vnitrostátní výrobní kapacity a napomoci snižování nerovností v oblasti příjmů;

32. připomíná, že režim EU GSP+, který Pákistán využívá od roku 2014, je vyhrazen pouze pro země, které závazně souhlasily s uplatňováním mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv, pracovních práv, životního prostředí a řádné správy věcí veřejných; zdůrazňuje zejména závazky Pákistánu v rámci dohod uvedených v příloze VIII a připomíná Komisi její povinnost sledovat jejich účinné uplatňování; dále připomíná, že pokud země „nedodržuje své závazky“, režim GSP+ bude dočasně pozastaven;

33. vyzývá pákistánské orgány, aby přijaly účinné kroky k praktickému uplatňování 36 úmluv MOP, které již země ratifikovala, zejména aby umožnily odborům fungovat, zlepšily pracovní podmínky a bezpečnostní normy, vymýtily dětskou práci a bojovaly s nejzávažnějšími formami vykořisťování tří milionů žen pracujících v domácnosti;

34. vyzývá pákistánskou vládu, aby se na základě svého slibu přihlásila k „Programu lepší práce“ (Better Work Program) prováděnému MOP/IFC s cílem dosáhnout pokroku ve zlepšování zdravotních a bezpečnostních norem pracovníků; vyzývá všechny, kteří přímo nebo nepřímo zodpovídají za požár v textilní továrně Ali Enterprises, včetně zainteresované auditorské společnosti Social Accountability a evropských maloobchodníků, aby konečně zaplatili osobám, které požár přežily, úplné, dlouhodobé a spravedlivé odškodnění;

35. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal vládě a Národnímu shromáždění Pákistánu, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a vládám členských států.

• [1]  http://eeas.europa.eu/pakistan/docs/2012_feb_eu_pakistan_5_year_engagement_plan_en.pdf
• [2]  http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/131181.pdf
• [3]  Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1.
• [4]  Přijaté texty, P7_TA(2013)0060.
• [5]  Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 323.
• [6]  Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 119.

STANOVISKO Výboru pro rozvoj (2. 12. 2013)

pro Výbor pro zahraniční věci

k roli Pákistánu v regionu a jeho politickým vztahům s EU
(2013/2168(INI))

Navrhovatel: Jan Zahradil

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že Pákistán je poloprůmyslová země s nižšími středními příjmy, v níž přibližně jedna třetina obyvatel žije pod hranicí chudoby; vzhledem k tomu, že Pákistán v roce 2012 zaujímal 146. pozici z celkem 187 zemí v žebříčku indexu lidského rozvoje (HDI) a oproti roku 2011 si pohoršil o jedno místo; vzhledem k tomu, že pákistánské hospodářství poškodila řada po sobě jdoucích přírodních katastrof a že zhoršená bezpečnostní situace, nestabilita a rozšířená korupce zpomalily hospodářský růst země a omezují schopnost vlády rozvíjet svůj stát;

B.  vzhledem k tomu, že Pákistán je země ohrožená širokou škálou nebezpečí, především záplavami a zemětřeseními; vzhledem k tomu, že nestabilní bezpečnostní situace společně se sociálními problémy funguje jako katalyzátor, který toto ohrožení zvyšuje; vzhledem k tomu, že předcházející roky plné katastrof vyčerpaly strategie přežití již beztak zbídačených komunit a značně snížily jejich odolnost proti katastrofám budoucím;

C. vzhledem k tomu, že cílem pětiletého plánu angažovanosti EU-Pákistán z roku 2012 je vybudovat strategické vztahy a vytvořit partnerství pro mír a rozvoj založené na společných hodnotách a zásadách;

1.  připomíná, že problém nerovného feudálního vlastnictví půdy ve vesnických oblastech Pákistánu zůstává neřešen; přetrvává tak situace, kdy pouhá 2,5 % populace vlastní přes 40 % půdy a téměř polovina populace venkova nevlastní téměř nic; zdůrazňuje, že bezzemectví a špatný přístup k vodě na zavlažování a k jiným zemědělským technologiím umocňují chudobu a sociální nestabilitu na venkově; zdůrazňuje, že přístup k bezpečným, cenově dostupným čistým a udržitelným zdrojům energie, k čisté pitné vodě, k udržitelné zdravotní péči, ke vzdělávání a také bezpečnost jsou základními předpoklady pro zlepšení života Pákistánců a pro rozvoj země v dlouhodobém horizontu;

2.  zdůrazňuje, že proaktivní agenda na ochranu lidských práv – včetně opatření, která by ukončila sektářské útoky, chránila práva náboženských menšin a žen, zajistila svobodu tisku, ukončila zneužívání boje proti terorismu a obnovila moratorium na trest smrti – je pro rozvoj Pákistánu nezbytná;

3.  je znepokojen velmi nízkou úrovní příjmů z daní v této zemi, která v roce 2011 činila jen 9,1 % HDP, což je jedno z nejnižších čísel na světě; je toho názoru, že zásadní daňová reforma je nezbytná pro oživení veřejných financí, především výdajů na zdravotnictví, vzdělání a sociální zabezpečení;

4.  je i nadále hluboce znepokojen úrovní vzdělávání a v této souvislosti také alarmující situací žen v mnoha částech Pákistánu; vyzývá k přijetí konkrétních a viditelných opatření k zajištění základních práv žen ve společnosti, včetně přijetí právních předpisů proti domácímu násilí a opatření ke zlepšení vyšetřování a stíhání vražd ze cti a útoků kyselinou, stejně jako k revizi právních předpisů, které umožňují beztrestnost; zdůrazňuje potřebu zajistit lepší přístup ke vzdělání, lepší zapojení žen do trhu práce a lepší péči o zdraví matek;

5.  podotýká, že EU jako jeden z nevýznamnějších dárců rozvojové pomoci je i nadále odhodlána pomáhat Pákistánu při plnění jeho dlouhodobých rozvojových cílů a zajištění udržitelného a široce pojatého hospodářského růstu; připomíná pětiletý plán angažovanosti mezi EU a Pákistánem, jehož prioritami jsou mimo jiné řádná veřejná správa, spolupráce v oblasti posilování postavení žen, energetika, udržitelné zemědělství a dialog o lidských právech;

6.  vítá pokrok v upevňování demokracie v Pákistánu, na který poukazuje i to, že po parlamentních volbách v květnu 2013 poprvé v historii došlo k mírovému předání moci jednou demokraticky zvolenou vládou jiné, ale vyjadřuje znepokojení nad nestálou bezpečnostní situací, riziky islámského radikalismu a pokračujícími teroristickými útoky, které jsou zaměřeny proti umírněným muslimům a náboženským menšinám, jako jsou ahmadíjové, šíité a křesťané;

7.  vyzývá pákistánskou vládu, aby plnila své bezpečnostní závazky a povinnosti tím, že se ve větší míře zapojí do boje proti extremismu, terorismu a radikalizaci; že bude provádět přísná a nekompromisní bezpečnostní opatření, prosazovat právo a také řešit problematiku nerovnosti a socioekonomické otázky, které přispívají k radikalizaci pákistánské mládeže;

8.  znovu vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že pákistánské zákony proti blasfemii, na základě kterých může být uložen trest smrti a které jsou často využívány k ospravedlnění cenzury, kriminalizace, pronásledování a někdy i vraždění příslušníků politických a náboženských menšin, se v Pákistánu dají zneužít k postihu osob jakéhokoli vyznání; zdůrazňuje, že neochota změnit nebo zrušit tyto zákony vytváří pro menšinové komunity prostředí, v němž jsou neustále vystaveny riziku; vyzývá pákistánskou vládu, aby v první řadě vyhlásila moratorium na používání těchto zákonů a následně aby je přepracovala nebo zrušila, dále aby zahájila vyšetřování a pokud to bude nutné i stíhání všech projevů zastrašování, vyhrožování a násilí proti křesťanům, ahmadíjům a jiným ohroženým skupinám;

9.  bere na vědomí, že pákistánský lídr hnutí Tálibán Hakimullah Mehsud byl zabit americkým bezpilotním letounem dne 4. listopadu 1013 a že pákistánský parlament a nová vláda vyjádřily formální nesouhlas s podobnými zásahy; zdůrazňuje, že za daných okolností musí být takovéto útoky bezpilotních letounů, které údajně jen v Pákistánu zabily stovky civilistů, považovány za porušení mezinárodního práva, měly by být zastaveny a omezení používání útoků bezpilotních letounů by měla být jasněji zakotvena v mezinárodním právu;

10. zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit snížení rizika katastrof a zvýšit připravenost na ně, obojí by přitom mělo být součástí humanitární pomoci v rámci zvyšování odolnosti příjemců vůči budoucím katastrofám; vyzývá Komisi, aby pokračovala v podpoře společného postupu a reakce v rámci stávajících humanitárních mechanismů na mezinárodní i místní úrovni;

11. povzbuzuje Pákistán, aby hrál konstruktivní roli v regionu, který čelí vážným geopolitickým výzvám; vítá zlepšování indicko-pákistánských vztahů během posledních dvanácti měsíců a novou dohodu o vízech, která představuje důležitý krok přispívající ke vzájemné spolupráci mezi oběma zeměmi, a vyzývá k tomu, aby obě strany ve svém úsilí o smíření pokračovaly;

12. zdůrazňuje regionální význam stabilních afghánsko-pákistánských vztahů a vyzývá Pákistán, aby normalizoval své vztahy s Afghánistánem; vyzývá Pákistán, aby upustil od podpory afghánského Tálibánu, přestal poskytovat útočiště a zásoby afghánským povstalcům a obnovil kontroly na hranicích s Afghánistánem, protože dlouhodobým národním bezpečnostním zájmům nejvíce prospěje, pokud bude v Afghánistánu panovat mír, umírněnost a prosperita;

13. podotýká, že EU je jedním z největších pákistánských exportních partnerů (22,6 % v roce 2012); domnívá se, že podpora Pákistánu v oblasti obchodu ze strany EU by měla zlepšit diverzifikaci a rozvoj způsobů výroby, včetně zpracovatelského průmyslu, podporovat regionální integraci, transfer technologií a snadnější vytváření nebo rozvoj vnitrostátní výrobní kapacity a napomoci snižování nerovností v oblasti příjmů;

14. vyzývá pákistánské orgány, aby přijaly kroky k praktickému uplatňování 36 úmluv MOP, které již země ratifikovala, zejména aby umožnily fungovat odborům, zlepšily pracovní podmínky a bezpečnostní normy, vymýtily dětskou práci a bojovaly s nejzávažnějšími příklady vykořisťování téměř tří milionů žen pracujících v domácnosti;

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	2.12.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	20 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Ricardo Cortés Lastra, Charles Goerens, Filip Kaczmarek, Gay Mitchell, Norbert Neuser, Bill Newton Dunn, Maurice Ponga, Jean Roatta, Michèle Striffler, Alf Svensson, Keith Taylor, Patrice Tirolien
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Emer Costello, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Fiona Hall, Eduard Kukan, Bart Staes
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Fabrizio Bertot, Tanja Fajon, Miroslav Mikolášik

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	11.2.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	41 1 7
Členové přítomní při konečném hlasování	Sir Robert Atkins, Bastiaan Belder, Hiltrud Breyer, Elmar Brok, Michael Gahler, Marietta Giannakou, Andrzej Grzyb, Takis Hadjigeorgiou, Richard Howitt, Tunne Kelam, Nicole Kiil-Nielsen, Andrey Kovatchev, Paweł Robert Kowal, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Eduard Kukan, Vytautas Landsbergis, Krzysztof Lisek, Sabine Lösing, Marusya Lyubcheva, Willy Meyer, Francisco José Millán Mon, María Muñiz De Urquiza, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Norica Nicolai, Raimon Obiols, Ria Oomen-Ruijten, Justas Vincas Paleckis, Pier Antonio Panzeri, Ioan Mircea Paşcu, Tonino Picula, Bernd Posselt, Hans-Gert Pöttering, Cristian Dan Preda, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Werner Schulz, Sophocles Sophocleous, Laurence J.A.J. Stassen, Davor Ivo Stier, Charles Tannock, Eleni Theocharous, Geoffrey Van Orden, Sir Graham Watson, Boris Zala
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Kinga Gál, Doris Pack, Sampo Terho, Janusz Władysław Zemke
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Ivari Padar, Dubravka Šuica